Five Nights At Freddy's 2

Dobrá zpráva: Po mizerné jedničce a faktu, že za dvojkou stojí stejný tým a trailer je stejně nemastný, neslaný jako na jedničku, už člověk předem tuší, do čeho jde a výsledek jej může jen příjemně překvapit (což se velmi pravděpodobně nestane). Plus navrátilci ze Screamu Lillard a Ulrich se po letech znovu sejdou na jednom place (doufám, že budou mít ve filmu alespoň nějakou společnou scénu, když už je dali dohromady). Špatná zpráva: Všechno ostatní (horor s family friendly ratingem málokdy dopadá dobře). Šance na kvalitativní reparát se tady pohybuje jen v teoretické rovině.

Materialists 6/10

Romantická komedie na klasické téma milostného trojúhelníku, ve kterém hlavní hrdinku čeká "nesmírně složitá" volba mezi životem v luxusu po boku nápadníka s balíkem prachů a živořením po boku nápadníka se srdcem na dlani. Podobných žánrovek se v minulosti natočilo nepočítaně, takže se Song pokusila provařenou historku pojmout poněkud jinak. Například tím, že její novinka není příliš romantická a ani příliš komediální. Což je poněkud problém.

Koncipovat to celé skrze racionální a nikoliv emocionální perspektivu s důrazem na témata materialismu, komercializace a povrchnosti současných mezilidských vztahů (postavení osob a jejich citových interakcí na úroveň zboží a obchodu, analytický přístup k partnerství, pohovory se svéráznými klienty přímo do kamery, atd.) není sám o sobě špatný nápad. Není potřeba, aby se pravidla žánru pokaždé striktně dodržovala (právě naopak), ale v takovém případě musí daný film disponovat jinou přidanou hodnotou (ať už v rámci narativu nebo řemeslného zpracování) a taková tady chybí.

Hlavní postavy v průběhu děje neudělají nic, čím by dokázaly vzbudit divákovy sympatie. Jednak proto, že na konto jejich charakterů (zejména v případě Evanse a Pascala) padne naprosté minimum (jeden je finančně zajištěný a citově chladný, druhý je na tom přesně opačně a to je víceméně vše) a jednak proto, že nějakých skutečně vtipných nebo cituplných scén je ve filmu poskrovnu. Navíc oba sokové v lásce vstupují do děje pouze nárazově. O prostor ve filmu se totiž musejí dělit s nesouvisející linkou, ve které se řeší jakýsi sociálně-kritický komentář ke vztahové toxicitě. Song se nějak nemůže rozhodnout, zda natáčí odlehčený romcom nebo tíživé drama a tenhle rébus není schopna vyřešit až do konce filmu.

Lilo & Stitch 7/10

Disneyho pokus prodat divákům znovu to samé, jen z animované podoby převedené do napůl hrané a napůl digitální formy (čímž se pochopitelně znovu nakopnou prodeje i staronového merchu), číslo už-ani-nevím-kolik, ale kupodivu překvapivě povedený nejen stran tržebních výsledků (studioví kravaťáci odpovědní za uvedení původně čistě pro stream určené předělávky do kin si můžou gratulovat … přesně miliardkrát:-)), ale i kvalitativního hlediska.

Originál jsem bohužel neviděl, takže nemohu srovnávat, nakolik se tady podařilo vystihnout "pravý" duch originálu, ale tohle hrané převyprávění s nepostradatelnou dávkou cgi tuningu v kategorii příjemná dobrodružná podívaná pro (nej)mladší publikum funguje bez sebemenších problémů. Samotná příběhová linka je sice nepříliš komplikovaná a tím pádem předvídatelná (bohužel si tvůrci do rukávu žádné překvapení neschovali), ale kombinace humorných, napínavých, akčních, dojemných a roztomilých momentů je ve filmu namixována v ideálním poměru a stejně tak povinné "výchovné" hodnoty o síle přátelství a rodinných poutech jsou v průběhu děje komunikovány naprosto organicky.

Kromě toho zaslouží pochvalu i nehvězdný, ale sympatický casting, což se týká především ústřední dvojice Kealoha (přirozený herecký talent) a Agudong, která spolu má skvělou chemii, svižné tempo, tradičně vysoké produkční hodnoty (navzdory polovičnímu rozpočtu oproti jiným Disneyho live-action předělávkám), které jsou patrné jak na překrásných přírodní exteriérech (dodávajících filmu správnou feel-good atmosféru), tak na perfektní trikové stránce z dílny ILM (veškeré fyzické interakce mezi titulním plyšákem monstrem a zbytkem castingu nebo prostředím, jsou zcela plynulé, přičemž na jeho do nejmenšího detailu vypracovanou srst je přímo radost pohledět) a patřičně dojemné finále.

Star Trek: Strange New Worlds - Shuttle To Kenfori (Sezóna 3 - Epizoda 3) 8/10

Tradice příběhových nebo žánrových experimentů v rámci každé sezóny pokračuje ve třetí epizodě další kapitolou, skrze kterou se ST odvážně vydává tam, kam dosud (případně dlouho) nevkročil. Tentokrát se posádka vydává na výlet do žánru, ve kterém dominují hordy nemrtvých v doprovodu frajerů s hrbolky na čele, kteří po krátké pauze slaví návrat na scénu. Vedle toho dostane prostor i splynutí mysli, temná odhalení z minulosti a třenice v řadách členů posádky. Zesnulí soukmenovci slouží jen jako atraktivní kulisa, nicméně na pár výživných záběrů (fajn make-up) se při tom nezapomnělo.

Bride Hard 4/10

Od Con Air k Bride Hard. Od akčně-komediálního kousku založeného na důvtipně nadsazeném Die Hard konceptu "sám proti všem" v letadle k (rádoby) akčně-komediální taškařici založené na buranském parodování Die Hard konceptu "sám sama proti všem" na svatbě. Neboli od žánrové klasiky k žánrové břečce. Upřímně nechápu, že tohle veledílo doputovalo až do kin a neskončilo rovnou na streamu, kde by zapadlo po boku dalších podobných "nenáročných" veseloher.

West je jako tvůrce samozřejmě dávno za zenitem (podobně jako jeho kolega z 90s Harlin), takže žádnou velkou žánrovou parádičku nešlo očekávat ani omylem. Stejně tak Wilson recykluje pořád tutéž hereckou polohu prostořeké "holky od vedle", nehledě na konkrétní roli, takže divák předem tuší, co bude ve filmu s její účastí následovat (obvykle kanonáda hrubozrnného humoru, který sem tam trefí střed terče a sem tam (znatelně častěji) jej mine z velké dálky).

Problém nespočívá ani v parodické rovině a buranské nadstavbě. Potíž je v tom, že to celé nefunguje ani jako komedie (zoufale nevtipné), ani jako romantika (prakticky absentuje), ani jako akce (nestojí vůbec za řeč a to navíc pomíjím rušivý prvek v podobě znatelného střídání nemotorné Wilson s o něco schopnějším stunt doublem mezi záběry) a řemeslné zpracování na tom není o mnoho lépe. Celý film balancuje na hraně záměrně přepálené nadsázky a obyčejné tvůrčí neschopnosti, přičemž to dělá tak umně, že není vůbec jasné, ve kterých scénách jde o to první a ve kterých o to druhé.

Dangerous Animals 7/10

Hleďme, nenápadná nízkorozpočtová žánrovka od protinožců a kolik štěstí a radosti dokáže přinést:-). Už výletní úvod filmu jasně naznačí, že tohle bude trochu jiná historka o "nebezpečných zvířátkách" a také že ano. Co začíná jako vcelku obyčejný survival thriller a potenciálně animal horor, to se lusknutím prstu promění v thrillerovou/hororovou hru na kočku a na myš se sériovým vrahem v uzavřeném prostoru (a zubatými potvorami všude okolo k tomu).

Originálním nápadem to naštěstí nekončí. Nějaký závratný bodycount nebo explicitní gore řezničina, jak by divák od setkání hejna žraloků a sériového vraha lomeno fanouška hororů lomeno amatérského dokumentaristy v jednom filmu očekával, se tady sice nekoná, ale Byrne dokáže tenhle nedostatek vynahradit jinými atrakcemi. Předně je potřeba vyzdvihnout jednak působivé podvodní záběry na žraloky a jednak sympatickou a správně emancipovanou Harrison v hlavní roli a jejího protihráče Courtneyho, který si zvráceného milovníka přírody střihl očividně s velkou chutí.

