Steve

Koukám, že Murphy si založil vlastní produkční firmičku, aby mohl produkovat tíživá existenciální dramata na pomezí artu, ve kterých se potká s Watson pod dohledem Mielantse, jako na běžícím páse:-). Nic proti tomu, bez jeho přínosu za kamerou i před ní by podobné niche kousky proletěly pod radarem (případně by se ani nedostaly do produkce), ale Small Things like These kromě jeho precizního hereckého výkonu nebyl úplně podmanivý zážitek a tohle vypadá na úplně stejnou záležitost. Kvůli Murphymu se na to dříve nebo později podívám, ale dopředu od toho raději moc neočekávám.

I Know What You Did Last Summer 5/10

Dnešní doba přeje legacy sequelům (těm hororovým obzvláště), takže vlastně moc nepřekvapuje, že si někdo nakonec vzpomněl i na tuhle polozapomenutou značku, která se značkou stala jen proto, že se původní film svezl na úspěchu Screamu a Williamson v rámci adaptace předlohy dokázal využít obrozeného zájmu o slashery. A vzpomněl si na ni v podobném duchu, v jakém se do historie zapsal originál, tj. ničím nenápaditého příspěvku do žánru.

Nové postavy potkávají staré postavy, nostalgické připomínání původní historky (z níž se očividně nikdo z přítomných nepoučil - pořízení zbraně, útěk z města, přivolání federálů, nikdo nic?), tuna odkazů na originál, příběhová linka částečně recyklující původní film a částečně se k cíli, tj. "překvapivému" plot twistu, ubírající vlastní cestou a samozřejmě nějaké to brutální kuchání hákem a jinými rybářskými potřebami. Robinson používá všechny známé berličky k tomu, aby rozehrála s divákem osvědčenou hru, kombinující pohledný staronový casting, fan service obsah a explicitní násilí.

Bohužel hororová atmosféra má značné mezery, napětí se dostavuje jen nárazově, lekačky postrádají patřičné budování situace a jednotlivé killy se sice neobjedou bez slušné gore nadstavby a konečný bodycount se zastavil na uspokojivé hodnotě, ale samotným provedením spadají do kategorie "jde to, ale dře to". Mírnou invenci v mezích zákona představuje jen snová sekvence s cameo výstupem Gellar. A tak jediné eso v rukávu, kterým film disponuje, je obligátní whodunnit tipovačka stran identity maskovaného mstitele, respektive hádání, nakolik se tady pokusí vykrást finále libovolného Screamu. Což Robinson vyřešila metodou chytré horákyně, tj. plot twist z pohledu motivace postav sice nedává žádný smysl, ale je příhodně "šokující" (jak pro koho - hlavní záporák mě napadl po dosledování traileru:-)).

Star Trek: Strange New Worlds - Four-And-A-Half Vulcans (Sezóna 3 - Epizoda 8) 8/10

Psychické nebo fyzické proměny členů posádky patří ve ST k tradičním tématům, skrze které lze charaktery postav ukázat v jiném (mnohdy značně odlišném) světle. Osmá epizoda se nese v odlehčeném duchu s nezbytnou dávkou nadsázky a romantiky, protože volba tentokrát padla na přátele se špičatýma ušima a neúprosným logickým myšlením. Během jejich svérázného působení na palubě tak zbytek posádky zažije humornou sérii nedorozumění a neshod, při kterých excelují zejména kolegové ze strojovny a budoucí kapitánská posila. Vtipným bonusem je pak potitulková lekce lidských zvyků:-).

Together 6/10

Jako debutový počin to je slušná práce, nicméně po nadějně mnohoznačném traileru (na jednu stranu palec nahoru, že z děje neprozradil vůbec nic, na druhou stranu by výřečnější upoutávka asi nastavila patřičnější očekávání), slibujícím variaci na Substance a podobné "výživné" kousky ze žánru body hororu (případně mainstreamovou verzi "lidské stonožky":-)), samotný film spadá do kategorie "mírné zklamání", protože potenciál byl z nemalé části promarněn. 

Namísto nekompromisního (eRkový rating je sice přítomen, ale až na pár kratičkých "formativních" záběrů je ve filmu nevyužitý) body hororu se Shanks soustředí na romanci zvolna se proměňující ve vztahové drama (oboje sice díky ústřednímu páru, respektive hereckým výkonům dvojice Franco a Brie - aby ne, když si to nacvičili v osobním životě:-), funguje, ale jinak nepřináší nic nového), přičemž prvky body hororu s nepatrnou dávkou černého humoru, vstupují do děje velmi zvolna, což by až tak nevadilo, ovšem až do úplného konce filmu nedostanou příležitost se naplno projevit.

Což platí jak po stránce děje (pečlivě budovaná hororová atmosféra se nekoná prakticky vůbec, nervozita/napětí se dostavuje jen v omezeném množství v rámci pár "znepokojivějších" scén, s lekačkami se notně šetří a na nějaké hrátky s gore nedojde pro jistotu ani náznakem), tak řemeslného zpracování (zatímco scény s praktickými efekty, evokující maskérské kreace v žánrových klasikách z 80s, jsou hodně fajn, scény s digitálními triky, evokující dřevní doby cgi morphingu z 90s, jsou na tom přesně opačně). Plusové body mohla přinést alespoň nějaká ironická/pesimistická závěrečná pointa, nicméně Shanks ani tuhle možnost ve finále nevyužil a rozpačitý dojem z výsledku tím jen podtrhnul.

Alien: Earth - Observation (Sezóna 1 - Epizoda 4) 7/10

Polovina výletu xenomorfů na matičku Zemi je pryč, aniž by se děj od prvního kontaktu s "dokonalým organismem" na domácí půdě výrazněji posunul vpřed nebo se soustředil na krev, kyselinu a sliz, ale kupodivu to stále funguje. Čtvrtá epizoda se nadále věnuje budování vztahů mezi postavami, spřádání sítí intrik a manipulací, existenciálním problémům umělohmotných adolescentů a pokrokového rozšiřování stávajícího kánonu s občasnými odskoky k patřičně explicitním experimentům v laboratoři. Což je lepší varianta, než kdyby se tady jen otrocky recyklovalo zajeté dějové schéma z filmů.

Sisu: Road To Revenge

Cajk, v akci se přitvrdilo, měřítko povyrostlo a k tomu ideální castingová posila z Hollywoodu (Lang se do podobných rolí hodí jako prdel na hrnec). Vypadá to na slušný upgrade slušné jedničky. Doufám, že tady bude platit pravidlo dvojnásobný rozpočet rovná se dvojnásobná zábava a Helander svůj (hnědý) mayhem posune na další (rudý) level po vzoru Wirkoly ve druhém Dead Snow. 

Protože jednička na nedostatek prachů dost trpěla, respektive pokud se zrovna porcovali nacističtí parchanti na všechny možné i nemožné způsoby, tak to byla extra zábavná jízda, ale jakmile došlo na cokoliv jiného, protože "nemáme dost peněz na to, abychom z toho udělali akční inferno od začátku do konce" (a takových zbytečných dialogových meziher v jedničce nebylo úplně málo), tak to byla extra utahaná nuda. U prequelu Ramba už takovou tvůrčí svobodu mít Helander nebude, tak snad toho tady naplno využije.

Anemone

Ale to se podívejme, jen pár náhodných záběrů seřazených za sebou, ale příjemně znepokojivá atmosféra z toho kouká na všechny strany, pár docela působivých záběrů by se tady taky našlo a Day-Lewis s Beanem jsou jistota sami o sobě:-). Od slibného dvouminutového traileru k podařenému dvouhodinovému filmu je ještě dlouhá cesta, ale minimálně do doby, než vyjdou festivalové ohlasy, to vypadá, že junior nějaký ten umělecký talent podědil (nebo si najal schopného střihače trailer, taky možnost:-)) a mistrův návrat z hereckého důchodu (byť v komorní psycho vztahovce) se vyplatil.

Nobody 2 6/10

Další letošní přírůstek do akčního žánru od šikulů z 87Eleven (za což palec nahoru, čím více podobných žánrových kousků v kině a nikoliv pouze na streamu, tím lépe) a další příjemné překvapení ala Ballerina? Bohužel ne, protože návrat taťky od rodiny, toho času hitmana na odpočinku, do akce má blíže k rutinní řežbě Love Hurts než k badass baletce.

