The Exorcism

Při vzpomínce na trojku Screamu by nějaká satirická meta rovina s filmovým natáčením hororu nemusela být úplně marná, ale mám takové neblahé tušení, že tímhle potenciálně zábavným směrem se to nejspíše nevydá a bude to jen taková kulisa, protože trailer je standardní sterilní mix všech možných klišé žánru a jediná věc, která film odlišuje od dalších podobných nízkorozpočtových béček je strejda Crowe v hlavní roli. Každopádně vymítače si už vyzkoušel, tady bude posedlý, tak už zbývá jen zahrát si přímo nějakého zlovolného démona:-).

The Three Musketeers: Milady 8/10

Jednička byla poctivá dobrodružná jízda ve velkém stylu a dvojka v nastoleném trendu naštěstí pokračuje:-). Výhody natáčení obou dílů na jeden zátah (stejně schopní lidé před i za kamerou) se projevily a všechny silné stránky z předchozího filmu se v pokračování podařilo zachovat a některé z mála nedostatků dokonce napravit.

Celkově realistické pojetí, moderní audiovizuál, typově přesně zvolený casting (Green tentokrát dostala dostatek prostoru a využila jej na maximum:-)), výborná dobová atmosféra, velkorysá výprava a kostýmy, svižné tempo, frenetická akce (jednotlivé bitky a zvláště přepadovka pevnosti pod rouškou tmy stojí za to) a pohotová, častokrát ruční, kamera, která v některých scénách přímo exceluje (plynulé přechody z běžného záběru na postavy na záběr celé scény z dronu, jsou parádní, stejně tak "kaskadérské" záběry během volných pádů). To vše funguje stejně dobře jako posledně.

Tvůrci se chvályhodně nezdržují žádnou zdlouhavou expozicí a hned po stručné rekapitulaci klíčových událostí z minulého filmu vrhají diváky přímo doprostřed dění. Novinkou je žánrový posun od přímočaré dobrodružné podívané k politikou prosycenému vyprávění, ve kterém se do popředí dostávají mocenské hry, intriky, spiknutí a válečná tažení. Přesto nechybí ani osobní vztahová dramata, jež jsou opět zdrojem emocionálně silných scén (tajná schůzka v lese, výslech s pistolí v ruce, zpověď nepříteli před popravou nebo poslední rozloučení milenců).

Po příběhové stránce se předloha přepisovala ještě výrazněji než posledně, díky čemuž dojde hned na několik zajímavých posunů perspektivy. Postava Green nově získává určitou hloubku a stává se z ní téměř tragická figura, některé postavy se nedožijí závěrečných titulků jako tomu bylo dříve a naopak se na scéně objevují dosud neznámí aktéři. Snad jen "nezbytnou" etnickou vsuvku si mohli tvůrci odpustit, protože ve srovnání s realisticky podaným zbytkem filmu vyznívá skoro až pohádkově. Největší překvapení se ovšem nachází až v úplném závěru v podobě otevřeného konce, což zamrzí o to více, že naděje na vznik dalšího pokračování není s ohledem na tristní výdělky obou dílů příliš velká.

Ghostbusters: Frozen Empire 5/10

Pokračování ve stylu "neopravuj, co není rozbité a drž se osvědčených postupů", akorát že už minule to na některých místech rozbité bylo a notně letité osvědčené postupy v dnešní době už přestávají stačit. Kenan s Reitmanem si prohodili role, ale k lepšímu výsledku to bohužel nevedlo, protože chyby z předchozího filmu se tady do puntíku opakují a jako bonus navíc se k nim přidávají nové.

Samotný děj ani akce tentokrát nestojí za moc, tempo po většinu filmu nedosahuje žádných závratných hodnot, dramaturgie trpí stejnými problémy jako v předchozím filmu (expozice v Afterlife trvala zbytečně dlouho, nově je povinná dějová vata nepochopitelně natažena na většinu stopáže a podstata celé značky, tj. nahánění a chytání duchů, se začne řešit až v úplném závěru filmu), hlavní záporák je tuctová figurka bez sebemenší známky osobnosti a kromě toho má v ději minimum prostoru a přesunutí děje zpět do velkoměsta je naprosto nevyužito (finále je odbyto krátkou a navíc hodně komorní potyčkou v ústředí týmu), o rozmarech počasí z podtitulu ani nemluvě.

Opětovná sázka na tunu nostalgie, citování originálu pomalu na každém kroku a dojení emocí převážně skrze původní partu navíc funguje o poznání hůře než posledně, protože se opakuje jako podle šablony a nic zásadního navíc už ve filmu není. Pár potenciálně nosných nápadů by se tady sice našlo (morální aspekty likvidace duchů, letmá návštěva světa duchů, navázání přátelských styků s duchy), ale jsou utnuty hned v zárodku a nic zajímavého z nich později nevyplyne. Celkově generický sequel, který kromě vydatné porce fan service prvků toho nabízí pramálo.

Boy Kills World 6/10

V rámci žánru nejde o žádné veledílo, ale na debutové poměry Mohr odvedl dobrou práci a jako zábavné akční béčko to funguje bez větších problémů. Historka o cestě za pomstou za smrt člena rodiny samozřejmě nemá po dějové stránce čím překvapit, všechny obvyklé náležitosti žánru jsou tady zastoupeny (tréninková montáž, motivační flashback odhalující tragickou ztrátu, hromada anonymních poskoků na odpravení, než dojde na souboj s finálním bossem, atd.) a všechny postavy bez výjimky jsou jen jednorozměrné škatulky, ale pár plusových bodů si Mohr přesto připisuje.

Povinná přípravka, tj. výcviková/motivační sekvence, se odehraje hned v úvodní čtvrthodině a zbytek stopáže se už věnuje důležitějším věcem (likvidace padouchů na všechny možné způsoby:-)), s čímž souvisí fakt, že Ruhianovo vystoupení naštěstí není zredukováno pouze na mentorské hostování, jelikož se proslulá mlátička plnohodnotně zapojí do akce. V závěru dojde na fajn pointu, která sice nešokuje svou originalitou, ale figurky na šachovnici v rámci koncovky rozmístí do zajímavých pozic, z čehož pak v úplném finále vyplynou jisté konsekvence. A konečně samotný finálový souboj provedením i aktéry hezky připomene jinou, dnes už legendární, bitku dva na jednoho, ve které taktéž figurovala sourozenecká dvojice, stojící původně proti sobě, a totální badass, nebo-li šílený pejsek, který neštěká, ale sakra kouše:-).

