The Electric State

Ten rozpočet 300 mega, co svítí na wiki a imdb, je jen něčí pokus o trolling, že jo:-)? Jinak neurazilo, nenadchlo. Falešná family friendly disneyovka s mechama, rodinnými hodnotami a snahou o odlehčený feeling z ranku Ready Player One. MBB je herecké dřevo a nevypadá to, že by se na tom pod dohledem Russo bros. něco změnilo, předlohu neznám, ale dějově to podle premisy (ohrané post-apo putování odněkud někam se sourozeneckým MacGuffinem ve světě plném robošrotu) asi žádná hitparáda nebude, takže vyhlížet to budu jen kvůli audiovizuálu a trikům. A při tom se budu modlit, aby to nemělo totálně přepálenou stopáž, jak je u netflixovek nepěkným zvykem.   

The Monkey

Teaser je fajn, ale Longlegs po nadšených ohlasech a slušných trailerech dost zklamalo (což nakonec platí pro všechny dosavadní Perkinsovy filmy bez ohledu na doprovodnou marketingovou masáž), ale v tomhle případě by snad mohla být jistá záruka kvality v podobě Kinga. Protože Perkins sice nemá výraznější problém s řemeslnou stránkou věci, ale pravidelně dojíždí na (obvykle vlastní) pokulhávající scénář. 

Tady bude mít za zády prověřenou předlohu, tak snad to konečně dopadne lépe, než jen neurážející spotřební žánrovkou na víkend. Vedle Perkinse koukám i na Tebe Wane a doufám, že to neskončí jako další generický příspěvek do Conjuring univerza, akorát s prokletou opicí namísto prokleté panenky.

The Order

Kurzelova dosavadní filmografie tak úplně nepřesvědčuje (ostatně to ani ta Baylinova), že by měl vyrukovat s nějakou žánrovou peckou, ale minimálně trailer se hodně vydařil a jsem zvědavý na výsledek. Protože téma je ke zfilmování přímo stvořené (aneb každá historka, tady dokonce podle skutečných událostí, ve které podobní pomatenci dostanou na prdel, se počítá), retro atmosféra funguje na výbornou a na dvojku Law a Hoult je obvykle spoleh. V kinech to finančně žádná hitparáda nejspíše nebude (přece jen tyhle dobové biopicy mají dost omezenou cílovku, viz třeba nedávní Bikeriders), ale poctivá žánrovka by se z toho vyklubat mohla.

Gladiator II (Bilance)

Když pominu nějaké jednorožce typu Oppenheimera, tak historické filmy od pandemie netáhnou a je fuk, jaké mají téma/dobu, formu (popcorn/art), hvězdy, rozpočty a marketingovou masáž. A odvážil bych se tvrdit, že čím dál do minulosti se jde, tím je to tržebně horší (TLD, Napoleon, Woman King, Northman, Green Knight, Three Musketeers, ehm, Medieval:-)). 

Gladiator je moje srdcovka, lupeny do IMAXu dávno zakoupeny, sequelu (jako všem dobovkám) přeju každý dolar/jüan a kdyby se tady podařilo něco podobného, jako se stalo původnímu filmu (obrodit žánr a znovunastartovat divácký zájem o historické látky v kinech), tak by to byla naprostá paráda, ale dokud se neprokáže opak, tak pochybuju, že se podaří zopakovat tržby jedničky, natož dosáhnout na nějaká výraznější numera přes půl miliardy. Kéž mě Scott vyvede z omylu.

The 36th Chamber Of Shaolin

Kdo si tehdy podomácku nevyrobil trojité nunčaky a nesnažil se napodobit "choreografii" vlasatých frajerů ve směšných hábitech, kteří klingonské přísloví o pomstě, chutnající nejlépe za studena, měli jako své motto, ten jakoby nebyl:-). Když pominu jisté demografické skupiny, které tento fenomén celkem pochopitelně minul (děvčata, dospělí, senioři), tak neznám nikoho, kdo by Shaoliny v 90s neznal jako své boty a s kamarády všechny chvaty a hmaty poctivě "netrénoval". 

