The Long Walk

Klobouček, že z obsáhlé kingovské knihovničky si Lawrence vybral zrovna tuhle látku, která moc diváckých atrakcí pro první signální ve filmu asi nenabídne, ale o to více může rezonovat v psychologické a metaforické rovině. Podle traileru to vypadá na hodně komorní záležitost, ale hlavní roli tady stejně bude hrát práce s charaktery a vykreslení vztahů mezi nimi, takže tohle by neměl být výraznější problém.

Hamill si to podle všeho celé ukradne pro sebe (snad dostane ve filmu dostatečný prostor) a šedesátková atmosféra se povedla na jedničku s hvězdičkou (leckterá válečná žánrovka o "Namu" by mohla závidět), tak snad to Lawrence dotáhne do vítězného konce a zařadí se do té lepší poloviny kingovských adaptátorů.

The Last Of Us - Convergence (Sezóna 2 - Epizoda 7) 8/10

Po vysvětlující retrospektivní zastávce v minulém díle Mazin s Druckmannem v šesté epizodě uzavírají finále druhé sezóny prostřednictvím osvědčené kombinace věrného vyobrazení konkrétních scén ze hry, zasazených do autenticky působících kulis (některé městské scenérie jsou přeneseny z předlohy dokonale), prozkoumání stěžejních témat herního předobrazu (pomsta jako příčina nekonečné spirály násilí a odpuštění jako jediné východisko z bludného kruhu), které se naplno zúročí až v dalších sezónách, větších nebo menších změn v rámci kánonu a skromného množství akce. Vzhledem k rozdělení adaptace druhého dílu do vícero sezón se tak děje v doprovodu otevřeného konce (který postrádá patřičný klimax) a povinného cliffhangeru, který odhaluje nadcházející změnu perspektivy skrze pohled na události z druhé strany.

Fountain Of Youth 5/10

Tyhle dobrodružné fantasy historky pro celou rodinu o studánce se životadárnou vodou končí podle všeho stále stejně … a totiž prachbídně. Předtím Marshall se čtvrtými Piráty (pamatuje si je vůbec někdo?), teď Ritchie s vykrádačkou třetího Indyho, herního Uncharted a jakéhokoliv Langdona. Náhoda? Nemyslím si:-). Totálně generický trailer jasně naznačoval, že v tomhle případě se nová žánrová klasika konat nebude a Ritchie po Covenantovi nadále hledá své ztracené mojo (bohužel stále bez úspěchu:-(), takže výsledek nepřekvapil ani nezklamal, ovšem nebolel o nic méně.

A to proto, že nikdo před i za kamerou tady nemá ambice na nic více, než je generický content filler, totiž produktový "film na klíč", pro stream, ve kterém si casting pouze vydělává na nájem (Krasinski postrádá jakékoliv charisma a s komediálním načasováním na tom není o moc lépe, vzájemná chemie mezi ním a Portman moc nefunguje, Tucci se vzhledem k rozsahu role ani nemusel obtěžovat, dvojice sidekicků je v celém filmu naprosto k ničemu) a dialogové přestřelky mezi hlavními postavami jsou zábavné tak akorát křečovitou snahou tvůrců být za každou cenu vtipný.

Sebemenší invence na poli příběhu, postav nebo řemeslného zpracování (akce je sterilita sama, zpomalovačky jsou nepochopitelně použity v momentech, ve kterých se ve scéně neděje nic dramatického, vybrané lokace už byly k vidění nepočítaně) byla na place očividně považována za sprosté slovo (snad jen OST se snaží nad rámec povinností). Jediná polehčující okolnost snad může být, že si Ritchie točením podobných zakázek v režimu na autopilota snaží vydělat na nějaký další srdcový projekt typu Gentlemen, ale to je na podobou vysokorozpočtovou žánrovku s přepálenou stopáží (přičemž rozpočet skoro 200 mega na tom není vidět ani vzdáleně:-)) a potenciální start nové značky proklatě málo.

Caught Stealing

Černohumorná gangsterka od Aronofskyho s naprosto luxusním castingem (Butler musel během pandemie vyměnit hereckého agenta, jinak to není možný, protože co projekt od té doby, to zajímavá nebo ambiciózní role v zajímavých nebo ambiciózních filmech) podle chválené knižní předlohy (Huston si to napsal sám, tak snad tady nějaké necitlivé převyprávění zdrojového materiálu nehrozí) a s atmosférou podobnou těm nejlepším krimi komediálním kouskům od Ritchieho a Coenů? Tak to si nenechám ujít:-). I kdyby to v rámci traileru zase taková parádička nebyla, jakože navíc je.

Andor (Sezóna 2) 8/10

Seriálový prolog k filmovému prologu patří k tomu nejlepšímu ze SW v Disneyho éře. Přesto Gilroy ve druhé a poslední sezóně potěšil i nepotěšil zároveň. Všechna pozitiva z minula zachoval (vynikající produkční hodnoty (výprava, kostýmy a triky odvádějí špičkovou práci), skvěle hrající casting v čele s ústřední trojicí Luna, O'Reilly a Skarsgård, parádní atmosféra, vybrané klimaxové sekvence/epizody), ovšem neduhy z první sezóny, stran natahování stopáže, jsou přítomny i zde. Tudíž platí totéž, co minule. Seškrtat sezónu na poloviční počet epizod a byla by to strhující podívaná od začátku až do konce. Přesto jde o výborný příspěvek do SW univerza, jehož nejsilnější stránkou je vyprávění postavené na postavách a vztazích mezi nimi a nikoliv na akci a humoru jako v případě zbytku SW produkce.

Druhá sezóna je opět složena z několika epizodních trilogií, které spolu tu více, tu méně dějově souvisí, čehož důsledkem jsou zbytečné obsahové výplně s nepodstatnou dějovou vatou mezi jednotlivými příběhovými oblouky. Co by se jinde odehrálo v rámci několika málo minut a děj by se posunul vpřed, je tady zase nataženo na dlouhé desítky minut trvající sekvence, ve kterých se děj točí v kruhu. V průběhu jednotlivých epizod je tak těžké rozklíčovat hlavní příběhovou linku, což je fajn z pohledu nepředvídatelnosti děje, ale na druhou stranu to vyvolává dojem natahování stopáže. S čímž souvisí i razantní časové skoky vpřed, se kterými v pravidelných intervalech v průběhu sezóny přichází opětovné rozestavění jednotlivých figurek na šachovnici, což příliš nepomáhá dramaturgii, respektive plynulosti vyprávění.

Spousta silných scén (parádní úvodní sekvence v podobě heist mise s experimentální stíhačkou, přísně tajná konference, připomínající podobnou neformální schůzku z učebnic historie, na které se dojednalo "konečné řešení" jiného problému, celá epizoda s pouliční demonstrací, která je předčasným vrcholem druhé sezóny, klíčový proslov v senátu a následný útěk, atd.) je tak naředěna zbytečnými dějovými odbočkami (celá epizoda se zajetím hlavní postavy znesvářenou skupinou povstalců, svatební obřad a následná taneční párty, atd.), bez kterých by se příběhová linka bez problémů obešla, aniž by to mělo vliv na divácký zážitek, protože ze zpětného pohledu nepřinášejí vyprávění nic podstatného. Což je škoda, protože mnohá prázdná místa (stran postupného vzestupu povstalců z bandy různorodých, často rozhádaných, jednotlivců k organizované a jednotné skupině hnutí odporu) paradoxně zůstávají nadále nezaplněna.

Přesto klady jasně převažují nad nedostatky. Paranoidní atmosféra, práce s postavami (charakterový vývoj, vzájemné vztahy), plynulé přepínání mezi žánry (od politického thrilleru, přes psychologické drama, až po akční sci-fi), pohled do zákulisí povstání (které tvoří nespočet frakcí s různými (dokonce protichůdnými) motivacemi a cíli a nikoliv ucelená skupina bojovníků za svobodu) i vojenské mašinérie uvnitř imperiálních struktur (ve které hrají roli intriky, kariérismus, spiknutí a zrady). To všechno ve druhé sezóně funguje na podobně kvalitní úrovni jako posledně. K tomu je potřeba připočítat seriózní témata (účel světí prostředky, válečná traumata, morální dilemata), nástup povědomých postav z RO na scénu, stylový audiovizuál (na pečlivě reprodukovaný retrofuturismus po vzoru původní trilogie je radost pohledět) a pravidelné epizodní finále, ve kterých se drama a napětí potkává s emocemi, akcí, humorem a tragédií.

P.S. Na konto nejslavnějšího astmatika v galaxii bohužel ani tentokrát nepadne v celé sezóně ani slovo:-(.

Mission: Impossible - The Final Reckoning 6/10

Tři hodiny, dva solidní stunty a jeden smutný konec kdysi prvotřídní série. Nenapadá mě důvod, proč to ještě někdy znovu vidět (podobně jako čtyřku Matrixu nebo pětku Indyho).

