A Working Man

Mám takový vtíravý pocit, že jsem tenhle film už v minulosti viděl a to hned několikrát. Jen místo dělníka Stathama tam byl včelař Statham, před ním zedník Eckhart, před ním kurýr Statham a ještě před ním nepočítaně dalších pracantů (přičemž kuchař Seagal stále vládne):-). Podle traileru to vypadá na nenáročné a snad i zábavné akční béčko (tak jako posledně), což je na jednu stranu fajn, na druhou stranu to ničím nedokáže přesvědčit, proč s filmem ztrácet čas v kině za plnou cenu a nepočkat si v klidu na release na streamu, kam to zamíří ani ne do měsíce od premiéry (tak jako posledně).

Nosferatu 9/10

Dosud nejkonzervativnější Eggersův film (jeho pozvolný příklon k mainstreamu po předchozí zastávce u vikingů pokračuje i s upíry, což jako nefanoušek artových exhibic s utahaným/nesmyslným dějem a nepochopitelným jednáním postav kvituji s povděkem), přesto s jasným uměleckým záměrem a autorským podpisem, charakteristickým pro celou jeho tvorbu. Čehož výsledkem je nejlepší mistrův počin a nejlepší upíří žánrovka za hodně dlouhou dobu:-).

Všechny Eggersovy signatury od špičkových produkčních hodnot, přes kvalitní herecké výkony, až po vyšperkovaný audiovizuál jsou přítomny i zde a fungují přesně tak, jak by měly. Na to, jak nápaditě si Eggers ve filmu hraje s obrazem (kontrasty světla, tmy a stínu, téměř monochromatické obrazové kompozice, vzdávající hold černobílému originálu, pomalé a na dnešní dobu neobvykle "strojené" pohyby kamery, příjemně zvyšující divákův tep v očekávání věcí příštích, stylové střihové přechody, atd.) je přímo radost pohledět, přičemž zlatým hřebem večera je hudební doprovod (poslouchat Carolanův podmanivý, tklivě-burácející, OST je vyloženě lahůdka:-)).

Taktéž po stránce narativu si není nač stěžovat. Hlavní postava na půli cesty mezi tragickým antihrdinou a krvelačným monstrem, vtahující depresivní atmosféra, vícedruhový milostný trojúhelník, malá dávka erotiky, hypnotické scény na pomezí reality a snu, pozvolné tempo vyprávění, pár příhodně umístněných lekaček, hrstka krátkých, ale výživných upířích radovánek a osudové romantické finále s nešťastným koncem. Stran čistokrevného hororu jsou tady sice znát jisté rezervy, ale s budováním plíživého napětí a ponurou náladou nemá film absolutně žádný problém.

Eggers se až překvapivě důsledně drží předlohy (vzhledem ke své pověsti svébytného tvůrce), ale sem tam povědomou příběhovou linku obohatí o nějakou originální vsuvku, která napomáhá logice vyprávění a návaznosti scén. Stejně tak motivace a jednání postav (včetně titulního stalkera) dávají v Eggersově podání mnohem větší smysl, než tomu bylo v originále i Herzogově předělávce (probuzení monstra, společná minulost jako důvod fascinace novomanželkou, podvržená smlouva, pečetící obnovený svazek, neúspěšný pokus o likvidaci netvora na jeho panství, atd.).

Inovace se nevyhnuly ani ikonickému upířímu protagonistovi. Na jednu stranu Skarsgård oproti Schreckovi i Kinskymu mírně ztrácí na přesvědčivosti, protože svým vzhledem i podivnou dikcí/přízvukem připomíná spíše východoevropského mafiána z nějaké devadesátkové parodie než děsuplného nočního tvora. Na druhou stranu mu nechybí charisma a nový upíří design je osvěžující změna. V rámci castingu stojí za zmínku Depp, která svým přesvědčivým výkonem příjemně překvapí, ovšem Hoult, ATJ, Corrin a Ineson odvádějí neméně dobrou práci a Dafoe je vynikající jako vždy (tyhle role podivínů na pomezí racionality a šílenství jsou pro něj jako stvořené). Podtrženo, sečteno - velká pecka:-).