Jednička vsadila na prvek překvapení v podobě rodinně špionážní linky ala True Lies s top tier řežbou v autobuse (jediná bitka v celém filmu, která se svou kvalitou mohla rovnat levelu Wicka). Dvojka to zkouší s rodinnou dovolenou, při které se (jak jinak než vedlejším) postavám dějí ošklivé (krvavé/brutální) věci ve stylu ostřejší variace na National Lampoon's Vacation. Což je samo o sebe potenciálně vděčný nápad, ale svým provedením (po příběhové stránce i řemeslným zpracováním) pokračování za originálem, natož špičkou v žánru (Raid nebo Wick bez ohledu na číslovku), zaostává.

Nedostatky jedničky (omezený prostor pro Nielsen a Lloyda, jednorozměrný hlavní záporák, vyjma autobusové rozcvičky ničím nevynikající akce) totiž nejenže se změnou na režisérské stoličce a hlavně s větším rozpočtem nezmizely, ale naopak nabraly na síle. Po stránce humoru šlo zajít mnohem dále (Lloyd je trestuhodně nevyužitý), stejně tak vztahová linka mezi Odenkirkem a Nielsen není oproti jedničce nijak zvlášť rozvedena (počínající manželská krize je obratem zahrána do outu). Nicméně příběh a postavy jsou v podobných žánrovkách vždy na vedlejší koleji, podstatná je akce.

Bohužel ani na tomhle poli se žádné přepisování historických tabulek nekoná. Tjahjanto se sice párkrát připomene nějakým efektním kamerovým úhlem nebo pohotovým střihem a něco dokáže "zahladit" rozklepaná dynamická ruční kamera, ale většina bitek a přestřelek stran choreografie i audiovizuálního podání spadá do kategorie neurážející žánrový standard, přičemž to moc nevylepšuje ani recyklovaná finální porcovačka opět po vzoru Home Alone (bodycount se sice zastaví na obstojné hodnotě, ale navzdory eRkovému ratingu jsou tady fatality jen aby se neřeklo). Tak jako minule to tudíž zachraňuje především sympatický casting (Odenkirk to herecky i fyzicky zvládá stejně dobře jako posledně, Nielsen se většího zapojení do děje nedočkala, ale jinak znovu odvádí dobrou práci), rozumná stopáž a pár konkrétních scén.

P.S. Stone je ve filmu jen do počtu a nebýt povinné představovačky uprostřed filmu, ukázala by se jen ve finále a to ještě ani ne na pět minut. Tomu se říká ukázková práce s postavami. Snyder a jemu podobní tleskají ve stoje:-).

The Bad Guys 2 7/10

Z jedničky se vyklubalo nečekaně příjemné animované překvapení jak po stránce kvality, tak i tržebních výsledků, takže tady máme dvojku s (nedobrovolným) návratem titulní partičky zpět ke zlodějskému řemeslu, aby se kruh uzavřel a "zlouni" se na konci filmu opět proměnili v "dobráky". A naštěstí je to stejně zábavná a nápaditá dobrodružná podívaná pro všechny věkové kategorie jako posledně, byť ani tentokrát se nejlepší kousky z vlastní stáje z nedávné doby (Puss In Boots: The Last Wish, The Wild Robot) překonat nepodařilo.

Což souvisí s tím, že vítězný recept se nemění, takže tvůrci sází na osvědčené příběhové prvky z minula, aniž by k tomu dodali něco nového nebo alespoň nečekaného. Po stránce děje tak jde opět o kombinaci klasického heist movie se špionážní linkou, přičemž dojde na všechny oblíbené žánrové propriety (falešné obvinění týmu, podezření vůči členovi týmu ze zrady (Haďák je nadále zdaleka nejzábavnější postavou široko daleko a jak jsem psal u jedničky - kde je, sakra, spin-off jen o něm:-)?), "nemožná" mise s vysvětlivkou podstaty krádeže na konci, "překvapivé" odhalení identity záporáka, atd.), nicméně je to znovu poskládáno tak šikovně, že to bez problémů funguje.

Navíc do jisté míry recyklovaný narativ bohatě vynahrazují sympatické hlavní postavy, skvěle složený casting (na filmu je patrné, že se při nahrávání původního dabingu všichni přítomní znovu dobře bavili), nápaditý situační i slovní humor, stylový audiovizuál, který se projevuje zejména v akčních scénách, plných grotesky a pohotových gagů (za přítomnosti bleskurychlého střihu, dynamických kamerových úhlů a efektních zpomalovaček), jednoduchá, přesto příjemná animace, svižné tempo a chytré balancování filmu na hraně pocty a parodie žánrovým klasikám (vtípek s MacGuffinem je top:-)). Snad DreamWorks navzdory poklesu tržeb odklepne pokračování, tahle skvadra by si další nášup zasloužila.

Red Sonja 4/10

Trailer vcelku jasně naznačoval, že tohle žádná žánrová hitparáda nebude, ale existovala tady jistá šance alespoň na poctivý guilty pleasure zážitek (podobně jako v případě Fleischerova kousku). Spoiler alert: Není a pominula nejpozději pět minut po začátku filmu. Prokletí Howardových filmových adaptací, které vyjma Miliusova premiérového počinu dopadají buď mizerně nebo rovnou hrůzostrašně, bohužel pokračuje dalším notně nevydařeným pokusem.

Klady: Lutz s rudou hřívou v bikini armoru (v Revenge ukázala, že porcování nepřátel ji nedělá problémy a tady to znovu prokazuje, byť ji všichni okolo v čele s Bassett(em) házejí klacky pod nohy), věrný oř, podávající lepší herecký výkon než mnozí jeho lidští kolegové, pár krajinářských záběrů a neurážející OST, pokoušející se nahnat nějakou hrdinskou epičnost alespoň po hudební stránce (vtípek se sexy outfitem do boje se nepočítá, protože jej propálili už v traileru).

Zápory: Prakticky všechno ostatní. Nezajímavé charaktery (bohužel včetně hlavní postavy), nesmyslný děj, blábolivé dialogy, nefunkční hlavní záporák (vztah mezi ústřední dvojicí postav by se měl budovat v průběhu celého filmu a nikoliv v minutovém dialogu na konci filmu, víme?), produkční hodnoty na úrovni televizní produkce z 90s (kontrast mezi velkolepými establishing shoty z jedniček a nul a reálnými lokacemi bije do očí), laciné digitální triky, odbytá akce (jak stran choreografie, tak řemeslného zpracování, o nevyužitém eRkovém ratingu ani nemluvě), kterou Bassett maskuje zpomalovačkami, stopové množství nadsázky (u podobně brakové záležitosti trestuhodná chyba) a přepálená stopáž.

Keeper

Mám takové neblahé tušení, že se tady opět projeví Perkinsův modus operandi - zajímavá premisa, nadějně působící tajnosnubný trailer … a následně promarněný potenciál v samotném filmu:-). Co z toho, že Perkins sází jeden film za druhým, když doteď každý jeho kousek stojí tak akorát za pokrčení rameny (jo, včetně Longlegs)? Po řemeslné stránce jsou jeho filmy ok, ale pravidelně jim podkopávají nohy jeho pokulhávající scénáře (což je krásně vidět u jeho adaptace Kinga, kde stačilo "jen" přepsat kvalitní předlohu do filmu). Takový Cregger jako autorský tvůrce je někde úplně jinde:-).

Eenie Meanie 6/10

Začíná to věru slibně. Weaving v osvědčené poloze sexy badass bitch (na podobné role už má pomalu patent:-)) a neméně osvědčená gangsterská historka o povedeném romantickém párečku na cestě z jednoho průseru do druhého (čehož vedlejším efektem jsou další komplikace a narůstající počet mrtvol), na jejímž konci je buď nedobrovolná prácička pro místního mafiánského bosse nebo nedobrovolný odchod na odpočinek (jinými slovy kulka do hlavy). 

Simmons hned v úvodních minutách svého debutového kousku dokazuje, že má poctivě nakoukány všechny žánrové klasiky z rukou Tarantina, Ritchieho i Coenů. Weaving v hlavní roli znovu potvrzuje svůj komediální talent, jedna humorná/šílená/bizarní scénka střídá druhou, dialogové výměny mezi postavami jsou jednak kulometné a jednak vtipné (a samozřejmě patřičně nekorektní - pro nějaký explicitní výraz se nejde daleko), tempo je přímo překotné, vedlejší postavy padají jako kuželky a překvapivě efektní honička dává naději, že ani po řemeslné stránce nebude o kvalitu nouze.    

Potud vše v pořádku. S postupující stopáží se ovšem ukazuje, že Simmons disponuje poněkud vyššími tvůrčími ambicemi než jen diváka pobavit. Jakmile se přepne z nenáročné krimi komedie o auto heistu v kasínu (vtípek s autopilotem je top:-)) do seriózně míněného psychologického dramatu, ve kterém se s vážnou tváří řeší rodinná traumata, toxické partnerské vztahy a psychologické rozbory postav, celá konstrukce se začíná hroutit do sebe, čehož důkazem je i zvrat na konci filmu, ke kterému stran charakterového vývoje hlavní postavy nevede žádná cesta (prostě se stane a hotovo).

