Palec nahoru za krásně nekompromisní příběh, který se s jednotlivými postavami vůbec nesere a je jedno, zda jsou hlavní nebo vedlejší (pokud by se v reálu člověk v podobné situaci happy endu rozhodně nedočkal, tak tady jej daná postava prostě také nedostane - snad jen ta úplně poslední scéna byla na podobně realisticky pojatou historku trochu moc "pohádková", ale přiznávám, u srdíčka to zahřálo:-)), s výborně vykresleným vztahem/ne-vztahem Mikkelsena s Collin, několika dějovými kličkami, které jdou proti diváckému očekávání (neromantické vyústění milostného trojúhelníku, vzájemný spor nekončící povstáním poddaných proti vrchnosti, rafinovaně "ženské" zúčtování s hlavním padouchem) a jednou stylovou vsuvkou (assassinovská stealth mise) navrch.
Silný casting to pak táhne ještě výš. Mikkelsen v poloze umíněného/cílevědomého "poutníka" je tady opět za hereckého démona (ať už je to pod vedením Jensena, Vinterberga nebo teď Arcela:-)), na první pohled nenápadná Collin s ním hraje rovnocennou partii a třetí do party Bennebjerg vystřihl ukázkového hajzla z ranku Rotha v Rob Royovi, kterému divák přeje jen to nejhorší od první minuty na scéně:-). Hned zkraje roku nečekaně příjemné překvapení.