American Primeval (Sezóna 1) 9/10

Nevědět předem, že tuhle drsnou, špinavou, syrovou a ve všech ohledech nekompromisní jízdu divočinou v pohraničí má na svědomí dvojice Berg a Smith, vsadil bych se, že se tímhle seriálovým majstrštykem vrací zpět k westernu tvrďák Zahler, protože tolik kostí, skalpů, krve, kulek a mrtvol, jako se nachází zde, se (nejen) v tomhle žánru jen tak nevidí:-). Stručně a jasně - seriálová produkce si na poli westernu připisuje další mocný zářez na pažbě a své filmové konkurenci opětovně ukazuje záda (v posledních pár letech pravidelný jev).

Berg se Smithem svůj pohled do období "amerických prvopočátků", ve kterém byly oblasti v pohraničí pěkně tvrdým místem k životu, rámují přímočarou "putovní" příběhovou linkou (tradiční to téma všech podobných historek o tom, "jak byl dobyt Západ"), ve které se najde prostor na napínavý survival, naturalistickou akci (míra brutality nečekaná, ale vítaná), rodinné drama, tragickou romanci (rovnou ve dvojitém vydání), detektivní krimi i konspirační thriller, přičemž nechybí ani spousta silných scén (přerod kořisti v nelítostného dravce, finální zúčtování s nepřáteli, dojemná rozlučka).

A to vše za doprovodu sympaticky realistického přístupu (žádné milosrdné uhýbání kamery stranou při všudypřítomném násilí, věrné vykreslení původních obyvatel, absence klasického hollywoodského pravidla "ženy a děti ne", vydatný bodycount, nevyzpytatelná životnost postav a nejisté vyhlídky na šťastný konec pro všechny zúčastněné), pohotové ruční kamery s hromadou netradičních úhlů záběru, překrásných přírodních lokací a typově dokonale obsazeného castingu (trojice Gilpin (nejlepší role v kariéře), Kitsch (dtto) a Whigham (dtto) předvádějí hereckou krasojízdu).

Navíc díky skromnému počtu epizod je série dlouhá tak akorát a žádné kouskování obsahu a dějové přešlapování na místě pro vyplnění stanovené stopáže (jak je v současnosti nedobrým zvykem) na diváka v průběhu vyprávění naštěstí nečeká. Jediná podstatnější výtka se týká samotného závěru, ve kterém se Berg se Smithem od dosavadního realistického pojetí série vydají směrem k o něco méně uvěřitelnému hollywoodskému melodramatu, ale všechno ostatní (příběh, postavy, tempo, atmosféra, audiovizuál, produkční hodnoty) tohle zaváhání bohatě vynahrazuje. Celkově jedna velká westernová paráda a začátek letošní seriálové sezóny jak se sluší a patří:-).

In The Lost Lands

Muhehe, Rebel Moon - Fantasy Version in da house:-). Digibordel check, herecké dřevo v hlavní roli check, srandovní zpomalovačky, které mají být cool, check, tuctová akce check, epika až na půdu check, generický audiovizuál check, packal na režisérské stoličce check. Teď už zbývá jen čekat, zda to dostane čtyřhodinový prodloužený sestřih a Anderson oznámí celé filmové univerzum z toho zbytku, co Martin licencoval mimo GoT. Každopádně oproti seriálové konkurenci to tady vypadá na slušný kvalitativní sešup. Snad to Martinovi a Bautistovi stálo za to (spoiler alert: ne, nestálo).

P.S. Doufám, že někdo znovu zadaptuje Sandkings a doufám, že to nebude nějaký notorický béčkař jako je Anderson.

Last Breath

Hmm, natočeno podle pár let starého dokumentu o záchraně nějakého nešťastníka ze spárů vodní masy. To mi něco připomíná:-). Kdyby to tady dopadlo podobně napínavým ponorem jako v případě jeskynní pecky Thirteen Lives, tak bych se vůbec nezlobil, ale i obyčejný poctivý podmořský survival bude bohatě stačit.

Atmosférou (loď potýkající se s divokými rozmary počasí na hladině a boj o život na mořském dně) to vzdáleně připomene Abyss a na Harrelsona je v podobných chlapáckých rolích spolehnutí (doufám, že dostane v ději patřičný prostor), tak jsem zvědavý, jak se Parkinsonovi podařilo tohle téma uchopit v hrané formě.

