pondělí 29. července 2024

Pirates Of The Caribbean: The Curse Of The Black Pearl

Z dnešního pohledu klasika nejen svého žánru, ale rovněž kategorie "produktového" blockbusteru (spolu třeba s jinou jedničkou, která odstartovala multimiliardovou sérii, a totiž Transformers). Obsadit Deppa do role vedlejší comic relief postavy byl od Bruckheimera geniální tah na úrovni Hopkinse v Silence Of The Lambs (taky si Sparrow svým pojetím následně ukradl celý film, respektive celou sérii, pro sebe stejně jako Lecter:-)) a zbytek castingu se podařilo také trefit na jedničku, ale ještě důležitější bylo Bruckheimerovo rozhodnutí najmout osvědčenou dvojku Elliott & Rossio.

Po brutálním propadáku Pirates, kterým Polanski, ehm, potopil:-) pirátský žánr v 80s na další dekádu a brutálním propadáku Cutthroat Island, kterým Harlin zvládl to samé v 90s, teprve Verbinski (respektive Bruckheimer) o další desetiletku později pochopil, že podobné dobrodružné podívané se špetkou fantastiky nestojí na rozpočtu, tricích nebo velkorysé výpravě, ale na kvalitním scénáři se sympatickými postavami, břitkým humorem a poutavým příběhem, ve kterém se nápaditým (seriózním nebo parodickým) způsobem porušují zavedená klišé žánru, ale současně se následují osvědčené žánrové postupy (tam, kde je to vhodné). Všechno ostatní (hvězdný casting, vysoké produkční hodnoty, atd.) je pak jen příjemný bonus navíc. Totéž pár let předtím jejich Mask of Zorro nebo Shrek. Stejná formule, stejná kvalita:-).

sobota 27. července 2024

Deadpool & Wolverine 7/10

S ohledem na povinnou disneyfikaci téhle underdog série, prachbídnou formu celého MCU v podstatě od Endgame, respektive No Way Home, únavné Reynoldsovo copy paste hraní své trademarkové polohy napříč ostatními filmy a usazení rutinéra Levyho na režisérskou stoličku to nakonec dopadlo asi jak nejlépe mohlo a odkaz předchozích filmů znesvěcen Disneym naštěstí nebyl, nicméně přes všechny crowd-pleaser ozdoby se celkovou únavu marvelovského materiálu ani tentokrát zamaskovat nepodařilo, naopak se ukázala v plné nahotě.

Disney se ve trojce pokouší zopakovat osvědčený recept z No Way Home, tj. naroubovat do MCU konkurenční komiksovou sérii a výsledek pro jistotu vyšperkovat tunou fan service obsahu (pro změnu po vzoru Spider-Verse animáků). Takže k dosavadní meta rovině, infantilním vtipům, nekorektním hláškám, popkulturním odkazům a brutální eRkové akci se nově přidává fanoušky vymodlený "souboj titánů Kanaďanů" a k tomu easter eggy napříč MCU i marvelovským univerzem od Foxe, cameo vystoupení kdekoho (přičemž některé vykouzlily úsměv na tváři, zatímco jiné vyvolaly jen pokrčení rameny) a přátelská střelba do vlastních řad (Disney, Fox, kondice MCU, multiverse, Jackmanův comeback, atd.), což na mnoha místech spolu ladí a na mnoha místech vzájemně drhne.

To nejdůležitější naštěstí funguje na výbornou. Humor občas trefí střed terče ("záchranná" operace Nicepoola je top:-)), občas jej těsně mine a občas jde úplně mimo, ale tohle se dělo i v předchozích dílech série, protože při takovém množství a kadenci gagů to jinak ani nejde. Podstatné je, že Reynoldsovo neustálé vtipkování a Jackmanovo neustálé fuckování se ideálně doplňuje, společná buddy chemie se po většinu filmu drží na maximálním levelu, navrátivší Jackman se po Loganovi dočkal důstojného charakterového oblouku, fanouškovské momenty, po kterých cílovka dlouhé roky volala a konečně se dočkala (dvojitá bitka titulní dvojice, rosomákův ikonický kostým s nasazenou maskou, slavný upírobijec s povědomým ksichtem znovu na scéně, atd.), se povedlo vytěžit naplno a pár divácky vděčných highlightů se ve filmu také najde ("kosterní" rozcvička a deadpoolovská párty, které song od Madonny dodává neuvěřitelné grády:-)).

Problémem ovšem je, že syndrom MCU filmů posledních pár let se i ve trojce projevuje naplno. Multiverse a irelevance osudů postav, protože v záloze je bezpočet dalších variant téže osoby, generické příběhové linky o záchraně celého univerza, hlavní záporáci jakožto instantní jednorozměrné figurky na jedno použití, hromada hostujících postav bez dostatečného prostoru na cokoliv jiného, než zamávání do kamery a pronesení nějakého onelineru a zaměnitelná akce obvykle plná digibordelu. Na jedné straně se trojka proti nejrůznějším klišé žánru, respektive marvelovské produkce, posměšně vymezuje, na druhé straně je důsledně dodržuje. Ukázkovým příkladem budiž to, jak se pracuje s narychlo poskládanou superhrdinskou týmovkou ve dvojce a ve trojce (nejvtipnější scéna ve filmu versus nenápaditá sekvence ve stylu ostatních komiksovek typu Flash). Přesto spolu s trojkou GotG nejlepší marvelovka za hodně dlouhou dobu:-).

P.S. Potěšila archivní potitulkovka, ovšem při všech zákulisních referencích neukázat v roli rosomáka také Scotta, nebo alespoň nezmínit, že Scottovi vděčí Jackman za celou svou hvězdnou kariéru, je neskutečně promarněná příležitost.

čtvrtek 25. července 2024

The Image Of You 4/10

Možná bych se u filmu i bavil nebýt toho, že rádoby šokující pointu jsem správně odhadl ani ne po půl hodině děje a zbytek filmu pak jen útrpně přihlížel nepříliš obratnému snažení všech zúčastněných skrze další a další obehrané scénáristické kličky (podobné žánrovky s nespolehlivě-vypravěčským plot twistem neustále dojíždějí na jednu a tu samou chybu a tou je ne-interakce postav) před divákem zamaskovat, o co tady ve skutečnosti jde.

Vlastně beru zpět, i kdybych předem nevěděl, jak to celé skončí, o moc lépe bych se nebavil. Pieterse v hlavní dvojroli sice působí sympaticky, ale obě polohy (romantická naivka/sexy bitch) přehrává jako o život, všechny důležité postavy až na jednu malou výjimku (se kterou to nepřekvapivě dopadne nejhůře) se chovají jako nesvéprávní idioti (likvidace nepohodlné osoby bez ověření její identity je top:-)), nebo vyšinutí sociopati, případně obojí, což kulminuje v samotném finále, ve kterém se vítězoslavně odhalí "temné rodinné tajemství", které nedává žádný smysl a jako bonus navíc se začnou dít naprosto wtf události, popírající logiku a dosavadní charakterové ukotvení postav.

Kill 7/10

Trailer příjemně navnadil a film naštěstí naděje na zábavnou akční jízdu lomeno krvavou řežbu z Bollywoodu následně potvrdil:-). Na kvalitativní level borců z 87Eleven, tj. Wicka, nebo dokonce pánů Ruhiana a Rahmana, tj. Raidu, se sice dosáhnout nakonec nepodařilo (na to by bylo potřeba o trochu více zapracovat na choreografii, kamerových úhlech, střihu a délce nepřerušovaných záběrů) a film v rámci bitek nedisponuje žádným fight highlight momentem jako zmíněná konkurence, ale samotné akce je opravdu hodně a nechybí jí slušivá eRková brutalita a svižné tempo. Už jen tím si film automaticky připisuje plusové body, ale k pochvale je toho ještě o dost více.

Jakmile se hlavní postava po odhalení názvu filmu přepne do berserk módu, míra zábavnosti prudce letí nahoru, povinná expozice před nástupem do vlaku je zkrácena na minimum, dojemná romantická linka neobtěžuje více, než je nezbytně nutné (protože je značně kýčovitá), casting je typově obsazený dokonale, hlavní záporák je ukázkový parchant, kterému divák od jeho nástupu na scénu přeje krutou smrt, některé vedlejší postavy se dočkají sympaticky nekompromisního přístupu (aneb plot armor není na pořadu dne:-)) a horda anonymních protivníků dostane v ději překvapivě velký prostor nejen stran bitek a bolestného odcházení na věčnost, ale rovněž taktizování, rodinných vztahů a dokonce citového rozpoložení (v některých "truchlících" scénách téměř vzbuzují sympatie), což se v žánru příliš často nevidí.

středa 24. července 2024

A Complete Unknown

S Cashem jsem nejtěsněji do styku přišel v parádní úvodní titulkové sekvenci u Snydera (nejsem fanoušek, ale Cash tam seděl jak prdel na hrnec) a Walk the Line s výborným Phoenixem jsem si následně přesto náramně užil. Shodou náhod s Dylanem jsem nejtěsněji do styku taky přišel v parádní úvodní titulkové sekvenci u Snydera (nejsem fanoušek, ale Dylan tam seděl jak prdel na hrnec), tak snad se historie bude opakovat a Complete Unknown s výborným Chalametem (v současné době a požadované věkové kategorii imho ten nejlepší možný casting) si taky užiju:-).