Upřímně nemám moc odvahu se k tomu vrátit, neb mám obavu, že kouzlo viděno nově ne-dětskýma očima by vyprchalo, ale v té době cokoliv s nálepkou Shaolinu bylo jak mnou, tak mými vrstevníky přehráno nepočítaně (jak v kuse, tak krokovým posunem). Vtipné bylo, že tyhle filmy měly obvykle několik distribučních názvů a různé půjčovny měly různou sestavu kazet a tak nikdo v mém okolí vlastně nevěděl, kolik jich v shaolinské sérii celkem je:-). Ještěže ty příběhy byly tak archetypální a dost se opakovaly (zabití mistra -> výcvik -> pomsta), člověk tak vlastně "kvalitní" překlad ani nepotřeboval. A s rychlodabingem to pochopitelně získalo další level zábavy navíc.

Každopádně seznámení s taji HK produkce, u které se to dělalo úplně jinak (a častokrát lépe) než v Hollywoodu, u mě začalo právě se Shaoliny. Následně jsem se dostal k Bruceovi, Jackiemu, Jetovi, Michelle, Cynthii (respektive oběma), Fatovi a mnoha a mnoha dalším a zrodilo se přátelství, které přes drobné zádrhele (návrat HK pod správu soudruhů v '97) vydrželo až do dnešních dní:-). Díky vlasatým frajerům ve směšných hábitech za to:-).     

The Killer's Game 5/10

Ve všech směrech rutinní komediálně-akční béčko na ohrané "hitmanovské" téma, které bohužel není tak komediálně vypointované, jak by papírově mohlo být s ohledem na zvolenou (absurdní/bizarní) premisu a současně není tak akčně vyšperkované, jak by papírově mohlo být s ohledem na přítomný (typově dokonale obsazený) casting.

Perry se na svou nejnovější režisérskou štaci vydal tentokrát bez jištění ze strany Stahelskiho a borců z 87Eleven a na výsledku je to bohužel znát od samotné akce (množství je v pořádku, ovšem choreografie bitek ani fatality (navzdory eRkovému ratingu) nijak nevystupují z řady, co naopak praští do očí je obludně digitální střelba a cákance krve, jen některé výbuchy vypadají jako poctivá ruční práce), přes lokace (usilovnou snahou prodat divákovi krásy Uher film připomíná více cestopis než žánrovku), až po produkční hodnoty (prostředí hradu s arzenálem středověkých zbraní je dobrý nápad, ale jeho potenciál je do značné míry nevyužit, na pořádnou honičku aut v rozpočtu už prostředky nezbyly).  

Perry se zmíněné nedostatky snaží divákovi vynahradit stylovým audiovizuálem, svižným tempem, efektními střihovými montážemi, rozumnou stopáží a castingovými personami (pouze přehrávající mlátička Adkins s buranským přízvukem a baleťák Zaror působí, že si natáčení užili, zbytek si došel jen pro výplatu), což místy funguje a místy naopak moc ne.

The Substance 8/10

Death Becomes Her na steroidech, totiž substanci:-). Jednou za čas se někomu podaří natočit film, který naprosto přirozeně střídá (častokrát zcela protichůdné) žánry, dokáže provokovat jak myšlenkou, tak provedením, nabídne stylový audiovizuál a celé to doprovodí famózními hereckými výkony všech zúčastněných. Jako v tomto případě.

Stručně a jasně - nadšené festivalové ohlasy nekecaly, je to žánrová pecka (pro fanoušky pokleslého braku) a filmová lahůdka (pro cinefily) současně. Kdo by tušil, že ji bude mít na svědomí zrovna Fargeat, jejíž předchozí počin Revenge jsem napůl prozíval a napůl protrpěl. Tady jsem od filmu nemohl nadšením odtrhnout zrak. Co by za podobný výsledek dal kdokoliv z Cronenbergů (tatík, synátor i dcerunka), kteří se pravidelně pokoušejí o něco podobného.

