Peacemaker (Sezóna 2) 8/10

První sezóna působila po kvalitativní stránce jako blesk z čistého nebe a doteď patří mezi nejlepší věci z celého DC(E)U, takže očekávání stran dalšího dobrodružství natvrdlého superhrdiny s kýblem na palici, velkou bouchačkou vždy po ruce a hlavně srdcem na správné místě byla nemalá. Gunn naštěstí ani tentokrát nezklamal a ve druhé sezóně vstupuje podruhé (respektive potřetí, počítaje v to i film) do téže řeky, byť počáteční překvapení již není na jeho straně a některé nové nápady se nepodařilo vytěžit do takové míry, jak by si dané téma zasloužilo.

Což znamená, že všechny silné stránky z předchozí sezóny zůstávají na svém místě. Gunn opět servíruje nekompromisní mix nekorektního/infantilního humoru, hromadu parádně vypointovaných dialogových výměn a zábavně absurdních situací pohybující se přesně na hraně komična a (přiznané) trapnosti, černohumorné a patřičně explicitní akce vytěžující eRkový rating na maximum a tuny odkazů jak na komiksovou předlohu, tak i předchozí DC(E)U produkci a to vše v doprovodu partičky extravagantních postav s výborně fungující chemií (stávající casting se sympatickým hromotlukem Cenou v čele se vrací na scénu s plnou parádou, ale ani skvadra nováčků svými vystoupeními nezklame, právě naopak) a samozřejmě geniálního hudebního intra, tentokrát s vypalovačkou od Foxy Shazam (stejně jako posledně je tohle široko daleko jediná série, u níž v každé epizodě automaticky nepřeskakuji zdlouhavé úvodní titulky):-).

Přesto by se zde pár nepodstatných zaváhání našlo. Poměrně dlouho trvá, než se děj patřičně rozjede, respektive se ukáže, o co ve druhé sezóně vlastně půjde. Detektivní pátrání oproti minule v podstatě absentuje, nově je středobodem vyprávění romantická/vztahová linka. Vyšetřování konkrétního případu tak ustupuje do pozadí ve prospěch budování vztahů mezi postavami (což je častý nešvar žánrově podobně koncipovaných sérii, ve kterých se ústřední přátelský nebo kolegiální tým postupem času překlopí do "rodiny"). Stejně tak potenciálně atraktivní motiv skákání mezi paralelními dimenzemi je odsunut na vedlejší kolej (příběhová linka s výletem k sousedům a z toho plynoucími následky se naplno rozeběhne až ve druhé polovině sezóny) a samotné finále namísto velkolepého klimaxu přináší tak trochu zbytečný dojezd. Nicméně základ je stále natolik skvělý, že dokáže přebít i určité nedostatky a nepostradatelný cliffhanger v závěru slibuje velké věci příště, tak snad se Gunnovi podaří nastolenou laťku udržet i ve třetí sezóně.

Killing Faith 4/10

Mohl to být artový western na téma partička nesourodých postav putuje odněkud někam a přitom potkává další pozoruhodné charaktery, přičemž "cesta je cíl". Mohlo to být psychologické drama na téma vykoupení se z hříchů minulosti skrze činy v současnosti. Mohl to být realistický western na téma MacGuffin v podobě nakaženého dítěte a skupina antihrdinů proti bandě náboženských fanatiků. A dokonce to mohl být satanistický horor na téma posedlá schovanka s roztomile zlověstnou (nebo naopak:-)) tvářičkou, zvěstující příchod padlého anděla na zem.

Crowley se bohužel rozhodl, že to pro jistotu bude (ale vlastně nebude) všechno z toho a podle toho to taky dopadlo. A totiž podivným žánrovým slepencem, který kromě utahaného tempa a notně přepálené stopáže střídá atmosféru zcela nahodile scénu od scény a který od začátku až do úplného konce nemá jasno v tom, o čem vlastně vypráví (a tak vypráví o všem, ale ve výsledku o ničem, protože všechny naznačené linky jsou podány polovičatým způsobem) a co by měla být závěrečná pointa (realita nebo nadpřirozeno). Což je škoda, protože Pearce je jako obvykle herecká jistota, Pullman i na stará kolena dokáže na omezeném prostoru zaujmout, audiovizuál navzdory nízkorozpočtové produkci odvádí dobrou práci, sem tam se objeví příběhový zvrat a pár explicitních fatalit (spolu se slušným bodycountem) by se zde také našlo.

Exit 8 4/10

Bohužel nehororová filmová adaptace hororové videoherní kopírky hororového videoherního P.T. s důrazem na slovo bohužel. Nic proti hromadné dopravě v zemi vycházejícího slunce, videoherní předloze ze žánru walking simulator a filmovému podobenství (Aronofskyho Mother je fajn), případně filmovému podobenství dovedně se maskujícímu za mainstreamovou žánrovku. Za předpokladu, že dokáže něco zajímavého nabídnout, což se tady za celou stopáž nestalo.

Poměrně brzy po začátku filmu je jasné, že tady půjde o něco jiného než je zkoumání labyrintu podzemních chodeb, logických paradoxů, časových smyček, nastavených pravidel hry a samotného smyslu existence podobné "testovací dráhy" (nic z toho hlavní (ani žádná jiná) postava kupodivu vůbec neřeší, prostě se okamžitě přizpůsobí nové surreální situaci a hotovo). A totiž jakousi alegorii na rodičovské povinnosti, zpytování svědomí a občanskou odpovědnost.

Proč ne, pokud je to celé podáno nějakým nápaditým/podnětným/překvapivým způsobem. V tomhle případě ovšem není, protože jednotlivá kola se ve svém průběhu a následcích pro postavy odlišují jen minimálně, při porušení základního pravidla o přítomnosti anomálie se postavám nic zásadního nestane a hravý potenciál nejrůznějších variací "stejná chodba a přece jiná" není naplněn ani z poloviny. Pomalé tempo, repetitivní/nudný děj, banální pointa, konec.

Hamnet

Tak tohle bude velké, totiž mokré - bez haldy kapesníků se to asi neobejde:-). Cílovka nejsem, takže kino vynechám, ale později na streamu tomu šanci určitě dám. Protože podle traileru to vypadá na povedený reparát za komiksový krok vedle, jinými slovy po všech stránkách poctivou/kvalitní podívanou, která publikum vyšle na divokou emocionální horskou dráhu, aniž by si musela vypomáhat berličkou "citová vydíračka". Plus palec nahoru, že to na rozdíl od jiných podobně ambiciózních kousků v každém záběru nekřičí do světa, jak moc se prahne po libovolné sošce (byť to tak je:-)).

Good Boy 4/10

Trailer lákal na originální nápad pojmout klasickou hororovou historku z opuštěné chaty v lesích (Evil Dead nechává pozdravovat) z pov sympatického hafana jménem Indy (což je ideální jméno pro boj s nadpřirozenem:-)). Samotný film je bohužel typický příklad podobných debutových žánrovek, které dokážou netradiční ústřední koncept skvěle prodat na poli pár minutového traileru a v rámci desetiminutového kraťasu by mohl bez větších problémů fungovat, ale v celovečerní podobě naráží na své limity prakticky na každém (psím) kroku.

Kudos za absenci jakýchkoliv cgi berliček nebo vícero psích "body double" záskoků a odtočení celého filmu s jedním reálným psiskem na place (byť je to dáno rozpočtem a ne kreativní volbou). Veškeré psí interakce jsou v rámci možností, stran konkrétních situací, ve kterých se psí mazlíček v průběhu děje ocitá, podány uvěřitelně, což Leonberga jistě stálo nemálo času a zkoušek (škoda, že se do závěrečných titulků nedostaly nějaké zkažené/výcvikové záběry). Stejně tak se všudypřítomnými omezeními, danými jak psím protagonistou, tak nízkorozpočtovým formátem, se Leonberg vypořádal se ctí (namísto hromady drahých triků vsadil na hru světla a stínu a decentní make-up). 

Co je to ovšem platné, když samotný děj postrádá napětí, strašidelnou atmosféru i jakékoliv silnější (natož mrazivé) hororové momenty (o charakterizaci postav ani nemluvě) a dokáže nabídnout jen pár sice funkčních, ale nijak objevných, lekaček a především neustálé čekání na odhalení zdejšího bubáka, přičemž s postupující stopáží je čím dál tím více jasné, že jak hlavní psí postava, tak její lidský parťák disponují ukázkovým plot armorem. Šance na vykoupení v podobě nějakého nečekaného plot twistu s nespolehlivým vypravěčem (ve stylu psíma očima milující páníček vs krutá realita ve Strays) je Leonbergem ve finále také zahozena, načež dílo zkázy dokonává nepřesvědčivý závěr. 

Tron: Ares 6/10

Jednička byla z pohledu narativu i trikové stránky přelomovým dílem, které do značné míry předběhlo svou dobu (ne nadarmo si film vysloužil nálepku "Matrix před Matrixem", akorát bez kung-fu:-)). Dvojka o skoro třicet let později podobný dopad už logicky neměla, ale nejen díky OST z dílny Daft Punk patřila mezi vydařené legacy sequely, důstojně navazující na originál. Trojka o dalších patnáct let poté je průměrný blockbuster standardního hollywoodského střihu, který sice svými kvalitami nijak zásadně neurazí, ale za měsíc si na něj nikdo nevzpomene.

