Pochválit lze zajímavou audiovizuální stránku, nádherné přímořské lokace, kvalitně hrající casting a zvláštní atmosféru, danou zejména přítomností občasných wtf momentů (zatímco mafiánská live show nebo hrátky s kardinálem jsou slušně bizarní divadlo, seznamka se synátorem působí, jako by sem doputovala z úplně jiného filmu, respektive žánru). Zbytek je ovšem nepříliš záživná podívaná. Upřenými pohledy a promluvy postav přímo do kamery počínaje a rádoby hlubokomyslným filosofováním o všem možném (o povaze krásy, životě, stárnutí, smrti, víře, vědě, atd.) konče.
Dějová linka, pokrývající události několika dekád, je totiž složená z mozaiky scén, tu více, tu méně nahodile seřazených za sebou, přičemž proč se ve filmu v určitý moment odehraje zrovna tahle nebo tamta konkrétní situace není jasné ani na úplném konci filmu (takže ne, něco jako pointa nebo poslední dílek do skládačky, konečně odhalující celkový obraz, se tady nekoná). Nečitelná hlavní postava proplouvá životem, respektive filmem, ve kterém potkává jiné (sem tam notně obskurní) postavy, různě reagující na její fyzické přednosti, případně intelekt (mentorský profesor je zdaleka nejzábavnější postavou v celém filmu), a pak je najednou skok o čtyřicet let dopředu a naskakují závěrečné titulky.