Star Trek: Strange New Worlds - What Is Starfleet? (Sezóna 3 - Epizoda 7) 7/10

V jednom z předchozích dílů avizovaný dokument o životě posádky se v sedmé epizodě zhmotnil do podoby "odtajněné" reportáže z probíhající přísně tajné mise. Zkoumání hranic storytellingu v rámci ST tak pokračuje dalším experimentálním dílem prostřednictvím found footage formátu, ve kterém se členové posádky potýkají se stinnými stránkami služby, v nichž hraje hlavní roli střet ideálů a povinností, na pozadí přespříliš jednoduchého příběhu o pomoci strádající cizí formě inteligentního života. V doprovodné infografice ovšem padne spousta zajímavých detailů (pokud nepodléhají utajení:-)).

Madly 8/10

On a ona a rande naslepo, odehrávající se v jednom bytě. Vcelku obyčejně znějící premisa, která působí jen jako další romantická komedie, ničím nevystupující z řady všech podobných konverzačních žánrovek, dostává jiný (a mnohem zábavnější) rozměr v okamžiku, kdy se ukáže, že společníkem ústředního páru na schůzce budou "poradní hlasy" v jejich hlavách ve stylu animované pecky Inside Out (podle úvodních titulků s oficiálním posvěcením od Disneyho).

Výsledkem je totiž parádní feel-good podívaná, která uvedený koncept jednání hlavních postav za doprovodu vtipného (notně ironického/sarkastického) glosování jejich chování "zpoza opony" využívá na maximum jak po příběhové stránce (dialogové výměny mezi ústřední dvojicí i jednotlivými hlasy, zastupujícími rozum, emoce i libido:-), jsou bleskurychlé, ale hlavně chytré, hravé a stran navazování vztahů trefné), tak po stránce typově dokonale obsazeného castingu (Leo s Fogliati jsou extrémně sympatická partnerská dvojice, ale ani zbytek "hlasového" castingu za nimi příliš nezaostává).

V průběhu děje si hlavní postavy a s nimi i divák projdou všemi klasickými fázemi první schůzky (trapné chvilky se střídají s humornými situacemi, dojemné momenty s vážnými okamžiky a pochopitelně při tom nechybí ani vkusně podané postelové hrátky:-)), při kterých dochází k zábavném protikladu myšlenek a následných slov a činů, plynoucího z odlišného genderu, osobních zkušeností a předpokladů. Kombinace romantických, vtipných a dojemných scén tady funguje na výbornou, čehož důsledkem je příjemná atmosféra od začátku až do konce filmu, přičemž korunu tomu nasazuje geniální muzikálové číslo a nápadité "skupinové" finále (celý film jsem doufal, že k podobnému vyústění dojde).

Good Boy

Nápad originální, trailer tajnosnubný (duchové, démoni, monstra?), stopáž přiměřená a festivalové ohlasy povzbudivé, tak snad to Leonberg s Indym (ideální jméno pro boj s nadpřirozenem, byť tentokrát bez biče a klobouku, za to na všech čtyřech:-)) zvládne a dodá zábavnou debutovou žánrovku. 

Jsem zvědavý jak se ve filmu popasuje s plot armorem hafana aneb hollywoodské pravidlo číslo jedna, tj. psímu mazlíčkovi se nesmí nic stát, natož zemřít. A kdyby si pro finále přichystal nějaký vtipný plot twist s nespolehlivým vypravěčem ala psíma očima milující páníček vs krutá realita ve Strays (a ze všemocného zla se vyklubal třeba pošťák), tak by to bylo úplně top:-).

Alien: Earth - Metamorphosis (Sezóna 1 - Epizoda 3) 7/10

Zatímco v předchozím díle se procházka havarovanou lodí a troskami zasažené budovy trochu natahovala, tentokrát se na nic nečeká a hned v úvodu třetí epizody proběhne ukázkový souboj s xenomorfem jeden na jednoho (bohužel pouze za zavřenými dveřmi, snad se podobné kličky nebudou opakovat). S přesunem děje zpět na ostrovní základnu ovšem nastává pokles tempa, protože po expozici se získáním mimozemských potvor je potřeba znovu rozestavět figurky na šachovnici. Názorná ukázka chybějícího článku řetězu (embryo xenomorfa zažívá svou premiéru:-)) to však vynahrazuje.

Hallow Road 7/10

Osvědčený koncept thrilleru v uzavřeném prostoru (telefonní budku se sluchátkem na drátě střídá interiér auta s hlasitým odposlechem na mobilu), k tomu rozumná dávka psychologického dramatu v podobě rodinné vztahovky a nepatrná stopa mytologického hororu, který se objede bez lekaček, sebemenší kapky krve i děsivého bubáka (a přesto funguje), dvojice hereckých představitelů, komorní výprava a necelá hodina a půl překvapivě slušné zábavy.

Navzdory střídmé stopáži je sice v průběhu filmu na několika místech poznat, že tahle historka o nehodě na silnici a zachraňování oběti, které se následně zvrhne v uklízení mrtvoly (což pro všechny zúčastněné nedopadá dobře už od dob jistého přejetého rybáře s hákem:-)), s přítelem na telefonu na celovečerní zpracování tak úplně nestačí a je potřeba něčím natáhnout čas (spěchám k místu nehody, přičemž jde o každou minutu, ale jedu rychlostí poslíčka na kole?), přesto Anvari z minimalistické premisy a skromných produkčních hodnot dokázal vytěžit žánrové maximum.

Po příběhové stránce film průběžně dávkuje nové zajímavé/nečekané informace (ať už stran okolností nehody nebo komplikovaných vztahů v rodině, případně temných tajemství z minulosti) a udržuje tak diváka v konstantním napětí, přestože se v podstatě nic zásadního při jízdě autem na místo nehody nestane. Zásluhu na tom má také skvěle hrající casting (pochvalu zaslouží zejména Pike) a svižné tempo, které se s postupující stopáží příhodně stupňuje ať do příjemně depresivního konce (jaké to osvěžení, když se tvůrci nebojí film zakončit nějakou nekompromisní pointou:-)). A pak že v tuzemsku nejde natočit povedenou žánrovku, na kterou není potřeba závratný rozpočet a hvězdný hollywoodský casting.

Sorry, Baby 6/10

Papírově to má všechno, co by správná nezávislá festivalovka s oscarovými ambicemi měla mít. Napůl depresivní, napůl úsměvné drama na ožehavé téma, které je podáno citlivou formou bez zbytečných naturalisticky explicitních výjevů. Neobyčejná atmosféra, prostupující celým, pomalým tempem se odvíjejícím, filmem. Neokázalé produkční hodnoty, dávající vyniknout příběhu a postavám. A příjemně civilní herecké výkony všech zúčastněných.

Jako celovečerní autorský debut to je slušná práce a stejně tak po herecké stránce podává Victor nadstandardní výkon, ale problémem je, že po dramatické ani emocionální stránce to moc dobře nefunguje, respektive nefunguje to tak dobře, jak by podle potenciálně silné premisy o sexuálním násilí a vyrovnávaní se s prožitým traumatem mohlo. V rámci děje se sice střídají vážné, odlehčené a dojemné scény, ale nic z toho není nijak zvlášť zajímavé, vtahující nebo podnětné.

A pak je tady práce s charaktery. Hlavní postava nedostane příležitost se náležitě představit před napadením a z toho mála, co je ve filmu "předtím" ukázáno, působí jako od počátku mírně zvláštní osobnost, jejíž myšlenkové pochody zůstávají po většinu děje záhadou (podstoupí lékařské vyšetření a oznámí případ fakultě, ale obvinění na policii nepodá, navzdory traumatickému prožitku se obratem vrhne do fyzického vztahu se sousedem, atd.), takže psychologický vývoj, který ve zbytku filmu prodělá, nemá takovou váhu (protože není jasné, jak moc ji celý zážitek vlastně poznamenal).

Alien: Earth - Mr. October (Sezóna 1 - Epizoda 2) 7/10

Pobíhání po domu hrůzy s bubákem v zádech pokračuje i s nástupem partičky umělohmotných adolescentů, toho času záchranného týmu. Ve druhé epizodě se děj tak trochu točí v kruhu a vyjma rodinného setkání (sourozenecká linka má velký potenciál, tak snad nebude v dalších dílech zahozen) se při průzkumu trosek po příběhové stránce nic podstatného nestane. Výprava zahalená do retrofuturismu je ovšem nadále perfektní, xenomorfové se ukážou nejen v plné kráse, ale rovnou při práci (s notnou dávkou gore), povědomé tóny v OST pěkně budují atmosféru a vtípek s kocourem pobavil:-).

