Together

Substance 2.0? Ano, prosím:-). Každý dobrý body horor se počítá (ten nenápadný bait na "sešívačky" ala lidská stonožka je doufám záměr a nikoliv úplná náhoda:-)) a tohle má za sebou jednak pozitivní ohlasy ze Sundance a následně bidding war a jednak obecně pochvalné kritiky, takže šance, že debutant Shanks natočil kvalitní žánrovku, je docela vysoká. Jinak kudos za skvěle koncipovaný trailer. Z děje nevykecal prakticky nic (tuhle lacinou berličku, jak snadno upoutat pozornost, nesnáším) a netradičním pojetím vzbudil zvědavost. Suma sumárum prodáno a termín premiéry si píšu do kalendáře. 

Holland 5/10

Cave bohužel svůj modus operandi nezměnila a servíruje totéž, co minule. Předchozí Fresh nabídl vcelku originální premisu, ale výsledek měl do nějaké žánrové pecky daleko a nahoru jej vytahoval především Stan, přičemž novinka Holland je na tom podobně (respektive ještě o něco hůře, protože originálního na filmu není vůbec nic - zařazení tohohle pitche na hollywoodský black list působí zpětně jako špatný vtip) a nahoru ji vytahuje především Kidman.

Přesto kudos za to, že ohraná historka s domácí hospodyňkou na maloměstě, která pojme podezření na dvojitý život drahého chotě a zahájí pátrání po skutečné podstatě věcí, se nezvrhne do další variace na Stepford Wives a podobné konspirační/sci-fi kousky (což by vzhledem k obsazení Kidman v přímé adaptaci dvacet let zpátky byl vskutku důmyslný easter egg, ale to by tak bylo vše), ale vydá se jiným směrem. Bohužel stejně předvídatelným, protože variant, jak to celé bez nějakého "překvapivého" sci-fi prvku zakončit, na výběr moc není (nedorozumění, nevěrník nebo psychopat).

To je stran pozitiv prakticky vše, protože expozice je roztažena na více než polovinu stopáže (jediné napětí ve filmu pramení z očekávání, kterou koncovku Cave vybere), psychologie postav není nijak zvlášť propracovaná, místo děje a téma odlišné kultury nemá žádný význam a stejně tak zasazení děje na přelom milénia nehraje žádnou roli a v momentě, kdy se figurky na šachovnici rozestaví do nových a potenciálně dramaticky/emocionálně zajímavých pozic, přichází šach mat v podobě klišovitého finále a závěrečných titulků. Film tak zachraňují jen slušné herecké výkony v čele s Kidman.

The Monkey 5/10

Dokázal Perkins po všech předchozích, nepříliš přesvědčivých, pokusech konečně překročit svůj stín a natočit zábavnou žánrovku? A došlo při tom k prolomení prokletí a po dlouhé době (přesněji řečeno od It a Doctor Sleep) zase vznikla opravdu kvalitní kingovka? A vyrovná se zdejší kombinace černohumorných situací a brutálních "nešťastných náhod" žánrovému etalonu v podobě Final Destination? Odpověď bohužel zní nikoliv, v žádném případě a ani náhodou.

Předchozí Longlegs nebyl žádný zázrak a tohle dopadlo stejně. Perkins ve svých filmech obvykle nemá problém s řemeslnou stránkou, ale pravidelně doplácí na své pokulhávající scénáře (tuhle disciplínu by měl konečně přenechat někomu schopnějšímu) a tohle nepsané pravidlo platí i zde, přestože si tentokrát vypomohl prověřenou předlohou z rukou mistra žánru. Paradoxně právě hororová rovina ve filmu moc nefunguje, protože napínavých scén je v ději naprosté minimum (včetně obligátních lekaček) a strašidelná atmosféra po většinu filmu prakticky zcela absentuje.

S čímž souvisí jednotlivé killy, které sice díky eRkovému ratingu obsahují slušnou dávku gore a bodycount dosahuje solidní bilance, ale jak svým provedením (žádná důmyslná příprava na samotný akt a chytrá hra s divákovým očekáváním jako u "osudové" konkurence), tak dramatickým efektem (všechny nehody se odehrávají jen tak mimochodem) jsou značně odbyté. Stejně tak detektivní složka vyprávění, respektive práce s lorem, se ve filmu potýká s povážlivými rezervami (původ prokleté hračky a pravidla smrtící kletby se vůbec neřeší), o podivné logice chování postav (především ve finále) ani nemluvě. Jediné polehčující okolnosti tady představuje obstojně hrající James v hlavní roli a střídmá stopáž.

One Battle After Another

Když pominu hype okolo "novinka od PTA" a parádní casting (DiCaprio jako vágus je jako obvykle super - opětovný kudos za jeho přístup co film, to jiná herecká poloha, který praktikuje převážnou část své kariéry, půlka podobně placeného Hollywoodu by se od něj mohla učit) … tak v jiných oblastech (příběh, postavy, audiovizuál) to na mě, alespoň na ploše traileru, upřímně moc nefunguje.

Unesená dcera a záchranná mise fajn, ale je to černá komedie, vážně míněné krimi drama nebo nějaká politická satira, případně všechno dohromady? A v čem PTA utopil těch 140 mega (kromě výplaty DiCapriovi:-)), které na tom nejsou vidět ani vzdáleně? Taková Civil War od Garlanda, pořízená za 50 mega, vedle tohohle vypadá jako epický blockbuster.

Captain America: Brave New World 5/10

Necharismatičtí sidekickové dostávají vlastní sólovky a dokonce vlastní sidekicky, kteří jsou ještě nudnější než oni sami, zatímco oblíbené badass postavy (jako je třeba Blade) nadále marně čekají ve frontě na svou šanci, neb jejich filmy jsou i po letech od oznámení v nedohlednu. Slovy nejmenovaného klasika "nová doba". Kombinace nezajímavé hlavní postavy (seriál jako varování očividně nezafungoval) a hromada přetáček, přestříhávání a následných testovaček si vybraly svou daň a výsledkem je další hřebíček do rakve MCU, osobně zatlučený samotným Marvelem.

Všechny neduhy současné marvelovské produkce se tady potkávají na jednom místě. Navzdory přepálenému rozpočtu působí celý film podezřele komorním, skoro až televizním, dojmem a rozhodně v tomhle případě neplatí omluvenka, že kvalitami to sice za konkurencí zaostává, ale prachy na tom vidět jsou. Co naopak vidět lze, je tuctový audiovizuál bez sebemenší invence na poli kamery, střihu nebo hudby, nápadný kontrast mezi reálnými (převážně interiérovými) lokacemi s pár herci a kulisami na scéně a digitálně kašírovanými rozmáchlými scenériemi s množstvím vygenerovaných statistů a techniky, generická akce se záplavou digibordelu a všeobecná kreativní bezradnost.

Marvel se totiž nijak zvlášť nepředvedl ani po příběhové stránce, protože se zmohl jen na rutinní vykrádačku Civil War, jen kapitána vyměnil za lacinou náhražku a železňáka za červeného hromotluka (to fakt neměl Feige a spol. na skladě nic lepšího než další historku o pomstě, zabalenou do geniálního plánu na poštvání super hrdinů/velmocí, proti sobě?), s pár referencemi na jednu polozapomenutou a jednu experimentální marvelovku, přičemž nejlepší postavu jak v seriálu, tak ve filmu (nepřekvapivě Stan) nepochopitelně zredukoval na pouhé cameo vystoupení, zatímco na pozici hlavního záporáka je naopak vše při starém (zaměnitelná figurka na jedno použití s minimem prostoru v ději).