Dále pak povinná "odpočinková" expozice na souši trvá tak akorát dlouho na to, aby divák k ústřednímu párečku pocítil sympatie a současně se nezačal nudit. Jakmile se hlavní postavy ocitnou na lodi a odstartuje bojovka kdo s koho, atmosféra zhoustne a napětí začne stoupat, aby oboje nepolevilo až do úplného finále. I proto, že po příběhové stránce si tvůrci dokážou skvěle vyhrát se způsoby, jak jednoduchou výchozí situaci zajímavě/nápaditě/nečekaně zkomplikovat, aniž by to přitom působilo nuceně a nevěrohodně. Škoda jen, že krvavých hrátek s lidožrouty ve filmu není o něco více a finále by si zasloužilo o trochu méně uspěchané zakončení, ale jinak není, nač si tady stěžovat. Překvapivě dobrá práce:-).

Young Frankenstein

Igor je prostě nejvíc:-). Stačí, abych někde na webu viděl obrázek Feldmana z tohohle filmu a dere se mi na tvář blažený úsměv, aneb walk this way:-). Aby ne, když je to nejlepší Brooksův film, protože jde o jeho nejvyváženější kousek. 

Funguje to jak jako komediálně-hororová žánrovka (kdyby ve filmu žádná parodická rovina nefigurovala, tak by to vlastně vůbec nevadilo, protože film by se bez ní dokázal bez problémů obejít a na kvalitě by nic zásadního neztratil), tak jako láskyplná pocta žánru (reprezentovanému klasikami Universalu z 30s), tak jako nápaditá a třeskutě vtipná parodie, což je ultimátní cíl všech autorů filmových parodií a málokomu se něco takového podařilo tak dokonale skloubit (Polanski, Brooks, MP, ZAZ a … pak už zřejmě nikdo:-)). Ostatně i Brooksovi se to na sto procent podařilo jen tady.

Velká škoda, že Brooksovy filmy (třeba oproti produkci ZAZ, byť i v jejich případě to v dnešní době není zdaleka tak časté jako v 90s a 00s) se v bedně protáčí tak jednou za pětiletku a ještě k tomu v pozdních nočních hodinách a cíleně si pouštět takhle staré a obecně málo známé katalogovky na streamu nedělá vyjma filmových fanoušků snad nikdo (proto ten nízký počet hodnocení u nás), takže mnoho tuzemských diváků nikdy nezjistí, o jakou kultovní klasiku vlastně jde:-).

Sovereign 6/10

Po loňském Orderu další retro biopic na konto pomýlených spoluobčanů v zemi svobody, kteří z boje proti systému učinili středobod svého vidění světa a od slov se časem dostali (se zbraní v ruce) k činům. Swegal na rozdíl od Kurzela nevsadil na detektivku v kombinaci s thrillerem, ale na komorní psychologické drama, ve kterém hlavní roli hraje minimalistický přístup a práce s ústřední dvojicí postav. Což je dobře i špatně zároveň.

Předně není úplně dobrý nápad vykecat pointu filmu hned na pozadí úvodních titulků. Finále podobných historek, natočených podle skutečných událostí, lze sice odhadnout tak nějak z podstaty věci (přece jen o anti-systémových magorech, kteří nakonec prozřeli a stali se platnými členy společnosti, se moc filmů netočí:-)), ale vzhledem k (byť nejspíše záměrně) nepříliš zajímavé/poutavé příběhové lince divák v průběhu filmu jen čeká, kdy se hlavní postavy konečně ocitnou na dálnici a dojde na silniční kontrolu, která se ošklivým způsobem zvrtne.

Dokumentárně realistický přístup (úsporný děj, neokázalá kamera, jednoduchý repetitivní OST), který obvykle znamená absenci diváckých atrakcí (ať už v rámci narativu nebo řemeslného zpracování), totiž vyžaduje přítomnost jiných (myšlenkových/tematických/přesahových) podnětů a ty ve filmu nejsou. Něco jako postupné gradování děje skrze zvyšující se napětí/houstnoucí atmosféru tady prakticky neexistuje (prostě po necelé hodině a půl děje nastane náhle finále a konec). Namísto toho se film věnuje zbytečné vedlejší lince se strážci zákona, o kterých se divák stejně dozví naprosté minimum. Celkově slušná žánrovka, která stojí za vidění hlavně kvůli civilně hrajícímu Offermanovi.

Star Trek: Strange New Worlds - Wedding Bell Blues (Sezóna 3 - Epizoda 2) 7/10

Po hektickém zachraňování celé galaxie přichází na řadu pro změnu komorně pojatá "odpočinková" podívaná. Tvůrci ve druhé epizodě kombinují klasickou premisu ze ST kuchyně o posádce nevědomky uvězněné v alternativní realitě a s tím souvisejících potížích se všemocnou mimozemskou bytostí, která je za situaci odpovědná a další kapitolu v rámci romantické linky vy-víte-mezi-kým. Ve středu všeho nepříliš objevného dění se ocitá nedobrovolná spolupráce dvojice soků v lásce, která přivádí na scénu další staronovou postavu. Pohled na sestru nevěstu za předvídatelný děj ovšem stojí. 

How To Train Your Dragon 8/10

Proč točit (hranou) předělávku v podstatě dokonalého (animovaného) filmu, navíc prakticky scénu po scéně, když šance na lepší výsledek v jakémkoliv ohledu je rovna prakticky nule? Protože (snadné) prachy:-). Disney tenhle recept během několika málo let dotáhl k dokonalosti (jinými slovy k obřím tržbám). Jako další v řadě se rozhodl trefit jackpot Universal a geniální animák jeho autor DeBlois převedl do … překvapivě povedené hrané podoby, která sice postrádá kouzlo neviděného, ale ve všech podstatných ohledech funguje na podobné kvalitativní úrovni jako předloha:-).

Neobešlo se to ovšem bez několika ústupků, protože výrazným způsobem stylizovaná grafika původního filmu, vkusně a přitom vtipně parodující (případně zesilující) zažité stereotypy o dracích a vikingských válečnících, působí v naprosto realistickém provedení v některých scénách nepatřičně a nepřirozeně (skoro až úzkostlivá snaha tvůrců v maximální možné míře se po stránce audiovizuálu držet předlohy si v průběhu filmu opakovaně vybírá svou daň) a stejně tak přehnaná důslednost odvyprávět stejný příběh naprosto identicky vůči animovanému předobrazu, ochuzuje film, respektive diváky, o prvek jakéhokoliv překvapení nebo oživení, čímž ztrácí přidanou hodnotu oproti animáku.

Jakmile se ovšem na scéně poprvé objeví černý dračí invalida s velkýma zelenýma očima, tak veškeré možné výtky postupně ustupují do pozadí a zůstávají tam víceméně až do úplného konce filmu. Schopnosti tvůrců prodat sebenepatrnější emoci pouze skrze (byť z pochopitelných důvodu přehnanou) mimiku dračího parťáka jsou i v téhle podobě bezkonkurenční a jeho zábavná (hravá/dojemná) interakce s hlavní postavou i tentokrát funguje na maximum. Kromě toho samotný příběh a postavy (a to nejen hlavní, ale i všechny vedlejší) jsou natolik silné, že v doprovodu nadstandardních produkčních hodnot a sympatického castingu dokážou přebít sebevětší nedostatky předělávky.

K tomu je potřeba přičíst fakt, že dávkování dramatu, akce, humoru a emocí ve filmu funguje přesně tak jako v animáku, tj. parádně, přičemž ve velkolepém finále na diváka čeká jak hromada patřičně epické akce, tak nášup (jak jinak než dojemných:-)) emocí, i díky tomu, že ústřední trojice (Thames, Parker a zejména Butler) podává výborné herecké výkony a konečně ani řemeslnému zpracování filmu není moc, co vytknout (kamera prodává jak překrásné přírodní exteriéry, tak sugestivní letecké scény bez sebemenšího zaváhání (Pope se zkrátka nezapře), Powell v OST opět mocně čaruje a stejně tak triková stránka (digitální provedení draků a jejich interakce s herci je skoro bezchybná) odvádí špičkovou práci).

Star Trek: Strange New Worlds - Hegemony Part II (Sezóna 3 - Epizoda 1) 8/10

Třetí sezóna v první epizodě servíruje velkolepé zakončení příběhové linky s ještěráky z poslední epizody předchozí série (v rámci ST v minulosti běžný dramaturgický trik s rozdělením jednoho souvislého příběhu mezi dvojici navazujících sezón se v téhle sérii objevuje vůbec poprvé), přičemž je potěšující, že tvůrci nadále nijak nepolevili stran kvality. Na několika místech souběžně probíhající děj nabídne jak sympatickou dávku napětí, akce, humoru (na čemž má hlavní podíl nová posila strojovny) i romantiky. Škoda jen, že samotní ještěráci tentokrát moc prostoru se ukázat tváří v tvář nedostanou.

