Flight Risk

Gibsona bych zrovna u podobné komorní žánrové spotřebky za pár dolarů (která působí spíše jako direct to stream katalogovka, než velká věc pro kina) fakt nečekal, asi potřeba vydělat nějaké zlaťáky pro chystanou dvojku Passion of the Christ:-). Premisa zní vcelku zábavně (létání s Cessnami nad aljašskou divočinou je o hubu už od dob The Edge:-)) a Wahlberg v záporáckém režimu je docela zajímavá volba, ale jestli tahle prostinká historka se svědkem a kdovíproč plešatým (smysl podobné fashion vychytávky, která na první pohled vypadá jako fake, jsem tak úplně nepochopil:-)) hitmanem na jedné palubě dokáže utáhnout hodinu a půl děje je druhá věc, tak jsem zvědavý, co se z toho vyklube.

Star Trek: Section 31 3/10

Zločin (na ST) za bílého dne, jinak se to popsat nedá. Trailery vcelku jasně naznačovaly, že to pravděpodobně bude velký, špatný, ale že se z toho vyklube až takový průser jsem fakt nečekal:-(. Upřímně se divím, že takový paskvil v době, kdy se produkují prvotřídní ST věci typu SNW a LD, prošel přes studiové schvalovačky (a následně kolečko testovaček), protože se ST to krom názvu, hlavní postavy a pár fan service referencí na kánon nemá společného absolutně nic.

Ono to navíc nefunguje ani samo o sobě. Totálně klišovitá premisa se zachraňováním celé galaxie s dalším nesmyslným, totiž všemocným, MacGuffinem, idiotské postavy, které jsou divákovi naprosto ukradené (a jejich prezentování jako agentů Section 31 působí jako špatný vtip), prostoduchá dějová linka, jejíž podstatnou část tvoří zákys na jakési zapadlé planetě, hlavní záporák, jehož identita je jasná nejpozději na konci prologu, disponující jednak minimem prostoru a jednak tragickým projevem a nepochopitelně bizarní dialogy, které formou ani obsahem vůbec nezapadají do ST.

A k tomu je potřeba přičíst ještě zoufalou produkční stránku věci. Nuzný rozpočet, který je na filmu poznat z každé scény (bídný počet lokací, prořídlý kompars, mizerné triky), rádoby cool, ve skutečnosti laciný, audiovizuál, generická akce nemající čím zaujmout, jejíž zastoupení ve filmu je menší než malé, přehrávající nebo naopak herecky neschopný casting (bohužel včetně Yeoh, která patřila k jedněm z mála pozitiv Discovery), pokusy o humor na hranici parodie a trapnosti a finále jako obvykle utopené v digibordelu. V součtu s přehledem to nejhorší, co jsem v rámci ST produkce kdy viděl:-(.

Queer 5/10

Fanoušci ostrostřelce Burroughse, Cronenbergova Naked Lunch, případně excentrického Guadagnina budou z jeho nejnovějšího kousku nejspíše nadšeni, všichni ostatní (včetně mě) si tenhle genderově vyhraněný fantasmagorický drogový trip užijí o poznání méně. Netuším, jak je na tom předloha (a nakolik se tedy Guadagnino drží nějakých předem stanovených mantinelů a nakolik si v adaptaci jde svou vlastní cestou), ale když je narativ filmu postaven na tom, že "cesta je cíl", tak taková cesta musí být o to více podnětná, což se tady bohužel nestalo.

Po herecké stránce filmu nelze nic vytknout. Craig a Starkey předvádějí precizní herecké výkony a k tomu si zaslouží ocenit za odvahu (byť stran explicitních postelových scén se Guadagnino až na jednu přímočarou výjimku drží překvapivě na uzdě a "stydlivá" kamera v daných scénách příliš často milosrdně uhýbá stranou). Stejně tak audiovizuál patří k silným stránkám filmu. Zjevný kontrast mezi skutečnými lokacemi a papundeklovými kulisami v kombinaci s psychedelickými sekvencemi se podílí na specifické atmosféře filmu na pomezí reality a snu. K čemuž dopomáhá i úderný OST z osvědčené dílny NIN, který navzdory zdánlivě nepatřičnému modernímu pojetí funguje skvěle.

Atraktivní forma ovšem nenahradí nezáživný obsah. Pár narážek na mistrovo dílo a osobnost (v čele se sestřelováním předmětů z něčí hlavy, ale jsem si jistý, že všelijakých referencí a odkazů je ve filmu nespočet:-)) bohužel nestačí k tomu, aby přebily nudný děj (v první polovině filmu se kromě kolovrátkového schématu alkoholový/drogový dýchánek, postelové hrátky a tak pořád dokola nestane nic zajímavého, natož zábavného), nečitelné postavy (motivace Craiga je jasná, motivace Starkeyho naopak vůbec), unylé tempo, neuchopitelné finále a přepálenou stopáž.

Whiskey On The Rocks (Sezóna 1) 8/10

Období Studené války, která je na svém vrcholu, plus historka o ztroskotané ponorce u pobřeží nepříliš přátelsky naladěné země, která je tak absurdní, že nebýt založena na skutečné události, působila by jako zápletka nějaké bláznivé hollywoodské komedie (jakou je třeba Spielbergova taškařice 1941 nebo Jewisonova taškařice The Russians Are Coming:-)), plus typicky svérázná skandinávská atmosféra, plus spousta zelených mozků a alkoholu (a v neposlední řadě ovcí), plus kanonáda (černo)humorných scének, které se pohybují přesně na hraně příjemné nadsázky a trefné satiry, aniž by sklouzly k nechtěné parodii, plus nenásilná lekce historie, ze které občas běhá mráz po zádech (osud celého světa v rukou opilce a kovboje, respektive jejich překladatelek:-)), plus typově dokonale obsazený casting, plus vypointované dialogy, ve kterých se pro ostré slovo nejde daleko, plus rozumná stopáž, která zaručuje svižné tempo a minimum hluchých míst napříč všemi epizodami, plus na podobný projekt překvapivě kvalitní triková stránka a obecně nadstandardní produkční hodnoty (kamera, hudba, výprava, kostýmy), rovná se nadmíru zábavná a z jistého úhlu pohledu i poučná (byť z velké části mystifikační) minisérie, kterou obzvláště fanoušci historie zkonzumují na jeden zátah.

