Na gore tady nedojde a bodycount lze spočítat na prstech jedné zmasakrované ruky, ale co se filmu nedostává na poli krvavých brutalit, to Archibald divákovi vynahrazuje v jiných oblastech. Příběhová linka s démonickým stalkerem dokáže překvapit pár nečekanými zvraty, hlavní postavy jsou dostatečně sympatické, aby udržely divákův zájem o jejich osud až do konce (čemuž pomáhá i slušně hrající casting), strašidelným vsuvkám nechybí napětí a správná hororová atmosféra (i díky patřičně tematickému OST), nepostradatelné lekačky odvádějí poctivou práci, hlavní bubák se dočkal slušivého designu a tempo v průběhu filmu ani na okamžik nepolevuje, naopak s postupující stopáží film příjemně graduje až do samotného finále, kombinujícího výlet do temných zákoutí jiných dimenzí se svítilnou v ruce a víceúrovňovou procházku labyrintem mysli (dokazující, že Archibald má důkladně nastudován jak Insidious, tak Inception:-)).