Conclave

Pěkná práce, jednou za čas si dát nějakou komorní thrillerovou konverzačku se zajímavým zvratem na konci, postavenou primárně na hereckých výkonech, není vůbec na škodu a tohle vypadá, že bude přesně taková příjemná žánrovka. Téma samo o sobě skýtá nemalý zábavný potenciál, aneb vatikánská hra o trůny, totiž papežský stolec:-), Harrisova předloha je všeobecně chválená, Berger je slušný řemeslník a Fiennes spolu se zbytkem sympaticky nabitého castingu patří mezi herecké jistoty. Tak snad se to všechno povede přetavit do kvalitního výsledku.

úterý 23. července 2024

The Inheritance 5/10

Skvadra rozmazlených potomků svolána do rodinného sídla na popud hlavy rodu a postavena před nelehkou volbu, jejímž výsledkem je boj o holý život a postupná čistka v řadách rozhádaného příbuzenstva. Kdepak už něco takového bylo k vidění? Správně, v bezpočtu jiných zapomenutelných béček, které se mezi sebou odlišují jen v tom, zda jde o battle royale vybíjenou nebo slasher/duchařinu. A prokletí bezvýznamnosti se nepodařilo prolomit ani tentokrát.

Protože jedno příběhové klišé tady střídá druhé od charakterů postav (v jakém pořadí se jednotliví účastníci rodinné sešlosti odeberou na věčnost je přímo úměrné míře jejich sympatičnosti), přes jejich nesmyslné chování (nesmrtelné pravidlo o procházení baráku, ve kterém se dějí podivné věci, zásadně o samotě nikdy nezklame:-)), až po řádění zdejšího bubáka (očividně je zastánce outsourcingu, jelikož všechnu špinavou práci přenechává jiným:-)) a napětí, natož hororová atmosféra, se v průběhu děje dostavuje jen velmi decentně. Pochvala tudíž tvůrcům putuje jen za hereckého veterána Guntona v roli patriarchy rodu a obstojnou (dokonce dvojitou) pointu, díky které se vysvětlí některé předchozí dějové nelogičnosti, ale především se od dosavadních paranormálních hrátek v závěru filmu odskočí žánrově kousek jinam.

Rebel Moon - Chapter One: Chalice Of Blood

Wow, takže před tím byl každý druhý záběr srandovně mizerné slow-mo, teď k tomu bude každý třetí záběr se srandovně mizernou digi sprškou krve a namísto stotřicetiminutového čekání na nic to bude podle wiki dvěstěminutové (!) čekání na nic, tak to je nabídka, která se neodmítá. Akorát že vůbec:-). 

Neumím si představit, co by musel Snyder v DC ukázat, aby to jako celek i na podruhé nebylo neředěné filmové peklo, způsobující PTSD na počkání. Snad jen, kdyby tam náhodně doplnil nějaké hanbaté scény pro dospělé. Pak by to šlo absolvovat alespoň rychloposuvem s přeskakováním všeho ostatního:-).


Farming simulator Rebel Moon Village Cottage Vol. 1 spuštěn na hardcore obtížnost Director's Cut. Prolog, nuda, copycat design, pláč, agroporno, nevolnost, slow-mo fetiš, smích, cgi fest, letargie, shit akce, deprese, digi krev a body double nahotinky, polospánek, geniální hiring charakterů ("Hej Ty, pojď s námi. Hmm, tak jo."), bolest, flashback fillery, deprese, cliffhanger, rezignace, závěrečné titulky, kóma. Gratulace, platinová trofej "Viděl, slyšel a přežil" byla právě odemčena:-).

pondělí 22. července 2024

Million Dollar Baby

Sophiina volba, jestli je pro mě lepší tohle nebo Gran Torino:-). Obecně to mám tak nastejno, ale kdybych pro něco zvednout ruku fakt musel, tak volím Million Dollar Baby. A možná jsem v menšině, ale u mě za to může právě ten pochmurný konec, který na filmu oceňuji ze všeho nejvíce. Nejen úplný závěr s posledním rozloučením, ale všechno, co se odehraje po tragickém zápase o titul. Bez toho by to bylo sice, jak je u Eastwooda dobrým zvykem, stále kvalitně natočeno a kvalitně odehráno, ale jinak jen další sociální drama ze sportovního prostředí o zázračné cestě from zero to hero boxerského outsidera v řadě.

Nic proti tomu, když se najdou schopní lidé před i za kamerou, je to působivý divácký zážitek, ale kolik takových historek s hollywoodským happy endem už bylo natočeno? Tohle sice také není zdaleka první zástupce žánru, ve kterém to s hlavní postavou nakonec nedopadne nejlépe, ale právě proto, že je to jako celek kvalitně natočeno a kvalitně odehráno, depresivní závěrečná část tomu v mých očích přidává punc "něčeho navíc". Nejen z pohledu vypovídající hodnoty o odvrácené tváři (sportovního) úspěchu, ale i po stránce získaného prostoru pro opravdová dramata, ve kterých se skutečně lámou charaktery (když to přeženu, tak si Swank o sošku řekla spíše na posteli než v ringu). 

Twisters (Bilance)

Twisters je pěkná ukázka toho, že se na film ve velkém nahrnula cílovka (hádám, že především ze středozápadu, protože téma a OST), nějací náhodní kolemjdoucí … a pak už skoro nikdo. Tyhle legacy sequely devadesátkových značek, které stály především na trikové stránce, to mají v dnešní době těžké, no. Na jeden JP (dinosauři jsou populární tak nějak průběžně:-)) a jedno Jumanji (faktor Johnson, jinak mě nenapadá, jak se podařilo nahrabat taková numera:-)) připadá jeden Twister, ID4, Matrix, Space Jam, Terminator, atd. Zarazit publikum do sedačky už není moc čím, no. A pokud nezafunguje nostalgie a netrefí se kvalita, tak není, kde brát. 

Každopádně resuscitovaná tornáda překvapila, čekal jsem o dost horší výsledek. O to více bude kravaťáky mrzet nasazení týden před pláštěnkami (přitom na to měli celý měsíc, kdy bylo od prequelu Quiet Place blockbusterové pusto, prázdno). Protože na, po dlouhé době všeobecně vyhlíženou, marvelovku se vypraví i balíci ze středozápadu a plf/imax sály pro Powella a spol. zmizí mávnutím kouzelného proutku.


Samotné tržby Twisters neřeším, průserem to smrdělo od počátku (rozpočet, žánr) a taky to tak dopadlo, ale ten poměr doma vs zbytek světa je tedy síla a slušná facka pro studio (respektive obě studia). Nepamatuju si, kdy se u velkorozpočtového studiového blockbusteru za posledních pár let něco podobného stalo. Jednička s tržbami skončila půl na půl a není těžké domyslet si proč - všechny uhranula revoluční triková stránka. Jestli tohle nedokazuje, že dvojka doma rezonuje jen kvůli domácímu tématu a možná písničkovému OST, což ve zbytku světa logicky tak moc nefunguje a triková stránka už nehraje žádnou roli, tak už asi nic.


neděle 21. července 2024

Young Woman And The Sea 8/10

Rønning natočil takový neoficiální prequel loňského "plaveckého" biopicu Nyad a naštěstí nejen tématem, ale i výslednou kvalitou filmu. Všechny povinné atributy podobných historek o nezdolné síle lidského ducha, vzniklých na základně skutečných událostí, jsou pochopitelně přítomny a příběhová linka se ubírá po předem očekávaných kolejích. Nechybí okolím podceňovaný, ale o to více odhodlaný, jedinec s celoživotním (v tomto případě sportovním) snem a nepřející živel v podobě nejen obtížných přírodních podmínek, ale i sabotážníka z vlastních řad a samozřejmě dojde na překonávání překážek na více frontách, fyzické/mentální krize, přepisování historických tabulek a nakonec vítězné pokoření do té doby nemyslitelné mety.