Drop

Takhle to dopadá, když jde někdo na rande a nepřepne si telefon do režimu nerušit s výjimkou členů rodiny:-). Koukám, že se Landon z toho odchodu/odejití od sedmého Screamu (btw nakonec režijní štafetový kolík skončil u Williamsona, aneb kruh se uzavřel) docela rychle oklepal. Premisa nijak objevná a trailer taková standardní práce (včetně tendence zase vykecat půlku filmu), ale Landon podobné nenáročné kousky za směšný peníz zvládá bez větších problémů, tak snad to tady dopadne stejně. Nějakou vytříbenou žánrovou pecku od toho nečekám, ale zábavná jednohubka by to být mohla.

---

Doufám, že se na konci filmu neukáže, že hlavním záporákem, tahajícím v pozadí za nitky, je ve skutečnosti ten frajer, se kterým si chudák matka samoživitelka vyšla na rande a kterého má jakože zabít:-). Jinak čistě na úrovni traileru o dost lepší práce než minule a byť stále nevěřím tomu, že Landon natočil nějakou překvapivou žánrovou trvalku, v rámci kategorie "nenáročná jednohubka na víkendový večer" to zatím vypadá, že by Landon mohl uspět vcelku s přehledem. Tedy pokud trailery zase nekecají a výsledkem nebude hodina a čtvrt kecání u stolu s akční desetiminutovkou na konci.

Sonic The Hedgehog 3 6/10

Víceméně totéž, co minule a předminule, což je vzhledem k narůstající číslovce za názvem filmu a obecně tristní kvalitativní bilanci videoherních adaptací (čest všem osamocený výjimkám) dobrá zpráva. S ohledem na konstantě narůstající tržby každého dílu (vyjma Wicka v současnosti hodně raritní věc) je cílovka s výsledkem očividně spokojena, na druhou stranu to neustálé recyklování stále stejné šablony už začíná být pomalu unavující.

Zase honba za nějakým MacGuffinem (mocné krystaly vystřídaly mocné přístupové karty:-)), hlavní záporák zase Carrey (tentokrát pro jistotu ve dvojitém vydání), nová digitální zvířecí posila do týmu zase v područí hlavního záporáka (takže v průběhu filmu zase přerod od nesmiřitelného nepřítele k věrnému parťákovi), dvojka Marsden a Sumpter zase jen do počtu (respektive zase složité vymýšlení, jak je do děje nějak smysluplně zapojit, protože s hlavní příběhovou linkou nemají společného vůbec nic), finále postavené zase na šíleném Carreyho vynálezu (gigantický mecha robot nahrazen gigantickou vesmírnou stanicí s gigantickým laserem) a potitulkovka zase představovačka pro příště.

Co naštěstí funguje stále stejně dobře jsou sympatické postavy v čele s titulním hrdinou, akční atrakce, humorné vsuvky (kudos za referenci na Speed:-)), triky (interakce reálných a digitálně animovaných charakterů je bezchybná), svižné tempo a samozřejmě Carrey, který je herecky stále utržený ze řetězu a svými maniakálními výstupy si i tentokrát krade celý film pro sebe (škoda, že meta humoru ala poznámka o dvou postavách a jednom herci není ve filmu více).

Get Away 5/10

Z loňského pokusu o podobně pojatou vidláckou historku Lowlifes s nečekaným charakterovým plot twistem si už dějově nepamatuju zhola nic, takže jsem byl po jistou dobu sledování filmu na pochybách, zda se vykutálená rodinka nedočkala sequelu a nevypravila se na dovolenou do zámoří:-). To se sice nakonec nestalo, ale výsledkem je stejně polovičatá záležitost jako v případě "duchovního předchůdce" téhle novinky. 

Jako parodie na všechny možné folkové horory typu Midsommar, ala obyčejná rodinka na návštěvě uzavřené komunity s nepříliš přátelsky naladěnými obyvateli, to v první hodině filmu relativně funguje, byť casting hlavních postav (zejména se to týká rodičovského párečku) přehrává jako o život, většina humoru (rozepře mezi členy rodiny, kulturní rozdíly mezi nezvanými návštěvníky a starousedlíky) se do značné míry míjí účinkem a gradace napětí/nevraživosti mezi oběma skupinami postav skrze stupňující se konflikty neexistuje, protože k žádným vyhroceným situacím nedojde.

Jako standardní slasher to funguje o poznání méně, protože jakmile v poslední půlhodině dojde ke zmíněnému "šokujícímu" plot twistu (který tvůrci úplně zbytečně naznačí už v průběhu "nevinné" expozice), veškeré napětí, natož strašidelná atmosféra, je díky přesunu pozornosti z obětí na pachatele úplně pryč a zbyde tak jen skupina nezajímavých "kladných" postav, série nijak vynalézavých killů, obstojná dávka gore a očekávaný černohumorný "šťastný" konec.

The Silent Hour 6/10

Nic moc jsem od toho dopředu nečekal, ale kupodivu se zase jednou na poli nízkorozpočtových produkcí zadařilo a výsledkem je překvapivě slušná žánrová práce. V nedávném Silent Night se Kinnaman potýkal s bandou gaunerů jako němý, v tomhle případě dělá totéž jako (polo)hluchý, tak snad to dotáhne do konce a příště bude slepý:-).

Produkčními hodnotami film vzhledem k nuznému rozpočtu neoslní, samotná akce se v ději nevyskytuje v nějak závratném množství a nějak vyšperkovaném provedení a po příběhové stránce tvůrci vsadili na jistotu, tj. spousty žánrových klišé (policajt chránící fyzicky/psychicky postiženého svědka už tady byl mnohokrát, stejně tak pobíhání policajta v budově plném nepřátel, o "nečekaném" zrádci ve vlastních řadách ani nemluvě), ale je tady hned několik polehčujících okolností, které vytahují film z kategorie zapomenutelného braku.

Kinnaman je fajn, Frank je přímo super (aby ne, když je sama sluchově postižená), hlavní postavy se chovají v rámci možností překvapivě logicky, přičemž jejich fyzický nedostatek je v několika scénách dramaticky dobře zužitkován, konverzační vata, ve které se budují vztahy a vysvětluje se minulost, je naštěstí omezena na nejnutnější minimum, dějově se osvědčený koncept hry kočky s myší v uzavřeném prostoru podařilo obstojně vytěžit, tempo se v průběhu celého filmu drží na slušné úrovni a samotnému finále nechybí napětí a uspokojující katarze.