Premisa o hledání ztraceného mládí, touze po dokonalosti a ztracené sebedůvěře v kulisách zábavního průmyslu, ve kterém panuje extrémní konkurenční prostředí a tlak na výkon, což vede k poněkud svéráznému řešení ze strany hlavní postavy a z něho vyplývajícím (zprvu nepříjemným, posléze nechutným a nakonec přímo destruktivním) důsledkům, samozřejmě není nijak objevná, natož originální (viz zmíněný Zemeckis). Podstatné ovšem je, jakým způsobem se tvůrcům podaří povědomou historku divákovi prodat a v tomhle ohledu je od první minuty filmu (respektive od časosběru hvězdy na chodníku slávy) znát, že stran filmařského řemesla se tady hraje úplně jiná liga.

Fargeat míchá psychologické drama se sci-fi thrillerem, sci-fi thriller s body hororem a body horor se splatterem s takovou lehkostí, že téměř není poznat, kde přesně končí jedno a začíná druhé. Scény opulentní krásy (level body fetišismu dosahuje absolutního vrcholu) se střídají s výjevy naprostého hnusu (eRkový rating je vytěžen na maximum - zrod i dekompozice monstra je vskutku chuťovka, ale i taková obyčejná příprava večeře v podání Fargeat je nefalšovaný food horor:-)), umně zakomponovaná satira a sociální kritika (kariérismus, sexuální objektifikace, ageismus, atd.) se prolíná s absurdními/groteskními momenty (parodie na Kubricka/Strausse je top) a humorné vsuvky (při odpálkování otravného souseda jsem se zasmál jako už dlouho ne:-)) doplňují tragické okamžiky (v podstatě celý klimax).

A pak je zde formální stránka věci. Moore a Qualley předvádějí naprostý herecký koncert (pokud v choulostivých scénách nejde o body double záskoky, tak kromě poklony před jejich výkonem i velký respekt za odvahu), přičemž Quaid jim při tom zdárně sekunduje. Práce se střihem, zvukem a zejména kamerou (zcizující záběry na maximální detaily, hraní si s prostorem a umístěním kamery, rozklepaná ruční kamera za zády, záběry z kamer připevněných na tělo, atd.) je jedna velká parádička, tepající OST dodává filmu na mnoha místech až hypnotickou atmosféru a volba praktických efektů, namísto sázky na obligátní cgi, se vzhledem k tomu, jaké makabrózní divadlo se ve finále odehraje, více než vyplatila.

Jediná podstatnější výtka směřuje k až příliš ambiciózní stopáži a s tím souvisejícímu propadu tempa ve druhé polovině filmu (některé dějové epizody šlo bez problémů vyřešit střihovou montáží). Jinak ovšem panuje velká spokojenost. Takhle sebevědomá (a navíc sympaticky nekompromisní) autorská vize tady už dlouho nebyla. Potlesk vestoje:-).

Speak No Evil 7/10

Nejprve špatná zpráva. Watkinsova předělávka (doslova) pár let starého originálu je typickým zástupcem konformního přístupu Hollywoodu, který se řídí více tabulkami a dotazníky z testovaček než přednostmi původního filmu. Aneb jak předlohu, která z podstatné části stojí na mrazivé (a současně realistické/znepokojivé) pointě, převyprávět s klasickým hollywoodským happy endem snadno a rychle. Dobrá zpráva je, že jádro příběhu a nový casting je natolik kvalitní, že zmíněnou dějovou "kličku" v závěru filmu dokáže přebít.

Ústřední téma (společenské konvence vs povahové rysy jedince vs krizové jednání) je naštěstí podáno v nezměněné podobě. Po letmém dovolenkovém prologu se hlavní postavy vydávají na "přátelskou" návštěvu k výstřední rodince a při tom se setkávají s kulturními, sociálními i charakterovými rozdíly, které se pohybují přesně na hraně nedorozumění, rodinných zvyklostí, skryté agendy a otevřené animozity. Nepříjemné momenty se pravidelně střídají se zdánlivě obyčejnými společenskými situacemi, vzájemné vztahy se začínají narušovat s tím, jak je chování hostitelů čím dál podivnější/nevyzpytatelnější, nervózní atmosféra pomalu ale jistě houstne, psychologický nátlak roste a divákovo očekávání stran věcí příštích (pravděpodobně nepěkných) se s každou další minutou filmu stupňuje.