Což je nemalé zklamání, protože Rønning v minulosti dokázal, že si umí poradit i s velkorozpočtovým hollywoodským blockbusterem. V tomhle případě ale klíčové slovo, které lze uplatnit prakticky na všechny aspekty filmu, je slovo "rutina". Od příběhu a postav, přes audiovizuál (OST bohužel nevyjímaje - NIN si stran energicky tepajících rytmů/beatů domácí úkol splnili a jejich playlist ve filmu po většinu času funguje, ale nejde o nic, co by kdykoliv později nad rámec filmu stálo za pozornost) a obecně produkční hodnoty (přepálený rozpočet je na filmu poznat jen v pár scénách), až po akci a casting, respektive herecké výkony (Leto kupodivu není tak otravný, jak je u něj nedobrým zvykem).

Pominu prapodivný tah tvůrců přenést ve trojce děj z kyberprostoru do reality, navzdory tomu, že největším trumfem téhle značky oproti zbylé sci-fi konkurenci je právě onen unikátně designovaný "neonový" svět se specifickými pravidly a naprosto přitom ignorovat nejen události ve dvojce, ale hlavně základní koncept série, což tak nějak popírá celý smysl existence dvou paralelních prostředí (když v realitě platí prakticky stejná omezení, co se v ní může nebo nemůže objevit a fungovat, tak k čemu pak je nějaká počítačová simulace?). Pak to totiž dopadá tak, že Light Cycle i Recognizer ve skutečném světě sice vypadá efektně, ale porušuje dosavadní vnitřní logiku série (když už ne rovnou fyzikální zákony). 

Hlavní problém tady představuje nedostatek invence. Ve filmu je spousta potenciálně zajímavých nápadů (cyberpunkový souboj korporací, vzpoura programů, osvobození se z pout daných naprogramováním a nabytí vlastní vůle, transfer programu do skutečného světa, částicový 3d tisk, atd.), ale žádný z nich není rozveden nějakým nápaditým způsobem, ať už stran samotného narativu (hacking serveru je zredukován na generickou variaci na libovolnou heist misi z M:I, výlet do původní verze virtuální reality z 80s slouží jen k pár minutové dialogové scéně) nebo technického zpracování. Kudos Disneymu, že se ke značce po letech vrátil, ale zrušit Kosinskimu sequel k Legacy a natočit něco takového je rouhačství.

Sirat 5/10

Otec se synem objíždějí taneční techno párty v poušti uprostřed země zmítané počínajícím válečným stavem v naději, že se jim podaří nalézt dlouho ztracenou dceru/sestru. Fajn, ale to není vše, že ne? Bohužel víceméně ano. Aneb ideální premisa pro bláznivou hudební komedii, nebo niterné psychologické drama, případně temný krimi thriller. A nebo, jako v tomto případě, typickou festivalovku na oblíbené téma všech podobných artovek "samotná cesta je cíl", na jejímž konci si divák z filmu může odnést úplně cokoliv jej zrovna napadne (třeba konstatování o ztrátě času).

Ani by tak nevadilo, že se děj nevěnuje samotnému pátrání po nezbedném potomkovi, ale prozaické road movie škatulce a příhodám, které skupina postav zažívá po cestě odněkud někam. Za předpokladu, že jednotlivé epizody v průběhu výletu dokážou něčím zaujmout, zabavit, dojmout nebo příjemně překvapit. Což se tady s výjimkou několika totálních wtf scén ve druhé polovině filmu (jako nečekaný příběhový zvrat to funguje geniálně, ale pointa v kontextu celého děje, kromě obligátního "shit happens", jaksi absentuje) vůbec neděje. Ani stran samotných postav to není o mnoho lepší.

Vztah otce se synem je tady rozveden jen na té nejzákladnější rodičovské úrovni, na téma proč dcera vůbec vzala nohy na ramena a proč má smysl ji hledat zrovna na podobných místech, nepadne v ději ani slovo, stejně tak o subkultuře fanoušků taneční hudby film neprozradí vůbec nic nad rámec pár scén zhypnotizovaného davu. Všechny postavy jsou stran charakteru, vztahů a minulosti na konci filmu stejně nečitelné, jako byly na jeho začátku, což anti-klimatický konec ne-konec jen podtrhuje. Od pohromy film zachraňují pěkné přírodní exteriéry a zejména energicky pulzující/tepající OST.

Steve 5/10

Murphy a Watson pod vedením Mielantse v pokusu o tíživé existenciální drama na pomezí ambicióznější žánrovky a nefalšovaného artu se seriózním společenským problémem na pozadí číslo dvě. Bohužel to dopadlo v podstatě stejně jako posledně, akorát těžký život modrých límečků uprostřed 80s a výchovný ústav pro (zdánlivě) problémové dívky byl vyměněn za těžký život bílých límečků uprostřed 90s a výchovný ústav pro (nezdánlivě) problémové chlapce.

Ty samé přednosti a nedostatky, které šlo nalézt v Small Things Like These, se tudíž vyskytují i zde. Pochvalu zaslouží audiovizuální zpracování a zejména casting. Murphy, Watson a Ullman předvádějí precizní herecké výkony a svými civilními projevy táhnou film nahoru. Stejně tak pohotová ruční kamera, která dovedně kličkuje mezi postavami, odvádí skvělou práci (takhle stylový kamerový oblet se nevidí ani v leckterém blockbusteru) a spolu s působivým OST dodává filmu autentickou atmosféru (skrze dlouhé záběry bez střihu a sledování tváře herců z bezprostřední blízkosti).

Problémem ovšem je, že po příběhové stránce se film točí v kruhu. Děj se skládá z náhodných epizod v průběhu jednoho dne v ústavu, ve kterých se sice tvůrci pokoušejí otevírat nitra jednotlivých postav (nosný reportážní prvek jejich promluv přímo do kamery je značně nevyužitý), ale činí tak v ukrutně pomalém tempu a bez přítomnosti nějakých výraznějších dramatických/emocionálních scén, takže po většinu stopáže není jasné, kam to celé vlastně směřuje a jaká by měla být pointa. Což dokládá i neuspokojivě otevřený konec, ve kterém některé vedlejší linky úplně vyšumí do ztracena (následky uzavření provozu) a jiné se uzavřou stylem deus ex machina (psychické problémy se sebevražednými tendencemi).

The Conjuring: Last Rites 6/10

Poslední případ, ve kterém jsou sázky tak neuvěřitelně vysoko, že si hlavní postavy během jeho řešení sáhnou na samé dno svých sil a po jehož konci pro jistotu pověsí svou kariéru paranormálních šarlatánů, totiž uznávaných expertů na nadpřirozeno, na hřebík. Něco takového slibuje "osudová" textová předmluva v úvodu téhle "finální" báchorky. Jelikož je ovšem pod filmem kdovíproč znovu podepsán rutinér Chaves, dopadlo to jako minule (a předminule).

A totiž další recyklací ohrané šablony bez sebemenší snahy to něčím (zajímavý hlavní záporák, překvapivý zvrat, náhlá smrt důležité postavy?) oživit nebo podat jinak (skrze práci s kamerou, střihem a hudbou). Jediná změna oproti předchozímu filmu a bohužel opět nikoliv k lepšímu, je opětovný žánrový posun. Zatímco minule poctivou duchařinu po vymítačském úvodu vystřídala mírně temnější detektivka, tentokrát děsuplné hrátky s démony musí vyklidit místo dojemnému rodinnému dramatu a to až do takové míry, že řešení samotného případu je ve filmu jen do počtu.

Než se nadpřirozené bytosti pustí naplno do práce, je divák nucen přečkat nepříliš objevnou rodinnou linku s občasnými odskoky k hororu, které jsou ovšem doprovázeny tunou ohraných žánrových berliček. Koncentrované napětí, postupně budovaná atmosféra nebo dokonce plíživý děs a nervy drásající výjevy jsou pro Chavese nadále neznámými pojmy, takže to jediné, co dokáže naservírovat, jsou jen obligátní lekačky s bandou statistů (jejichž "strašidelný" make-up vyvolává spíše salvy smích než hrůzu) a rutinní řemeslné zpracování (efektní kamerový trik je v celém filmu přesně jeden).

Ani v samotném finále se zde přítomné síly zla nijak zvlášť nepředvedou. Na žádné povedené fatality nedojde, největší bubák má v ději minimum prostoru, bodycount nestojí za řeč a eRkový rating je trestuhodně nevyužitý i stran gore. Na druhou stranu z pohledu rozlučky s hlavními postavami v podobě rodinné vztahovky, kombinované s rodičovskou seznamovačkou s potenciálním nápadníkem, to funguje překvapivě slušně, na čemž má jednoznačnou zásluhu casting. Stejně jako posledně Farmiga a Wilson dokážou svým charismatem a hereckým výkonem přebít mnohé nedostatky.

Mercy

Ok, takže Minority Report, The Fugitive, Dredd, Searching a libovolné sci-fi s personifikovanou AI … zapomněl jsem na něco:-)? Nápad neoriginální, provedení neobjevné, ale jako guilty pleasure kousek by to fungovat mohlo. V každém případě to ale Bekmambetov prokaučoval. Počkat s natáčením do letoška, mohl obsadit Tilly Norwood a nějakého dalšího virtuálního panáka. Marketingová kampaň by se dělala sama, na kvalitě hereckých výkonů by se to podle traileru očividně nijak zvlášť nepodepsalo a ušetřil by balík prachů na Prattovi a Ferguson, kteří si tady jen vydělávají na nájem:-).

