úterý 19. listopadu 2024

The Sum Of All Fears

Upřímně, zatímco Hunt For Red October je nestárnoucí klasika, všechno ostatní, co přišlo ve filmech poté, ať už s Fordem, Affleckem nebo Pinem (případně s Jordanem, když se neberou v potaz jen ryanovky, ale clancyovky obecně), z mého pohledu tak trochu splývá a na rozdíl od McTiernanova majstrštyku (nebo konkurenční pecky Bourne Identity, která měla premiéru jen čtrnáct dní poté) nemám v jejich případě potřebu se k nim každoročně vracet a dávat si opáčko.

Affleck v hlavní roli je fajn, casting je přecpaný lidmi z ranku "žádná velká hvězda, ale poctivý herecký pracant" (Cromwell, Schreiber, Hinds, Rifkin, atd.), OST je hodně povedená záležitost (aby ne, když jej má na svědomí Goldsmith:-)) a "kmotrovské" finále s likvidací záporáků za zvuků operní árie je pěkné pomrknutí tvůrců na fanoušky Godfathera, ale nebýt výbuchu atomovky někdy uprostřed filmu (což je v rámci hollywoodské produkce až do dnešních dní docela unikát, protože drtivá většina "žánrových" filmů se s atomovkami neodváží pracovat jinak než na úrovni plot device berličky - čest všem výjimkám typu True Lies, byť tam je detonace pojata jen jako taková vedlejší epizoda k hlavnímu dění), díky čemuž děj konečně dostane nějaké grády, na film bych si už asi nevzpomněl. Navíc výměna fundamentalistů za neonacisty byla s ohledem na dobu vzniku filmu asi pochopitelná, ale už tehdy to působilo dost zastarale a nevěrohodně (na rozdíl od teroristů z IRA a drogových kartelů v předchozích adaptacích).