Brick 5/10

Streamovací továrna na pásovou výrobu dokáže jednou za čas doručit překvapivě povedenou nízkorozpočtovou žánrovku, pocházející povětšinou z evropské provenience, která nepříliš oslnivé produkční hodnoty nahrazuje originálním nebo alespoň zajímavým nápadem a sympatickým castingem, po jejímž zhlédnutí se lze podivit tomu, proč se podobné nenáročné a přesto zábavné filmy netočí i v naší domovské kotlině. Tohle bohužel není ten případ, byť podmínka skromné evropské produkce je splněna a film se v tuzemsku dokonce natočil.

Komorní thriller (s příměsí sci-fi) o pár hercích a pár lokacích se sice neoriginální, ale potenciálně zábavnou premisou o partičce různorodých postav, které se ocitnou v nedobrovolné hře na únikovku z uzavřeného prostoru (tentokrát bez smrtících pastí jako v Saw nebo hordy nakažených jako v Rec a bohužel také bez jakýchkoliv explicitních fatalit), se totiž dokáže opřít jen o slušně hrající casting a detektivní linku, aneb nepřiznanou hru s divákem na téma "jakýmpak nečekaným/šíleným plot twistem nebo chytrou/bizarní pointou celou tuhle historku tvůrci asi tak zakončí?".

Film má totiž dvě roviny vyprávění, přičemž ve scénách, ve kterých postavy prozkoumávají prostředí a pokoušejí se přijít celé záhadě na kloub, čehož důsledkem je ucházející bodycount, to docela dobře funguje (byť bych si dokázal představit násobně nápaditější průchod bytovkou). Jakmile ovšem dojde na dojemné citové výjevy, vztahové peripetie a psychologické zkoumání nitra postav, do té doby slušně ubíhající děj se zadrhává, tempo se propadá a míra diváckého nezájmu se zvyšuje. Filmu příliš nepomáhá ani fakt, že tvůrci své záměry avizují dlouho dopředu (jak to dopadne s panem "kyslíkem" a kdo v řadách postav zastupuje utajeného záškodníka je jasné obratem po nástupu dané postavy na scénu).

Jaws @ 50: The Definitive Inside Story 8/10

Milník světové kinematografie a současně kulturní a marketingový fenomén, který definoval pojem "blockbuster" a nakopl Spielbergovu kariéru do netušených výšin, slaví úctyhodné kulatiny a Universal usoudil, že při příležitosti vydání výroční 4k edice je potřeba se k němu po bezpočtu předchozích pohledů do zákulisí a bonusových materiálů na videu znovu vrátit a převyprávět divákům prostřednictvím rozhovorů s tvůrci (a vybranými osobnostmi z oboru) a spousty (v některých případech unikátních) dobových záběrů z natáčení "definitivní" verzi toho, jak to tenkrát vlastně všechno bylo.

A samozřejmě při tom nesmí chybět všechny, dnes už legendární, historky z knižního zákulisí (zápolení s hledáním vhodného/výstižného názvu i přebalu budoucího bestselleru) a především samotného natáčení instantní žánrové klasiky, jež se na každém kroku potýkala s problémovou produkcí (neustálé problémy s Brucem, alias poruchovým mechanickým modelem lidožrouta, což přinutilo Spielberga vsadit na divákovu představivost a jeho strach z neznáma (o pár let později tenhle přístup, pramenící z podobných příčin, dovedl k dokonalosti Scott v Alienovi:-)), těžkosti způsobené natáčením na otevřeném moři i několikanásobné překročení rozpočtu i natáčecího plánu), přičemž je přítomen i dovětek na konto negativního dopadu filmu na přírodu. Fanoušci nestárnoucího filmového klenotu, kteří mají poctivě nastudováno, se sice žádného zásadního odhalení nebo překvapení nedočkají, přesto tahle jubilejní dokumentární retrospektiva stojí za to.

The Unholy Trinity 5/10

Brosnan a Jackson se po dlouhých letech vrací k westernovému žánru prostřednictvím nenáročné nízkorozpočtové produkce (jak také jinak v současné době, když je tenhle žánr pomalu na pokraji vyhynutí - strejda Costner by mohl vyprávět:-(), za což jednoznačně palec nahoru. Bohužel si k tomu nevybrali ten nejlepší projekt, respektive nejschopnější tvůrčí tým. Rutinér Gray žádnou zárukou kvality nikdy nebyl a svou pověst hrobaře potvrzuje i zde.

Nepříliš vysoké produkční hodnoty by se ještě daly překousnout. Gray ovšem není schopen kamerou prodat ani překrásné přírodní exteriéry (krajinářských establishing shotů je ve filmu kdovíproč naprosté minimum), natož cokoliv jiného, přičemž moderně vypadající audiovizuál v kombinaci se skromnou výpravou a kostýmy dojem laciné televizní produkce ještě zesiluje (proč se nepoužil alespoň nějaký vintage obrazový filtr, aby to tak nebilo do očí?).

Akce se ve filmu sice vyskytuje v dostatečném množství, ale řemeslným zpracováním nepůsobí příliš přesvědčivě. Některé záběry v rámci přestřelek jsou relativně ok, některé ovšem vypadají jako záznam nějakého ochotnického představení (respektive srazu fanoušků LARPu). Což rozhodně není chyba castingu, protože Brosnan a Jackson podávají slušné herecké výkony (zbytek party je na tom více méně podobně). Spolu se zpočátku předvídatelnou příběhovou linkou o pomstě, která se postupem času zajímavě (byť mírně nelogicky) zkomplikuje (strejda Leone by měl ze zdejšího MacGuffina radost:-)), jejich přítomnost představuje jediný podstatný důvod, proč téhle žánrovce věnovat čas.

Eden 6/10

Psychologické drama s prvky survival thrilleru o skupině různorodých postav na opuštěném "rajském" ostrově, kde se to nakonec ošklivým způsobem zvrtne, k tomu nálepka "historka podle skutečné události", přímo luxusní casting v řadách dámského osazenstva, slibný eRkový rating, atmosférický OST z rukou Zimmera a to vše jištěné osvědčeným Howardem z režisérské stoličky. Tohle všechno na papíře působí jako kombinace, která prakticky nemůže selhat. A přece.

Pozadí případu neznám, takže nemohu posoudit, nakolik za to může Howardova snaha věrně se držet historických skutečností a nepouštět se do žádných přehnaných fabulací, ale zrovna v tomhle případě by se přitlačení na pilu (hned na několika úrovních) více než hodilo. Poměrně brzy po začátku filmu je totiž zřejmé, o co v téhle "strategické" hře na dobré sousedské vztahy půjde a jak se budou jednotlivé figurky na šachovnici v průběhu děje pohybovat (Howard se nijak zvlášť nezdržuje se zdlouhavou expozicí, stačí stručná textová předmluva a jde se rovnou na věc, za což kudos). 

Bohužel očekávané psychologické a později i fyzické hrátky mezi postavami na téma intriky, manipulace a konkurenční boj o moc/zdroje/život se neodehrávají za doprovodu nijak zvlášť strhujícího děje, ve kterém by výchozí situace nějakým dramaticky nebo emocionálně zajímavým (nebo alespoň nečekaným) způsobem gradovala (silné scény jsou v celém filmu v podstatě jen dvě - společenská večeře a finálová konfrontace), zato se tak děje ve vycházkovém tempu a na pozadí zbytečně ambiciózní stopáže, což výsledný dojem příliš nevylepšuje. Reputaci filmu tak zachraňuje především slušně hrající casting (nestyda de Armas a nestyda Sweeney opět dostály své pověsti, stydlivka Kirby bohužel taktéž:-)), překrásné přírodní exteriéry a občas probleskující atmosféra (sázka na Zimmera nevyšla, tentokrát se moc nepředvedl).

Red Sonja

Rodriguez s McGowan by ve své době doručili nepochybně stylovější divočinu a West s Heard o pár let později papírově taky působí o něco přesvědčivěji, ale když už nic jiného, tak to už v traileru nevypadá jako absolutní peklo na úrovni žánrově příbuzného Andersonova In the Lost Lands (což je hodně nízká meta, ale doba je zlá:-)).

Lutz působí relativně ok, bikini armor je na svém místě, eRkový rating snad taky dostane prostor se krvavě/brutálně ukázat a vtípek na konci traileru nesměle naznačuje, že by tomu nemusel chybět ani jistý nadhled, což je asi jediný možný způsob, jak podobné laciné akční fantasy béčka mohou fungovat. Určitá šance na guilty pleasure zážitek tady je.

Karate Kid: Legends 6/10

Jak pošesté natočit znovu to samé (jen s dalším náhodně vybraným outsiderem v hlavní roli) a přitom jinak? A co kdyby se to tentokrát zkusilo přes fan service a na jednom place se sešli Macchio a Chan? No jasně, crossovery jsou v současnosti v kurzu. Tak to bychom mohli přizvat i Swank, ne? Tak to pozor, o tomhle pokusu o resuscitaci série se nahlas nemluví. Tak nic, komu to celé svěříme? Nějaký celovečerní debutant bude stačit. To je nápad, dohodnuto.

