úterý 30. dubna 2024

The Three Musketeers: Milady 8/10

Jednička byla poctivá dobrodružná jízda ve velkém stylu a dvojka v nastoleném trendu naštěstí pokračuje:-). Výhody natáčení obou dílů na jeden zátah (stejně schopní lidé před i za kamerou) se projevily a všechny silné stránky z předchozího filmu se v pokračování podařilo zachovat a některé z mála nedostatků dokonce napravit.

Celkově realistické pojetí, moderní audiovizuál, typově přesně zvolený casting (Green tentokrát dostala dostatek prostoru a využila jej na maximum:-)), výborná dobová atmosféra, velkorysá výprava a kostýmy, svižné tempo, frenetická akce (jednotlivé bitky a zvláště přepadovka pevnosti pod rouškou tmy stojí za to) a pohotová, častokrát ruční, kamera, která v některých scénách přímo exceluje (plynulé přechody z běžného záběru na postavy na záběr celé scény z dronu, jsou parádní, stejně tak "kaskadérské" záběry během volných pádů). To vše funguje stejně dobře jako posledně.

Tvůrci se chvályhodně nezdržují žádnou zdlouhavou expozicí a hned po stručné rekapitulaci klíčových událostí z minulého filmu vrhají diváky přímo doprostřed dění. Novinkou je žánrový posun od přímočaré dobrodružné podívané k politikou prosycenému vyprávění, ve kterém se do popředí dostávají mocenské hry, intriky, spiknutí a válečná tažení. Přesto nechybí ani osobní vztahová dramata, jež jsou opět zdrojem emocionálně silných scén (tajná schůzka v lese, výslech s pistolí v ruce, zpověď nepříteli před popravou nebo poslední rozloučení milenců).

Po příběhové stránce se předloha přepisovala ještě výrazněji než posledně, díky čemuž dojde hned na několik zajímavých posunů perspektivy. Postava Green nově získává určitou hloubku a stává se z ní téměř tragická figura, některé postavy se nedožijí závěrečných titulků jako tomu bylo dříve a naopak se na scéně objevují dosud neznámí aktéři. Snad jen "nezbytnou" etnickou vsuvku si mohli tvůrci odpustit, protože ve srovnání s realisticky podaným zbytkem filmu vyznívá skoro až pohádkově. Největší překvapení se ovšem nachází až v úplném závěru v podobě otevřeného konce, což zamrzí o to více, že naděje na vznik dalšího pokračování není s ohledem na tristní výdělky obou dílů příliš velká.