Celé by to zdaleka tak dobře nefungovalo nebýt toho, že casting odvádí vynikají práci, stejně jako tomu bylo v původním filmu (přičemž všem nepřekvapivě vévodí McAvoy, který si roli extrovertního táty od rodiny lomeno maniakálního psychopata vysloveně užívá). Pak ovšem dojde na samotné finále, ve kterém Watkins hodí ručník do ringu a začne hrát úplně jinou hru. Polehčující okolností budiž to, že touhle otočkou dodá filmu novou energii a stran tempa přepne na vyšší rychlostní stupeň. Problémem ale je, že přepracovaný závěr filmu je ukázkovou přehlídkou žánrových klišé (od spektakulárního akčního zúčtování, přes nezranitelnost hlavního záporáka, až po nepostradatelný plot armor všech kladných postav). O zpochybnění hlavní myšlenky předlohy ("because you let me/us") ani nemluvě.

Beetlejuice Beetlejuice 6/10

Původní film si v jistých kruzích vysloužil pomalu kultovní status, legacy sequely s tunou fan service obsahu jsou v poslední době v kurzu a Wednesday pár let dozadu prokázala, že záhrobní tématika, morbidní humor a v neposlední řadě Ortega u publika boduje. Není tak divu, že si Burton vzpomněl zrovna na tuhle značku a vymodlené pokračování, připravované v podstatě od vzniku originálu, po letech konečně dotáhl do zdárného konce. Bohužel při tom zapomněl, že bez pevných základů (příběh, postavy) se sebehonosnější fasáda (původní casting, memberberries) neobejde.

S audiovizuálem, respektive s roztodivným/bizarním světem na druhé straně, si Burton dokáže vyhrát (škoda, že podobně nápaditých momentů, jako je animovaná vsuvka, muzikálové číslo v příhodně zvoleném žánru, nebo cizojazyčný černobílý flashback ve stylu hororových klasik od Universalu, není ve filmu více), budování rozverně ponuré atmosféry za vydatné pomoci Elfmanova OST po většinu filmu funguje na výbornou, v rámci castingu se tady sešla parádní sestava (palec nahoru za cameo DeVita), všemožné easter eggy a pomrknutí na fanoušky původního filmu čekají na každém kroku a sázka na pokud možno rukodělnou výrobu namísto digibordelu se stran trikových atrakcí vyplatila.

Co je to ovšem platné, když to podstatné, tj. příběh a postavy, bylo odsunuto na vedlejší kolej. Na to, jak ve výsledku prostinkou příběhovou linku film obsahuje (na onen svět a zase zpátky), je děj zbytečně překombinovaný, čehož výsledkem je jednak nepříliš svižné tempo a jednak fakt, že spousta postav a dějových linek je ve filmu jen do počtu. Povinná expozice (než se hlavní postavy vydají na záchrannou výpravu do záhrobí) je natažena prakticky na polovinu stopáže, Ortega nedostane šanci se jakkoli (herecky/fyzicky) předvést, Dafoe je trestuhodně nevyužit (potenciálně nejzábavnější postava v celém filmu), psychopatický zesnulý adolescent slouží jen k tomu, aby uvedl hlavní zápletku do pohybu a Bellucci jako hlavní záporák se v ději vyskytuje jen proto, aby v nikterak strhujícím finále bylo koho porazit.

Hold Your Breath 6/10

Trailer toho bohužel vykecal více, než by bylo záhodno a stejně tak samotný film s náznaky pointy nikterak nešetří, tudíž závěrečný zvrat lze poměrně snadno odtušit (respektive na danou variantu zakončení, naznačenou v upoutávce, ve filmu skutečně dojde), jinak se ovšem v prachových bouřích středozápadu urodila slušná žánrová úroda. 

Přímočará historka (retro variace na home invasion horory lomeno psycho thrillery, možná obsahující prvek nadpřirozena a možná taky ne:-)) nestojí na originální premise (shodou okolností si Paulson podobnou mateřskou postavu s příliš ochranitelskými sklony vůči svým dětem vyzkoušela už v Run) nebo produkčních hodnotách (skromný počet postav a ještě skromnější počet lokací), přesto dokáže nabídnout pár atrakcí. 