Heart Eyes

Cajk, další komediální slasher ala Babysitter, Ready or Not, Freaky nebo Happy Death Day na cestě, to si nechám líbit. Ruben režijně zatím moc nepřesvědčil, ale papírově je tady vše v pořádku (romantický páreček namísto obligátní final girl je vítaná změna, ženská polovička týmu má správné parametry, maskovaný zabiják je na tom stejně a eRkový rating se podle sympatické dávky fatalit vyfasoval po zásluze) a trailer se povedl, takže prodáno. Sem tam se z podobných jednoduchých žánrových jednohubek vyklube příjemné hororové překvápko, tak snad to bude i tenhle případ. 

Warrior

Vtipné, že na začátku kariéry se oba borci objevili ve dvou nejslavnějších filmových sci-fi franšízách a o téměř dekádu později se setkali v oktagonu, aby si (po vzoru některých fanatických "fanoušků") rozbili hubu. Náhoda? Nemyslím si:-). Už je to nějakou dobu, co jsem to viděl naposledy (budu muset v brzké době napravit), tak si už moc dobře nevzpomínám, zda to na konci dopadlo lépe pro SW nebo pro ST, ale rozhodně si pamatuju, že adrenalinem a emocemi nabité finále mě úplně odrovnalo a v rámci všech podobných sociálně-sportovních historek z ringu/klece/whatever to pro mě patřilo k tomu nejlepšímu, co se v tomhle subžánru po roce 2000 natočilo (spolu s Million Dollar Baby).

U Hardyho jsem po Bronsonovi dopředu tušil, že tady bude za neuvěřitelně charismatickou mlátičku (a taky že ano  - lepší reklamu zadarmo na blížícího se Banea v TDKR si Nolan ani nemohl přát:-)), ale z podobně namakaného Edgertona (nejen fyzicky, ale hlavně herecky) mi spadla čelist, protože jsem čekal, že v roli sparing partnera nebude schopen s Hardym v obou disciplínách držet krok a ono to nakonec dopadlo jako naprosto rovnocenná jízda. Každopádně velká pecka, která výborně funguje jak po stránce bitek, tak po stránce dramatu (tam díky Noltemu možná ještě o kousek lépe) a pro Edgertona zasloužená vstupenka do vyšší hollywoodské ligy (kterou tak úplně nevyužil, ale to je na jinou debatu).

Fight Or Flight

Spousta bouchaček, cepín, kotvička a dokonce kapesní motorovka na palubě? To vypadá na podobného schopného sekuriťáka přes bágly na letišti jako v Carry-On:-). Týden poté si pravděpodobně nevzpomenu, že jsem to viděl, ale podle traileru to působí jako docela zábavná a správně přepálená blbina na víkend, takže proč ne? Hartnett v podobných rolích proti jeho typu je fajn (ať už hraje zabijáckého tátu od rodiny nebo filmovou hvězdu naverbovanou mezi špióny) a Sackhoff v profesorském outfitu vypadá jako mladší verze Swinton (takže automaticky plusový bod navíc:-)), tak snad to nejsofistikovanější na filmu nebude jeho název.

No. 24 7/10

Vydařený druhoválečný biopic o hrdinném boji skupiny partyzánů s nacistickou (i domácí) chátrou v krušných časech okupace vlasti, složený z hollywoodským způsobem natočeného retrospektivního vyprávění a doprovodné dokumentaristicky pojaté "debatní" linky ze současnosti, ve které hlavní postava posluchačům a divákovi glosuje tehdejší události s nečekaným náznakem jisté sebereflexe.

To první se nese v duchu všech podobných žánrovek o partyzánských eskapádách během války (takže v průběhu děje dojde na infiltrační mise (provádění sabotáží, úkladné vraždy kolaborantů), hru na schovávanou s okupanty, zrádce ve vlastních řadách, brutální výslechy zajatých členů odboje, atd.), ale navzdory skromnému rozpočtu a bezejmennému castingu se tvůrcům podařilo tuhle historku opatřit solidními produkčními hodnotami (škoda, že exteriérových scén v krásné severské přírodě není ve filmu více), kvalitními hereckými výkony, svižným tempem a v samotném závěru i příjemně osudovým finále, vzdáleně připomínajícím konec Godfathera.

To druhé nabízí divákovi, vedle doplňkového voice overu hlavní postavy, kterým v pravidelných intervalech komentuje uplynulé dění (respektive uvozuje nadcházející děj), překvapivě kritické kontextové hledisko, které všeobecně velebené heroické působení partyzánů doplňuje o diskutabilně obhajitelnou důsledkovou rovinu (byť stran relativizace   oprávněností všech provedených čistek v řadách domácího obyvatelstva šlo zajít ještě mnohem dále).

