McCarthy pomalým tempem vyprávění a především skrze detektivní premisu, v rámci které poměrně dlouho není jasné, o co v příběhu vlastně půjde (psycho thriller, duchařina, slasher, monstr horor?), průběžně buduje příjemné tajemno a nervózní atmosféru (v mnoha scénách se vlastně nic zvláštního neděje a přesto by se napětí dalo krájet), k čemuž mu dopomáhá i casting podávající solidní výkony a pár strategicky rozmístěných lekaček (flashback se stanem a foťákem je tedy řádně infarktový:-)), takže ani celkově komorní pojetí s minimem postav a lokací nepředstavuje překážku.
Jakmile se ovšem McCarthy dopracuje k plot twistu a konečně vyloží karty na stůl, začne film poměrně rychle ztrácet tah na branku a do té doby výborně fungující atmosféra, plná nejistoty a strachu, se začne pomalu, ale jistě vytrácet. Problémem totiž je, že k téhle příběhové otočce nedojde v samotném závěru, ale necelou půl hodinu před koncem filmu, načež děj následně nabere poněkud předvídatelný, respektive překombinovaný, kurz. Mírně rozpačitý dojem z výsledku poté podtrhne neuspokojivé finále. Jako kraťas nebo epizoda The Outer Limits by to nadělalo větší paseku.