Nezajímavý worldbuilding, předvídatelný děj, generický audiovizuál, po stránce art designu prakticky jedna velká vykrádačka kdečeho ze SW, případně dalších sci-fi filmů (ani černá díra z Interstellaru nezůstala ušetřena:-)), šablonovité postavy s charismatem v záporných hodnotách, u nichž nemá cenu si zapamatovat ani jejich jména, natož minulost, motivace nebo cokoliv jiného, zbytečné flashbackové odbočky pouze natahující děj, rezignace na sebemenší přítomnost humoru (velká chyba), patetické dialogy o odvaze a sebeobětování, wtf momenty (partička fidlalů, zaskakující za Holkenborga přímo na scéně, mě upřímně rozesmála:-)) a samozřejmě tuny zpomalovaček (nová vychytávka z minula - zpomalovačky ve zpomalovačkách - nechybí ani tentokrát, ou jé:-)), které se ve filmu vyskytují naprosto nahodile, tudíž emocionální dopad na diváka se u nich limitně blíží nule. Nic z toho tady po předchozím filmu nepřekvapí.
Co ovšem nepříjemně překvapí je fakt, že po úmorné dvouhodinové verbovačce postav v jedničce se Snyder ve dvojce hned po úvodních titulcích nevrhne rovnou do akce, ale stráví další hodinu zbytečným agrofetišem, dojemným sbližováním a hrdinskými proslovy, než konečně vítězoslavně dojde na (slow-mo) střelbu, výbuchy, šermovačky a otrocké citování bitvy o Geonosis/Coruscant obecně. Akce a bitek je sice ve dvojce o poznání více, ale svým provedením jsou stejně rutinní a bez nápadu (které by nepocházely odjinud) jako v jedničce. Nadále platí, že v rámci produkčních hodnot z celého ohňostroje marnosti nejlépe vychází Holkenborgův OST, což je trestuhodně málo. Dílo zkázy dokonává otevřený konec, veledůležitě naznačující, že Snyderova šoková terapie ještě nedosáhla svého vrcholu (respektive dna:-)).