M3GAN 2.0 5/10

Neposlušný babysitting android se vrací na scénu a bohužel se tak děje za přítomnosti nechvalně proslulého syndromu akutní sequelitidy, tj. všeho je více včetně míry dějového mišmaše, natahované stopáže a především všudypřítomné stupidity. Jednička sice nebyla žádný zázrak, ale disponovala (v některých scénách) slušnou atmosférou a stylovým lolitkovským tanečkem. Dvojka nabízí akorát pár narážek na Seagala a bizarní muzikálovou etudu.

Tak jako v případě jedničky je i ve dvojce jednoznačným pozitivem triková stránka v rámci ztvárnění obou vzpurných fembotek a zejména casting, přesněji řečeno Donald jakožto titulní RoboCopLolita a Davis, která svým sexy hlasem a hereckým projevem naplňuje škatulku full metal bitch na maximum:-). Všechno ostatní (drama, akce, humor, napětí, tempo, atd.) je tady o stupeň horší než minule. Přitom žánrový posun od sci-fi hororu k akčnímu sci-fi s vydatnou dávkou nadsázky (což je asi jediný možný způsob, jak by film s podobně idiotskou premisou mohl fungovat) dával na papíře dokonalý smysl. Aneb nový žánr rovná se nové kreativní možnosti bez nutnosti se otrocky opakovat.

To by ovšem Johnstone musel v samotném filmu přijít s něčím jiným, než je zaměnitelný audiovizuál v doprovodu klišovitého a hlavně překombinovaného děje (celá vedlejší linka se zlotřilou základní deskou, povalující se kdesi v archívu, se mohla bez problémů vyhodit do koše) bez jakékoliv zajímavé/zábavné nadstavby, zato s nepříliš funkčním humorem (všechny alespoň trochu vtipné hlášky se nepřekvapivě propálili už v traileru, takže ve filmu už toho moc navíc není), zbytečnými rádoby dojemnými rodinnými/vztahovými vsuvkami, úsměvným společenským apelem na obezřetný přístup k umělé inteligenci a trestuhodně malým množstvím akce, která řemeslným zpracováním nenadchne.

Avatar: Fire And Ash

Koukám, že svět je ještě v pořádku. S každým novým filmem strejdy Camerona před premiérou ten samý nekonečný příběh. Minule (a předminule, a předminule, atd.) to nějakou náhodou zase zvládl (po technologické, počkat, vlastně jakékoliv:-), stránce natrhnout prdel veškeré blockbusterové konkurenci), ale tentokrát si už nabije hubu, protože bla, bla, bla. Tak určitě:-). Bude to terno jako minule (a předminule, a předminule, atd.), obzvláště v letošní, na "this is cinema" blockbustery nuzné, sezóně a faktu, že skoro čtvrt roku (do premiéry Project Hail Mary) bude mít v kinech volné pole působnosti.

Jinak tenhle trailer má očividně jen připomenout známé postavy a celý svět a v tomhle ohledu funguje na maximum. Kousky příběhu s novými charaktery/prostředími a doprovodné kulervoucí trikové záběry (Cameron prohlásil, že ve trojce budou scény, které publikum ještě nevidělo, v jeho případě tomu nemám důvod nevěřit) si studio nepochybně schovává do dalších upoutávek. Kdo od toho čeká něco úplně jiného, než byla souběžně natáčená dvojka, tak vcelku logicky odejde s nepořízenou. Cameron přichází "pouze" s novými prostředími/atrakcemi a další kapitolou storyarcu "byla jednou jedna (modrá) rodinka". A minimálně mě to ke spokojenosti bohatě stačí a těším se na další výlet do IMAXu přes celou republiku:-).

---

Kdo si užil dvojku, pravděpodobně (na hraně jistoty) si užije i trojku (což pravil přímo Cameron na konto dvojky ve vztahu k jedničce a protože dvojka s trojkou je v podstatě jeden film rozdělený na dvě části, pro trojku to bude platit úplně stejně). Kdo ne, tak (docela pochopitelně) smolík, pacholík. Až tak jednoduché to je:-).

Každopádně když se pomine pro někoho ne-až-tak-atraktivní storytelling, tak je z traileru už na první dobrou jasně patrné, že produkčními hodnotami a celkovou "vypiplaností" Cameron zbytek současného Hollywoodu zase nechá daleko za sebou (ehm, už potřetí v rámci série, v rámci celé kariéry se mi to ani nechce počítat:-)). Jasně, v podstatě to dělá s bianco šekem a nemá na to deadline, ale relevantní blockbusterová "big event" konkurence po stránce rozpočtu v poslední době za ním už není zase o tolik pozadu (sedmá a osmá M:I, pátý Indy, desáté F&F, druhý Strange, třetí Ant-Man, The Marvels, ehm The Electric State, atd.). Po stránce řemeslné kvality ovšem značně. O zpravidla tristním poměru cena/výkon v případě podobných kousků, pořízených za 300 mega plus, ani nemluvě.

---

Tohle je pořád dokolečka. Kdyby Cameron netočil Avatary, což je jeho srdcový projekt, který si vysnil už někdy v 90s (viz Project 880), přičemž dílčí témata a motivy sahají až někam do 70s, tak by taky nemusel točit vůbec nebo by dál zůstal u podmořských dokumentů (aneb u další srdcovky). Představa, že kdyby Železný Jim netočil eko agitky s modrásky, tak by jistě točil něco jiného (lepšího), není nic jiného, než přání otcem myšlenky. 

Stačí se podívat, čím trávil čas v období mezi Titanicem a Avatarem, který mohl využít na produkci dvou až tří dalších filmů. Což neudělal, protože … jeho tvůrčí pnutí bylo zkrátka jinde (to samé Lucas se SW po původní trilogii i prequelech). Jasně, taky bych raději viděl True Lies 2 a Spider-Mana, Bright Angel Falling nebo Battle Angel Alita (nic proti Raimimu, Bayovi a Rodriguezovi, ale Cameron je prostě jiná liga), ale slovy klasika "je to tak, jak to je", takže jsem moc rád i za toho Avatara (který s každým dílem konkurenci prakticky ve všech podstatných ohledech ukazuje záda):-).

---

Déjà vu, fakt že jo:-). Pamatuje se tady někdo, jak se po oznámení, že Cameron bude po True Lies točit Titanic, vynořila hromada pochybovačů ("v žánru akční sci-fi je jako techno fetišista a hračička jako doma, ale kombinace romantiky, dramatu a katastrofického žánru a ještě k tomu tříhodinová dobovka a za 100 mega plus?"), kteří během problémové produkce, která katapultovala rozpočet k metě 200 mega, a Cameronovu gestu vzdání se honoráře na všechny strany křičeli "Vidíte, vidíte? My jsme vám to říkali."? Protože já jo. A od té doby jsem se naučil jednomu. Nikdy nepodceňuj strejdu Camerona, ať už točí cokoliv:-). 

Srovnávat jej s jinými režiséry, kteří zažili svou chvilku slávy a poté jejich hvězda více nebo méně pohasla, je úplně mimo mísu. Cameron zažívá svou chvilku slávy od 1984 až doteď. Stejný nesmysl, jako přemítání o tom, že kdyby Kubrick v 1999 náhle nezemřel a dál točil, jestli by dokázal dál udržet svou kvalitativní laťku (to si pište že jo), sorry jako.

---

Už nevím, kde jsem to zaznamenal (asi německá Cinema), ale řešilo se tam právě to, že True Lies sklidil určitou kritiku (všeobecně ale panovalo přesvědčení, že jde o nadstandardní a zábavné řemeslo) mimo jiné i stran nevyváženého scénáře a nekvalitního cgi a dávalo se to do souvislosti s tím, že Cameron vstoupil (podle článku ne úplně jistě) do pro něj do té doby neznámého žánru komedie a teď to plánuje udělat znovu a zase s Digital Domain na, ehm, palubě. Třeba to byl osamocený názor autora článku, to jsem v té době neměl, jak rozpoznat, ale utkvělo mi to v paměti. Po zvěstech o průserech během produkce se podobným názorům samozřejmě dostalo o to větší pozornosti.

Velká očekávání a pozornost obecného publika Cameron vzbudil už při T2 (na půlmiliardové tržby by se mu na začátku 90s těžko složili jen fanoušci filmu a nerdi), True Lies byl snad prvním studiovým projektem s oficiálním rozpočtem přes 100 mega (T2 se imho přes tuhle bájnou metu taky dostal, ale tehdy ještě nemělo studio odvahu podobné numero přiznat) a díky tomu a faktu, jaký byl T2 game changer, také budil obrovskou pozornost. Titanic to mírou společenského fenoménu samozřejmě katapultoval do netušených výšin, ale pro Camerona rozhodně neplatí, že by před Titanicem byl pro řadového diváka "nikdo" (na rozdíl třeba od Jacksona před LOTRem).