Nejhorší obavy se naplnily. Nejosudovější mise, nejšílenější kaskadérský kousek, nejsilnější soupeř, největší rozpočet, nejdelší stopáž … a nejslabší díl v celé sérii (obecně nenáviděná a mnou oblíbená dvojka (Woo a Zimmer ftw:-)) je vedle osmičky veledílo). Přepisování scénáře, přetáčky a změna podtitulu na poslední chvíli očividně nepomohly, protože výsledkem je ještě nepřesvědčivější "nemožná mise" než posledně. Ty samé neduhy, kterými trpěla sedmička, se projevují i zde a bohužel ještě závažnějším způsobem. Teď už je jasné, že to minule s náhlým a o to více nečekaným poklesem formy dvojice McQuarrie a Cruise nebyla náhoda, ale varovný signál stran věcí příštích.

Zase sáhodlouhé konverzačky o ničem a neustálé (a s postupující stopáží čím dál tím více otravnější) vysvětlovačky kdo, co, jak plánuje (komu) udělat. A nebo taky ne, protože co chvíli se v ději objeví nějaký flashforward, s jak jinak než vysvětlujícím komentářem na pozadí, takže častokrát není vůbec jasné, kdy si někdo jen něco obrazně představuje, kdy se to reálně děje a kdy se pro změnu prolínají dvě časové roviny vyprávění (tenhle dramaturgický trik byl samozřejmě použit už v předchozích dílech, ale tam to dávalo smysl, protože se tak dělo jen v klíčových scénách). A do toho zbytečné retcony jak postav, tak událostí z minulosti (v žádné sérii tyhle překombinované pokusy o důmyslně vystavěný worldbuilding nefungovaly (Scream, Bond, Jurassic World, Gladiator, atd.) a nepřekvapivě nefungují ani tady).

Práce s postavami se od pětky a šestky propadla někam na úroveň F&F. Generický virtuální záporák byl po ohlasech na sedmičku dle očekávání odsunut na vedlejší kolej, což není žádná ztráta, protože už posledně moc nefungoval (ještěže výlet do kyberprostoru s apokalyptickou vizí po vzoru T2 se zredukoval na nejnutnější minimum), lidský záporák na tom kupodivu není o moc lépe a v celém filmu je akorát tak do počtu, respektive k tomu, aby hlavní postava mohla někoho odpravit ve finále (zajímavý nápad s jeho osamostatněním a sledováním vlastních cílů (agent Smith pozdravuje:-)) je zahrán do outu). Zbytek postav je na tom úplně stejně (každá z nich se v ději vyskytuje jen kvůli jedné nebo dvěma konkrétním scénám), přičemž Rhames se dočká podobně neobratného odklizení jako Ferguson v sedmičce.

Po příběhové stránce představuje osmička ještě banálnější záležitost, než tomu bylo v případě už tak triviální sedmičky.  V průběhu děje se nic zajímavého, natož zábavného (nebo alespoň nečekaného), nestane a celý film se v podstatě jen čeká na sekvenci s ponorkou a následně s dvouplošníkem, což je spolu s přepálenou stopáží smrtící kombinace. Pryč je vypravěčská nápaditost, filmařská zručnost, svižné tempo a nadsázka a humor, který prakticky zcela absentuje. Což platí i pro trademarky série ("neproveditelné" heist mise, hi-tech hračky, masky a výměny identit), kterým se v osmičce věnuje minimum času (jen nepostradatelné sprintování hlavní postavy odněkud někam je zachováno v plné míře:-)).

Místo toho je tady sázka na osudovost, hra na city a tuna rádoby hlubokých keců o životě, smrti a osudu světa (z nichž některé se pohybují na hraně nezamýšlené parodie), zatímco potenciálně vděčné dějové linky, které se v sedmičce jen opatrně naznačily, jsou v osmičce zcela upozaděny. Osobní linka hlavní postavy a záporáka je nepochopitelně hozena přes palubu namísto toho, aby nějak kulminovala a hlavně se něčím zúročila (třeba tím, že by jednorozměrnému charakteru záporáka dodala více hloubky). Stejně tak minulost hlavní postavy ve spojitosti se zajímavým nápadem nedobrovolného rekrutování agentů z řad odsouzených zločinců není oproti sedmičce nijak dál rozvedena.

Akční složka tentokrát dostala překvapivě málo prostoru, což by samo o sobě nemusel být problém (některé předchozí díly na tom byly podobně), pokud by se tenhle nedostatek kompenzoval jinými diváckými atrakcemi (zajímavými postavami, napínavým dějem, poutavou atmosférou nebo stylovým audiovizuálem). Jako by to nestačilo, samotná akce, kromě marketingovou kampaní předem prozrazených highlightů s ponorkou a dvouplošníkem, nestojí za řeč stejně jako v sedmičce s výjimkou vlakového finále (neskutečný kvalitativní propad od hollywoodského top tier levelu, který předváděly čtyřka a především pětka se šestkou:-(), respektive když už se k něčemu potenciálně zábavnému schyluje, odehraje se to mimo záběr kamery, aby se to následně pohřbilo neúměrně protahovaným pokusem o humor.

Co zůstalo na podobně vysoké úrovni jako dříve jsou produkční hodnoty. Totálně přestřelený rozpočet je na filmu poznat a výprava a triky odvádějí špičkovou práci (OST bohužel nově zastává úlohu pouhé zaměnitelné obsahové výplně). Vrcholem filmu jsou dle očekávání oba kaskadérské kousky, tj. prohlídka ponorky (fajn nápad s krokovým přepnutím obrazu do IMAX formátu podle toho, jak hlavní postava otáčí jakýmsi ventilem v útrobách ponorky:-)) a letecká akrobacie s dvouplošníkem, ve kterých funguje kamera, střih, napětí, gradace děje i epické měřítko na výbornou (přesto vlaková nehoda minule (natož vrtulníková honička předminule) se povedla ještě o kus lépe). Než se k nim ovšem film a spolu s ním i divák dopracuje, musí přetrpět spousty nezajímavé a místy vysloveně nudné dějově vaty.

To nejlepší v celém filmu je tak úvodní vzpomínková montáž památných scén napříč celou sérií (pěkný fan service), pár pomrknutí tvůrců na fanoušky skrze variace (zlí jazykové by nejspíše řekli vykrádačky:-)) vybraných scén z předchozích dílů (večírek na velvyslanectví z jedničky, výslech ve sklepení z pětky, letecké finále ze šestky, týmový sraz po akci ze čtyřky, atd.) a závěrečná rozlučka s nově sestaveným týmem, což je na poměry téhle značky a (alespoň prozatímní) grande finále celé série poněkud smutná bilance. Prokletí závěrečných kapitol, rozpůlených na dva filmy, se tak znovu projevilo naplno a M:I se zařadila po bok Matrixu, HP a POTC (namísto toho, aby stanula vedle Avengers a BTTF).

P.S. Upřímně by mě zajímalo, jak vypadal původně plánovaný koncept sedmičky a osmičky, když jej nahradili něčím takovým - čtveřicí spektakulárních eskamotérských kousků, obklopenou z převážné části nefungujícím balastem.

P.P.S. Doufám, že kravaťáky v Paramountu nezachvátí podobná rozhodovací paralýza, jakou předvádějí v případě ST a za pár let odklepnou restart série, protože tahle značka má stále obrovský příběhový/týmový/hitový potenciál.

Fear Street: Prom Queen 5/10

Pokus streamovací továrny na pásovou výrobu o etablování nové hororové značky na poli filmu podle zavedené knižní série číslo čtyři a bohužel čtvrtý polovičatý výsledek v řadě. Pár let stará trilogie žádnou žánrovou parádu neudělala, ale nabídla pohled na různá prostředí a podžánry hororu. Novinka se pokouší o něco podobného, ale jede od začátku do konce na rutinní jistotu a ještě k tomu předvede pár zakopnutí po cestě.

Ani by tak nevadilo, že se tady v nezměněné podobě zase recyklují zavedené žánrové vzorce, které se ve slasherech objevují od původního Halloweenu (školní prostředí, maturitní večírek, od třídní outsiderky ke scream queen, maskovaný zabiják s osobním motivem, atd.), aniž by se dočkaly nějaké zábavné nebo alespoň zajímavé/nečekané variace. Problém je, že se se to dělá nedotaženě. Porcování postav se naštěstí neobejde bez výživného gore (některé fatality vážně stojí za to) a ucházejícího bodycountu (postavy padají jako kuželky), ale to je tak vše.

Hororová atmosféra se prakticky nekoná, napětí se v průběhu filmu dostavuje jen velmi zřídka, s lekačkami se podezřele šetří, "šokující" pointa stran důvodu k rozpoutání krvavého masakru po odhalení identity hlavního záporáka by byla nepřesvědčivá (respektive k smíchu) už v době, ve které se děj filmu odehrává (natož v současnosti) a bolestně tomu celému chybí nějaký (ideálně podvratný) humor a nadsázka. Pochválit tak lze jen slušný casting, povedenou retro atmosféru a především skvěle namixovaný OST, plný dobových pecek ze starých dobrých 80s.

Queen Of The Ring 6/10

Další sportovní drama lomeno dobový biopic z prostředí cirkusového mlácení a nahánění soupeřů v ringu, totiž wrestlingu:-), nahlížený optikou členů jedné rodiny na pozadí osvědčené příběhové šablony všech podobných žánrovek a totiž strastiplné cesty výjimečně nadaného jedince až na absolutní kariérní vrchol? A ještě k tomu oživený netradičním genderovým prvkem? Super, takže ženská verze nenápadného hitu loňského roku The Iron Claw? 