Na druhou stranu v traileru vnitřní promluvy hlavního hrdiny, pronášené extra drsným hlasem, působily místy vtipně, místy nuceně a místy trapně a totéž se týká celého filmu. Bohužel vyjma téhle nadstavby ve filmu humor příliš není, což je s ohledem na celkové brakové podání na pomezí pocty a parodie žánru škoda. Akce má slušnou úroveň a vyskytuje se v dostatečném množství, nicméně je postavena nikoliv na propracované choreografii bitek, ale na zběsilých digitálních prostocvicích s kamerou, přičemž pokud si má Mohr vybrat, zda vybraný záběr natočit standardně nebo efektně, téměř vždy zvolí druhou možnost, čehož výsledkem je, že některé scény vypadají stylově a jiné jen samoúčelně. A zatímco Skarsgård v berserk režimu potěšil, dvojka Janssen a Copley bohužel nikoliv, protože je v ději trestuhodně nevyužita.

Shōgun (Sezóna 1) 8/10

Ve zkratce Game of Thrones z feudálního Japonska se vším, co k tomu patří (převážně komorní vyprávění, postavené na dialogových výměnách a nikoliv na výpravných válečných scénách, hromada postav a frakcí s nejrůznějšími motivacemi a cíli, složité politické pozadí, spojenectví a zrady a mezi tím intriky ve všech možných podobách), mínus fantasy prvky a explicitní nahota a sex (což je, s ohledem na dámský casting, jedna z mála kaněk na kráse:-)), plus všechny předpokládané propriety související s místem a dobou děje (samurajové, kastovní společnost, klanové války, střet odlišných kultur, náboženské sváry, specifické tradice a zvyky, hodnoty typu povinnost a čest cennější než život). 

Kromě toho je tady ovšem spousta dalších příjemných věcí, hodných pozornosti. V prvé řadě špičkový casting, který v naprosté většině případů exceluje, ať už se jedná o stěžejní role, nebo okrajové pár minutové vystoupení. Charisma na potkání rozdávající Sanada je samozřejmě sázka na hereckou jistotu, která tvůrcům vyšla na výbornou, Asano jako jeho vychytralý vazal a v druhém plánu komická figurka baví v každé scéně, ale celému osazenstvu dominuje podmanivá Sawai, která nejlépe napsanou postavu povyšuje ještě výše svým neokázalým, přesto citlivým výkonem. Naopak Jarvis v hlavní roli ve srovnání se zbytkem castingu nepředvádí nic extra a pravidelně střídá silnější herecké chvilky se slabšími, což odsun hlavní postavy v rámci narativu na vedlejší kolej napříč celou sérii ještě zdůrazňuje.

Na velkolepé bitevní sekvence sice bohužel nedojde, ale patřičně brutální akce přítomna je (byť její dávkování by mohlo být častější), stejně tak nepostradatelné obřadní skoncování se životem. Tvůrci si najdou čas i na tragickou love story (respektive milostný trojúhelník), lyrické momenty prostřednictvím haiku poezie, humorné situace skrze "ztraceno v překladu", nebo poutavé flashbacky, vysvětlující myšlenkové a pocitové rozpoložení postav, které jen nezdržují děj, ale naopak jej stran práce s postavami posouvají vpřed. S čímž souvisí fakt, že tak charakterově propracované postavy tady už dlouho nebyly. A pochopitelně dojde i na emocionálně silné scény (celá dějová linka Sawai, Jarvisovy pravidla pána domu, poslední rozprava Sanady s Asanem). Škoda předčasného vrcholu série v podobě předposlední epizody, vinou čehož nevyzní finále tak naléhavě, přestože do značné míry otevřenému závěru nechybí určitá katarze.

Hit Man

Trailer toho zase vykecal zbytečně moc (měli to useknout v okamžiku, kdy Powell narazí na Arjona a "jak to bylo dál" se uvidí až při premiéře), ale jinak to vypadá hodně nadějně (po dlouhé době nějaká netflixovka, která už z traileru nepůsobí jako rutinní filler) a kombo Linklater & Powell spolu za psacím stolem (wow), plus jeden před kamerou a druhý za ní, slibuje velké věci. Powell má v poslední době kariéru jak se patří rozjetou a kromě toho střídá jeden zajímavý žánr za druhým, tak snad festivalové ohlasy nekecají a Linklater natočil potenciálně novou žánrovou trvalku:-).  

Rebel Moon - Part Two: The Scargiver 4/10

Enfant terrible současné blockbusterové produkce znovu zasahuje a je to nepřekvapivě zase tak mizerné jako posledně. Jako nezamýšlená reklama na Lucasovu originální i prequelovou trilogii, kterými si divák spraví náladu a uklidní nervy po zhlédnutí finále Snyderova dvojitého majstrštyku, to funguje náramně. Jako samostatný film, pozvánka k případným prodlouženým verzím obou dílů, natož etablování nové silné značky, to selhává v podstatě na všech úrovních. Nepatrnou výhodou tady jen je, že po jedničce už divák přesně ví, co jej ve dvojce čeká a nemine.

Nezajímavý worldbuilding, předvídatelný děj, generický audiovizuál, po stránce art designu prakticky jedna velká vykrádačka kdečeho ze SW, případně dalších sci-fi filmů (ani černá díra z Interstellaru nezůstala ušetřena:-)), šablonovité postavy s charismatem v záporných hodnotách, u nichž nemá cenu si zapamatovat ani jejich jména, natož minulost, motivace nebo cokoliv jiného, zbytečné flashbackové odbočky pouze natahující děj, rezignace na sebemenší přítomnost humoru (velká chyba), patetické dialogy o odvaze a sebeobětování, wtf momenty (partička fidlalů, zaskakující za Holkenborga přímo na scéně, mě upřímně rozesmála:-)) a samozřejmě tuny zpomalovaček (nová vychytávka z minula - zpomalovačky ve zpomalovačkách - nechybí ani tentokrát, ou jé:-)), které se ve filmu vyskytují naprosto nahodile, tudíž emocionální dopad na diváka se u nich limitně blíží nule. Nic z toho tady po předchozím filmu nepřekvapí.