A zbytek je historie, respektive další pokus o resuscitaci téhle značky, který dopadl jako ucházející žánrovka, která … znovu recykluje to samé. Po příběhové stránce nemá film prakticky co nabídnout nad rámec obvyklé historky o dalším nadějném studentovi bojových umění, který skrze účast na jakémsi turnaji zpráská úhlavního rivala (jak na tatami, tak i v lásce:-)) a dosáhne tím zenu, přičemž jedinou inovaci stran obehraného syžetu tady představuje fan service mentorská týmovka a s tím související tuna nostalgie. Což by možná skvěle fungovalo, nebýt toho, že naroubování Chana i Macchia do děje je vyřešeno dost na sílu, počínaje úvodním ret-conem a oběma vedlejšími linkami s jejich postavami konče.

Bohužel ani po stránce akce a choreografie na tom film není zrovna nejlépe. Samotných bitek je trestuhodný nedostatek jak množstvím, tak rozsahem (paradoxně tréninkových montáží je ve filmu více než reálných soubojů, tudíž kdo se těší na poctivou turnajovku, tak má smůlu - jednotlivá kola jsou ve filmu jen do počtu a finálový souboj skončí dříve, než vlastně začne) a technickým provedením taktéž neohromí, protože tvůrci se soustředí na videoherně klipovitý audiovizuál a nikoliv propracovanou choreografii a přehlednou práci s kamerou a střihem. Jednoznačným pozitivem tak je pouze sympatický casting včetně nováčka v hlavní roli, překvapivě funkční romantická linka, svižné tempo a decentní humor.

Superman 7/10

Nová éra DCU a do jisté míry nový typ komiksovky. Gunn restartuje celé univerzum a dělá to přesně v jeho osobitém stylu - skrze nekompromisní tvůrčí vizi, která někomu sedne a někomu vůbec ne. V tomhle případě reprezentovanou "netradiční" dramaturgií filmu (přesněji řečeno její absencí:-)). Znovu se tak potvrzuje, že WB se toho nebojí a když to nejde z jednoho konce a silou, tak se to zkusí z druhého konce a ještě větší silou. Někdy to nevyjde (smutných příkladů z původního DCEU je hned několik), tady to (vlastně docela překvapivě) vyšlo.

Gunnův počin od první do poslední minuty působí, jakoby desetihodinový seriál někdo sestříhal do dvouhodinového filmu (což by samo o sobě ještě nemusel být problém) a nadto z filmu vyhodil všechny dramaturgické spojováky a "nadbytečné" příběhové prvky, takže zbyly jen pro děj klíčové scény a blockbusterové atrakce poskládané za sebou. Nejhorší obavy z trailerů se tak ve filmu beze zbytku vyplnily a na blockbusterové poměry podezřele krotká stopáž (fakt by mě zajímalo, jak by vypadal a působil ten spekulovaný původní tříhodinový sestřih) v kombinaci s přemírou příběhových linek a vystupujících postav se na výsledku podepsaly hned v několika ohledech.

Něco jako nezbytná expozice, pečlivě a hlavně postupně budovaný world-building, respektive představení/vysvětlení čehokoliv, co se právě ve filmu děje, v podstatně neexistuje a když už náhodou ano, tak v podobě překotné dialogové výměny, kterou divák častokrát ani není schopen zcela pochytit, protože film se mezitím přesunul zase k něčemu úplně jinému. Většina vedlejších postav je v ději jen do počtu, přičemž v některých případech je jejich jediným účelem se ve filmu na minutu ukázat a pomyslně zvěstovat publiku svou existenci v novém univerzu. Stejně tak práce s postavami je zredukována na minimum. Na jakékoliv charakterové pozadí (psychologie, minulost, vztahy, atd.) tady není čas.

Kdo nezná Gunnovy inspirační zdroje a ideálně obsáhlý kontext z komiksové předlohy, ten se ve filmu orientovat moc nebude. Což je na poměry vysokorozpočtového hollywoodského blockbusteru, který má restartovat celou značku, zajímavý tvůrčí přístup, který kromě několika výše uvedených problémů přináší (ať už záměrně nebo ne) také nečekaný vedlejší efekt. A tím je nepředvídatelnost filmu a tím pádem konstantní poutání divákovy pozornosti v jeho průběhu. Na rozdíl od ostatních (obvyklým způsobem pojatých) komiksovek se tady může v příští minutě stát úplně cokoliv a když diváka nezaujme zrovna tahle (akční/dramatická/komediální) scéna, tak se to může podařit jiné o pár minut později.

Audiovizuálem film tak úplně neohromí (žádné nápadité hrátky s kamerou nebo střihem se nekonají), ale prachy na tom poznat jsou, což taky není u současné hollywoodské produkce pravidlem. Akční sekvence jsou samozřejmě jeden velký digibordel (očekával někdo něco jiného?) a mírou velkoleposti a destrukce se Gunn pokouší zase posunout měřítko (pochopitelně ani tentokrát nesmí chybět noticka o včasné evakuaci všech obyvatel z epicentra zkázy, aneb odkaz Man of Steel je stále živý:-)), pár vydařených scén by se ve filmu přesto našlo (s přehledem vede Gunnova trademarková vsuvka v podobě čistky ve vojenském táboře s efektním kamerovým obletem za doprovodu patřičně energického songu).

Nicméně co nezvládne audiovizuál a narativ, to kompenzují tradiční nosné prvky téhle značky (optimistický tón, pláštěnka ve slipech zápolící s protivníky i přemítající o podstatě své existence, romantické švitoření mezi ústředním párem a holohlavá nemesis s komplexem méněcennosti osnující úsměvně překombinované komploty proti hlavní postavě), sympatický casting (Corenswet a Brosnahan jsou po herecké stránce naprosto v pohodě a především spolu mají funkční chemii, Hoult si párkrát ukradne celý film pro sebe a dokonce i psisko má nějaké fajn momenty) a OST, respektive nesmrtelné Williamsovy chorály, které i po skoro padesáti letech fungují na maximum (#zimomriavky). 

Troll 2

Promarněná příležitost nepojmenovat to Trolls namísto obligátní číslovky (potenciální trojka, ve které se ukáže celá tlupa, doufám dostane visačku Army of Trolls nebo něco podobně snyderovského:-)). Stejně jako celá generická jednička, které podrážel nohy prefabrikovaný scénář s tunou žánrových klišé a totálně stereotypními postavami. Takže prostor ke zlepšení je tady takříkajíc "trollovsky" obrovský:-). Tak snad ho Uthaug s pisálkem Aukanem tentokrát dokážou zužitkovat, když už dostali druhou šanci a streamovací továrna na pásovou výrobu jim chvályhodně navýšila rozpočet.

Bring Her Back 6/10

Zázrak se nekoná, historie se opakuje. Philippou bros. bohužel ani napodruhé nepřekročili svůj stín a navzdory tomu, že i tentokrát disponují originální premisou, zase končí někde na půli cesty, protože opakují přesně tytéž chyby jako minule. Předchozí duchařina Talk to Me mě svými hororovými atrakcemi do kolen ani náhodou neposlala, protože na poměry žánru šlo o neškodný čajíček a novinka v podobě variace na Misery s démonickou příměsí je na tom úplně stejně. Slušnou hororovou atmosféru tady mají jen krátké scény stylizované do podoby amatérského videa.

Namísto nervy drásajícího hororu se tady totiž zase a znovu servíruje pouze ucházející psychologický thriller s prvky rodinného dramatu, ve kterém se něco jako postupně budované napětí, hutná strašidelná atmosféra, funkční nebo alespoň překvapivé lekačky (ve filmu je přesně jedna, ale nutno uznat, že docela výživná:-)) a čím dál tím více nesnesitelnější psycho teror paní domácí vůči svým fyzicky nebo psychicky poznamenaným svěřencům nahrazuje několika tu více, tu méně "znepokojivými" scénami, které po většinu filmu těží čistě z divákovy nevědomosti stran podstaty zdejšího zla, doplněnými díky eRkovému ratingu decentní dávkou gore skopičin (triky a make-up se povedly).

Ani by tak nevadilo pomalé tempo a zdlouhavý úvod, respektive pozvolné seznamování se hlavních postav (protože to k podobnému typu filmu patří). Problémem je, že vyjma pár neurčitých náznaků o tom, že se něco zlého ukrývá pod povrchem, se téměř do poloviny filmu nic podstatného nestane a ani poté to stran psychologické roviny vyprávění a gradace děje není o mnoho lepší (v rámci manipulativních a později vyloženě agresivních projevů náhradní matky šlo přitlačit na pilu o poznání více). Finále sice nekončí obvyklou snůškou klišé (typu souboje s nadpřirozeným squatterem a záchrany na poslední chvíli) a vydává se k cíli jinou cestou, ovšem děje se tak podobně polovičatě jako ve zbytku filmu. Potěšilo tak jen nečekané odklizení jedné z kladných postav a absence happy endu (kudos za nekompromisní přístup).

Relay

No konečně, Mackenzie s dalším (podle dosavadních ohlasů povedeným) žánrovým kouskem hlásí příchod:-). Už jsem si říkal, co se s filmem stalo, vzhledem k tomu, že si festivalovou premiéru odbyl skoro před rokem (a na rozdíl od Costnera s druhým Horizonem sklidil pochvalné reakce, takže nebylo nač čekat). 

Podle traileru i nehvězdného castingu to vypadá na docela komorní žánrovku, ale od Enemy of the State uběhlo už spoustu času a každý takový pokus o atmosférický konspirační hi-tech thriller se v dnešní době počítá, navíc když vychází z pitche, který se dostal na hollywoodský black list:-). Škoda jen, že se filmu ujal indie distributor (hádám, že to byl jeden z důvodů, proč se na plošné uvedení filmu tak dlouho čekalo), tuzemská kino premiéra tím pádem asi nehrozí.