Ballad Of A Small Player

O co tady přesně půjde čistě podle traileru těžkou soudit (což je dobře, o to více překvapení zůstane až do samotného filmu), ale před kamerou herecké jistoty Farrell a Swinton, za kamerou šikula Berger a k tomu opulentní výlet na atraktivní, ale pohříchu nepříliš vytěžovanou, filmovou lokaci (doufám, že Macao nebude ve filmu jen do počtu). Víc vědět vlastně ani nepotřebuju:-). Festivalové reakce sice u gamblerů na rozdíl od papeženců radostí do vzduchu tak úplně neskáčou, ale minimálně po stránce castingu a stylového audiovizuálu to vypadá na povedený žánrový kousek.

Alien: Earth (Sezóna 1) 7/10

Dokonalý organismus s kyselinou namísto krve se vypravil na matičku Zemi (od legendárního teaseru na Fincherovu trojku uběhlo spoustu času, ale dobrá věc se konečně podařila:-)) a na uvítací párty plnou krve a slizu přibral pár dalších mimozemských potvor. Premiérové vystoupení na televizní obrazovce pro kultovní značku a asi nejslavnějšího bubáka na poli filmových monster dopadlo úplně jinak, než si většina publika před uvedením první sezóny představovala. Což je dobře, protože poslední věc, kterou tahle značka potřebuje, je znovu recyklovat ohrané dějové schéma z filmů.

Hawley namísto další variace na pobíhání po domu hrůzy (ať už jej zastupuje loď, základna nebo naposledy stanice) s bubákem v zádech a předvídatelnou hrou na schovávanou (byť i na podobné škatulky v průběhu děje nakonec dojde) překvapivě vsadil na komorně pojatou historku o partě umělohmotných adolescentů uprostřed korporátní hry o trůny, ve které se řeší na poměry téhle značky neobvyklá, ovšem více než zajímavá, témata (hraní si na boha, přenosy vědomí, předčasné dospívání, sourozenecká pouta, psychologické manipulace, spiklenecké plány, korporátní politika), přičemž očekávaná dostaveníčka s xenomorfem i zbylými laboratorními exempláři jsou tady jen takovým bonusem navíc.

To celé je pak zasazené do povědomých kulis (retrofuturismus a obecně art design, do detailu napodobující Scottův originál, odvádí perfektní práci, stejně tak OST, který známými tóny parádně buduje atmosféru) se spoustou osvěžujících novinek, rozšiřujících dosavadní kánon (ať už se jedná o nepoznané fáze vývojového cyklu xenomorfa a dosud neznámé mimozemské formy života, nebo cyberpunkové prvky stran souboje korporací a různorodých forem existence) a tunou fan service obsahu (flashbacková epizoda představuje vynikající odbočku a současně poctu původnímu filmu). Samotným potyčkám s xenomorfem i ostatními příšerami pak nechybí patřičná dávka napětí i sympaticky explicitní gore nadstavba.

Pochválit zaslouží i casting v čele se sympatickou Chandler v hlavní roli a Olyphantem jako syntetickou šedou eminencí, který svým vzhledem nápadně připomíná Hauera z Blade Runnera, což asi nebude náhoda:-)). Nicméně našlo by se zde i pár nedostatků. Navzdory nepříliš velkorysému počtu epizod se děj v průběhu prakticky celé sezóny opakovaně potýká se syndromem obsahové výplně a pravidelnými propady tempa, potenciál nových mimozemských přírůstků není využitý ani z poloviny, šance díky změně prostředí se zasazením děje na ostrovní základnu uprostřed džungle ukázat xenomorfa na hřišti svého největšího konkurenta, sbírajícího trofeje, je také do značné míry promarněna a předpokládaný klimax v závěru sezóny je nepochopitelně nahrazen jen dalším rozestavěním figurek na šachovnici pro další hru ve druhé sezóně.

Freakier Friday 6/10

Legacy sequely jsou aktuálně v módě, tak tady máte další v řadě. Starostlivá matka, problémová dcera, narušené vztahy, praktická lekce o rodinných hodnotách ve formě nedobrovolné výměny těl (a tím pádem i společenských rolí), která se promění v přehlídku vtipných/trapných/dojemných situací, zakončenou ponaučením a vzájemným porozuměním. Jak něco takového natočit znovu (respektive už poněkolikáté), ale malinko jinak?

Přece po vzoru sequelového pravidla číslo jedna, tj. všeho víc, zdvojnásobit sázky a namísto tandemu mezi sebou prohodit rovnou kvarteto. Což samo o sobě není špatný nápad, bohužel je to vedle původního castingu jediný trumf, který si Disney do filmu přichystal. Ve všech ostatních ohledech se totiž vydává cestou nejmenšího odporu, tj. důkladné recyklace původního filmu. Díky čemuž to jak po stránce humoru, tak emocí funguje víceméně stejně jako posledně, ale syndrom nastavované kaše se v průběhu děje v pravidelných intervalech hlásí o slovo.

Nejsilnější stránkou filmu je rozhodně casting a především pak obsazení ústřední čtveřice. Stará garda v podobě Curtis a Lohan svůj komediální talent a cit pro správné načasování nezapře, přičemž sympatické novicky Butters a Hammons jsou oběma rovnocennými spoluhráčkami (natáčení si očividně všichni přítomní na place užili a na filmu je to znát). Zbytek filmu ovšem spadá do kategorie "sice neurazí, ale ani nenadchne". Disney tady zkrátka hraje na jistotu, což na slušný výsledek postačuje, na případnou budoucí žánrovou trvalku (jakou je do jisté míry původní film) už nikoliv.

The Carpenter's Son

Jestli to má být fakt regulérní horor, jak to inzeruje imdb i wiki, a ne ukecaná/utahaná artovka, jak to vypadá podle traileru, tak se obávám, že někdo neudělal svou práci dobře. Stran nějakých hororových propriet není v traileru ani náznak, pokud se tedy nepočítá expresivní herectví Cage:-).

Působí to jako low cost kombinace The Passion of the Christ a Life of Brian (sorry, ale Cage s těmi svými maniakálními ksichty se už prostě nedá brát vážně, přitom to umí i bez nich - tady by se hodil spíše do role extravagantního pokušitele než nevlastního tatíka). Udělat z toho křesťanskou verzi Chronicle s objevováním nadpřirozených schopností není špatný nápad, ale Cage poslední dvě dekády plní svou filmografii hit & miss kousky, takže těžko soudit, co z toho vzejde tady.

Naked Gun 33 1/3: The Final Insult

Sice slovy klasika ne ten nejvíc nejlepší zářez v sérii (hodnocení na imdb i čsfd hovoří docela jasně), ale v podobně vybrané společnosti (jedna z kvalitativně nejvyváženějších trilogií, která se paradoxně na vrcholcích nejrůznějších žebříčků nejlepších trilogií neumisťuje zdaleka tak často jako obvyklí podezřelí typu SW, BTTF, LOTRa, Indyho, Bournea nebo Godfathera) je to vlastně úplně jedno, protože i tak závěrečný nášup ZAZ nechává veškerou tehdejší konkurenci daleko za sebou (kdo si dnes vzpomene na věci jako Loaded Weapon 1 nebo The Silence of the Hams?).

O čemkoliv, co v tomhle specifickém žánru přišlo po nich, ani nemluvě. Skončit se má v nejlepším a v jejich případě se to povedlo (oscarové finále je dokonalá tečka), ale i tak je věčná škoda, že to ZAZ po tomhle představení zabalili a v druhé půlce 90s nezkusili one more thing/one last time (to samé platí i pro sólo prácičku Abrahamse jménem Hot Shots!). Jsem si jistý, že z téma rodičovství a hlavně vynuceného odchodu Simpsona, respektive celé jeho soudní kauzy, by dokázali v pokračování vytěžit maximum (přeobsazení postavy bělochem nebo ještě lépe ženou by byl jen začátek:-)). A možná by při tom došlo i na zparodování nacistického samaritána, případně národního hrdiny, Neesona (čímž by se kruh uzavřel).

The Lost Bus 8/10

To se tak spojí dohromady autobus ze Speedu s větrnou smrští z Twisteru a ohnivou bouří z Only the Brave, přidá se k tomu historka inspirovaná skutečnou událostí a tradiční herecká jistota v podobě McConaugheyho v hlavní roli školního autobusáka, který má svých starostí dost i bez zachraňování bandy školáků před zpopelněním a výsledkem je další strhující dokumentárně-rekonstrukční drama o obyčejných lidech v krizové situaci ve filmografii experta na podobné látky Greengrasse, které má jedinou, zato podstatnou, vadu na kráse a totiž absenci uvedení v tuzemských kinech.

Greengrass od samého počátku filmu názorně dokazuje, v čem je jeho největší síla, tj. skvělá práce s charaktery a pečlivá procedurální rovina vyprávění s důrazem na autenticitu jak popisovaných událostí, tak následného prožitku diváků. V podstatě triviální historka o cestě školního autobusu se skupinou dětí na palubě skrze ohněm a větrem pustošené maloměsto za rodiči, respektive záchranou, je rámována rodinným pozadím hlavní postavy a obecným průběhem boje s nekontrolovatelným přírodním živlem, který samotnému dění v autobuse dodává širší perspektivu a vysvětlující kontext (stran některých rozhodnutí, případně selhání, záchranných složek i chování jednotlivců v čele s hlavní postavou).

