Afterburn

Pokud trailer nekecá, tak to vypadá na slušné akčně komediální post-apo béčko, které sice žádnou díru do světa neudělá (omezený rozpočet je na tom poznat pomalu z každé scény, dějově to asi taky žádná originální podívaná nebude a spršky digitální krve tady vypadají jako ve všech podobných laciných produkcích, tj. blbě) stejně jako předchozí spolupráce Bautisty a Perryho, ale sledovat podobně našlapaný casting, jak v post-apo kulisách řádí s tankem a další tuzemskou technikou u našich východních sousedů, by mohlo faktor zábavnosti posunout o nějaký ten level nahoru.

Akorát se divím, že něco takového po finančním propadáku (mnohem levnějšího) The Killer's Game zkouší poslat do kin. Tam by to mělo šanci uspět možná tak před těmi patnácti lety, kdy se do hlavní role počítalo s Butlerem, dnes už fakt ne.

As Good As It Gets

Zkrocení zlého muže snadno a rychle, aneb další z devadesátkových kousků, který se ke mně dostal skrze reklamní vysílání hbo a viděl jsem ho fakt mockrát, protože časově omezené vysílání zdarma tehdy nabízeli pravidelně a v programu protáčeli jedny a ty samé filmy pořád dokola (což byla výhoda, protože člověku tím pádem nic neuteklo a oblíbené filmy mohl sjíždět do aleluja, respektive konce aktuálního promo slotu:-)).

Asi budu za heretika a nic proti Nicholsonovi (tenhle pán prostě neumí zahrát nepřesvědčivě nebo rovnou blbě, ať už má ve filmu jakoukoliv roli - rozsahem i charakterem), ale v té době jsem to (opakovaně) sledoval hlavně kvůli Hunt, která mi v Twisteru padla do oka a tohle netradiční romantické dostaveníčko mi shodou okolností přišlo do cesty zhruba ve stejné době, kdy se v bedně začalo vysílat Mad About You, ve kterém už to přerostlo v regulérní love interest:-). A zatímco excentrický Nicholson je tady jako obvykle skvělý, tak neokázalá a přesto uhrančivá Hunt je přímo boží (a jsem rád, že akademie to tehdy viděla stejně a sošku obdrželi po zásluze oba). Škoda, že ten oscarový boost nedokázala v dalších filmech naplno zužitkovat, nicméně od zapomenutelných béček ke zlatému plešounovi je taky slušný kariérní skok.

The Naked Gun 6/10

Znovuvzkřísit žánr, který se posledních pětadvacet let nachází v kómatu a navíc legacy sequelem filmu, který patří ke stavebním kamenům daného žánru, působilo už na papíře jako předem prohraný boj. A nepříliš přesvědčivý trailer s kaskádou trapno humoru tohle podezření následně jen posílilo. Nicméně zázraky se občas dějí a výsledek není taková katastrofa, na jakou to zpočátku vypadalo. Což ovšem neznamená, že desetiminutovka libovolného kousku z produkce ZAZ neobsahuje více nápadů/humoru, než se nachází v celém tomhle pokusu o oživení nestárnoucí klasiky.

Tvůrci se sice pokoušejí replikovat tradiční recept ze ZAZ kuchyně, tj. verbální humor a situační komika v prvním i druhém plánu a to vše odehrávající se současně s občasnými parodickými odskoky k jiným filmům (respektive celým žánrům) a tunou popkulturních odkazů k tomu, ale funguje to tak napůl. Průběžná úroveň kadence vtipů a narážek je sice postačující, ale humorných scének na úrovni původní trilogie je v celém filmu jen pár a převážná část filmu je nahodilá "hit-and-miss" (tj. kvalitativně značně nevyrovnaná) záležitost. Přičemž citování slavných scén z jiných filmů se tady téměř neděje a veškeré reference na popkulturu se kdovíproč omezují na dvacet/třicet let staré události.