P.S.  Ad k tomu přepisování historie - Cinema č. 10/94, recenze na True Lies od Fuky, hodnocení 80 % - jo, dal jsem si práci to ve svém domácím archívu dohledat, protože se mi to hned nezdálo:-).

Mortal Kombat II

Starouš Urban si to tady dává na pána:-). Jednička měla své silné momenty, ale s ohledem na kultovní předlohu to jako celek byla slabota (a to nepočítám fakt, že natočit turnajovku bez samotného turnaje byl vskutku geniální nápad, akorát že vůbec:-(), tak doufám, že se McQuoid poučil z předchozích nezdarů a dvojka na tom s poměrem kvality/zábavy bude přesně opačně. 

I díky hlášujícímu Urbanovi, který si celý trailer krade pro sebe. Snad v tom nebude sám a vedle jeho maličkosti, ikonické znělky, hromady easter eggů a trademarkových fatalit nabídne film oproti předchůdci i něco dalšího. Třeba slušnou choreografii soubojů a obecně dobrou akci, tj. to hlavní, kvůli čemu to celé kdysi dávno vzniklo:-).

Spermageddon 6/10

Skandinávský šikula Wirkola pokračuje ve svém dlouhodobém poslání neustále pokoušet (a ideálně posouvat) hranice diváckého vkusu, jen se tentokrát rozhodl vyměnil svou proslulou explicitní brutalitu, litry krve a hromady mrtvol za neexplicitní milostné laškování, litry tělesných tekutin a několik styků v podobě duchovního, respektive tělesného:-), nástupce Sausage Party. Bohužel se mu podařilo "zaskórovat" podobně rozporuplně jako před lety Rogenovi.

Ke každému plusovému "kolíku" tady totiž existuje nějaká mínusová "díra". Animace je s ohledem na skromné produkční hodnoty fajn, stejně tak originální dabing a ústřední nápad s nekorektní variací na pixarovku Inside Out je přímo super a na papíře skýtal obrovský potenciál, jak si s celým konceptem "velín vs záložní velín vs páreček nezkušených a o to více nadržených adolescentů" vyhrát, ať už po stránce příběhu, parodujícího všechny podobné teenagerovské přisprostlé komedie ve stylu American Pie, nebo obrazového a verbálního humoru ve stylu standardních animáků.

Tahle příležitost ovšem v samotném filmu zůstala z nemalé části nenaplněna, protože tvůrci se tady spokojili jen se spoustou (tu více, tu méně nápaditých) slovních hříček a všemožných narážek na "buchty a klobásy" a sází na hodně jednoduchý humor, který sem tam funguje a sem tam moc ne, i na poměry animované produkce naprosto triviální příběhovou linku, která kromě až směšně puritánsky pojatých fyzických interakcí a prohlídky několika tělesných orgánů ve stylu Once Upon a Time... Life nenabízí vůbec nic navíc, přičemž korunu tomu všemu nasazují nepříliš vydařená muzikálová čísla a bizarní závěrečná "výchovná" agitka, která se pohybuje na hraně nezamýšlené parodie.

Brick 5/10

Streamovací továrna na pásovou výrobu dokáže jednou za čas doručit překvapivě povedenou nízkorozpočtovou žánrovku, pocházející povětšinou z evropské provenience, která nepříliš oslnivé produkční hodnoty nahrazuje originálním nebo alespoň zajímavým nápadem a sympatickým castingem, po jejímž zhlédnutí se lze podivit tomu, proč se podobné nenáročné a přesto zábavné filmy netočí i v naší domovské kotlině. Tohle bohužel není ten případ, byť podmínka skromné evropské produkce je splněna a film se v tuzemsku dokonce natočil.

Komorní thriller (s příměsí sci-fi) o pár hercích a pár lokacích se sice neoriginální, ale potenciálně zábavnou premisou o partičce různorodých postav, které se ocitnou v nedobrovolné hře na únikovku z uzavřeného prostoru (tentokrát bez smrtících pastí jako v Saw nebo hordy nakažených jako v Rec a bohužel také bez jakýchkoliv explicitních fatalit), se totiž dokáže opřít jen o slušně hrající casting a detektivní linku, aneb nepřiznanou hru s divákem na téma "jakýmpak nečekaným/šíleným plot twistem nebo chytrou/bizarní pointou celou tuhle historku tvůrci asi tak zakončí?".

Film má totiž dvě roviny vyprávění, přičemž ve scénách, ve kterých postavy prozkoumávají prostředí a pokoušejí se přijít celé záhadě na kloub, čehož důsledkem je ucházející bodycount, to docela dobře funguje (byť bych si dokázal představit násobně nápaditější průchod bytovkou). Jakmile ovšem dojde na dojemné citové výjevy, vztahové peripetie a psychologické zkoumání nitra postav, do té doby slušně ubíhající děj se zadrhává, tempo se propadá a míra diváckého nezájmu se zvyšuje. Filmu příliš nepomáhá ani fakt, že tvůrci své záměry avizují dlouho dopředu (jak to dopadne s panem "kyslíkem" a kdo v řadách postav zastupuje utajeného záškodníka je jasné obratem po nástupu dané postavy na scénu).

Jaws @ 50: The Definitive Inside Story 8/10

Milník světové kinematografie a současně kulturní a marketingový fenomén, který definoval pojem "blockbuster" a nakopl Spielbergovu kariéru do netušených výšin, slaví úctyhodné kulatiny a Universal usoudil, že při příležitosti vydání výroční 4k edice je potřeba se k němu po bezpočtu předchozích pohledů do zákulisí a bonusových materiálů na videu znovu vrátit a převyprávět divákům prostřednictvím rozhovorů s tvůrci (a vybranými osobnostmi z oboru) a spousty (v některých případech unikátních) dobových záběrů z natáčení "definitivní" verzi toho, jak to tenkrát vlastně všechno bylo.

A samozřejmě při tom nesmí chybět všechny, dnes už legendární, historky z knižního zákulisí (zápolení s hledáním vhodného/výstižného názvu i přebalu budoucího bestselleru) a především samotného natáčení instantní žánrové klasiky, jež se na každém kroku potýkala s problémovou produkcí (neustálé problémy s Brucem, alias poruchovým mechanickým modelem lidožrouta, což přinutilo Spielberga vsadit na divákovu představivost a jeho strach z neznáma (o pár let později tenhle přístup, pramenící z podobných příčin, dovedl k dokonalosti Scott v Alienovi:-)), těžkosti způsobené natáčením na otevřeném moři i několikanásobné překročení rozpočtu i natáčecího plánu), přičemž je přítomen i dovětek na konto negativního dopadu filmu na přírodu. Fanoušci nestárnoucího filmového klenotu, kteří mají poctivě nastudováno, se sice žádného zásadního odhalení nebo překvapení nedočkají, přesto tahle jubilejní dokumentární retrospektiva stojí za to.

The Unholy Trinity 5/10

Brosnan a Jackson se po dlouhých letech vrací k westernovému žánru prostřednictvím nenáročné nízkorozpočtové produkce (jak také jinak v současné době, když je tenhle žánr pomalu na pokraji vyhynutí - strejda Costner by mohl vyprávět:-(), za což jednoznačně palec nahoru. Bohužel si k tomu nevybrali ten nejlepší projekt, respektive nejschopnější tvůrčí tým. Rutinér Gray žádnou zárukou kvality nikdy nebyl a svou pověst hrobaře potvrzuje i zde.

Nepříliš vysoké produkční hodnoty by se ještě daly překousnout. Gray ovšem není schopen kamerou prodat ani překrásné přírodní exteriéry (krajinářských establishing shotů je ve filmu kdovíproč naprosté minimum), natož cokoliv jiného, přičemž moderně vypadající audiovizuál v kombinaci se skromnou výpravou a kostýmy dojem laciné televizní produkce ještě zesiluje (proč se nepoužil alespoň nějaký vintage obrazový filtr, aby to tak nebilo do očí?).

Akce se ve filmu sice vyskytuje v dostatečném množství, ale řemeslným zpracováním nepůsobí příliš přesvědčivě. Některé záběry v rámci přestřelek jsou relativně ok, některé ovšem vypadají jako záznam nějakého ochotnického představení (respektive srazu fanoušků LARPu). Což rozhodně není chyba castingu, protože Brosnan a Jackson podávají slušné herecké výkony (zbytek party je na tom více méně podobně). Spolu se zpočátku předvídatelnou příběhovou linkou o pomstě, která se postupem času zajímavě (byť mírně nelogicky) zkomplikuje (strejda Leone by měl ze zdejšího MacGuffina radost:-)), jejich přítomnost představuje jediný podstatný důvod, proč téhle žánrovce věnovat čas.