Paulson podobné typy rolí zvládá s přehledem a nejinak je tomu i zde, poměrně dlouho je divák držet v příjemné nejistotě, zda statečná matka ve snaze uchránit své ratolesti bojuje s nadpřirozeným bubákem nebo s vlastní ne/příčetností (případně s obojím najednou), budování napětí a paranoidní atmosféry po většinu děje bez problémů funguje, prašné prostředí skýtá netradiční žánrovou kulisu a samotnému finále nechybí trpká pointa.

Škoda jen, že si tvůrci nevzali inspiraci z hororové pecky The Others a hru na schovávanou, stran skutečné podstaty hrozby, s divákem nedotáhli až do konce. Kdyby si v průběhu filmu pohrávali s oběma možnostmi vysvětlení (bubák vs halucinace) a v překvapivém závěru vyrukovali s úplně jinou variantou, výsledný dojem by byl přesvědčivější.

Azrael 8/10

TLOU z výprodeje? Kupodivu ani náhodou. Žánrová lahůdka a jedno z nejpříjemnějších krvavých překvapení tohoto roku v jednom, aneb "němý" film podle mého gusta, aneb takhle se to má dělat, dámy a pánové, když je po ruce jednoduchý, ale originální nápad, několik málo členů štábu před i za kamerou, jeden (estonský) les s hromadou (sem tam dokonce pojízdného:-)) šrotu a mizivý rozpočet. Kde začít a přitom nechválit?

Weaving v patřičně brakové žánrovce je nabídka, která se neodmítá, protože na podobné survival girl power role má pomalu patent a tady to znovu (s velkým přehledem) dokazuje, naprosto přímočará (skoro až primitivní) příběhová linka, která diváka ničím nezdržuje (wordbuilding prakticky neexistuje a totéž platí i pro expozici - hlavní postava je okamžitě vržena doprostřed všeho dění), jedna dramatická situace střídá druhou a co je ještě důležitější - žádná z nich se neopakuje, napětí a tempo v průběhu děje ani na chvíli nepolevuje, parádní post-apo/strašidelná atmosféra, slušivý make-up bubáků, eRkový rating vytěžen na maximum, kromě hororových propriet i chvályhodné zastoupení akce a k tomu ideální dávka mysticismu/náboženské symboliky ve finále navrch:-).

Upřímně mě nenapadá nic, co by v rámci nastavených mantinelů, daných skromným rozpočtem a absencí slavné licence (kdyby podobně nekompromisním způsobem Sony zpracovalo adaptaci TLOU, tak skáču radostí až do stropu), mohli tvůrci udělat jinak, aby dosáhli ještě působivějšího/syrovějšího výsledku:-). 

It's What's Inside 5/10

Starý dobrý Netflix v obvyklé formě. Aneb praktická ukázka, jak relativně originální nápad, na papíře nabízející spousty dramaticky vděčných situací napříč žánry (párty komedie, sci-fi thriller, whodunnit detektivka, slasherová vybíjená, psychologické vztahové drama, atd.), dokonale zazdít naprosto nezáživným provedením, ve kterém se polovinu filmu čeká jen na odhalení, jakým směrem se vlastně tvůrci s touhle debutovou historkou rozhodli vydat, aby se následně ukázalo, že to zkouší tak trochu všemi cestami, ovšem stejně polovičatým způsobem, jako předvedli do té doby. 

Dějově se to do "osudného momentu" na balkóně někdy uprostřed filmu neuvěřitelně vleče (spousta nudné dialogové vaty a ještě nudnějšího partnerského vyřizování účtů), poté sice dojde k určitému zlepšení, ale potenciál nastalé prekérní situace není naplněn ani z poloviny, všechny přítomné postavy jsou jen bandou nesympatických a zaměnitelných charakterů, jejichž minulost a následný osud je divákovi od úplného počátku zcela ukradený, bolestně tomu chybí alespoň nepatrná dávka černého (počkat, vlastně jakéhokoliv) humoru a snaha tvůrců dodat filmu alespoň nějakou stylovost pomocí rádoby vtipných audiovizuálních vsuvek končí ve stádiu pokusu. Bod navíc jen za závěrečnou pointu. 