Eddington 6/10

Aster a Phoenix znovu na jedné (filmové) lodi … a znovu (kvalitativní) požár na palubě. Dobrou zprávou je, že oproti předchozímu (nudnému a únavnému) mistrovu kousku je nejnovější Asterův počin o půl hodiny kratší, děj filmu dává (víceméně) smysl a Phoenix opět dokazuje, že je naprostým hereckým chameleónem, schopným podat přesvědčivý výkon v jakékoliv roli. Špatnou zprávou je, že Pascal, Stone a Bulter jsou ve filmu pouze do počtu a vedle zmateného narativu tentokrát nedokáže zaujmout ani audiovizuál (kamera v pár scénách předvede zajímavý pohyb v prostoru s nepatrným náznakem atmosféry, která ovšem skončí stejně rychle, jako začala).

Trailer to jako obvykle vykreslil v mnohem zářivějších barvách, než v jakých se prezentuje samotný film. Mohla to být satira na konto všemožných konspiračních teorií a komplikovaného průběhu pandemické situace. Mohlo to být drama o policejním/sexuálním násilí a rasové diskriminaci. Dokonce to mohla být komedie o lokálních volbách v jakémsi zapadákově a politických manipulacích. Také to mohla být psychologická studie o nefunkčním partnerském vztahu. Případně krimi thriller (s prvky moderního westernu) o spáchaném zločinu a jeho vyšetřování ve stylu produkce Coenů. Aster se bohužel rozhodl, že to bude všechno z toho a výsledek podle toho taky vypadá. 

Respektive hodinu a půl nahazuje jedno provokativní/rezonující téma za druhým, aniž by se mu na dostatečném prostoru věnoval a hlavně bylo jasné, k čemu to celé vlastně směřuje (a to vedle zmíněných motivů jsou ve hře ještě negativní dopady sociálních médií, nástup kryptoměn, nerovný boj obyvatel proti všemocné korporaci, samozvaní proroci a spirituální kulty a pár dalších věcí), aby následně razantně přehodil výhybku a začal vyprávět v podstatě úplně jinou historku ala Falling Down (radikální změna chování hlavní postavy v poslední hodině není podpořena žádným charakterovým vývojem v průběhu dosavadního děje, prostě k tomu najednou dojde a hotovo), která se ve finále zvrhne v absurdní divadlo vykrádající konec First Blood. Aster s každý dalším filmem působí, že se jako tvůrce vyčerpal.

Night Always Comes 6/10

Lola běží o život. Totiž Kirby jezdí o barák:-). Po skoro třiceti letech od Tykwerova hitu je hra pořád stejná, byť konkrétní aktéři, příčina a potřebná suma se v čase mění. Na rozdíl od zmíněné žánrové klasiky Caron bohužel nepředvedl kdovíjak oslnivou stíhací jízdu, byť si vedle divácky vděčného krimi thrilleru vypomohl i psychologickým dramatem a nepostradatelným kritickým komentářem na konto neutěšených sociálních poměrů v zemi neomezených možností.

V předloze to pravděpodobně funguje o poznání lépe, protože příběhovou linku i postavy stran jejich myšlenkových pochodů a následných (navenek častokrát nelogicky působících) rozhodnutí lze v knize rozebrat do sebemenších detailů, na což ve filmu není prostor, ale klasickou historku o zoufalém shánění balíku peněz a závodě s časem se Caronovi nepodařilo převést do nějaké strhující (po stránce audiovizuálu) nebo alespoň podnětné (po stránce narativu) podívané.

Hlavní postavě se v průběhu děje nestane nic emocionálně/dramaticky zásadního, při čem by si sáhla na dno svých psychických/fyzických sil, s postupující stopáží narůstající časový tlak Caron nedokáže patřičně prodat (kdyby ve filmu nebyly časové mezititulky, tak by to vyšlo úplně nastejno), potenciálně zajímavé vedlejší linky (traumatické dospívání a toxické vztahy s matkou a "přítelem") jsou jen zběžně naznačeny a závěrečná slovní výměna a její vyústění asi měly působit katarzně, ale jen podtrhují podivné chování postav. Naštěstí pro Carona zmíněné neduhy do značné míry vynahrazuje slušně hrající casting v čele s Kirby, která svým uvěřitelným výkonem dokáže přebít jisté slabiny na papíře.

Star Trek: Strange New Worlds - The Sehlat Who Ate Its Tail (Sezóna 3 - Epizoda 6) 9/10

Tvůrci se rozhodli zaplnit další prázdná místa v ST kánonu a počínají si při tom přímo excelentně. V šesté epizodě se do záře reflektorů konečně vrací budoucí nejmladší kapitán ve flotile a tentokrát rovnou do kapitánského křesla, aby s pomocí části posádky vyřešil po vzoru neporazitelného testu na akademii podobnou no-win scenario situaci v praxi. Při tom zakusí břímě velení, podstoupí zkoušku svědomí a morálky a prožije charakterově formativní zkušenost. Prostořeký zástupce šéfinženýra potvrzuje svůj komediální potenciál a hravé ovládání lodi a komunikace po drátě nápaditost tvůrců.

Vysehrad Dvje 4/10

Fotbalovou terminologií seriál o natvrdlém čutálistovi a jeho cestě z kariérního vrcholu na dno a (možná) zase zpátky kopal první komediální ligu (nejen v rámci tuzemské soutěže). Film se v první lize udržel, ale propadl se někam do středu tabulky, protože nad rámec opakování už dříve viděného v celovečerní stopáži nabídl jen postavu synátora a na sílu naroubovanou mafiánskou mezihru. Pokračování bohužel spadlo do okresního přeboru a ještě k tomu na dno tabulky.

Sequelové pravidlo číslo jedna ("uděláme to jako posledně, ale dáme tam všeho víc") se promítlo do snahy tvůrců v průběhu filmu navyšovat komediální skóre za každou cenu, bez ohledu na kvalitu, logiku nebo dramaturgii, čehož výsledkem je festival trapno humoru, zabalený do dějové vaty, ve které se (nejen) hlavní postava plácá odnikud nikam. Nějakou příběhovou linku nemá smysl vůbec řešit, protože prakticky neexistuje. Což by samo o sobě nevadilo, kdyby ve filmu fungovalo to hlavní a totiž humor. A ten v lepším případě funguje tak napůl a v horším (a bohužel častějším) vůbec.

Stopáž je vyplněna tunou nesouvisejících dějových odboček, které ve výsledku nikam nevedou (k čemu celá úvodní pasáž s vykopáváním mrtvoly?), čehož důsledkem je, že hlavní linka o znovunalezení tatíka je značně odbyta a původní postavy ze seriálu jsou odsunuty na vedlejší kolej. Navíc většina nových "nápadů" (čarodějnická terapie, potomek lomeno kukačka, volební lobbing, vězeňské pikle, vesnické roztleskávačky) vyznívá buď nechtěně směšně nebo rovnou trapně. Už v předchozím filmu bylo místy trochu znát, že téma se vyčerpalo. Tady je to bohužel patrné od začátku do konce filmu.

Alien: Earth - Neverland (Sezóna 1 - Epizoda 1) 8/10

Přesun téhle kultovní značky ze stříbrného plátna na televizní obrazovku započal více než slibně. Hawley svou seriálovou odbočku, zasazenou na matičku Zemi (na což čekám od teaseru na Fincherovu trojku), v první epizodě rámuje tunou fan service obsahu jak po stránce děje (úvodní sekvence na lodi je top), tak v rámci audiovizuálu (art design napodobuje Scottův originál téměř dokonale) a přidává k tomu několik novinek, obohacující dosavadní kánon (další korporace, lidské formy a hlavně mimozemské potvory), sympatickou Chandler a Olyphanta připomínajícího Hauera z Blade Runnera:-).

Marty Supreme

Chalamet v hlavní roli je nabídka, která se neodmítá:-). Jinak kudos, že to Safdie v titulcích na konci traileru neprezentuje jako realitou svázaný biopic podle knižní předlohy o jakémsi ping-pongovém šampiónovi. Protože seriózně pojatých životopisných sportovních historek "from zero to hero" tady už bylo nepočítaně. Což mi dává naději, že ve filmu popustí uzdu své fantazii a převypráví to s patřičnou dávkou nadsázky po sportovní stránce (ideálně ve stylu ping-pongové epizody ve Forrestu Gumpovi:-)) a současně při tom přitlačí na pilu v rovině dramatu (podobně jako v Uncut Gems).