Mackie je herecky zoufalý jako vždy, Esposito předvádí další kolovrátkovou badguy etudu, Nelson bohužel nemá co hrát a Ramirez nestojí za řeč, takže jediné světlo na konci tunelu tady zastává starouš Ford (Marvel jej kupodivu zastihl v lepší herecké i fyzické formě než nedávno Lucasfilm) a krátká závěrečná digifackovaná s jeho naštvaným alter egem (kterou Marvel pro jistotu vykecal už v traileru:-)). Celkově další zbytečná zastávka po cestě k další týmovce s Avengers, která ukazuje pokračující úpadek Marvelu v přímém přenosu a oddaluje nevyhnutelné (tj. restart celého MCU).

Star Trek IV: The Voyage Home

ST primárně pro nefanoušky ST, přesněji řečeno sci-fi. Nic proti tomu, snaha rozšiřovat řady věrných oveček o dosud nepolíbené jedince je chvályhodná, ať už se tak děje jakýmikoliv prostředky (třeba skrze nepokrytou kopírku SW od Abramse:-( nebo experimentováním s žánrovým průnikem jinam ala Subspace Rhapsody ve SNW:-)) a dobové tržby (po jedničce a osmičce třetí nejvyšší tržby v rámci původních filmů s posádkou TOS/TNG) a všeobecně pozitivní divácké ohlasy hovoří jasně, ale tohle velrybí dobrodružství ve stylu "natočíme komedii v kulisách ST a abychom ušetřili na výpravě, kostýmech a tricích, tak to zasadíme do současnosti" šlo vždycky mimo mě (#notmycupofearlgrey).

Jako komedie v kulisách ST (a ekologická agitka) to je fajn, ale na můj vkus je tam prostě toho ST nebo obecně sci-fi fetišismu (mimozemšťani, lodě, průzkum vesmíru, phazery a photonová torpéda, technobláboly:-), atd.) trestuhodně málo a v podstatě nemám důvod se ke čtyřce vracet zdaleka tak často, jako to dělám u jiných TOS/TNG filmů. Protože komediální potenciál postav dokážou vytěžit na podobné úrovni jako čtyřka a navíc k tomu dostanu mohutnou dávku zmíněného ST/sci-fi fetišismu v neředěné formě přímo do žíly:-). Frakes v osmičce (a spousta epizod TNG/DS9/VOY) tenhle problém (cestování do minulosti se zachováním podstaty ST) dokázal vyřešit mnohem lépe než Nimoy ve čtyřce.

---

Ad (skvělá) Subspace Rhapsody - jasně, tyhle "zkoumáme hranice toho, co naše značka ještě unese" epizody se točí hlavně pro zábavu (mám takové podezření, že především samotných tvůrců, viz Xena, SG-1, X-Files, atd.:-)), ale je otázkou pro jaké fanoušky, protože u die hard trekkies to podle všeho moc nefunguje (spolu s podobně jiným, "pohádkovým", Elysian Kingdom to má nejnižší hodnocení v rámci SNW jak na imdb, tak na čsfd). Zatímco u "náhodných kolemjdoucích" se to s nějakým pozitivním ohlasem potkat - teoreticky - může (jé, ono to není jen o postavách v pyžamech v papundeklových kulisách?).

Stran úspory nákladů u čtyřky záleží na úhlu pohledu. Jasně, při srovnání s předchozími filmy šel paradoxně nahoru, ale tohle jde podle mě na vrub zvyšujícím se nákladům na produkci v průběhu 80s obecně (jinak by pětka a šestka asi nestála ještě více než čtyřka:-)) a co tady ušetřili na produkčních hodnotách, to vrazili do platů herců, kteří s každým dalším filmem vyhrožovali, že se natáčení nezúčastní, pokud nedostanou více peněz, případně rovnou režisérský kredit:-). To byl taky jeden z důvodů, proč - a nikoliv náhodou v době premiéry čtyřky - vznikla TNG s "neznámým" castingem, kterému nebylo potřeba vyplácet horentní sumy.

Mickey 17 6/10

Parádní trailery na Pongovu hollywoodskou prvotinu slibovaly svižnou/originální/zábavnou průzkumnou výpravu, zabalenou do atraktivního sci-fi kabátku a k tomu navíc s určitým myšlenkovým přesahem, bohužel nechvalně proslulý syndrom "trailery lepší než samotný film" se v tomhle případě projevil naplno a další (multi) žánrová pecka na úrovni Parasite se tentokrát nekoná. Což je velká škoda, protože papírově je tady vše v naprostém pořádku.

Černohumorná pocta postradatelným "red shirt" členům posádky ve Star Treku, parodie na každodenní (často absurdní) poměry panující na palubě kolonizační lodi (vzdáleně připomínající Red Dwarf), ne/nápadná satira na současné politické dění, kritika korporací, médií, náboženských komunit a nekompetentních/prospěchářských elit, exoplanetární survival thriller, romance/vztahovka probíhající za extrémních podmínek, problematika klonování (identita jednotlivce, právo na život, formování jiné osobnosti, atd.), první kontakt lidstva s mimozemskou civilizací a ještě pár dalších věcí.

Předlohu neznám, takže netuším, zda je problém už tam, nebo se něco pokazilo až při převedení (pozměnění?) látky do filmové podoby, ale Pong v rámci filmu sice zkoumá spousty zajímavých témat, ale z větší části tak činí v lepším případě polovičatě/nedotaženě a v tom horším přímo povrchně. Co by jinde vystačilo na několik filmů současně, je tady bez ladu a skladu naházeno na jednu hromadu, aniž by bylo jasné, co je hlavní téma filmu a co jen doplňková rovina vyprávění, ale především je to celé komunikováno nepříliš zábavně (což je s ohledem na velkorysou stopáž smrtící kombinace).

Plusové body si film zaslouží za kvalitní casting a vysoké produkční hodnoty. Trojice Pattinson (ve dvojitém balení), Ruffalo a Collette podává výborné herecké výkony, přičemž ani zbytek obsazení za nimi příliš nezaostává. Stejně tak kamera (Khondji se nezapře), výprava, kostýmy a triky (design mimozemských potvor se povedl) odvádějí špičkovou práci (odklepnout na takhle komorní projekt s omezenou cílovkou podobně nadstandardní rozpočet byl předem prohraný boj, ale prachy na filmu poznat jsou). Předloha se dočkala pokračování, tady to vzhledem k tržbám asi nehrozí.

O'Dessa 5/10

Bizarní muzikálová post-apo love story s bonusem navíc v podobě obskurní televizní reality show na život, totiž zpěv, a na smrt a girl group sesterstvem (podobnost s kolegyněmi v Dune asi nebude čistě náhodná:-)), natočená za pár dolarů na poněkud méně atraktivních lokacích oblíbené turistické destinace, ve které se hlavní role chopila jediná herecky (a jak se ukázalo, tak i pěvecky) schopná mladá krev ve Stranger Things, to znamená Sink? Výzva přijata:-).

Dobrou zprávou je, že navzdory absurdní (respektive nesmyslné) premise o boji za svobodu v dystopické budoucnosti s kytarou v ruce a písní na rtech se to Jasperovi nerozpadlo pod rukama a neskončilo to nějakou blamáží, post-apo výprava a kostýmy se v rámci možností (jinak řečeno notně omezeného rozpočtu) povedly, Sink hraje a zpívá výborně a jednotlivé songy jsou když už ne nápadité, tak alespoň bez problémů poslouchatelné (což zdaleka nebývá pravidlem).