Ice Road: Vengeance 4/10

Notorický béčkař Neeson a notorický rutinér Hensleigh vrací úder v podobě sequelu, o který se nikdo neprosil. Mistrova kariéra se už drahně let ubírá v podstatě jen dvěma směry. Buď natočí vcelku obstojný žánrový kousek, kterým se pokusí publiku dokázat, že ani ve svém pokročilém věku nepatří na filmovou skládku. Nebo natočí zoufalé žánrové béčko, kterým všem mimo fanouškovskou obec potvrdí, že na filmové skládce měl skončit už před lety. Jako v tomhle případě.

V jakém stylu se bude tahle historka z himalájského prostředí (fajn nápad) se správně badass poskokem hlavního záporáka v dámském provedení (poslední fajn nápad) odehrávat, naznačí už dovolenkový horolezecký úvod, ve kterém stařík Neeson (respektive jeho body double, protože veškeré "kaskadérské" záběry na hlavní hvězdu se nepřekvapivě snímají zády ke kameře) svými ekvilibristickými kousky strká do kapsy Cruise v nejlepších letech z úvodu dvojky M:I:-). Přičemž celé to vypadá jednak lacině a jednak nepřesvědčivě. A se zbytkem filmu to není o moc lepší, právě naopak.

Naprosto triviální příběhová linka se obejde bez jakéhokoliv překvapení, zato v ní nechybí dojemné flashbacky se zesnulým bratrem, které mají znázorňovat citové rozpoložení hlavní postavy, ale ve skutečnosti jen zdržují děj. Akce nestojí za řeč jak stran choreografie, tak technického zpracování. Neeson sice v průběhu děje dostává neustále do těla, ale v rámci jeho účinkování v soubojích jeden na jednoho nevypadá nijak zvlášť uvěřitelně (a to až do takové míry, že některé záběry působí, jako by se sem zatoulaly z připravované předělávky The Naked Gun:-)). Reputaci filmu nevylepšují ani podivné střihové přechody (časově náročná oprava autobusu je v plném proudu a zčistajasna je hotovo a může se nasedat - podobných rázných utnutí děje je ve filmu hned několik) naznačující, že se ve střižně asi dost zkracovalo.

Jurassic World: Rebirth 5/10

Dobrodružná jízda dinosauřím lunaparkem posedmé dojela dokodrcala do cíle a já mám poprvé pocit, že bych měl požadovat vrácení vstupného:-(. Ano, téma je vyčerpané (k čemuž došlo nejpozději u jedničky JW a došlo k tomu proto, že se neustále recykluje ta samá šablona s návštěvou ostrova a následného útěku z něj) a další sequely se točí jen pro prachy (když to klapne, tak z kin, když ne, tak alespoň z merchu), ale prozatím každý film v rámci téhle značky se pokoušel naplnit škatulku zábavný sezónní blockbuster (jak moc se to jednotlivým dílům podařilo je jiná věc). Až doteď.

Tady se totiž prakticky nikdo nesnaží o nic, tedy kromě toho mít to celé co nejrychleji za sebou a nechat si rychle proplatit šek, než si to případně kravaťáci ve studiu rozmyslí. Nakolik je za to odpovědný náhradník Edwards, který naskočil do rozjetého vlaku (při pohledu na výsledek se vůbec nedivím, že Leitch z něj naopak po hlavě urychleně vyskočil:-)) a nakolik si svou daň vybrala uspěchaná produkce a pevně stanovené datum premiéry, je ve výsledku jedno. Podstatné je, že se všem zúčastněným podařilo natočit nejzbytečnější a současně nejhorší díl v celé sérii (což je na pováženou, protože už minule a předminule nebyla kvalitativní laťka nastavena nijak zvlášť vysoko).

Práce s postavami, tj. sympatické postavy, jednoduché vykreslení jejich charakteru skrze nějakou dramatickou nebo ideálně rychlou akční situaci, pochopitelné motivace a postupné budování vztahu s divákem prostřednictvím jejich vzájemných interakcí? Není potřeba. Hrstka jednorozměrných figurek, jejichž osud je divákovi ukradený od začátku až do konce filmu, spousta nezajímavé konverzační výplně po cestě, pár dojemných citových proslovů (nejlepší je vážně míněná hláška o PTSD:-)) a několik doprovodných statistů, u kterých je předem jasné, že se všichni z nich stanou žrádlem pro dinosaury, takže nic kromě jejich jména na jejich konto ve filmu nepadne, bude zcela postačující.

Zábavná nebo alespoň něčím zajímavá příběhová linka, která by nesloužila jen jako nezbytný a místy utahaný spojovák mezi jednotlivými dinosauřími atrakcemi? Zbytečný komfort. Šablonovitá série videoherních questů, které nedávají žádný smysl stran své podstaty ani výběru zkoumaných exemplářů s dalším napůl legračním a napůl bizarním zmutovaným mutantem v roli hlavního dino záporáka (Edwardsovy smělé prohlášení o Giger-like designu bych na místě autora legendárního xenomorfa považoval za hrubou urážku:-(), který se jako obvykle objeví až v úplném finále ve stylu deus ex machina, zastane stejnou úlohu a nebude potřeba platit nějakého zkušeného pisálka (oh, wait:-)).

Vyvážený mix dobrodružné rollercoaster jízdy, napětí, správně dávkované hororové atmosféry, humorných momentek, velkolepých akčních sekvencí, při kterých jeden moneyshot střídá druhý (slovy klasika "na ničem jsme nešetřili":-)) a hladina diváckého adrenalinu stoupá, svižného tempa, efektních eyecandy záběrů, skoro až dětinského okouzlení z majestátních dinosaurů a současně rozumného množství společenského apelu (bezohledný technický pokrok, drancování přírody, nezodpovědné hraní si na boha, atd.), vzdávající hold Crichtonově předloze? Příliš komplikované. Blockbusterové produkční hodnoty (hvězdný casting, slušný audiovizuál, kvalitní triky), prapodivná linka se ztroskotanou rodinkou, scéna s průzkumem prastarého chrámu ala Tomb Raider s dinosaury, pár osvědčených Williamsových tónů v OST a sexy outfit Johansson budou zcela jistě plnohodnotnou náhradou tomu všemu. Spoiler alert: Ne, to fakt nebyly.

Thunderbolts* 6/10

Vcelku originální marketingová kampaň slibovala tak trochu jinou marvelovku a tak trochu jinou týmovku, nikoliv nepodobnou sebevražedné skvadře od konkurence (od Gunna, ne Ayera), což znělo po hromadě vzájemně zaměnitelných komiksovek ze současné marvelovské produkce, kterou po fenomenální Endgame postihl podobný "blip", jaký zažili superhrdinové v MCU, akorát po stránce kvality:-), slibně a svěže zároveň. A vskutku, Schreier skutečně natočil tak trochu jinou marvelovku a tak trochu jinou týmovku. Akorát, že to přesto dopadlo (skoro) jako obvykle.

Sázka na přízemní měřítko v podobě street level superhrdinů (konečně se zase po dlouhé době nezachraňuje celá planeta nebo rovnou celý vesmír), všeobecně komorní pojetí (žádné početné davy a rozmáchlé scenérie, na první pohled kompletně složené z generických jedniček a nul se tentokrát nekonají) a psychologickou rovinu vyprávění, ve které se do popředí dostávají jednotlivé charaktery, více nebo méně úspěšně se vyrovnávající s traumaty z jejich pohnuté minulosti a nikoliv velkolepé akční atrakce a všudypřítomné podněty pro první signální soustavu, se tady vyplatila tak napůl.

V rámci důkladného psychologického pitvání zkoumání nitra hlavních postav se totiž dostatečného prostoru dostalo jen dvojici Pugh a Pullman, zbytek postav je řešen pouze okrajově s několika stručnými/neurčitými referencemi na předchozí události v MCU (Harbour, Russell), případně není řešen vůbec (Stan, John-Kamen), což souvisí s tím, že někteří členové týmu jsou ve filmu jen do počtu (zatímco John-Kamen je využita jen v pár konkrétních scénách, ve kterých se hlavní role ujmou její schopnosti, Kurylenko je rovnou odpravena obratem po jejím nástupu na scénu, takže vyvstává otázka, proč se ve filmu vůbec vyskytuje?), navzdory nepříliš početnému množství vystupujících postav a velkorysé stopáži.

Ostatní aspekty filmu pak reprezentují standardní marvelovskou produkci dneška. Příběhová linka je tak jednoduchá, jak jen může být a v jejím průběhu na diváka nečeká nic zajímavého (obehrané putování odněkud někam) nebo překvapivého (identitu hlavního padoucha Marvel pro jistotu vykecal už v trailerech). Film nedokáže přijít s žádnou dramaticky nebo emocionálně silnou scénou (proč jsou všechny hlavní postavy od začátku až do konce filmu vybaveny plot armorem?), natož s nějakým nápadem, ať už na poli audiovizuálu (kamera, hudba a střih předvádějí pouze uspokojivé řemeslo) nebo akce a choreografie (čestnou výjimkou budiž krátká bitka snímaná z ptačí perspektivy).