Co ovšem nepříjemně překvapí je fakt, že po úmorné dvouhodinové verbovačce postav v jedničce se Snyder ve dvojce hned po úvodních titulcích nevrhne rovnou do akce, ale stráví další hodinu zbytečným agrofetišem, dojemným sbližováním a hrdinskými proslovy, než konečně vítězoslavně dojde na (slow-mo) střelbu, výbuchy, šermovačky a otrocké citování bitvy o Geonosis/Coruscant obecně. Akce a bitek je sice ve dvojce o poznání více, ale svým provedením jsou stejně rutinní a bez nápadu (které by nepocházely odjinud) jako v jedničce. Nadále platí, že v rámci produkčních hodnot z celého ohňostroje marnosti nejlépe vychází Holkenborgův OST, což je trestuhodně málo. Dílo zkázy dokonává otevřený konec, veledůležitě naznačující, že Snyderova šoková terapie ještě nedosáhla svého vrcholu (respektive dna:-)).

Hundreds Of Beavers 8/10

Místy bezelstně prostoduché, místy důmyslně sofistikované, ale po celou dobu obdivuhodně nápadité a celkově velice zábavné:-). Nápad vyřešit obvyklou potíž filmařů - práci se zvířaty - nikoliv tradičními prostředky (live action, animace, cgi, atd.), ale herci ve zvířecích kostýmech a navíc stylizovaných do marketingových maskotů, je tak imbecilní, až je geniální:-). Naštěstí to jen u toho neskončilo a tvůrci na diváka skrze jednoduchou historku, podanou videoherním konceptem "trap-fail/kill-repete", pálí další a další dávky invence, od audiovizuálních hrátek, přes situační humor ve všech možných i nemožných podobách, až po naprosto dada finále, ve kterém se tvůrci vydávají cestou all-in a všechny zbývající mantinely imaginace posílají k zemi. A to vše v doprovodu až překvapivě povedeného OST.

Stopáž někde okolo hodiny a půl by tomu slušela o něco lépe, protože jistou dobu trvá, než se film pořádně rozjede a do té doby se děj trochu táhne (expozice trvá déle, než by bylo záhodno), kvalita vtipů v průběhu filmu občas zakolísá (v tom množství ani není divu) a některé vtipy se zbytečně často opakují (někdy i krátce po sobě), ale jinak jedna velká bobří paráda a kudos tvůrcům za podobně nevšední zážitek. Budu muset mrknout i na jejich předchozí "monster" počin.

Immaculate 4/10

Dobrá zpráva je, že trailery zase pro jednou kecaly a žádný další zaměnitelný vymítačský horor v řadě se tentokrát nekoná, protože horor to vyjma pár nudných lekaček, které lze navíc spočítat na prstech jedné notně zmrzačené ruky, není ani omylem. Špatná zpráva je, že je to ve skutečnosti nepovedený pokus o psychologický thriller, zasazený do klášterního prostředí, který se v závěru překlopí do stejně nepovedeného pokusu o revenge vybíjenou. A přímo tragická zpráva je, že Sweeney v klášterním hábitu v průběhu filmu nepředvede téměř nic z toho, za co si vysloužila titul největší sexbomby současnosti:-).  

Sweeney v rámci možností hraje slušně, eRkový rating dovoluje dodat několika scénám pár efektních cákanců krve navíc, tematický OST se sem tam pozitivně připomene a stopáž se zastavila na rozumné hodnotě. Všechno ostatní je ovšem bída s nouzí. Počínaje neschopností Mohana opatřit film jakýmkoliv náznakem napětí nebo atmosféry jinak, než skrze laciné lekačky jako přes žánrový kopírák (klišovitý ptačí sebevrah vs okenní tabule se prostě nikdy neomrzí:-)), dírami ve scénáři (jak přesně došlo k početí, aniž by si toho nebyla Sweeney vědoma?) pokračuje a nechtěně směšnou pointou (co nezvládnou početné týmy za ohromné investice, to zvládne jeden nadšenec ve sklepě) konče.

Fallout (Sezóna 1) 8/10

Značku jako takovou samozřejmě znám a byť jsem žádnou videohru ze série nikdy nehrál, už jen na základě výchozí premisy, kombinující Mad Maxe a flashforwardy z Terminatora zabalené do neodolatelné stylizace 50s, jsem měl odjakživa za to, že filmový potenciál celého univerza je značný a po nových (původně herních) franšízách prahnoucí Hollywood by s tím měl konečně něco udělat. Trvalo to dlouho, Hollywood vystřídal Amazon a volba nakonec padla na minisérii, ale moje "podezření" se potvrdilo, protože výsledkem je zábavná seriálová post-apo "atomovka".

Sympatická Purnell prodává směs naivního nadšení a odvážného odhodlání své postavy na výbornou, ovšem trumfové eso v rámci castingu představuje ostré hlášky a tvrdé rány rozdávající badass Goggins, který jak svým projevem a přízvukem, tak i balancováním postavy přesně na hraně anti/hrdiny opakovaně připomene svou (obdobně zábavnou) roli v tarantinovce Hateful Eight. Moten a Arias podobně silný dojem zanechat sice nedokážou, ale odvádějí slušnou práci. Veterán MacLachlan bohužel příliš prostoru nedostane, což snad bude napraveno v další sezóně.

Hlavní příběhové téma, což je poměrně přímočarý walking simulator skupiny postav za jakýmsi všemocným MacGuffinem napříč jadernou válkou zdevastovaným světem, příliš bodů za originalitu nedostane, ale jednotlivé dějové linky jsou žánrově rozmanité (westernový trip a rodinné retro s Gogginsem, post-apo putování s Purnell a Motenem, konspirační pátrání s Ariasem) a nabízí parádní mix příjemně černohumorných situací, westernové a ve finále i velkolepé military akce s nemalou dávkou nekompromisní (v jistých okamžicích až groteskní) brutality, várky detektivních flashbacků z doby před válkou a kontrastu utopistické společnosti pod zemí a anarchie na povrchu.