Salem's Lot 5/10

Trailer sliboval nikterak zázračnou, ale relativně sympaticky působící žánrovku, bohužel se ukázalo, že Dauberman sice vyměnil posedlé panenky za mnohem vděčnější upíry, ale jinak se na jeho přístupu k hororovému žánru nic zásadního nezměnilo a znovu opakuje tytéž chyby jako posledně. Výsledkem tak je ve všech ohledech průměrná kingovka, která byla studiem, namísto původně plánovaného nasazení do kin, uklizena rovnou na stream zcela po zásluze.

Celý film působí, jako by byl natočen někdy v polovině 90s, což lze v některých ohledech považovat za pozitivum a v některých zase ne. Dauberman se do boje s milovníky krve se špičatými zuby vybavil spoustou příběhových klišé, které byly k vidění v upířích hororech už nesčetněkrát předtím (což je jistě z určité části způsobeno tím, že se musel držet fousaté předlohy, ale to jeho tvůrčí nemohoucnost neomlouvá), hrstkou nepostradatelných lekaček, překvapivě prořídlým castingem (celé městečko od počátku vypadá, jako by v něm žilo dohromady ani ne deset lidí:-)), pomalým rozjezdem a promarněným závěrem, ve kterém je zúčtování s hlavním záporákem notně odbyto.

Film zachraňuje několik napínavých scén s náznaky příjemně old school strašidelné atmosféry, stylová dobová výprava a kostýmy, solidní bodycount a obecně chvályhodný nekompromisní přístup k životnosti kladných postav, s tím související netypická skladba přeživších postav, které si to ve finále rozdají s upíří sebrankou (jaké to osvěžení, když se závěrečných titulků dožije někdo jiný, než obligátní ústřední romantický pár) a v neposlední řadě sympaťák Pullman v hlavní roli (při pohledu na Clarka je mi nadále záhadou, proč si nezopakoval svou roli ve dvojce Gladiatora namísto mdlého Mescala).

Joker: Folie À Deux 6/10

Jak se kreativně postavit ke studiem/publikem požadovanému pokračování filmu, v němž jeho tvůrce sdělil divákům vše, co na konto daného tématu sdělit chtěl? Může se vydat osvědčenou cestou "více téhož" a natočit v podstatě kopii jedničky. Nebo to zkusí pojmout úplně jinak a prostřednictvím dvojky si zahraje se studiem i diváky ruskou ruletu, aby vyzkoušel, která strana odpadne jako první:-). Já jsem měl v průběhu filmu několikrát namále, ale zůstal jsem ve hře až do konce. Přes všechny výtky níže jsem se v průběhu filmu nenudil (především z důvodu očekávání toho, kam tím vším Philips vlastně směřuje), ale opakovat tenhle rozstřel bych úplně nechtěl.

Úvodní animovaná sekvence ve stylu klasických cartoonových grotesek je takovým všeříkajícím lakmusem celého filmu - originální nápad, který ale není podán dostatečně zajímavě (natož zábavně) a ve výsledku vlastně nikam nevede. A podobným způsobem je pojat i zbytek filmu. Zpětně se vůbec nedivím tomu přinejlepším rezervovanému diváckému přijetí. Když odhlédnu od faktu, že cílovka dostala něco jiného než si přála, což nepotěší tak nějak z principu, tak Phillips nejde řadovému publiku na ruku prakticky v žádném ohledu, vyjma hereckých výkonů dvojice Phoenix a Gaga. Být to epizoda seriálu o Jokerovi, tak by to skončilo jako takový netradiční kreativní experiment (jinými slovy nepodstatný filler:-)) uprostřed sezóny, na který by se obratem zapomnělo.