Eden 6/10

Psychologické drama s prvky survival thrilleru o skupině různorodých postav na opuštěném "rajském" ostrově, kde se to nakonec ošklivým způsobem zvrtne, k tomu nálepka "historka podle skutečné události", přímo luxusní casting v řadách dámského osazenstva, slibný eRkový rating, atmosférický OST z rukou Zimmera a to vše jištěné osvědčeným Howardem z režisérské stoličky. Tohle všechno na papíře působí jako kombinace, která prakticky nemůže selhat. A přece.

Pozadí případu neznám, takže nemohu posoudit, nakolik za to může Howardova snaha věrně se držet historických skutečností a nepouštět se do žádných přehnaných fabulací, ale zrovna v tomhle případě by se přitlačení na pilu (hned na několika úrovních) více než hodilo. Poměrně brzy po začátku filmu je totiž zřejmé, o co v téhle "strategické" hře na dobré sousedské vztahy půjde a jak se budou jednotlivé figurky na šachovnici v průběhu děje pohybovat (Howard se nijak zvlášť nezdržuje se zdlouhavou expozicí, stačí stručná textová předmluva a jde se rovnou na věc, za což kudos). 

Bohužel očekávané psychologické a později i fyzické hrátky mezi postavami na téma intriky, manipulace a konkurenční boj o moc/zdroje/život se neodehrávají za doprovodu nijak zvlášť strhujícího děje, ve kterém by výchozí situace nějakým dramaticky nebo emocionálně zajímavým (nebo alespoň nečekaným) způsobem gradovala (silné scény jsou v celém filmu v podstatě jen dvě - společenská večeře a finálová konfrontace), zato se tak děje ve vycházkovém tempu a na pozadí zbytečně ambiciózní stopáže, což výsledný dojem příliš nevylepšuje. Reputaci filmu tak zachraňuje především slušně hrající casting (nestyda de Armas a nestyda Sweeney opět dostály své pověsti, stydlivka Kirby bohužel taktéž:-)), překrásné přírodní exteriéry a občas probleskující atmosféra (sázka na Zimmera nevyšla, tentokrát se moc nepředvedl).

Red Sonja

Rodriguez s McGowan by ve své době doručili nepochybně stylovější divočinu a West s Heard o pár let později papírově taky působí o něco přesvědčivěji, ale když už nic jiného, tak to už v traileru nevypadá jako absolutní peklo na úrovni žánrově příbuzného Andersonova In the Lost Lands (což je hodně nízká meta, ale doba je zlá:-)).

Lutz působí relativně ok, bikini armor je na svém místě, eRkový rating snad taky dostane prostor se krvavě/brutálně ukázat a vtípek na konci traileru nesměle naznačuje, že by tomu nemusel chybět ani jistý nadhled, což je asi jediný možný způsob, jak podobné laciné akční fantasy béčka mohou fungovat. Určitá šance na guilty pleasure zážitek tady je.

Karate Kid: Legends 6/10

Jak pošesté natočit znovu to samé (jen s dalším náhodně vybraným outsiderem v hlavní roli) a přitom jinak? A co kdyby se to tentokrát zkusilo přes fan service a na jednom place se sešli Macchio a Chan? No jasně, crossovery jsou v současnosti v kurzu. Tak to bychom mohli přizvat i Swank, ne? Tak to pozor, o tomhle pokusu o resuscitaci série se nahlas nemluví. Tak nic, komu to celé svěříme? Nějaký celovečerní debutant bude stačit. To je nápad, dohodnuto.

A zbytek je historie, respektive další pokus o resuscitaci téhle značky, který dopadl jako ucházející žánrovka, která … znovu recykluje to samé. Po příběhové stránce nemá film prakticky co nabídnout nad rámec obvyklé historky o dalším nadějném studentovi bojových umění, který skrze účast na jakémsi turnaji zpráská úhlavního rivala (jak na tatami, tak i v lásce:-)) a dosáhne tím zenu, přičemž jedinou inovaci stran obehraného syžetu tady představuje fan service mentorská týmovka a s tím související tuna nostalgie. Což by možná skvěle fungovalo, nebýt toho, že naroubování Chana i Macchia do děje je vyřešeno dost na sílu, počínaje úvodním ret-conem a oběma vedlejšími linkami s jejich postavami konče.

Bohužel ani po stránce akce a choreografie na tom film není zrovna nejlépe. Samotných bitek je trestuhodný nedostatek jak množstvím, tak rozsahem (paradoxně tréninkových montáží je ve filmu více než reálných soubojů, tudíž kdo se těší na poctivou turnajovku, tak má smůlu - jednotlivá kola jsou ve filmu jen do počtu a finálový souboj skončí dříve, než vlastně začne) a technickým provedením taktéž neohromí, protože tvůrci se soustředí na videoherně klipovitý audiovizuál a nikoliv propracovanou choreografii a přehlednou práci s kamerou a střihem. Jednoznačným pozitivem tak je pouze sympatický casting včetně nováčka v hlavní roli, překvapivě funkční romantická linka, svižné tempo a decentní humor.

Superman 7/10

Nová éra DCU a do jisté míry nový typ komiksovky. Gunn restartuje celé univerzum a dělá to přesně v jeho osobitém stylu - skrze nekompromisní tvůrčí vizi, která někomu sedne a někomu vůbec ne. V tomhle případě reprezentovanou "netradiční" dramaturgií filmu (přesněji řečeno její absencí:-)). Znovu se tak potvrzuje, že WB se toho nebojí a když to nejde z jednoho konce a silou, tak se to zkusí z druhého konce a ještě větší silou. Někdy to nevyjde (smutných příkladů z původního DCEU je hned několik), tady to (vlastně docela překvapivě) vyšlo.

Gunnův počin od první do poslední minuty působí, jakoby desetihodinový seriál někdo sestříhal do dvouhodinového filmu (což by samo o sobě ještě nemusel být problém) a nadto z filmu vyhodil všechny dramaturgické spojováky a "nadbytečné" příběhové prvky, takže zbyly jen pro děj klíčové scény a blockbusterové atrakce poskládané za sebou. Nejhorší obavy z trailerů se tak ve filmu beze zbytku vyplnily a na blockbusterové poměry podezřele krotká stopáž (fakt by mě zajímalo, jak by vypadal a působil ten spekulovaný původní tříhodinový sestřih) v kombinaci s přemírou příběhových linek a vystupujících postav se na výsledku podepsaly hned v několika ohledech.

Něco jako nezbytná expozice, pečlivě a hlavně postupně budovaný world-building, respektive představení/vysvětlení čehokoliv, co se právě ve filmu děje, v podstatně neexistuje a když už náhodou ano, tak v podobě překotné dialogové výměny, kterou divák častokrát ani není schopen zcela pochytit, protože film se mezitím přesunul zase k něčemu úplně jinému. Většina vedlejších postav je v ději jen do počtu, přičemž v některých případech je jejich jediným účelem se ve filmu na minutu ukázat a pomyslně zvěstovat publiku svou existenci v novém univerzu. Stejně tak práce s postavami je zredukována na minimum. Na jakékoliv charakterové pozadí (psychologie, minulost, vztahy, atd.) tady není čas.

Kdo nezná Gunnovy inspirační zdroje a ideálně obsáhlý kontext z komiksové předlohy, ten se ve filmu orientovat moc nebude. Což je na poměry vysokorozpočtového hollywoodského blockbusteru, který má restartovat celou značku, zajímavý tvůrčí přístup, který kromě několika výše uvedených problémů přináší (ať už záměrně nebo ne) také nečekaný vedlejší efekt. A tím je nepředvídatelnost filmu a tím pádem konstantní poutání divákovy pozornosti v jeho průběhu. Na rozdíl od ostatních (obvyklým způsobem pojatých) komiksovek se tady může v příští minutě stát úplně cokoliv a když diváka nezaujme zrovna tahle (akční/dramatická/komediální) scéna, tak se to může podařit jiné o pár minut později.

Audiovizuálem film tak úplně neohromí (žádné nápadité hrátky s kamerou nebo střihem se nekonají), ale prachy na tom poznat jsou, což taky není u současné hollywoodské produkce pravidlem. Akční sekvence jsou samozřejmě jeden velký digibordel (očekával někdo něco jiného?) a mírou velkoleposti a destrukce se Gunn pokouší zase posunout měřítko (pochopitelně ani tentokrát nesmí chybět noticka o včasné evakuaci všech obyvatel z epicentra zkázy, aneb odkaz Man of Steel je stále živý:-)), pár vydařených scén by se ve filmu přesto našlo (s přehledem vede Gunnova trademarková vsuvka v podobě čistky ve vojenském táboře s efektním kamerovým obletem za doprovodu patřičně energického songu).