A to vše v doprovodu vynikající post-apo atmosféry, správně satirického tónu, stylového retrofuturismu a působivé výpravy a trikové stránky obecně (za zmínku stojí zejména scény s power armory), skvěle zvolených songů v OST a jistojistě tuny referencí a easter eggů na celou herní sérii, které jsem jako neznalec předlohy propásl:-)). Monstra a mutanti jsou bohužel jen do počtu, samotné akce (ideálně s power armory) mohlo být také více, podstata hledaného MacGuffina příliš nepřekvapí, herní lore se pro nováčky nevysvětluje nijak do hloubky a finále není tak strhující, jak by bylo záhodno, ale celkově to dopadlo jak nejlépe mohlo a nezbývá než nedočkavě vyhlížet příští sezónu. 

Transformers One

Očividně to stylem humoru i celkovým podáním míří primárně na děcka a die hard fanbase (aneb koho jiného by zajímalo, jak se teenage Optimus a Megatron rozhádají:-)) a v rámci takových mantinelů trailer funguje naprosto v pohodě. Na to, že animaci dělá ILM, to sice nevypadá nijak zázračně, ale taky je otázkou, kolik tahle sranda stála a zda největší položku v rozpočtu netvoří hvězdný casting, což by mě ani nepřekvapilo. Jako nízkorozpočtová animovaná odbočka od přepálené live action blockbusterové série to je nic proti ničemu.     

Trap

Meh, jediná zajímavá věc na tom celém je ten jakože spoiler a to jen proto, že takhle brutálně upřímně se obvykle v trailerech hra s divákem nehraje, takže se logicky nabízí otázka, zda je Shyamalan vážně tak zoufalý, protože nic lepšího do upoutávky už dát nemůže (po jeho posledních počinech bohužel nikoliv nepravděpodobný scénář:-)), nebo je tak wannabe sofistikovaný, že v traileru kecá a ve filmu si vypomůže nějakou berličkou ve stylu nespolehlivého vypravěče a zakončí to extra "výživným" wtf plot twistem (po jeho posledních počinech bohužel nikoliv nepravděpodobný scénář:-)). Jediné potenciální pozitivum tady je sympaťák Hartnett, který by si velký hit v kolonce lead role po těch letech v továrně na sny zasloužil, ale Shyamalan ztratil své mojo už dávno a vypadnout z něj může naprosto cokoliv.

---

O dost lepší než minule, tohle už vypadá alespoň stylově a je na tom patrná snaha zaujmout i něčím jiným (audiovizuál, střih), než jenom tím identity plot twistem, který pevně doufám, že žádným spoilerem není a fakt to celé bude jednoduše o tom, jak se vychytralý zabiják snaží v uzavřeném prostoru přechytračit policii (to, jak proběhl ten skutečný bait/raid, kterým se Shyamalan inspiroval, mělo mnohem větší logiku, tak snad se i tady ukáže, že všichni návštěvníci i zaměstnanci jsou taktéž od policie a ne, že policie dobrovolně riskuje ozbrojený střet s psychopatickým zločincem v davu civilistů:-)) za účasti své nic netušící ratolesti, aniž by to Shyamalan na konci převrátil naruby zase nějakým povinným "šokujícím" překvapením, protože to od něj publikum pokaždé očekává.

---

Dotaz pro zasvěcené - je ve filmu nějak smysluplně vysvětleno, proč policie riskuje životy nic netušících civilistů (potenciálních rukojmích, v horším případě obětí) nebo to Shyamalan vyřešil stejně jako to proběhlo při tom reálném baitu/raidu, kterým se inspiroval (všechno to jsou policajti vydávající se za zaměstnance a návštěvníky), případně to nějakým chytrým způsobem obešel?

---

Ok, díky za info, tušil jsem, že to nějak takhle dopadne, aneb klasická hollywoodská logika v praxi:-). Hádám, že v reálu by to skončilo hromadnou žalobou lidí z publika na ozbrojené složky za bezdůvodné ohrožení nebo něco takového. V případě nějakého úmrtí za nepřímé zavinění. Nemluvě o tom, že to poslední, co by si policie mohla přát, je nepředvídatelný náhodný element (neinformovaní civilisti) v předem pečlivě naplánované akci. Alespoň jednou větou to mohl Shyamalan nějak okecat, škoda.

Scoop 5/10

Kombinace žánrové klasiky All the President's Men a žánrové skoro-klasiky Frost/Nixon vypadala na papíře jako spojení toho nejlepšího z obou světů. V praxi nejnovější netflixovka bohužel dokazuje, že pouhé spojení několika funkčních konceptů dohromady, aniž by se k tomu dodala vlastní tvůrčí invence, k výbornému výsledku nestačí.

Investigativní část filmu, věnující se zapojení vysoce postaveného člena královské rodiny do celé kauzy okolo Epsteina, postrádá napětí nebo drama, protože prakticky není co vyšetřovat, případně skandálně odhalovat - o spolčení obou výtečníků není pochyb od samotného počátku a bez oslovení konkrétních obětí nebo svědků se nic dalšího stran podstaty společných zákulisních aktivit zjistit nedá.

Na což poté doplácí i rozhovorová část filmu, zaměřená na lákání Epsteinova perverzního sparingpartnera do televizní pasti a jeho výsledné "dobrovolné" zahnání do kouta sebou samým před zraky celého světa, protože důkazní karty jsou rozdány jasně a prostor pro hraní si na kočku a myš mezi Anderson a (skvěle namaskovaným) Sewellem skrze důmyslné dialogové výměny a souboj osobností je naprosto minimální. Sewell podává zajímavý výkon, ovšem nestráví ve filmu dost času na to, aby svým vystoupením zastínil celkově nevýrazné zpracování.

Civil War 8/10

Garland mě autorsky naposledy zaujal u Ex Machiny, o to větší a příjemnější překvapení je pro mě jeho novinka. Jak se dalo předpokládat, spektakulární akcí nabité trailery klamaly tělem a výsledek je o něčem úplně jiném. Garland se tady totiž vskutku ambiciózně pokusil o něco hodně podobného tomu, co dokázal Coppola v nestárnoucí klasice Apocalypse Now … a kupodivu se mu to z velké části podařilo:-).