Špatnou zprávou je, že stylový trailer sliboval mnohem šílenější/energičtější/epičtější podívanou, než jakou nakonec Jasper v samotném filmu dodal a level zábavnosti v průběhu filmu pravidelně kolísá, protože stran nápaditosti příběhu i zajímavosti postav se film potýká se značnými rezervami (podobně originální/extravagantní premisa přímo volá po nějaké nekompromisní obsahové i formální stylizaci) a tempo navzdory docela rozumné stopáži nepatří k nejsvižnějším.

The Long Kiss Goodnight

Co se stane, když se spojí dohromady Nikita (vládní čistič a život po "smrti"), Bourne (ztráta paměti a vládní spiknutí) a Last Boy Scout (dvojka nafintěného klienta a druhořadého detektiva a kupa nekorektních hlášek)? Black si vyzvedne ve své době rekordní honorář za pitch:-) a Harlin natočí jednoho z nejzábavnějších zástupců hollywoodské akční školy ve starých dobrých devadesátkách, který v podžánru "silné holky s ještě silnějšíma bouchačkama" nechává většinu své současné konkurence daleko za sebou i skoro třicet let po svém vzniku (čest všem osamoceným výjimkám).

Jasně, z dnešního pohledu (a vlastně i tehdejšího - v podstatě šlo o propadák, byť ne tak brutální jako předchozí "pirátská" spolupráce Harlina s Davis) jde o polozapomenuté akční béčko, které vedle devadesátkových klasik žánru bez debat hraje druhou ligu, ale nedávno jsem si snad po deseti letech dával repete a nemůžu si pomoct - když to srovnám se současnou akční produkcí (obzvláště s nálepkou strong female character), tak to na všech úrovních skvěle funguje. 

Solidní akce, výborně vypointovaný humor, parádní casting (Davis v akční poloze působí uvěřitelně, což u podobných žánrovek zdaleka není pravidlem, Jackson si celý film krade pro sebe - není divu, že oba řadí film mezi své nejoblíbenější, ve kterých si zahráli) a v žánru ne tak často prezentovaná zimní/vánoční atmosféra (DH2, Cliffhanger, TLKG - všechno pod sněhem, Harlin byl tehdy očividně fanoušek prašanu:-)). Dodnes lituju, že jsem to v kině z neznámého důvodu propásl.

Locked

Koukám, že po vzoru neesonovky Retribution se tady taky soutěží v počtu předělávek za co nejkratší období:-). Když se pomine originální ústřední nápad se zlodějem uvězněným v autě, tak původní film není žádný zázrak (zejména srandovní moralitka/agitka ve finále jej posílá úplně do háje), takže šance na lepší výsledek existuje. 

Jen doufám, že hollywoodský pokus si vystačí s obyčejnou (ideálně zábavnou) žánrovkou a nebude se po vzoru předlohy zbytečně pokoušet nastavovat nějaká nemilosrdná zrcadla kdovíčemu. Od toho jsou tady jiné a mnohem kvalitnější kousky (jako je třeba Falling Down).

Last Breath 7/10

Parkinson si ve svém celovečerním debutu vzal příklad z Howarda a pár let starý dokument (jehož je shodou okolností spoluautorem) o záchraně jednoho nešťastníka ze spárů vodní masy taktéž převedl do hrané formy a byť to v jeho případě nedopadlo tak strhující podívanou jakou je jeskynní pecka Thirteen Lives, v rámci žánru survival thrillerů, natočených na základě skutečných událostí, odvedl více než dobrou (hlubinnou) práci.

Parkinson se musel vypořádat s tím, že celá událost s nehodou hluboko pod mořskou hladinou je vlastně dost přímočará historka, ve které se toho zase tolik nestane (chlápek nešťastnou náhodou uvízne na dně a dojde mu zásoba kyslíku, načež je zachráněn zbytkem posádky a kupodivu to přežije). Tenhle potenciální nedostatek naštěstí kompenzuje hned na několika úrovních současně, aniž by při tom zabředl do obvyklého hollywoodského patosu.

Počínaje příjemně civilním podáním bez zbytečného tlačení na pilu stran (smyšlených) dramatických situací a (přehnaných) diváckých emocí (pochopitelně vyjma šťastného konce), přes výborně hrající casting (na Harrelsona je v podobných chlapáckých rolích spolehnutí), poctivou atmosféru (loď potýkající se s divokými rozmary počasí na hladině a boj o život na dně vzdáleně připomene The Abyss), funkční dávku napětí, dramatu a emocí (zejména v dojemném závěru) a rozumně střídmou stopáží, která obsahuje minimum nadbytečných dějových odboček, konče.

Adolescence (Sezóna 1) 7/10

Wow, krátce po sobě další Grahamovská štace, tentokrát oproti fyzickému herectví v A Thousand Blows postavená na psychologické herecké drobnokresbě a znova kvalitativní trefa do černého, za kterou si zaslouží dvojitou dávku uznání, protože kromě jedné z hlavních rolí je také spoluautorem celé minisérie na pomezí rodinného dramatu a krimi thrilleru.

V čem minisérie vystupuje (o několik kroků) z řady je naprosto bezchybné řemeslné zpracování v podobě nasnímání všech epizod na jeden záběr. Graham si one-shot koncept vyzkoušel už v Boiling Pointu, ale tady je práce kamery dovedena téměř k dokonalosti, jelikož předěly mezi jednotlivými "jednozáběrovými" sekvencemi jsou zcela neznatelné (žádné obvyklé technické berličky typu "nenápadných" zatmívaček při změně scény nebo nájezdů kamery na největší detaily se zde nekonají). Produkčně a logisticky muselo být natáčení pro všechny neuvěřitelně náročná výzva.

Navíc tahle vychytávka neslouží jen jako stylové vyšperkování audiovizuální složky a prostředek k dokumentárně-realistickému vykreslení příběhu (což je častý problém one-shot produkce - atraktivní forma vítězí nad banálním obsahem). Pokud by minisérie byla natočena standardním způsobem, samotné vyprávění by mělo úplně stejnou váhu. Vedle kvalitních hereckých výkonů všem přítomných, z nichž je třeba vyzdvihnout trojici Grahama, Cooper a Doherty (po vzoru Grahama po A Thousand Blows další silná role), je důvodem poměrně unikátní dramaturgická struktura.

Každá epizoda je zaměřena na konkrétní aspekt celé události (zločin - zatčení a výslech, prostředí - škola, charakter a motivace pachatele - psychologické sezení, výchova a vyrovnání se s následky - rodina), přičemž v průběhu děje tvůrci zkoumají spousty seriózních témat (dětská kriminalita, pravidla vyšetřování, školní šikana, rodinné zázemí pachatele, vliv sociálních sítí, atd.). Škoda jen, že minisérie má s každým dalším dílem mírně klesající kvalitativní tendenci a postrádá patřičně dramatickou koncovku (ideálně formou soudní dohry), byť emocionální klimax v závěru je přítomen.

I'm Still Here 7/10

Téma diktatury, panující v 70s na opačném konci světa, nahlížené optikou komorního rodinného dramatu, ve kterém se v průběhu poměrně ambiciózní stopáže vlastně nic dramatického, natož násilného, nestane (a to včetně krátké mezihry ve vězení) a projevy všudypřítomného státního teroru jsou divákovi prezentovány jen zprostředkovaně na pozadí životní kroniky jedné rodiny. A přesto to funguje jak po stránce dramatu, tak po stránce historické výpovědi.

