Jako začít s tím, že se snažíme jít ve stopách 2001 a přiblížit se reálné/teoretické fyzice tak těsně, jak jen to jde a proto scénář a concept arty konzultujeme s Thornem a pak to všechno najednou vyhodit do koše a zakončit to kecy o lásce jako nejsilnější síle ve vesmíru překonávající vzdálenosti, čas i jiné dimenze, přičemž všechny, do té doby racionálně uvažující, postavy jsou s tím v pohodě? Tvl, tak kde to jsme:-)? Arrival o pár let později to samé v bledě modrém (špičkové sci-fi, zkažené uslzeným melodramatem).
TDKR možná není až taková bomba jako TDK (ale co taky je, že:-)?), ale to bylo během toho filmu poznat tak nějak průběžně a Nolan s divákem hrál celou dobu fér hru. Interstellar jede třičtvrtě filmu parádní hard sci-fi, technofil jako já se těší, jak to celé Nolan zakončí, aby to dávalo smysl, neporušilo to zákony fyziky a přesto to bylo filmově kulervoucí a pak s úžasem sleduje, jak Hathaway v situaci, kdy jde o holou existenci lidstva, posílá McConaugheyho do háje, protože láska ji velí tohle a tamto a pak dojde na knihovnu. Kdyby tyhle spodní proudy Nolan podsouval divákovi od začátku filmu, tak dejme tomu, ale takovou šokovou terapii na jeho konci jsem nezvládl, no:-).