V pozdějších scénách podobný přístup umožňuje chytrými prostřihy mezi děním v autobuse a na dalších místech, zasažených katastrofou, stupňovat tíseň a zvyšovat dramatický efekt. Greengrass v průběhu děje nápaditě střídá napětí, drama a emoce, které vykreslují narůstající pohromu a všudypřítomný chaos/paniku mezi obyvateli, přičemž nepoleví až do závěrečného happy endu. A nezapomíná při tom ani na charakterový oblouk pro hlavní postavu (která se dočká vykoupení za své říchy v minulosti). Samostatnou kapitolou je pak řemeslné zpracování filmu a zejména prezentované absolutní inferno. Pohotová ruční kamera a efektní střih prodává atmosféru naprosté ohnivé apokalypsy dokonale. Díky čemuž sugestivní záběry rychle postupující ohnivé zkázy povyšují nespoutaný přírodní živel na plnohodnotnou postavu. Bonusem je pak casting ústřední dvojice, který podává vynikající herecké výkony (vzájemná chemie mezi nimi funguje na výbornou). Škoda jen, že hlavní příběhová linka je opravdu jednoduchá, což se ovšem nepodepisuje na úměrné stopáži.

Play Dirty 6/10

Black plní svou normu si každou dekádu natočit nějakou kriminální buddy žánrovku vskutku svědomitě, takže po letech tvůrčí pauzy znovu vrací úder v podobě další akčně komediální záležitosti. Tentokrát s antihrdinou Parkerem v hlavní roli (v tomto případě s tváří Wahlberga), který se tak dočkal dalšího příspěvku do čím dál tím početnější sbírky filmových adaptací a jehož prostřednictvím si Black napravuje pověst po předchozím přešlapu s Predatorem. Nicméně spíše než o přesvědčivou výhru jde o vítězství na body, protože mistrova novinka je slušný žánrový kousek a nic víc.

Black se kupodivu nevydal cestou převyprávění konkrétní knihy, ale vsadil na originální příběhovou linku, byť se značně povědomou premisou (historka o nepovedeném posledním kšeftu, po kterém Parker přišel o podíl z lupu a málem i o život, načež se vydává po stopě zrádce, tady už jednou byla a dokonce ve dvou různých sestřizích:-)). A možná proto film nepůsobí jako další řadová adaptace Parkerových zlodějských eskapád, ale jako akční komedie ze staré školy, kterými Black zásoboval Hollywood na přelomu 80s a 90s a které míchaly typický Blackův smysl pro černý humor s akčním ohňostrojem, respektive standardní dobrodružná heist týmovka s honbou za jakýmsi archeologickým MacGuffinem.

Což je dáno jednak přímočarou příběhovou linkou s několika očekávanými zvraty (pokud ve filmu figuruje heist mise, tak je předem zcela jasné, že si tvůrci pro finále přichystali nějakou "překvapivou" dějovou kličku z kategorie nespolehlivý vypravěč) a jednak spoustou nekorektního humoru (za cenu degradace některých postav na komické figurky) za doprovodu místy nekorespondujícího OST (Silvestri si spletl žánry a servíruje klasickou film noir atmosféru) a nečekaně rozmáchlých akčních scén (jak po stránce množství, tak i měřítka), ve kterých se ke slovu dostanou efektní zpomalovačky i sympaticky obsáhlý bodycount (škoda, že se při nich nepoužily tradiční rukodělné efekty a poctivá kaskadérská práce, digitální kotrmelce vozidel i průstřely nejrůznějších částí těl málokdy vypadají věrohodně a nepodařilo se to ani tady).

Caught Stealing 6/10

Klasická krimi komediální historka o obyčejném chlapíkovi, který se čirou náhodou (v tomto případě díky sousedovi, toho času dealerovi drog), ocitne ve hře o balík ukradených a následně ukrytých prachů, přičemž vedlejším efektem pátrání po zdejším MacGuffinovi je spousta bizarních figurek, které potkává po cestě, plus z toho plynoucí narůstající hromada mrtvol. To zní jako ideální premisa pro parádní černohumornou gangsterku ve stylu nejlepších kousků od Tarantina, Ritchieho nebo Coenů. Obzvlášť pokud je pod filmem podepsaný Aronofsky, který střídá žánry s jistou rukou.

Ovšem tentokrát to bohužel nevyšlo, respektive výsledek není tak dobrý, jak by vzhledem k lidem před i za kamerou mohl být. Těžko soudit, jakou roli v tom hraje nutnost držet se rámce předlohy, ale filmu bolestně chybí větší nadhled a dávka nekorektního humoru. Podobnou žánrovku se šílenými sousedy, psychopatickými čističi, zkorumpovanými policajty, mafiánskými sourozenci a odloženými domácími mazlíčky prostě nejde brát vážně a veškeré seriózně pojaté scény (vyrovnávání se s traumatem z minulosti), kontrastující s žánrově pojatým zbytkem filmu, se tak míjí účinkem.

Po příběhové stránce dokáže film překvapit několika příjemnými zvraty (některé postavy nečekaně přeběhnou na opačnou stranu, některé se předčasně odeberou na střídačku), casting podává slušné herecké výkony (škoda, že ne všichni zúčastnění dostanou prostor, jaký by si zasloužili) a na nějakou akci a explicitní násilí v průběhu děje také dojde. Co je to ovšem platné, když postavy bez výjimky nejsou příliš zajímavé (rádoby zábavná mezizastávka na rodinné oslavě stojí tak akorát za pokrčení rameny), v rámci audiovizuálu se film drží zbytečně při zemi (nápaditější práce s kamerou, hudbou a střihem, by tomu více než slušela), zasazení děje do starých dobrých devadesátek se tady stran stylové retro atmosféry nijak zvlášť neprojevuje a větší dávku adrenalinu film do diváka napumpuje až v poslední čtvrthodině.

Primitive War 5/10

Co může být lepšího než naklonovaní dinosauři v zábavním parku? Přece nenaklonovaní dinosauři uprostřed války ve Vietnamu:-). Pokud by podobnou historku s hordou prehistorických potvor v kulisách válečné žánrovky z "Namu" převedl do filmu někdo jako je Wirkola nebo Helander, tak by výsledkem nejspíše byla nekompromisně brutální/zábavná jízda. Natočil ji bohužel někdo jako Sparke, takže to skončilo někde v půli cesty. Přesto se tahle nízkorozpočtová variace na sérii JP/JW (nebo spíše na videoherní Dino Crisis:-)) vyznačuje hned několika přednostmi.

Produkční hodnoty jsou na podobný indie projekt nečekaně vysoké, což se týká především výpravy a triků. Retro atmosféra války ve Vietnamu je díky lokacím, dobové technice, kostýmům a šedesátkovým vypalovačkám v OST napodobena téměř dokonale. Dinosauři stran kvality cgi na svou hollywoodskou konkurenci sice významně ztrácejí a působí spíše jako vylepšená verze Walking with Dinosaurs, ale na rozdíl od jiných akčně-hororových béček s dinosaury za pár dolarů technickým provedením nejsou k smíchu, množstvím a rozmanitostí vyobrazených druhů dokážou překvapit a hlavně se ukážou nejen v nočních scénách, aby se něco málo ušetřilo z rozpočtu na triky.  

Nicméně hlavní problém filmu představuje stopáž, která je na podobnou brakovou žánrovku značně přestřelená, což se podepisuje na proměnlivém tempu a spoustě dějové výplně, až už se jedná o zbytečně zdlouhavou expozici (kdyby se začalo rovnou výsadkem z vrtulníku, tak by se nic nestalo) nebo "odpočinkové/vysvětlovací" pasáže mezi jednotlivými interakcemi s dinosaury. Snaha tvůrců prokreslit hlouběji hlavní postavy skrze vážné dialogové scény a dokonce zabrousit i do závažnějších témat jako je ptsd je sice chvályhodná, ale v tomhle žánru nemá místo. V předloze tahle kontextová rovina možná funguje a obohacuje děj, v adaptaci jen odvádí pozornost od hlavní atrakce.

Avatar: The Way Of Water (Revize 2) 9/10

Jak se dalo předpokládat, strejda Cameron před třetím nášupem z Pandory poslal dvojku znovu do kin (divím se, že to nezkusil i s jedničkou, přece jen tři miliardy jsou už blízko a před trojkou se už mohlo slavit:-)) a protože jsem ji od premiéry, respektive vydání na videu, neviděl, byl to ideální způsob, jak si dát repete lomeno recap před ohněm a popelem. Jak to dopadlo? Před filmem zdravice mistra s pozvánkou na trojku, během závěrečných titulků krátký sneak peek z trojky (nic zásadního, ale i tak poslední trailer poráží na celé čáře).

A mezi tím tři hodiny toho nejlepšího a nejdražšího content filleru na poli filmu minimálně za posledních pětadvacet let:-). Technickou kvalitu nemá cenu zmiňovat, audiovizuální a triková stránka nejenže nezestárly ani o minutu, ale i po třech letech marně hledají srovnatelnou konkurenci (na dohled je snad jen Dune, zbytek hollywoodské štafety je někde daleko vzadu). Nicméně syndrom nedůležité mezihry, ve které se vlastně nic podstatného z pohledu celé ságy nestane, jen se znovu rozestaví figurky na šachovnici pro další hru, je po prvotním okouzlení patrný.