Eternity

Premisa sice neoriginální, ale potenciálně vděčná a Teller s Olsen působí jako sympatická dvojka, nicméně na to, že tenhle pitch skončil na hollywoodském black listu, to po příběhové ani produkční stránce nevypadá na nic zásadního. Kdyby se ten druhý frajer jen po letech probudil z kómatu nebo se vrátil z války/utekl ze zajetí, tak to vyjde úplně nastejno. Neobvyklé prostředí a jeho pravidla trailer buď neumí vůbec prodat, nebo je oboje ve filmu jen do počtu. Což je škoda, What Dreams May Come v romantickém žánru bych si dal líbit. Snad to potáhne chemie mezi ústřední dvojicí.

Weapons 9/10

Další zábavné multi-žánrové cvičení s jasnou tvůrčí vizí na pozadí, ve kterém si Cregger hraje se zavedenými žánrovými pravidly a především s diváckým očekáváním? Ano, prosím:-). Talentovaný šikula Cregger svou novinkou oficiálně potvrzuje, že minule to nebyla jen nějaká náhoda nebo šťastná shoda okolností a definitivně se zařazuje mezi nejlepší autorské tvůrce v současném Hollywoodu (po tomhle prvotřídním kousku už nejenom na poli hororu):-).

Trailery pro jednou zase kecaly a lákaly na tak trochu jiný film (ze zpětného pohledu vlastně ani není divu, podobné filmy se nedají propagovat napřímo, aniž by neztratily podstatnou část svého kouzla). A ještěže tak. Protože výsledkem je ještě působivější (a současně ambicióznější) podívaná než v případě už tak vydařeného Barbariana, přestože obvyklé hororové propriety (nenadálé lekačky, explicitní gore, nadměrný bodycount, atd.) tady divák paradoxně nenajde.

Co na něj ve filmu naopak čeká, je důmyslná dramaturgická skládačka, ve které se pečlivě dávkuje ústřední příběhová linka tak, aby s každým dalším dílkem, respektive kapitolou, došlo k odhalení výsledného obrazu (podstata mysteriózního případu a původce všeho zla) jen do takové míry, aby si film udržel parádně budovanou atmosféru a postupně gradující napětí a tempo od začátku až do konce. Cregger nápaditým způsobem střídá různé žánry, perspektivy a časově roviny s takovou samozřejmostí, že seriózní dramatické scény stojí bok po boku s (černo)humornými a přiznaně brakovými, aniž by to celé přestalo fungovat (finále s přespolním během na pozadí nechápavých pohledů sousedů je top:-)).

Tomuhle se říká storytelling jak z učebnice. Na rozdíl od žánrovek s nějakým překvapivým plot twistem (jako třeba Barbarian), u kterých po prvotním zhlédnutí kouzlo do značné míry pomine, pátrání po zmizelých dětech bude požitek sledovat opakovaně a hledat všechny stopy naznačující další vývoj děje (zmínky o čarodějnici, nápis na autě, noční můry, atd.) a všímat si jednotlivých detailů na pozadí, které propojují všechny kapitoly do jednoho souvislého celku.

Cregger při tom hravém vypravěčském kličkování ovšem nezapomíná ani na produkční hodnoty a audiovizuální stránku věci. Práce s kamerou, hudbou a střihem je na špičkové úrovni. Hypnoticky pomalé kamerové jízdy je radost sledovat, náladový OST (na němž se Cregger spolupodílel, klobouček) parádně dotváří nervózní atmosféru a nechybí ani stylové audiovizuální laskominy (pov záběry nekompromisního pronásledování bubáka skrze zahrádky i domy), jakožto výborné herecké výkony všech zúčastněných (byť vzhledem k množství postav a fragmentovanému způsobu vyprávění se tak děje na omezeném prostoru). Celkově černý kůň letošní sezóny, který dokazuje, že Resident Evil je v těch nejlepších rukou:-).

P.S. Jediná podstatnější výtka směřuje (shodou okolností stejně jako v případě Barbariana) k výběru originálního názvu, který toho prozrazuje více, než je nezbytně nutné (jeden z nemnoha případů, kdy je lepší tuzemský distribuční název).

Friendship 5/10

Psychicky nevyrovnaný asociál se nezdravým způsobem přimkne ke svému novém "nejlepšímu příteli", společný harmonický vztah nějakou dobu funguje … a pak z nějakého důvodu fungovat přestane se všemi nepříjemnými důsledky pro všechny zúčastněné. Osvědčená premisa, kterou lze žánrově uchopit od nenáročné buddy komedie, přes hutné psychologické drama, až po mrazivý vztahový thriller. DeYoung to zkouší pojmout metodou chytré horákyně, čehož důsledkem je, že na všech úrovních končí někde na půli cesty a výsledkem je podivný žánrový patvar.

Problémem totiž je, že film si odbyde povinnou expozici s nenadálým rozpadem přátelství (k čemuž ani nevede patřičná dramaturgická cesta - mírně obskurní hlavní postava se prostě najednou začne chovat jako naprostý magor, protože to narativ zrovna vyžaduje, s čímž ostatní postavy nemají vůbec žádný problém, natož aby se pídily po příčině) a následně střídá zmíněné žánrové polohy prakticky v náhodném pořadí až do samotného (nikterak vzrušujícího) finále.

Spousta scén tak působí buď wtf stylem (aniž by na to ovšem další dění ve filmu navazovalo nebo alespoň reagovalo) nebo úplně vyšumí do ztracena (pleška, žába, stoka, atd.), protože rozpracování jednotlivých témat (narušená psychika, krize identity, postupný rozpad osobnosti, vztahová toxicita, problémy s navazováním sociálních vazeb, atd.) se nedostává potřebného prostoru. Potenciálně zábavné scény na hraně trapnosti a tragikomedie jsou ve filmu navíc nesmyslně roztaženy až do takové míry, že se při nich stírají hranice mezi tvůrčím záměrem a autorskou neschopností.

The Pickup 5/10

Nesourodá dvojice parťáků z obrněného vozu nedobrovolně se účastnící heist mise v luxusním kasínu, ve které jde o nervy, spoustu prachů a v neposlední řadě o život. To působí jako ideální premisa pro nenáročnou akční buddy komedii, která dokáže diváka slušně zabavit. Pravidla hry jsou ovšem neúprosná, aneb hlavním úkolem podobných laciných žánrovek, natočených pro stream, je co? Hlavním úkolem podobných laciných žánrovek je obsahová výplň.

Největším kamenem úrazu je všudypřítomná nulová snaha všech zúčastněných dodat něco jiného než jen absolutní rutinu, čehož výsledkem je, že Story za kamerou i Murphy s Davidsonem (jakožto zbytek castingu) před ní jedou celý film na volnoběh. Příběhová linka s vykrádačkou kasína v přestrojení moc originality nepobrala a neobsahuje nic, čím by dokázala překvapit (samotný heist je svým provedením značně odbytý), přičemž se zbytkem filmu to není o moc lepší.

Humor navzdory přemíře dialogových výměn končí povětšinou ve stádiu pokusu (zejména Davidsonovy výstupy se většinu stopáže naprosto míjí účinkem), protože opravdu vtipných gagů a hlášek je ve filmu naprosté minimum. Stejně tak akce přes rádoby efektní kamerové průlety a kotrmelce vozidel žádné ceny za nápaditost nebo zručnost sbírat nebude. Jediné polehčující okolnosti tady jsou snesitelná stopáž a několik scén, ve kterých Murphy krátce připomene, proč byl svého času největší komediální hvězda v Hollywoodu (zatímco v těch ostatních dokazuje, proč už dávno není).

Cold Storage

The Andromeda Strain meets The Return of the Living Dead and I like it:-). Patogen z vesmíru, nešikovní zaměstnanci skladu, zapomenuté schránky z uzavřené armádní základny se smrtícím nebezpečím a nešťastnou náhodou rozpoutaný gorefest je žánrové menu podle mého gusta:-). 

Podobné brakové kousky, laděné do komediálně hororového hávu (koukám podle synopse Koeppovy předlohy, že je to prakticky totéž, co natočil O'Bannon, akorát s úvodem ala Wise, tj. s mimozemským šmejdem z vesmíru namísto oživlých mrtvol), se v dnešní době už moc netočí, takže za každý takový pokus palec nahoru. Jen doufám, že těch laciných digitálních triků bude ve filmu nakonec poskrovnu a většinu zábavy obstará stará dobrá ruční práce jako v osmdesátkách.