Což je zásluha jednak castingu, který podává vynikající herecké výkony (a to včetně dětského obsazení) v čele s Torres v hlavní roli a jednak umírněného režijního vedení Sallese, který diváka po většinu stopáže nezahlcuje nadměrnými dávkami citového vydírání nebo politické angažovanosti (scény výslechů a strádání ve vězení jsou natočeny stejně civilně jako zbytek filmu), přičemž v emotivním (dvojitém) závěru nechá vyniknout celý film pečlivě budovaný kontrast bezstarostného rodinného života a tvrdých represí vládnoucího režimu, které poznamenaly všechny členy rodiny.

Na druhou stranu by se zde našlo i pár nedostatků. Náhlý časový skok o čtvrt století později působí jako by se za těch uplynulých dvacet pět let nestalo vůbec nic podstatného (ať už v rámci případu nebo osudů postav), což na konci filmu vyvrátí závěrečný textový doslov, ve kterém o hlavní postavě, respektive o samotné tragické události, padne více zajímavých informací než v celém předchozím ději dohromady, s čímž souvisí příliš uvolněné tempo v kombinaci s nepříliš umírněnou stopáží (zkrácení filmu o půl hodiny by se na výsledném dojmu nijak negativně nepodepsalo).

Runaway Train

Je docela paradox, že The Bullet Train byl inspirací pro spousty filmů (i pro Yosta při psaní Speedu - údajně dostal tip na Runaway Train, ale dotyčný si jej pravděpodobně spletl právě s ním), takže z tohohle pohledu jde o docela důležitý žánrový kousek a přitom jej mimo okruh filmových fanoušků/šotoušů (minimálně u nás) téměř nikdo nezná:-). Příští měsíc chystá Netflix uvést remake, tak snad se to do budoucna trochu změní.    

V rámci "kolejového" podžánru za mě vede dvojka Under Siege (kombinace přírodních krás, vlaku, klasické seagalovské mytologie neporazitelnosti a cheesy hlášek je pro mě ultimátní guilty pleasure:-)), ale Runaway Train, jako akční pokračovatel sedmdesátkových survival thrillerů, je ukázková "chlapská" podívaná ze staré školy a žánrová klasika (konkurence není příliš vysoká, ale to filmu na kvalitě nijak neubírá). Plus jeden z mála filmů, ve kterém má notorická podržtaška Roberts hlavní/velkou roli a nejde při tom o zapomenutelnou béčkovou až céčkovou produkci:-).

The Electric State 5/10

Bývalí zázrační hoši Russo bros. dostali od Netflixu (po předchozím generickém pokusu vskutku nepochopitelně) zase obří spoustu prachů, aby natočili další Ready Player One (pro jistotu si k tomu přizvali i Silvestriho), ovšem do kvalit Spielberga mají (minimálně od konce jejich marvelovské éry) daleko, takže výsledkem je tak akorát další Mortal Engines a kdovíkolikátý důkaz místo slibů, že nálepka nekorunovaného krále pásové výroby patří Netflixu zcela po zásluze.

Ten naprosto přepálený rozpočet je na filmu poznat alespoň na vcelku zajímavém designu robotů a související ucházející trikové stránce (v rámci "velkolepého" finále samozřejmě dojde na obvyklou záplavu digibordelu, ale u podobně nákladné konkurence jsem už viděl mnohem obludnější výsledky), Silvestriho OST se v průběhu děje občas příjemně připomene, stopáž se podařilo udržet na snesitelné hodnotě (obával jsem se tradičních blockbusterových dvou a půl hodin) a předloha nedisponuje pokračováním (takže sequel naštěstí nehrozí:-)) a to je stran kladů víceméně vše.

Po příběhové stránce je to generické od začátku až do konce (nenápadité putování odněkud někam za sourozeneckým MacGuffinem ve family friendly vydání) a zaplněné spoustou klišé (hlavní postava outsider, prohnilý CEO všemocné hi-tech korporace, cynický pašerák se srdcem na správném místě, rádoby vtipný robotický sidekick, atd.). Bohužel to moc nefunguje ani na úrovni post-apo atmosféry nebo worldbuildingu, který je odbyt krátkým zpravodajským blokem v úvodu filmu a dál se už neřeší (jak přesně funguje ten "neuralink", bez kterého se celý systém ovládání dronů zhroutí?).

Audiovizuál spadá do kategorie neurážející blockbusterový průměr, výprava a kostýmy nepředvádějí nic extra (pár polorozpadlých kulis uprostřed ničeho, na nějaké nedigitální davové scény už nezbyly prostředky) a stran castingu si sem všichni bez výjimky přišli jen pro výplatu (herecké dřevo MBB s blonďatou hřívou hraje jako všude předtím, tzn. nepříliš přesvědčivě, Pratt s blonďatou hřívou ji kolegiálně zdatně konkuruje a Esposito by už měl konečně dostat zákaz hrát podobné copycat role). Russo bros. očividně stále nenašli své ztracené mojo, snad se jim to do dalších Avengers podaří.

Borderline 6/10

Dva v jednom, aneb populární zpěvačka a oddaný fanoušek lomeno psychopatický stalker, který si pro ni přichystal veselku, respektive slavná hollywoodská herečka a její drahý choť lomeno ne-až-tak-schopný scénárista, kterému dopřála ne-až-tak-oslnivý režisérský debut, který vytahuje nahoru jen ona sama a její herecký kolega.

Už v traileru se Warden nijak zvlášť nepředvedl, tudíž fakt, že v samotném filmu jede na všech frontách (černý humor, drama, napětí, klimax) od začátku až do konce jen na půl plynu a neoriginální, ale slibnou/vděčnou premisu nedokáže v průběhu děje žádným způsobem rozvést nad rámec jednoduché výchozí situace z žánru home invasion (takže ano, jednoduchá je tahle historka celou stopáž a nějaký nečekaný plot twist nebo úderná pointa ve finále se bohužel nekoná), nepřekvapil a zklamání z výsledku se tak nedostavilo, ale o promarněný potenciál jde v každém případě.

Pár scén díky vhodně namixovanému písničkovému OST disponuje slušnou atmosférou, eRkový rating se při eliminaci vedlejších postav několikrát přihlásí o pozornost (nicméně na tak početný zástup doprovodné stafáže bych očekával vyšší bodycount) a stopáž naštěstí neprodlužuje tohle dostaveníčko více, než je nezbytně nutné, ale příběhová linka není dostatečně šílená/vtipná/bizarní (muzikálové číslo je pouze wtf), aby byla nějak extra zábavná, gradace děje v podstatě neexistuje a film se potýká s propady tempa. Veškerá práce tak spočívá na bedrech castingu, přičemž Nicholson vykrádá pantátu z Shiningu vskutku důkladně (škoda, že jeho postava je jen jednorozměrná figurka, takže kromě šklebů a hlášek prakticky nemá, co hrát) a Weaving potvrzuje, že na podobné girl power role má v současné době patent.

Dr. Strangelove Or: How I Learned To Stop Worrying And Love The Bomb

Ad zbraň Posledního soudu - nešlo o zbraň jako takovou, ale o systém řízení (na Západě vešel ve známost jako Dead Hand), který - papírově - zaručoval plnohodnotnou odvetu i v případě kompletního zničení velící struktury protivníkem a který soudruzi během Studené války skutečně/údajně* uvedli do provozu a kolegům na opačné straně o něm nic neřekli až do pádu Železné opony.