Silo (Sezóna 2) 8/10

Variace na videoherní Fallout (podzemní bunkry a post-apo prostředí, mínus akční atrakce a mutanti, plus detektivní pátrání a konspirace:-)) s výborně hrající Ferguson se dočkala druhé sezóny a kupodivu je to ještě o něco lepší podívaná, než tomu bylo při startu série. Všechny přednosti z minula (tajemstvím obestřená příběhová linka, charakterově nejednoznačné postavy, worldbuilding, post-apo atmosféra, retro futuristický art design, silný casting a vysoké produkční hodnoty) se podařilo zachovat, zatímco hlavní nedostatek z premiérové návštěvy sila naopak odbourat.

Zatímco posledně se po odehrání nezbytné expozice s představovačkou světa a jednotlivých aktérů po celý zbytek sezóny v podstatě jen čekalo, až se Ferguson konečně dostane na povrch a pozná realitu, tentokrát je narativ stran směřování děje mnohem nevyzpytatelnější a dokáže překvapit několika příjemnými zvraty (znaková řeč, dětská partička, poslední večeře, ztracený časovač), byť se v hlavních rysech (politikaření, mocenské soupeření frakcí, spiklenecké plány, odhalování minulosti jak světa, tak sila a postav, pokračující revolta) nepřekvapivě nese v duchu první sezóny.

Ferguson je oproti předchozí sezóně bohužel odsunuta na vedlejší kolej (na druhou stranu je to vykompenzováno jejími interakcemi s nováčkem Zahnem), větší prostor tak dostali Robbins a Common a dokázali jej náležitě zužitkovat a lore je nadále odkrýván více než obezřetně (pokud se budou v následujících sezónách držet předlohy, tak jsem fakt zvědavý, jak to všechno hodlají stihnout převyprávět:-)), ale v každé epizodě se odehraje něco relevantního, čím se děj posune vpřed, přičemž výplňového obsahu je v nich naprosté minimum a finálový cliffhanger láká na třetí sezónu vskutku vehementně.

Out Of Africa

Jeden z prvních filmů, který jsem od Pollacka viděl (minimálně v devadesátkách se tohle exotické dobrodružství z černého kontinentu protáčelo v bedně každou chvíli a narazit na něj tak bylo jen otázkou času, kterého jsem v té době měl na rozdávání:-)) a hned taková žánrová parádička (až o něco později jsem zjistil, že podobných pecek napříč žánry natočil spousty:-)). Redford, Streep a Brandauer jako obvykle vynikající, lokace, kamera a OST přímo famózní a nadílka zlatých plešounů naprosto zasloužená. 

Velká škoda, že podobné epické dobovky, kombinující romantiku a cestopis s učebnicí historie za účasti velkých hereckých hvězd (a velkého rozpočtu), se v dnešní době v Hollywoodu už skoro netočí. Na věcech jako je tohle, The English Patient (srdcovka do dnešních dní:-)) nebo Australia (což mi připomíná, že se konečně musím podívat na tu pár let starou minisérii) bylo skvělé, že vedle postav a příběhu bylo stejně důležité i místo a čas, ve kterém se děj odehrává, čehož si jejich tvůrci byli moc dobře vědomi a dokázali to ve filmu kamerou, hudbou a výpravou náležitě prodat.

Oscar 2024 (Nominace)

Ofenzíva nominací u obvyklých podezřelých dle očekávání, ale stejně mě fascinuje, kolik toho shráblo Wicked. Emilia Pérez a Brutalist jako artovky jasně, Substance nebo Anora jako "tak trochu jiné" žánrovky (ala Everything Everywhere All at Once nebo Parasite) taky nic proti ničemu, ale Wicked mi vedle nich připadá jako taková obyčejná spotřebka (byť dobře zahraná a produkčně vypiplaná).

Co se taky dalo čekat je odsun dvojky Dune na vedlejší kolej, u které se dostalo jen na "povinnou" nominaci za film (na adaptovaný scénář to kdovíproč podruhé nestačilo) a pak už jen technické kategorie (totálně v téhle oblasti vyignorovat Furiosu po desítce nominací pro Fury Road je slušná haluz). Takže Zimmer si potenciální oscarové opáčko nedá:-(. Škoda, alespoň nominaci, když s téměř stejným (skvělým) OST pár let dozadu vyhrál, si jako cenu útěchy zasloužil.

Velká škoda, že v kategorii animáků je po letech kvalitativně tak nabitá konkurence a takhle se zbytečně "poperou" vynikající kousky, které by si sošku zasloužily jeden jako druhý. Ideální by bylo, kdyby si Wild Robot a Flow pěkně rozebrali animák a zahraniční film, ale mám takové neblahé tušení, že to kočičákovi vyfoukne zpívající narcos (proč, sakra, mohou filmy soutěžit jak ve filmu, tak v zahraničním filmu?), aby v hlavní kategorii mohl triumfovat architekt. Každopádně doufám, že partička Emilia Pérez, Brutalist a Wicked nevezme útokem i technické kategorie a Nosferatu a dvojka Dune v tomhle ohledu neodejdou s prázdnou.

---

Co vyhraje netuším, ale pokud to bude Wicked, tak slovy nejmenovaného klasika "Chčijou nám všem na hlavy a ani se to nesnaží vydávat za déšť". Dobře zahraná a produkčně vypiplaná, ale jinak obyčejná spotřebka na úrovni loni nominované Barbie. I ten Nickel Boys bych se skřípěním zubů pochopil (laciný Oscar bait, který je navíc ultra nudný, ale artová forma a seriózní téma, tak dejme tomu). Sošku bych přál dvojce Dune, ale to je bohužel prakticky bez šance (nepamatuju se, že by kromě druhého Godfathera a třetího LOTRa dostal cenu za film nějaký sequel). Loni a předloni si Everything Everywhere All at Once a Oppenheimer odnesli sedm sošek, tak jsem zvědavý, zda bude takhle vydatná nadílka i letos:-).

Opus

Trailer na podobnou sektářskou historku tak nějak standardně bizarní (dokázal bych si představit větší divočiny ve stylu Peoples Temple a Jonestownu) a casting relativně slibný (Malkovich se na tyhle extravagantní postavy lomeno podivné existence hodí jako málokdo:-)), ale vzhledem ke kombinaci A24 a debutanta na režisérské stoličce z toho může vypadnout úplně cokoliv. Třeba další Blink Twice (což nemyslím jako pochvalu). A žánrově bych podle traileru vlastně ani moc nesázel na horor. Nedivil bych se, kdyby to Green pojal čistě jako černohumornou satiru v thrillerovém balení. 