Bohužel ani náhodou. Papírově jsou tady sice všechny předpoklady splněny (sympatické postavy, dojemný/inspirativní příběh podle skutečné události, příjemná retro atmosféra, kvalitně hrající casting), ale stran dramatu/emocí/napětí zůstal Avildsen někde na půli cesty, protože nedokáže jít dostatečně do hloubky, takže s loňskou životopisnou sondou do světa wrestlingu má jeho historka mimo prostředí a pár užitečných informací, jak to vypadá v zákulisí (fyzické schopnosti vs herecký talent, předem domluvená show vs skutečný boj), společnou jen podobně velkorysou stopáž.

Po příběhové stránce se divák ničeho zajímavého/nečekaného nad rámec žánru nedočká, psychologická a vztahová rovina moc nefunguje, respektive je zpracovaná jen na té nejzákladnější úrovni a scény v ringu sice představují slušné řemeslo, ale opět neobsahují nic navíc (chybí tomu dynamičtější ruční kamera a střih (se záběry v ringu z bezprostřední vzdálenosti a nikoliv z hlediště). Znatelnější dávku napětí a pocitu, že je něco skutečně v sázce, tak nabízí jen finálový zápas na konci filmu. Rickards podává obětavý herecký i fyzický výkon, stejně tak i zbytek castingu, ale nestačí to.

Wick Is Pain 8/10

Wick, Reeves, Stahelski, Leitch, Kolstad, šikulové z 87Eleven, gun-fu, car-fu, dog-fu:-), brazilské jiu-jitsu, katany, nunčaky, neony, noční kluby, pouště, auta, koně, motorky, psi, hotely Continental, High Table, mince, pravidla … a všudypřítomná bolest. Ale také odvážná vize konečně prorazit skrze natočení filmu od fanoušků žánru pro fanoušky žánru, velké problémy s financováním (kudos Longoria), geniální nápad oprášit nepoužitý koncept kombinující close combat se zbraněmi a martial arts (kudos Statham), narůstající tenze mezi dvojicí přátel, toho času celovečerních debutantů (kudos oběma za otevřenost), škrtání scén z důvodů nedostatku času a peněz, velké problémy s distribucí (z dnešního pohledu nepochopitelné), náhlé uvolnění slotu v kinech (kudos kravaťáci ve Foxu), uvedení na festivalu … a zbytek je historie.

Dokumentární pohled na franšízu, která stojí za obrodou akčního žánru a představuje tech demo současné úrovně hollywoodských stunt teamů, se spoustou zákulisního intelu (nejen k této sérii, kudos Lee) prostřednictvím (nečekaně upřímných) rozhovorů s ústředními postavami wickovské ságy (Reeves, Stahelski, Leitch, Kolstad a pár dalších osobností z řad před i za kamerou) a hromady (častokrát raritních) záběrů jak z natáčení jednotlivých "kapitol" série, tak z kaskadérské kuchyně 87Eleven. Škoda jen, že se dokument nevěnuje sequelům stejnou měrou jako originálu (alespoň že top-down shooter sekvence dostala čestnou zmínku:-)) a z natáčení jednotlivých akčních sekvencí jsou vidět jen útržky (přitom s každým dalším dílem se laťka posunula) a neméně atraktivní zbytek hereckého osazenstva je značně upozaděn.

The Last Of Us - The Price (Sezóna 2 - Epizoda 6) 8/10

Jak se dalo po předchozím díle vytušit, šestá epizoda představuje vzpomínkovou zastávku na cestě těsně před finále druhé sezóny, která se nese v odpočinkovém (převážně dialogovém a vztahovém) duchu, jejímž prostřednictvím Mazin s Druckmannem využili příležitosti a vrací zpět do hry oblíbenou postavu, jejíž šokující skon uvedl do pohybu veškeré uplynulé dění, aby dořešili (respektive objasnili) příběhovou linku, týkající se příčin rozkolu mezi hlavními postavami, který stál na počátku celého vyprávění. Přičemž se tak děje dalším nápaditým poupravením kánonu (rozlučka v lese se povedla, přesto je škoda, že na průzkum nemocnice nedošlo) v doprovodu dalšího kytarového sóla, pár doslovných rekonstrukcí scén ze hry a především emocionálně drtivé závěrečné tečky, která naplno zúročí úvodní rodinný flashback.

The Ugly Stepsister 6/10

Popelka naruby v sympaticky cronenbergovském stylu, který připomene loňskou The Substance, aneb jak to bylo s ošklivou nevlastní sestrou doopravdy:-)? To zní jako žánrová laskomina pro všechny fanoušky groteskního a patřičně explicitního násilí a černého humoru. Byla by, nebýt toho, že než se film k podobným radovánkám dopracuje, uplyne více než polovina stopáže, která je vyplněna nezáživným a místy vyloženě nudným dějem.

Blichfeldt ve svém debutu po vzoru Fargeat míchá psychologickou studii o idealizaci krásy, hledání sebedůvěry a touze po dokonalosti, kvůli které se hlavní postava uchyluje k poněkud svérázným řešením svých (domnělých i skutečných) problémů a z nich vyplývajícím destruktivním důsledkům (jak na duši, tak na těle), s absurdní tragikomedií (škoda, že v satirické rovině se nepřitlačilo více na pilu) a nefalšovaným body hororem (míra nechutnosti/hnusu je tady vskutku obdivuhodná:-)), ovšem nezapomíná přitom i na decentní dávku nahoty (což nebývá zvykem, takže kudos za odvahu).

Stejně tak casting podává obětavé herecké/fyzické výkony a produkční hodnoty (kamera, výprava, kostýmy) dosahují slušného levelu, přičemž zejména triková stránka (masky a praktické efekty) odvádí skvělou práci. Potud vše v pořádku. Bohužel všechny charaktery a to včetně hlavní postavy jsou vykresleny velice zběžně, vztahy mezi nimi jsou rozvedeny pouze v rámci nejnutnějšího minima a samotný děj, vzhledem k nutnosti kopírovat předlohu, je značně předvídatelný a vyjma několika "zkrášlovacích" scén nepříliš zajímavý, natož zábavný (stran bizarních situací šlo zajít mnohem dál).

Final Destination: Bloodlines 7/10

S legacy sequely slavných hororových značek se v poslední době roztrhl pytel, takže není překvapením, že po letech spánku došlo i na tuhle sérii řady nešťastných příhod s neviditelnou paní s kosou v hlavní roli. A došlo na ni v nečekaně vydařeném a zábavném stylu. Tvůrci šesté konečné zastávky totiž pochopili, o čem tahle značka je a co od ní fanoušci požadují (viz předposlední a poslední Scream) a v nejnovějším příspěvku do série tudíž neopravují, co není rozbité (na rozdíl třeba od konkurenčního Saw), ale současně znovu nevymýšlejí kolo (meta prvky a dalšími vylepšeními).

Expozice je sice delší než by bylo nezbytné nutné, ovšem bohatě to vynahrazuje samotným provedením, protože parádní úvod disponuje skvělou gradací, retro atmosférou a prací s kamerou, hudbou a střihem (plus kudos za odvahu odpravit nevychovaného adolescenta:-)), načež se plynule pokračuje tradičním schématem série, tj. příběhovou linkou složenou z osvědčené kombinace hororu (respektive thrilleru s hororovými vsuvkami) a detektivky, která je tentokrát oživena zajímavým rodinným prvkem, v doprovodu trademarku série v podobě procedurálně podané bizarní/zábavné/brutální likvidace hlavních postav všemi možnými a mnohdy i nemožnými způsoby, které představují skutečný highlight filmu.

Jednotlivé "nehody" jsou vynalézavé, extrémně brutální (některé fatality jsou fakt "lahůdkové" - eRkový rating je tady vytěžen na maximum:-)) a nechybí jim moment překvapení a ve většině případů i správně černohumorná pointa. Plus ne všechny zásahy osudu končí pro postavy pokaždé fatálně, takže je divák neustále držen v napětí, jakým způsobem celá smrtící procedura nakonec vyvrcholí (konečný bodycount je přesto více než uspokojivý). Extra pozitivní dojem z takhle vydatné porcovačky postav tak malinko sráží dolů jen očividně digitální krev, na druhou stranu podobně explicitní a současně realisticky působící destrukce lidského těla ani jinak než prostřednictvím digitálních triků natočit nelze.

Navzdory nejdelší stopáži v sérii si film udržuje od začátku až do konce svižné tempo, postupné budování atmosféry funguje na výbornou, hlavní postavy sice nepředstavují žádnou originální partičku charakterů, nicméně na obvyklé poměry žánru jsou dostatečně sympatické, aby na jejich osudech divákovi alespoň trochu záleželo, nezapomnělo se na pár pomrknutí tvůrců na fanoušky značky (náklaďák se dřevem prostě nelze zapomenout:-)) a samozřejmě dojde i na klasický bonus zdarma v ceně v podobě nekompromisní/ironické závěrečné tečky. Škoda jen, že propojení s předchozími díly se věnuje minimum prostoru (potěšilo cameo maskota série Todda, který se od tvůrců dočkal důstojné rozlučky).