Stejně jako v případě Coppolova majstrštyku ani zde o samotný příběh (jednoduchý roadtrip skupiny postav skrze válkou rozvrácenou zemi s občasnými zastávkami a nejistým cílem), jednotlivé postavy (základní charakterové archetypy - snaživý nováček, ostřílený veterán, zkušený mentor), nebo bombastické válečné scény plné výbuchů a střelby vůbec nejde (byť na ně nakonec také dojde a provedením stojí za to). Podstatná je "nezaujatá" svědecká výpověď, tj. obtížně uchopitelný pocit "být při tom", který se Garland (podobně jako Coppola) snaží přenést na diváka skrze konkrétní prožitky postav a především celkovou atmosféru filmu.

Garland se chytře vyhýbá jakémukoliv, natož kritickému, politickému komentáři (takže příznivci levice i pravice mohou film přijmout za svůj:-)) a stran příčin propuknutí konfliktu nic nevysvětluje (pouze v rámci několika nahodilých dialogů odkrývá některé dějinné souvislosti) a totéž se týká zúčastněných frakcí (vzhledem k pohybující se frontě a splývání "bojovníků" s civilisty je rozlišení přítele od nepřítele téměř nemožné).

Namísto toho vrhá diváka přímo doprostřed dění a prostřednictvím střídání více či méně "oddechových" pasáží s výjevy válečného šílenství (všechny očekávatelné scenérie jsou samozřejmě přítomny) v rámci samostatně stojících příběhových epizod (mrazivá zastávka u Plemonse s přehledem vede) zkoumá spousty témat, od války jako takové a stavu rozdělené společnosti, přes konkurenční prostředí v oboru a poslání válečných zpravodajů (potřeba informovat veřejnost nebo hon za senzací za každou cenu?), až po předávání pochodně a charakterový přerod nutný pro kariérní růst. Díky tomu se divák ocitá ve stejné pozici nezúčastněného a místy nechápavého pozorovatele jako postavy ve filmu. Katarze v podobě adrenalinem nabitého finále ve stylu jiné žánrové klasiky a totiž Black Hawk Down je pak třešničkou na dortu. Celkově působivý počin, který rezonuje svou aktuálností, ale nikoliv angažovanými komentáři.   

Outbreak

Petersen byl žánrově naprosto všestranný režisér (kolik jiných soudobých filmařů má ve filmografii tak pestrou skladbu, aniž by někde zásadně (Poseidon je výjimka potvrzující pravidlo) šlápl vedle?), který měl skvělý cit pro správný casting (charakterní herci v žánrově "pokleslých" rolích - Malkovich, Sutherland, Oldman, Gleeson, Cox, atd.) a výběr látek (tematicky se sice držel v zajetých kolejích, ale co příspěvek do daného žánru, to prakticky pokaždé kvalitní zářez a v několika případech dokonce i žánr definující), plus s přehledem zvládal jak práci s herci, tak trikovou stránku a neměl problém jak s produkcemi za pár korun, tak s velkorozpočtovými blockbustery.

Což tady bezezbytku dokazuje. Aneb vynikající popcornová záležitost a esence devadesátkových (hi-tech) thrillerů, ve které všechno šlape na jedničku, od neobvyklého, ale atraktivního námětu a netradičních hlavních hrdinů, přes špičkový casting a napínavý děj, až po mrazivou atmosféru (vidět to poprvé v tom správném věku, kdy divák uvěří ve filmu naprosto všemu, intenzivnímu zážitku dost pomohlo - totéž o rok později "plyn VX":-)) a strhující tempo. Fakt mě mrzí, že v bedně se Petersenovy kousky už neprotáčí tak často jako kdysi a pomalu tak mizí z obecného diváckého povědomí:-(.

Damaged 4/10

Průměrná epizoda průměrného televizního krimi seriálu, jen roztažená na celovečerní stopáž a disponující slavnějším castingem, než je obvyklé. Debutant McDonough si může gratulovat k tomu, že se mu podařilo ukecat k účasti hvězdy typu Jacksona a Cassela, protože jinak by jeho film zapadl ještě před tím, než vůbec vyšel (takto zapadne až poté:-).

Produkční hodnoty jsou veskrze televizního charakteru, McDonough režíruje na autopilota, Jackson i zbytek castingu si akorát vydělávají na důchod (jediný, kdo trochu vyčnívá, je Cassel), děj postrádá i nepatrné stopy napětí, o nějaké atmosféře si může McDonough leda tak nechat zdát, tempo filmu nepatří k nejsvižnějším a stran alespoň trochu dramatických scén toho na skladě také příliš není (jedna pěší honička, která skončí dříve než vůbec začala, jedna honička autem, která je zábavná pouze vtipným kontrastem adrenalinového OST a ležérního pojetí samotné akce a jedna přestřelka, která svým "divokým" provedením aspiruje na pozici nejospalejšího finálního souboje minimálně posledních pár let:-)). A samozřejmě nesmí chybět "překvapivý" plot twist, týkající se identity tajemného fanouška krvavého body artu, který je bohužel zajímavý jen tím, že z pohledu chování záporáka v průběhu vyšetřování nedává příliš smysl. Plusové body si zaslouží pouze úplný závěr filmu (taktéž neoriginální, ovšem osvěžující) a rozumná stopáž.

Sleeping Dogs 5/10

V nedávném Land Of Bad pupkatý Crowe svým výkonem pomohl film vytáhnout nahoru, tady se pupkatý a nově zapomětlivý Crowe snaží o totéž, bohužel debutant Cooper a šablonovitý scénář mu při tom sveřepě házejí klacky pod nohy, čehož výsledkem je rutinní kriminálka, která svými "televizními" kvalitami připomíná produkci Hallmarku.