Tvůrčí vyprázdněnost se ve filmu projevuje na každém kroku. Zdlouhavá expozice (než se děj přesune z blázince do soudní síně) divákovi nesdělí nic podstatného, protože jen navazuje na to, co už zná z jedničky (Joker je blázen, který žije ve vlastní realitě), aniž by k tomu dodala něco nového. Během soudního přelíčení se zase jen připomínají události, které se odehrály v jedničce, žádná z postav se nedočká jakéhokoliv charakterového vývoje a nebýt finálové "kameňákové" tečky, příběhové status quo mezi úvodními a závěrečnými titulky by bylo téměř dokonalé. Celá příběhová linka s postavou HQ vyšumí úplně do ztracena a kdyby ve filmu vůbec nebyla (a Joker by projektoval své představy do kohokoliv jiného), vlastně by se nic nestalo. Dějově se film zkrátka točí od začátku do konce v kruhu, což v kombinaci s pomalým tempem a přepálenou stopáží představuje náročnou zkoušku divácké pozornosti.

A jak dopadlo Phillipsovo eso v rukávu, aneb hvězdy tančí a zpívají? Bez několika zakopnuti a pádů na parket se to bohužel neobešlo. Muzikálová složka sama o sobě by nemusela být krokem mimo, jak ukazuje napůl realistická a napůl imaginární sekvence u soudu, která plynule přechází do hudebního čísla (takových nápaditých tranzicí je ve filmu bohužel pramálo). To by ji ovšem musel Phillips pojmout jako taneční scénu se schody v jedničce, tj. divácky snadno pochopitelnou hudební manifestaci zásadních mentálních přerodů hlavní postavy za doprovodu nějaké klasiky ze 70s nebo 80s. Phillips namísto toho vytáhl z archívu zaprášené hity z dob dávno minulých a celý film jimi variuje stále totéž narativní téma (Joker je psychicky na dně a sní o zářné budoucnosti s HQ), přičemž jejich vliv na vývoj děje je minimální (kdyby jich ve filmu bylo dvakrát více nebo dvakrát méně by vyšlo nastejno).

P.S. Mírně nad průměr to táhnou fakt jen Phoenix a Gaga svými výbornými hereckými výkony.

P.P.S. Nad rozpočtem filmu zůstává rozum stát, protože dvojka paradoxně působí ještě komornějším dojmem než násobně lacinější jednička. Několik establishing shotů na město a dálnici mezi soudem a blázincem, pár záběrů na vězeňském dvoře, jedna exteriérová ulice, jedna (pár vteřinová) triková sekvence, jinak samé stísněné interiéry.

Strange Darling 5/10

Mollner tady zkouší něco velmi podobného jako nedávno předvedl Nash se svým In a Violent Nature, tj. použil zažitý žánrový koncept (respektive příběhové klišé), což v tomto případě znamená osvědčenou hru na pronásledování bezbranné oběti všehoschopným zabijákem a mírně změnil optiku, kterou je na danou historku nahlíženo. Jen pohled z první osoby vyměnil za nechronologickou strukturu vyprávění a z toho plynoucí více nebo méně očekávané dějové kličky. Stejně jako Nash ovšem při tom zapomněl, že kromě zmíněného trumfu by měl v ruce držet ještě pár dalších silných karet, kterými by dokázal upoutat divákovu pozornost.

Například tísnivou/nervózní atmosféru, postupně budované napětí (když už ne rovnou strach), dramaticky/emocionálně vypjaté situace, zábavnou příběhovou linku, nebo alespoň poctivou dávku gore. Mollner nic z toho bohužel nenabízí a tak jediná hra, kterou s divákem v průběhu celého filmu hraje, je prostinký příběh, rozkouskovaný na kapitoly, které jsou servírované v přeházeném pořadí, díky čemuž dojde v ději na pár zajímavých překvapení, s jistými náznaky jakéhosi sociálně-kritického komentáře ke genderovým rolím a povaze násilí ve společnosti (který je spíše k smíchu než k zamyšlení) jako bonusem navíc a po vzoru Nashe zakončený podobně nadbytečným road movie doslovem dojezdem. Sestříhat děj chronologicky a veškeré kouzlo filmu je pryč. 