Podstatné ovšem je, jak to všechno funguje dohromady a jakým způsobem se to divákovi podá. A v případě Rønningova počinu to funguje přesně tak, jak má od napínavého děje a výborných hereckých výkonů všech zúčastněných (vedle Ridley v hlavní roli a rodičovského páru Bodnia a Hain zaslouží zmínit bodrý samorost Graham), přes přirozeně zakomponovanou emancipační linku a poučnou historickou lekci nejen po stránce vlastního sportu, ale i tehdejší společnosti (puritánská morálka, rodinná výchova, předem domluvené sňatky, uplatnění žen kdekoliv jinde než v domácnosti, atd.), až po silné momenty (důležitá majáková scéna připomene LOTRa) a dojemný závěr a je to podáno natolik poutavě, že všudypřítomnou hru na jistotu divák tvůrcům snadno promine.

Twisters 6/10

Budu na Chunga hodný a napíšu, že dodal obstojné řemeslo. Kdybych byl zlý, musel bych napsat, že natočil zbytečné pokračování, které nad rámec kopírování prvků původního filmu nepřináší nového (natož přelomového jako v případě originálu) prakticky nic. Jednoznačným benefitem dvojky jsou produkční hodnoty, obří rozpočet je ve filmu poznat a měřítko zkázy (byť pochopitelně digitální) je vcelku působivé. Se vším ostatním to už taková sláva není.

Na jedné straně dvojka kopíruje jedničku kde může, na druhou stranu ji podivně ignoruje (na její konto kromě Dorothy nepadne během filmu ani slovo). Tragický prolog, aby se hlavní postava hned ze startu vybavila nějakým tím traumatem (jak to se všemi postavami vyjma Edgar-Jones na začátku filmu dopadne je jasné minutu po jejich nástupu na scénu:-)), dva konkurenční týmy a jak jinak než snobští profíci proti odvázaným amatérům (a dokonce se stejným rozložením sil, tj. jedni to dělají pro prachy, zatímco druzí pro dobro lidstva:-)), nezničitelná Dorothy a rodinný time out před velkolepým finále na vyjasnění si životních priorit.

Jednička stála na revolučních tricích a sympatických postavách, respektive proměnlivém vztahu ústřední dvojice. Ve své podstatě šlo o staromilskou romantiku, akorát zabalenou do katastrofického žánru a opatřenou trikovým wow faktorem (což si de Bont s Crichtonem "vypůjčili" od Camerona z Abyss a sám Cameron to hned o rok později zopakoval s loďkou a ledovcem). Dvojka má problém na obou zmíněných frontách. Powell a Edgar-Jones je sice sympatická dvojka, ale to je tak vše. Romantická linka, která se v průběhu filmu neustále vrací do hry se nijak nevyvine a v závěru filmu je úplně zahrána do outu. I proto chemie mezi Powellem a Edgar-Jones žádných závratných hodnot nedosahuje.

V jedničce byly projevy počasí v průběhu filmu pečlivě dávkovány a s každým dalším střetem s tornádem se divák dočkal něčeho nového (létající krávy, zemědělské stroje bombardující silnici, zničené kino, farma rozmetaná na třísky, atd.) tak, jak rostla jeho síla. Ve dvojce vychází všechny vrtochy počasí víceméně na stejno. Scéna útěku z motelu a úkrytu v bazénu je jediná sekvence v celém filmu, která má atmosférou opravdu blízko k originálu stran pocitu nezkrotné síly přírody prožité na vlastní kůži. Zbytek trikových atrakcí představuje jen zaměnitelné jedničky a nuly.

Zajímavá enviromentální linka (změna klimatu a nárůst počtu přírodních katastrof), kterou se tvůrci před premiérou zaklínali, je odbyta jen několika letmými dialogy a kompilační OST se vzhledem k místu děje asi použít hodilo, ale osobně mě celý film jen iritoval. Na pár osvěžujících novinek ve dvojce sice dojde (třírozměrný sken, snaha o zastavení řádění tornád namísto pouhého studia, twister twins), ale v záplavě všeho, co je pojato úplně stejně jako minule (akorát bez doprovodného wow faktoru), to zkrátka k působivému výsledku (jako tenkrát) v dnešní době už nestačí.

P.S. Škoda, že když už se do filmu investovalo 200 mega, nenašlo se v rozpočtu pár dolarů navíc na 3D konverzi, zrovna u podobného typu filmu by to přidanou hodnotu mělo.

pátek 19. července 2024

Lowlifes 5/10

Běžná rodinka na výletě karavanem, setkání s podezřelými vidláky během zastávky na cestě, nevyprovokovaný konflikt a nakonec obvyklá hra na honěnou s šílenou kanibalskou rodinkou na vidlácké farmě uprostřed ničeho. Takže další zaměnitelné hororové béčko, kombinující podžánry slasher a home invasion v řadě? Tentokrát na první pohled naštěstí ne, respektive na druhý pohled už bohužel ano.

Dvojice celovečerních debutantů to na diváka zkouší dost podobným způsobem jako nedávno In A Violent Nature, tj. je tady patrná snaha o trochu jiný pohled na provařené téma a hraní si s žánrovými pravidly. Povinná expozice končí zajímavým plot twistem, po němž ovšem následuje přesun pozornosti z nebohých obětí na původce vražedného řádění. Vyprávění skrze pov zabijáků nejenže ve filmu zbytečně umenšuje prostor kladným postavám, které jsou už tak obyčejné charakterové škatulky, ale především narušuje budování napětí a hororové atmosféry.

Bodycount není žádný zázrak, jednotlivé killy moc kreativní invence neobsahují a snaha o nějakou satiru a sociální kritiku (střední třída vs spodina společnosti) je sice chvályhodná, ale do značné míry se míjí účinkem. Na to by bylo potřeba o dost schopnější herecké osazenstvo a o dost sofistikovanější dialogy. Plusové body tak putují filmu jen za typově vhodně vybraný casting, pár černohumorných scén, slušnou dávku gore a příjemně nekompromisní konec.

The Convert 6/10

Tamahori se (opět) vrací ke svým maorským kořenům a tentokrát historkou o radostech a strastech šiřitelů křesťanské víry v nejzapadlejších koutech světa. Pearce v hlavní roli odvádí svůj (vysoký) herecký standard, domorodý casting dodává filmu správnou dávku autenticity, kostýmům a výpravě není co vytknout (téměř každý záběr nádherných přírodních scenérií si zaslouží zarámovat a pověsit na zeď) a závěrečný konflikt je natočen působivě (škoda, že podobně atmosféricky laděných scén není ve filmu více), ale po dějové stránce vyprávění příliš nestrhne a nikterak svižné tempo a zbytečně rozmáchlá stopáž ke spokojenému diváckému zážitku taktéž moc nepřispívá. 

Obrácení pohanů na křesťanskou víru, těžký život kolonistů v zapadlé osadě, problémová koexistence s domorodými kmeny, kulturní rozdíly, střet civilizací, klanové války a postupná hodnotová i sociální integrace hlavní postavy do společnosti původních obyvatel. A k tomu ještě břemeno viny a snaha o vykoupení se z hříchů minulosti, politikaření kolonistů, projevy rasismu a dokonce dvojitá love story s pochmurným koncem. To vše je ve filmu do větší nebo menší míry zastoupeno, nicméně s ohledem na množství témat Tamahori jen přeskakuje od jedné věci ke druhé, aniž by se kterékoliv z nich věnoval více do hloubky, respektive ji zpracoval nějakým atraktivním způsobem. 

My Spy: The Eternal City 6/10

Typická dvojka se všemi pozitivy (staré známé postavy znovu na scéně ) i negativy (to stejné jako minule, ale prakticky ve všem o něco horší), které k tomu patří. Ohraná premisa o ukradených atomovkách, dějová linka se školním tripem v Evropě kompletně vykradená z Far From Home (včetně faktoru "reklama na cestovky"), humor protentokrát produkovaný za každou cenu (takže mnohem větší výskyt mírně trapných výstupů než tomu bylo v jedničce), obludně digitální opeřenci,  zábavný potenciál v podobě heist mise do velké míry nenaplněn a obecně akce kvalitou i množstvím zastoupena jen aby se neřeklo (dokonalým příkladem budiž honička s papamobilem). 