Scénář je "poskládán" z nesčetněkrát viděného, od grishamovek z 90s (odsouzenec v cele smrti a honba s časem při pátrání po skutečném viníkovi), přes detektivky ze staré školy (odhalování temných tajemství z minulosti a přeměna zdánlivě jednoznačného případu ve spletitou kauzu), až po thrillery využívající koncept "nespolehlivého vypravěče" (což je tady použito jen proto, aby v závěru mohlo dojít na "šokující" plot twist, který je jasný od samého počátku, protože jinak by celá podzápletka se ztrátou paměti neměla žádný smysl), aniž by k tomu dokázal Cooper dodat něco původního.

Na nějakou akci divák ve filmu natrefí jen náhodou, atmosféra nebo napětí, plynoucí z vyprávění a vztahů mezi postavami, prakticky neexistuje, na dramaticky vypjaté scény v průběhu děje taktéž moc nedojde a nepříliš honosné produkční hodnoty nemají čím překvapit. Reputaci filmu zachraňuje jen casting. Crowe dokáže svým projevem bez potíží uhrát i jinak plytkou roli, Gillan se sice stále nenaučila hrát, ale jako femme fatale vypadá ok, Csókás i na malém prostoru dokáže zaujmout a potěšilo obsazení Flanagana (aneb dvojka z Gladiatora po čtvrt století zase spolu na tomtéž place:-)).

Speak No Evil

Tvl, to už se dělají předělávky dva roky starých filmů, jo:-)? Jako dobře pro Bluma, že namísto pod/průměrných hororových výplachovek pro tentokrát vytáhl z klobouku trochu ambicióznější látku, ale McAvoy na mě od prvního pohledu působí jako ukázkový psychopat a nevěřil bych mu ani dobrý den, natož abych se za ním kamkoliv dobrovolně vydal (něco jako Nicholson v Kubrickově adaptaci Kinga):-).

Každopádně ať už to dopadne jakkoliv, tak doufám, že Watkins s Blumem budou mít koule na podobně nekompromisní finiš jako Tafdrup a nedočkáme se tady nějakého polovičatého (nedej bože plnohodnotného) happy endu, jelikož v dotaznících z testovaček to tak vyšlo, no. Protože když už (zbytečně) kopírovat, tak alespoň pořádně.  

Baghead 6/10

S hororovými kraťasi, které dokázal jeho tvůrce po letech rozvést do celovečerní podoby a ještě si při tom odbyl režijní debut, se v poslední době roztrhl, ehm:-), pytel. Tohle je další takový pokus a nedopadl vůbec špatně. Corredor sice žádnou hororovou bombu nenatočil, ale na poměry podobných nízkorozpočtových produkcí s neznámým castingem a minimálním počtem lokací se jedná o slušnou žánrovou záležitost.

Největším problémem filmu je, že hororová rovina tady až tak úplně nefunguje a film se pohybuje spíše v hájemství napínavého thrilleru s hororovými vsuvkami. Povinný atribut (nebo-li nutné zlo:-)) žánru, tj. více či méně smysluplné lekačky, sice přítomen je (naštěstí se dávkují rozumně a jejich množství nepřekračuje únosnou mez) a na zvýšený tep a mrazení v zádech během určitých sekvencí (především v případě "výletu za zeď") také dojde, ale na skutečně strašidelné momenty, které by Corredor budoval skrze práci s kamerou, hudbou a střihem, je film poměrně skoupý.

Na druhou stranu několik příjemných maličkostí tento nedostatek vynahrazuje. Výchozí premisa sice pozbývá originalitu, ale po příběhové stránce se Corredor nevydává v rámci žánru obvyklou a notně prošlapanou cestou a v průběhu filmu dokáže párkrát překvapit (potěšilo zejména nekompromisní finále), schopnost čarodějnice napodobovat lidi je slušně vytěžena, nápad s pytlem přes hlavu skýtá pro diváka prvek nejistoty, v jakou osobu se čarodějnice právě teď proměnila (a současně se tím podstatně ušetří rozpočet pro triky) a Allan svou první hlavní roli zvládá bez větších potíží.

Joker: Folie À Deux

Muzikál je asi poslední žánr, který bych v rámci DC potřeboval vidět, ale jestli tahle muzikoterapie postav i diváků může někde fungovat, tak asi tady (šílený Joker uvězněný v Arkhamu se potácí mezi realitou a snovými (muzikálovými) sekvencemi) a kudos kravaťákům ve WB, že na podobný experiment za 200 mega (3x dražší než jednička, uf:-)), který v BO může dopadnou jakkoliv, Phillipsovi kývli, protože podle traileru to vypadá přinejmenším zajímavě. 

Na Phoenixe a zejména Gaga se těším a zvědavý jsem na to, co s ohledem na muzikál předvede Guðnadóttir (pokud tedy nevyřeší hudební čísla skrze populární songy:-)), zbytek bude záležet na tom, jak moc si Phillips pohraje s příběhem (doufám, že dojde na nějaký plot twist jako bylo vyústění love story v jedničce) a obecně žánrovým posunem.

---

Hmm, zajímavé, jsem zvědavý, zda budou v kampani tu muzikálovou složku ukazovat stále jen v náznacích ("ok, dáme tam zpívajícího Jokera, ale jen na pár vteřin, jasný?") až do premiéry, nebo se v nějakém traileru dočkáme regulérního (davového) tanečního/hudebního čísla, aby o žánrovém zasazení filmu před uvedením nebylo sebemenších pochyb:-).

Muzikálový fanoušek nejsem, ale na tohle se do kina rozhodně vypravím bez ohledu na to, jak to kvalitativně nakonec dopadne, protože mě fakt zajímá, kolik hudebního obsahu ve filmu bude a celkově jak tenhle muzikálový experiment v rámci zavedené značky (za stejné prachy jako stál Flash:-)) zafungoval, aneb zda Phillips s Phoenixem převezli WB (královský honorář za finanční neúspěch) nebo naopak WB převezlo je (královský honorář za neskutečný hit).