Stejně tak přepálený rozpočet není na filmu, vzhledem ke komornímu pojetí vyprávění, poznat ani omylem (celý film se odehrává všehovšudy na třech lokacích - sklad, silnice v poušti a ulice). Jediná kategorie, ve které produkční hodnoty dosahují nadprůměrné kvality, jsou triky (finále se samozřejmě znovu neobejde bez přítomnosti digibordelu, ale zdaleka ne v takové míře, jak je v marvelovské produkci zpravidla zvykem). Nejsilnější stránkou filmu je tak sympatický a herecky schopný casting (škoda, že Harbour je opět pasován jen do role třídního šaška) a z toho plynoucí slušná buddy chemie mezi postavami a po většinu času funkční humor (nezvykle dlouhá potitulkovka pobavila), což není málo, ale ani moc.

The Old Guard 2 4/10

Streamovací továrna na pásovou výrobu se vskutku překonává. Po pár let staré a naprosto zapomenutelné vykrádačce "nesmrtelného" konceptu boje dobra se zlem z kultovního Highlandera, která (jak se v závěru ukázalo) byla jen prologem k "velkým věcem příště", přichází s utahaným sequelem, který je sám o sobě jen další nastavovanou kaší k dalšímu sequelu s tím samým neurčitým příslibem na konci. Novinkou je pouze výměna na režisérské stoličce a další kvalitativní propad, tentokrát rovnou do suterénu:-).

Zatímco minule jakž takž fungovala alespoň hlavní postava díky charismatické Theron v hlavní roli a sem tam se divák dočkal relativně slušných akčních sekvencí, v pokračování už nefunguje ani to. Theron si tentokrát jen vydělává na nájem a akce je jednak naprosté minimum a jednak technickým provedením nestojí vůbec za řeč (eRkový rating si film vysloužil jen za okatě digitální krev a oheň), respektive v některých scénách působí jako nezamýšlená parodie (mano a mano bitka Theron a Ngo se pohybuje na hraně vtipu a bizáru:-)).

K tomu příběhová linka nedává vůbec smysl a kromě toho je naprosto nezajímavá až vyloženě nudná, totéž se týká i samotných postav, pokusy o jakési romantické chvilky se míjí účinkem, opět tuny keců o smyslu existence a dojemného vzpomínání na staré časy (reálně se toho ve filmu více namluví než vybojuje) a zase tragický hlavní záporák (Thurman je totálně nevyužitá). Přitom ten ústřední nápad, nastíněný na konci původního filmu, o komandu "nesmrtelných", které po světě "řeší" problémy po vzoru třeba IMF, skýtal nemalý potenciál. To by jej ovšem musel natočit někdo úplně jiný.

Heads Of State 6/10

V Love Actually skončila rivalita mezi panem prezidentem a ministerským předsedou romantickým dostaveníčkem se šťastným koncem na školní besídce. Tady našlapané trailery slibovaly podobně vydařenou pro změnu akčně-komediální buddy záležitost, jištěnou zkušenou rukou strejdy Najšullera v zákulisí. Spoiler alert: Trailery kecaly, respektive jako obvykle slibovaly mnohem originálnější a divočejší podívanou, než film ve skutečnosti dodal.

Protože výsledkem snažení všech zúčastněných je typická nenáročná spotřebka pro stream, která v první řadě plní účel výplňového obsahu a ve druhé řadě doplácí na absenci eRkového ratingu a to jak po stránce patřičně nekorektního humoru, tak brutálně explicitních akčních hrátek. Akce je totiž s ohledem na dosavadní reputaci Najšullera stran choreografie a řemeslného zpracování překvapivě nevýrazná a zaměnitelná (nějakým způsobem nápaditých nebo efektních scén, jako tomu bylo v Nobodym a především pak v Hardcore Henrym, je ve filmu naprosté minimum), ať už se jedná o přestřelky a honičky nebo bitky jeden na jednoho a kromě toho neohromí ani její množství.

Stejně tak nesourodá ústřední dvojice politických výtečníků v průběhu děje sice trousí vtipné hlášky na každém kroku, ovšem humor a všudypřítomné narážky na kdeco/kdekoho ve filmu fungují s proměnlivou účinností (nicméně v rámci neustálých dialogových výměn se najde pár průpovídek, které trefují střed terče). A pak je tady samotná příběhová linka s putováním odněkud někam, která je od začátku až do konce zaplněná žánrovými klišé (zrádce ve vlastních řadách, zázračné přežití hned několika kladných postav tváří tvář jisté smrti najednou a samozřejmě nesmí chybět nějaký ten strong female character) a slouží jen jako spojovák mezi jednotlivými komediálními nebo akčními výstupy.

Nebýt typově přesně zvoleného castingu (Cena znovu potvrzuje svůj komediální talent, Elba si střihl dalšího cool drsňáka v řadě, přičemž spolu mají slušnou buddy chemii, nicméně celý film si krade pro sebe magor Quaid, který by si zasloužil spin-off:-)) a několika povedených scén (Air Force One Down, rozcvička s AA-12, informativní fast-mo flashbacky), nezbylo by toho mnoho, co lze bez zaváhání pochválit. Což je na poměry šikuly typu Najšullera na pováženou.

Squid Game (Sezóna 3) 7/10

Zatímco druhá sezóna seriálového battle royale hitu se potýkala s dramaturgickým neduhem, plynoucím z rozdělení uceleného příběhu do vícero sezón, což mělo za následek přítomnost otevřeného konce s "šokujícím" cliffhangerem a tím pádem nepřítomnost patřičného klimaxu, třetí a současně závěrečná sezóna tento nedostatek logicky postrádá, ovšem několika zaváháním po cestě k cíli se přesto nevyhnula.

Všechny silné stránky z předchozích řad byly ve finálovém soutěžním kole naštěstí zachovány. S typově i charakterově rozmanitými postavami se divák důkladně seznámil už v minulé sezóně a našel si při tom své ne/oblíbence, díky čemuž jednotlivé konflikty, dilemata, intriky a taktizování, případně předčasné odchody ze scény, mají správný dramatický nebo emocionální dopad, v rámci vražedných her bez hranic tvůrci znovu vyrukovali se spoustou vynalézavých způsobů, jak jednoduchou výchozí situaci pro postavy (respektive diváka) zkomplikovat a nekompromisní čistka mezi neúspěšnými účastníky se opět pyšní sympatickou dávkou brutality, přičemž plot armor ochrannou je vybaveno minimum postav.

Na druhou stranu ústřední dějová linka ze druhé sezóny (pokus o vzpouru a snaha zastavit celý soutěžní podnik zevnitř) je zcela zapomenuta, samotných nevinných dětských her se smrtící pointou je opět poskrovnu a stran dramatického účinku mají sestupnou tendenci (škoda, že tvůrci neprohodili jejich pořadí, skvělá schovávaná/vybíjená v bludišti by představovala vynikající koncovku), v rámci sestavy finalistů mohli tvůrci předvést trochu více odvahy (třeba se nečekaně rozloučit s hlavní postavou:-)) a epilog kromě okatého lákadla na hollywoodskou předělávku z dílny Finchera nabídne jen nadbytečný vysvětlovací dojezd. Celkově se ovšem jedná o nadstandardní seriálové řemeslo a důstojné zakončení série.

Eddington

Aster mě o svých mimořádných schopnostech doteď nepřesvědčil (Hereditary a Midsommar jsou plus mínus ok, Beau Is Afraid je nudná blamáž, kterou vytahuje nahoru jen Phoenixův obětavý výkon) a podle dosavadních, nepříliš povzbudivých, ohlasů na jeho nejnovější kousek se na tom v dohledné době asi nic nezmění:-). 

Nicméně trailery jsou docela fajn, vybrané téma je správně provokativní/rezonující a casting je slušně nabitý hvězdami (Phoenix to podle všeho zase hodně potáhne, snad se k němu přidá i všudybyl Pascal), takže mistrovi zkusím dát další šanci a budu doufat, že minule to byla jen politováníhodná náhoda a nikoliv počátek trendu:-).

The Odyssey

Nová bondovka od Villeneuvea, pokračování tarantinovky od Finchera a regulérní epická fantasy sandálovka (což je žánr na pokraji vyhynutí) od Nolana. Za 250 mega. Natočená celá na IMAX kamery. S castingem, který by počtem hvězd na metr čtvereční jinde vystačil na tři samostatné filmy. Někdy je život filmového fanouška prostě fajn:-).

Podle rumorů si má Theron zahrát Kirké - pokud tady Nolan na diváky nechystá nějakou vypravěčskou kulišárnu, tak očekávám zakomponování antické mytologie se vším všudy ala Clash of the Titans. Nicméně i kdyby ne a pojal by to podobně "realisticky" jako Petersen v Troy, tak no problemo, protože Nolan. Každopádně už teď je jasné, že překonat loňský pokus o převyprávění téhož (The Return s Fiennesem) bude slovy klasika "super easy, barely an inconvenience":-).

