Koncipovat to celé skrze racionální a nikoliv emocionální perspektivu s důrazem na témata materialismu, komercializace a povrchnosti současných mezilidských vztahů (postavení osob a jejich citových interakcí na úroveň zboží a obchodu, analytický přístup k partnerství, pohovory se svéráznými klienty přímo do kamery, atd.) není sám o sobě špatný nápad. Není potřeba, aby se pravidla žánru pokaždé striktně dodržovala (právě naopak), ale v takovém případě musí daný film disponovat jinou přidanou hodnotou (ať už v rámci narativu nebo řemeslného zpracování) a taková tady chybí.
Hlavní postavy v průběhu děje neudělají nic, čím by dokázaly vzbudit divákovy sympatie. Jednak proto, že na konto jejich charakterů (zejména v případě Evanse a Pascala) padne naprosté minimum (jeden je finančně zajištěný a citově chladný, druhý je na tom přesně opačně a to je víceméně vše) a jednak proto, že nějakých skutečně vtipných nebo cituplných scén je ve filmu poskrovnu. Navíc oba sokové v lásce vstupují do děje pouze nárazově. O prostor ve filmu se totiž musejí dělit s nesouvisející linkou, ve které se řeší jakýsi sociálně-kritický komentář ke vztahové toxicitě. Song se nějak nemůže rozhodnout, zda natáčí odlehčený romcom nebo tíživé drama a tenhle rébus není schopna vyřešit až do konce filmu.
Žádné komentáře:
Okomentovat