A Real Pain 5/10

Eisenberg je introvertní neurotik, Culkin je excentrický blázen, oba trpí nejrůznějšími traumaty a společně se v téhle nízkorozpočtové autorské dramedy z rukou Eisenberga vydávají do země svých předků, aby během pár dní trvajícího road tripu poznali rodinné kořeny (spjaté s tragickými událostmi za dob války), potkali několik nepříliš zajímavých lidí, vyříkali si mezi sebou pár věcí z minulosti (a spoustu dalších bohužel ne) a poté se vrátili zase zpátky domů. Absolvovat tuhle cestu spolu s nimi sice "opravdová bolest" nebyla (na rozdíl od pár let staré Eisenbergovy režijní prvotiny:-)), ale nějaký nadmíru příjemný, natož strhující, zážitek taky ne.

Eisenberg podává soustředěný herecký výkon a Culkin hraje dokonce výborně (a nepřekvapivě si krade celý film pro sebe, jelikož má mnohem vděčnější roli), některé scény mají díky OST s klasickou hudbou vcelku působivou atmosféru a stopáž se zastavila na milosrdné hodnotě, ale co je to všechno platné, když stran postav a příběhu je to nedotažené a stran tempa rozvleklé. Dějově se ve filmu nestane vůbec nic zajímavého (Eisenberg nedokáže jít dostatečně do hloubky a po dramatické/emocionální stránce z daných scén vytěžit silnější emoce), postavy se nedočkají žádného charakterového vývoje a jejich motivace, respektive myšlenkové pochody, jsou až do konce filmu nečitelné (proč se pokusila jedna z nich spáchat sebevraždu?) a finále postrádá jakoukoliv katarzi, ať už pro postavy nebo pro diváka.

Until Dawn

Když už musejí točit adaptaci, která bude mít s předlohou společný jen název, tak ten použitý time loop koncept v dnešní době sice už ani na poli hororu není tak neotřelý/osvěžující jako takových pět nebo deset zpátky, ale na druhou stranu tohle "pokus-omyl-opáčko" schéma je asi nejblíže interaktivní herní mechanice ve stylu butterfly effectu, kterou proslula předloha.

Alespoň na papíře je to určitě lepší volba, než kdyby z toho udělali další obyčejný slasher na chatě v horách, kterých jsou tuny. A pokud se postavy budou každou smyčku potýkat s jinou formou bubáka, tak by to mohla být i zajímavá "vyhlídková jízda" napříč strašidelným lunaparkem, tj. hororovým žánrem. Snad si po vzoru hry schovají do filmu i nějaké překvapení. Každopádně palec nahoru, že si tady zopakuje hereckou účast Stormare:-).

---

Asi to nebude žádná hororová událost sezóny a s těmi bubáky v jednotlivých časových smyčkách jsem doufal, že si pohrají o něco nápaditěji (snad si nějaké "výživné" překvapení v tomhle směru nechávají až do kina), ale jinak to vypadá až nečekaně slibně:-). Trailer jako takový bez problémů funguje, audiovizuálem i produkčními hodnotami to nepůsobí jako laciné hororové béčko, který jsou na streamu tuny a Sandberg je stran strašidelných historek schopný řemeslník, takže se opatrně těším na výsledek, ideálně v podobě zábavné žánrovky. Snad mě samotný film nevyvede z omylu:-).

Soundtrack 2024

Slyšeno až letos, ale OST vyšel na konci loňského roku, tak nevím, zda se to počítá nebo ne, ale okamžitá srdcovka je pro mě lahůdkový Nosferatu (na Carolana si musím do budoucna dát velký pozor, protože už The Northman byla hudební paráda). Hned v závěsu je dvojka Dune (Zimmer dunivým doprovodem filmu naprosto vládne), ale příjemných poslechových zážitků bylo loni spousty.

Užil jsem si Aliena (krásně buduje atmosféru podobnou originálu), Furiosu (hudebně znovu totéž co Fury Road a je to dobře), The Count Of Monte Cristo (poctivá old school záležitost), Conclave (nečekaně výrazná, ale působivá věc), Challengers (energií nabitá hudební jízda), The Order (příjemně "nepříjemný" kousek) nebo dvojku Beetlejuice (rozverně ponurý Elfman je zpět). Stejně tak Hundreds Of Beavers (překvapivě povedená záležitost), Flow (pěkná minimalistická práce) a The Wild Robot (neokázalé, ale moc příjemné dílko).

A jako fanoušek westernu musím zmínit i Horizon (hodně melodramatické a hodně funkční) a Mortensenův vlastnoruční The Dead Don't Hurt (melancholická nálada z toho přímo číší). Naopak největší zklamání je pro mě dvojka Gladiatora (vyjma recyklování geniálních Zimmerových témat z jedničky to je nevýrazná rutina).

Back In Action 5/10

Akčně-komediální béčko o partnerské (ideálně rodinné) dvojici špiónů, která se nedobrovolně vydává na svou poslední misi, protože osud světa je v sázce. Kolik takových žánrovek už tady v minulosti bylo? Podle Netflixu očividně ne dost, takže je potřeba to napravit dalším zaměnitelným kouskem na toto téma v řadě. Výsledkem je ve všech ohledech průměrná záležitost, která diváka sice neurazí, ale ani nenadchne a den poté si na ni už nevzpomene.

Papírově je zde sice vše v pořádku (osvědčená premisa, hvězdný casting, exotické lokace, adekvátní rozpočet, atd.), ale v praxi Gordon nic z toho nedokáže patřičně vytěžit a jen rutině recykluje žánrovou šablonu, aniž by filmu dodal něco navíc, ať už v rámci příběhu a postav nebo řemeslného zpracování. Stran příběhové linky se žádné překvapení nekoná, naopak na diváka čeká v ději hromada všech možných žánrových klišé (rádoby vtipné rodinné rozepře, rebelující potomek, zrádce ve vlastních řadách, všemocný MacGuffin, nešikovný sidekick jako komická postavička, atd.).