Nicméně co nezvládne audiovizuál a narativ, to kompenzují tradiční nosné prvky téhle značky (optimistický tón, pláštěnka ve slipech zápolící s protivníky i přemítající o podstatě své existence, romantické švitoření mezi ústředním párem a holohlavá nemesis s komplexem méněcennosti osnující úsměvně překombinované komploty proti hlavní postavě), sympatický casting (Corenswet a Brosnahan jsou po herecké stránce naprosto v pohodě a především spolu mají funkční chemii, Hoult si párkrát ukradne celý film pro sebe a dokonce i psisko má nějaké fajn momenty) a OST, respektive nesmrtelné Williamsovy chorály, které i po skoro padesáti letech fungují na maximum (#zimomriavky). 

Troll 2

Promarněná příležitost nepojmenovat to Trolls namísto obligátní číslovky (potenciální trojka, ve které se ukáže celá tlupa, doufám dostane visačku Army of Trolls nebo něco podobně snyderovského:-)). Stejně jako celá generická jednička, které podrážel nohy prefabrikovaný scénář s tunou žánrových klišé a totálně stereotypními postavami. Takže prostor ke zlepšení je tady takříkajíc "trollovsky" obrovský:-). Tak snad ho Uthaug s pisálkem Aukanem tentokrát dokážou zužitkovat, když už dostali druhou šanci a streamovací továrna na pásovou výrobu jim chvályhodně navýšila rozpočet.

Bring Her Back 6/10

Zázrak se nekoná, historie se opakuje. Philippou bros. bohužel ani napodruhé nepřekročili svůj stín a navzdory tomu, že i tentokrát disponují originální premisou, zase končí někde na půli cesty, protože opakují přesně tytéž chyby jako minule. Předchozí duchařina Talk to Me mě svými hororovými atrakcemi do kolen ani náhodou neposlala, protože na poměry žánru šlo o neškodný čajíček a novinka v podobě variace na Misery s démonickou příměsí je na tom úplně stejně. Slušnou hororovou atmosféru tady mají jen krátké scény stylizované do podoby amatérského videa.

Namísto nervy drásajícího hororu se tady totiž zase a znovu servíruje pouze ucházející psychologický thriller s prvky rodinného dramatu, ve kterém se něco jako postupně budované napětí, hutná strašidelná atmosféra, funkční nebo alespoň překvapivé lekačky (ve filmu je přesně jedna, ale nutno uznat, že docela výživná:-)) a čím dál tím více nesnesitelnější psycho teror paní domácí vůči svým fyzicky nebo psychicky poznamenaným svěřencům nahrazuje několika tu více, tu méně "znepokojivými" scénami, které po většinu filmu těží čistě z divákovy nevědomosti stran podstaty zdejšího zla, doplněnými díky eRkovému ratingu decentní dávkou gore skopičin (triky a make-up se povedly).

Ani by tak nevadilo pomalé tempo a zdlouhavý úvod, respektive pozvolné seznamování se hlavních postav (protože to k podobnému typu filmu patří). Problémem je, že vyjma pár neurčitých náznaků o tom, že se něco zlého ukrývá pod povrchem, se téměř do poloviny filmu nic podstatného nestane a ani poté to stran psychologické roviny vyprávění a gradace děje není o mnoho lepší (v rámci manipulativních a později vyloženě agresivních projevů náhradní matky šlo přitlačit na pilu o poznání více). Finále sice nekončí obvyklou snůškou klišé (typu souboje s nadpřirozeným squatterem a záchrany na poslední chvíli) a vydává se k cíli jinou cestou, ovšem děje se tak podobně polovičatě jako ve zbytku filmu. Potěšilo tak jen nečekané odklizení jedné z kladných postav a absence happy endu (kudos za nekompromisní přístup).

Relay

No konečně, Mackenzie s dalším (podle dosavadních ohlasů povedeným) žánrovým kouskem hlásí příchod:-). Už jsem si říkal, co se s filmem stalo, vzhledem k tomu, že si festivalovou premiéru odbyl skoro před rokem (a na rozdíl od Costnera s druhým Horizonem sklidil pochvalné reakce, takže nebylo nač čekat). 

Podle traileru i nehvězdného castingu to vypadá na docela komorní žánrovku, ale od Enemy of the State uběhlo už spoustu času a každý takový pokus o atmosférický konspirační hi-tech thriller se v dnešní době počítá, navíc když vychází z pitche, který se dostal na hollywoodský black list:-). Škoda jen, že se filmu ujal indie distributor (hádám, že to byl jeden z důvodů, proč se na plošné uvedení filmu tak dlouho čekalo), tuzemská kino premiéra tím pádem asi nehrozí.

Ice Road: Vengeance 4/10

Notorický béčkař Neeson a notorický rutinér Hensleigh vrací úder v podobě sequelu, o který se nikdo neprosil. Mistrova kariéra se už drahně let ubírá v podstatě jen dvěma směry. Buď natočí vcelku obstojný žánrový kousek, kterým se pokusí publiku dokázat, že ani ve svém pokročilém věku nepatří na filmovou skládku. Nebo natočí zoufalé žánrové béčko, kterým všem mimo fanouškovskou obec potvrdí, že na filmové skládce měl skončit už před lety. Jako v tomhle případě.

V jakém stylu se bude tahle historka z himalájského prostředí (fajn nápad) se správně badass poskokem hlavního záporáka v dámském provedení (poslední fajn nápad) odehrávat, naznačí už dovolenkový horolezecký úvod, ve kterém stařík Neeson (respektive jeho body double, protože veškeré "kaskadérské" záběry na hlavní hvězdu se nepřekvapivě snímají zády ke kameře) svými ekvilibristickými kousky strká do kapsy Cruise v nejlepších letech z úvodu dvojky M:I:-). Přičemž celé to vypadá jednak lacině a jednak nepřesvědčivě. A se zbytkem filmu to není o moc lepší, právě naopak.

Naprosto triviální příběhová linka se obejde bez jakéhokoliv překvapení, zato v ní nechybí dojemné flashbacky se zesnulým bratrem, které mají znázorňovat citové rozpoložení hlavní postavy, ale ve skutečnosti jen zdržují děj. Akce nestojí za řeč jak stran choreografie, tak technického zpracování. Neeson sice v průběhu děje dostává neustále do těla, ale v rámci jeho účinkování v soubojích jeden na jednoho nevypadá nijak zvlášť uvěřitelně (a to až do takové míry, že některé záběry působí, jako by se sem zatoulaly z připravované předělávky The Naked Gun:-)). Reputaci filmu nevylepšují ani podivné střihové přechody (časově náročná oprava autobusu je v plném proudu a zčistajasna je hotovo a může se nasedat - podobných rázných utnutí děje je ve filmu hned několik) naznačující, že se ve střižně asi dost zkracovalo.

Jurassic World: Rebirth 5/10

Dobrodružná jízda dinosauřím lunaparkem posedmé dojela dokodrcala do cíle a já mám poprvé pocit, že bych měl požadovat vrácení vstupného:-(. Ano, téma je vyčerpané (k čemuž došlo nejpozději u jedničky JW a došlo k tomu proto, že se neustále recykluje ta samá šablona s návštěvou ostrova a následného útěku z něj) a další sequely se točí jen pro prachy (když to klapne, tak z kin, když ne, tak alespoň z merchu), ale prozatím každý film v rámci téhle značky se pokoušel naplnit škatulku zábavný sezónní blockbuster (jak moc se to jednotlivým dílům podařilo je jiná věc). Až doteď.

Tady se totiž prakticky nikdo nesnaží o nic, tedy kromě toho mít to celé co nejrychleji za sebou a nechat si rychle proplatit šek, než si to případně kravaťáci ve studiu rozmyslí. Nakolik je za to odpovědný náhradník Edwards, který naskočil do rozjetého vlaku (při pohledu na výsledek se vůbec nedivím, že Leitch z něj naopak po hlavě urychleně vyskočil:-)) a nakolik si svou daň vybrala uspěchaná produkce a pevně stanovené datum premiéry, je ve výsledku jedno. Podstatné je, že se všem zúčastněným podařilo natočit nejzbytečnější a současně nejhorší díl v celé sérii (což je na pováženou, protože už minule a předminule nebyla kvalitativní laťka nastavena nijak zvlášť vysoko).