Zachraňuje to pár vtipných scén a především casting. Bautista o svém komediálním talentu přesvědčil už dávno a tady to znovu potvrzuje, Coleman už sice logicky postrádá "roztomilou bezprostřednost" z jedničky, ale naštěstí se tady vyhnula "afektované otravnosti" (častý to problém adolescentů ve filmech) a Schaal s Jeongem v záplavě rutinních gagů přece jen sem tam vyplodí docela údernou hlášku. Celkově Segal splnil zadání a natočil maximum možného, tj. nenáročné "pokračování na klíč", ve kterém se dějí předvídatelné věci předvídatelným způsobem.

středa 17. července 2024

Fast Five

Po dlouhé době jsem si dal repete a i po více než dekádě je to pořád stejná pecka:-). Po předchozích tu více, tu méně povedených dílech to tehdy v kině byla rána z čistého nebe, která byla o to více šokující, protože ji měli na svědomí ti samí lidé, kteří se do série uvedli obecně nepopulárním trojkou. Co shodou okolností ve stejný rok pro konkurenční značku M:I udělal Ghost Protocol (řada šílených kaskadérským kousků, rámujících "korálkově" koncipovanou příběhovou linku), to pro značku F&F udělala Fast Five. Což v tomhle případě znamená přelomový díl, který znamenal definitivní přerod autotuningové série pro petrolheady k vysokorozpočtové blockbusterové značce (rozpočet poprvé v rámci franšízy překonávající 100 mega) s velkými akčními atrakcemi a nejpopulárnějšími hvězdami žánru pro masové publikum.
 
Geniální nápad zkombinovat stávající automotive téma s týmovkou a motivem heistu, fanoušky dlouho očekávaný souboj titánů Diesel vs Johnson, testosteronem nabité hlášky, fikaný podraz, disco vypalovačka Danza Kuduro a jedna z nejlepších akčních scén v celé sérii v podobě adrenalinem nabitého "trezorového" finále (v bonusech na videu mě později překvapilo zjištění, že scény s trezorem nejsou čisté cgi, ale auto zamaskované za trezor a to včetně zabudované toalety pro kaskadéra uvnitř:-)). Zkrátka dokonalá esence celé Dieselovy kariéry (pot, svaly, tričko s krátkým rukávem, pot, onelinery, velké krochny, pot:-)) a film, který mu definitivně nakopl kariéru (z čehož na autopilota těží dodnes) a to v době, kdy byl fakt cool. Doposud jednoznačný kvalitativní vrchol celé macho série, který šlape od začátku až do konce.

úterý 16. července 2024

The Killer

Kurvadrát, Johne, hrdino mého dětství a idole mých tehdejších mokrých snů, proč? Proč ses na tenhle od začátku idiotský nápad na remake nakonec nevykašlal?? Proč si neužíváš vydobytého (v posledních letech už tak nahlodaného) renomé z časů heroic bloodshed éry a svou klasiku vlastnoručně (!) pochcáváš??? Proč točit remake dokonalého filmu, který už není možné absolutně v žádném ohledu čímkoliv vylepšit? Ví to někdo?

No nic, stran traileru samozřejmě naprosto nečekaně všechno špatně. Tvl, zase zcela nefunkční koncept "silné holky s ještě silnějšíma bouchačkama", to tady už dlouho nebylo. Ty hromady zapomenutelných nudných béček v tomhle žánru evidentně nestačily a je potřeba to zkusit ještě jednou:-(.

Emmanuel je ženský ekvivalent Mackieho, tj. herecké dřevo s charismatem v záporných hodnotách, která na hlavní role (natož v akčním žánru) absolutně nemá a pokud o tom někdo dosud pochyboval, tak tady dostane důkaz místo slibů. K tomu genderové kvóty tady, rasové kvóty támhle, akce od začátku do konce k smíchu/pláči (tolik scén střelby skokem plavmo jsem nezažil snad ani v Strangleholdu nebo v Maxovi Payneovi 3:-)), provařená Paříž ("když na to má Wick, tak my taky, sakra") a abych nezapomněl - kde jsou kurva nějací holubi ve zpomaleném záběru v "kostelním" finále?


Velká chyba a doporučuji napravit asap:-) a pokud možno, tak v necenzurované dvou a čtvrt hodinové verzi*, protože to je imho jeho nejlepší film. Jak v rámci jeho heroic bloodshed éry, tak celé (HK+Hollywood+Čína) kariéry. Hard Boiled je akční inferno s jednorozměrnými postavami v podstatě bez příběhu, Killer je o něco menší akční inferno, za to ale se silným příběhem a s plnohodnotnými postavami. Vlastně je to koncepčně dost podobné Millerovu posunu od Fury Road k Furiose, akorát v opačném gardu. Jedno je takové kreativní filmové cvičení a druhé je dílo, které na více úrovních ukazuje režisérovy tvůrčí ambice (byť samozřejmě v mnohem menším produkčním měřítku).

*Jak je to s aktuální dostupností bohužel netuším, já jsem se k ní dostal kdysi dávno malinko pofidérním způsobem.


Co si tak pamatuju, tak to obrazově až tak strašné nebylo, ale viděl jsem to v době, kdy se tady vesele prodávaly ofiko dvd s prachbídným (nevyčištěným) obrazem a frčely brutálně komprimované divxy, takže až takový šok to tehdy nebyl a k tomu navíc ještě na crt televizi. Dnes by to na současných panelech bylo nekoukatelné, o tom žádná:-).

Jinak až teď koukám na ebay a amazon a zjišťuju, že ta necenzurovaná verze asi ofiko na plackách nikdy nikde nevyšla. Tak to je škoda, mohli ji v rámci nějakého vydání uvést alespoň jako bonusový materiál (ve stylu workprintu u Blade Runnera), fanoušci by to určitě ocenili. Bullet in the Head, což je podobný případ (taky spousta více nebo méně prostříhaných verzí), jsem taky kdysi viděl v prodloužené verzi a koukám, že ten ofiko na plackách asi taky nikdy nikde nevyšel. A teď si vlastně vybavuju, že se Woo před časem zmiňoval, že práva na jeho filmy drží nějaká obskurní firma, které o ně nejeví žádný zájem, tak možná proto jeho filmy na videu nedostávají více "fanouškovské" péče.


Jako remake jednoho z nejlepších akčních filmů všech dob to je svatokrádež, ale to bylo patrné už z traileru. Bohužel i jako obyčejné akční béčko na streamu to je tragédie. Akce pramálo a navíc o ničem s legračně digitálními přestřelkami a cákanci krve, Emmanuel herecky i fyzicky mizerná jako vždy, kopec nudné dialogové vaty, OST s upištěnými, jakože osudovými, chorály je k popukání, zpomalovačky ala Snyder (postava při slow-mo nedělá vůbec nic výjimečného) a zhusta přepálená stopáž. O tom, že vztahy a konflikty mezi charaktery absolutně nefungují ani není potřeba se zmiňovat.

Manhunt byl fail, Silent Night byl fail a teď Killer je taky fail. Sorry Johne, v 90s byls můj idol, ale tohle už není náhoda.

neděle 14. července 2024

The Substance

S Revenge mě Fargeat moc nepřesvědčila a filmem jsem se dost protrpěl, ale tohle vypadá na úplně jiné kafe maso a nedá se tomu upřít, že alespoň na úrovni upoutávky to má stylový ksicht a slušný tah na branku, i když z těch radikálnějších eRkových věcí ve filmu se tady neukáže vlastně vůbec nic (to i ten plakát k filmu je víc hardcore než tenhle sneak peek:-)). Jinak tedy nekorunovaný král body hororu Cronenberg po svém návratu k žánru moc oslnivou formu nechytil, tak snad v případě Fargeat nadšené festivalové ohlasy nekecají a mistr se dočkal zdatné konkurence. 

The Bikeriders 6/10

Už podle trailerů, které jely, ehm, jen na půl plynu, to na dobovou parafrázi seriálového Sons of Anarchy moc nevypadalo a film tohle podezření bohužel potvrdil. Nichols zkrátka natočil jen pohlednici o životě a době "mužů na létajících jednostopých strojích" a nedodal k tématu o moc víc, než se vejde do zdravice, napsané na její zadní straně.

Produkční hodnoty filmu jsou výborné a casting odvádí taktéž vynikající práci, ale chybí tomu výraznější tah na branku v podobě uceleného příběhového oblouku, který postavy odněkud někam posune a případně předá divákovi nějaké poselství. Retrospektivní vyprávění vzestupu a pádu jednoho fiktivního motorkářského klubu v bouřlivém období přelomu 60s a 70s je složeno jen z více nebo méně zajímavých epizod ze života členů klubu, přičemž nějaký přesah stran tehdejší společenské situace (ztráta nevinnosti, nedůvěra v autority, dopady války, lidskoprávní hnutí, vlny demonstrací, atd.) se v ději řeší jen velmi okrajově a cestovní rychlost alias tempo až do konce filmu nepřekročí povolené hodnoty.