Na nějaké opravdu zábavné humorné situace je film dost skoupý (z kontrastu navenek usedlých rodičů, ale ve skutečnosti ostřílených špiónů šlo vytěžit mnohem více). Stejně tak akce není zastoupena v kdovíjak hojné míře (zdaleka nejlepší scény se odehrají hned na začátku filmu (letecká havárie a přepadení domova) a poté kvalitativní laťka konstantě klesá až do nevzrušivého finále) a provedením ničím nevybočuje z řady všech podobných rodinně-špionážních taškařic (limity family friendly ratingu se projevují naplno). Film tak zachraňuje jen casting ústřední dvojice. Foxx a Diaz hrají slušně a mají spolu obstojnou chemii. Na něco více, než nenáročnou spotřebku na víkend, to ovšem nestačí.

Kraven The Hunter 4/10

"Pavoučí filmové univerzum bez pavouka: Poslední kapitola." Překvapení se po nuzných trailerech nekoná a jak se minule (s vědmami) a předminule (s upíry) mizerně skončilo, tak se tady (s lovci) stejně mizerně pokračuje. Jedinou útěchou budiž fakt, že Sony se svými zoufalými pokusy zaplnit SSU vedle Spideyho a Venoma dalšími komiksovými originy, které v každé potitulkovce slibovaly "velké věci příště" (na což nikdy nedošlo), tak dlouho pokoušela trpělivost a peněženky diváků, až zazvonil zvonec a těmhle zbytečným bokovkám je po neúspěchu Chandorova veledíla konec.

A to zcela po zásluze, protože stran kvalit samotného filmu tady kromě eRkového ratingu (proč podobnou péči nedostal i Venom, u něhož family friendly zpracování bije do očí, když to očividně jde?) není moc věcí, které by stály za pochvalu. Nejlepší scénou filmu je úvodní infiltrační mise ve vězení (zejména díky hudební vykrádačce Poledourise) a i tahle "představovací" vsuvka (pro jistotu propálená předem v rámci marketingové kampaně:-)) sama o sobě nepředstavuje žádný zázrak. Zbytek filmu je recyklovaná komiksová rutina s tunou klišé navrch jako všechny předchozí pokusy.

Příběhová linka nic zajímavého, nečekaného, natož zábavného nenabízí, zdlouhavá expozice s dětským flashbackem jen zdržuje děj, snaha o jakési vážně míněné psychologické/vztahové drama mezi otcem a synem (případně bratry) se míjí účinkem, humor bohužel zcela absentuje, akce je plná digibordelu a řemeslným zpracováním (když se pomine pár cákanců krve) naprosto bez nápadu a rozpočet na filmu není vůbec poznat (generický audiovizuál, minimum lokací a komparzu, okatě digitální zvířata, atd.). Výsledný nevalný dojem nevylepšuje ani casting. ATJ ani Crowe (opět s legračním přízvukem) ve filmu nic zásadního po herecké stránce nepředvedou a zbytek obsazení je tady prakticky jen do počtu, což bohužel platí i pro Nivolu, jehož komický hlavní záporák s batohem na zádech postrádá jakoukoliv dávku charismatu.

Wallace & Gromit: Vengeance Most Fowl 8/10

Proslulá plastelínová dvojka se po dlouhé přestávce vrací zpět na celovečerní scénu a oproti nedávnému slepičímu návratu, který bohužel vykazoval jistou formu, ehm, únavy materiálu, tentokrát opět z rukou otce zakladatele Parka, což se na výsledku pozitivním způsobem projevuje, protože nejnovější dobrodružství páníčka a velkého milovníka sýrů v jedné osobě a jeho psího parťáka (který zastává roli chápavé manželky, obětavé hospodyně a zdaleka nejčastěji pohotového krizového manažera:-)) je stejně kvalitní a zábavná podívaná, jako tomu bylo v minulosti.

Špičkové audiovizuální zpracování, krásně stylizovaná a do všech detailů propracovaná animace, jednoduchý příběh, postavený na tradičních základech (osvědčený záporák a další geniální vynález, který se vymkne kontrole a způsobí titulní dvojici i všem obyvatelům městečka nemalé potíže), na který je nabalena spousta obrazového i slovního humoru, hravé narážky na předchozí celovečerní počin, důvtipné momenty, parodující žánrové klasiky, svižné tempo, nápadité akční sekvence, příjemný OST a dobře složený casting, respektive vydařený originální dabing (nucená výměna na klíčovém postu se naštěstí osvědčila). To všechno je tady přítomno a ještě něco navíc (partnerská linka a příběhové překvapení), přičemž to dohromady funguje jako dobře promazaný stroj naprogramovaný zahradní robotrpaslík:-).

The Alto Knights

Škoda, že tradiční parťák Pesci tentokrát absentuje (když se po Irishmanovi z hereckého důchodu vrátil v prozatím nevydaném Day of the Fight) a dle rozpočtu, doprovodného castingu i samotného, vcelku komorně působícího, traileru to vypadá na skromnější projekt, ale každá dobová gangsterka se počítá, ústřední téma je divácky hodně vděčné a De Niro poprvé v kariéře ve dvojroli (respektive si na žádný jiný takový film nepamatuju) je událost, která stojí za pozornost už sama o sobě. Teď už jen doufat, že se Levinsonovi a Pileggimu podařilo si vzpomenout na časy, kdy byli oba ve formě.

Catch Me If You Can

Spielbergova celoživotní diagnóza (konstantně-kvalitativní nadprodukce) má za následek, že při sestavování nejlepších mistrových filmů v rámci pomyslné top desítky (nebo dokonce top pětky) bych si zrovna na tenhle projekt vůbec nevzpomněl. Na to je jeho filmografie až příliš rozsáhlá a přeplněna vynikajícími a v mnoha případech totálně ikonickými kousky a to i z poslední doby a nikoliv jen dvacet/třicet let zpátky, jako je tomu u některých jiných, stále aktivních, režisérských legend (ehm, Coppola, ehm).

Na druhou stranu když pominu Spielbergovy "důležité" filmy (ať už společenským tématem nebo svým přínosem celému žánru/kinematografii), tak mezi jeho "odlehčenými" kousky patří tahle zábavná a stylová retro záležitost k těm nejpovedenějším. Řemeslné zpracování bezchybné (osvědčená skvadra Spielberg, Williams, Kaminski a Kahn se málokdy trefila vedle), ústřední dvojice typově (floutek a mentorská figura) obsazena dokonale, DiCaprio i Hanks v nejlepší herecké formě, atmosféra starých dobrých "nevinných" šedesátek naprosto pohodová a nápadité převlekové eskamotérství, za které by se nemusel stydět ani Sellers v Pink Pantherovi:-).