Snow White 4/10

Nic proti Disneyho urputné snaze předělávat své korunovační klenoty v podobě animovaných klasik do hrané nebo počítačem generované podoby, protože maximální profit za minimální námahu, ale značná část z nich končí v lepším případě v kategorii "zbytečnost", v horším v kategorii "mizerná zbytečnost". Čehož nejnovějším důkazem je předělávka Disneyho proslulé animované prvotiny, kterou lze charakterizovat jako festival umělosti a neumětelství.

Oproti originálu notně přepracovaná příběhová linka je zaplněna nezajímavými postavami (naprostá většina vedlejších postav (zbojníci včetně pana vedoucího, královnina stráž, všichni poddaní, atd.) je v ději jen do počtu a kdyby ve filmu vůbec nebyla, tak by se absolutně nic nestalo) a nudným a notně natahovaným dějem, ve kterém se toho odehraje trestuhodně málo, což je v kombinaci s proklatě pomalým tempem smrtící kombinace stran udržení divákovy pozornosti. 

Navzdory šílenému rozpočtu to celé vypadá jednak neuvěřitelně lacině (množství a velikost reálných lokací, počet komparsu, výprava a kostýmy - prachy na tom nejsou poznat ani vzdáleně) a jednak neuvěřitelně uměle (tuny digibordelu na diváka křičí prakticky z každé scény, ať už jde o postavy nebo prostředí). Nepřekvapivým vrcholem budiž partička digitálních trpaslíků, kteří vypadají strašidelně (stylizací) a strašlivě (provedením) zároveň. Do naprosto bizarní roviny to pak posouvají sekvence, ve kterých se na scéně potkávají trpasličí cgi charaktery s liliputem Applebym:-).

Nefunguje tady prakticky nic, což je s ohledem na vydatné přetáčky a přestříhávání ve snaze film nějak zachránit vskutku tristní bilance. Nejlépe z toho všeho vychází ústřední dvojka Zegler a Gadot (škoda, že nedostane ve filmu více prostoru), která podává slušné herecké i pěvecké výkony, přičemž jednotlivé songy, respektive muzikálová čísla, jsou překvapivě poslouchatelné a v některých případech dokonce až povedené (na rozdíl třeba od Wicked). Co je to ovšem platné, když všechno ostatní ve filmu je bída a zmar. Zasloužený propadák, který Disneymu výmluvně naznačuje "tudy ne, přátelé".

A Minecraft Movie 5/10

Naprosto generická premisa se zachraňováním světa skrze cestování odněkud někam pro veledůležitý MacGuffin, jednorozměrné (respektive poloprázdné) postavy, jednoduchý (respektive prakticky neexistující) děj, expresivní (respektive retardované) herectví všech zúčastněných (obzvláště pánové Black a Momoa se v levelu infantilnosti doslova překonávají:-)), tuny referencí a easter eggů na konto videoherní předlohy (a to jsem, jakožto absolutní neznalec hry, zcela jistě pochytil naprosté minimum) a ex-milf Coolidge opět recyklující svou roli z American Pie:-).

Předvídatelný děj je tvořen zcela tuctovým videoherním questem, ve kterém se partička postav jen přesouvá od jedné "důležité" zastávky ke druhé a přitom se odškrtává jedna "povinná" položka ze seznamu herních hlášek/prvků/mechanik za druhou bez sebemenší invence na poli příběhu, postav nebo diváckých atrakcí. Veškerý humor se skládá z infantilních vtipů na úrovni mateřské školky, vytřeštěných výrazů a neustálého křiku, přičemž totálně wtf muzikálové vsuvky se pohybují na hraně nezamýšlené parodie (dospělý divák, potažmo odrostlejší fanoušek hry, je v podstatně kompletně odsunut na vedlejší kolej). Akce je sice dostatečné množství, ale obejde se bez jakéhokoliv originálního nápadu stran práce s kamerou, hudbou, střihem nebo alespoň choreografií bitek a tak by se dalo ještě dlouze pokračovat.

Alespoň že kvalitativní úroveň triků od trailerů doznala jistého pokroku (nicméně snaha tvůrců skloubit typické hranaté tvary z předlohy s tradiční "realistickou" grafikou ze cgi animáků nadále působí divným dojmem), tempo se v průběhu filmu drží na slušné hodnotě a stopáž je relativně milosrdná. Tolik ve zkratce pokus WB a MS proměnit film podle nejprodávanější hry všech dob v dokonalý "produkt na klíč" a následně v podobný cashgrab jako se to nedávno podařilo nejmenované konkurenci s kníratým instalatérem. Cílovka je podle tržebních výsledků navýsost spokojena, takže mise je splněna. Komukoliv jinému (včetně mě) ovšem Hess a spol. neposkytují příliš mnoho důvodů ke spokojenosti.

The Old Guard 2

Doufám, že Thurman bude celý film trousit samé killbillovské hlášky a Theron ji ve finálním souboji a) usekne kus hlavy, b) vypíchne oko, nebo c) sejme pomocí techniky pěti bodů a puklého srdce:-). V takovém případě by se sledování dvojky mohlo prohlásit za ne-až-tak-úplně-ztracený-čas:-). 

Protože podle totálně generického traileru (Netflix by si na to už měl konečně zaregistrovat trademark) s rádoby cool songem na pozadí to vypadá na podobně zapomenutelnou záležitost, tak akorát na zabití víkendového večera, jakou byla jednička, kterou jsem od premiéry neviděl (proč taky?). Tady to dopadne úplně stejně.

The Unholy Trinity

Předně každý slušný western se v dnešní době počítá (kde je, sakra, ten druhý Horizon?), takže palec nahoru i za tohle. Vzhledem k lidem za kamerou to asi žádná westernová pecka nebude, ale podle neurážejícího traileru to naštěstí nevypadá na nějaký laciný sraz ochotníků, což je u podobných nízkorozpočtových westernových produkcí častý kámen úrazu (čest všem osamoceným výjimkám), plus návrat Brosnana a Jacksona po dlouhých letech k žánru stojí za pozornost sám o sobě, takže prodáno a jsem zvědavý na výsledek (snad to nedopadne podobnou blamáží jako Gunslingers:-)).

The Last Of Us - Feel Her Love (Sezóna 2 - Epizoda 5) 8/10

Úvod páté epizody nenápadně naláká na adrenalinový sklepní souboj s unikátním bossem ze hry (doufám, že Rat king dříve nebo později dostane šanci se předvést v plné kráse/síle), aby vzápětí poté Mazin s Druckmannem vyslali hlavní postavy na nepříliš příjemnou návštěvu k oběma nepřátelským frakcím najednou a k tomu i se zastávkou u nakažených, přičemž tak činí prostřednictvím vyvážené kombinace akce, kradmých pasáží, hororových momentů, decentně humorných interakcí mezi ústřední dvojicí a seriózního dramatu v bohužel předčasně ukončeném finále. Stran narativu se všudypřítomné odchylky vůči předloze konečně zúročily v podobě chvályhodného rozšíření seriálového kánonu o prvek šíření nákazy skrze spóry, zatímco závěrečný flashback naznačuje, že příště si asi odbydeme retrospektivní vsuvku.

The Conjuring: Last Rites

Recyklování pořád těch samých žánrových berliček, nepostradatelné kecy o "tentokrát je to s tímhle konkrétním bubákem jiné" (tak určitě:-)) a nulová snaha to něčím oživit nebo podat nějak jinak. To je nabídka, která se neodmítá:-). Dříve nebo později se na to podívám, ale čistě kvůli sympatické dvojce Farmiga a Wilson, protože zbytek vypadá jako posledně (aby ne, když je za kormidlem zase rutinér Chaves:-)). Tudíž nic moc. 

Chápu, že když to Wanovi (potažmo Blumovi) stále docela slušně sype, tak vítěznou recepturu měnit nebude, ale tímhle copycat stylem je na nejlepší cestě si zopakovat vyhlídkovou jízdu do kvalitativního suterénu ala Saw. Jak v případě The Conjuring, tak Insidious série (fakt smutný pohled na to, kam to obě značky po vynikající jedničce a dvojce dopracovaly).

Nobody 2

Vypadá to na hodně slušný upgrade už tak hodně slušné jedničky, takže spokojenost. Odenkirk je stále fajn badass tatík od rodiny, Lloyd si to zase celé ukradne pro sebe, Nielsen na rodinné dovolence snad dostane více prostoru než posledně (na druhý pokus by si to zasloužila) a Stone se na role sexy bitch hodí tak nějak odjakživa:-). 

Plus akci si Tjahjanto bezpochyby pohlídá (minule to vyjma bitky v autobuse zase taková parádička nebyla), více prostoru podle všeho dostane humor (za což palec nahoru, protože ta potenciálně vděčná True Lies linka byla v jedničce trestuhodně nevyužita) a dokonce tentokrát géniové v Universalu zkrátili rozestupy v datech premiéry po světě, takže by druhá štace mohla i pořádně vydělat (na rozdíl od jedničky, která nejen u nás šla do kin dávno potom, co vyšla na streamu a tudíž na všech internetech). Podtrženo, sečteno, samá pozitiva a sociální jistoty:-).