Na druhou stranu Neeson tady potvrzuje svůj komediální potenciál a svým hereckým výkonem dokáže do jisté míry vykompenzovat případné nedostatky na papíře, Anderson nemusí ukazovat hranice svých hereckých schopností (na rozdíl od nedávné showgirl za zenitem), ale jen dobře vypadat, což zvládá bez větších problémů, příběhová linka se nese v duchu původní trilogie (detektivní pátrání stylizované do podoby film noir klasik, stoický voice over hlavní postavy, milostná aféra s femme fatale, nepostradatelný MacGuffin opatřený příhodným meta názvem, atd.), byť dějově se na originál navazuje jen okrajově, tempo je po většinu filmu svižné a stopáž se zastavila na rozumně střídmé hodnotě.

Star Trek: Strange New Worlds - Terrarium (Sezóna 3 - Epizoda 9) 8/10

Záliba tvůrců v osvědčených žánrových schématech (zpracovaných nejen v rámci ST) se v deváté epizodě projevuje povědomou příběhovou linkou, ve které hlavní roli hraje nedobrovolný výlet skrze červí díru, zakončený ztroskotáním na neznámé planetě. Pozornost je jako obvykle soustředěna na další vedlejší postavu v jejím souboji o přežití, do kterého se zapojí i nečekaný pomocník z řad obávaných protivníků, postižený stejným osudem. Potenciálně zajímavá komplikace je bohužel prozrazena už v podtitulu a v průběhu děje se s ní kromě závěrečného kánonického propojení nijak nepracuje.

Highest 2 Lowest 6/10

Tradičně skvělý Washington vs bohužel posledních pár let tradičně nevyrovnaný Lee vs netradičně pojatý zvukový podkres, který působí jako by Lee ve filmu omylem ponechal temp track a už nezbyl čas s tím před premiérou něco udělat. Už dlouho mě nějaký OST neiritoval jako v tomhle filmu, protože si prakticky celou stopáž jede po vlastní ose bez ohledu na to, co se v dané scéně právě odehrává, čehož důsledkem je, že veškeré pokusy o budování dramatu, napětí a atmosféry se naprosto míjí účinkem a mnohé vážně míněné scény vyznívají skoro až komicky.

Děje se tak konstantně od začátku do konce filmu, takže nepochybně jde o tvůrčí záměr postavit děj vedle protichůdných perspektiv (peníze/kariéra/rodina/přátelství) i na kontrastu obrazu a zvuku, ale jak pravil nejmenovaný klasik - hudba tvoří (nejméně) polovinu celkového zážitku a v tomhle případě otravně kolovrátkový hudební doprovod (nutno poznamenat, že orchestrální, protože použité songy jsou víceméně ok) nepomáhá, ale naopak vyrušuje a do značné míry znehodnocuje dramatický/emocionální potenciál téhle historky se sociálně kritickým/psychologickým/morálním rozměrem. Což je poněkud problém, protože ten sám o sobě nedosahuje nějakých závratných výšin.

Knihu ani předchozí adaptaci od Kurosawy neznám, takže netuším, zda potíž spočívá už v předloze, nebo až v téhle předělávce, ale zatímco Howard v Ransom nabízel chytrou hru s divákem, psychologicky propracované (kladné i záporné) charaktery, překvapivé zvraty v doprovodu svižného tempa a příjemné dávky napětí a akce, Lee se spokojí s povrchním jednáním postav (psychologický vývoj hlavní postavy od pragmatika k humanistovi se odehraje značně překotně a tudíž nevěrohodně), nepřesvědčivými dialogovými výměnami (konfrontace ve studiu a následně ve vězení vyšumí úplně do ztracena) a závěrečným muzikálovým číslem, které namísto patřičného klimaxu/pointy evokuje spíše nevyžádanou reklamu na nějakou pěveckou reality show. Washington a zbytek castingu odvádějí výbornou práci, Lee bohužel nikoliv.

Alien: Earth - In Space, No One... (Sezóna 1 - Epizoda 5) 8/10

Obvyklá dramaturgická klička v podobě flashbackové zastávky po cestě je v současné době součástí prakticky každé série, protože se jedná o jednoduchý způsob, jak navýšit obsahovou výplň a nejinak je tomu i zde. Povinná vysvětlovací odbočka v páté epizodě ovšem dostala podobu překvapivě zdařilé variace na Scottův originál, ve které nechybí třenice mezi členy posádky, obstojná dávka napětí, spousta fan service prvků (nejen na původní film, ale i Fincherovu trojku, ať už jde o pov záběry nebo nepřesvědčivé cgi:-)) i notně explicitní hrátky s mimozemskými potvorami na palubě, které vrcholí očekávanou potyčkou s xenomorfem z úvodu prvního dílu.