A i to málo, co se zde odehraje a má nějaký zásadnější dopad na další vývoj událostí, šlo vyřešit o něco elegantněji (postava prvorozeného syna je v celém filmu jen proto, aby na konci mohl Cameron někoho obětovat - kdyby si synátoři prohodili role, stran divákovy emoční angažovanosti by to fungovalo o poznání lépe). Jsem zvědavý, zda trojka tenhle dojem změní, nebo na ten pravý klimax bude potřeba si počkat až do čtyřky nebo pětky. Celkově je to ale stále absolutní top tier, který ukazuje zbytku produkce továrny na sny záda. Slovy klasika "kdo z vás to má:-)?".

The Toxic Avenger 5/10

Legendární brakový superhrdina z neméně legendární brakové produkce Tromy se po letech konečně dočkal (na poměry podobných, doslova na koleně dělaných, žánrovek) vysokorozpočtové předělávky za účasti hvězdného castingu a hlavně vydání. Bohužel se při té příležitosti vydal směrem k mainstreamu, což je zrovna v jeho případě krok vedle, ne-li rovnou zpátky. Tohle si jednoznačně žádalo nekompromisní přístup ve stylu Leoneho série Terrifier, což se bohužel nestalo.

Převyprávěnému originu toxického mstitele vedle tuny referencí na originál nechybí nadsázka (parodické místopisné titulky se povedly), přiznaný brak (záměrně nedokonalá maska hlavní postavy, papundeklové kulisy, groteskně přehnané explicitní fatality, bizarní vedlejší postavy), dávka nekorektního humoru (praktický návod, jak se osvobodit z pout, je top) a sympatická přehlídka brutalit (jako obvykle se skoro všechny výživné chuťovky ukázaly už v traileru, ale limit eRkového ratingu je ve filmu vytěžen na maximum), ale ve všech směrech mohl Blair přitlačit na pilu ještě o poznání více.

Šlápnout na brzdu se naopak mělo v rovině dojemné (ve skutečnosti ohrané) vztahovky otce se synem, protože zbytečně dlouhá expozice jen oddaluje nevyhnutelné (nedobrovolné rande hlavní postavy s toxickým odpadem) a vážně míněné rodinné momentky jen natahují stopáž, respektive zabírají prostor dalším krvavým hrátkám. Čehož výsledkem je, že film balancuje na hraně pokleslého braku a seriózní podívané, přičemž obě polohy se nedoplňují, ale vzájemně ruší. Casting odvádí slušnou práci, pár nápadů to obsahuje a gore je fajn, ale nelze se zbavit dojmu, že to šlo zpracovat mnohem lépe.

Alien: Earth (Sezóna 1 - Epizoda 1 - 8)

Alien: Earth - Neverland (Sezóna 1 - Epizoda 1) 8/10

Přesun téhle kultovní značky ze stříbrného plátna na televizní obrazovku započal více než slibně. Hawley svou seriálovou odbočku, konečně zasazenou na matičku Zemi (na což čekám od legendárního teaseru na Fincherovu trojku), v první epizodě rámuje tunou fan service obsahu jak po stránce děje (úvodní sekvence na lodi je jedna velká paráda), tak v rámci audiovizuálu (art design napodobuje Scottův originál téměř dokonale, stejně tak OST odvádí skvělou práci) a přidává k tomu několik osvěžujících novinek, rozšiřujících dosavadní kánon (další korporace, lidské formy a hlavně mimozemské potvory), jakožto sympatickou Chandler v hlavní roli a Olyphanta nápadně připomínajícího Hauera z Blade Runnera:-).

Alien: Earth - Mr. October (Sezóna 1 - Epizoda 2) 7/10

Pobíhání po domu hrůzy sem a tam s povědomým bubákem v zádech pokračuje i s nástupem partičky umělohmotných adolescentů, toho času záchranného týmu. Ve druhé epizodě se děj tak trochu točí v kruhu a vyjma krátkého rodinného setkání (sourozenecká linka má do budoucna velký dramatický potenciál, tak snad nebude v dalších dílech promarněn) se při průzkumu prostředí a nebezpečného nákladu po příběhové stránce nic podstatného nestane. Výprava ve stylu retrofuturismu je ovšem nadále perfektní, xenomorfové se ukážou nejen v celé své kráse, ale rovnou i při práci (s notnou dávkou explicitních gore skopičin), povědomé tóny v OST pěkně budují atmosféru a nakonec potěšil vtípek s kocourem.

Alien: Earth - Metamorphosis (Sezóna 1 - Epizoda 3) 7/10

Zatímco v předchozím díle se procházka havarovanou lodí a troskami zasažené budovy trochu natahovala, tentokrát se na nic nečeká a hned v úvodu třetí epizody proběhne ukázkový souboj s xenomorfem jeden na jednoho (bohužel pouze za zavřenými dveřmi, snad se podobné kličky nebudou opakovat). S přesunem děje zpět na ostrovní základnu ovšem nastává pokles tempa, protože po expozici se získáním mimozemských potvor je potřeba znovu rozestavět figurky na šachovnici. Vyprofilování manipulátora lomeno záporáka, experimenty přinášející první výsledky a především názorná ukázka chybějícího článku vývojového řetězu (embryo xenomorfa zažívá v rámci značky premiéru:-)) to však vynahrazuje.

Alien: Earth - Observation (Sezóna 1 - Epizoda 4) 7/10

Polovina výletu xenomorfů na matičku Zemi je pryč, aniž by se děj od prvního kontaktu s "dokonalým organismem" na domácí půdě výrazněji a rychleji posunul vpřed, nebo se soustředil na krev, kyselinu a sliz, ale kupodivu to stále funguje. Čtvrtá epizoda se nadále věnuje budování vztahů mezi postavami, spřádání sítí intrik a manipulací, existenciálním problémům umělohmotných adolescentů a pokrokovému rozšiřování stávajícího kánonu s občasnými odskoky k notně explicitním experimentům v laboratoři (patřičné pozornosti se dostává i další mimozemské potvoře, ze které se rodí zdatný konkurent xenomorfa). Což je lepší variantou, než kdyby se jen otrocky recyklovalo zajeté dějové schéma z filmů.

Alien: Earth - In Space, No One... (Sezóna 1 - Epizoda 5) 8/10

Obvyklá dramaturgická klička v podobě flashbackové zastávky po cestě je v současné době součástí prakticky každé série, protože se jedná o jednoduchý způsob, jak navýšit obsahovou výplň a nejinak je tomu i zde. Povinná vysvětlovací odbočka v páté epizodě ovšem dostala podobu překvapivě zdařilé variace na Scottův originál, ve které nechybí třenice mezi členy posádky, obstojná dávka napětí, spousta fan service prvků (nejen na původní film, ale i Fincherovu trojku, ať už jde o pov záběry xenomorfa nebo jeho nepřesvědčivé cgi vyobrazení:-)) i patřičně explicitní hrátky s mimozemskými potvorami na palubě, které vrcholí očekávanou potyčkou s xenomorfem, která se krátce odehrála v úvodu prvního dílu.

Alien: Earth - The Fly (Sezóna 1 - Epizoda 6) 7/10

Po osvěžujícím retrospektivním výletu na palubu lodi, který skvělým způsobem vzdal poctu Scottovu originálu, je v šesté epizodě zpět obvyklé vypravěčské schéma v podobě pomalým tempem se odvíjejícího děje na ostrovní základně, ve kterém se v první řadě budují vztahy mezi postavami, spřádají se spiklenecké plány a připravuje se půda pro očekávané střetnutí s uprchlými mimozemskými potvorami ve finále sezóny (macho rozhovor ve výtahu láká na pořádnou mano a mano potyčku). Naštěstí se při tom nezapomnělo na pokračující experimenty v laboratoři, které vedle dávky atmosféry a napětí přinášejí rovněž další střípek do kánonické skládačky vývojového cyklu xenomorfa a konečně také nějakou oběť.

Alien: Earth - Emergence (Sezóna 1 - Epizoda 7) 7/10

S blížícím se závěrem dobrodružství xenomorfů na matičce Zemi se v sedmé epizodě dle očekávání přepíná na vyšší rychlostní stupeň, což se projevuje hned na několika frontách současně. Děj konečně nabírá na obrátkách (s výjimkou retrospektivního dostaveníčka na palubě lodi se tentokrát odehraje více dramatických událostí, než ve všech předešlých epizodách dohromady), tempo se zrychluje, xenomorfové se pouštějí do práce ve větším měřítku a vedlejší postavy začínají padat jako kuželky. Vedle toho se tady najde prostor i pro další prohloubení kánonu (komunikace s xenomorfy z Jeunetovy čtyřky se posunula na další level:-)), náhlé sourozenecké rozepře a nezvanou ozbrojenou návštěvu na ostrově.

Alien: Earth - The Real Monsters (Sezóna 1 - Epizoda 8) 7/10

Sezóna dospěla do svého finále a kupodivu se tak nestalo v podobě velkolepého zúčtování, ve kterém si to všichni rozdají se všemi. Namísto toho se osmá epizoda věnuje dalšímu rozestavění figurek na šachovnici pro následující hru, tj. druhou sezónu, na což doplácí zejména nejslibněji působící laboratorní exemplář, jehož potenciál je stále trestuhodně nevyužitý. Filosofickou debatu na téma povahy skutečných monster (nic nového nejen v rámci téhle značky) naštěstí vynahrazuje avizovaný souboj bio/tech titánů, překvapivé odhalení pravé identity jistého přisluhovače a závěrečná výměna rolí, při které partička umělohmotných adolescentů konečně přebírá otěže. Povinný cliffhanger pak významně láká na věci příští.