Comer je díky průběžnému komentování vlastních myšlenkových pochodů nejkomplexnější postavou v celém filmu, naopak postavy Hardyho a Butlera nejsou, až na pár momentů, o moc více než jen archetypy (macho boss a macho rebel) a zbytek postav je už vysloveně stafáž. Nejsilnější scéna v trailerech (potyčka a následné vypálení putyky) je v samotném filmu prezentovaná ve zcela totožné podobě, tj. neobsahuje navíc zhola nic a kromě ní toho děj po stránce dramatu už moc jiného nenabízí. Na určité emocionální vyvrcholení sice v závěru dojde, ale nevede k němu nijak zvlášť působivá cesta, prostě na něj v sérii životních kapitol jen dojde řada, protože je potřeba osudy postav nějak uzavřít. Potenciálně nejzábavnější část filmu (proměna klubu v regulérní gang) je pak odbyta jen pár záběry.

Atmosféru tehdejší doby se skrze výpravu, kostýmy, OST (téměř nepřetržitě hrající retro songy na pozadí) a samozřejmě nablýskané mašiny (byť ve filmu vlastně nemají až tolik prostoru) podařilo připomenout dokonale a ústřední trojice Comer, Hardy a Butler podává soustředěné herecké výkony (nikdo další už nestojí za zmínku, což je vzhledem k obsazení Shannona, Reeduse nebo Holbrooka škoda), ale to je tak vše. Z předlohy, která obsahuje především obrazový materiál, šlo převzít jen atmosféru a styl (což se povedlo na výbornou) a samotný film mohl vyprávět prakticky o čemkoliv. Nichols se bohužel rozhodl, že pouze zachytit vybrané fotografie v pohybu bude k působivému výsledku stačit.

sobota 13. července 2024

Latency 4/10

Neuralink: The Movie, aneb nezahrávej si s umělou inteligencí, nebo si umělá inteligence (notně ošklivým způsobem) zahraje s Tebou:-). Debutant Croke se tady pokusil o něco podobného, co se před pár lety podařilo Whannellovi v nenápadné hitovce jménem Upgrade, tj. natočit nízkorozpočtovou komorní sci-fi záležitost s minimem postav a lokací, která se pyšní zajímavou cyberpunkovou premisou a jak jinak než technofobicky varující pointou.

Akorát v jeho případě se tak stalo bez originálních (vlastně jakýchkoliv) akčních scén, stylového audiovizuálu, dávky napětí, detektivní zápletky a vychytralé umělé inteligence interagující s ústřední postavou. Takže ve výsledku toho příliš zábavného nezbylo. Psychologická rovina moc nefunguje, v průběhu děje divák neustále čeká, kdy se to konečně rozjede (a samozřejmě až do konce nerozjede) a na pořadu dne není ani nějaká plíživá hororová atmosféra, což je škoda, protože příběh o prolínání reality s počítačovou simulací ala Matrix a postupném propadu hlavní hrdinky do šílenství si o něco takového přímo říkal. Nezachraňuje to bohužel ani pointa, protože jakmile se ukáže, že hlavním hybatelem děje jsou halucinace, je víceméně jasné, jak celý film dopadne (správně, vyhrála to nejtuctovější varianta).

pátek 12. července 2024

Captain America: Brave New World

Ok, takže to budou chtít publiku prodat jako "přízemní" konspirační thriller ala Winter Soldier a navrch přidají Red Hulka, fajn. A co dál? A dál už nic. Mackie je ve srovnání s Evansem absolutní herecký tragéd s charismatem level pochodující topinkovač, což v minulosti dokázal nejen v rámci MCU, ale úplně všude, kde se mimo Marvel objevil, takže ani tady tomu imho nebude jinak, k tomu digibordel všude, kam se podíváš a vehementní snaha Marvelu z filmu udělat bombastickou "událost". 

Aby ne, když po tragických zkušebkách a brutálních přetáčkách, které překopaly skoro celý film, jsou podle zvěstí s rozpočtem daleko za hranicí 300 mega a podle traileru se na víc, než jen rutinní more of the same, nezmohli. Jediná věc, kvůli čemu se na čtyřku těšit, je Ford a Tyler a to ještě možná (podle toho, jak velký prostor ve filmu nakonec budou mít).

The Exorcism 4/10

Loni si fotřík Crowe vyzkoušel vymítače, letos to zkouší s posedlou obětí (tudíž nezbývá než si napřesrok zahrát přímo nějakého pupkatého démona a sbírka bude kompletní:-)) a bohužel s mnohem menším úspěchem. A "poděkovat" za to může především Millerovi, protože jeho neotřelý pokus zkombinovat jakési psychologické drama s tradičním vymítačským hororem dopadl po všech stránkách mizerně.

Příběhová linka nabízí akorát jedno klišé za druhým (ztráta manželky, drogová závislost, problematický vztah s odcizenou dcerou a jak jinak než nějaké to těžké trauma z minulosti jako bonus navíc, tudíž zákonitě dojde i na vysvětlující flashbacky), přičemž jediný potenciálně zajímavý nápad s natáčením filmu ve filmu, pro změnu vykradený z trojky Screamu (což asi nebude náhoda, když producentem filmu je Williamson), je naprosto nevyužitý jak po stránce děje, tak z pohledu meta roviny vyprávění (narážka na "prokleté" natáčení mnoha klasik hororového žánru a odehrání závěrečného souboje z fiktivního filmu i ve "skutečnosti" a tím to končí).

Nesmí chybět pár laciných lekaček, ale práce s kamerou, střihem a hudbou pro navození napětí, strašidelné atmosféry a gradování tempa je pro Millera neznámým pojmem, takže výsledkem je stopové množství ve všech zmíněných kategoriích. O démonovi se divák kromě jména nedozví vůbec nic, bodycount dosahuje tragické bilance, Worthington se ve filmu objeví zhruba na pět minut a korunu všemu pak nasazuje vymítačské finále s legračně přehrávajícím Crowem a doslovnou vykrádačkou body switche z Exorcisty, které připomíná spíše ochotnické divadlo než mrazivý závěr nedostižného předobrazu. Plusové body si tak zaslouží jen Crowe, tedy pokud zrovna nepromlouvá směšným "démonickým" hlasem, nepřirozeně neotáčí hlavou a nevznáší se ve vzduchu:-).

čtvrtek 11. července 2024

The Garfield Movie 6/10

Obtloustlý kocouří povaleč se zálibou v jídle všeho druhu, vykořisťování svého věrného psího poskoka a sarkastických komentářích se po dlouhé pauze vrací zpět na scénu a tentokrát v kompletně animované podobě. Jak to dopadlo? Jako ničím neurážející, ale také ničím nevynikající animovaná jednohubka.

Příběhová linka je bohužel naprosto triviální a postrádá jakýkoliv moment překvapení, protože je od začátku do konce složena z motivů, které byly nejen v animácích k vidění již nesčetněkrát (ať už jde o rodinnou "sbližovací" odyseu nebo plánování a uskutečnění heist mise po vzoru M:I), aniž by k danému tématu tvůrci dodali něco osobitého. Navíc kombinace kocourova specifického smyslu pro humor, primárně určeného pro dospělé publikum a nenáročného děje, který je naopak uzpůsoben dětskému divákovi, působí poněkud nesourodě.

Vyzdvihnout zaslouží vydařený dabing (zejména v případě trojky Pratt, Jackson a Rhames), pár povedených gagů (road kill, catflix), většinu interakcí psího parťáka (s přehledem nejvtipnější postava v celém filmu) a několik zábavných scén, parodujících žánrové klasiky v doprovodu povědomých hudebních tónů (M:I, Top Gun). Celkově se ovšem ve všech ohledech (animace, příběh, verbální i vizuální humor) jedná o rutinní záležitost.

středa 10. července 2024

I Saw The TV Glow 4/10

Typický zástupce indie/artové produkce, jehož tvůrci nemají tak úplně jasno v tom, co vlastně hodlají publiku sdělit a i to málo, co sdělují jasně, ve výsledku nestojí moc za řeč. Nefunguje to ani jako coming of age drama o hledání vlastní identity (případně genderu), ani jako komorní vztahovka o setkání dvou ztracených existencí, ani jako psychologická sonda o postupném propadu hlavního hrdiny do šílenství, ani jako mysteriózní thriller o prolínání nudné reality s bizarní fikcí v podobě brakového televizního pořadu a konečně ani jako fantaskní retro horor o boji partičky adolescentů s nezastavitelným všemocným zlem po vzoru It nebo Stranger Things.

