Povinná přípravka, tj. výcviková/motivační sekvence, se odehraje hned v úvodní čtvrthodině a zbytek stopáže se už věnuje důležitějším věcem (likvidace padouchů na všechny možné způsoby:-)), s čímž souvisí fakt, že Ruhianovo vystoupení naštěstí není zredukováno pouze na mentorské hostování, jelikož se proslulá mlátička plnohodnotně zapojí do akce. V závěru dojde na fajn pointu, která sice nešokuje svou originalitou, ale figurky na šachovnici v rámci koncovky rozmístí do zajímavých pozic, z čehož pak v úplném finále vyplynou jisté konsekvence. A konečně samotný finálový souboj provedením i aktéry hezky připomene jinou, dnes už legendární, bitku dva na jednoho, ve které taktéž figurovala sourozenecká dvojice, stojící původně proti sobě, a totální badass, nebo-li šílený pejsek, který neštěká, ale sakra kouše:-).
Na druhou stranu v traileru vnitřní promluvy hlavního hrdiny, pronášené extra drsným hlasem, působily místy vtipně, místy nuceně a místy trapně a totéž se týká celého filmu. Bohužel vyjma téhle nadstavby ve filmu humor příliš není, což je s ohledem na celkové brakové podání na pomezí pocty a parodie žánru škoda. Akce má slušnou úroveň a vyskytuje se v dostatečném množství, nicméně je postavena nikoliv na propracované choreografii bitek, ale na zběsilých digitálních prostocvicích s kamerou, přičemž pokud si má Mohr vybrat, zda vybraný záběr natočit standardně nebo efektně, téměř vždy zvolí druhou možnost, čehož výsledkem je, že některé scény vypadají stylově a jiné jen samoúčelně. A zatímco Skarsgård v berserk režimu potěšil, dvojka Janssen a Copley bohužel nikoliv, protože je v ději trestuhodně nevyužita.