---

Fakt, že Nolan ve svých filmech, včetně adaptací cizích látek, zaujímá specifický, případně realistický, pohled ještě automaticky neznamená, že to udělá i tentokrát. Taky to může být epická fantasy sandálovka s celým pantheonem:-), ve které si bude Nolan hrát jen s časovými rovinami (což by se s ohledem na dobu putování Odyssea přímo nabízelo) a zaměří se na zkoumání úplně jiných věcí. Tak jako v Interstellaru bylo sci-fi jen atraktivní kulisou a hlavní roli hrály  mnohem "intimnější" témata. Tady to s mytologickým prvkem může být stejné - efektní nadstavba jinak komorního vyprávění. Osobně bych byl mnohem radši za přístup "Nolanova představa epické fantasy sandálovky se vším, co k tomu patří" než "Nolanova další dekonstrukce/demýtizace, tentokrát v žánru epické fantasy sandálovky". To druhé jsem od něj viděl už několikrát (a bylo to super). To první zatím ne (a zajímá mě, jak by to dopadlo).

The Running Man

Ok, já se po oznámení projektu podivoval tomu, proč chce někdo v dnešní době natočit další adaptaci zrovna téhle kingovky, když podobných battle royale žánrovek se v mezidobí natočily tuny a další Hunger Games nebo Squid Game není tak úplně potřeba. Tak po traileru už mám jasno:-). 

Protože to bude šílená komediální vybíjená po vzoru Bullet Train nebo Fight or Flight, ve které toho "nastavování nemilosrdného zrcadla":-) masmédiím, diktatuře a současnému establishmentu (který aktuálně připomíná parodii z produkce ZAZ:-)) asi moc nebude a pokud náhodou ano, tak to v traileru neumí prodat. Na druhou stranu kudos, že podle všeho zachovali mrazivý závěr z předlohy (respektive minimálně letadlo - jsem zvědavý, zda to skončí jen u toho, nebo si troufnou i na 911). Tak snad to bude alespoň zábavná šílená komediální vybíjená.

Jurassic World: Rebirth (Bilance)

Universal to točí hlavně pro děcka (proto neustále nějaká dětská postava v řadách dospělých postav na misi, která má do rekreačního výletu fakt daleko:-) - v Rebirth nepřekvapivě opět totéž s vykrádačkou ztroskotané rodinky ze třetího JP, tuny merchu, rating pg-13 a snaha v Dominionu natáhnout do kina skrze legacy charaktery taky někoho jiného než děcka a dinofans, tzn. starší publikum) a děcka to podrží i tentokrát, protože přece dinosauři:-). 

S ohledem na vlažné dosavadní ohlasy (očividně žádný season event v dohledu) se na popáté u téhle značky miliarda konat nebude (už nepřesvědčivý Dominion po nepřesvědčivém Fallen Kingdom měl co dělat, aby se na tuhle metu vyškrábal - před premiérou jsem tipoval, že to zvládne a vyšlo to, ale bylo to s hodně odřenýma ušima), ale přes hranici 700 mega (sequelová trilogie měla mezi jednotlivými filmy propady okolo 300 mega, tak nebudu vymýšlet kolo a vsadím na stejný vzorec, zvlášť když se v sestupující kvalitativní tendenci podle všeho pokračuje:-)) by se Rebirth měl dostat tak nějak z principu ("protože přece dinosauři":-)), nehledě na to, jak to celé s Edwardsem splácali narychlo dohromady.

Sovereign

Pěkná trailerová práce. Samotný případ je docela banální (četností, nikoliv významem) záležitost, která se v zemi svobody bohužel děje dnes a denně (rutinní silniční kontrola, která se zvrhla v přestřelku, protože pletky se zákonem pana řidiče a bouchačka po ruce), aniž by dotyčný musel být zrovna anti-systémovým magorem s pokroucenou vidinou světa, tak jsem zvědavý, jak celou historku, vedoucí k osudovému střetnutí s rukou zákona, Swegal ve filmu nakonec pojme. Kdyby to tady dopadlo podobně atmosférickou podívanou, jako v případě Orderu, tak bych se vůbec nezlobil:-).   

Project Hail Mary

Plánuješ natočit hardcore sci-fi za stopadesát mega plus (od Interstellaru nebo Martiana uteklo už hodně času, jak v pokladnách dopadl takový Mickey 17?) a do hlavní role, na které to celé stojí a padá, obsadíš box office poison personu typu Goslinga (nic proti němu, ale v jeho případě to už fakt není náhoda). Tak není divu, že do traileru hodíš nějakou spoilerovou bombu, abys měl vůbec nějakou šanci upoutat běžnou cílovku mimo okruh fanoušků žánru a ideálně skončit v černých číslech:-).

Trailer jinak jedna velká paráda:-). Návrat dua Lord a Miller po deseti letech (wow, to už je fakt tak dlouho?) na režijní stoličku stojí za pozornost tak nějak automaticky, ale ještě k tomu s adaptací chválené hardcore sci-fi předlohy, pojištěnou účastí prověřeného pisálka Goddarda, přičemž Amazon jim na projekt poskytl očividně dost zelených papírků na to, aby to taky nějak vypadalo (na rozdíl třeba od Spacemana od skrblíků z Netflixu)? To pro mě, jako fanouška žánru, vypadá jako splněný sen. Jedinou kaňku na kráse tady přestavuje datum premiéry (stejně daleko jako Tau Ceti:-)).

Parthenope 5/10

Mezi fanoušky Sorrentina se nepočítám a ani jeho nejnovější autorský kousek na tomhle postoji nic nezměnil. Životní freska titulní krasavice je totiž místy zajímavá, místy (obrazově/zvukově) pěkná, místy nudná, místy bizarní, ale v každém případě příliš blábolivá a příliš utahaná záležitost. Pozornost diváka, mimo řady mistrových fanoušků, je tak udržována jen zvědavostí, co se ve filmu bude dít dál, protože v podobně koncipovaném díle se může stát úplně cokoli.

Pochválit lze zajímavou audiovizuální stránku, nádherné přímořské lokace, kvalitně hrající casting a zvláštní atmosféru, danou zejména přítomností občasných wtf momentů (zatímco mafiánská live show nebo hrátky s kardinálem jsou slušně bizarní divadlo, seznamka se synátorem působí, jako by sem doputovala z úplně jiného filmu, respektive žánru). Zbytek je ovšem nepříliš záživná podívaná. Upřenými pohledy a promluvy postav přímo do kamery počínaje a rádoby hlubokomyslným filosofováním o všem možném (o povaze krásy, životě, stárnutí, smrti, víře, vědě, atd.) konče.

Dějová linka, pokrývající události několika dekád, je totiž složená z mozaiky scén, tu více, tu méně nahodile seřazených za sebou, přičemž proč se ve filmu v určitý moment odehraje zrovna tahle nebo tamta konkrétní situace není jasné ani na úplném konci filmu (takže ne, něco jako pointa nebo poslední dílek do skládačky, konečně odhalující celkový obraz, se tady nekoná). Nečitelná hlavní postava proplouvá životem, respektive filmem, ve kterém potkává jiné (sem tam notně obskurní) postavy, různě reagující na její fyzické přednosti, případně intelekt (mentorský profesor je zdaleka nejzábavnější postavou v celém filmu), a pak je najednou skok o čtyřicet let dopředu a naskakují závěrečné titulky. 

F1 8/10

Kosinski se snaží dokázat, že zvěsti o natočení Mavericka ve skutečnosti McQuarriem byly ošklivé pomluvy, Kruger se snaží dokázat, že Maverick nebyl náhoda a nálepka scénáristického patlala je věcí minulosti, Pitt se snaží dokázat, že ve svém věku je schopen za volantem dělat podobně skopičiny jako Cruise (nejen) za kniplem a strejda Bruckheimer se snaží vyprodukovat dalšího tržebního jednorožce (k čemuž poskytl ještě větší balík prachů než posledně:-)).

Jak tenhle pokus vstoupit podruhé do stejné řeky dopadl? Nepřekvapivě jako celovečerní reklama na formule, což bylo zřejmé už od oznámení projektu, ze které budou všichni fanoušci a obecně petrolheadi bezpochyby nadšeni, ale kéž by každý takový pokus o prodání nějakého produktu další potenciální cílovce dopadl alespoň takto. To znamená zábavnou adrenalinovou jízdou od začátku do konce bez nadbytečných zastávek po cestě i pro nefanoušky motorsportu. Největší obavy, pramenící z premisy i prezentovaného materiálu v trailerech, se totiž nakonec nenaplnily.

Jak se dalo předem očekávat, příběhová linka je sice značně šablonovitá a pracuje se všemi možnými žánrovými klišé (snad jen na smrtelnou nehodu na trati a překonávání traumatu/pocitu viny tady nedošlo), nicméně povinná dějová výplň mezi závodními podniky s dojemným pitváním nitra hlavní postavy a přemítáním nad nenaplněnou kariérou a smyslem života profesionálního jezdce, nepostradatelnými cituplnými vsuvkami s novým objektem romantického zájmu a zákulisním politikařením (to by bylo, aby vnitřního nepřítele nebylo:-)) je naštěstí zredukovaná na nezbytně nutné minimum, přičemž významná část konverzačních meziher se týká samotného závodění.

Navíc to hlavní, kvůli čemu se to celé točilo (samotné závody, pohled do zákulisí v rámci práce týmu a názorná ukázka, nakolik do hry vstupují schopnosti jezdce a výkony formule a nakolik strategie a taktika), funguje bez sebemenšího zaváhání, byť na rozdíl od stíhaček nejde o podívanou, která by se něčím zásadně odlišovala od přenosů reálných závodů. Škoda, že si Kosinski více nevyhrál s netradičními úhly záběrů a střihem (dronových pohledů z ptačí perspektivy, POV záběrů z útrob helmy nebo rozdělení obrazu pro souběžně odehrávající se děj je mnohem méně, než by se slušelo), ale jinak má v kolonce "efektní prezentace" splněno a přenést pocit rychlosti na diváka se mu podařilo.

