Důvody, proč natočit celovečerní prequel, když počátek vetřelecké apokalypsy už stihl odprezentovat Krasinski na začátku dvojky? Za prvé ukázat invazi mimozemských audiofilů a ideálně v klasickém "emmerichovskem" stylu, tj. epické měřítko, stylová destrukce všeho a všech a bombastické akční scény. Za druhé prohloubit world-building a konečně vysvětlit některé nejasnosti/nelogičnosti, které Krasinski v jedničce a dvojce taktně přešel.
Výsledek? Celá mimozemská invaze je odbyta ani ne v minutové scéně a zbytek filmu se už pokračuje stejným "walking simulator" stylem jako posledně. Co v době počátečního útoku dělalo námořnictvo a letectvo, které mělo, vzhledem k omezeným schopnostem vetřelců, prakticky volné pole působnosti, zůstává nadále obestřeno tajemstvím. Fáze "poznej svého nepřítele" je pro jistotu úplně vynechána a postavy mají okamžitě jasno v tom, co na šmejdy z vesmíru funguje a co naopak nikoliv. Tudíž smysl prequelu namísto regulérní trojky s Blunt a spol. veškerý žádný.
Na čem stála jednička s dvojkou? Na parádním sound designu, kvalitních hereckých výkonech a jednotlivých postavách, respektive jejich vzájemných vztazích, díky čemuž nevadilo, že se akční scény neodehrávají každých pár minut. Na čem stojí prequel? Tichá zvuková kulisa je stále fajn, ale nic v sérii dosud neviděného se Sarnoskimu vymyslet nepodařilo. Nyong'o a Quinn podávají slušné výkony, ale na konto jejich charakterů padne ve filmu minimum informací a jejich vztah se z počáteční polohy "náhodný společník na cestě" až do konce filmu nikam zásadně neposune.
Pár zajímavých nových nápadů by se tady sice našlo, ale pracuje se s nimi dost ledabyle. Neobvyklý motiv smrtelné nemoci je v ději přítomen jen proto, aby se mohl vytěžit v "osudové" závěrečné scéně a sympatický zvířecí aktér prakticky nijak (emocionálně/dramaticky) nezasáhne do děje. Nadstandardní kvalitativní laťku předchozích dílů se tak podařilo udržet jen na úrovni (bohužel nepříliš početných) akčních sekvencí. Celkově nepodstatný příspěvek do série, který jen opakuje již viděné/slyšené a doplácí tak na to, že moment překvapení je zkrátka pryč.
P.S. Zdaleka nejlepší postavou široko daleko je nebojácný kočičí asistent, který celým filmem prochází s ležérně-elegantní netečností a bez jakékoliv zvukem doprovázené emoce (strach, překvapení, podráždění, atd.) a to dokonce i přímo tváří v tvář nepříteli. Stran zvládání krizových situací by se od něj mohly lidské postavy učit:-).