Napětí, strach, atmosféra a podobné atributy se nekonají. Než se v poslední čtvrthodině začne konečně něco pořádného dít, tj. mluvit legračním démonickým hlasem, vznášet se nad zemí, otáčet hlavou v nepřirozeném úhlu, chrlit nejrůznější tělní tekutiny a podobné tradiční vymítačské propriety, musí divák přetrpět skoro hodinu a půl děje, ve kterém se nic zajímavého (natož zábavného) nestane. Jediná inovace tady spočívá v dvojnásobném počtu posednutých osob a jejich odlišném rodinném zázemí (věřící vs nevěřící), bohužel oba nápady jsou ve filmu vytěženy naprosto minimálně.
Burstyn, alias pojítko s původním filmem a současně fan service pomrknutí na fanoušky, je v ději úplně k ničemu a způsob, jakým s její postavou tady tvůrci zacházejí, je z kategorie "použít a zahodit". O velkém překvapení na konci v podobě několikavteřinové účasti Blair, alias lákadlu na další díl po vzoru Hamilla v sedmičce SW, ani nemluvě.
Kapitolou samou pro sebe jsou pak scény samotného vymítání, které jsou na pomezí náboženské agitky a ochotnického divadla a připomínají spíše sraz nesourodé partičky fanoušků LARPu, než mrazivý duchovní rituál a osudový souboj dobra se zlem o duši nebohého adolescenta, jak to geniálně dokázal předvést původní film. Navíc o démonovi a jeho zlovolném charakteru, se divák absolutně nic nedozví (nepsané žánrové pravidlo o nutnosti odhalit bubákovo jméno a původ už očividně neplatí). Jestli by měl někdo podstoupit nějaký proces vymítání, tak rozhodně Green a McBride:-(.