The Assessment 6/10

Existují komorní psychologická/vztahová dramata, maskovaná za nízkorozpočtové sci-fi produkce s originálním, nebo alespoň zajímavým ústředním nápadem, která dokážou pokládat podnětné otázky k zamyšlení a současně fungovat jako kvalitní žánrovka. Pak ovšem existují i komorní psychologická/vztahová dramata, maskovaná za nízkorozpočtové sci-fi produkce s originálním, nebo alespoň zajímavým ústředním nápadem, jejichž invence začíná a končí u výchozí premisy, jelikož jen opakují již mnohokráte řečené. Režijní prvotina Fortune bohužel patří do druhé kategorie.

Post-apo sci-fi variace na Stanfordský vězeňský experiment, ve kterém Fortune vyměnila vězně a dozorce za potenciální rodiče a reprodukční úřednici, toho času nevypočitatelného potomka, sice není příliš originální, ale na papíře slibovala rozehrát slušnou psychologickou hru, ve které hlavní postavy budou čelit totálnímu psycho teroru a v konečném důsledku rozvrácení vztahu (případně i něčemu fyzicky nepříjemnějšímu, pokud se to namixuje ještě s thrillerem:-)).

Jak to dopadlo? Slušně hrající casting (Olsen i Vikander dostanou v průběhu filmu příležitost se herecky předvést), nepříliš zajímavý/napínavý děj (série jednotlivých "zkoušek" se skládá z tu více, tu méně wtf scén, nicméně stran dramatu/emocí i gradování aktuální situace šlo zajít mnohem dál), který nabere potenciálně zábavný/podnětný směr až v samotném závěru po odhalení pointy, načež tomu závěrečné titulky udělají přítrž, pár osvědčených žánrových témat (na konto lidského bytí, partnerských vztahů, podstaty rodičovství, vlivu technického pokroku/ekologického úpadku na lidskou společnost, atd.), minimalistická výprava, podivný OST a pomalé tempo, s čímž souvisí i mírně přepálená stopáž.

It Feeds 6/10

Archibald žádnou záruku kvality nikdy nepředstavoval, ale v tomhle případě se mu podařilo trefit jackpot. Protože výsledkem jeho nejnovějšího snažení je jeden z těch nemnoha případů, kdy se z na první pohled obyčejné duchařské žánrovky za pár dolarů vyklube nečekaně příjemné hororové překvapení, které sice nepřináší do žánru nic nového, respektive jen opakuje zažité žánrové vzorce, ale na všech úrovních bez problémů funguje.

Na gore tady nedojde a bodycount lze spočítat na prstech jedné zmasakrované ruky, ale co se filmu nedostává na poli krvavých brutalit, to Archibald divákovi vynahrazuje v jiných oblastech. Příběhová linka s démonickým stalkerem dokáže překvapit pár nečekanými zvraty, hlavní postavy jsou dostatečně sympatické, aby udržely divákův zájem o jejich osud až do konce (čemuž pomáhá i slušně hrající casting), strašidelným vsuvkám nechybí napětí a správná hororová atmosféra (i díky patřičně tematickému OST), nepostradatelné lekačky odvádějí poctivou práci, hlavní bubák se dočkal slušivého designu a tempo v průběhu filmu ani na okamžik nepolevuje, naopak s postupující stopáží film příjemně graduje až do samotného finále, kombinujícího výlet do temných zákoutí jiných dimenzí se svítilnou v ruce a víceúrovňovou procházku labyrintem mysli (dokazující, že Archibald má důkladně nastudován jak Insidious, tak Inception:-)).

Warfare 6/10

Trailer sliboval neoficiální adaptaci Six Days in Fallujah, bohužel to dopadlo jako takový polovičatý Black Hawk Down z výprodeje, což je škoda, protože Garland v závěru Civil War dokázal, že nemá problém zorchestrovat překvapivě intenzivní válečné divadlo a nepotřebuje k tomu ani na podobnou modern warfare žánrovku adekvátně velkorysý rozpočet. Tady jej taky nedostal, ale to je stran jeho nejnovějšího počinu ten nejmenší problém. 

Vzhledem k pozadí vzniku filmu (Mendoza si spolu-napsal a spolu-zrežíroval film o vlastních zkušenostech ze služby) tahle historka o jedné nevydařené operaci příslušníků speciálních jednotek v terénu jistou výpovědní hodnotu ala přímočará "válka je peklo" záležitost bezpochyby obsahuje a tvůrčí záměr předat tuhle válečnou zkušenost divákovi bez obvyklých žánrových přísad v podobě nějaké příběhové linky, představovačky jednotlivých postav, jakéhokoliv kontextu, podtextu nebo klimaxu (případně pointy) je chvályhodný. To ale ještě neznamená, že výsledek bude kvalitní podívaná. 

Akce je sice správně nepřehledná, hlasitá a místy brutální, ale k syrové/strhující perspektivě Scottovy klasiky na poli soudobého válečného žánru ji chybí dynamičtější ruční kamera, efektnější střih, realističtější choreografie (v některých scénách působí inscenovaným dojmem přesně jako vypadají záběry z natáčení v závěrečných titulcích) a dravější tempo. Casting obsahuje slušný jmenný seznam (Poulter, Quinn, Gandolfini, atd.), ale nikdo z nich nedostane příležitost vyjma zkušeností z filmového boot campu předvést i nějaký ten herecký výkon. Ani drama nebo emoce moc nefungují, protože o charakterech se divák v průběhu filmu nedozví vůbec nic (třeba důvod, proč by mu na někom z nich mělo záležet) a děj se nad rámec výchozí situace (obklíčení v domě a čekání na odvoz do bezpečí) až do konce filmu nikam nerozvine.

Rogue One: A Star Wars Story

Nevydržel jsem to a dal si repete ještě před skončením Andora. A nadšení z premiéry ani trochu nepolevilo, aneb:

Jak z jedné věty v textovém perexu čtyřicet let starého filmu udělat nejlepší příspěvek do filmového SW univerza za posledních dvacet let (byť laťka v Disneyho éře není nastavena příliš vysoko) a to přitom původně šlo jen o obsahovou výplň mezi jednotlivými epizodami sequelové trilogie, jejíž produkce by se dala označit za poněkud problémovou:-).

Jistě, výsledek není dokonalý, spousta věcí by se dala udělat lépe (v hlavní roli mohl být někdo herecky schopnější, nebo alespoň charismatičtější, umělohmotný panák Cushing mohl být nahrazen prostým přeobsazením, některé postavy mohly dostat více prostoru) a dokud Disney nevydá nějaký "Edwards' Cut", tak je možné donekonečna teoretizovat, zda Gilroy film obsáhlými přepisy a přetáčkami zachránil, nebo naopak Edwardsovu původní vizi potopil, ale tupě to nekopíruje předchozí filmy (jako Force Awakens), nesnaží se to překopat značku na místech, na kterých to není nutné (jako Last Jedi) a není to splácané dohromady takovým způsobem, že to vlastně nedává smysl (jako Rise of Skywalker).

A v neposlední řadě to do univerza přináší nové prvky. Od samotného narativu, který dokazuje, že se značka obejde i bez mytologické nadstavby, přes regulérní atmosféru válečného filmu (válka je špinavá záležitost a účel světí prostředky), až po zaplňování prázdných míst v kánonu (které konečně smysluplně zdůvodňuje, proč byli v Impériu takoví idioti stran projektování Death Star:-)). A s bonusem navíc v podobě praktické ukázky, proč je neslavnější astmatik v galaxii ultimátní badass (což z původní trilogie není až tak patrné), která je vrcholem celého filmu a paradoxně byla do děje přidána na poslední chvíli v rámci přetáček (na rozdíl od scény s TIE Fighterem v traileru, která byla jen marketingový trik:-)).

The Last Of Us - Day One (Sezóna 2 - Epizoda 4) 9/10

Čtvrtá epizoda po krátkém prologu, ve kterém se nečekaným způsobem uvede na scénu nově příchozí antagonista (podobným stylem došlo k předčasnému odhalení protivníka už v prvním díle), zavádí hlavní postavy do avizovaného velkoměsta, ve kterém se Mazin s Druckmannem rozhodli divákovi ukázat pestrý mix dílčích aspektů předlohy v podobě průzkumu prostředí, vydatné porce akce s hordou nakažených v hlavní roli a decentní romantické momentky, za doprovodu ikonické hudební vložky s brnkáním na kytaru a prozrazením hned několika tajemství najednou, výměnou za pokračující příběhové odchylky oproti hře. A to vše odehrávající se ve velkolepých zchátralých kulisách, které opět vypadají doslova jedna ku jedné s jejich předobrazy ve videohře (výprava a triky jako obvykle odvádějí prvotřídní práci).

Bring Her Back

Vypadá to na docela slušné psycho. Palec nahoru, že v traileru nevykecali, o jakého bubáka ve filmu půjde (tipuju zase duchařinu, ale rád se nechám vyvést z omylu - bylo by fajn, kdyby zkusili přijít s něčím originálním) a typově přesný casting (Hawkins v roli náhradní matky (jak jinak než s temným tajemstvím:-)) působí správně creepy). Jen doufám, že tentokrát Philippou bros. vyrukují s regulérním hororem se všemi patřičnými žánrovými náležitostmi, protože Talk to Me mělo do nějaké mrazivé/strašidelné podívané daleko (jako thriller to bylo ok, jako horor (natož roku:-)) to byl čajíček).

