Blichfeldt ve svém debutu po vzoru Fargeat míchá psychologickou studii o idealizaci krásy, hledání sebedůvěry a touze po dokonalosti, kvůli které se hlavní postava uchyluje k poněkud svérázným řešením svých (domnělých i skutečných) problémů a z nich vyplývajícím destruktivním důsledkům (jak na duši, tak na těle), s absurdní tragikomedií (škoda, že v satirické rovině se nepřitlačilo více na pilu) a nefalšovaným body hororem (míra nechutnosti/hnusu je tady vskutku obdivuhodná:-)), ovšem nezapomíná přitom i na decentní dávku nahoty (což nebývá zvykem, takže kudos za odvahu).
Stejně tak casting podává obětavé herecké/fyzické výkony a produkční hodnoty (kamera, výprava, kostýmy) dosahují slušného levelu, přičemž zejména triková stránka (masky a praktické efekty) odvádí skvělou práci. Potud vše v pořádku. Bohužel všechny charaktery a to včetně hlavní postavy jsou vykresleny velice zběžně, vztahy mezi nimi jsou rozvedeny pouze v rámci nejnutnějšího minima a samotný děj, vzhledem k nutnosti kopírovat předlohu, je značně předvídatelný a vyjma několika "zkrášlovacích" scén nepříliš zajímavý, natož zábavný (stran bizarních situací šlo zajít mnohem dál).