Jinak stran samotného filmu, jak bylo u Kubricka dobrým zvykem, geniální (satirický a podvratný) kousek, nadčasové téma (což bohužel platí až dodnes), žánrová klasika a parádní doplněk ke "konkurenčnímu" Fail Safe od Lumeta ze stejného roku, který na stejnou situaci nahlíží z odlišné (mnohem realističtější až dokumentární) perspektivy (ještěže Columbia film po právních tahanicích odkoupila a po pár měsících uvedla do kin, ukončit produkci nebo jej uklidit do trezoru by byla velká škoda) a přesto neméně poutavě. A fakt, že nejzábavnější postava v celém filmu (titulní paraplegik se syndromem cizí ruky:-)) se v předloze vůbec nevyskytuje, je takový vtipný meta paradox, podobně jako dění v samotném filmu:-).

*Těžko soudit, zda to byla/je pravda, částečná pravda, nebo jen propaganda. Jako všechno ze země zaslíbené, kde zítra znamená včera:-).

Gunslingers

Cage se na stará kolena s těmi kolty nějak rozjel:-). Butcher's Crossing a The Old Way dopadli s odřenýma ušima jako low cost westernové průměrnosti a tohle tady vypadá úplně stejně (koukám, že frajer, který to má na starosti, plodí jeden kousek za druhým a s kvalitou nešetří:-)), ale jako fanoušek westernů a kvůli starým dobrým časům s Graham a Dorffem v 90s tomu dám šanci. Už teď vím, že toho asi budu litovat, ale v době bídy (premiéra druhého Horizonu stále v nedohlednu:-() se člověk musí spokojit s málem, no:-). 

The Last Showgirl 5/10

Anderson se na stará kolena pokouší vymanit ze škatulky podceňované (zlí jazykové by nejspíše řekli neschopné:-)) herečky v komorním dramatu na oblíbené téma "celoživotní povolání: loser" z atraktivního prostředí showgirls, ovšem na rozdíl od Moore v Substance při tom naráží na to, že filmy pojednávající o tomhle specifickém odvětví showbusinessu jsou pro filmaře pokaždé tvrdým oříškem (strejda Verhoeven by mohl vyprávět:-)) a nejinak je tomu bohužel i v případě nejnovějšího pokusu o nahlédnutí za oponu z rukou Coppola.

Coppola si vedle Anderson (vzhledem ke své minulosti a věku ideální kandidátka na hlavní roli) opatřila zajímavou doprovodnou castingovou sestavu, přičemž někteří přítomní podávají slušné herecké výkony (Bautista, Curtis), zatímco jiným nechybí alespoň snaha (Anderson v takhle náročné dramatické roli odhaluje své herecké rezervy v plné, ehm, nahotě, ale musím uznat, že v některých scénách se přímo překonává) nebo trefný výstup (cameo Schwartzmana).

Zajímavý materiál na papíře už bohužel nikoliv. Kromě pro daný žánr typických motivů (narušené rodinné vztahy, obtížná životní situace, existenční problémy v zaměstnání, sociální i věková diskriminace, reflexe dosavadního života, atd.) film po příběhové stránce nenabízí nic navíc, co by se v podobných historkách už nesčetněkrát neobjevilo, respektive většina z dějových linek nedostane prostor k tomu, aby se náležitě rozvedla (vztah s odcizenou dcerou, nepřiznané otcovství) nebo z nich na konci filmu něco vyplynulo (ideálně nějaká pointa).

Love Me 5/10

Originální historka o dvojici osamělých robotů na zpustošené planetě, neochvějné lásce napříč integrovanými obvody a skutečné podstatě bytí s nenápadným kritickým podtextem. Kde jsem jen něco takového už viděl? A jo vlastně, před mnoha lety u Pixaru, který podobný nápad (jen namísto sociálních sítí se tehdy řešilo životní prostředí) dokázal zpracovat nesrovnatelně lépe a výsledkem byl jeden z nejlepších filmů z dílny stolní lampičky.

Režijně debutující Zuchero bros. takové štěstí mít nebudou a poděkovat mohou kolegům scénáristům, tj. sami sobě. Jako přehlídka nejrůznějších filmařských výrazových prostředků (kombinace standardních hraných scén, stylizovaných animovaných sekvencí, desktop perspektivy s procházením webu a přehráváním videoklipů a realistických trikových scén) to bez problémů funguje, casting, sestávající z dvojice Stewart a Yeun, hlasově i fyzicky odvádí slušnou práci a triková stránka (kvalitativní úroveň cgi) se s ohledem na skromný rozpočet překvapivě povedla.

Problém ovšem nastává u samotného vyprávění. Tvůrci nejsou schopni z daného tématu vytěžit jakékoliv hlubší sdělení (nad rámec obvyklých well-being banalit) nebo silnější divácké emoce. Nepříliš zajímavá příběhová linka se potýká se značnými rezervami prakticky na všech frontách (humor, romantika, dojemné momenty, drama, sociálně-kritický komentář, atd.), což v kombinaci s vycházkovým tempem vzbuzuje dojem, že navzdory umírněné stopáži režisérské duo přecenilo své síly a namísto celovečerního filmu mělo zkusit štěstí se čtvrthodinovým kraťasem. 

Inheritance 5/10

Rutinér Burger pokračuje v pravidelném servírování nenáročných žánrovek dalším zapomenutelným počinem a tentokrát volba padla na rodinnou vztahovku po většinu stopáže poměrně úspěšně maskovanou za špionážní thriller.

Všechny povinné atributy žánru jsou tady přítomny (hitchcockovská hlavní postava, která se souhrou náhod (nebo ne?) zaplete do mezinárodního spiknutí, cestování po exotických lokacích na celém světě, MacGuffin v podobě disku s přísně tajným obsahem, překvapivý plot twist, atd.) a casting, jmenovitě Dynevor a Ifans (zbytek obsazení nestojí za zmínku), odvádí slušnou práci, ale Burger po obsahové stránce není schopen přijít s čímkoliv navíc, co by film nějak odlišovalo od početného zástupu žánrových předchůdců (což platí i pro značně nenápaditou pointu).

Vystoupit z řady se Burgerovi podařilo jen neformálním zpracováním. Rozklepaná ruční kamera, důsledně sledující postavy z bezprostřední vzdálenosti, přičemž v některých záběrech se jim téměř lepí na tvář, je ovšem více než cokoliv jiného otravná a jediná sekvence v celém filmu, ve které tenhle "dokumentárně-realistický" přístup dává nějaký smysl, je krátká automobilová honička uprostřed filmu, při které sice srdeční puls divákovi nijak zvlášť nestoupne (protože se během ní nic podstatného, natož zajímavého, nestane), ale je alespoň natočena efektně.

Guerillové podmínky natáčení (mobil namísto kamery, minimální štáb, okamžité zahájení nahrávání po příjezdu na lokaci bez nějakých sofistikovanějších příprav, atd.) jsou tak bohužel zajímavější než samotný materiál, který tvůrci pořídili.

Old Guy 5/10

West je ukázkový hollywoodský one hit wonder (debutový Con Air je pecka, zbytek jeho filmografie a to včetně postradatelné dvojky nestojí moc za řeč) a svůj stín nepřekvapivě nepřekročil ani ve svém nejnovějším kousku, kterým je taková typická neesonovka, akorát bez mistra osobně, tj. příběhově jednoduchá a produkčními hodnotami laciná žánrovka, která stojí a padá na přítomnosti hlavní herecké hvězdy, v tomto případě náhradníka Waltze.

Westovo mojo se občas připomene nějakou zpomalovačkou nebo relativně stylovým barevným audiovizuálem ve scénách v nočních klubech, ale jinak po ruce nemá moc jiných atrakcí, které by divákovi nabídl. Zařazení filmu do žánru akce a komedie sice papírově odpovídá, ale akce je ve filmu jednak pojata značně komorně a jednak její množství lze charakterizovat jako menší než malé a stejně tak komediální vsuvky jsou dávkovány s nejvyšší opatrností.