A nefunguje to proto, že Schoenbrun v průběhu celého filmu jen nahazuje další a další více nebo méně potenciálně zajímavá témata, aniž by některému z nich věnovala větší prostor a dokázala jej nějakým zábavným způsobem rozvést. A navíc tak činí v ospalém tempu prostřednictvím abstraktního děje, ve kterém se divák dočká spousty nejrůznějších wtf scén, nic neřešících časových skoků a neurčitého konce, z něhož si kdokoliv může vyvodit cokoliv. Pár jakž takž zajímavých nápadů (infografika v obraze, prolamování zdi skrze promluvy herců přímo k divákovi) by se tady sice našlo, ale nedokážou přebít nevalný dojem ze zmateného zbytku filmu, který je místy úmorný a místy vyloženě nudný.

úterý 9. července 2024

Gladiator II

Už jen kvůli té epické bitce s nosorožcem, která se bohužel do jedničky nakonec nedostala a všichni na place toho litovali, to stálo za to:-). Konečně zase pořádná výpravná sandálovka se vším, co k tomu patří, v kinech. Tenhle žánr mi v dnešní době neskutečně chyběl a ať už to nakonec dopadne jakkoliv, tak kino je pro mě naprostá tutovka. 

Potenciálně slabý článek tady bude asi Mescal, který herecky ani charismatem, minimálně na ploše traileru, o svých kvalitách prozatím moc nepřesvědčuje a dost se obávám toho, že jej ve filmu budou všichni okolo něj totálně přehrávat, ale jinak jedna velká paráda a Ridleyho poctivá dávka dobové blockbusterové filmařiny jako vždy:-). 

Audiovizuál numero uno (očekával někdo něco jiného?), produkční hodnoty epic as shit (dtto), úvodní bitva na rozehřátí publika po vzoru jedničky dokonce s vyloděním flotily, wow (poslušně hlásím, že vzpomínky na obléhání Jeruzaléma v KoH přítomny:-)), a zbytek jako posledně (pomsta za zničení domova, psychopat(i) na trůně, politikaření a intriky, opulentní dekadence říše, protřelý obchodník s otroky, hrající na všechny strany (šance, že si Washington ukrade celý film pro sebe, je imho nemalá), nějaká ta romance, velkolepé bitvy v aréně a samozřejmě síla a čest:-)). Těším se neskutečně, protože to pro mě zatím vypadá jako splněný fanouškovský sen.


Je super, že i ve dvojce se drželi alespoň pár historických reálií a zasadili film zrovna do období spoluvlády Caracally a Gety (nepamatuju si, že by se v nějakém filmu tihle dva výtečníci kdy objevili). Když se řekne římský císař s ne-až-tak-dobrou-pověstí, tak si většina lidí vzpomene na "obvyklé podezřelé", tj. na Commoda (protože Ridleyho film:-)), nebo Caligulu (protože kultovní seriál o Claudiovi a skandální Brassův film - loni dostal prodloužený sestřih), nebo Nera (protože velký požár Říma a pronásledování křesťanů) a tím to končí, přitom Caracalla byl možná větší psychopat než všichni tři dohromady a jeho bratrská nevraživost s Getou (a její vyústění) je něco, co by do Game of Thrones zapadlo jedna báseň a to nejlepší na tom celém je, že se to opravdu stalo:-).

Hádám, že ve dvojce se bude děj točit primárně okolo rodinného trojúhelníku Mescal, Nielsen a Pascal, přičemž Caracalla s Getou budou jen v pozadí "kmotrovsky" tahat za nitky, ale ať už budou mít ve filmu jakýkoliv prostor, tak jejich vystoupení by mohlo dodat dvojce tu správnou dávku perverze/paranoie/krutosti, která - když se dobře podá - může být děsivá i zábavná zároveň (viz třeba Palpatine). Pascal se ve vypuštěných materiálech neprezentuje jako vyložený záporák, spíše jako někdo "kdo dělá, co musí" (respektive je u něj imho šance, že na konci filmu se obrátí k císařům zády po vzoru svého mentora Maxima), takže potenciál na slušné "drama antických rozměrů":-), alespoň na papíře, tady rozhodně je a jsem zvědavý, jak moc si s tím Ridley v příběhu pohraje.


Vzhledem k tomu, jak se už v případě jedničky u postav míchaly historické skutečnosti s čistokrevnou fikcí, bych byl nejen v případě Macrina opatrný. Washington ve filmu hraje bohatého obchodníka s vínem/olejem a výrobce zbraní pro armádu, který mimo dalších věcí vlastní i školu gladiátorů (proto působí oproti Reedovi v jedničce tak honosně, ten byl proti němu chudý příbuzný:-)), což je na hony vzdáleno historickému Macrinovi z doby vlády Caracally.

Jo, může to znamenat, že mu překopali charakterové pozadí a na konci Caracallu svrhne a stane se sám císařem, ale taky to může znamenat, že si jen "vypůjčili" tohle nikterak ojedinělé jméno (jiný Macrinus, konkrétně senátor/generál Marcus Nonius Macrinus, byl třeba jednou z mnoha inspirací pro fiktivního Maxima) jako pomrknutí na fanoušky historie a Washingtonova postava ve filmu prožije úplně něco jiného. A nebo se ukáže, že jde opravdu o budoucího císaře Macrina, ale samotné uchopení moci se ve filmu vůbec neodehraje a Ridley na konci divákům jen naznačí, že nějak takhle to v budoucnu dopadne. Možností je zkrátka hodně a bude záležet na tom, nakolik ve dvojce zkondenzují časovou osu a kolik toho z reálné historie zase vynechají/udělají si po svém, viz jednička.

P.S. Zájemcům o životní příběh Caracally doporučuji poslechnout si tenhle podcast.


Emmericha na vás, holoto jedna:-). Příští týden startuje Those About To Die a kdo z malověrných neviděl, tak by se měl urychleně podívat na trailery, aby seznal, jak se správná epická sandálovka dělá a kam se hrabe Scott. Zaplavena aréna (očividně nové poznávací znamení žánru:-)) s obřími digi krokodýly, zuřivě útočícími na lodě, obří digi albín lev ve slow-mo výskoku, digi "benhurovský" závod koňských spřežení, v rámci bitek gladiátorů stejná art design inspirace Pollice Verso jako u Scotta, podobně ne-charismatický maník v hlavní roli a samozřejmě obvyklé emmerichovské laskominy (tuny cgi všude možně). Aby někteří ještě zpětně neděkovali Scottovi za spravení chuti po kanonádě od Emmericha:-).


Vtipné je, že v trailerech na Emmerichovo Those About To Die (mimochodem startuje už příští týden) se dějí podobné "divočiny" jako aktuálně u Scotta (zaplavena aréna (vypadá to, že se nám tady urodilo nové poznávací znamení žánru sandálovek:-)) s obřími digi krokodýly, zuřivě útočícími na lodě, nebo obří digi albín lev ve slow-mo výskoku), aniž by to v době jejich uvedení někdo nějak řešil:-). Jakmile něco takového ukáže strejda Ridley, tak je oheň na střeše. 

Fun fact: Souboj s nosorožcem ve dvojce je jasná reference na jedničku, ve které byla tahle scéna původně v plánu (existují storyboardy), ale z důvodu celkové náročnosti na ni nakonec nedošlo, čehož všichni na place v čele se Scottem litovali, protože mělo jít o vrchol filmu (viz dokument Strength and Honor: Creating the World of 'Gladiator').


Nic než eRko se vzhledem k tématu a zejména jedničce čekat nedalo. Přesto klobouček před Scottem, že podobné potenciální divácké kompromisy, které mohou mít v očích studiových kravaťáků vliv na návštěvnost a tím pádem na tržby, má už pár let totálně na háku a od výletu na Mars točí už jen v eRku, protože proč kurva ne:-)? 

Finančně to bude nejspíše průser (šílený rozpočet vs prakticky mrtvý žánr a cílovka převážně čtyřicet plus a to ještě není známa stopáž), ale to byl TLD (ostatně i ten KoH) taky a jaká je to nadčasová pecka. Jako fanoušek sandálovek se těším neskutečně. Shodou okolností budu víkend před premiérou v Praze, ale za ten zážitek v IMAXu mi další cesta na otočku o pár dnů později stojí:-).


Jo, jo, taky si říkám, proč to Ridley nepojmenoval Kingdom of Gladiators: The Swords and Sandals Duel nebo tak nějak. Snad to s tou obligátní dvojkou (navíc římskou a ne arabskou!) neprokaučoval. Přece jen to není pro cílovku tak návodné jako třeba Lucius: A Gladiator Story/Saga nebo Gladiators nebo The Gladiator:-):-):-).