The Lost Bus

Pěkná trailerová práce a podle dosavadních ohlasů i povedená žánrovka, kterou nepřekvapivě McConaugheyho výkon táhne hodně nahoru:-). Škoda, že tenhle survival kousek se (bohužel jako obvykle u filmů ze streamu) tuzemským kinům vyhnul, vidět podobný táborák s kličkujícím busem na velkém plátně s Atmosem navrch mohl být působivý zážitek. Těším se na brzkou premiéru a jsem zvědavý, jak se Greengrassovi podaří ve filmu vybalancovat tu hluboce-lidsky-příběhovou linku s tím totálním katastrofickým infernem (za které by se nestyděla ani sopečná dvojka z 90s Dante's Peak a Volcano).

The Housemaid

Slušný casting a tím to asi končí. Jako chápu, že Sweeney aktuálně zažívá období mimořádné popularity a jde z projektu do projektu, ale možná by ji prospělo vyměnit agenta. Feig posledních pár let točí zaměnitelné obsahové výplně pro stream a tohle podle traileru vypadá na další podobný případ. Obehraná premisa, televizně působící produkční hodnoty a po dějové stránce jedno klišé za druhým (zachránit by to mohla snad jen nějaká wtf pointa, ale tohle asi na pořadu dne nebude). Předloha je bestseller, tak nezbývá než doufat, že trailer klame tělem a Feig si to nejlepší schoval až do filmu.

One Battle After Another (Bilance)

Takhle neutěšená bilance mě docela zaskočila. Byl jsem v sobotu v TDL sále v Ově a sice nebyl full house, ale tak narvané kino si nepamatuju snad od druhé Duny (ani na zázraku letošní sezóny F1 jsem takovou návštěvu nezažil). Což jsem vůbec nečekal, protože film má do nějaké líbivé crowd-pleaser žánrovky dost daleko, takže mi z toho vyšlo, že se asi ve velkém chodí na DiCapria a podcenil jsem jeho kult posledního filmového mohykána.

Ok, takže původní předpoklad byl správný a kromě filmových nerdů a fanoušků ambicióznějších kousků to v obecném měřítku moc nerezonuje. Velká škoda, ale asi se to dalo čekat. Filmy PTA prostě finančně moc netáhnou, nehledě na to, o čem jsou a kdo v nich hraje a jediný důvod, proč to doteď nebyl problém, byly skromné rozpočty. O to větší respekt WB, že mu na film takové prachy dali, i když tušili, že to tržebně nemusí dopadnout podle představ.

---

Sobota po půl šesté v TDL, tj. největším a nejdražším sále, a zaplněn byl odhadem tak ze tří pětin, možná více, což byl pro mě v post-covidové době u podobně ne-mainstreamové věci šok. Bohužel podle všeho jen souhra náhod, no. Vlastně se divím, že to do svého nejlepšího sálu CS vůbec uvedl, třeba u Sinners nebo Weapons se ani neobtěžoval, pokud vím. Pozitivní WoM tady asi moc velký efekt mít nebude, tak zbývá jen nárůst zájmu kvůli nominacím/cenám, ale to bude stejně jen krátkodobá záležitost. Ale pokud se PTA konečně dočká zlatého plešouna, tak ho to asi tolik mrzet nebude:-).

Greenland 2: Migration

Minule to sice nebyl žádný zázrak, ale sázka na tu civilní perspektivu po vzoru War Of The Worlds, ve které se na celosvětovou katastrofu nahlíželo komorním pohledem obyčejných lidí, z toho udělala vcelku slušnou žánrovku (s podobně nuzným rozpočtem to jinak ani pojmout nešlo, ale vypořádali se s tím dobře).

Tohle vypadá jako by se na place zastavil strejda Emmerich a s megafonem na Waugha celou dobu hulákal "všeho víc":-). Nic proti tomu, trailer se docela povedl a větší prachy na tom vidět jsou, ale nejsem si úplně jistý, že v dnešní době vyrukovat s katastrofickým kouskem za skoro sto mega je dobrý nápad, viz Moonfall nebo Twisters.

One Battle After Another 8/10

Trailery zase pro jednou klamaly tělem a namísto politického thrilleru s nějakým angažovaným poselstvím na konto současných neutěšených poměru v zemi svobody PTA natočil v podstatě komorní rodinné vztahové drama, ve kterém jsou aktuální společenské problémy (rasismus, extrémismus, občanská revolta) pouhou kulisou, ve které se historka o hledání ztraceného potomka odehrává. Je to problém? Vzhledem k tomu, že výsledkem je nekompromisní autorská vize s rezonujícím tématem a prvotřídními hereckými výkony, tak ani náhodou, respektive jen nepatrně.

Ambiciózní stopáž PTA mimo jiné využívá k důkladnému seznámení diváka s hlavními postavami a jejich minulostí, což je dobrý i špatný nápad současně. Film se kvůli tomu potýká s pomalým rozjezdem (ústřední zápletka se rozjede až po několika desítkách minut) a některé pozdější scény jsou tak ochuzeny o potenciální prvek překvapení. Kdyby PTA celý prolog zredukoval na minimum nebo úplně vynechal, filmu by to pomohlo nejen stran vyváženějšího tempa, ale i účinnější dramaturgie (pokud by důvod pátrání šíleného lampasáka zůstal neodhalen až do scény v klášteře, fungovalo by to celé ještě o kus lépe, stejně tak zrada spolubojovníků nebo předčítání dopisu bez znalosti osudu pisatele).

Jakmile se ovšem děj konečně naplno rozjede, veškeré výtky jdou stranou (plus beru zpět svou předpremiérovou kritiku přepáleného rozpočtu, protože za obvyklé sumy, za které PTA točí své filmy, by něco podobného nikdy nevzniklo). PTA organicky střídá žánrové polohy (psychologické drama, černohumorná komedie, krimi thriller, politická satira) a míchá dramatické momenty s komediálními (šifrovaná komunikace bez znalosti hesla je docela výzva, vysvětlovačka, jak bigotní rasista může přijít ke smíšenému potomkovi ještě více:-)), napínavé s emocionálními a absurdní s politicky angažovanými (domácí terorismus, přistěhovalectví, white supremacy, atd.) do jednoho působivého celku, přičemž s blížícím se koncem filmu dokáže razantně přeřadit na vyšší rychlostní stupeň (závěrečná dálniční honička v poušti je vynikající:-)).

Stejně tak audiovizuál zaslouží jen slova chvály, ať už se jedná o úžasnou atmosférickou kameru (přednosti VistaVision se ke slovu dostanou jen v pár scénách, ale když už k tomu dojde, tak to stojí za to - panoramatické záběry pouštní krajiny jsou jedna velká nádhera) nebo "nepříjemný" OST, který na sebe poutá pozornost svou záměrnou disharmonií a přesto funguje na výbornou a svou znepokojivou náladou film skvěle doplňuje. To největší eso, které PTA schovává v rukávu, tady ovšem představuje casting. DiCaprio jako zoufalý/obětavý otec lomeno neschopný revolucionář na odpočinku (na podobné role loserů se srdcem na správném místě už má pomalu patent:-)) i Penn jako ukázkový rasistický parchant, kterého kdysi dávno zradily city a teď se snaží zúčtovat se svou minulostí, předvádějí naprostý herecký koncert (škoda, že Del Toro má v ději jen okrajovou roli, jeho samaritánský sensei totiž dokáže zaujmout i na omezeném prostoru).

The Terminal List: Dark Wolf (Sezóna 1) 7/10

Zbytečná prequelová bokovka o trampotách vedlejší postavy před jejím nástupem do agentury (jejíž pozdější osud je divákovi znalému mateřské série dobře znám, takže nic překvapivého na něj v závěru téhle odbočky nečeká), kterým tvůrci ztrácejí čas namísto toho, aby se věnovali druhé sezóně s velkou hvězdou v hlavní roli? Kupodivu nikoliv, tenhle spin-off si dokáže svými kvalitami bez problému obhájit existenci (i bez velké hvězdy v hlavní roli).

Předně je potřeba pochválit napínavou a sympaticky zamotanou příběhovou linku, která se napříč všemi epizodami odvíjí ve svižném tempu, obsahuje všechny povinné žánrové atributy (tajné služby, black ops mise, špioni, sledující vlastní cíle, najatí hitmani, mezinárodní spiknutí, nepostradatelný MacGuffin a samozřejmě zrádce ve vlastních řadách:-)) v tom správném poměru, dokáže diváka hned několikrát překvapit nečekaným zvratem a nebojí se některou z kladných postav předčasně poslat na střídačku, přičemž díky rozumnému počtu epizod netrpí syndromem obsahové výplně.

Jisté rezervy jsou sice patrné na produkčních hodnotách, které prozrazují skromnější rozpočet (spousta cestopisných establishing shotů, které se střihem promění v lokaci, která vypadá stále stejně nehledě na to, v jaké zemi se děj zrovna odehrává - škoda, že produkce celou sérii odtočila u našich východních sousedů prakticky na jednom místě), ale případné nedostatky v tomhle směru kromě samotného děje vynahrazuje také zručně natočená akce, jejíž množství je tak akorát, typově skvěle vybraný a k tomu slušně hrající casting a příjemně explozivní finále s vybíjenou po vzoru Home Alone.

