Po stránce originality příběhu nemá film divákovi co nabídnout. Klišovitá historka o bývalém boxerovi a provinčním gangsterovi v jedné osobě na konci svých (mentálních i fyzických) sil, který se po zjištění fatální diagnózy pokouší po letech urovnat narušené vztahy s rodinou a zanechat za sebou nějaký pozitivní odkaz, je předvídatelná od začátku do konce a jak to s jednotlivými postavami nakonec dopadne je jasné obratem poté, co se ukážou na scéně.
Stejně tak než z pomalu plynoucího děje, ve kterém se náhodně střídají témata, která by jinde vydala na samostatný film (upadající kariéra gangstera, vyrovnávání se se stářím a nemocí, vzpomínání na dětství skrze podivné snové sekvence, citové sblížení s odcizenou rodinou, mentorování bossova synátora, samaritánské sklony, atd.), konečně vykrystalizuje hlavní příběhová linka, uplyne více než polovina filmu, což představuje náročnou zkoušku divácké pozornosti. Celkový nepříznivý dojem bohužel nevylepšuje ani casting, jelikož Neeson zde hraje opět v režimu autopilota, tj. prostého vydělávání si na důchod, přičemž zbytek obsazení nestojí vůbec za řeč (Perlman má ve filmu jen cameo).