To by se ovšem musel Mann nejdříve rozhodnout, zda točí primárně rodinnou vztahovku na pozadí ikonického korporátu (ve stylu House of Gucci) pro cinefily, nebo závodně-sportovní žánrovku (ve stylu zmíněného Ford vs Ferrari) pro petrolheady. Mann si bohužel vybral třetí možnost a zkouší to v průběhu filmu hrát na obě strany. A navíc si k tomu vybral asi to nejméně zajímavé období z Ferrariho života a existence jeho automobilky.
Scény závodů jsou po stránce technické realizace parádní (při scéně havárie a střetu s diváky celé kino ztichlo - palec nahoru za odvahu něco takového v mainstreamovém filmu ukázat naplno), ale vlastně nemají v ději žádný smysl. O nic zásadního se nehraje, kdo vyhraje (ať už v rámci Ferrariho týmu nebo obecně) je úplně jedno a jaký dopad mělo dosažené vítězství na osud automobilky divák nezjistí ani z textového doslovu na konci filmu (asi proto, že žádný nemělo, jelikož finanční problémy pokračovaly i poté a prodej podílu Fiatu proběhl až o dekádu později).
Podobně je na tom dramatická linka. Ferrariho vztah k manželce, milence i utajenému potomkovi je vykreslen povrchně/zkratkovitě a stran jeho osobnosti se toho divák moc nedozví (nad rámec toho, že je milovník žen a svých aut). Dramaticky/emocionálně vyhrocená scéna je v celém filmu jen jedna (manželská hádka po odhalení milenky a nemanželského syna). Děj zkrátka plyne a plyne a najednou je zatmívačka a naskakují závěrečné titulky. Filmu citelně chybí uspokojivé finále, které by předchozímu ději dodalo nějakou pointu, klimax nebo alespoň smysl.
Bohužel to celé nezachraňuje ani casting. Z trojice Driver, Cruz (smysl jejího až směšně přehnaného přízvuku jsem vůbec nepochopil) a Woodley stojí za pozornost jen poslední jmenovaná, nicméně pro všechny tři platí, že nepředvádějí nic navíc, za co by se následně rozdávaly nějaké ceny. Celkově solidní řemeslo, ale s Mannem na palubě jsem doufal ve víc.