Long Distance 6/10

Nízkorozpočtové akční sci-fi béčko s nesčetněkrát použitou premisou se ztroskotáním lodi na nehostinné planetě a následným bojem přeživších se šmejdem z vesmíru, toho času místními (nepříliš přátelsky naladěnými) obyvateli, na papíře nepůsobilo, že by v nějakém ohledu mohlo vystoupit z řady všech podobných zaměnitelných produkcí. Kupodivu se to ovšem podařilo a výsledkem je překvapivě sympatická žánrovka.

Tvůrcům se totiž podařilo všechny obvyklé ingredience žánru namixovat v tom správném poměru. Jednoduchý děj nezdržuje zbytečnou expozicí, dojemné rodinné flashbacky jsou naštěstí omezeny na nejnutnější minimum a převážnou část stopáže tvoří mimozemský survival a nerovný boj s hordou zubatých monster, kterému nechybí dávka humoru, jistý prvek romantiky, několik mírně hororových momentů i napínavé finále, přičemž postavy se tady chovají nečekaně racionálně (při řešení svízelných situací, ve kterých se ocitly).

Design monster se vydařil, na poměry podobných skromných/nenáročných produkcí disponuje film překvapivě rozmáchlou výpravou, stejně tak triková stránka je na hodně slušné úrovni, casting odvádí poctivou práci (Ramos a Scott spolu mají dobrou chemii a Quinto jim hlasově zdárně sekunduje, velká škoda, že Hivju má ve filmu pouze cameo), atmosférické zpomalovačky jsou použité na těch správných místech a stopáž se zastavila na více než rozumné hodnotě. Celkově nečekaně příjemná záležitost, která fanoušky žánru potěší a ostatní diváky neurazí:-).

The Damned

Podle traileru to vypadá na slušnou žánrovou jednohubku (taková komornější psycho hororová kombinace seriálového Terroru a filmového Eggerse:-)), tak snad to debutant Pálsson potvrdí i v samotném filmu. Kudos za to, že trailer nevykecal celý děj a neukázal hlavního bubáka (vlastně bych se ani nezlobil, kdyby tady žádné nadpřirozené zlo nebylo a všechen teror by se odehrával v psychologické rovině, ale to se asi nestane), tísnivá/nervózní atmosféra se alespoň na poli traileru povedla a stejně tak lokace budou určitě stát za to (Island v tomhle ohledu málokdy zklame).

Wicked 6/10

Nebýt naprosto zaměnitelných songů (což je v případě muzikálu poněkud problém) a neúměrně přepálené stopáže, šlo by o podobně vydařený origin, jako v případě (když už je řeč o vykreslení negativních postav v pozitivním světle) Cruelly nebo (když už je řeč o muzikálových prequelech) loňského Wonky, který táhne nahoru především skvělá Grande v roli otravně milé "bestie/roomie" hlavní postavy a vysoké produkční hodnoty. Což je s ohledem na nepříliš přesvědčivé trailery pomalu zázrak.

Protože jsou ovšem všechny songy bez výjimky vzácně nenápadité, jednotvárné a v některých případech přímo unylé povahy (podobně mdlé muzikálové vsuvky jsem neslyšel od … předchozího Chuova počinu In the Heights, což je možná náhoda a možná taky ne:-)) a po stránce narativu by se z filmu mohla vyhodit hodina děje a vůbec nic by se nestalo, protože více než polovinu stopáže (od nástupu na univerzitu po příjezd do hlavního města) se jen přešlapuje na místě, respektive nepříliš zábavně napodobuje Harry Potter a další school fantasy, na něco více, než slušnou žánrovku to v prvním díle nevystačilo.

Na tenhle žánr šílený rozpočet 300 mega (za oba díly) je na filmu poznat z každé scény. Výprava, kostýmy i kamera odvádí výbornou práci a stejně tak triková stránka filmu je naprosto bez problémů (v trailerech to vypadalo na jeden velký digibordel, ve filmu se nic takového naštěstí neděje). Samotné songy sice svou melodičností a chytlavostí nepatří k nejlepším (v paměti mi neutkvěl ani jeden z nich), ovšem taneční choreografie jednotlivých hudebních čísel je špičková a dějovou vyprázdněnost (příběh získá spád až v závěrečné půlhodině) zachraňují výkony Erivo a Grande. Snad ve druhém díle dojde k nějakému zlepšení.