Star Trek: Strange New Worlds - Through The Lens Of Time (Sezóna 3 - Epizoda 5) 9/10

V rámci návratu ke klasickému planet of the week formátu se tvůrci v páté epizodě uchylují k tradičnímu ST konceptu "výsadek na povrchu planety i posádka lodi na orbitě čelící neznámému (jak jinak než smrtelnému) nebezpečí" a činí tak ve velkém stylu. Záhadou opředenému vyprávění totiž nechybí pečlivě dávkované napětí, vztahová dynamika mezi postavami ani red shirt vsuvka s typickým vyústěním. Navíc pozornost je po delší době opět upřena na nějakou vedlejší postavu a neúprosný nový protivník, tajuplně propojený s jistou výstřední členkou posádky, ještě neřekl poslední slovo.

Total Recall

Jak nejlépe si připomenout půlkulaté výročí téhle žánrové klasiky, která definitivně zacementovala hlavní hereckou hvězdu mezi největší superhvězdy v Hollywoodu (a to měl absolutní vrchol popularity teprve přijít - přesně o rok a měsíc později se strejdou Cameronem) a známému bouřliváku na režisérské stoličce dopřála první velký hollywoodský hit, než pár let starou restaurovanou verzí ve 4K, opětovně uvedenou do tuzemských kin:-)?

A musím s potěšením konstatovat, že to funguje i po pětatřiceti letech stále stejně jako v době premiéry, tj. na jedničku s hvězdičkou, přičemž nový audiovizuální kabátek tomu dodává ještě větší grády (vylepšení sice není nijak přelomové, ale vyčištěný obraz i zvuk není nikdy na škodu). Z Dickovy předlohy toho ve filmu (stejně jako v případě Blade Runnera) mnoho nezbylo (vzhledem k době, kterou projekt strávil ve fázi development hell a opakovaně přepisovanému scénáři, vlastně ani není divu), ale výsledku to (stejně jako v případě Blade Runnera) kupodivu pomohlo.

Verhoeven přivedl k projektu klíčové spolupracovníky z RoboCopa (Vacano, Urioste, Sandell a především trikový génius Bottin) a za tehdy nadstandardní rozpočet natočil neodolatelný mix nekorektního humoru, ostrých hlášek, decentního sexu, nekompromisní akce, zabalené do groteskní brutality a rekordního bodycountu (střelba do nevinných civilistů za doprovodu vybuchujících sáčků s umělou krví by v dnešní době asi neprošla:-)), záměrně mnohoznačného děje (po vzoru Blade Runnera dávajícího divákovi protichůdné indicie stran reálné/snové podstaty vyprávění), na poměry brakové žánrovky i překvapivě seriózních filozofických/společenských/politických témat, neuvěřitelně překotného tempa, nestárnoucího OST s legendárním hlavním motivem a v neposlední radě na tehdejší dobu revoluční trikové stránky, právem oceněné zlatým plešounem (scéna s rentgenem v metru dodnes neztratila nic ze své působivosti).

Spider-Man: Brand New Day

Spidey je v současnosti jediná marvelovská postava, která na mě ještě funguje do té míry, že na nový film s pavoukem poslušně naklušu do kina bez ohledu na cokoliv.

Cretton sice není žádná wow volba (Shang-Chi má do nějaké komiksové pecky fakt daleko), ale to ve své době nebyl ani Watts a dopadlo to více než uspokojivě, takže šance na další fajn komiksovku tady rozhodně je. Tahle značka je výkladní skříní jak Sony, tak Marvelu. Tím pádem Pascal a Feige si Crettona určitě pohlídají, aby se ve čtyřce pokračovalo v miliardové krasojízdě a zafungoval stejný BO efekt jako v případě Endgame a No Way Home, akorát v opačném gardu.

Jinak nový kostým vypadá cajk, Holland je pořád sympaťák (jsem zvědavý, zda Sony bude pokračovat s lákáním na Sinister Six v potitulkovce pomalu každého filmu z SSU i v další trilogii a Holland s Hardym tak odejdou do důchodu, aniž by se potkali na jednom place, nebo se už konečně věci pohnou kupředu:-)) a Sink a Bernthala můžu vidět kdykoliv v čemkoliv (Punisher ve family friendly ratingu působí jako krok vzad (podobně jako Venom), na druhou stranu pokud se do filmu zakomponuje chytře, tak proč ne?). Od No Way Home to je první marvelovka, na kterou se doopravdy těším.

Highest 2 Lowest

Trailer vypadá nadějně, tak snad "svědomí Ameriky" nezklame. Lee je na podobné látky se sociálně kritickým/morálním rozměrem expert (dokonce bych se odvážil prohlásit, že když už dělat novou adaptaci knihy, respektive předělávku Kurosawovy filmové klasiky, tak Lee by měl být jeden z předních kandidátů na seznamu) a Washington je záruka kvality, protože svým výkonem dokáže vytáhnout nahoru i jinak průměrné kousky, takže jsem hodně zvědavý na výsledek (a na to, jak moc Lee přizpůsobí téma současným měřítkům tak, aby pointa i v dnešní "rozvolněné" době neztratila svou sílu).

Nuremberg

Rozpočet asi nebyl z největších (a na filmu to je docela poznat) a Malek je bohužel herecký tragéd kdykoliv předvedl něco jiného než frontmana nejmenované kapely (dost pochybuju, že tady na tom bude jinak), nicméně samotné téma je nadčasové a Shannon a Crowe (v poslední době kývne na cokoliv pro kohokoliv, ale charisma stále neztratil a v téhle roli obtloustlého maniakálního (napůl hrůzu nahánějícího a napůl posměch vzbuzujícího) egoisty by mohl excelovat - pokud si vzpomene na časy Romper Stomper) to svými výkony vytáhnou nahoru, tak snad se z toho vyklube obstojná žánrovka.

The Wolf Of Wall Street

Scorsese i DiCaprio v nejlepší formě, stylový audiovizuál, prvotřídní casting, legendární scéna "feťák za volantem luxusní káry", Robbie v růžových šatičkách během pár minut přetavená v novodobý sex symbol (z čehož těží dodnes:-)), hromada skvělých "motivačních" hlášek zabalená do neuvěřitelného f-word maratonu (s kolegy z kanclu vybrané hlody citujeme dodnes) a další důkaz místo slibů (kolikátý v řadě?) o tom, že DiCaprio je naprostý herecký chameleon.

Zkrátka navzdory tříhodinové stopáži neskutečně našlapaná (po stránce narativu i řemeslného zpracování - podobně sebevědomý/energický přístup u tak věkově "zasloužilého" filmaře předvedl v předchozí dekádě snad jen Miller ve Fury Road) a extrémně zábavná jízda (hlavní postava je sice ukázkový parchant, ale stejně jako v případě Wall Streetu nebo The Big Short sledovat jeho strmý vzestup a drsný pád je prostě požitek) od začátku až do konce, která si zasloužila ocenit nadílkou zlatých plešounů (akademie sice Scorseseho i DiCapria dlouhodobě ignoruje, ale minimálně pro druhého jmenovaného to mělo skončit dojatou děkovačkou na pódiu, protože (podobně jako Douglas ve Wall Streetu) si tady střihl jednu ze svých životních rolí. Tohle spolu s The Social Network patří ke špičce na poli fin/tech biopiců po roce 2000.

King Ivory 6/10

Swab celou svou kariéru střídá ucházející nízkorozpočtové žánrové kousky s těmi poněkud pokulhávajícími. Tentokrát to po vzoru Trafficu nebo Sicario zkouší skrze realisticky podané historky z podsvětí, které procedurálním způsobem mapují obchod s narkotiky na obou stranách hranice od výrobců až po samotné konzumenty. A naštěstí si při tom vybral silnou chvilku a jeho "mexická spojka" si nevede vůbec špatně (byť na slavnější konkurenci nemá ani omylem).

Přestože zboží a aktéři se od dob The French Connection změnili, distribuční proces (respektive filmový narativ) zůstává stále stejný. Mozaika vzájemně propletených osudů lidí z obou stran zákona, kteří jsou ne/přímo zapojeni do drogového byznysu, je rámována klasickými příběhovými proprietami všech podobných žánrovek (drsní policajti, ještě drsnější gauneři, boss řídící drogové impérium z vězení, bezvýznamní pěšáci, oběti drogové závislosti, vyřizování účtů mezi gangy a do toho rodinné problémy s nezvladatelnými potomky a tragické konce, týkající se vedlejších postav).

