Stejně jako v případě Coppolova majstrštyku ani zde o samotný příběh (jednoduchý roadtrip skupiny postav skrze válkou rozvrácenou zemi s občasnými zastávkami a nejistým cílem), jednotlivé postavy (základní charakterové archetypy - snaživý nováček, ostřílený veterán, zkušený mentor), nebo bombastické válečné scény plné výbuchů a střelby vůbec nejde (byť na ně nakonec také dojde a provedením stojí za to). Podstatná je "nezaujatá" svědecká výpověď, tj. obtížně uchopitelný pocit "být při tom", který se Garland (podobně jako Coppola) snaží přenést na diváka skrze konkrétní prožitky postav a především celkovou atmosféru filmu.
Garland se chytře vyhýbá jakémukoliv, natož kritickému, politickému komentáři (takže příznivci levice i pravice mohou film přijmout za svůj:-)) a stran příčin propuknutí konfliktu nic nevysvětluje (pouze v rámci několika nahodilých dialogů odkrývá některé dějinné souvislosti) a totéž se týká zúčastněných frakcí (vzhledem k pohybující se frontě a splývání "bojovníků" s civilisty je rozlišení přítele od nepřítele téměř nemožné).
Namísto toho vrhá diváka přímo doprostřed dění a prostřednictvím střídání více či méně "oddechových" pasáží s výjevy válečného šílenství (všechny očekávatelné scenérie jsou samozřejmě přítomny) v rámci samostatně stojících příběhových epizod (mrazivá zastávka u Plemonse s přehledem vede) zkoumá spousty témat, od války jako takové a stavu rozdělené společnosti, přes konkurenční prostředí v oboru a poslání válečných zpravodajů (potřeba informovat veřejnost nebo hon za senzací za každou cenu?), až po předávání pochodně a charakterový přerod nutný pro kariérní růst. Díky tomu se divák ocitá ve stejné pozici nezúčastněného a místy nechápavého pozorovatele jako postavy ve filmu. Katarze v podobě adrenalinem nabitého finále ve stylu jiné žánrové klasiky a totiž Black Hawk Down je pak třešničkou na dortu. Celkově působivý počin, který rezonuje svou aktuálností, ale nikoliv angažovanými komentáři.