Back To The Future

Tak další závažný prohřešek proti dobrým filmovým mravům pro letošek splněn - díky obnovené premiéře při příležitosti kulatého výročí vzniku filmu si můžu odškrtnout další nezpochybnitelnou klasiku a stavební kámen žánru v jednom, kterou jsem měl tu čest vidět v kině a navíc vůbec poprvé slyšet v původním znění (stydím se, ale tyhle legendární žánrové kousky, které formovaly moje dětství, mám zažito sledovat výhradně s dabingem, no:-)).

Příběh, postavy, humor, hlášky, atmosféra 50s, easter eggy na americkou popkulturu (respektive rozdíly mezi 80s a 50s), dobová výprava, triky a v neposlední řadě nepřekonatelný casting (vyměnit Stoltze za Foxe byl podobně geniální tah jako pár let před tím rošáda Sellecka za Forda). To všechno samozřejmě šlape úplně stejně jako před těmi čtyřmi dekádami a to tak že na jedničku s hvězdičkou. Současná blockbusterová produkce se vedle celé trilogie může tak akorát smutně krčit v koutě (z dnešního pohledu se zdá téměř neuvěřitelné, že Zemeckis a Gale museli bojovat o to, aby pitch nějakému studiu prodali a film dostali do produkce a nebýt úspěchu Romancing the Stone, kdoví, zda by se jim to podařilo).

Jsem si jistý, že při té současné legacy sequel mánii a snaze skrze fan service znovu vydělat na čemkoliv kultovním, se tenhle film u kravaťáků v Hollywoodu vyskytuje na předních příčkách seznamu "what's next", ale ještěže bez souhlasu Zemeckise a Galea nemůže studio natočit sequel/remake/reboot a ještěže jsou oba pánové při smyslech a takový souhlas za jejich života odmítli poskytnout. Při vší úctě k nim a pár výjimkám z pravidla (typu Mad Maxe, Blade Runnera nebo Top Gunu) mám takové neblahé tušení, že by to jinak s BTTF dopadlo jako se SW, Indym, Ghostbusters nebo Matrixem, tj. v lepším případě jako otrocká kopírka originálu, v horším jako zapomenutelný přívěšek k původní sérii.

Shelby Oaks 5/10

Musím se přiznat, že úvodních pár minut Stuckmannovy debutové prácičky mě notně vyděsilo:-). Zase další ohraná found footage pátračka po zmizelých "lovcích duchů", kombinovaná s true crime mockumentary rozhovory mluvících hlav, totiž  "očitých svědků" případu, na jejíž konec tvůrce napálí nějakou vykrádačku otevřeného/neurčitého závěru Blair Witch Project? To snad ne. Naštěstí tenhle předem prohraný boj Stuckmann záhy vzdá a začne se věnovat něčemu jinému.

Než se k tomu ovšem pořádně dostane, nějakou dobu to trvá (přesněji řečeno více než polovinu filmu, protože věci se začnou hýbat kupředu až v poslední půlhodině s nástupem zchátralé věznice a polorozpadlého baráku se sklepem na scénu) a do té doby si bohužel obvyklé hororové propriety dávají zaslouženou pauzu, přičemž záskokem je jen pár mírně znepokojivých zrnitých záběrů z videokamery a několik (byť docela funkčních) lekaček, což level zábavy drží při zemi.

Naštěstí jakmile Stuckmann v poslední půlhodině přeřadí na vyšší hororový stupeň, začnou se dít poměrně zajímavé věci. S hlavním démonickým bubákem (respektive jeho zvířecími poskoky) nastupuje slušná strašidelná atmosféra, nějaké to mrazivé napětí by se zde také našlo a nechybí ani explicitní násilí se skromnou dávkou gore. Bohužel v tom nejlepším Stuckmann prudce sešlápne brzdový pedál, v rychlosti odehraje pointu a nechá diváka na pospas závěrečným titulkům.

Bugonia 5/10

Lanthimos po roce vrací úder a slovy nejmenovaného klasika to sice myslel dobře, ale dopadlo to jako obvykle. Originál neznám, takže nemohu posoudit, nakolik se Lanthimos držel původního filmu a co nad rámec základní premisy si převyprávěl po svém, ale na tom vlastně nezáleží. Podstatný je výsledek a ten bohužel zase a znovu potvrzuje, že se s mistrem dlouhodobě a pravidelně rozcházíme bez ohledu na to, zda je jeho nejnovější kousek autorské dílo, adaptace knižní předlohy nebo jako v tomhle případě předělávka jiného filmu.