Companion

Cením, že si tady jednak vystačí s minutou a půl a jednak stran příběhové linky nevykecají prakticky nic a pouze navozují patřičnou atmosféru (jak by to u teaseru správně mělo být):-). Doufám, že o co ve skutečnosti půjde budou držet pod pokličkou i po zbytek kampaně, protože o nějaké nečekané překvapení očividně nebude nouze (vzhledem k tomu, že WB inzeruje, že žánrově film kromě thrilleru spadá i do sci-fi/fantasy). 

Thatcher v poslední době plní svou filmografii zajímavými žánrovými kousky (loni Boogeyman, letos Heretic, napřesrok tohle) a slibné eRko, podle těch pár výživných záběrů, dostal film po zásluze, tak snad je na cestě další povedený debut.

Babygirl

Hmm, na to, že Reijn údajně hledala inspiraci pro film u legendárních základních instinktů a podobných vražedně-smyslných žánrovek z přelomu 80s a 90s a vyfasovala eRko, se v traileru stran erotického dusna a předvedených poloh (charakterových i tělesných:-)) drží překvapivě u zdi, tak snad si nejpikantnější/nejprovokativnější čísla schovává až do filmu a nedopadne to tady jako ve středoškolské verzi téhle "game of power" historky Miller's Girl (aneb puritánské představení pro církevní školy). 

Jinak se ale trailer povedl, Kidman za svůj výkon sklízí samou chválu a dosavadní reakce na film jsou veskrze pozitivní, tak jsem zvědavý, co si paní ředitelka a stážista pro diváky přichystali (až už v rámci postelových hrátek nebo mimo ložnici).

Hold Your Breath

Taková nízkorozpočtová retro verze Interstellaru, akorát bez cestování vesmírem, časových paradoxů, černé díry a sarkastického robota, za to s tajemným bubákem, podivnými halucinacemi a eRkovým ratingem:-). Asi to nebude žádný zásadní příspěvek do žánru, přece jen statečná matka, chránící své ratolesti před netušeným zlem, přičemž při tom pomalu přichází o rozum, je koncept, který byl v rámci hororové produkce použit už nesčetněkrát, ale trailer disponuje slušnou (prašnou/dusnou) atmosférou a Paulson si podobnou mateřskou roli na mentálním rozcestí vyzkoušela pár let dozadu v Run a dopadlo to nad očekávání dobře, tak snad v podobně paranoidním duchu bude pokračovat i zde.

Never Let Go

Ta premisa s chozením po lese na vodítku, které hlavní postavy uchrání před všemi bubáky okolo, působí více směšně než hororově a kopírka všech podobných žánrovek od Quiet Place, přes Bird Box, až po nedávné Watchers, aneb "vyhýbáme se netušenému zlu nějakým naprosto triviálním způsobem", je tady více než zřejmá, ale kupodivu to alespoň na ploše traileru nevypadá jako naprostá ztráta času.

Požadovat po filmu, aby tohle "provazochodectví" bylo v ději nějak smysluplně zdůvodněno, by asi bylo příliš odvážné, ale pokud řemeslník Aja dodá slušnou atmosférickou žánrovku jako minule (komorní "kyslíkový" počin se překvapivě povedl) a přidá k tomu několik výživných scén, které vytěží eRkový rating na maximum, případně nějakou "šokující" pointu po vzoru Shyamalana, tak budu v zásadě spokojen.

Juror #2

Cry Macho bohužel nedopadl tak úplně podle představ, takže kudos WB (za tu paralelní premiéru na streamu to mistrovi docela dlužili) a hlavně Eastwoodovi za to, že rozlučkou s kariérou (pokud to tak skutečně bude, aneb nikdy neříkej nikdy:-)) bude nakonec jiný projekt a podle traileru to vypadá, že by to mohlo být "odcházení" ve velkém, respektive komorním, ale hodně příjemném, stylu. 

Casting je fajn (Hoult posledních pár let sympaticky střídá popcornovky s ambicióznějšími kousky, aneb vydělávání na nájem s budováním reputace), soudní drama s thrillerovými vsuvkami je taková osvědčená žánrová sázka na jistotu a Eastwoodův tradiční old school přístup k filmařině je pokaždé osvěžující změna v záplavě všech značek, pokračování, předělávek a pásové výroby okolo a tady tomu snad nebude jinak.