Ústřední téma (společenské konvence vs povahové rysy jedince vs krizové jednání) je naštěstí podáno v nezměněné podobě. Po letmém dovolenkovém prologu se hlavní postavy vydávají na "přátelskou" návštěvu k výstřední rodince a při tom se setkávají s kulturními, sociálními i charakterovými rozdíly, které se pohybují přesně na hraně nedorozumění, rodinných zvyklostí, skryté agendy a otevřené animozity. Nepříjemné momenty se pravidelně střídají se zdánlivě obyčejnými společenskými situacemi, vzájemné vztahy se začínají narušovat s tím, jak je chování hostitelů čím dál podivnější/nevyzpytatelnější, nervózní atmosféra pomalu ale jistě houstne, psychologický nátlak roste a divákovo očekávání stran věcí příštích (pravděpodobně nepěkných) se s každou další minutou filmu stupňuje.
Celé by to zdaleka tak dobře nefungovalo nebýt toho, že casting odvádí vynikají práci, stejně jako tomu bylo v původním filmu (přičemž všem nepřekvapivě vévodí McAvoy, který si roli extrovertního táty od rodiny lomeno maniakálního psychopata vysloveně užívá). Pak ovšem dojde na samotné finále, ve kterém Watkins hodí ručník do ringu a začne hrát úplně jinou hru. Polehčující okolností budiž to, že touhle otočkou dodá filmu novou energii a stran tempa přepne na vyšší rychlostní stupeň. Problémem ale je, že přepracovaný závěr filmu je ukázkovou přehlídkou žánrových klišé (od spektakulárního akčního zúčtování, přes nezranitelnost hlavního záporáka, až po nepostradatelný plot armor všech kladných postav). O zpochybnění hlavní myšlenky předlohy ("because you let me/us") ani nemluvě.