Protože černohumorná historka (jak jinak než opatřená sociálně kritickým komentářem, tentokrát nejen stran obvyklých podezřelých, tj. společenských rolí, konspiračních teorií, korporátní politiky a ekologické agitky, ale rovnou toxicity celého lidstva:-)) o únosu manažerky farmaceutické firmy dvojicí paranoidních rednecků, z nichž jeden je psychopatický a druhý retardovaný, za účelem odhalení její skutečné (mimozemské) identity, po většinu stopáže není nijak zvlášť satiricky komediální (natož černohumorná), ani dramaticky thrillerová, nýbrž nepříliš zábavná a místy vyloženě nudná.

V průběhu děje se značnou část filmu nic zajímavého/nečekaného/šíleného nestane (dialogové výměny na konto paranoia a fantasmagorie únosců vs racionalita a taktizování oběti se bohužel nepromění v žádnou sofistikovanou psychologickou hru, nápadité manipulativní hrátky, ani nic podobného), takže veškerá zábava spočívá akorát v čekání, zda Lanthimos až do konce filmu zůstane v realitě a dvojici únosců vykreslí jen jako pomatené magory nebo to zkusí s "překvapivým" plot twistem a skutečně přepne do žánru sci-fi. Což Lanthimos vyřeší metodou chytré horákyně a po sérii hektických zvratů (zamýšlená sebevražda, sklep s mrtvolami, nezamýšlená sebevražda) vyrukuje s bizarní mimozemskou koncovkou, která možná představuje sžíravou pointu/alegorii a možná taky ne. Audiovizuál a obecně produkční hodnoty jsou na úrovni a casting v čele se Stone a Plemonsem odvádí jako obvykle kvalitní práci, narativ ovšem značně zaostává.

Hans Zimmer & Friends: Diamond In The Desert 9/10

V kině jsem Zimmera ne vlastní vinou bohužel nestihl:-(, takže nezbývalo než si zklamaně, leč trpělivě počkat až na vydání na videu, nicméně dlouhé čekání se vyplatilo. Vidět mistra (s jeho početným ansámblem v čele s Gerrard, Govanem, Guo, Garcia-Herrerosem a Morakem za zády) naživo je pochopitelně zážitek, který celkový dojem dokáže povýšit na úplně jiný level (atmosféře a pocitu "byl jsem při tom" s ohlušujícími basy prostupujícími celým tělem se zkrátka nic zprostředkovaného kinem/videem nevyrovná:-)), ale v tomhle případě fanoušek dostane balíček hned "tři v jednom".

Záznam ze spektakulární koncertní show, která je jako obvykle po hudební i vizuální stránce naprosto famózní (včetně výletu Zimmera do hlediště, což letos naživo bohužel chybělo:-(), je v pravidelných intervalech prokládán krátkými rozhovory se slavnými Zimmerovými přáteli/kolegy z oboru, ve kterých směrem k mistrovi z jejich strany proudí (nutno dodat, že zaslouženě) nespočet nekritických chvalozpěvů, ale kromě toho v nich padne i pár zajímavých zákulisních informací, přičemž některé skladby jsou obohaceny o prostřihy z koncertování na reálných (naaranžovaných) lokacích.

Nápadité zkombinování koncertu, "bonusových" rozhovorů a živých vystoupení do jednoho celku nepůsobí rušivě, naopak se výborně doplňuje (pokec s přáteli v mnoha případech slouží jako fun fact představovačka následující skladby, hraní naživo mimo arénu zase skvěle navozuje atmosféru dané skladby). Samotný záznam pak maximálně těží z možností filmového média, tj. co ztrácí na autenticitě reálného prožitku na místě, to získává pomocí pohotového střihu, rychlých kamerových jízd a detailních záběrů na umělce, kterými dokáže umocnit dramatický efekt, na stylovosti a energičnosti.

We Bury The Dead

Každá zombie řezničina se počítá (ať už se šourajícími hordami ala Romero nebo se zuřivými sprintery ala Boyle) a výlet do jiného žánru může ohrané schéma potenciálně zajímavě oživit, ale tady mám vtíravý pocit, že Hilditch v traileru ukazuje divákovi jen to, co by si přál vidět a se samotným filmem to dopadne podobně jako loni s Handling The Undead. Což znamená utahané psychologické drama, zasazené do atraktivních zombie kulis s občasným výskytem akce a hrátek s nemrtvými. Nic proti žánrovým experimentům, ale zrovna Hilditch moc důvěry, že by to dokázal zvládnout, nevzbuzuje.

The Family Plan 2 5/10

Pár let stará jednička nebyla žádný zázrak a zařadila se po bok všech dalších podobných akčně komediálních žánrovek pro celou rodinu, kterých jsou na streamu doslova tuny, ale své (asi spokojené) publikum si očividně našla, protože je tady dvojka, která nepřekvapivě trpí akutním syndromem sequelitidy, tj. všechno jako minule, akorát jinde (Vegas je mimo hru, takže nezbývá než vybrat Londýn nebo Paříž, respektive ideálně oboje) a po všech stránkách horší.