Hádám, že (pod)titul bylo to poslední, co Ridley na filmu řešil, ale i kdyby, tak každou dobrou duši, která (by) mu do toho chtěla kecat, (by) jistě poslal do háje.

pondělí 8. července 2024

Notting Hill

Ve své době mě to neoslovilo tak moc, jako jiné Curtisovy počiny, přece jen žánrová konkurence byla tehdy hodně silná a tohle byla stejně nepravděpodobná pohádka jako milionář s dobrým srdcem a prostořeká prostitutka (byť zdaleka ne tak kýčovitá/klišovitá), plus co si tak matně pamatuju, tak těch jakože rozchodů, než si ti dva definitivně padnou do náruče, bylo ve filmu na můj vkus až příliš, ale hlavně - jak moc jsem tehdy měl v oblibě Curtise a Granta (což platí dodnes), tak moc jsem tehdy měl v neoblibě Roberts (což taky platí dodnes, ale už zdaleka ne tak intenzivně:-)).

Na druhou stranu je ale pravda, že jsem to už dlouhé roky neviděl a tak jako u jiných žánrů, které ve srovnání se starými dobrými 90s (ve kterých se to kvalitními zástupci jen hemžilo) nezažívají v současnosti dobu hojnosti, i na poli romcomů jsem spousty filmů docenil až s časovým odstupem, takže Grantovi s Roberts asi dám dříve nebo později další šanci:-).

neděle 7. července 2024

Longlegs

Perkinsova filmografie je prozatím, kulantně řečeno, nepřesvědčivá, Cage bude očividně po nevím kolikáté hrát zase totálního psychopata utrženého ze řetězu (třeba bude ok, ale větší obvious choice už asi fakt není) a kromě toho, že to je celé epic/stunning/best/whatever jsem se z traileru nic podstatného stran charakterů, hereckých výkonů nebo režijního pojetí nedozvěděl. Rád se přesvědčím o opaku (temných/hutných detektivek není nikdy dost), ale prozatím platí, že těmhle oslavným výkřikům do tmy neuvěřím, dokud to sám neuvidím.


Výrazně lepší než minulý trailer, ve kterém se toho kromě accolade titles moc neukázalo. Cage v psycho módu na mě v dnešní době už moc nefunguje (podobný škatulka level jako Reynolds, akorát v jiném žánru), ale v kampani s jeho výstupy logicky šetří, tak snad v samotném filmu jednak dostane dostatečný prostor a jednak toho předvede víc než jen trademarkové škleby s vykulenýma očima a úchylným hlasem:-). Každopádně po téhle prezentaci už nemám takový problém uvěřit v podobné příjemné překvapení jako byl loňský To Catch A Killer.

F1

Tomu se říká dobře utracené prachy:-). Ty zvěsti o rozpočtu, atakujícího 300 mega (a když už jsme u toho, tak 30 mega pro Pitta), sice zní v dnešní době neuvěřitelně, ale ať už je to jakkoliv, tak velký palec nahoru za "Maverick přístup", tj. Kosinského opětovnou sázku na realistické pojetí a skutečné stroje a stejně tak snahu se vyhnout digitálním trikům všude tam, kde je to jen trochu možné.

Synopse moc originality nepobrala a Kruger bez McQuarrieho dozoru taky nevěstí nic dobrého, naštěstí v tomhle žánru to na neobyčejném příběhu nikdy nějak zásadně nestálo, tak snad to nebude problém ani tady a co případně nezvládne divákům prodat Kruger, to jim bohatě vynahradí trojka Kosinski, Miranda a Zimmer (kdyby to s OST dopadlo podobně jako v případě Rush, tak bych se vůbec nezlobil:-)). Vidět to kdekoliv jinde, než v IMAXu, bude nejspíše velká chyba:-). 

pátek 5. července 2024

The Watchers 4/10

Jablko vskutku nepadlo daleko od stromu a Shyamalanova ratolest se ve svém debutovém počinu vydává v rodičovských stopách (neboli na "místo, odkud není návratu":-)) tak poctivě, že přesně kopíruje mistrovu tvorbu posledních pár let, tj. film má nadějný začátek, rozporuplný prostředek a zklamavší konec. Jistou polehčující okolností je zde skutečnost, že jde o adaptaci knihy, takže po příběhové stránce Shyamalan nemohla naplno popustit uzdu své fantazii a musela se alespoň do určité míry držet předlohou stanovených mantinelů, ale na druhou stranu si látku dobrovolně vybrala a tímto způsobem natočila, tudíž vina stran nepřesvědčivého výsledku padá především na její hlavu.

Filmu sice nechybí zajímavá mytologická premisa, pěkné přírodní lokace, snaha tvůrců o budování tajemné a místy mírně hororové atmosféry nebo pár relativně napínavých scén, ale bohužel také nesmyslné chování postav i monster, nevytěžený motiv problematické minulosti, respektive traumatu z dětství, hlavní postavy (nad rámec s dějem nesouvisejících vysvětlujících flashbacků), překombinovaná pointa (k čemu vlastně celá ta šaráda s lidskou zoo sloužila, vzhledem k tomu, jak skončila?), předvídatelný plot twist (monstra jsou schopná měnit podobu, tak jak jinak to asi v závěru dopadne než nestárnoucí berličkou "sovy nejsou tím, čím se zdají být"?) a neuspokojivé finále, které nijak nevygraduje. Shyamalan prokázala, že nějaký talent podědila, Fanning v hlavní roli hraje fajn a tím to končí.

The Dead Don't Hurt 6/10

Krátce po sobě další historka z Divokého západu v kinech (za což palec nahoru bez ohledu na výsledek) a zatímco self-made man Costner se rozhodl jít divákům naproti epickou westernovou podívanou ze staré školy v tradici těch nejslavnějších klasik žánru, self-made man Mortensen zvolil úplně opačný přístup a zkouší publikum oslovit komorním anti-klimatickým anti-westernem. A bohužel s podobným (kvalitativním i finančním) úspěchem.

Tak jako u ambicióznější konkurence, tak i zde hlavní problém spočívá v rozporuplné dramaturgii. Skrze tvůrčí minimalismus, který Mortensen uplatňuje na narativní složku filmu, se divákovi obtížně dostává postavám pod kůži a psychologická rovina trpí všudypřítomnou zkratkovitostí. Sotva se rozjede romantická linka o hledání štěstí uprostřed divočiny, tak se Mortensen klidí z cesty. Sotva se rozjede emancipační linka o těžkém životě osamocené Krieps v pustině, tak se Mortensen objevuje zpět na scéně. Sotva se rozjede vztahová linka o rodinném soužití, tak se pro změnu klidí z cesty Krieps a končí celý film. Některé kauzální skoky v ději působí, jako by ve filmu chyběly celé scény.

Použití nechronologické struktury vyprávění rovněž nebyl úplně šťastný nápad. Jednak se tím příběhová linka po určitý čas jeví zmateně (než divák pochopí, o co jde) a jednak se tím eliminují případná překvapení stran dalšího vývoje děje (čehož výsledkem je, že divák jen čeká, kdy Krieps onemocní a Mortensen se vydá na cestu). Mortensen si v závěru filmu připraví podmínky k potenciálně vděčnému psychologickému konfliktu (vztah k odcizené ženě a cizímu dítěti) a následně i k dramatickém klimaxu (zúčtování s hlavním záporákem), aby celou věc vyřešil tím nejméně atraktivním způsobem (rodinná situace je odbyta krátkým rozhovorem a finální souboj se odehraje jen tak mimochodem).

Naopak produkční hodnoty zasluhují jen slova chvály. V prvé řadě to platí o Mortensenově OST, který svými tklivými melodiemi (v doprovodu pomalého tempa) pomáhá budovat působivou melancholickou atmosféru, stejně tak kamera, výprava (neokázalé, ale moc pěkné lokace) a kostýmy patří k velkým kladům filmu. Další silnou stránkou filmu je pak casting. Mortensen a obzvláště Krieps podávají výborné herecké výkony, McLeod bohužel nemá tolik prostoru, kolik by si jeho antagonista zasloužil. Celkově zajímavý divácký zážitek, na který je ovšem potřeba se předem naladit.

P.S. V sále seděli čtyři lidé včetně mě a z toho dva v půlce filmu odešli (viz předchozí věta).