A Working Man

Mám takový vtíravý pocit, že jsem tenhle film už v minulosti viděl a to hned několikrát. Jen místo dělníka Stathama tam byl včelař Statham, před ním zedník Eckhart, před ním kurýr Statham a ještě před ním nepočítaně dalších pracantů (přičemž kuchař Seagal stále vládne):-). Podle traileru to vypadá na nenáročné a snad i zábavné akční béčko (tak jako posledně), což je na jednu stranu fajn, na druhou stranu to ničím nedokáže přesvědčit, proč s filmem ztrácet čas v kině za plnou cenu a nepočkat si v klidu na release na streamu, kam to zamíří ani ne do měsíce od premiéry (tak jako posledně).

---

Kdyby jen Besson tenkrát s Taken tušil, co s tou formulkou "stárnoucí bývalý agent na odpočinku se vydává hledat něčí dceru/neteř/whatever, aby při tom všem provinilcům dal pořádně po hubě" rozpoutá, tak by si ji nechal patentovat:-). Předchozí včelí anabáze Ayera/Stathama byla docela slušná akční výplachovka, tady to podle traileru vypadá, že Statham (který se už pohybuje ve stejné věkové kategorii jako Neeson v Taken:-)) předvede podobně fajn rozcvičku. Předloha má další pokračování v zásobě, tak pokud to Ayer zvládne ukočírovat, Statham by se mohl dočkat vlastní série ala Reacher.

Nosferatu 9/10

Dosud nejkonzervativnější Eggersův film (jeho pozvolný příklon k mainstreamu po předchozí zastávce u vikingů pokračuje i s upíry, což jako nefanoušek artových exhibic s utahaným/nesmyslným dějem a nepochopitelným jednáním postav kvituji s povděkem), přesto s jasným uměleckým záměrem a autorským podpisem, charakteristickým pro celou jeho tvorbu. Čehož výsledkem je nejlepší mistrův počin a nejlepší upíří žánrovka za hodně dlouhou dobu:-).

Všechny Eggersovy signatury od špičkových produkčních hodnot, přes kvalitní herecké výkony, až po vyšperkovaný audiovizuál jsou přítomny i zde a fungují přesně tak, jak by měly. Na to, jak nápaditě si Eggers ve filmu hraje s obrazem (kontrasty světla, tmy a stínu, téměř monochromatické obrazové kompozice, vzdávající hold černobílému originálu, pomalé a na dnešní dobu neobvykle "strojené" pohyby kamery, příjemně zvyšující divákův tep v očekávání věcí příštích, stylové střihové přechody, atd.) je přímo radost pohledět, přičemž zlatým hřebem večera je hudební doprovod (poslouchat Carolanův podmanivý, tklivě-burácející, OST je vyloženě lahůdka:-)).

Taktéž po stránce narativu si není nač stěžovat. Hlavní postava na půli cesty mezi tragickým antihrdinou a krvelačným monstrem, vtahující depresivní atmosféra, vícedruhový milostný trojúhelník, malá dávka erotiky, hypnotické scény na pomezí reality a snu, pozvolné tempo vyprávění, pár příhodně umístněných lekaček, hrstka krátkých, ale výživných upířích radovánek a osudové romantické finále s nešťastným koncem. Stran čistokrevného hororu jsou tady sice znát jisté rezervy, ale s budováním plíživého napětí a ponurou náladou nemá film absolutně žádný problém.

Eggers se až překvapivě důsledně drží předlohy (vzhledem ke své pověsti svébytného tvůrce), ale sem tam povědomou příběhovou linku obohatí o nějakou originální vsuvku, která napomáhá logice vyprávění a návaznosti scén. Stejně tak motivace a jednání postav (včetně titulního stalkera) dávají v Eggersově podání mnohem větší smysl, než tomu bylo v originále i Herzogově předělávce (probuzení monstra, společná minulost jako důvod fascinace novomanželkou, podvržená smlouva, pečetící obnovený svazek, neúspěšný pokus o likvidaci netvora na jeho panství, atd.).

Inovace se nevyhnuly ani ikonickému upířímu protagonistovi. Na jednu stranu Skarsgård oproti Schreckovi i Kinskymu mírně ztrácí na přesvědčivosti, protože svým vzhledem i podivnou dikcí/přízvukem připomíná spíše východoevropského mafiána z nějaké devadesátkové parodie než děsuplného nočního tvora. Na druhou stranu mu nechybí charisma a nový upíří design je osvěžující změna. V rámci castingu stojí za zmínku Depp, která svým přesvědčivým výkonem příjemně překvapí, ovšem Hoult, ATJ, Corrin a Ineson odvádějí neméně dobrou práci a Dafoe je vynikající jako vždy (tyhle role podivínů na pomezí racionality a šílenství jsou pro něj jako stvořené). Podtrženo, sečteno - velká pecka:-).

American Primeval (Sezóna 1) 9/10

Nevědět předem, že tuhle drsnou, špinavou, syrovou a ve všech ohledech nekompromisní jízdu divočinou v pohraničí má na svědomí dvojice Berg a Smith, vsadil bych se, že se tímhle seriálovým majstrštykem vrací zpět k westernu tvrďák Zahler, protože tolik kostí, skalpů, krve, kulek a mrtvol, jako se nachází zde, se (nejen) v tomhle žánru jen tak nevidí:-). Stručně a jasně - seriálová produkce si na poli westernu připisuje další mocný zářez na pažbě a své filmové konkurenci opětovně ukazuje záda (v posledních pár letech pravidelný jev).

Berg se Smithem svůj pohled do období "amerických prvopočátků", ve kterém byly oblasti v pohraničí pěkně tvrdým místem k životu, rámují přímočarou "putovní" příběhovou linkou (tradiční to téma všech podobných historek o tom, "jak byl dobyt Západ"), ve které se najde prostor na napínavý survival, naturalistickou akci (míra brutality nečekaná, ale vítaná), rodinné drama, tragickou romanci (rovnou ve dvojitém vydání), detektivní krimi i konspirační thriller, přičemž nechybí ani spousta silných scén (přerod kořisti v nelítostného dravce, finální zúčtování s nepřáteli, dojemná rozlučka).