K tomu nechybí špičkové produkční hodnoty (velkorysý rozpočet je na filmu poznat nejen v rámci dění na trati), skvělý Zimmerův OST (doufám, že za pár měsíců jej uslyším naživo:-)), nečekaně příjemný humor, pár příběhových překvapení, díky kterým se průběh jednotlivých závodů neopakuje a každé zápolení na trati je něčím jedinečné a tím pádem zajímavé, sympatický casting (Pitt dokazující, že charisma stále neztratil, právě naopak, nejde pro trefnou hlášku daleko, Condon s brutálním přízvukem je na tom podobně, chemie mezi všemi postavami funguje na výbornou) a přestože je od samého počátku jasné, jak tahle historka skončí, tak i napínavé a divácky uspokojující finále.

Podstatnější výtky směřují jen ke zbytečně přepálené stopáži (minimálně čtvrthodina děje mohla klidně skončit na podlaze střižny a nic zásadního by se nestalo) a mírně nepřesvědčivému (byť zábavnému) neustálému obcházení formulových regulí bez sebemenší reakce ze strany traťových komisařů a z toho plynoucího dopadu na jezdce nebo stáj. Ke kvalitativnímu levelu Mavericka přece jen pár rychlostních stupňů schází (poletování se stíhačkami přineslo nejen strhující akci, ale i dokonalé skloubení starého a nového po stránce filmařiny i narativu a v jistém smyslu i generační výpověď), ale celkově se jedná o vydařený přírůstek do žánru a důstojného nástupce Grand Prix, Le Mans nebo Rush.

The Legend Of Ochi 5/10

Na celovečerní debut s minimálním rozpočtem to je ucházející práce, ale na vícero místech bohužel nedotažená do konce, respektive potenciál, který podobné rodinně-dobrodružná premisa (aneb E. T. a Grogu nechávají pozdravovat:-)) na papíře skýtala, byl ze strany Saxona v praxi naplněn jen z poloviny. Forma tady převládá nad obsahem.

Plusové body za ušmudlané exteriéry kdesi v Rumunsku (s tuzemskou stopou na parkovišti:-)) a přiznaně ateliérové scény, které v kombinaci s tematickým OST a specifickým audiovizuálem na pomezí skutečnosti a fikce pomáhají budovat neurčitou pohádkově-snovou atmosféru (nicméně pokud by studio o něco navýšilo rozpočet a po vzoru Green Knighta poslalo štáb do Irska nebo ještě lépe na Nový Zéland, asi by šlo o násobně působivější podívanou) a samozřejmě za použití praktických efektů v případě titulního (loutkového) stvoření, jehož roztomilost funguje na výbornou.

Mínusové body za naprosto banální děj, ve kterém se neodehraje vůbec nic zajímavého, natož zábavného (potenciálně vděčná vedlejší linka s transmutací hlavní postavy je obratem hozena přes palubu), nečitelné (důvod rozchodu Dafoea a Watson, stejně tak příčina rozepře mezi Dafoem a Zengel, zůstávají tajemstvím až do konce filmu) nebo zbytečné (parta výrostků je tady jen do počtu) postavy a absenci jakýchkoliv silnějších emocí, ať už stran postupného sbližování ústřední dvojice (neverbální komunikace má své mezery), nebo finálního znovushledání (postrádající dramatičtější klimax).

Bugonia

Páni, co rok, to nový film? Lanthimos to od Poor Things začíná sekat, jako nejmenovaný průmyslník cvičky:-). Fanoušek mistra nejsem a obecně chválený originál jsem neviděl (pro jistotu budu muset do premiéry napravit, ať vím, do čeho jdu:-)), ale mnohoslibnou premisou a střídáním žánrů to dokonale zapadá do Lanthimosova stylu "dělat-věci-tak-trochu-jinak" a casting v tomhle složení si zaslouží pozornost tak nějak automaticky, tak jsem zvědavý, co se z toho v jeho podání zase vyklube. Zábavná žánrovka těžko soudit, ale snad to dopadne lépe než posledně a to včetně stopáže:-).

The Ritual 4/10

Na úvod nepostradatelná hláška o historce, založené na skutečných událostech, kecy, nuda, srandovní "rituální" seance, ve kterých jedno žánrové klišé střídá druhé (legrační démonický hlas, "strašidelný" make-up a fujtajbl zvratky nesmí chybět:-)), kecy, nuda, tohle všechno několikrát po sobě (což je s postupující stopáží čím dál tím více k nevydržení), konec. Loni si něco podobného "odmakal" fotřík Crowe, letos to potkalo dědka Pacina a já se ptám, kde to skončí, respektive kdo z oscarové herecké smetánky si na vyhánění démonických bubáků vyláme zuby příště?

Sledovat tuhle nezamýšlenou parodii na vymítačský horor je podobné utrpení, jaké zažívá chuděra posedlá sirota ve filmu, akorát bez úlevného procitnutí ze zlého područí na konci. Celý film jsem se modlil, aby se ve finále náhle zjevil Pacino (z The Devil's Advocate) a všechny přítomné včetně Pacina, který tady působí jako nějaký pomatený bezdomovec na drogách, s nějakou rozkošně nekorektní hláškou na rtech brutálně sejmul. Bohužel se nic takového nestalo. Na co ovšem došlo, bylo neuvěřitelně děsivé ochotnické představení všech zúčastněných (ano, mistra v hlavní roli bohužel nevyjímaje), ve kterém nefunguje prakticky nic a pokud náhodou ano, tak nechtěně parodickým způsobem.

Mrazivé napětí, hutná atmosféra, šokující/strašidelné/brutální projevy démona nebo alespoň nápaditá/podnětná psychologická/filosofická debata/hra o tělo i duši nebohé oběti se záludným nadpřirozeným squatterem? Na nic takového tady nedojde, protože horor to není ani omylem (aby ne, když si eRkový rating vzal dovolenou), pokud se tedy nepočítá pár laciných zvukových lekaček (po kterých se vůbec nic znepokojivého, natož hrůzostrašného, nestane:-)). To nejděsivější, čeho jsou tvůrci schopni, je jakýsi tajemný bubák v hábitu a kápi, blekotající něco v koutě. A to vše v kulisách televizní produkce, s moderně vypadajícím audiovizuálem, který vzhledem k dobovému zasazení děje, bije do očí (proč nepoužili alespoň nějaký vintage obrazový filtr nebo retro OST?) a ostudně nepřesvědčivým závěrem. Hrůza a děs:-(.

Mission: Impossible 1 - 8

Mission: Impossible 9/10

De Palmův stavební kámen série, který položil základy všem navazujícím dílům, od hlavního highlightu každého filmu, tj. heist misi odněkud něco ukrást, přes soustředění se na Cruise jako hlavní postavu (oproti konceptu týmové práce a specializace jednotlivých postav v originální sérii i jejím pokračování), po spektakulární akční sekvence (zde při zpětném pohledu a všem, co následovalo, vcelku umírněná etuda s rychlovlakem a helikoptérou v tunelu), k němuž se režiséři pokračování odkazují dodnes jak koncepčně, tak přímo (postavou White Widow v Rouge Nation a Kittridge v Dead Reckoning Part 1&2), s neselhávajícím Rhamesem, nekompromisním Renem a svatokrádeží v podobě Phelpse, přetvořeného zde na hlavního záporáka. 

Mission: Impossible II 7/10

Woova (jak v rozhovorech sám uváděl) romance mezi špiónem a zlodějkou, dovedně maskovaná za obyčejný akčňák, s extra jednoduchým (jakožto přímý důsledek kritiky na komplikovanost děje u jedničky) a k tomu na place průběžně přepisovaným scénářem, nevýrazným Scottem jako hlavním záporákem, explozivním a v podstatě kompletně improvizovaným finále, dávajícím vzpomenout na Wooovu slavnou "heroic bloodshed" éru (a poprvé představující kombinaci Hunt & motorka, plus poprvé a naposledy Hunta v režimu střelby obouruč), úžasným Zimmerovým OST, který patří k jednomu z jeho nejlepších, nepostradatelnými holubicemi ve slow motion a překrásnou Newton, u které divák nemá problém uvěřit, že Huntovi úplně zamotala hlavu.

Mission: Impossible III 6/10

Abramsova kopírka (kteroužto metodu si následně značně oblíbil) libovolné epizody Aliasu od rozpůlení finále na dvě scény a vložení první části do úvodu filmu (protože napětí), přes použití nicneříkajícího MacGuffina (zde namísto Rambaldiho rádobyvtipný "Rabbit's Foot"), na čemž série do té doby a naštěstí už nikdy potom nestála, po vtipného techguy poskoka (zde namísto Flinkmana podobně snaživý Benji), se skvělým a neústupným Hoffmanem jako hlavním záporákem, sympatickou Monaghan v roli nového Huntova romantického zájmu, středobodem celé série, totiž ústředním heistem, vyřešeným dvěma střihy (Hunt se dostává na střechu / Hunt skáče s padákem z budovy), nejslabším finále ze všech filmů a velkým přínosem do série v podobě postavy Pegga.