Turning Point: The Vietnam War 9/10

Krátce po sobě dorazil další dokumentární pohled na nejkontroverznější válečné tažení v amerických dějinách, s jehož následky se země svobody neúspěšně potýká až do dnešních dní, přičemž oproti nedávné sérii Vietnam: The War That Changed America naštěstí v mnohem komplexnější a současně kritičtější podobě, která se svou kvalitativní úrovní blíží na dohled nepřekonatelné sérii The Vietnam War, jež tento proxy konflikt pokrývá naprosto vyčerpávajícím způsobem. 

Oproti sérii Vietnam: The War That Changed America, která se zaměřila především na výpovědi přímých účastníků střetnutí z obou stran barikády, zatímco spousta souvisejících témat/aktérů/událostí nebyla zmíněna vůbec nebo jen okrajově (což se týkalo zejména geo/politické roviny, která zde hrála klíčovou roli), se v tomto případě tvůrci po vzoru série The Vietnam War pokoušejí zmapovat dějiny této občanské války na pozadí studené války ve všech historických, politických, společenských, vojenských, uměleckých a kritických souvislostech a vedle zdokumentování příčin a podstaty konfliktu věnují důkladnou pozornost i politickému pozadí a politickému/vojenskému zhodnocení (kvituji realistický přístup vystupujících aktérů na konto amerického angažmá v "Namu", zejména stran tehdy vládnoucí administrativy).

Weapons

Z Barbariana se vyklubalo nečekaně příjemné žánrové překvapení, takže další Creggerův kousek si zaslouží pozornost automaticky. O to více, když podle traileru na jeho novinku to vypadá, že minule to nebyla jen šťastná náhoda a Cregger dodá podobně stylovou a hravou žánrovku jako posledně. Premisa originální (ten dětský prvek mně vzdáleně připomíná Sinister), atmosféra hutná, závěrečná klipovitá montáž patřičně znepokojující, ale především po příběhové stránce udrženo vše podstatné pod pokličkou. Podtrženo sečteno pěkná práce a datum premiéry v kalendáři zakroužkováno:-).

Rust 6/10

V prvé řadě velký palec nahoru za to, že tenhle projekt po tragické události na place a vyšetřovací dohře Souza s Baldwinem nakonec dotáhli do konce (přetáčky a přeobsazení některých rolí na filmu naštěstí není poznat), protože westernů není v dnešní době nikdy dost (a těch alespoň trochu dobrých obzvláště). Výsledek sice není žádná westernová pecka a vyžaduje po divákovi jistou míru vstřícnosti, ale pokud se mu trefí do aktuální nálady, odejde vcelku spokojen.

Kdo hledá tradičního zástupce žánru, bude nevyhnutelně zklamán. Souza sice naplňuje klasické westernové schéma (útěk před spravedlností, v jehož průběhu si starý desperát na odpočinku hledá cestu ke svému osiřelému příbuznému, zatímco ruka zákona je oběma v patách), ale činí tak prostřednictvím pomalého tempa, spousty dialogových (charaktery a vzájemné vztahy rozvíjejících) scén, dějových odboček (většina vedlejších linek s pronásledovateli jen natahuje stopáž), minimální dávky akce (pořádná přestřelka se odehraje až na úplném konci) a to vše v rámci vskutku ambiciózní stopáže.

Mírné nedostatky na straně dramaturgie a narativu Souza kompenzuje na poměry podobných nízkorozpočtových westernových žánrovek překvapivě vysokými produkčními hodnotami, což se projevuje zejména na působivé kameře (parádní hra světla a stínu (časté záběry proti přímému slunci) - ať už za tím stojí Hutchins nebo nedobrovolný záskok Cline). Nádherné přírodní lokace, pro žánr občas netypický OST a výborná výprava a kostýmy pak spolu s castingem (z něhož vyčnívá Fimmel v podobné roli, jakou si nedávno střihl v Dune) zajišťují filmu správnou westernovou atmosféru.

P.S. Po konci závěrečných titulků je krátký dovětek tvůrců na konto Hutchins.

Death Of A Unicorn 6/10

Poučení z druhého Jurrasic Parku (krást zraněného potomka naštvaným a k tomu zubatým (případně jako v tomhle případě i rohatým) rodičům se nevyplácí:-)) převedené do podoby napůl satirické fantasy komedie s nenápadným sociálně-kritickým komentářem a napůl regulérního monstr hororu. A bohužel také napůl promarněného potenciálu, protože kombinace podobně originálního nápadu, hvězdného castingu a nadějných trailerů slibovala podstatně zábavnější podívanou, než jakou Scharfman ve své režijní prvotině ve výsledku doručil.

Satirická rovina je bohužel značně upozaděna a množství černohumorných/bizarních/parodických situací v průběhu filmu je nakonec znatelně menší, než to podle absurdní premisy a vedlejších postav na hraně karikatury (celá "povedená" podnikatelská rodinka se služebnictvem) zpočátku vypadalo. Stejně tak sociálně-kritická témata (enviromentalismus, kapitalismus, sociální třídy) jsou jen opatrně naznačena a konečně vedlejší rodičovská linka s opětovným hledáním cesty k odcizenému potomkovi nedostane tolik prostoru, aby se vymanila z kategorie žánrové klišé. Což by nemusel být zásadnější problém nebýt toho, že tohle mírné přešlapování na místě trvá polovinu stopáže.

Naštěstí ve druhé polovině filmu Scharfman přepne žánr a z komorní konverzačky se přesune k nekompromisní safari vybíjené a současně při tom nasadí vyšší tempo. Následující blízká setkání třetího druhu disponují slušným napětím, hororová atmosféra funguje na solidní úrovni, přičemž se ukáže, že vedle premisy druhý Jurassic Park připomenou i konkrétní scény (tunel vs trailer) a čistka mezi postavami probíhá za přítomnosti sympatického bodycountu a příjemně brutálních fatalit (eRkový rating je vytěžen naplno). Celkově obstojná debutová práce, kterou vedle krvavých radovánek táhne nahoru dvojice Ortega a Poulter, ale v rukou někoho schopnějšího to mohlo dopadnout mnohem lépe.

Drop 6/10

Proč si na schůzce nepřepnout telefon do režimu nerušit s výjimkou členů rodiny? Protože pak by nemohly vznikat filmy jako je nejnovější Landonův kousek, respektive by po deseti minutách skončily:-). Po nepříliš vzrušujících trailerech jsem se obával, že výsledkem Landonova snažení po odchodu/odejití od sedmého Screamu bude hodina a čtvrt kecání u stolu s akční desetiminutovkou na konci. Spletl jsem se, protože to dopadlo jako hodina a čtvrt kecání u stolu, na baru a na záchodcích s akční desetiminutovkou na konci:-).

Premisa s matkou samoživitelkou, která si vyjde na rande, na kterém je nedobrovolně donucena hrát o život svého protějšku i potomka, je především scénáristické cvičení. Podobné žánrovky, odehrávajících se v uzavřeném prostoru s hlavní postavou, které dochází dostupné možnosti a čas, tak stojí a padají na tom, zda je tvůrce schopen vyplnit stopáž nějakým nápaditým/strhujícím/překvapivým dějem, ve kterém hlavní postava čelí jednomu problému/dilematu/zvratu za druhým. A v této disciplíně Landon bohužel do značné míry selhává.

Překážky, které jsou hlavní postavě postupně stavěny do cesty, nejsou příliš vynalézavé a co je důležitější, postrádají větší dávku dramatu a napětí, psychologická rovina vyprávění vzhledem k omezené (jednostranné) interakci s hlavním záporákem funguje tak napůl, s tématem oběti zneužívání a vyrovnávání se s prožitým traumatem (jako motivátorem hlavní postavy) se v průběhu děje nijak zvlášť nepracuje a samotné finále je přehlídka žánrových klišé. Jediná hra, kterou Landon s divákem hraje, je tak jen whodunnit tipovačka stran identity hlavního záporáka. Reputaci filmu tak zachraňuje jen rozumná stopáž a zejména sympatická Fahy, která podává zdařilý herecký výkon.

Until Dawn 6/10

Videoherní předloha se proslavila poměrně unikátní interaktivní herní mechanikou ve stylu butterfly effectu, těžko přenositelnou do filmové podoby. Sandberg namísto věrné adaptace proto vsadil na koncept časové smyčky, který se sice v hororovém žánru už párkrát objevil, ale na druhou stranu tohle "pokus-omyl-opáčko" schéma odlišuje film od nespočtu podobných slasherů, odehrávajících se na chatě v horách. Sandbergův počin tak má se hrou společný jen název, přesto se na poměry videoherních adaptací jedná o vcelku uspokojivou záležitost.

Po příběhové stránce Sandberg vsadil na osvědčenou kombinaci detektivky a hororu s pár easter eggy pro fanoušky předlohy (v čele s roličkou pro Stormarea), povinná expozice diváka nezdržuje více, než je nezbytně nutné, tempo je po většinu filmu svižné, hlavní postavy žádné ceny za originalitu nebo jedinečné charakterové vlastnosti sbírat nebudou, ale fungují tak, jak mají, casting podává slušné herecké výkony, jednotlivé killy nepostrádají brutalitu, přičemž gore fest dosahuje solidního levelu a bodycount se zastavil na uspokojivé číslovce a na obvyklé (laciné) slasherové poměry film disponuje překvapivě vysokými produkčními hodnotami (pochvalu zaslouží především výprava). 