Ani po příběhové stránce (stárnoucí hitman zaškolující nováčka na zakázce, která se zvrtne) se bohužel žádné překvapení nekoná, vyjma podivně ukvapeného závěru, který působí, jakoby se na poslední chvíli zuřivě krátilo. Film tak zachraňuje jen casting (Waltz své charisma stále ještě neztratil a svým herectvím dokáže přebít nedostatky role na papíře, Liu si tady střihla sympatický doprovod) a na akční radovánky o něco vydatnější finále (škoda, že skončí dříve než pořádně začne).

Holland

Trailer slušná práce, jen doufám, že se ta naznačená premisa o podezření na dvojitý život drahého chotě ve filmu nezvrhne do další (kdovíkolikáté už?) variace na Stepford Wives. Vzhledem k obsazení Kidman, která si podobnou domácí hospodyňku na maloměstě vyzkoušela už před dvaceti lety v přímé adaptaci, by to sice jako easter egg asi zafungovalo, ale další odhalování temného spiknutí, do kterého je zapojeno celé sousedské okolí, vidět fakt nepotřebuju. Předchozí Fresh měl do nějaké pecky daleko, ale obstojná žánrovka to byla, tak snad to tady dopadne minimálně stejně.

A Thousand Blows (Sezóna 1) 7/10

Po Peaky Blinders a Taboo přichází strejda Knight s další historickou exkurzí do podsvětí Londýna v před/minulém století, ve kterém se potkává nejnižší galérka s nejvyšší smetánkou, přičemž tentokrát se zastaví i v boxerském ringu a jako obvykle je u toho i jeho herecký parťák Graham (v jedné z nejlepších rolí v celé své kariéře). A naštěstí je to podobně zábavná podívaná jako v předchozích případech.

Ocenit tady zaslouží především vysoké produkční hodnoty a výborně složený casting. Stylový audiovizuál v doprovodu parádní retro výpravy a kostýmů prodává dobovou atmosféru dokonale, pohotová ruční kamera, kterou mají herci častokrát těsně za zády, vtahuje diváka do středu dění a OST se také několikrát příjemně připomene. Takže ani tolik nevadí, že triková stránka má jisté rezervy (zjevný kontrast mezi reálnými kulisami a digitálním pozadím). 

V rámci obsazení stojí za zmínku Doherty v čele (historicky skutečně existujícího) gangu kapsářek, která svou roli (napůl femme fatale, napůl kriminálnice, jdoucí za svým cílem přes mrtvoly) zvládá výborně a zmíněný Graham v roli místního boxerského šampióna, toho času majitele putyky a gangsterského kápa v jedné osobě, který jednak podává vynikající herecký výkon a jednak fyzicky vypadá neskutečně (ve fitku si musel pořádně máknout a vyplatilo se to:-)). 

Ne vše ale dopadlo podle představ. Díky malému počtu epizod se příběhová linka objede bez nějaké dějového přešlapování na místě a samotných šarvátek v ringu je uspokojivé množství, ale bylo by jich ještě více, kdyby se tvůrci věnovali jen boxerské lince o cestě outsidera na sportovní vrchol (linka s heistem jen zabírá cenný prostor). Jednotlivá klání mezi provazy ve srovnání s žánrovou konkurencí navíc mají své limity stran choreografie i řemeslného zpracování (efektnější kamerové úhly a dynamičtější střih by tomu neuškodily). Přesto dobrá práce a těším se na druhou sezónu.

The Brutalist 7/10

Těžký to život poválečného imigranta s traumaty/umělce s nekompromisní vizí tváří v tvář nepřátelskému prostředí ve společnosti/pracovním kolektivu ve třech a půl hodinách. S přestávkou na svačinu. A na hollywoodské poměry směšným rozpočtem, který by u studiové konkurence nevystačil ani na skromnou marketingovou kampaň (neuvěřitelný poměr cena/výkon). A s audiovizuálním kabátkem s visačkou VistaVision (jsem zvědavý, zda si podobně okázale povede One Battle After Another od PTA). A nenápadnou reklamou na tatrovky zdarma v ceně:-).

Fakt, že oproti jiným podobně velkolepým filmovým freskám (na pomezí žánrovky a artovky) bude Corbetův počin tak či onak výjimečný zážitek, je znát už z (působivé) úvodní "vítejte v zemi zaslíbené" sekvence. Zajímavě koncipovaná (půlka filmu je v podstatě příprava na hlavní dění) příběhová linka, která navzdory úctyhodné stopáží netrpí problémem s nedostatkem divákovy pozornosti, vynikající herecké výkony všech zúčastněných (Brody s brutálním přízvukem hraje jako o život, Jones se přímo překonává, Pearce si do své filmografie připisuje další silnou roli), monumentální obrazové kompozice a minimalistický, přesto dokonale funkční, OST to v průběhu filmu opakovaně potvrzují.

Na druhou stranu samotný děj sice pokrývá spoustu témat (obtížné postavení imigrantů, rasová a sociální diskriminace, drogové závislosti, předsudky vyšší společnosti, válečná traumata a v neposlední řadě pocta tvůrců všem umělcům a architektuře jako takové), ale na nějaké výraznější dramatické konflikty s vypjatými emocemi a vyhrocenými vztahy dojde až po přestávce ve druhé části filmu, stran samotné architektury se toho divák příliš nedozví, penetrační vsuvka působí jako deus ex machina prvek (prapodivná charakterová otočka) a v atmosférou odlišném epilogu padne o hlavní postavě více zajímavých informací (které bohužel utnou závěrečné titulky) než v celém předchozím ději dohromady.

William Tell 5/10

Jedni vyrůstali na osmdesátkovém seriálovém Robinu Hoodovi, druzí (včetně mě) na osmdesátkovém seriálovém Williamu Tellovi. Ti první se v minulosti dočkali spousty kvalitních dobrodružných žánrovek s legendárním ostrostřelcem s kapucí, lukem a šípy, ti druzí s jeho méně slavným konkurentem s kuší a šipkami (a bez kapuce:-)) takové štěstí neměli. A platí to bohužel i po tomhle nepříliš přesvědčivém pokusu od Hamma.

Problémem není ani tak to, že příběhová linka je na jednu stranu komorní (spousta dialogových scén mezi několika málo postavami) a na druhou ambiciózní (širší perspektiva celonárodního povstání), casting je relativně neznámý a nejslavnější jména na plakátě Kingsley a Pryce mají ve filmu podle očekávání jen cameo, tempo nepatří k nejsvižnějším, produkční hodnoty s ohledem na omezený rozpočet nejsou příliš vysoké (takzvaně epická/davová scéna je v celém filmu v podstatě jen jedna na úplném konci) a dokořán otevřeným závěrem tvůrci škemrají o pokračování.

Problémem je, že převážnou část přepálené stopáže je hlavní postava v ději prakticky jen do počtu (nebýt proslulé epizody se sestřelováním předmětů z něčí hlavy, sotva by šlo poznat, o kom celý film je), Bang v hlavní roli postrádá potřebné charisma, což je s upozaděním jeho postavy smrtící kombinace, akce je trestuhodně málo a když už na ni dojde, tak provedením nestojí za řeč (pár efektních eRkových záběrů na usekané končetiny a to je vše) a dílo zkázy dokonávají sociálně-spravedlivé kvóty. Pochválit tak lze jen zábavně přehrávající posilu z SAS Swindellse v roli hlavního záporáka (velká chyba, že si Bang a Swindells ve filmu neprohodili své role) a pěkné horské exteriéry.