---

Muzikály nejsou moje krevní skupina a za posledních deset let jsem téhle no-go politiky litoval jen jednou (když si Jackman a Zendaya hráli na cirkusáky), ale tohle si v kině nenechám ujít bez ohledu na rozporuplné reakce. Jelikož mě zajímá, nakolik se Phillips směje do ksichtu kravaťákům ze studia i samotným divákům ("žadonili jste o sequel, tak tady ho máte a není zač":-)) a zda tahle značka podobné kreativní uchopení ještě unese, nebo je to už moc. Kromě toho u jedničky jsem byl zvědavý, jak si s Jokerem poradí Phoenix (poradil), u dvojky jsem zvědavý, jak si s HQ poradí Gaga (podle dosavadních ohlasů poradila).

---

Pokud některé recenze nekecají, tak navzdory tomu, co ukazují trailery, Gaga ve filmu moc prostoru (předpokládám zejména po hudební stránce) vedle Phoenixe nedostane. Jasně, je to film primárně o Jokerovi, ale když už točím muzikál a právě proto do něj obsadím Gagu, tak je fakt škoda takovou příležitost patřičně nevyužít. Že by se Phillips obával reakcí skalních fanoušků, kdyby ve filmu HQ (v muzikálových vystoupeních) zastínila Jokera:-)?

Každopádně podobné žánrové experimenty u zavedených značek (navíc za šílených 200 mega) se netočí každý rok, takže ať už to s Gagou i filmem jako takovým dopadlo jakkoliv, v kině chybět nebudu. Snad toho nebudu litovat:-).

---

To dosavadní hodnocení je docela studená sprcha, ale zjistit, zda za to mohou mrzké kvality materiálu (respektive Phillipsova snaha vysmát se studiu i cílovce, žadonící u něj ruku v ruce o sequel) nebo nemilé překvapení publika, protože dostalo něco jiného než čekalo (případně oboje:-)), jde jen jediným možným způsobem a to návštěvou kina:-). 

Jedničku jsem v kině viděl (a líbila se mi), protože Phoenix, dvojku uvidím (a možná toho budu zpětně litovat:-)), protože Gaga. Každopádně ať už to dopadlo jakkoliv, tak s dalšími podobnými experimenty na poli DC produkce je asi konec, což je škoda, protože generických komiksovek, střižených podle stále stejné šablony, je jako smetí.

---

Tak zrovna Joker je fakt vděčné a tvárné téma a dalo se s ním doslova vyhrát. Když už si v jedničce vzali inspiraci z Taxi Drivera, tak ve dvojce to mohli pojmout, jak už jsem zmínil, od Babylonu, přes Natural Born Killers, až po třeba Requiem for a Dream (drogy by nechali a přidali k tomu chorou mysl:-)), kdyby tedy chtěli "rezonovat".

Kdyby chtěli hrát naopak hodně na jistotu, tak mohli zvolit třeba New York, New York. Stačilo se na Spotify podívat na aktuálně nejhranější poprockové klasiky z 70s a 80s, plácnout je do tragické romantické story dvou "umělců" za vězeňskými zdmi a měli by vystaráno (viz jaký buzz chytla taneční scéna na schodech v jedničce s Glitterem na pozadí).

Zarážející je ale fakt, že se v průběhu vzniku filmu neozval Philipsovi někdo z WB, že "takhle tedy ne, přátelé" a nedal mu na výběr - buď vyhodit songy z 30s až 60s a nahradit je tím, co se dnes poslouchá z 70s a 80s, nebo srazit rozpočet na polovinu a stopáž pod dvě hodiny. Protože výsledek není dostatečně art, aby oslovil intelektuálnější část publika (rovná se reputace a ceny), ani dostatečně popcorn, aby oslovil "nenáročný" zbytek divácké obce (rovná se tržby).

Stran samotného Phillipse se podívej třeba na záchodového humoristu Farrellyho. Tipoval bys ho před rokem 2018, že si s nějakým filmem někdy dojde pro Oscara? Stačilo mu jen správně namíchat ty správné ingredience (crowd-pleaser story a téma šité akademii na míru) a bylo hotovo.

Fly Me To The Moon

Moc pěkná práce, taková feel-good variace na první sezónu For All Mankind:-). Konspirační what if setting je super, casting se povedl, šedesátkovou atmosféru se podle traileru podařilo trefit parádně, vzhledem k tématu očekávané pomrknutí po Kubrickovi pobavilo a velký palec nahoru pro Apple, že to po tržebním výbuchu Napoleona zamíří do kin (a znovu i k nám), byť to v pokladnách nejspíše dopadne podobně.

Akorát nevědět předem, že to má být romcom, tak bych z traileru asi nerozklíčoval, že nepůjde čistě o retro dramedy okolo toho "záložního plánu" s hromadou postav, ale hlavní/velké slovo bude mít ve filmu romance mezi Johansson a Tatumem (na obvyklé poměry žánru je tahle linka v traileru docela upozaděna).

---

Trailer znovu moc fajn (ty šedesátkové kostýmy a účesy jsou jako obvykle boží:-)), ale nejsem si úplně jistý, zda prodávat film primárně přes konspirační/filmařskou linku a nikoliv skrze romanci Johansson s Tatumem je dobrý nápad. 

Už minule nebyla tahle složka úplně dominantní a tady po ní pro jistotu není ani památky a hlavní slovo mají věci, na které řadové publikum v dnešní době neslyší (retro, film o filmu), na což nedávno doplatil Fall Guy (akce, film o filmu) a to romantickou linku v trailerech promoval o dost výrazněji. Jsem zvědavý, jak velký prostor ve filmu to švitoření oproti trailerům bude mít, protože zatím to na mě působí tak, že tam bude jen do počtu.

MaXXXine

Koukám, že se West inspiroval u Tarantinova Once Upon a Time in Hollywood a minimálně v rámci stylového traileru to funguje:-). X ani Pearl pro mě až taková bomba nakonec nebyla, ale tohle vypadá sakra nadějně a rozhodně dám Westovi další šanci. 

Jednak kvůli Goth (v prequelu se herecky fakt vytáhla), jednak kvůli parádnímu castingu (Debicki, Collins a Monaghan pospolu rovná se mňam a Bacon si snad vzpomene na své hororové začátky:-)) a jednak kvůli tomu lákavému příběhovému settingu, míchajícímu fikci s reálnými událostmi a zákulisním pohledem do továrny na sny. A pokud dá West/Goth na prdel Ramirezovi podobně "uspokojujícím" způsobem, jako to udělal Pitt sebrance od Mansona, tak se vůbec zlobit nebudu:-).