Práce s postavami, tj. sympatické postavy, jednoduché vykreslení jejich charakteru skrze nějakou dramatickou nebo ideálně rychlou akční situaci, pochopitelné motivace a postupné budování vztahu s divákem prostřednictvím jejich vzájemných interakcí? Není potřeba. Hrstka jednorozměrných figurek, jejichž osud je divákovi ukradený od začátku až do konce filmu, spousta nezajímavé konverzační výplně po cestě, pár dojemných citových proslovů (nejlepší je vážně míněná hláška o PTSD:-)) a několik doprovodných statistů, u kterých je předem jasné, že se všichni z nich stanou žrádlem pro dinosaury, takže nic kromě jejich jména na jejich konto ve filmu nepadne, bude zcela postačující.

Zábavná nebo alespoň něčím zajímavá příběhová linka, která by nesloužila jen jako nezbytný a místy utahaný spojovák mezi jednotlivými dinosauřími atrakcemi? Zbytečný komfort. Šablonovitá série videoherních questů, které nedávají žádný smysl stran své podstaty ani výběru zkoumaných exemplářů s dalším napůl legračním a napůl bizarním zmutovaným mutantem v roli hlavního dino záporáka (Edwardsovy smělé prohlášení o Giger-like designu bych na místě autora legendárního xenomorfa považoval za hrubou urážku:-(), který se jako obvykle objeví až v úplném finále ve stylu deus ex machina, zastane stejnou úlohu a nebude potřeba platit nějakého zkušeného pisálka (oh, wait:-)).

Vyvážený mix dobrodružné rollercoaster jízdy, napětí, správně dávkované hororové atmosféry, humorných momentek, velkolepých akčních sekvencí, při kterých jeden moneyshot střídá druhý (slovy klasika "na ničem jsme nešetřili":-)) a hladina diváckého adrenalinu stoupá, svižného tempa, efektních eyecandy záběrů, skoro až dětinského okouzlení z majestátních dinosaurů a současně rozumného množství společenského apelu (bezohledný technický pokrok, drancování přírody, nezodpovědné hraní si na boha, atd.), vzdávající hold Crichtonově předloze? Příliš komplikované. Blockbusterové produkční hodnoty (hvězdný casting, slušný audiovizuál, kvalitní triky), prapodivná linka se ztroskotanou rodinkou, scéna s průzkumem prastarého chrámu ala Tomb Raider s dinosaury, pár osvědčených Williamsových tónů v OST a sexy outfit Johansson budou zcela jistě plnohodnotnou náhradou tomu všemu. Spoiler alert: Ne, to fakt nebyly.

Thunderbolts* 6/10

Vcelku originální marketingová kampaň slibovala tak trochu jinou marvelovku a tak trochu jinou týmovku, nikoliv nepodobnou sebevražedné skvadře od konkurence (od Gunna, ne Ayera), což znělo po hromadě vzájemně zaměnitelných komiksovek ze současné marvelovské produkce, kterou po fenomenální Endgame postihl podobný "blip", jaký zažili superhrdinové v MCU, akorát po stránce kvality:-), slibně a svěže zároveň. A vskutku, Schreier skutečně natočil tak trochu jinou marvelovku a tak trochu jinou týmovku. Akorát, že to přesto dopadlo (skoro) jako obvykle.

Sázka na přízemní měřítko v podobě street level superhrdinů (konečně se zase po dlouhé době nezachraňuje celá planeta nebo rovnou celý vesmír), všeobecně komorní pojetí (žádné početné davy a rozmáchlé scenérie, na první pohled kompletně složené z generických jedniček a nul se tentokrát nekonají) a psychologickou rovinu vyprávění, ve které se do popředí dostávají jednotlivé charaktery, více nebo méně úspěšně se vyrovnávající s traumaty z jejich pohnuté minulosti a nikoliv velkolepé akční atrakce a všudypřítomné podněty pro první signální soustavu, se tady vyplatila tak napůl.

V rámci důkladného psychologického pitvání zkoumání nitra hlavních postav se totiž dostatečného prostoru dostalo jen dvojici Pugh a Pullman, zbytek postav je řešen pouze okrajově s několika stručnými/neurčitými referencemi na předchozí události v MCU (Harbour, Russell), případně není řešen vůbec (Stan, John-Kamen), což souvisí s tím, že někteří členové týmu jsou ve filmu jen do počtu (zatímco John-Kamen je využita jen v pár konkrétních scénách, ve kterých se hlavní role ujmou její schopnosti, Kurylenko je rovnou odpravena obratem po jejím nástupu na scénu, takže vyvstává otázka, proč se ve filmu vůbec vyskytuje?), navzdory nepříliš početnému množství vystupujících postav a velkorysé stopáži.

Ostatní aspekty filmu pak reprezentují standardní marvelovskou produkci dneška. Příběhová linka je tak jednoduchá, jak jen může být a v jejím průběhu na diváka nečeká nic zajímavého (obehrané putování odněkud někam) nebo překvapivého (identitu hlavního padoucha Marvel pro jistotu vykecal už v trailerech). Film nedokáže přijít s žádnou dramaticky nebo emocionálně silnou scénou (proč jsou všechny hlavní postavy od začátku až do konce filmu vybaveny plot armorem?), natož s nějakým nápadem, ať už na poli audiovizuálu (kamera, hudba a střih předvádějí pouze uspokojivé řemeslo) nebo akce a choreografie (čestnou výjimkou budiž krátká bitka snímaná z ptačí perspektivy).

Stejně tak přepálený rozpočet není na filmu, vzhledem ke komornímu pojetí vyprávění, poznat ani omylem (celý film se odehrává všehovšudy na třech lokacích - sklad, silnice v poušti a ulice). Jediná kategorie, ve které produkční hodnoty dosahují nadprůměrné kvality, jsou triky (finále se samozřejmě znovu neobejde bez přítomnosti digibordelu, ale zdaleka ne v takové míře, jak je v marvelovské produkci zpravidla zvykem). Nejsilnější stránkou filmu je tak sympatický a herecky schopný casting (škoda, že Harbour je opět pasován jen do role třídního šaška) a z toho plynoucí slušná buddy chemie mezi postavami a po většinu času funkční humor (nezvykle dlouhá potitulkovka pobavila), což není málo, ale ani moc.

The Old Guard 2 4/10

Streamovací továrna na pásovou výrobu se vskutku překonává. Po pár let staré a naprosto zapomenutelné vykrádačce "nesmrtelného" konceptu boje dobra se zlem z kultovního Highlandera, která (jak se v závěru ukázalo) byla jen prologem k "velkým věcem příště", přichází s utahaným sequelem, který je sám o sobě jen další nastavovanou kaší k dalšímu sequelu s tím samým neurčitým příslibem na konci. Novinkou je pouze výměna na režisérské stoličce a další kvalitativní propad, tentokrát rovnou do suterénu:-).

Zatímco minule jakž takž fungovala alespoň hlavní postava díky charismatické Theron v hlavní roli a sem tam se divák dočkal relativně slušných akčních sekvencí, v pokračování už nefunguje ani to. Theron si tentokrát jen vydělává na nájem a akce je jednak naprosté minimum a jednak technickým provedením nestojí vůbec za řeč (eRkový rating si film vysloužil jen za okatě digitální krev a oheň), respektive v některých scénách působí jako nezamýšlená parodie (mano a mano bitka Theron a Ngo se pohybuje na hraně vtipu a bizáru:-)).

K tomu příběhová linka nedává vůbec smysl a kromě toho je naprosto nezajímavá až vyloženě nudná, totéž se týká i samotných postav, pokusy o jakési romantické chvilky se míjí účinkem, opět tuny keců o smyslu existence a dojemného vzpomínání na staré časy (reálně se toho ve filmu více namluví než vybojuje) a zase tragický hlavní záporák (Thurman je totálně nevyužitá). Přitom ten ústřední nápad, nastíněný na konci původního filmu, o komandu "nesmrtelných", které po světě "řeší" problémy po vzoru třeba IMF, skýtal nemalý potenciál. To by jej ovšem musel natočit někdo úplně jiný.

Heads Of State 6/10

V Love Actually skončila rivalita mezi panem prezidentem a ministerským předsedou romantickým dostaveníčkem se šťastným koncem na školní besídce. Tady našlapané trailery slibovaly podobně vydařenou pro změnu akčně-komediální buddy záležitost, jištěnou zkušenou rukou strejdy Najšullera v zákulisí. Spoiler alert: Trailery kecaly, respektive jako obvykle slibovaly mnohem originálnější a divočejší podívanou, než film ve skutečnosti dodal.

Protože výsledkem snažení všech zúčastněných je typická nenáročná spotřebka pro stream, která v první řadě plní účel výplňového obsahu a ve druhé řadě doplácí na absenci eRkového ratingu a to jak po stránce patřičně nekorektního humoru, tak brutálně explicitních akčních hrátek. Akce je totiž s ohledem na dosavadní reputaci Najšullera stran choreografie a řemeslného zpracování překvapivě nevýrazná a zaměnitelná (nějakým způsobem nápaditých nebo efektních scén, jako tomu bylo v Nobodym a především pak v Hardcore Henrym, je ve filmu naprosté minimum), ať už se jedná o přestřelky a honičky nebo bitky jeden na jednoho a kromě toho neohromí ani její množství.