Swab sází na dokumentárně rekonstrukční přístup, obsáhlé panoptikum postav ze všech vrstev společnosti (tím pádem se, navzdory snaze o jisté charakterové vykreslení kladných i záporných figur, zdaleka ne všem postavám dostane patřičné pozornosti), převážně na dialozích postavený děj (akce sice není ve filmu mnoho, ale hektická závěrečná přestřelka se povedla), hutnou atmosféru, rozklepanou ruční kameru použitou na těch správných místech, aby se zvýšil dramatický efekt, pečlivé dávkování explicitních záběrů a slušně hrající casting (Greene je na stará kolena badass:-)).

A Desert 4/10

Fotograf krajinek na cestách po zapadákovech, ubytování v motelu, seznámení se s rezidenty, "šokující" plot twist, detektiv pátrající po zmizelém na popud rodiny, ubytování v motelu, seznámení se s rezidenty, manželka vydávající se pátrat na vlastní pěst, "překvapivé" odhalení v závěru a tak dále. Co zpočátku vypadá na docela obstojnou vykrádačku Psycho, se nakonec zvrhne v utahanou slátaninu na pomezí braku a artu, která se rozpadne tvůrcům pod rukama.

Nejenže příběhová linka postrádá jakékoliv napětí nebo atmosféru, film nefunguje ani po stránce detektivního pátrání (protože veškeré okolnosti případu, včetně identity pachatele, jsou divákovi od samého počátku známy), natož psychologického dramatu. Kromě zmíněné dramaturgické kličky uprostřed filmu, která přepne perspektivu z jedné postavy na druhou, se totiž v průběhu značně repetitivního děje nestane vůbec nic zajímavého, natož zábavného.

Kombinace nudného děje, pomalého tempa a nahodile rozprostřených artových "mnohovýznamových" vsuvek se pak podepisuje na postupem času čím dál tím více upadající divákově pozornosti. Korunu tomu všemu nasazuje deus ex machina konec, který je jednak odbytý (jakoby na pořádnou konfrontaci došly v rozpočtu prachy) a jednak nesmyslný (žádného vysvětlení stran podstaty závěrečného dění se pochopitelně divák nedočká), s psychedelickou tečkou navrch.

The Life Of Chuck 7/10

Kdo by si pomyslel, že potenciální kandidát na taneční číslo roku bude k vidění v nějaké kingovce:-)? Nepsané pravidlo o nejlepších adaptacích mistra strašidelného žánru, které se paradoxně nerekrutují z hororové produkce, došlo opět k naplnění v podobě adaptace "nezfilmovatelné" Kingovy povídky o pomíjivosti a současně výjimečnosti lidského života. A nikoliv náhodou ji má na svědomí šikula Flanagan, jehož předchozí kousek byl až doteď poslední skutečně vydařenou kingovkou (snad se k němu zanedlouho připojí i kolega Lawrence a opět v doprovodu Hamilla).

Největší "problém" filmu spočívá v netradičním způsobem pojaté předloze. Flanagan měl před sebou těžký úkol převést Kingův krátký text, rozdělený do třech "obyčejných" kapitol v životě hlavní postavy a vyprávěný pozpátku, do srozumitelné filmové podoby se zachováním obtížně uchopitelného ducha předlohy. Nemohl se totiž opřít o standardní dramaturgické berličky storytellingu, protože povídka neobsahuje žádnou ucelenou příběhovou linku (kdo, co, proč a jak?), nýbrž nahodilé a jen volně propojené "formující" životní epizody (přičemž úvodní "apokalyptická" část do života hlavní postavy vstupuje jen okrajově), které spoléhají na emoce a atmosféru a nikoliv na drama a děj.

A s touhle výzvou se dokázal vypořádat na výbornou. Na čemž má přední zásluhu jednak schopný casting v čele s Hiddlestonem, který hraje a tančí skvěle (Hamill se taktéž herecky překonává a o to více jsem zvědavý na jeho účinkování v The Long Walk) a jednak nakažlivě optimistická nálada prostupující celým filmem (oslava života navzdory relativně pochmurnému tématu konce světa a nevyhnutelného umírání), která v kombinaci s jemným humorem (vtipný komentář vypravěče, napůl pragmaticky a napůl sarkasticky, glosující probíhající dění, se povedl) a emocionálně silnými scénami (působivé taneční číslo na ulici je jasným vrcholem celého filmu) dotváří neobyčejnou feel-good atmosféru filmu.

Push 6/10

Sympatická mladá hrdinka v pokročilém stádiu těhotenství (aneb zvyšujeme sázky:-)) a tajemný maniakální zabiják (tentokrát bez masky) si hrají na kočku a na myš ve starobylém rodinném sídle, aby následně skončili v nemocnici, kde si to rozdají takříkajíc na férovku (aneb někdo tady má poctivě nakoukán původní Halloween a jeho pokračování:-)).

Jednoduchá premisa s minimem postav i lokací se promítla do překvapivě funkční komorní žánrovky, která sice v žádném ohledu historické tabulky přepisovat nebude (na to by bylo potřeba osvědčený home invasion koncept obohatit něčím víc, než je pouhá gravidita hlavní postavy, která v ději není ani pořádně zužitkována), ale stran pomalého/postupného budování nervózní atmosféry a chytrého dávkování napětí (především zásluhou konzervativní kamery a sugestivního OST) tady tvůrci odvádějí dobrou práci (intenzivní sekvence s domácím výtahem dokáže náležitě zvednout tepovku).

Škoda, že ve filmu není více rozvedena zajímavá vedlejší linka nadpřirozeného propojení psychopatického záporáka s prokletým domem (vedle Halloweenu by neškodilo pečlivě nastudovat i The Shining) a i to málo, co ve filmu na tohle konto padne, se docela nepochopitelně odehraje až po konci závěrečných titulků, plus jednotlivé mordy by si zasloužili ukázat přímo na kameru (když už bodycount žádných závratných hodnot nedosahuje), jinak ale panuje spokojenost.

Star Trek: Strange New Worlds - A Space Adventure Hour (Sezóna 3 - Epizoda 4) 9/10

Další experimentální díl se věnuje klasické premise o poruše simulátoru, která ohrožuje celou loď. Povědomé příběhové schéma o uvěznění postav v detektivním dobrodružství ve virtuálních kulisách je ve čtvrté epizodě obohaceno o zábavný meta prvek "seriálu v (předčasně ukončeném) seriálu", vzdávající poctu původní sérii, roztomile naivní retro atmosféru (kostýmy a účesy jsou top) a nápadité doplnění ST kánonu (technologie simulátoru až v budoucnosti). Aby toho nebylo málo, tak dojde i na náznak rodícího se milostného trojúhelníku a "nepovedené" záběry na pozadí závěrečných titulků.

Osiris 5/10

Black Hawk Down s Predatory (nebo Hirogeny ze ST:-)) z výprodeje? Jednou za čas vlastně proč ne? Podobných laciných akčních sci-fi béček se šmejdem z vesmíru, ve kterých o nějaký originální nápad divák nezavadí a omezený rozpočet je patrný na každém kroku, se v minulosti natočilo bezpočet a tohle mezi nimi nijak zvlášť nevyniká. Na druhou stranu natočit ucházející brakovou vykrádačku žánrových klasik se taky musí umět a v tomhle ohledu má Kaufman splněno. Hlavně díky tomu, že převážnou část stopáže vyplňuje akce s mimozemskými potvorami (slušný design), jejíž řemeslné provedení sice nepatří k nejoslnivějším (očividně digitální střelba a krev), ale vynahrazuje to svým množstvím.

Příběhová linka je ovšem extrémně jednoduchá (po úvodní misi v exteriérech následuje interiérová koridorovka, ve které se okolo castingu jen střídají tytéž kulisy s občasným "zpestřením" v podobě nějaké kompletně digitální scény) a plná logických děr (při premiérovém střetu s bubáky jsou lidské pistolky neúčinné a zastavit je lze jen jejich vlastními zbraněmi, později už jsou těmi samými pistolkami koseni jako na běžícím páse, atd.), jednorozměrné postavy se odebírají na střídačku v předvídatelném pořadí (samozřejmě nesmí chybět hrdinské sebeobětování:-)) a přepálená stopáž jen podtrhuje repetitivní děj s běháním po chodbách tam a zase zpátky, takže není důvod se k tomu ještě někdy vracet.