A to vše za doprovodu sympaticky realistického přístupu (žádné milosrdné uhýbání kamery stranou při všudypřítomném násilí, věrné vykreslení původních obyvatel, absence klasického hollywoodského pravidla "ženy a děti ne", vydatný bodycount, nevyzpytatelná životnost postav a nejisté vyhlídky na šťastný konec pro všechny zúčastněné), pohotové ruční kamery s hromadou netradičních úhlů záběru, překrásných přírodních lokací a typově dokonale obsazeného castingu (trojice Gilpin (nejlepší role v kariéře), Kitsch (dtto) a Whigham (dtto) předvádějí hereckou krasojízdu).

Navíc díky skromnému počtu epizod je série dlouhá tak akorát a žádné kouskování obsahu a dějové přešlapování na místě pro vyplnění stanovené stopáže (jak je v současnosti nedobrým zvykem) na diváka v průběhu vyprávění naštěstí nečeká. Jediná podstatnější výtka se týká samotného závěru, ve kterém se Berg se Smithem od dosavadního realistického pojetí série vydají směrem k o něco méně uvěřitelnému hollywoodskému melodramatu, ale všechno ostatní (příběh, postavy, tempo, atmosféra, audiovizuál, produkční hodnoty) tohle zaváhání bohatě vynahrazuje. Celkově jedna velká westernová paráda a začátek letošní seriálové sezóny jak se sluší a patří:-).

In The Lost Lands

Muhehe, Rebel Moon - Fantasy Version in da house:-). Digibordel check, herecké dřevo v hlavní roli check, srandovní zpomalovačky, které mají být cool, check, tuctová akce check, epika až na půdu check, generický audiovizuál check, packal na režisérské stoličce check. Teď už zbývá jen čekat, zda to dostane čtyřhodinový prodloužený sestřih a Anderson oznámí celé filmové univerzum z toho zbytku, co Martin licencoval mimo GoT. Každopádně oproti seriálové konkurenci to tady vypadá na slušný kvalitativní sešup. Snad to Martinovi a Bautistovi stálo za to (spoiler alert: ne, nestálo).

P.S. Doufám, že někdo znovu zadaptuje Sandkings a doufám, že to nebude nějaký notorický béčkař jako je Anderson.

Last Breath

Hmm, natočeno podle pár let starého dokumentu o záchraně nějakého nešťastníka ze spárů vodní masy. To mi něco připomíná:-). Kdyby to tady dopadlo podobně napínavým ponorem jako v případě jeskynní pecky Thirteen Lives, tak bych se vůbec nezlobil, ale i obyčejný poctivý podmořský survival bude bohatě stačit.

Atmosférou (loď potýkající se s divokými rozmary počasí na hladině a boj o život na mořském dně) to vzdáleně připomene Abyss a na Harrelsona je v podobných chlapáckých rolích spolehnutí (doufám, že dostane v ději patřičný prostor), tak jsem zvědavý, jak se Parkinsonovi podařilo tohle téma uchopit v hrané formě.

Heart Eyes

Cajk, další komediální slasher ala Babysitter, Ready or Not, Freaky nebo Happy Death Day na cestě, to si nechám líbit. Ruben režijně zatím moc nepřesvědčil, ale papírově je tady vše v pořádku (romantický páreček namísto obligátní final girl je vítaná změna, ženská polovička týmu má správné parametry, maskovaný zabiják je na tom stejně a eRkový rating se podle sympatické dávky fatalit vyfasoval po zásluze) a trailer se povedl, takže prodáno. Sem tam se z podobných jednoduchých žánrových jednohubek vyklube příjemné hororové překvápko, tak snad to bude i tenhle případ. 

Warrior

Vtipné, že na začátku kariéry se oba borci objevili ve dvou nejslavnějších filmových sci-fi franšízách a o téměř dekádu později se setkali v oktagonu, aby si (po vzoru některých fanatických "fanoušků") rozbili hubu. Náhoda? Nemyslím si:-). Už je to nějakou dobu, co jsem to viděl naposledy (budu muset v brzké době napravit), tak si už moc dobře nevzpomínám, zda to na konci dopadlo lépe pro SW nebo pro ST, ale rozhodně si pamatuju, že adrenalinem a emocemi nabité finále mě úplně odrovnalo a v rámci všech podobných sociálně-sportovních historek z ringu/klece/whatever to pro mě patřilo k tomu nejlepšímu, co se v tomhle subžánru po roce 2000 natočilo (spolu s Million Dollar Baby).

U Hardyho jsem po Bronsonovi dopředu tušil, že tady bude za neuvěřitelně charismatickou mlátičku (a taky že ano  - lepší reklamu zadarmo na blížícího se Banea v TDKR si Nolan ani nemohl přát:-)), ale z podobně namakaného Edgertona (nejen fyzicky, ale hlavně herecky) mi spadla čelist, protože jsem čekal, že v roli sparing partnera nebude schopen s Hardym v obou disciplínách držet krok a ono to nakonec dopadlo jako naprosto rovnocenná jízda. Každopádně velká pecka, která výborně funguje jak po stránce bitek, tak po stránce dramatu (tam díky Noltemu možná ještě o kousek lépe) a pro Edgertona zasloužená vstupenka do vyšší hollywoodské ligy (kterou tak úplně nevyužil, ale to je na jinou debatu).

Fight Or Flight

Spousta bouchaček, cepín, kotvička a dokonce kapesní motorovka na palubě? To vypadá na podobného schopného sekuriťáka přes bágly na letišti jako v Carry-On:-). Týden poté si pravděpodobně nevzpomenu, že jsem to viděl, ale podle traileru to působí jako docela zábavná a správně přepálená blbina na víkend, takže proč ne? Hartnett v podobných rolích proti jeho typu je fajn (ať už hraje zabijáckého tátu od rodiny nebo filmovou hvězdu naverbovanou mezi špióny) a Sackhoff v profesorském outfitu vypadá jako mladší verze Swinton (takže automaticky plusový bod navíc:-)), tak snad to nejsofistikovanější na filmu nebude jeho název.

