The Exorcist (Director's Cut)

Tahle série je fakt prokletá. Jednička nezpochybnitelná klasika, stavební kámen žánru a eRková hororová oscarovka (což je dost exkluzivní klub:-)), která spustila lavinu napodobitelů, citujících/vykrádajících nedostižný vzor až do dnešních dní, zbytek od Boormana po Greena ovšem jedna velká křeč, tj. v lepším případě těžký průměr, v horším (a častějším) naprostý shit. Ostatně Omen, jakožto druhá slavná ďábelská klasika ze 70s (která mi, na rozdíl od Exorcisty, přijde spíše úsměvná, než mrazivě strašidelná, ale její status respektuju), je na tom dost podobně. Na tom vtipu, který později koloval po Hollywoodu, že Friedkin při práci na Exorcistovi upsal duši ďáblu a proto ve filmu (přes mnohé problémy během produkce) klaplo úplně všechno tak, jak mělo, výměnou za to, že už nikdy v kariéře se k takovému hitu ani nepřiblíží, asi něco přece jen bude:-). Zvlášť s ohledem na Donnera, který se po Omenu teprve pořádně rozjel.

Jinak DC verze samozřejmě top, protože už tak výborný film je na těch správných místech ještě vylepšen a velký respekt za to, že se dostala do kin a dokonce i k nám (což zpětně působí skoro až neuvěřitelně vzhledem k tomu, v kolika zemích mimo US šel film v téhle podobě do kin). Na rozdíl třeba od takového ST: TMP, který dostal DC verzi zhruba ve stejné době a bohužel putovala jen na video. Tehdy jsem doufal, že se blýská na lepší časy a podobné premiéry nových sestřihů známých filmů (třeba Scott měl v té době dost napilno, pár let od sebe Alien DC, KoH DC a BR FC) budou v kinech častěji, což bohužel nevyšlo. Alespoň, že na "vytuněného" Exorcistu se v kinech dostalo, no:-).

---

Tak to gratuluju. Za mě je trojka průměrný kočkopes, který se nemůže rozhodnout, zda chce být temnou detektivkou o sériovém vrahovi, nebo klasickým vymítačským hororem a ve výsledku moc nefunguje ani jedno (Fallen s Washingtonem na podobné téma to zvládl lépe). Dvojka je pak totální trash a po zásluze se řadí k nejhorším sequelům vůbec.

Na DC verzi jedničky je skvělé právě to, že přináší odlišný přístup k totožné látce a zatímco Friedkinova kinoverze se snaží držet více v realitě a nadpřirozeno na mnoha místech potlačuje, DC verze je bližší Blattymu pojetí v předloze a víra v ní hraje větší roli. Což mi připadá jako lepší varianta, však o tom to celé je. A odpovídá tomu i ten pozitivnější konec. Navíc je tam i několik přidaných scén, které dodávají postavám větší hloubku a zasazují události do většího kontextu. Od vydání DC verze už nemám důvod se vracet k původnímu sestřihu.