---

Moc pěkný, minule to West střihnul ve stylu Tarantinova Hollywoodu a Fincherova Zodiaca, teď k tomu fake trailerem na retro horor přidal i špetku Rothova Thanksgiving (nezlobil bych se, kdyby to po jeho vzoru časem s puritány dotáhl do realizace):-).

Až tak velký fanoušek Westa nejsem a X i Pearl jsou pro mě jen fajn žánrovky, ale velký palce nahoru za to, že se v trilogii s každým dalším dílem snaží o něco žánrově jiného a hlavně filmařsky ambicióznějšího (viz s každým filmem narůstající herecká forma Goth). Závěr trilogie se mi zápletkou i zpracováním (a navíc ten lahůdkový casting) trefil do vkusu na plných sto procent a trailery jsou prozatím jedna velká paráda, tak snad do třetice všeho dobrého propadnu Westovu fanouškovskému kultu i já:-).

Abigail

Zase upoutávka, která převypráví celý děj, ach jo. Alespoň tu upíří pointu si mohli nechat až do filmu, když už se rozhodli nedržet se originálního názvu. Jinak nová premisa je fajn (předpokládám, že se bude opisovat od Interview with the Vampire a holčička bude nějaká stoletá full metal vampire bitch uvězněná v dětském těle, protože s "předlohou" to očividně nemá společného vůbec nic:-)), ale trailer od začátku do konce je taková neurážející žánrová rutina a nebýt toho, že za tím stojí dvojka šikulů, odpovědná za Ready or Not a poslední dva Screamy, přešel bych to bez povšimnutí. Snad si do filmu přichystali i nějaké překvapení a neskončí to celé jen u toho nápadu s upíří lolitkou.

Monkey Man 6/10

Po neuvěřitelně našlapaných trailerech je výsledek Patelova debutového snažení na jednu stranu docela zklamání, především po stránce nezvládnuté akce, na druhou stranu hodný respektu, protože se Patel ukázal jako schopný filmař s citem pro vyprávění obrazem a odvahou experimentovat.

Kombinace konstantně roztřesené ruční kamery, epileptického střihu a snímání skrze extrémní detaily dělá prakticky ze všech akčních scén totálně chaotickou záležitost, protože v průběhu bitek není častokrát vůbec jasné, co se komu právě teď děje a případně kým. Jako by to nestačilo, podobným stylem jsou Patelem nepochopitelně pojaty i dramatické (ne-akční) pasáže, ve kterých záběry ze vzdálenosti jen pár desítek centimetrů od postavy/předmětu nemají absolutně žádný dramatický přínos (kromě zvýšené míry nepřehlednosti). Na ploše traileru je Patelův přístup ok, ale sledovat celý film, podaný takovým způsobem, je dost otupující zážitek.

Po příběhové stránce se žádné překvapení nekoná (klasická tříaktová struktura nakládačka - výcvik - zúčtování), ale infiltrační úvod filmu s "tajemnými" flashbacky, odhalujícími motivaci hlavního hrdiny k vykonání pomsty, zakončený neúspěšnou assassinovskou misí, se povedl (i díky komediálním vsuvkám). Bohužel následující (zcela seriózní) mentálně-fitnessová mezihra před velkým finále, nabízí mix mnohokráte viděného (nepostradatelné tréninkové montáže a vysvětlující flashback) a sice neviděného, ale nepříliš zajímavého a v jistých okamžicích i trochu nudného (místní folklór a mysticismus), zatímco očekávaný akční klimax v závěru zaujme jen eRkovou brutalitou a rychlým tempem.

Patel před kamerou je fajn, Patel za kamerou zaslouží pochvalu za stylový audiovizuál (prolínání hotelového luxusu a neonů s pouliční chudobou a špínou má určité kouzlo) a efektní práci s kamerou (kromě kamery z ruky dojde i na pov záběry a top-down perspektivu) a hudbou (OST pěkně dotváří exotickou atmosféru), ale klíčový prvek filmu, kvůli kterému to celé vzniklo, tady prostě moc dobře nefunguje.

P. S. Jak moc je to stran všeobecných tržeb vypovídající netuším, ale projekce o víkendu odpoledne v multiplexu v OVě a v sále nás nebylo ani deset:-(.

Kinds Of Kindness

Povídkové filmy, až na malé výjimky, moc nemusím (kvalita jednotlivých etud často dost kolísá), do fanouška Lanthimose mám taky daleko, byť se to po Poor Things mírně zlepšuje:-) a co se z toho nakonec vyklube prozatím těžko soudit, ale minimálně teaser je tedy hodně velká stylovka (hanky spanky ftw:-)) a šlape na jedničku, casting je sázka na jistotu a premisa jedné z povídek ("a policeman who is alarmed that his wife who was missing at sea, has returned and seems to be a different person") působí jako role stvořená pro Stone (doufám, že to Lanthimos vidí stejně). 

That Man From Rio

Samozřejmě zcela zasloužená žánrová klasika (a zároveň pocta jiných, zejména hitchcockovských, klasik) a jedna z nejlepších belmondovek vůbec (a to je konkurence sakra veliká). 

Mexickou misi mám sice ještě o trochu raději, přece jen se v ní geniálně skloubilo vynikající šestákové dobrodružství jako zde se sebeparodickou rovinou (aneb Bébel byl meta dlouho před tím, než to začalo být cool:-)), která je svou zábavností ještě o kousek lepší, ale je fakt, že nejprve bylo potřeba žánrové škatulky řádně naplnit (ať už se jedná o brazilskou a hongkongskou misi nebo spousty dalších z vlastní i cizí stáje) a teprve poté je bylo možné trefně dekonstruovat (ať už na pláži v Mexiku nebo na place s Brunem Ferrarim:-)), tj. bez nestárnoucího výletu přes půlku světa během opušťáku by na neodolatelnou sondu do života spisovatele braku možná nikdy nedošlo. Viděno nepočítaně, ale pokaždé, když na to v bedně znovu narazím, tak týmu de Broca & Belmondo s radostí zase podlehnu:-).