Kuras totiž natočila naprosto standardní biopic s nadstandardním hereckým výkonem Winslet, na který se bude vzpomínat především kvůli tomu, že v něm odvážně vystavila své fyzické přednosti (tedy pokud si nepomohla body double záskokem), byť to pro vyprávění jako takové nebylo vůbec potřeba. Ve filmu je sice všechno, co by od podobné látky divák předem očekával (sociální kritika stran nezáviděníhodného postavení žen ve společnosti a armádě v tehdejší době, obvyklé hrůzy války a sugestivní obrazy řádění nacistického režimu, kariérní překážky dané genderem i obsahem zdokumentovaného svědectví, atd.), ale Kuras nic z toho nedokáže divákovi prodat nad rámec náhodné série více nebo méně zajímavých retrospektivních scén ze života hlavní postavy v časech války, triviálně rámovaných jakýmsi děním v současnosti, které na konci filmu nevedou k žádné emocionální/dramatické katarzi.