Peacemaker (Sezóna 2)

První sezóna působila po kvalitativní stránce jako blesk z čistého nebe (vzhledem k tomu, že vedlejšáky s netopýrem a klaunem stojí bokem, tak je to doteď s přehledem nejlepší věc z celého DCEU), takže udržet nastavenou laťku bude hodně těžké a skákání mezi paralelními dimenzemi je po několikerém nášupu v MCU poněkud únavné, ale věřím, že Gunn dokáže podruhé (resp. potřetí, počítaje v to i The Suicide Squad) vstoupit do téže řeky a doručit divákům stejnou nekorektním humorem a brutální akcí napěchovanou pecku (s geniálním hudebním intrem  navrch:-)) jako posledně. Protože snad jediný přístup k "mnohovesmíru" a vícero verzím téže postavy, který v současnosti ještě může fungovat, je udělat si z toho prdel, na což je Gunn expert:-).

Stranger Things (Sezóna 5)

Wow, epic as shit:-). Kdyby to Netflix pustil do tuzemských kin, tak na nic nečekám a okamžitě kupuju lístky na všechny epizody v předprodeji. Duffer bros. zatím nezklamali (co sezóna, to pecka) a tenhle (ukázkově střižený a gradující - takhle se to má dělat a takhle to má vypadat:-)) trailer naznačuje, že předlouhé čekání na finálovou sezónu se přece jen vyplatilo, historie se bude opakovat a grande finale bude fakt stát za to.

Jsem zvědavý hlavně na samotný závěr, který v mezičase na základě zpětné vazby k předchozí řadě přepsali. Aneb kolik asi tak kapesníčků (nebo léků na nervy) bude potřeba si na poslední epizodu přichystat:-)? 

Five Nights At Freddy's 2

Dobrá zpráva: Po mizerné jedničce a faktu, že za dvojkou stojí stejný tým a trailer je stejně nemastný, neslaný jako na jedničku, už člověk předem tuší, do čeho jde a výsledek jej může jen příjemně překvapit (což se velmi pravděpodobně nestane). Plus navrátilci ze Screamu Lillard a Ulrich se po letech znovu sejdou na jednom place (doufám, že budou mít ve filmu alespoň nějakou společnou scénu, když už je dali dohromady). Špatná zpráva: Všechno ostatní (horor s family friendly ratingem málokdy dopadá dobře). Šance na kvalitativní reparát se tady pohybuje jen v teoretické rovině.

Materialists 6/10

Romantická komedie na klasické téma milostného trojúhelníku, ve kterém hlavní hrdinku čeká "nesmírně složitá" volba mezi životem v luxusu po boku nápadníka s balíkem prachů a živořením po boku nápadníka se srdcem na dlani. Podobných žánrovek se v minulosti natočilo nepočítaně, takže se Song pokusila provařenou historku pojmout poněkud jinak. Například tím, že její novinka není příliš romantická a ani příliš komediální. Což je poněkud problém.

Koncipovat to celé skrze racionální a nikoliv emocionální perspektivu s důrazem na témata materialismu, komercializace a povrchnosti současných mezilidských vztahů (postavení osob a jejich citových interakcí na úroveň zboží a obchodu, analytický přístup k partnerství, pohovory se svéráznými klienty přímo do kamery, atd.) není sám o sobě špatný nápad. Není potřeba, aby se pravidla žánru pokaždé striktně dodržovala (právě naopak), ale v takovém případě musí daný film disponovat jinou přidanou hodnotou (ať už v rámci narativu nebo řemeslného zpracování) a taková tady chybí.

Hlavní postavy v průběhu děje neudělají nic, čím by dokázaly vzbudit divákovy sympatie. Jednak proto, že na konto jejich charakterů (zejména v případě Evanse a Pascala) padne naprosté minimum (jeden je finančně zajištěný a citově chladný, druhý je na tom přesně opačně a to je víceméně vše) a jednak proto, že nějakých skutečně vtipných nebo cituplných scén je ve filmu poskrovnu. Navíc oba sokové v lásce vstupují do děje pouze nárazově. O prostor ve filmu se totiž musejí dělit s nesouvisející linkou, ve které se řeší jakýsi sociálně-kritický komentář ke vztahové toxicitě. Song se nějak nemůže rozhodnout, zda natáčí odlehčený romcom nebo tíživé drama a tenhle rébus není schopna vyřešit až do konce filmu.

Lilo & Stitch 7/10

Disneyho pokus prodat divákům znovu to samé, jen z animované podoby převedené do napůl hrané a napůl digitální formy (čímž se pochopitelně znovu nakopnou prodeje i staronového merchu), číslo už-ani-nevím-kolik, ale kupodivu překvapivě povedený nejen stran tržebních výsledků (studioví kravaťáci odpovědní za uvedení původně čistě pro stream určené předělávky do kin si můžou gratulovat … přesně miliardkrát:-)), ale i kvalitativního hlediska.

Originál jsem bohužel neviděl, takže nemohu srovnávat, nakolik se tady podařilo vystihnout "pravý" duch originálu, ale tohle hrané převyprávění s nepostradatelnou dávkou cgi tuningu v kategorii příjemná dobrodružná podívaná pro (nej)mladší publikum funguje bez sebemenších problémů. Samotná příběhová linka je sice nepříliš komplikovaná a tím pádem předvídatelná (bohužel si tvůrci do rukávu žádné překvapení neschovali), ale kombinace humorných, napínavých, akčních, dojemných a roztomilých momentů je ve filmu namixována v ideálním poměru a stejně tak povinné "výchovné" hodnoty o síle přátelství a rodinných poutech jsou v průběhu děje komunikovány naprosto organicky.

Kromě toho zaslouží pochvalu i nehvězdný, ale sympatický casting, což se týká především ústřední dvojice Kealoha (přirozený herecký talent) a Agudong, která spolu má skvělou chemii, svižné tempo, tradičně vysoké produkční hodnoty (navzdory polovičnímu rozpočtu oproti jiným Disneyho live-action předělávkám), které jsou patrné jak na překrásných přírodní exteriérech (dodávajících filmu správnou feel-good atmosféru), tak na perfektní trikové stránce z dílny ILM (veškeré fyzické interakce mezi titulním plyšákem monstrem a zbytkem castingu nebo prostředím, jsou zcela plynulé, přičemž na jeho do nejmenšího detailu vypracovanou srst je přímo radost pohledět) a patřičně dojemné finále.

Star Trek: Strange New Worlds - Shuttle To Kenfori (Sezóna 3 - Epizoda 3) 8/10

Tradice příběhových nebo žánrových experimentů v rámci každé sezóny pokračuje ve třetí epizodě další kapitolou, skrze kterou se ST odvážně vydává tam, kam dosud (případně dlouho) nevkročil. Tentokrát se posádka vydává na výlet do žánru, ve kterém dominují hordy nemrtvých v doprovodu frajerů s hrbolky na čele, kteří po krátké pauze slaví návrat na scénu. Vedle toho dostane prostor i splynutí mysli, temná odhalení z minulosti a třenice v řadách členů posádky. Zesnulí soukmenovci slouží jen jako atraktivní kulisa, nicméně na pár výživných záběrů (fajn make-up) se při tom nezapomnělo.

Bride Hard 4/10

Od Con Air k Bride Hard. Od akčně-komediálního kousku založeného na důvtipně nadsazeném Die Hard konceptu "sám proti všem" v letadle k (rádoby) akčně-komediální taškařici založené na buranském parodování Die Hard konceptu "sám sama proti všem" na svatbě. Neboli od žánrové klasiky k žánrové břečce. Upřímně nechápu, že tohle veledílo doputovalo až do kin a neskončilo rovnou na streamu, kde by zapadlo po boku dalších podobných "nenáročných" veseloher.

West je jako tvůrce samozřejmě dávno za zenitem (podobně jako jeho kolega z 90s Harlin), takže žádnou velkou žánrovou parádičku nešlo očekávat ani omylem. Stejně tak Wilson recykluje pořád tutéž hereckou polohu prostořeké "holky od vedle", nehledě na konkrétní roli, takže divák předem tuší, co bude ve filmu s její účastí následovat (obvykle kanonáda hrubozrnného humoru, který sem tam trefí střed terče a sem tam (znatelně častěji) jej mine z velké dálky).

Problém nespočívá ani v parodické rovině a buranské nadstavbě. Potíž je v tom, že to celé nefunguje ani jako komedie (zoufale nevtipné), ani jako romantika (prakticky absentuje), ani jako akce (nestojí vůbec za řeč a to navíc pomíjím rušivý prvek v podobě znatelného střídání nemotorné Wilson s o něco schopnějším stunt doublem mezi záběry) a řemeslné zpracování na tom není o mnoho lépe. Celý film balancuje na hraně záměrně přepálené nadsázky a obyčejné tvůrčí neschopnosti, přičemž to dělá tak umně, že není vůbec jasné, ve kterých scénách jde o to první a ve kterých o to druhé.