Celý film působí, jako by byl natočen někdy v polovině 90s, což lze v některých ohledech považovat za pozitivum a v některých zase ne. Dauberman se do boje s milovníky krve se špičatými zuby vybavil spoustou příběhových klišé, které byly k vidění v upířích hororech už nesčetněkrát předtím (což je jistě z určité části způsobeno tím, že se musel držet fousaté předlohy, ale to jeho tvůrčí nemohoucnost neomlouvá), hrstkou nepostradatelných lekaček, překvapivě prořídlým castingem (celé městečko od počátku vypadá, jako by v něm žilo dohromady ani ne deset lidí:-)), pomalým rozjezdem a promarněným závěrem, ve kterém je zúčtování s hlavním záporákem notně odbyto.
Film zachraňuje několik napínavých scén s náznaky příjemně old school strašidelné atmosféry, stylová dobová výprava a kostýmy, solidní bodycount a obecně chvályhodný nekompromisní přístup k životnosti kladných postav, s tím související netypická skladba přeživších postav, které si to ve finále rozdají s upíří sebrankou (jaké to osvěžení, když se závěrečných titulků dožije někdo jiný, než obligátní ústřední romantický pár) a v neposlední řadě sympaťák Pullman v hlavní roli (při pohledu na Clarka je mi nadále záhadou, proč si nezopakoval svou roli ve dvojce Gladiatora namísto mdlého Mescala).