Nefunguje to ani jako nadpřirozený horor (postupně budované napětí není na pořadu dne, stejně tak strašidelná atmosféra se nekoná, na nějaké fatality a související bodycount je potřeba rovnou zapomenout - eRkový rating je v nedohlednu), ani jako psychologické drama (pár paranoidních situací a k tomu několik obligátních halucinací a tím to končí), ani jako home invasion thriller (hlavní bubák se moc nepředvede), ani jako poněkud bizarní terapeutický návod, jak se vypořádat s vnitřními démony a pocitem viny (finální pointa působí jako špatný vtip).
Collet-Serra maskuje nedostatky na papíře schopným castingem (Deadwyler hraje slušně), hromadou laciných lekaček a žánrových klišé (ještěže psisko pokaždé přežije:-)), ovšem i potenciálně zajímavé nápady, které by mohly film odlišit od konkurence (omezená pohyblivost hlavní postavy, personifikovaný stav mysli), nedokáže vytěžit ani z poloviny.