The Assessment

Casting se povedl a hodnocení to vesměs chválí, ale trailer tedy moc nepřesvědčil. Premisou i provedením mi to připomíná všechna ta komorní vztahová dramata, maskovaná za "sci-fi s myšlenkou", z poslední doby ala Fingernails, Foe nebo The Pod Generation, jejichž invence začíná a končí u originálního ústředního nápadu. Fajn, tady je to (pokud trailer nekecá) namixováno ještě s psycho thrillerem (doufám, že to neskončí vykrádačkou Game od Finchera, aneb usměvavá gratulace ke splnění testu po totálním psycho teroru a rozvrácení vztahu:-)), ale dokud to neuvidím, tak tomu nevěřím.

Mission: Impossible - The Final Reckoning (Bilance)

Miliardu to (bohužel) nedá, i kdyby to byl nejlepší film všech dob. Na to prostě tahle značka nemá dost velké momentum a především dostatečně širokou cílovku (což je primárně chyba Paramountu, protože na práci se značkou (na rozdíl třeba od ST) totálně kašle, ale to je na jinou debatu). Stačí se podívat na tržby všech dílů.

Nehledě na kvalitu (nebo nekvalitu:-)), počet nasazení do kin, generační obměnu publika, bombastické trailery a kampaň s kaskadérskými kousky se s každým filmem Cruise a spol. pohybují někde mezi 500 a 600 m, což platí už od dvojky (s přimhouřenýma očima od jedničky, trojka je výjimka z pravidla). S ohledem na inflaci (v US 2000 vs 2025 zhruba +85 %) nejen, že se cílovka během těch třiceti let od jedničky nerozšiřuje, ona stagnuje nebo se přímo zmenšuje.

Ten box office boost někam k 700 až 800 m, který začal u Ghost Protocolu, byl způsoben čistě tržbami od soudruhů, bez nich by čtyřka až šestka skončila zase někde mezi 500 a 600 m. Což se přesně ukázalo u sedmičky, u které "rudé" tržby razantně spadly. S tříhodinovou (hodně štěstí:-)) osmičkou to asi nebude jinak, takže moc nevěřím tomu, že se Cruise s rozlučkou (tak určitě:-)) dostane přes 700 m. To by se muselo ukázat, že natočili fakt big event na úrovni Mavericka, o čemž mám po slabší sedmičce pochybnosti.

P.S. Málem dostat infarkt je něco jako málem být těhotná, jestli to chápu správně:-).

Heart Eyes 6/10

Zvěsti naštěstí nelhaly a letošní filmová valentýnka se vážně vydařila. Ruben nepatří mezi nějaké režijní jistoty, ale tentokrát se překonal a naservíroval divákům napůl příjemnou romantiku a napůl obstojný slasher s několika fajn komediálními vsuvkami, dohromady pak překvapivě zábavnou feel-good žánrovku, která se sice v žádném ohledu nezapíše do dějin, ale svůj úkol - diváka na hodinu a půl zabavit - plní na jedničku.

Historek o maskovaném zabijákovi, toho času nezastavitelném pochodujícím stroji na smrt, bylo k vidění už nepočítaně, Ruben se zkušenějším kolegou Landonem tohle ohrané hororové schéma oživuje jednak hlavními postavami (kolegiální a později romantický páreček namísto obligátní final girl je vítaná změna:-)) a jednak mícháním žánrů, přičemž důraz je zde kladen jak na vyrábění mrtvol, tak na budování vztahů. Což funguje především zásluhou castingu v podání sympatické dvojice Holt a Gooding, která disponuje výbornou buddy chemií a komediálním timingem.

Stran krvavých hrátek je poznat, že tvoří spíše nezbytnou kulisu na pozadí romantického švitoření ústřední dvojice, takže hororová atmosféra nebo napětí se do hry příliš často nedostane a jednotlivé killy svou originalitou neohromí, přesto se v průběhu děje najde prostor na pár lekaček a nezapomnělo se i na několik výživných fatalit (eRkový rating je uspokojivě vytěžen) a vcelku štědrý bodycount. Jediný podstatnější problém je překombinované finále, které si vzalo inspiraci z konkurenčního Screamu (podobný "šokující" plot twist nedával moc smysl tam a nedává ani tady).

Fight Or Flight 7/10

Bullet Train v letadle s Last Boy Scoutem v hlavní roli a s finálovou Braindead řezničinou s motorovku navrch, aneb dálkový let přes oceán, respektive debutová práce, jak se sluší a patří:-). Co v traileru vypadalo jako nikterak výjimečná, ale správně přepálená, akčně-komediální blbina, to se v samotném filmu přetavilo v povedenou a překvapivě zábavnou žánrovou záležitost, která skvěle funguje jak po stránce akce, tak po stránce humoru.

Škoda, že kdo v téhle historce zastává úlohu MacGuffina tvůrci vykecali už v traileru, nějaké whodunnit pátrání v úvodu filmu by tomu docela slušelo a byl by tak čas se trochu věnovat i náležitému představení všech přítomných hitmanů na palubě (s čímž souvisí fakt, že tuto výsadu obdržel jen osvědčený bouchač Zaror, jehož schopnosti jsou jinak trestuhodně nevyužity), nelogické uklizení možného spojence na toaletu by zasloužilo nějak vysvětlit a přes rozumně střídmou stopáž v průběhu děje obecně svižné tempo občas poklesne, ale jinak to je jedna velká žánrová paráda.     

Bitky se sice stran nasnímání a choreografie na špičku v žánru (Wick nebo Raid s kteroukoliv číslovkou) nechytají a méně rozklepaná kamera by dodala scénám na větší přehlednosti/efektnosti, ale Hartnett tenhle mírný hendikep vynahrazuje svým komediálním talentem (vtípek s pistolí v teplákovce je boží:-)), s akčními radovánkami se v ději nešetří a po povinné expozici se jde rychle na věc, díky eRkovému ratingu dojde na řadu příjemně brutálních fatalit, což kulminuje krátkou, ale o to výživnější krvavou řežbou ve finále a celkový bodycount se zastavil na více než sympatické hodnotě. 

P.S. Po závěrečné scéně je další nášup nikoliv jen vítaný, ale přímo nutný:-).

Oscar 2024

Tak jako každý rok, něco potěšilo, něco překvapilo, něco zarazilo a něco šokovalo:-). Loňský ročník mi přišel více vyvážený stran rozdaných sošek za odvedenou práci a zásluhy/agendu/zakázku, ale alespoň se letos každoroční hra akademie s hordou nominací pro pár filmů v konečných výsledcích neprojevila zase nějakým oscarovým jednorožcem, takže se dostalo na více filmů, ať už to bylo spravedlivé/zasloužené nebo ne.

Brody dle očekávání, ale podal mimořádný výkon, takže po zásluze (protože už doma sošku na krbu má, přál jsem to Stanovi, který by potřeboval podobné kariérní nakopnutí jako Brody před dvaceti lety). Madison taktéž excelentní výkon, takže zase zcela po právu (i když jsem doufal, že to spadne do klína Moore, které té roli obětovala fakt všechno a byla by to taková pěkná satisfakce za celou kariéru). Culkin jako fajn, jeho výkon je to nejlepší na celém (jinak nic moc) filmu, ale tady měla soška putovat ke Strongovi, který je v Apprentice naprostý herecký démon. Saldaña asi nejlepší možná volba z dostupné nabídky (byť v téhle kategorii letos moc velká konkurence nebyla).