Formálně jsou ve dvojce všechny žánrové atributy splněny. Tady trochu korektního humoru, támhle trocha decentní akce (family friendly rating se hlásí do služby, takže pochopitelně bez jediné kapky krve, natož jakékoliv explicity), nějaké to cestování po atraktivních lokacích, pravidelná dialogová výplň s utužováním vzájemných vztahů, zaměnitelný hlavní záporák s "šokující" rodinnou vazbou (co dělal celou dobu a proč se rozhodl pomstít až teď se samozřejmě nijak neřeší jako ve všech podobných nesmyslných retconech:-)) a do toho vánoční atmosféra a pár "úderných" songů v OST.

Problémem je, že nic z toho není ve filmu podáno (jak na papíře, tak před a za kamerou) jakkoliv nápaditě, zato míra recyklace jedničky dosahuje kritických hodnot (zase vyřizování účtů v rodině, zase holčičí bitka s maminou v hlavní roli). Navíc se tentokrát vsadilo primárně na rodinné taškařice, takže akce znatelně ubylo a vyjma pár slušných parkourových záběrů nestojí za řeč (honička s východoněmeckým bakelitovým zázrakem, který uhání rychlostí průměrného cyklisty, je top:-)). Film od pádu do kvalitativní černé díry tak zachraňuje především casting, svižné tempo a ucházející stopáž.

Train Dreams 7/10

Byl jednou jeden (ne)obyčejný člověk a jeho (ne)obyčejný život, ve kterém zažívá prchavé okamžiky lásky a štěstí i skličující momenty, plné zmaru a smutku, jakožto všechno ostatní mezi tím. Aneb pokus Netflixu o napodobení loňského Brutalisty, tj. nekompromisní artovka (jak jinak než v obrazovém formátu 4:3:-)), která po festivalech sbírá jedno ocenění za druhým a má nakročeno se napřesrok stát jedním z favoritů oscarového klání. A vystačí si při tom s poloviční stopáží.

Což je škoda, protože tahle minimalisticky vyprávěná monumentální životní freska obsahuje tolik témat (rodičovství, trauma ze ztráty rodiny, hledání smyslu života, splynutí s přírodou, plynutí času, proměna doby, atd.) a vedlejších postav, že většina z nich nedostane prostor, aby se více rozvedly a zanechaly hlubší dojem. Hlavní postava se potýká s těžkým osudem, další charaktery se objevují a zase mizí (povětšinou předčasným skonem:-)) a epizody ze života se střídají, aniž by bylo mnohdy zřejmé, zda mezi nimi uběhlo deset dnů nebo deset let (Edgerton celý film vypadá prakticky stejně).

Nicméně příběhová linka díky tomu dokáže překvapit několika nečekanými zvraty, skromná stopáž se pozitivně projevuje na tempu (jedna událost následuje druhou bez výraznějšího zdržování) a co je nejpodstatnější, o samotný narativ tady vlastně vůbec nejde. Bentley poutavým způsobem vypráví prostřednictvím atmosféry, audiovizuálu (s malou výpomocí doprovodného komentáře) a samozřejmě hereckých výkonů. Stylové obrazové kompozice nabídnou vedle nádherné přírody (skvěle vybrané lokace) i několik působivých (lyrických) výjevů (impozantní stromořadí, ohnivá spoušť, medvěd), tematický OST výborně dotváří náladu a casting v čele s Edgertonem odvádí vynikající práci bez ohledu na rozsah role.

Sisu: Road To Revenge 6/10

Velké zklamání, promarněný potenciál (už zase) a zbytečná návštěva kina (v klidu jsem mohl počkat až na stream a o nic bych nepřišel) v jednom. Po slibných trailerech jsem čekal zábavnou nízkorozpočtovou variaci na Fury Road, ve které to Helander oproti originálu pozvedne ve všech ohledech na další level po vzoru Wirkoly a dvojky Dead Snow, tj. jedno velké akční inferno s černohumornou nadstavbou. Dostal jsem i na podruhé zapomenutelné akční béčko se spoustou ohraných žánrových klišé (v čele s nesmrtelným psem) a k tomu tunou digibordelu.

Hlavní hrdina je samozřejmě i ve dvojce ukázkově jednorozměrný charakter (odepřít hlavní postavě hlasovou interakci je prostě stupidní nápad), vybavený bytelným plot armorem (zádumčivý frajer pochopitelně zase přežije naprosto cokoliv navzdory logice, fyzikálním zákonům a pravděpodobnosti - přemet s explodujícím tankem je totální wtf:-)). Nový záporák je sice stejný badass jako hlavní postava, ale bohužel také stejná plakátově černobílá figurka (potenciálně nosný motiv zabíjení z donucení je zahrán do outu) a co je horší, mlátička Lang (geniální castingová volba:-)) trestuhodně nedostane tolik prostoru, kolik by si zasloužil (v podstatě až do samotného závěru je ve filmu jen do počtu).