---

Ach jo, nejlepší vtip ve filmu (pistole v teplákovce) jen tak propálit v traileru si tedy mohli odpustit a z těch akčních radovánek, které Hartnett a spol. na palubě zažije, toho taky mohli vykecat o poznání méně (koukám, že vyjma finálové řezničiny s motorovkou tady ukázali prakticky vše), ale jinak parádní trailerová práce k překvapivě povedené/zábavné žánrovce. Hartnett v akční i komediální poloze si to dává na pána a debutant Madigan má v rámci vícero žánrů poctivě nakoukáno (plus eRko naštěstí nemá jen na ozdobu). Velká škoda, že se to u nás s největší pravděpodobností nedostane do kin (na rozdíl třeba od Novocaine).

No. 24 7/10

Vydařený druhoválečný biopic o hrdinném boji skupiny partyzánů s nacistickou (i domácí) chátrou v krušných časech okupace vlasti, složený z hollywoodským způsobem natočeného retrospektivního vyprávění a doprovodné dokumentaristicky pojaté "debatní" linky ze současnosti, ve které hlavní postava posluchačům a divákovi glosuje tehdejší události s nečekaným náznakem jisté sebereflexe.

To první se nese v duchu všech podobných žánrovek o partyzánských eskapádách během války (takže v průběhu děje dojde na infiltrační mise (provádění sabotáží, úkladné vraždy kolaborantů), hru na schovávanou s okupanty, zrádce ve vlastních řadách, brutální výslechy zajatých členů odboje, atd.), ale navzdory skromnému rozpočtu a bezejmennému castingu se tvůrcům podařilo tuhle historku opatřit solidními produkčními hodnotami (škoda, že exteriérových scén v krásné severské přírodě není ve filmu více), kvalitními hereckými výkony, svižným tempem a v samotném závěru i příjemně osudovým finále, vzdáleně připomínajícím konec Godfathera.

To druhé nabízí divákovi, vedle doplňkového voice overu hlavní postavy, kterým v pravidelných intervalech komentuje uplynulé dění (respektive uvozuje nadcházející děj), překvapivě kritické kontextové hledisko, které všeobecně velebené heroické působení partyzánů doplňuje o diskutabilně obhajitelnou důsledkovou rovinu (byť stran relativizace   oprávněností všech provedených čistek v řadách domácího obyvatelstva šlo zajít ještě mnohem dále).

Long Distance 6/10

Nízkorozpočtové akční sci-fi béčko s nesčetněkrát použitou premisou se ztroskotáním lodi na nehostinné planetě a následným bojem přeživších se šmejdem z vesmíru, toho času místními (nepříliš přátelsky naladěnými) obyvateli, na papíře nepůsobilo, že by v nějakém ohledu mohlo vystoupit z řady všech podobných zaměnitelných produkcí. Kupodivu se to ovšem podařilo a výsledkem je překvapivě sympatická žánrovka.

Tvůrcům se totiž podařilo všechny obvyklé ingredience žánru namixovat v tom správném poměru. Jednoduchý děj nezdržuje zbytečnou expozicí, dojemné rodinné flashbacky jsou naštěstí omezeny na nejnutnější minimum a převážnou část stopáže tvoří mimozemský survival a nerovný boj s hordou zubatých monster, kterému nechybí dávka humoru, jistý prvek romantiky, několik mírně hororových momentů i napínavé finále, přičemž postavy se tady chovají nečekaně racionálně (při řešení svízelných situací, ve kterých se ocitly).

Design monster se vydařil, na poměry podobných skromných/nenáročných produkcí disponuje film překvapivě rozmáchlou výpravou, stejně tak triková stránka je na hodně slušné úrovni, casting odvádí poctivou práci (Ramos a Scott spolu mají dobrou chemii a Quinto jim hlasově zdárně sekunduje, velká škoda, že Hivju má ve filmu pouze cameo), atmosférické zpomalovačky jsou použité na těch správných místech a stopáž se zastavila na více než rozumné hodnotě. Celkově nečekaně příjemná záležitost, která fanoušky žánru potěší a ostatní diváky neurazí:-).

The Damned

Podle traileru to vypadá na slušnou žánrovou jednohubku (taková komornější psycho hororová kombinace seriálového Terroru a filmového Eggerse:-)), tak snad to debutant Pálsson potvrdí i v samotném filmu. Kudos za to, že trailer nevykecal celý děj a neukázal hlavního bubáka (vlastně bych se ani nezlobil, kdyby tady žádné nadpřirozené zlo nebylo a všechen teror by se odehrával v psychologické rovině, ale to se asi nestane), tísnivá/nervózní atmosféra se alespoň na poli traileru povedla a stejně tak lokace budou určitě stát za to (Island v tomhle ohledu málokdy zklame).

Wicked 6/10

Nebýt naprosto zaměnitelných songů (což je v případě muzikálu poněkud problém) a neúměrně přepálené stopáže, šlo by o podobně vydařený origin, jako v případě (když už je řeč o vykreslení negativních postav v pozitivním světle) Cruelly nebo (když už je řeč o muzikálových prequelech) loňského Wonky, který táhne nahoru především skvělá Grande v roli otravně milé "bestie/roomie" hlavní postavy a vysoké produkční hodnoty. Což je s ohledem na nepříliš přesvědčivé trailery pomalu zázrak.

Protože jsou ovšem všechny songy bez výjimky vzácně nenápadité, jednotvárné a v některých případech přímo unylé povahy (podobně mdlé muzikálové vsuvky jsem neslyšel od … předchozího Chuova počinu In the Heights, což je možná náhoda a možná taky ne:-)) a po stránce narativu by se z filmu mohla vyhodit hodina děje a vůbec nic by se nestalo, protože více než polovinu stopáže (od nástupu na univerzitu po příjezd do hlavního města) se jen přešlapuje na místě, respektive nepříliš zábavně napodobuje Harry Potter a další school fantasy, na něco více, než slušnou žánrovku to v prvním díle nevystačilo.

Na tenhle žánr šílený rozpočet 300 mega (za oba díly) je na filmu poznat z každé scény. Výprava, kostýmy i kamera odvádí výbornou práci a stejně tak triková stránka filmu je naprosto bez problémů (v trailerech to vypadalo na jeden velký digibordel, ve filmu se nic takového naštěstí neděje). Samotné songy sice svou melodičností a chytlavostí nepatří k nejlepším (v paměti mi neutkvěl ani jeden z nich), ovšem taneční choreografie jednotlivých hudebních čísel je špičková a dějovou vyprázdněnost (příběh získá spád až v závěrečné půlhodině) zachraňují výkony Erivo a Grande. Snad ve druhém díle dojde k nějakému zlepšení.