Předlohu neznám, takže těžko soudit, nakolik je zakopaný pes už tam a nakolik to způsobil až Walker, potažmo sám Fincher, ale žabičkou na prameni je v tomto případě především scénář. Notně ohraná premisa po příběhové stránce nepřináší vůbec nic nového (kolik takových hitmanovských práciček, které se z nějakého důvodu zvrtnou a dotyčný čistič je nucen vydat se na útěk a nakonec se obrátit proti svým chlebodárcům, už tady bylo?) a celé procedurální vyprávění zaujme snad jen tím, že je "tarantinovsky" rozdělené na kapitoly.
Na jednu stranu je osvěžující, že klišovité "leonovské" pravidlo (ženy a děti ne) tentokrát neplatí, na druhou stranu je tím hlavní postava zbavena i těch nejmenších známek sympatie, které by u diváka mohla vzbuzovat. Zvláště, když neustálé vnitřní monology zdejšího čističe, které asi měly pomoci rozvinout/prohloubit jeho charakter/motivace, po čase působí jen jako otravné psycho bláboly. Což zase souvisí se zvláštním kontrastem mezi duchaplnými promluvami a nesmyslným konáním hlavní postavy a několika nelogickými podivnostmi v ději. Díky čemuž pak ani samotné finále nemá takovou emocionální sílu, jakou by si zasloužilo (stran rozuzlení zápletky a osudu protistrany).
Přesto však pozitiva převažují. Produkční hodnoty jsou, jako tradičně u Finchera, na špičkové úrovni. Fassbender je v hlavní roli chladně kalkulujícího sociopata/psychopata přesný, Swinton dokáže zaujmout i na omezeném prostoru a ani hromotluk Baker (alias Sauron:-)) se ve filmu neztratí, byť v něm stráví ještě méně času. Fincher svým analyticky odtažitým přístupem a za pomocí zajímavě ambientního OST dodává filmu specifickou, v některých scénách až téměř hypnotickou, atmosféru. Z filmu vyčnívají obě scény konfrontace s konkurenčními zabijáky, přičemž každá jiným způsobem, respektive formou. Bitka svým fyzickým pojetím a práci s kamerou, rozhovor pak svým důrazem na psychologii a lehce humorným podáním. Škoda, že tady nevyšlo kino, divácký zážitek by to asi ještě trochu nakoplo.