Na druhou stranu koncept časové smyčky je vytěžen jen částečně (typová rozmanitost bubáků mohla být podstatně větší), spousta potenciálně vděčných nápadů (průzkum městečka postiženého katastrofou ala Silent Hill, hra na schovávanou uvnitř domu hrůzy ala Evil Dead) se ledabyle odbyde, nepostradatelné lekačky fungují s proměnlivou úspěšností, na poli vynalézavých způsobů, jak někoho zábavně odpravit, tvůrci moc invence nepředvedli (snad jen vodní bomba stojí za pozornost), hororová atmosféra se ozývá pouze namátkově, srdeční puls divákovi v průběhu filmu nijak zvlášť nestoupne (vyjma lekaček) a výraznější dávka napětí se dostavuje až v samotném závěru, přičemž finále by si zasloužilo větší měřítko a tvrdší přístup k postavám (happy end pro celou partičku si mohli odpustit).   

Light & Magic (Sezóna 2) 9/10

Duchovní nástupce devadesátkové "making of" dokumentární série Movie Magic se vrací s druhou sezónou a platí pro ni to samé, co pro pár let starou premiérovou řadu, tj. povinnost pro všechny fanoušky filmu a zákulisí jejich natáčení, poutavou formou (spousta archivního obrazového materiálu, častokrát unikátní povahy) pojednávající o tom, jak se v průběhu čtyř dekád tvořily (rukodělné a později počítačové) filmově-trikové dějiny prostřednictvím šikulů v ILM.

Druhá sezóna plynule pokračuje tam, kde první sezóna skončila (nástup digitální trikové revoluce v podobě CGI a obecně éra adopce digitální technologie jako takové, jak v rámci postprodukce, tak nedlouho poté i samotného natáčení skrze digitální kamery), čímž odpadá největší výtka z minula (vynechání prequelové trilogie Star Wars), která byla napravena více než důkladně (byť tak jako v předchozí sezóně se nejvíce času věnuje Epizodě I, znatelně méně prostoru dostala Epizoda II, Epizoda III se pozornosti dočkala už jen okrajově). Tentokrát třídílná minisérie vedle prequelové trilogie Star Wars znovu mapuje i několik dalších trikově přelomových blockbusterů, natočených na přelomu milénia, přičemž dojde na rozbor řady konkrétních scén (Twister, The Perfect Storm, War of the Worlds, trilogie Pirates of the Caribbean).

Tvůrci, respektive aktéři v rozhovorech, se nebojí komentovat kontroverze (reakce kritiků a části veřejnosti na jednu nejmenovanou, kompletně digitální, postavu ve Star Wars), neprozíravé kroky (neakceptace zakázky na Avatara, byť z důvodu časového/kapacitního tlaku se firma do produkce Cameronova velkofilmu nakonec zapojila), nebo citlivá/bolavá témata (smutná epizoda s odchodem části zaměstnanců na pozadí odprodeje a později definitivního uzavření modelářské dílny, která byla nedílnou součásti ILM od vzniku společnosti a v nemalé míře stála za jejím úspěchem), ale stejně tak i realisticky reflektovat tehdejší situaci na trhu (pochvalná zmínka o ambiciózní konkurenci (Digital Domain, Weta), která se postupem času dostala na podobnou kvalitativní úroveň dříve nedostižného trikového průkopníka).

Škoda, že stran počtu epizod (a tím pádem i obsahu) došlo oproti předchozí sezóně k redukci na polovinu, nicméně předpokládám, že tento nedostatek (tak jako minule byla spousta dalších trikově významných filmů a seriálů opomenuta, typicky další produkce Star Wars, tj. sequelová trilogie a Rouge One s Mandalorianem, ale také Marvel, Jurassic World, Transformers nebo The Rings of Power), bude za pár let opět odčiněn prostřednictvím třetí sezóny.

The Smashing Machine

Máte sklep zlatého plešouna? A mohl bych ho vidět dostat? Koukám, že s těmi bouchači s oscarovými ambicemi se v poslední době roztrhnul pytel:-). Nedávno Majors v Magazine Dreams, teď Johnson v tomhle (nebýt hlasu a charakteristických rysů ve tváři, tak bych ho vůbec nepoznal a vlastně nevím, zda je to dobře nebo špatně), tak jsem zvědavý, kdo to bude zkoušet příště:-).

Vypadá to na sportovní biopic jako každý jiný, ale trailer se docela povedl a Blunt je hodna pozornosti za všech okolností (doufám, že tady nebude jen do počtu), tak snad se z toho vyklube podobně příjemné překvapení jako z The Iron Claw.

The Last Of Us - The Path (Sezóna 2 - Epizoda 3) 8/10

Jak se dalo očekávat, ve třetí epizodě Mazin s Druckmannem šlapou na brzdu a velkolepou akcí, kanonádou emocí a šokujícími událostmi nabitou jízdu v předchozím dílu vyměňují za komorní přehlídku dialogových scén, ve kterých se připravuje půda pro nadcházející odyseu za spravedlností, respektive odplatou (a pokud nedojde k překopání předlohy, tak ve finále i odpuštění), která je reprezentována letmým pohledem na obě nepřátelské frakce, které se hlavním postavám za nedlouhou postaví do cesty. Produkční hodnoty jsou nadále na prvotřídní úrovni (panorama zchátralého velkoměsta jako by vypadlo přímo ze hry), casting podává kvalitní herecké výkony a přesunem děje do městského prostředí se vyprávění posouvá ke stěžejním událostem v předloze, takže nezbývá než se těšit na nadcházející epizody.

Locked 7/10

Původní film soutěží v počtu předělávek za co nejkratší možné období a po vzoru neesonovky Retribution tentokrát došla řada na hollywoodskou verzi (vzájemné skóre je prozatím tři ku třem:-)). A kupodivu to skončilo happy endem, protože Yarovesky natočil jednu z nemnoha předělávek, která si bez problémů obhájí svou existenci. I kdyby to bylo jen kvůli jednomu kamerovému obletu v interiéru auta (škoda, že podobně stylových scén není ve filmu více).

Důvodem budiž fakt, že zdravé jádro (originální ústřední nápad se zlodějem uvězněným v luxusním autě, ovládaným na dálku jeho nerudným majitelem) bylo zachováno, respektive o pár nápadů vylepšeno, zatímco nefunkční nadstavba (srandovní moralitka/prvoplánová agitka v závěru, která se svým nastavováním nemilosrdného zrcadla společnosti totálně minula účinkem) byla hozena přes palubu a nahrazena mnohem realističtější pointou.

Dějově se v první polovině filmu (peripetie hlavní postavy v uzavřeném prostoru) poměrně věrně kopíruje originál, ale spousty příběhových prvků (ošetření zranění během bezvědomí, láhev s vodou, elektrické šoky, vyhlídková jízda, vypnutí zdroje energie auta) tady dává větší smysl než v předloze a stejně tak logika chování postav doznala vítaných změn (hlavní postava si projde nějakým tím charakterovým obloukem, majitel vozidla je regulérní psychopat, auto vs koloběžka, finální projížďka). O kompletně přepracovaném (a mnohem napínavějším) finále ani nemluvě. 

Havoc 7/10

Jedna ultra digitální (a tudíž naprosto nerealisticky působící) automobilová honička, která vypadá jako z nějaké videohry, jedna solidní mano a mano potyčka v klubu, která některými záběry připomene, že Evans má na kontě novodobou klasiku akčního žánru Raid a jedna famózní přestřelka/rubačka v chatě, ve které Evans rozpoutá akční inferno takové intenzity, že si divák vzpomene na nejlepší hongkongské kousky z podžánru heroic bloodshed (nemocnice v Hard Boiled). Stačí to na zábavnou akční žánrovku a vyplatilo se tak dlouhé čekání na neustále odkládanou Evansovu novinku?

Odpověď je ano, ale bez vedlejších ztrát se to neobešlo. Papírově to celé vypadalo jako výherní kombinace. Tvrďák Hardy v berserk módu, krimi historka o zachraňování nepohodlného svědka s charakterově nečernobílými postavami a atmosférou připomínající Gangs of London (nebo spoustu devadesátkových klasik z hongkongské provenience) a efektně natočené brutální akční radovánky připomínající Raid (nebo spoustu devadesátkových klasik hongkongské provenience). Nicméně vyjma akční složky to ve všech ostatních ohledech funguje tak napůl a i akční stránka věci trpí pár nedostatky.

Po příběhové stránce se Evans spokojil s jednoduchou dějovou linkou, která toho kromě akčních atrakcí moc zajímavého nenabídne (všechny postavy a to včetně hlavního hrdiny jsou generické figurky, u kterých nestojí za to si zapamatovat ani jejich jména, hvězdně obsazený casting tak prakticky nemá, co hrát), většina exteriérových scén působí jako kdyby se natáčelo ve stylizovaných kulisách (ala Burtonův Batman) a nikoliv na reálných lokacích a kvalita triků je v průběhu filmu značně proměnlivá (střelba, zranění a krev v některých záběrech vypadají reálně a v některých na první pohled digitálně).