Stejně tak nesourodá ústřední dvojice politických výtečníků v průběhu děje sice trousí vtipné hlášky na každém kroku, ovšem humor a všudypřítomné narážky na kdeco/kdekoho ve filmu fungují s proměnlivou účinností (nicméně v rámci neustálých dialogových výměn se najde pár průpovídek, které trefují střed terče). A pak je tady samotná příběhová linka s putováním odněkud někam, která je od začátku až do konce zaplněná žánrovými klišé (zrádce ve vlastních řadách, zázračné přežití hned několika kladných postav tváří tvář jisté smrti najednou a samozřejmě nesmí chybět nějaký ten strong female character) a slouží jen jako spojovák mezi jednotlivými komediálními nebo akčními výstupy.

Nebýt typově přesně zvoleného castingu (Cena znovu potvrzuje svůj komediální talent, Elba si střihl dalšího cool drsňáka v řadě, přičemž spolu mají slušnou buddy chemii, nicméně celý film si krade pro sebe magor Quaid, který by si zasloužil spin-off:-)) a několika povedených scén (Air Force One Down, rozcvička s AA-12, informativní fast-mo flashbacky), nezbylo by toho mnoho, co lze bez zaváhání pochválit. Což je na poměry šikuly typu Najšullera na pováženou.

Squid Game (Sezóna 3) 7/10

Zatímco druhá sezóna seriálového battle royale hitu se potýkala s dramaturgickým neduhem, plynoucím z rozdělení uceleného příběhu do vícero sezón, což mělo za následek přítomnost otevřeného konce s "šokujícím" cliffhangerem a tím pádem nepřítomnost patřičného klimaxu, třetí a současně závěrečná sezóna tento nedostatek logicky postrádá, ovšem několika zaváháním po cestě k cíli se přesto nevyhnula.

Všechny silné stránky z předchozích řad byly ve finálovém soutěžním kole naštěstí zachovány. S typově i charakterově rozmanitými postavami se divák důkladně seznámil už v minulé sezóně a našel si při tom své ne/oblíbence, díky čemuž jednotlivé konflikty, dilemata, intriky a taktizování, případně předčasné odchody ze scény, mají správný dramatický nebo emocionální dopad, v rámci vražedných her bez hranic tvůrci znovu vyrukovali se spoustou vynalézavých způsobů, jak jednoduchou výchozí situaci pro postavy (respektive diváka) zkomplikovat a nekompromisní čistka mezi neúspěšnými účastníky se opět pyšní sympatickou dávkou brutality, přičemž plot armor ochrannou je vybaveno minimum postav.

Na druhou stranu ústřední dějová linka ze druhé sezóny (pokus o vzpouru a snaha zastavit celý soutěžní podnik zevnitř) je zcela zapomenuta, samotných nevinných dětských her se smrtící pointou je opět poskrovnu a stran dramatického účinku mají sestupnou tendenci (škoda, že tvůrci neprohodili jejich pořadí, skvělá schovávaná/vybíjená v bludišti by představovala vynikající koncovku), v rámci sestavy finalistů mohli tvůrci předvést trochu více odvahy (třeba se nečekaně rozloučit s hlavní postavou:-)) a epilog kromě okatého lákadla na hollywoodskou předělávku z dílny Finchera nabídne jen nadbytečný vysvětlovací dojezd. Celkově se ovšem jedná o nadstandardní seriálové řemeslo a důstojné zakončení série.

Eddington

Aster mě o svých mimořádných schopnostech doteď nepřesvědčil (Hereditary a Midsommar jsou plus mínus ok, Beau Is Afraid je nudná blamáž, kterou vytahuje nahoru jen Phoenixův obětavý výkon) a podle dosavadních, nepříliš povzbudivých, ohlasů na jeho nejnovější kousek se na tom v dohledné době asi nic nezmění:-). 

Nicméně trailery jsou docela fajn, vybrané téma je správně provokativní/rezonující a casting je slušně nabitý hvězdami (Phoenix to podle všeho zase hodně potáhne, snad se k němu přidá i všudybyl Pascal), takže mistrovi zkusím dát další šanci a budu doufat, že minule to byla jen politováníhodná náhoda a nikoliv počátek trendu:-).

The Odyssey

Nová bondovka od Villeneuvea, pokračování tarantinovky od Finchera a regulérní epická fantasy sandálovka (což je žánr na pokraji vyhynutí) od Nolana. Za 250 mega. Natočená celá na IMAX kamery. S castingem, který by počtem hvězd na metr čtvereční jinde vystačil na tři samostatné filmy. Někdy je život filmového fanouška prostě fajn:-).

Podle rumorů si má Theron zahrát Kirké - pokud tady Nolan na diváky nechystá nějakou vypravěčskou kulišárnu, tak očekávám zakomponování antické mytologie se vším všudy ala Clash of the Titans. Nicméně i kdyby ne a pojal by to podobně "realisticky" jako Petersen v Troy, tak no problemo, protože Nolan. Každopádně už teď je jasné, že překonat loňský pokus o převyprávění téhož (The Return s Fiennesem) bude slovy klasika "super easy, barely an inconvenience":-).

---

Fakt, že Nolan ve svých filmech, včetně adaptací cizích látek, zaujímá specifický, případně realistický, pohled ještě automaticky neznamená, že to udělá i tentokrát. Taky to může být epická fantasy sandálovka s celým pantheonem:-), ve které si bude Nolan hrát jen s časovými rovinami (což by se s ohledem na dobu putování Odyssea přímo nabízelo) a zaměří se na zkoumání úplně jiných věcí. Tak jako v Interstellaru bylo sci-fi jen atraktivní kulisou a hlavní roli hrály  mnohem "intimnější" témata. Tady to s mytologickým prvkem může být stejné - efektní nadstavba jinak komorního vyprávění. Osobně bych byl mnohem radši za přístup "Nolanova představa epické fantasy sandálovky se vším, co k tomu patří" než "Nolanova další dekonstrukce/demýtizace, tentokrát v žánru epické fantasy sandálovky". To druhé jsem od něj viděl už několikrát (a bylo to super). To první zatím ne (a zajímá mě, jak by to dopadlo).

The Running Man

Ok, já se po oznámení projektu podivoval tomu, proč chce někdo v dnešní době natočit další adaptaci zrovna téhle kingovky, když podobných battle royale žánrovek se v mezidobí natočily tuny a další Hunger Games nebo Squid Game není tak úplně potřeba. Tak po traileru už mám jasno:-). 

Protože to bude šílená komediální vybíjená po vzoru Bullet Train nebo Fight or Flight, ve které toho "nastavování nemilosrdného zrcadla":-) masmédiím, diktatuře a současnému establishmentu (který aktuálně připomíná parodii z produkce ZAZ:-)) asi moc nebude a pokud náhodou ano, tak to v traileru neumí prodat. Na druhou stranu kudos, že podle všeho zachovali mrazivý závěr z předlohy (respektive minimálně letadlo - jsem zvědavý, zda to skončí jen u toho, nebo si troufnou i na 911). Tak snad to bude alespoň zábavná šílená komediální vybíjená.

Jurassic World: Rebirth (Bilance)

Universal to točí hlavně pro děcka (proto neustále nějaká dětská postava v řadách dospělých postav na misi, která má do rekreačního výletu fakt daleko:-) - v Rebirth nepřekvapivě opět totéž s vykrádačkou ztroskotané rodinky ze třetího JP, tuny merchu, rating pg-13 a snaha v Dominionu natáhnout do kina skrze legacy charaktery taky někoho jiného než děcka a dinofans, tzn. starší publikum) a děcka to podrží i tentokrát, protože přece dinosauři:-). 

S ohledem na vlažné dosavadní ohlasy (očividně žádný season event v dohledu) se na popáté u téhle značky miliarda konat nebude (už nepřesvědčivý Dominion po nepřesvědčivém Fallen Kingdom měl co dělat, aby se na tuhle metu vyškrábal - před premiérou jsem tipoval, že to zvládne a vyšlo to, ale bylo to s hodně odřenýma ušima), ale přes hranici 700 mega (sequelová trilogie měla mezi jednotlivými filmy propady okolo 300 mega, tak nebudu vymýšlet kolo a vsadím na stejný vzorec, zvlášť když se v sestupující kvalitativní tendenci podle všeho pokračuje:-)) by se Rebirth měl dostat tak nějak z principu ("protože přece dinosauři":-)), nehledě na to, jak to celé s Edwardsem splácali narychlo dohromady.