The Fantastic Four: First Steps 6/10

Tahle superhrdinská skvadra se ve filmech dlouhodobě potýká se smůlou, protože se dočkala už několika adaptací, přičemž to ale nikdy nedopadlo nějak zázračně, respektive jedna byla horší než druhá (bez ohledu na to, kdo za ní stál). Dobrou zprávou je, že s návratem značky zpět pod křídla Marvelu bylo tohle prokletí konečně prolomeno a úžasné kvarteto se při svém premiérovém vystoupení v MCU objevilo v solidní komiksové týmovce. Špatnou zprávou je, že kvalitativní laťka nebyla nasazena nijak zvlášť vysoko a k pozitivnímu výsledku tak stačí i řadová marvelovka.

Přitom to zpočátku vypadá nadějně. Marvel ušetřil diváky dalšího zbytečného originu, který převypráví už poněkolikáté úplně to samé, přesto na předlohy neznalé publikum nezapomněl a přichystal si pro něj stručnou rekapitulaci událostí v podobě retro televizní show (zajímavý nápad, který s postupující stopáží bohužel ustupuje do pozadí). Povinná expozice je tak zkrácena na nejnutnější minimum a poměrně brzy po představení hlavních postav se ústřední zápletka dává do pohybu, přičemž prostřední části filmu s průzkumem ve vesmíru nechybí atmosféra, drama, napětí i povedená akce.

Stejně tak hlavní marketingový tah v trailerech, tj. šedesátková stylizace a sázka na retrofuturismus na poli výpravy a kostýmů, aneb jak si filmaři v polovině minulého století představovali dalekou budoucnost, sice ve filmu nedostane tolik prostoru, kolik by si zasloužila, ale jinak odvádí skvělou práci. Ústřední casting mezi sebou sice nemá extra silnou buddy chemii, ale všichni zúčastnění podávají slušné herecké výkony (škoda jen, že něco jako charakterový oblouk dopřáli tvůrci jen Kirby a částečně Pascalovi, zatímco Quinn a Moss-Bachrach jsou odsouzeni do role pouhých komických figurek).

Pochválit zaslouží také standardně vysoké produkční hodnoty, které se projevují hlavně na vydařené trikové stránce (s výjimkou kamenného ksichtu, který se od trailerů moc nezlepšil a v některých záběrech stále vypadá v lepším případě nehotově a v horším rovnou podivně, ať už jde o věrné vyobrazení kameňáka z předlohy nebo ne). Velkolepé finále, připomínající městskou destrukci z dílny strejdy Emmericha, se naštěstí obejde bez výraznější stopy po digibordelu (zato nechybí povinná vysvětlující vsuvka s evakuací všech obyvatel z epicentra zkázy - strašák Man of Steel trvá dodnes:-)).

Nicméně najde se tady i nemálo vad na kráse. Příběhová linka je opět extrémně jednoduchá a nenabízí nic, co by se v produkci Marvelu neobjevilo už nesčetněkrát předtím (zato tentokrát bez nějakých líbivých eyecandy/moneyshot scén). Zase se zachraňuje celá planeta, ne-li rovnou celý vesmír, před všemocným záporákem, což je zredukováno na šarvátku o jedno konkrétní velkoměsto (pokolikáté už a přitom prakticky stále stejně?), což je doprovázeno obsahovou výplní v podobě dojemných rodinných momentek a nepostradatelných keců o rodině, soudržnosti a společenských hodnotách.

Hlavní záporák je v celém filmu jako obvykle do počtu (nebýt představovačky uprostřed filmu, ve které se ukáže na pár minut, tak by se v ději objevil jen na úplném konci) a vzhledem k zásadnímu nepoměru sil mezi ním a hlavními postavami je v závěrečném souboji odsouzen k porážce ve stylu deus ex machina (respektive deus ex surfer:-)), což z něj dělá neschopného losera (zrušená super nemesis pro další Avengers by mohla vyprávět:-)), jeho surfařská pomocnice na tom není o mnoho lépe (její procitnutí a přeběhnutí na druhou stranu je vyřešeno asi minutovým cituplným dialogem) a totéž platí i pro zbytečnou potitulkovku (proč se Downey neukázal napřímo, když už s ním Marvel velevýznamně machruje?).

The Bride!

Hmm, čekal jsem brakovou žánrovku, dostal jsem přestylizovanou artovku, maskovanou za brakovou žánrovku:-). Trailer sám o sobě je super, dobové zasazení do období 30s je potenciálně hodně zajímavý nápad (prostor pro zkombinování romantického hororu s old school gangsterkou se sociálním přesahem se tady otevírá dokořán) a casting je parádní, ale ten přístup studia ala "dáme někomu balík prachů, aby tradiční látku zfilmoval, jak ho zrovna napadne (tj. silně autorsky), a uvidíme, jak to dopadne" nebezpečně připomíná průser s druhým Jokerem. Ale tak třeba to bude další Poor Things:-).

Star Trek: Strange New Worlds (Sezóna 3) 8/10

Slovy nejmenovaného klasika "všechno dobré (neřkuli famózní) musí jednou skončit" a v případě prequelu prapůvodní The Original Series, z něhož se v premiérové a stejně tak i následující sezóně vyklubala překvapivě excelentní podívaná, šlapající na paty tomu nejlepšímu, co se ve ST nejen v rámci seriálové produkce objevilo, tj. svaté trojici z 90s The Next Generation, Deep Space Nine a Voyager (podobně kvalitativně vyrovnané epizody v první a druhé sezóně nezažili svého času ani Picard, ani Sisco, ani Janeway:-)), se to bohužel stalo právě nyní.

Jistý kvalitativní pokles ve třetí sezóně není nikterak dramatický, nicméně obě předchozí sezóny nastavily laťku tak neuvěřitelně vysoko, že každé, byť sebemenší, zaváhání je o to více patrnější. Nejpodstatnější výtka směřuje na konto znatelného posunu stran dramaturgie, respektive samotného storytellingu. Těžko soudit, zda v tom nějakou roli hraje (nepochopitelné:-() rozhodnutí studia předčasně ukončit celou sérii neúplnou (jelikož počtem epizod zredukovanou:-() pátou sezónou, nebo se tvůrci rozhodli popustit uzdu své fantazii nezávisle na tom, ale třetí sezóna realizovanými nápady působí spíše jako kreativní laboratoř než uceleně koncipovaná sezóna.

Epizodická struktura sezóny zůstala zachována, ale zatímco obě předchozí sezóny nabídly vyvážený mix tradičního planet of the week formátu a příběhového/koncepčního experimentování v kombinaci se zaplňováním prázdných míst ve ST kánonu a vlastními příběhovými linkami konkrétních postav, tentokrát dostalo mnohem větší prostor zkoumání tematických/žánrových hranic (hordy nemrtvých, found footage dokument, humorná výměna těl, meta prvek seriálu v seriálu), na úkor všeho ostatního (průzkum vesmíru, objevování nových forem inteligentního života, charakterový vývoj postav, prokreslení vzájemných vztahů), byť hravost/nápaditost tvůrců se stále nezapře.

To podstatné tady naštěstí stále funguje na výbornou. Bezchybně sehraný casting opět podává parádní herecké výkony, ať už se jedná o staré známé nebo nováčky (prostořeká posila ve strojovně potvrzuje svůj komediální potenciál:-)), díky čemuž mají postavy mezi sebou skvělou chemii. Přes hrátky s narativem (kupodivu si tvůrci nevzpomněli na téma zrcadlového vesmíru, tak uvidíme, zda ve čtvrté sezóně vedle "maňáskové" epizody s mupety nedojde i na "tyranskou" verzi posádky:-)) opět nechybí osvědčené ST premisy (výsadek v ohrožení, alternativní realita, prvotní setkání s jinými civilizacemi, porucha simulátoru, ztroskotání na neznámé planetě). Nezapomnělo se při tom ani na chytré rozšíření ST kánonu (tentokrát dosud neznámou kapitolou v životě budoucího nejslavnějšího kapitána ve flotile) a po vzoru předchozích sérií se i tato posádka dočkala svého vlastního ikonického protivníka (slibujícího do budoucna velké věci). Snad se Goldsman, Kurtzman a Roddenberry kreativně nevyčerpali a v příští sezóně se vrátí v plné síle.

Alien: Earth - The Real Monsters (Sezóna 1 - Epizoda 8) 7/10

Sezóna dospěla do svého finále a kupodivu se tak nestalo v podobě velkolepého zúčtování, ve kterém si to všichni rozdají se všemi. Namísto toho se osmá epizoda věnuje dalšímu rozestavění figurek na šachovnici pro následující hru, tj. druhou sezónu, na což doplácí zejména nejslibněji působící laboratorní exemplář, jehož potenciál je stále trestuhodně nevyužitý. Filosofickou debatu na téma povahy skutečných monster (nic nového nejen v rámci téhle značky) naštěstí vynahrazuje avizovaný souboj bio/tech titánů, překvapivé odhalení pravé identity jistého přisluhovače a závěrečná výměna rolí, při které partička umělohmotných adolescentů konečně přebírá otěže. Povinný cliffhanger pak významně láká na věci příští.

Springsteen: Deliver Me From Nowhere

Cooperovi i přes pokles formy v poslední době stále věřím, ale trailer mi to tedy moc neulehčuje:-). Za celou stopáž se tam nestane vůbec nic, co by značilo nějaké výraznější drama nebo emoce, prostě cokoliv strhujícího. To nejintenzivnější, co se tady ukáže, je nadšené skandování davu na koncertě.