Wuthering Heights

U Saltburnu jsem si říkal, že když už to Fennell zkouší s moderní variací na Barryho Lyndona, tak by to příště mohla dotáhnout do konce a v podobně stylovém audiovizuálu přijít s nějakou poctivou kostýmní dobovkou, no a je to tady a ještě k tomu prostřednictvím adaptace prověřené klasiky (s plakátem nápadně připomínajícím jinou klasiku):-). Trailer jedna velká paráda, přičemž některé obrazy vypadají doslova úchvatně (v krátké době po sobě další kousek natočený ve VistaVision, ňam). Snad Fennell ani tentokrát nezklame a do třetice všeho dobrého se jí povede doručit kvalitní žánrovku. 

A House Of Dynamite

Tohle svou intenzitou úplně nestrhlo, ale je jasné, že kdyby tady ukázali cokoliv z toho samotného DEFCON 2 (natož 1) "eventu", tak by vykecali prakticky celý film. Každopádně podobnou procedurálně pojatou záležitost ve stylu Contagion od Soderbergha si dám líbit. Obzvláště když Bigelow tyhle žánrovky zvládá s přehledem, téma je neokoukané (a bohužel aktuální) a v castingu se objevuje Ferguson, což vzbuzuje zájem tak nějak automaticky. Čekat, že Bigelow bude mít, ehm, koule na pořádně explozivní závěr a za pár let dojde na sequel The Day After je asi moc troufalé, ale třeba překvapí:-).

28 Years Later: The Bone Temple

To recitování Kiplinga minule bylo stran atmosféry o něco údernější, ale i tohle přemítání o "things to come" má něco do sebe:-). Příběhově se to díky Garlandovi ponese ve stejném (netradičním) duchu jako posledně, za což palec nahoru (jaké to osvěžení dočkat se v tomhle žánru něčeho jiného než je zaměnitelné/laciné post-apo zombie béčko, kterých se už natočilo nepočítaně:-)), herecky to bude taktéž bez problémů (jen doufám, že Murphy dostane patřičný prostor a nemá ve filmu jen pětiminutové cameo, aby se jeho jméno mohlo uvést na plakátě), tudíž jediný rizikový faktor tady představuje DaCosta (škoda, že si to Garland nezrežíroval sám), která má do nějaké jisté záruky kvality hodně daleko.

The Thursday Murder Club 6/10

Schopný řemeslník na režisérské stoličce (který ovšem nějaký hit, ať už po stránce kvality nebo tržeb, natočil naposledy před dvaceti lety), předloha založená na úspěšná knižní sérii o partičce důchodců řešících ve volném čase mordy (premisa sice neoriginální, leč divácky vděčná), překvapivě hvězdný casting složený z herecké smetánky úřadující v seniorské kategorii … a bohužel taky zapomenutelná záležitost, kterou dokonale vystihuje pojem "obsahová výplň".

Columbus má obrovské štěstí v tom, že mu záda kryje takhle nabitá castingová sestava, která stále patří do první herecké ligy a dokáže svým umem, charismatem a vzájemnou chemií přebít i poněkud nepřesvědčivější pasáže, které už na papíře vypadaly všelijak (trojice Mirren, Brosnan a Kingsley nepřekvapivě (v tomhle pořadí) vládne, škoda, že Pryce je ve filmu jen do počtu), spolu s nepříliš oslnivým řemeslným zpracováním. Ve všech ostatních ohledech totiž film zaostává.

Příběhová linka je tak prostinká, jak jen může být (přičemž na nějaké drama prakticky nedojde a napětí se po celý film pohybuje v záporných hodnotách), současně se ovšem děj potýká s přepálenou stopáží a pomalým tempem (epizodní formát by téhle historce slušel o poznání více), nenáročné komediální pojetí filmu nutí postavy se v mnoha situacích chovat značně nevěrohodně (strážci zákona jsou po většinu filmu odsouzeni do role neschopných kašparů - o obvinění ze zadržování důkazů očividně nikdy neslyšeli) a stran produkčních hodnot film působí intenzivním televizní dojmem.