Na druhou stranu nějaké nadšení se taktéž nedostavilo, protože artovka obvykle znamená pomalé tempo, minimum dialogů, úsporný (ideálně abstraktní) děj plný metafor (kdyby se oživlí nemrtví vyměnili za katatonické pacienty s duševní poruchou, vyšlo by to v podstatě nastejno), případně divácky nečitelných scén a nejednoznačný konec, který postrádá klimax i pointu. A tohle je přímo učebnicová artovka, přičemž ke všech uvedeným atributům je potřeba připočítat ještě obecně odosobněný/odměřený přístup tvůrců jak k postavám (jejich myšlenkové pochody jsou po většinu filmu obestřeny záhadou), tak k příběhu (příčina zmrtvýchvstání ani dopad na společnost se nijak neřeší).
Naštěstí jsou zde i nějaká pozitiva. Kamera a hudba odvádí dobrou práci, masky se taktéž povedly a byť se v průběhu děje nic zajímavého (natož zábavného) nestane, celou (naštěstí nepříliš rozmáchlou) stopáž jsem byl zvědavý, kam se Hvistendahl se svým "alternativním" konceptem v rámci zombie žánru, případně celkovým vyzněním filmu, v závěru propracuje. Načež jsem zjistil, že se sice kamsi propracovala, ale Romero s Boylem a spol. svým starosvětsky přímočarým přístupem i nadále poskytují o řád uspokojivější divácky zážitek:-).