Kromě toho proč to Cooper vůbec postavil jen na zákulisí vzniku Nebrasky a nepojal to jako průřez celou mistrovou kariérou (nebo alespoň do vydání Born in the U.S.A.)? Točit biopic o nějaké hudební ikoně a v traileru (potenciálně i v samotném filmu) nemít její nejslavnější/nejhranější song z nejúspěšnějšího alba je prostě krok zpět, sorry jako.

Swiped 6/10

Další produktový biopic o mimořádně talentovaném/schopném jedinci, který našel mezeru na trhu a navzdory všem nepřízním osudu se svým nápadem prorazil a zbytek je historie, tj. bezprecedentní úspěch a miliardové tržby. Po sociálních sítích, manažerských telefonech, izařízeních, videohrách nebo teniskách (a pár dalších hračkách, které ani nestojí za zmínku:-)) došly na řadu randící aplikace. A jak už se stalo pomalu tradicí, ani tenhle snaživý pokus špičkovou Fincherovu oscarovou historku z trůnu nesesadil.

Goldenberg se totiž nemůže rozhodnout, zda točí v prvé řadě o tom, jak to chodí ve startupech, ze kterých se stává byznysový jednorožec, nebo o toxickém pracovním prostředí (nehledě na to, v jakém oboru firma podniká), ve kterém hlavní roli hraje gender, mobbing a korporátní politika, nebo životopisnou fresku o cestě na vrchol, nebo manifest za rovná práva a potírání všech projevů diskriminace a tak točí o všem zmíněném, aniž by se něčemu věnovala do hloubky. Přitom každé zmíněné téma je dostatečně nosné na to, aby se jen o něm natočil celý film.

V průběhu filmu se tak jen střídají jednotlivé osobní/pracovní epizody ze života hlavní postavy, aniž by se během nich po emocionální/dramatické stránce stalo něco zajímavého/překvapivého/strhujícího. Paradoxně povinná právnická noticka o zkreslení děje z důvodu umělé dramatizace se tady zmíní pro jistotu jak v úvodu, tak i na konci filmu, ale Goldenberg nedokáže tuhle příležitost oproti čistě dokumentárně pojatým biopicům prakticky nijak využít. James a stejně tak i zbytek castingu podává přesvědčivý herecký výkon, ale na něco víc, než jen slušnou žánrovku, to nestačí.

Witchboard 5/10

Variace na speciální čarodějnický díl, akorát (bohužel) natažena na celovečerní stopáž a ze strany tvůrců (velké bohužel) myšlena zcela vážně. Russell má na kontě jedno z nejlepších pokračování příhod kotelníka se seškvařeným ksichtem a rukavicí s břity, ale v dnešní době je beznadějně za zenitem. Tahle zapomenutelná předělávka, která s originálem nemá společného skoro nic a nějakým zázrakem doputovala do kin, namísto aby skončila rovnou na streamu, budiž důkazem.

Všudypřítomná lacinost a absence jakýchkoliv vyšších ambicí, je tady patrná na každém kroku. Produkčními hodnotami je film na úrovni nějakého televizního seriálu ze starých dobrých 90s (včetně obludně digitální krve, střelby a ohně), příběhová linka vyloží všechny karty na stůl ještě než začne samotná hra, takže nějaké detektivní pátrání kdo, co, proč a jak (ať už ze strany postav nebo diváka) je odsunuto na vedlejší kolej, respektive pokud čirou náhodou v průběhu děje dojde k něčemu nečekanému (nedobrovolný výlet do minulosti), je to divákovi polopaticky prozrazeno hned vzápětí.

Podobně rezignovaně tvůrci přistupují i k vlastním proprietám žánru. Něco jako postupné budování napětí a strašidelné atmosféry tady víceméně neexistuje (okamžitě po nástupu zlovolné entity na scénu se jde rovnou na věc), bodycount po většinu děje nestojí za řeč (nadějně působící gastro masakr kazí nepovedený digibordel), na nějaké povedené fatality téměř nedojde, hlavní záporák se dělí o pozornost se svým poskokem a poslední ranou z milosti je pak přepálená stopáž.

The Home 5/10

DeMonaco nikdy nebyl žádný geniální brakový tvůrce (jako blahé paměti Carpenter, Cronenberg nebo Craven), což opakovaně dokazoval v sérii her na vybíjenou The Purge, ve které střídal nečekaně slušné žánrové kousky s těmi poněkud pokulhávajícími. Takže vlastně moc nepřekvapuje, že tahle zprvu tajemná, později notně krvavá, nedobrovolná prácička v pečovatelském domě (jak jinak než) s temným tajemstvím, se kvalitativně pohybuje někde mezi.

Protože nebýt překvapivě vydatné dávky gore a vydařených fatalit (nejlepší hororový moment se nepochopitelně vykecal už na plakátě, nicméně dostaveníčko očních bulev s hrotem jehly fakt stojí za to a dokazuje, že použití dokonale realistického cgi oproti poctivé maskérské práci může být v jistých výjimečných případech ku prospěchu věci), byla by to docela uspávající podívaná, která se navzdory rozumné stopáži potýká s utahaným tempem a ukázkovým miscastem hlavní role (Davidsonovi s vizáží psychopatického vraha jsem papírově kladný charakter nevěřil ani na minutu:-)).

Problémem totiž je, že než dojde na sympaticky nekompromisní a patřičně brutální porcovačku ve finále, musí divák přetrpět spousty minut nepříliš zajímavého děje, ve kterém se nějaké postupně budované napětí prakticky nekoná, strašidelná atmosféra se hlásí o slovo jen nárazově (pár obligátních lekaček a paranoidních halucinací a to je tak vše), detektivní rovina vyprávění příliš nefunguje a závěrečný plot twist recykluje pointu nespočtu podobných žánrovek.

Relay 6/10

Podobné konspirační techno (respektive v tomhle případě spíše retro:-)) thrillery se v dnešní době už prakticky netočí (kde jsou ty časy, kdy v tomhle oboru řádili Hackman, Redford, Bullock nebo Smith?), takže každý takový pokus o komorní, ale nápaditou hi-tech low-tech žánrovku se počítá. Obzvláště pokud je pod ním podepsán Mackenzie, který se po skvělém Outlaw Kingovi na dlouhé roky odmlčel, plus vychází z pitche, který figuroval na hollywoodském black listu. 

Bohužel ze samotného filmu není moc zřejmé, proč se zrovna tenhle pitch na relativně prestižní seznam nerealizovaných projektů před lety dostal, protože výsledkem je nikterak objevná, nicméně (především zásluhou castingu ústřední dvojice) ucházející žánrovka, ve které paradoxně titulní technologický prvek hraje naprosto podřadnou roli, respektive kdyby hlavní postava pro komunikaci využívala poštovní holuby nebo potrubní poštu, tak by to vlastně vyšlo nastejno (proč se padouši nepokusili o hacking/odposlech ústředny nebo přinucení některého zaměstnance ke spolupráci?).

Po příběhové stránce sice Mackenzie servíruje všechny povinné propriety žánru (všemocné korporace, temné spiknutí,  nepostradatelný MacGuffin, najatý tým fixerů, hra na schovávanou, atd.), ale po většinu stopáže se ve filmu neodehraje nic moc zajímavého/zábavného nad rámec spousty (povětšinou statických) dialogových scén. Stejně tak naznačenou romantickou linku nedokáže film v samotném závěru pořádně zužitkovat. Dynamičtější tempo a intenzivnější dávku napětí nabídne film až v poslední půl hodině, ve které se konečně začnou dít dramatické události, které vedou k vcelku překvapivému plot twistu (podivné chování některých postav díky němu dává smysl:-)) a sympaticky akčnímu klimaxu.

Anaconda

Původní film byl (bohužel nezáměrně) k smíchu už v době premiéry (natož o třicet let později), takže pokud už museli oživovat i tuhle polozapomenutou značku, tak podobný pokus o žánrový posun z hororu do hororové komedie s meta nadstavbou k tomu vlastně dává smysl. Navíc když se k účasti na filmu podařilo ukecat komediální persony jako je Black, Rudd a Zahn. Akorát že podle traileru to na nějakou třeskutě vtipnou podívanou nevypadá (zato s množstvím laciného digibordelu se tady šetřit očividně nebude:-)) a na variantu "to nejlepší si schováváme až do filmu" bych si taky nevsadil.

Alien: Earth - Emergence (Sezóna 1 - Epizoda 7) 7/10

S blížícím se závěrem dobrodružství xenomorfů na matičce Zemi se v sedmé epizodě dle očekávání přepíná na vyšší rychlostní stupeň, což se projevuje hned na několika frontách současně. Děj konečně nabírá na obrátkách (s výjimkou retrospektivního dostaveníčka na palubě lodi se tentokrát odehraje více dramatických událostí, než ve všech předešlých epizodách dohromady), tempo se zrychluje, xenomorfové se pouštějí do práce ve větším měřítku a vedlejší postavy začínají padat jako kuželky. Vedle toho se tady najde prostor i pro další prohloubení kánonu (komunikace s xenomorfy z Jeunetovy čtyřky se posunula na další level:-)), náhlé sourozenecké rozepře a nezvanou ozbrojenou návštěvu na ostrově.