Mission: Impossible - Ghost Protocol 8/10

Birdův návrat značky na výsluní jak po finanční, tak kvalitativní stránce, který znamenal definitivní přerod série ke konceptu "velké akční atrakce propojené nějakou tou dějovou linkou" (přičemž do té doby to bylo naopak), častokrát v podobě šílené eskamotérské sekvence, při které se Cruise odmítá zastupovat kaskadérem a pojišťovny začínají kolabovat (a shodou okolností dorazivší ve stejném roce, ve kterém na stejný koncept naskočila svým pátým dílem série Fast And Furious), s představením Rennera jakožto potenciální Cruiseovy náhrady (což nakonec tak úplně nevyšlo), kancelářskou krysou Peggem chvályhodně "povýšeným" na regulérního členu týmu, šikovnou Patton jakožto osvěžujícím ženským elementem a skvělým Nyqvistem v roli šíleného hlavního záporáka.

Mission: Impossible - Rogue Nation 9/10

McQuarrieho špionážní pecka a (prozatím) kvalitativní vrchol celé série, ve které funguje na jedničku úplně všechno od zapeklité zápletky, která svým stylem "kdo je s kým a proti komu" připomene dějovou spletitost jedničky a přinášející s sebou úžasnou (a zprvu tajemnou) novou posilu Ferguson a bohužel naposledy také Rennera, přes parádně chladnokrevného hlavního záporáka Harrise a vzájemný soutěživý vztah s Huntem, v jehož rámci se oba průběžně přetahují o to, kdo z nich je chytřejší, po skvělé akční sekvence (dostaveníčko v opeře snad ani nešlo natočit lépe, plus návrat kombinace Hunt & motorka se po letech náramně povedl) a sice trochu umírněné, ale velice chytré finále, které krásně zrcadlí začátek filmu (Hunt v závěru naloží s Lanem úplně stejně, jako Lane s Huntem v úvodu). 

Mission: Impossible - Fallout 9/10

McQuarrieho pokračování v krasojízdě po stránce kvality a tentokrát i zcela zaslouženě financí (prozatím nejvyšší tržby vůbec), ve kterém akční sekvence v sérii dosáhly (alespoň do této doby) svého vrcholu jak z pohledu technické realizace, tak divácké imerze (halo seskok, honička v ulicích i bitka na toaletách jsou fakt neuvěřitelné), ve srovnání s Rouge Nation s malinko slabší dějovou linkou, která zde zastupuje opravdu jen pojítko mezi jednotlivými akčními highlighty a s malinko slabším hlavním záporákem Cavillem (což trochu nepochopitelně propálil už trailer, takže na překvapení až ve filmu, bohužel, nedošlo) a naštěstí neselhávající Ferguson a se strhujícím helikoptérovým finále, u kterého má divák pocit, že už snad nepůjde ničím překonat (přičemž věřím, že v rozlučkovém dvojdíle všechny McQuarrie přesvědčí o opaku).

Mission: Impossible - Dead Reckoning: Part One 7/10

McQuarrieho nečekaný tvůrčí úkrok stranou jak z pohledu kvality, tak s ohledem na zklamání z dosavadních tržeb též financí, ve kterém se přiznaná předehra před velkým finále v příštím díle redukuje na pouhý hon za triviálním MacGuffinem na jehož konci číhá v současnosti trendy globální hrozba v podobě všemocné A.I., vyplněný spoustou vysvětlovacích scén, na poměry předchozích dílů až překvapivě zaměnitelnou akcí (tentokrát se žádný opravdový highlight bohužel nekoná), doprovázený nevýrazným Moralesem jako hlavním (vlastně zástupným) záporákem, novou pomocnicí Atwell, starým dobrým Czernym navracejícím se po jedničce znovu do hry, trestuhodně nevyužitou (respektive odepsanou) Ferguson a zakončený velkolepým vlakovým finále kopírujícím nejmenovanou videohru.

Mission: Impossible - The Final Reckoning 6/10

McQuarrieho pokus o kvalitativní reparát v podobě původně zamýšlené závěrečné kapitoly jak pro postavu Hunta, tak i celou sérii (z čehož v průběhu problémové produkce, která vyhnala rozpočet filmu do absurdních výšin, nakonec sešlo), který poprvé v sérii dějově přímo navazuje na svého předchůdce, ale navzdory převlečení dresu neboli změně podtitulu opakuje tytéž chyby s přemírou vysvětlovacích scén (nově doplněných flashforwardy a retcony), zaměnitelnou akcí (za pozornost stojí jen prohlídka ponorky a finálový kaskadérský kousek s dvojplošníkem), nepřesvědčivým záporákem Moralesem, nevyužitou Atwell, neobratným odklizením člena týmu (Ferguson vystřídal Rhames) a nevýrazným OST na pozadí dosud nejdelší stopáže v sérii, jako předvedl předchozí díl, čímž podkopává i to málo, co posledně fungovalo.

28 Years Later 7/10

Jak by asi vypadal Linklaterův Boyhood v post-apo světě a s hordou nakažených? Boyle a Garland to vědí a nebojí se to ukázat:-). Aneb trailery tentokrát kecaly do takové míry, že se to nebezpečně blíží falešné reklamě:-). Je to problém? Kupodivu ani náhodou, protože Boyle s Garlandem si pro diváky připravili něco mnohem zajímavějšího a zároveň ambicióznějšího, než je obyčejná post-apo zombie žánrovka. Nejsou zdaleka první, koho něco takového napadlo (viz Druckmannova herní/seriálový TLOU), ale patří k nemnoha odvážlivcům, kterým se to podařilo.

Post-apo svět a hordy nakažených jsou totiž jen kulisou, respektive efektním doplňkem, ve kterých se odehrává v podstatě obyčejný, komorním způsobem pojatý, příběh o dospívání, rodinných poutech a cestě k předčasné (pod tíhou okolností vynucené) dospělosti. Hlavní roli tudíž hrají charaktery a jejich vzájemné vztahy a nikoliv zběsilá akce a napínavý horor (jaké to osvěžení v rámci žánru), byť na hrátky s polonahými rozzuřenými sprintery nakonec také dojde a prostor se najde dokonce i pro trefný humor (vtípek s fotkou neznámé krasotinky v telefonu je top:-)).

Přičemž nejlepší na tom celém je, že by film bez sebemenších problémů fungoval, i kdyby v něm žádní nakažení nefigurovali a úvodní zkouška dospělosti, která uvede všechny události do pohybu, by se týkala třeba chytání vzácných motýlů na louce. Naštěstí se při tom všem rozjímání nezapomnělo ani na adrenalinem nabité radovánky s nakaženými, kterým nechybí správné napětí, tempo a gore (některé brutální fatality stojí za to - eRko je vytěženo naplno), s čímž souvisí i nepředvídatelný děj bez tuny obvyklých klišé (čekal jsem přepadení ostrova nakaženými a finální bitvu nebo hrdinské sebeobětování otce při záchraně syna a ... nedočkal jsem se), což je na poměry žánru pomalu zázrak.

To je vše? Naštěstí vůbec ne, Boyle a Garland totiž mají v rukávu připraveny další esa. Zdánlivě zmatené/nervní prostřihy a střihové přechody (některé záběry působí jako by v nich chybělo pár snímků, jindy se obraz nepřirozeně zrychlí, zpomalí nebo úplně zastaví), navozující pocit napětí, dravosti i chaosu zároveň (způsobem, který připomíná projevy a vnímání samotných nakažených), v kombinaci se syrově realistickým audiovizuálem, skvěle namixovaným (patřičně rázným) OST a špičkovou výpravou a trikovou stránkou (na poměry žánru nebývale vysoký rozpočet je na výsledku znát) se podílí na neobyčejné atmosféře filmu na pomezí post-apo zombie žánrovky a regulérního sociálního dramatu.

Nemluvě o castingu, který podává parádní herecké výkony v čele s Comer (další silná role do sbírky) a Fiennesem (dtto), přičemž nováček Williams za nimi příliš nezaostává (příjemné překvapení), díky čemuž se v průběhu filmu odehraje spousta působivých scén (porod, lékařská diagnóza, recitování dopisu). Škoda jen, že expozice trvá zbytečně dlouho (prakticky je natažena na polovinu stopáže), tempo v klidných pasážích několikrát zakolísá, stejně tak logika chování postav (odpravená alfa je lepší než paralyzovaná alfa:-)), world-building se více nerozvedl (zombie rodiče?) a rozpačité "cirkusové" finále, které do jisté míry narušuje unikátní atmosféru filmu, se nepřesunulo až do chystaného pokračování.

Echo Valley 6/10

Do poloviny filmu psychologické drama pojednávající o vyrovnávání se se ztrátou bližního svého, tíživé finanční situaci, nezvladatelném potomkovi a rodičovské lásce sahající (doslova:-)) až za hrob. Následně žánrová výhybka (kterou jsem bohužel odhadl předem, protože pozůstatky činů, vykonaných v afektu, zpravidla nekončí pečlivě svázané a zabalené k dalšímu použití:-)), stavící postavy do potenciálně zajímavých nových pozic. Zbylá polovina filmu krimi thriller naplňující osvědčená žánrová schémata o svízelné situaci, která plodí jen další průsery, zakončená klasickým vypravěčským trikem v podobě nespolehlivého vypravěče a tudíž "překvapivým" finále z kategorie "řešení vše v jednom".