čtvrtek 4. července 2024

Beverly Hills Cop: Axel F 6/10

Po těch desítkách let, které čtyřka strávila v produkčním pekle, nepříliš oslnivé Murphyho formě v poslední době a debutantovi na režijní stoličce, je pomalu zázrak, že další letošní Bruckheimerův příspěvek do novodobého žánru "oživování (polo)mrtvých značek z 80s a 90s" dopadl alespoň takto, tj. malinko utahané, ale jinak neurážející komediálně-akční béčko, ve kterém všichni aktéři vzpomínají na staré dobré časy a pokoušejí se o ještě jednu divokou jízdu v ulicích LA. Na druhou stranu kolegové z Miami nedávno předvedli, že návraty po letech lze uskutečnit s mnohem větším stylem a tahem na branku.

Příběh samozřejmě žádné ceny za originalitu sbírat nebude (kdo je hlavní záporák je jasné okamžitě po nástupu Bacona na scénu, podstata vyšetřovaného případu také nepřekvapí a zapojení pana MacGuffina do vyprávění už vůbec ne), ale tahle série na nějakém sofistikovaném narativu nikdy nestála, takže snaha o přímočarost děje bez jakýchkoliv překvapení nebo zvratů je nic proti ničemu. To podstatné byly vždy Murphyho kulometná vyřídilka, chrlící ostré (ideálně nekorektní) hlášky na všechny strany a humorné situace obecně, svižné tempo a slušné akční scény. A tady už nastává problém.

Murphy se snaží, seč mu síly stačí, ale humor až na pár výjimek moc nefunguje. Nejenže většina výstupů není sama o sobě vtipná (hlášky se povětšinou dost míjí účinkem), ale některé scénky jsou vyloženě trapné a pár bizarních dialogových výměn by se ve filmu také našlo. Akce je obyčejný žánrový průměr a tempo je v průběhu celého filmu vycházkové, tudíž nezbývá, než se tady těšit jen z návratu původního castingu (velký palec nahoru za starou partu v kompletním složení:-)), nostalgického citování vybraných scén z jedničky, pár pomrknutí na fanoušky (vtípek s narážkou na kvality trojky) a nestárnoucích hudebních motivů, což je jediná věc, která ve čtyřce šlape stejně dobře jako kdysi.

Celkově na skvělou jedničku a ještě lepší dvojku nemá čtyřka ani omylem, ale nevalnou trojku se překonat podařilo, takže mise je splněna, nicméně v tomhle případě není laťka nastavena nijak zvlášť vysoko, tudíž žádné velké vítězství se nekoná. V přímém srovnání s vracející se dvojicí Smith a Lawrence pak navrátilec Murphy prohrává na celé čáře.

středa 3. července 2024

A History Of Violence

Cronenberga jsem na přelomu milénia považoval za tvůrce, který má na kontě kultovní kousky, ale svoje si odtočil a je už tak trochu za zenitem (na rozdíl od podobně "alternativního" Lynche, který v té samé době s Mulholland Drive zazářil), aby mě pár let poté vyvedl z omylu hned dvakrát po sobě a pokaždé u toho byl Mortensen:-). 

Každopádně double feature History of Violence a Eastern Promises je nejlepší Cronenberg za uplynulé čtvrtstoletí, což je o to paradoxnější, že na poměry jeho filmografie jde v obou případech o mainstreamové žánrovky a nikoliv o jeho typickou "mindfuck" tvorbu, kterou se proslavil. Velká škoda, že další spolupráce Cronenberga s Mortensenem už zdaleka tak kvalitně nedopadly, ale jestli něco ve všech společných filmech fungovalo na výbornou, tak to byl Mortensen. 

úterý 2. července 2024

Hellboy: The Crooked Man

Mignola, poprvé v sérii mající podíl na scénáři, jako fajn, ale jinak spíše rozpaky až rozčarování než nadšení z dalšího návratu hláškujícího pekelníka zpět na scénu a těšení se na výsledek. 

Komorní historka, odehrávající se převážně na venkově a v okolních lesích, laděná více do hororu, vlastně proč ne a chápu, že Marshallovi to minule s menším rozpočtem oproti del Torovi finančně nevyšlo, tak to tentokrát zkusili srazit ještě o něco níže, ale celé to vypadá fakt ultra lacině od castingu, přes výpravu, až po triky, což zrovna u podobné látky není úplně přidaná hodnota. Navíc Kesy v tom makeu-pu má v traileru sice jen pár scén, ale imho nepůsobí moc přesvědčivě a těžký rutinér Taylor příliš nadějí na cokoliv lepšího než průměrné béčko předem taky nevzbuzuje.   

pondělí 1. července 2024

Horizon: An American Saga - Chapter 1 6/10

Krátce a stručně - "Kevin's Gate" a to jak ve smyslu navázání na předchozí Costnerovy monstr projekty, tak ve smyslu reminiscence (značně úmorného) narativu propadáku Heaven's Gate. Jinými slovy - v jednotlivostech (kamera, hudba, casting, výprava, lokace, atd.) parádní příspěvek do skomírajícího žánru, jako celek, respektive jedna část (potenciálně čtvrtina) celku, koncepčně rozklížený projekt, rozkročený do tak ambiciózní šířky, že mu to ve výsledku podráží nohy.

Costner si odvážně splnil celoživotní sen a natočil epickou dobovou fresku a současně očividně láskyplnou poctu všem podobným "pionýrským" historkám, které se v žánru v minulosti objevily (za což jako fanoušek westernu dávám všechny palce nahoru a obzvláště pak v dnešní finančně nejisté době), ovšem bohužel - tak jako před nedávnem Snyder - neměl ve střižně po ruce někoho, kdo by mu řekl "tudy ne, přátelé" (a nebo měl, ale jeho radu se rozhodl ignorovat).

S faktem, že film má blíže k pomyslnému pilotu nějaké minisérie, ve kterém se pouze představí postavy a odbyde se povinná expozice (a to vše na úctyhodné ploše tří hodin), než k plnohodnotnému filmu s jasným začátkem, prostředkem a otevřeným koncem, jsem dopředu počítal. S čím jsem nepočítal byl fakt, že sestřih, který doputoval do kin, působí spíše jako workprint než final cut, zbavený všech nadbytečností stran počtu postav a scén, které jen zpomalují tempo, odvádějí divákovu pozornost a vyplňují nadměrnou stopáž.

Costner zvládl domácí úkol na výbornou a do svého filmu zakomponoval prakticky všechno, co se ve westernech kdy ukázalo. Potud vše v naprostém pořádku. Množství vystupujících charakterů, potřeba jejich postupného představení a neustálé střídání dějových linek ovšem způsobuje, že s žádnou postavou se ve filmu nestráví dostatek času na to, aby se o ní divák něco podstatného dozvěděl nad rámec jejího archetypu (ukázkovým příkladem je Costnerova postava, která se v ději objeví až po hodině filmu a kromě jména a profese o ní divák až do konce filmu nezjistí vůbec nic).

Značnou část stopáže není zřejmé, kdo všechno jsou vlastně hlavní postavy a kdo je jen doprovodná stafáž. Totéž se týká i samotného příběhu, který je vyprávěn v tak nezřetelných konturách a pozvolném tempu, že po většinu filmu není jasné, kam vlastně směřuje (pokud vůbec někam) - kromě toho, že osadníci dříve (dvojka) nebo později (další díly) doputují do cíle - nebo v jakém časovém horizontu se děj odehrává (třeba skutečnost, že právě probíhá občanská válka, je zmíněn jen tak mimochodem). Spousta (prozatím) nesouvisejících dějových linek je zaplněna převážně mozaikou více nebo méně zajímavých výjevů z každodenního života v divočině, kterým bolestně chybí větší dávka humoru a tah na branku.

Nicméně pod vším tím narativním balastem je patrné zdravé jádro. Casting odvádí vynikající práci a obecně produkčním hodnotám není, co vytknout. Kamera prodává překrásné lokace (natáčení v národních parcích/rezervacích se vyplatilo) skrze panoramatické přírodní scenérie na výbornou, OST funguje patřičně melodramaticky a výprava a kostýmy jsou jedna velká paráda. Pár audiovizuálně stylových scén a dramaticky/emocionálně silných momentů (konverzační procházka a její rázné vyústění je předčasný vrchol filmu) se Costnerovi podaří v průběhu filmu vykouzlit, atmosféra toho pravého dobrodružství z Divokého západu ve filmu občas probleskne a některé naznačené dějové linky mají slibný potenciál, takže naděje na zlepšení v rámci dalších dílů stále žije.

P.S. Výmluvným paradoxem je, že "trailerová" sekvence, lákající publikum na dvojku a případně zbylé díly ságy, na úplném konci filmu, je napínavější/zábavnější/stylovější, než všechny uplynulé minuty, které ji předcházely.