A pak je tu samotná akce. Všechny Evansovy trademarky (kinetická a řádně rozklepaná ruční kamera, epileptický střih, brutální fatality přímo na kameru, stylové killy, hektolitry krve a závratný bodycount) jsou samozřejmě přítomny, ale občas je všudypřítomná snaha o nekompromisní hardcore zážitek za pomocí tuny cgi berliček na úkor přehlednosti a uvěřitelnosti. Absolutní špička v žánru (kterýkoliv Wick nebo Raid) je stran choreografie a technického zpracování (kamera, střih, triky) ještě o nějaký ten level výše, přesto na současné žánrové poměry jde o nadstandardní řemeslo.

P.S. Bod navíc výhradně za excelentní chalupářský masakr (velká škoda, že celou sekvenci Evans naředil střihy, tohle naprosto jasně volalo po jednozáběrovce ala kterýkoliv Extraction). Bez něj by to byla o dost méně zábavná podívaná.

Ash 4/10

Vcelku povedený trailer lákal na potenciálně zábavné nízkorozpočtové akční sci-fi béčko s průzkumem opuštěné základny na záhadné planetě a následnými hrátkami s mimozemským šmejdem z vesmíru, ovšem pán na režisérské stoličce žádnou záruku kvality nikdy nepředstavoval (právě naopak), takže jistá obezřetnost byla na místě, jelikož se samotným filmem to mohlo dopadnou prakticky jakkoliv.

A dopadlo to jako jakž takž ucházející kopírka mimozemských monstr hororů ala The Thing nebo Species s nějakým tím gore festem navrch, což se bohužel odehraje až v samotném finále. Než se k němu ovšem mistr dopracuje, nutí diváka strávit převážnou část stopáže sledováním nezajímavého (přesněji řečeno klišovitého a občas vyloženě nudného) děje v laciných kulisách s partičkou zaměnitelných postav (o nichž se divák v průběhu filmu vyjma jmenovky nedozví vůbec nic), který je slavnostně korunován smysl nedávajícím plot twistem.

A to vše za doprovodu nesmyslné exhibice na poli OST (už dlouho mě hudební složka ve filmu tak neiritovala jako zde, na svědomí jej má mistr osobně - náhoda?), který náladou absolutně nekoresponduje s aktuálním děním ve scéně a namísto imerze jen vytrhává z koncentrace. Jediná věc, která tady stojí za pozornost, je González v hlavní roli, která se herecky snaží, seč ji síly stačí, přestože ji zpoza kamery hází klacky pod nohy. Uwais za pozornost bohužel nestojí, jelikož má ve filmu nepochopitelně v podstatě jen cameo - trestuhodně promarněný potenciál.

Gangs Of London (Sezóna 3) 8/10

Gangsterská hra o trůny z titulního velkoměsta (volně natočená na základě videohry) se konečně vrací zpět na scénu a naštěstí znovu ve velkém stylu, který by ji mohla leckterá seriálová konkurence závidět. Duchovní otec série Evans se sice rozloučil už po první sezóně, ale jeho věrní následovníci i tentokrát odvedli vynikající práci, která stojí na nečekaných příběhových zvratech, sympaticky realistické akci a v neposlední řadě parádních hereckých výkonech.

Tvůrci zachovali vše, co skvěle fungovalo minule a předminule a třetí gangsterská štace opět nabízí mix výborné atmosféry historek z podsvětí, svérázných a v mnoha případech nekompromisních charakterů, kterým nechybí odvaha a charisma (zatímco morálka a svědomí rozhodně ano:-)), silných scén (poslání jedné z oblíbených postav na střídačku je mrazivý moment) a důmyslně propletené příběhové linky (na události v předchozích sezónách se znovu navazuje hodně těsně a kdo postavy a jejich vztahy/minulost nemá v paměti, bude po jistou dobu tápat), ve které dojde na všechny oblíbené ingredience série, tj. podrazy, spojenectví, krevní msty a politikaření v doprovodu drsné akce.

Hned od úvodního dílu tvůrci nasazují ostré tempo a nepolevují až do velkého finále, po příběhové stránce jedno (mnohdy šokující) překvapení střídá druhé (prostor pro další sezóny se připravuje důkladně:-)), přičemž i tentokrát se některé z hlavních postav nedočkají konce závěrečných titulků, dokonce i retrospektivní epizoda má do nezajímavého "výplňového obsahu" daleko a samotná akce sice zase tolik prostoru nedostane, ale když už na ni dojde, tak stojí za to (nápaditá "baby die hard" sekvence a předčasný vrchol celé sezóny v podobě intenzivní scény hromadné přestřelky v kostele). A to vše se odehrává za účasti typově přesně zvoleného castingu, který podává kvalitní herecké výkony nehledě na rozsah dané role, vysokých produkčních hodnot a nepostradatelného cliffhangeru pro nalákání na příští sezónu.

Heads Of State

Tvl, Cena jako POTUS. To už je jen krůček od "knihovny prezidenta Schwarzeneggera":-). Škoda, že se to obejde bez eRkového ratingu, nějaké výživné fatality přímo na kameru s ostrou a řádně nekorektní hláškou na rtech by tomu (vhledem k lidem před i za kamerou) slušely, ale jinak to vypadá na sympatickou žánrovou jednohubku:-).

Příběhově z toho sice křičí jedno klišé za druhým, ale o tohle tady stejně půjde až v poslední řadě, takže no problemo. Podstatné je, že chemie mezi oběma výtečníky politiky funguje, hlášky jsou fajn a akční radovánky si Najšuller dozajista pohlídá. Letos se už v žánru pár překvapivě zábavných/kvalitních kousků objevilo, tak snad se k nim přidá i tohle.

The Roses

Technicky vzato je to nová adaptace, ale jako jo, další z filmů, který v žádném ohledu nepotřebuje remake, protože to v podstatě nejde natočit/odehrát lépe, než jak to udělal DeVito/Douglas s Turner a případný upgrade v podobě lepších triků nebo vyššího rozpočtu (čímž lze některé předělávky žánrových klasik obhájit) tomu žádnou službu neudělají.

Tohle stojí a padá na castingu a tady to podle traileru vypadá všelijak. Cumberbatch i Colman sami o sobě jsou herecky ok, ale dohromady působí jako bratr se sestrou a nikoliv manželský pár. Stran vzájemné chemie to mezi nimi moc nefunguje (jiskření mezi Douglas a Turner je někde úplně jinde), tak snad budou stát za to alespoň ty vzájemné fuck upy.

Sinners 6/10

Za prvé originální nápad zkombinovat upíří horor s gangsterkou, muzikálem a sociálním dramatem, zasazeným do období prohibice/hospodářské krize. Za druhé parádní produkční hodnoty od kamery a hudby, přes výpravu a kostýmy, až po masky a triky (nadstandardní rozpočet na podobnou žánrovku je na filmu poznat). A za třetí (bohužel) koncepční a dramaturgický mišmaš na úrovni druhého Jokera (nekompromisní autorská vize, ale také zdlouhavá expozice, pomalé tempo, muzikálová čísla ze žánru mimo současný mainstream a přestřelená stopáž) s koncovkou ve stylu From Dusk Till Dawn a epilogem ze současnosti, který nastoluje zajímavější otázky než celý předchozí děj dohromady.

Coogler si ve své novince hraje s žánrovými pravidly a do své dobové historky o jedné upíry obklíčené putyce míchá spousty zajímavých témat (rodinná traumata, rasismus, segregace, náboženství, folklór, hudba jako prostředek pro vyjádření osobní/komunitní identity, prohibice, hospodářská krize a v neposlední řadě kontrast nadpřirozeného zla se špičatými zuby s lidským zlem s bílými kápěmi - super nápad, který je Cooglerem bohužel zahrán do outu) v doprovodu atmosféry starého dobrého dixielandu a obvyklých upířích klišé (česnek, dřevěné kůly, sluneční paprsky, atd.). Což by možná skvěle fungovalo … nebýt pokulhávající dramaturgie a přespříliš ambiciózní stopáže.

Jordan s těžkým jižanským přízvukem se hlavní dvojrole zhostil se ctí, ale obě postavy nejenže vypadají téměř totožně, ale i charakterově jsou na tom obdobně, takže je v mnoha scénách problém se orientovat v tom, o kterou z nich zrovna jde. Expozice, ve které se nic podstatného vyjma povinné představovačky postav nestane, je natažena na hodinu čistého času, tempo je přinejlepším vycházkové, hororová atmosféra nebo napětí se prakticky nekoná, bratrovražedný souboj byl nepochopitelně vykecán už v traileru, takže v tomhle směru na žádné překvapení ve filmu nedojde, i ten potenciálně vděčný motiv sourozeneckého pouta, narušeného změnou stran, je v ději vytěžen naprosto okrajově, přitom se okolo něj dal postavit celý film. A protože nejsem fanboy zvoleného hudebního žánru, tak sice dokážu ocenit řemeslnou stránku věci, ale víc než cokoliv jiného jsem při muzikálových vsuvkách kontroloval zbývající stopáž filmu.

P.S. Jediná scéna, která svým strhujícím provedením vystupuje z řady, je hromadná jam session sekvence, natočená na jeden záběr, ve které se prolínají ozvěny minulosti a budoucnosti. Škoda, že podobným stylem nebyl natočen celý film.