Film a režie za mě spokojenost, protože dvojka Dune byla v hlavní kategorii předem bez šance, doufal jsem, že sošku dostane buď Anora nebo Substance jako sympaticky sebevědomé/provokující žánrovky, což se podařilo (kdyby se o film a režii oba kousky podělily, bylo by to ještě lepší, ale alespoň že tak). Cizojazyčný film asi dobrý (přál jsem to Flow, aby v kategorii animáku měl vyšší šanci Wild Robot). Animák zcela zaslouženě, respektive jsem rád, že se raduje jeden z dvojice Flow a Wild Robot a nepřišli tak zkrátka oba. Origo scénář si zasloužila buď Anora nebo Substance, takže cajk. Adaptovaný po střelení se do vlastní nohy hlavy u Emilia Pérez vcelku pochopitelná volba.

Kamera, masky, triky (nedat to dvojce Dune by byla hereze) dle očekávání, hudba dejme tomu (můj favorit Nosferatu nedostal ani nominaci:-)), výprava a kostýmy co se dá dělat (když už to neskončilo u dvojky Dune, respektive dvojky Gladiatora, tak to mělo putovat k Nosferatu), zvuk nešlo vybrat jinak, stejně tak střih, zatímco v případě songu to bylo v podstatě jedno (žádný z nich není nějaká extra hitovka). Velká škoda, že Nosferatu nakonec vyšel úplně naprázdno, ještěže dvojka Dune nedopadla stejně, byť "sequelový syndrom" se na ni bohužel podepsal.

A Complete Unknown 7/10

Mangold se rozhodl vstoupit podruhé do stejné řeky a po dvaceti letech od Walk the Line se vrací zpět k žánru biopiců o hudebních ikonách popkultury v druhé polovině minulého století, přičemž po Cashovi v podání vynikajícího Phoenixe tentokrát volba padla na Dylana v podání vynikajícího Chalameta. Historie se naštěstí opakuje a výsledkem je kvalitní žánrovka (poslední Indy je tudíž téměř odpuštěn:-)), ale na rozdíl od předchozího pokusu o vzkříšení hudební legendy se tady bohužel najde pár věcí, které bezvýhradně uspokojivý divácký zážitek (jako byl minule) narušují.

Největší nedostatek filmu naznačuje už jeho název. Mangold namísto klasického životopisného portrétu Dylana jako umělce/osobnosti vsadil na mozaiku pravidelně se opakujících scén, sestávajících z vystoupení na veřejnosti, nahrávaní desek ve studiu, skládání písní po bytech a vztahových peripetií, zapříčiněných mícháním práce a soukromí. Dylan je od začátku až do konec filmu vykreslen jako neproniknutelný charakter, o jehož motivacích, myšlenkách nebo pocitech se divák v průběhu děje nedozví prakticky nic nad rámec toho, že byl geniální umělec a rebel, protože si jednou na folkovém koncertě ke všeobecnému pobouření publika zahrál na elektrickou kytaru (přičemž jaký dopad to mělo na Dylanovou kariéru a proč danou epizodou celý film vyvrcholí tvůrci neozřejmí ani v textovém doslovu).

Nejsilnější stránkou filmu je casting a hudební čísla v kombinaci s produkčními hodnotami. Chalamet svým projevem při srovnání s předobrazem působí velmi věrně a kromě toho podává parádní herecký i pěvecký výkon (kudos, že na rozdíl od konkurence si tvůrci při Dylanově zpěvu nevypomohli trikovými kouzly), díky čemuž všechny hudební vsuvky fungují na výbornou (vrcholem je scéna, ve které Chalamet seznamuje publikum s tím, že "časy se mění"), stejně tak i zbytek obsazení (zejména Norton s Fanning a Holbrookem v rozsahem nevelké roli Cashe) hraje skvěle. Dokonalou atmosféru 60s, respektive precizní odraz dané doby, pak dotvářejí retro kostýmy a výprava, které odvádějí prvotřídní práci (vysoký rozpočet je na filmu poznat z každé scény), spolu s písničkovým OST, plným mistrových největších hitů.

Presence 5/10

Filmový experimentátor Soderbergh se po vzoru svého neméně pokrokového kolegy Zemeckise rozhodl zase pro jednou pořádně zaexperimentovat a jinak triviální historku oživit tím, že ji také zprostředkuje skrze netradiční perspektivu, jen POV pozemku/domu vyměnil za squattera, toho času poltergeista. Bohužel se při tom dopustil stejné chyby jako kolega a totiž nedostatku jiných diváckých atrakcí kromě ústředního (nutno uznat, že originálního) nápadu.

Příběhová linka se sice nepotýká s problémy stran udržení divákovy pozornosti a tím pádem nastupující nudy, ale v podstatě její jediný trumf spočívá v udržování diváka v konstantním napětí, kdy se projevy nadpřirozena konečně rozjedou naplno, nebo se už alespoň odhalí smysl celého vyprávění z pohledu "přítomnosti", protože jednotlivé postavy a průběh samotného děje nenabízejí nic moc zajímavého. Respektive když už ano (finální konfrontace), tak je to divákovi nepochopitelně naznačeno dopředu (takže zbytek filmu už jen čeká, kdy někdo vypadne ze zavřeného okna).

Co lze jednoznačně pochválit je nepřekvapivě kamera, která odvádí výbornou práci (sledovat její plynulý pohyb v prostoru v kombinaci s dlouhými záběry bez střihu je zážitek, přestože se v daných scénách vlastně nic podstatného, natož zábavného, po většinu stopáže neděje), casting podává solidní herecké výkony (z logistického hlediska muselo být natáčení výzva), OST pomáhá v některých scénách budovat pěknou atmosféru a plot twist v závěru sice nepřekvapí, ale ani neurazí (svou nesmyslností), ovšem než se k němu film dopracuje, uplyne spousta nepříliš zábavně stráveného času.

P.S. Škoda, že v roli duchařského pozorovatele nefiguroval "ten druhý", to by šlo o dost zajímavější podívanou:-).

Love Hurts 5/10

Quan v Everything Everywhere All at Once předvedl s ledvinkou v ruce slušnou rozcvičku ve stylu žijící legendy Chana a tak není divu, že si na něj po oscarové nadílce vzpomněl šikula Leitch a spolu s borci z 87Eleven s ním natočil variaci na typickou chanovku, tj. jednoduchou akčně-komediální jednohubku. Bohužel si k tomu přizval taky debutanta Eusebia.

Příběh a postavy, respektive herecké výkony, v podobném nenáročném béčku nemá cenu řešit. Dějová linka s návratem hitmana v důchodu zpět do akce žádné ceny za originalitu sbírat nebude a kromě toho sama o sobě nedává moc smysl (nástup MacGuffina v ženské podobě po letech v ústraní znenadání zpět na scénu, protože proč ne?), postavy tvoří podivný mix seriózně pojatých charakterů (Astin sem zabloudil z jiného filmu) a obskurních figurek na hraně karikatury a castingu při čemkoliv jiném, než fyzickém herectví (třeba dramatickém hraní:-)), už po pár minutách dochází dech.

Podstatná je tady akce a na tomhle poli stunt tým odvedl dobrou práci. Bitky a přestřelky jsou obstojně zpracované (choreograf se na place vskutku činil - tolik metání kaskadérů na stěnu/nábytek a efektních piruet při pádech jsem v žánru už dlouho neviděl:-)), s množstvím mano a mano potyček se nešetří, díky eRkovému ratingu dojde i na pár fatalit a ve finále se rozjede i do té doby haprující bodycount. Jako showreel schopností kaskadérů z 87Eleven to tedy funguje bez problémů. Bohužel ve všem ostatním film zaostává, což umírněná stopáž a rychlého tempo kompenzují jen částečně.