Rutinér Pearce bohužel ani tentokrát nepřekročil svůj stín. Ani jedno z toho (vyjma obou plot twistů, které přinášejí do filmu vítané oživení děje) totiž nefunguje nijak zvlášť přesvědčivě a nebýt schopného castingu (na Moore je tradičně spolehnutí, zatímco Sweeney dokazuje, že kromě hezké tvářičky dokáže předvést i uvěřitelnou charakterovou etudu), který svými hereckými výkony zachraňuje, co Pearce pokazil, respektive skončil někde na půli cesty (dávka napětí, budování atmosféry, práce s postavami, gradování děje, atd.), fungovalo by to ještě o poznání hůře. Důvodem budiž fakt, že veškeré emocionálně/dramaticky vyhrocené scény tady jedou jen na půl plynu, přičemž tento nedostatek nedokáže vynahradit ani řemeslné zpracování filmu, které je na úrovni televizní produkce (kamera, hudba, střih i výprava odvádí rutinní práci). Celkově s ohledem na divácky vděčnou premisu a kvalitní casting promarněná příležitost. 

The Shrouds 5/10

Cronenberg po nepříliš přesvědčivé zastávce u fanoušků obskurní chirurgie bohužel nadále hledá svou dlouho ztracenou formu a nenašel ji ani v případě nejnovější zastávky u fanoušků obskurního pohřebnictví. Dopadlo to sice o kousek lépe než posledně, zejména díky tomu, že to není od začátku až do konce nesmyslná a hlavně nudná přehlídka wtf momentů, ale mistr tady opakuje stejnou chybu jako v předchozím počinu - originální premisa není rozvedena do originálního děje.

Přitom zpočátku to vypadá tak nadějně. Komorně podaná záhrobní hi-tech detektivka totiž nese všechny typické znaky mistrovy tvorby. Extrémní body fetišismus (tentokrát v docela umírněné formě) si podává ruce s erotikou (nebo alespoň explicitní nahotou), biologie se prolíná s technologií (pochopitelně nesmí chybět největší soudobý strašák v podobě zlovolné umělé inteligence:-)), z psychologického dramatu (truchlení na pozadí bizarního (živého/mrtvého/slepého:-)) milostného čtyřúhelníku) se přepíná do politického thrilleru (detektivní pátrání zahalené sítí intrik a konspirací) a zase zpátky v doprovodu nepostradatelného sociálně-kritického komentáře (korporace, geopolitika, atd.).

S postupující stopáží se to ale Cronenbergovi začne rozpadat pod rukama. Po příběhové stránce se film točí v kruhu (nepříliš zajímavý děj nedokáže ničím překvapit, tedy kromě postupně na sebe vršících roztodivných dějových zvratů, které s každým dalším "šokujícím" odhalením dávají čím dál tím méně smysl:-)), detektivní rovina je znenadání vyřešena ve stylu deus ex machina (tajně pořízená usvědčující nahrávka), ústřední nápad s hi-tech rubáši/náhrobky slouží jen k odstartování hlavní zápletky a dál se již ve filmu nijak neřeší, stejně tak vedlejší linka s manipulativní virtuální asistentkou bohužel nikam nevede a závěrečná pointa/ne-pointa přináší namísto odpovědí jen další sadu otázek.

Filmu příliš nepomáhá (právě naopak) ani kombinace pomalého tempa, absence atmosféry, nevzrušivého OST a nadměrné stopáže. Bizarní snové pasáže s tělesně se rozpadající manželkou se povedly a casting podává slušné herecké (a pokud nejde o digitální/body double záskoky, tak v případě Cassela a především nestydy Kruger jako náhradnici za původně obsazenou nestydu Seydoux i fyzické:-)) výkony, ale to je tak vše. Nedivím se, že od toho dal Netflix ruce pryč.

The Toxic Avenger

Asi (počkat, vlastně určitě:-)) to bude trash a jak to celé bude fungovat v rámci celovečerní stopáže je jiná věc (hádám, že jako obvykle všechny hlody a brutální chuťovky narvali do traileru a nic moc černohumorného/nekorektního navíc už v ději nebude, zatímco dojemné (potenciálně otravné/nudné) sbližování otce se synem si v plné náloži vychytrale schovávají až do filmu), ale na ploše těch pár minut v traileru to funguje skvěle. Pokud tady někdo mocně neklame tělem, tak to vypadá na překvapivě sympatickou/zábavnou podívanou pro všechny fanoušky braku. Snad to klapne:-).

Mountainhead 4/10

Partička (jak se v průběhu filmu ukáže) neschopných kreténů, toho času (dtto) všehoschopných technologických zbohatlíků, se potkává v luxusní rezidenci jednoho z nich, aby si dopřála pořádnou relaxaci, během které si poměřují konta, trousí hlubokomyslná moudra o životě/společnosti/podnikání/politice/whatever a reference na kdeco/kdekoho, řeší své komplexy a přemýšlejí o světovládě, zatímco zbytek světa se jejich přispěním ocitá na pokraji chaosu.

Co mohla být břitká satira, trefným způsobem tepající do akutních problémů současného světa a zároveň nemilosrdně nastavující zrcadlo skutečným technologickým evangelistům, zasahujícím do společenského i politického života, respektive jejich nekritické fanouškovské obci (není těžké si domyslet, kdo byl předobrazem všech vystupujících postav), to se v rukou debutanta Armstronga proměnilo ve směšně prvoplánovou, dějově prázdnou a zoufale nevtipnou etudu.

Nefunguje to ani jako černohumorná komedie (k tomu by byl potřeba humor a nadsázka), ani jako psychologické drama (k tomu by byly potřeba charaktery, které nejsou jednorozměrné figurky a konflikt, který dává smysl), ani jako krimi thriller (k tomu by byla potřeba atmosféra, napětí, tempo a klimax), natož jako všechno dohromady (k tomu by byla potřeba obměna jak za psacím stolem, tak za kamerou). Casting odvádí slušnou práci, Armstrong bohužel ani náhodou.

MobLand (Sezóna 1) 8/10

Po letošním návratu Gangs Of London zpět na scénu je tady nedlouho poté další várka historek z podsvětí, odehrávající se ve zločinem a korupcí očividně prolezlé metropoli:-) a soustředěná okolo jedné rozvětvené mafiánské (přeneseně i doslova) rodiny (v níž jsou všichni členové buď parchanti nebo psychopati, případně obojí:-)), která v rámci rozpoutané války gangů čelí nepřátelům zvenčí i zevnitř. Ritchie se rozhodl neopakovat efektní prezentaci ve stylu loňského seriálového spin-offu Gentlemen a namísto toho jde ve stopách Evanse i v případě obsahové/formální stránky věci.

A dobře udělal, protože výsledkem je v první sezóně podobně vydařená gangsterská hra o trůny, ve které hrají hlavní roli práce s nečernobílými charaktery a vykreslení jejich vzájemných (notně komplikovaných) vztahů, nečekané příběhové zvraty a nepostradatelná dávka nekompromisní akce (díky které se nemálo postav nedožije konce závěrečných titulků:-))v doprovodu kvalitních hereckých výkonů všech zúčastněných, jako už několik sezón v řadě předvádí konkurence. Obvyklé mistrovo vypravěčské schéma je ovšem přítomno i zde, tj. zdánlivě jednoduchá, ve skutečnosti důmyslně propletená příběhová linka, různorodá partička postav, které nejdou pro ostré slovo i rázné činy daleko a svižným tempem ubíhající děj s několika (mnohdy šokujícími) překvapeními jak pro postavy, tak pro diváka po cestě.

Jen se to tentokrát obešlo bez humoru (škoda), příjemně sebeparodické roviny (škoda) a téměř bez akce, která navíc neobsahuje žádnou notně brutální/krvavou nadstavbu (velká škoda). Jediná šarvátka, která stojí za pozornost, je tak přepadovka ve skladišti během výletu do zahraničí. Naštěstí s blížícím se koncem sezóny se příběhová linka sympaticky zkomplikuje, jednotlivé figurky na šachovnici se začnou stavět do zajímavých/nečekaných/zábavných nových pozic, bodycount v řadách hlavních postav se konečně pořádně rozjede a dojde také na pár dramaticky/emocionálně silných scén (v čele s "terapeutickým" rozhovorem po letech se starým známým z vězení). Díky tomu finále první sezóny nechybí patřičná gradace a vyhrocený klimax, který láká na budoucí události a tím pádem druhou sezónu více než zdatně.

Nejsilnější stránkou série je vedle produkčních hodnot jednoznačně typově přesně zvolený casting. Hardy ve své trademarkové herecké poloze málomluvného tvrďáka v roli všestranného mafiánského fixera a příležitostného hitmana jezdí po městě sem a tam, vyřizuje hovory nebo osobně obchází další postavy a při tom řeší problémy v manželství, mafiánské rodině i s dotírajícími zástupci zákona, přičemž charisma rozdává po hrstech a na potkání. Brosnan jako zasloužilý mafiánský kápo s brutálním přízvukem a barvitou minulostí si krade spoustu scén pro sebe a Mirren předvádí ukázkovou šedou eminenci, tahající za nitky v pozadí, lomeno full metal gangster bitch (škoda, že Jones a Molla se v průběhu sezóny příliš dlouho nezdrží, ve druhé sezóně na tom snad budou lépe). Nelze než se těšit na další nášup:-).