Nějaký pokrok v mezích zákona Helander ve dvojce přesto předvedl. Humoru je málo, ale o to více vyniknou vtipné momenty (videoherní procházka okolo spících vojáků a v hlavní roli pastička na myši). Povinná expozice je zredukovaná na nezbytně nutné minimum a otravné/rozvleklé/nudné dialogové pasáže mezi (zaměnitelnými) vedlejšími postavami naštěstí zmizely (protože tady prakticky žádné vedlejší postavy nejsou, jen horda NPC, tj. neschopných postradatelných charakterů:-)) a v přímočarém ději, kdovíproč rozděleném na kapitoly, se Helander soustředí pouze na akci s krátkými přestávkami mezi jednotlivými showdowny (předčasným vrcholem filmu je honička náklaďáku s motorkami).

Akce díky tomu sice mírně přibylo, nicméně na svižnosti děje se to kupodivu nijak zvlášť neprojevilo (dvojka trpí propady tempa stejně jako jednička) a ani řemeslným zpracováním nebo choreografií ze židle nezvedne (v některých scénách mi přišla vyloženě špatně sestříhaná). Bodycount dosahuje solidních hodnot a nějaké vydařené fatality se slušnou dávkou gore by se ve filmu také našly, ale co z toho, když je to všechno přebito na první pohled digitálním faceliftem (průstřely a krev, letadla, vlak). Ani finální mano a mano potyčka se do paměti ničím nevryje (jako by na pořádnou bitku oba pánové už fyzicky nestačili) a finále je jako obvykle zase utopené ve tmě, aby se ušetřilo pár chechtáků z rozpočtu. Nic proti tomu, pokud to za pár let Helander (nebo někdo za něj) dotáhne na trilogii, ale kdyby ne, tak plakat kvůli tomu nebudu.

13 Days, 13 Nights 7/10

Talentovaný šikula Bourboulon po výletu mezi mušketýry tentokrát zavítal do nedávné současnosti a touhle skoro až dokumentárně pojatou historkou o závodě s časem a nevypočitatelným nepřítelem, založenou na skutečných událostech, na pomezí psychologického dramatu a politického thrilleru, znovu potvrzuje vynikající režijní formu.

Prakticky neznámá kapitola z ostudného závěru dvě dekády trvající spojenecké kampaně boje proti mezinárodnímu terorismu, zachycená perspektivou příslušníka ochranky na poslední spojenecké ambasádě v provozu, u které se začínají srocovat davy uprchlíků, protože v ní spatřují poslední možnost, jak si evakuací ze země zachránit život před nastupující nadvládou zfanatizovaných islámských radikálů, se v jeho rukou proměnila v další vydařenou žánrovku.

Což je o to pozoruhodnější, že oproti předchozí dobrodružné jízdě "všichni za jednoho, jeden za všechny" se v tomhle procedurálním vyprávění po příběhové stránce prakticky nic zásadního nestane (skupina uprchlíků je naložena do autobusového konvoje a následně evakuována z ambasády na letiště, přičemž na trase potkává různé nebezpečné živly z řad muslimských fundamentalistů, kteří se jí staví do cesty s nejasnými úmysly a značnou početní převahou).

V celém filmu dojde na jednu (realisticky natočenou) explozi, jinak se obejde bez vypálení jediného výstřelu (výstražnou střelbu do vzduchu nepočítám), přesto si film dokáže udržet svižné tempo po celou dobu stopáže a zásobovat diváka sympatickou dávkou napětí od úvodních titulků až do adrenalinového finále, přičemž se může opřít o výborné herecké výkony (charismatický Zem po The Edge Of The Blade dostal další chlapáckou roli ušitou na míru) a nezapomíná při tom na silné dramatické/emocionální scény (vyjednávání s radikály, prohlídka konvoje, obležení davem uprchlíků, rozhovor s nezkušenou příslušnicí armády, hrouda hlíny, atd.), parádně zrekonstruovanou atmosféru všudypřítomného chaosu a nefungující logistiky a překvapivě vysoké produkční hodnoty (výprava, kompars a lokace působí maximálně uvěřitelně).

After The Hunt 6/10

Excentrický Guadagnino nepatří mezi mé favority a nic se na tom nezměnilo ani s jeho nejnovějším počinem, protože tohle psychologické drama z univerzitního prostředí o obvinění profesora studentkou z nepřístojného chování sice pokládá spousty provokativních otázek napříč mnoha společensky rezonujícími tématy (sexuální násilí, sekundární viktimizace, plagiátorství, cancel culture, atd.), ale nepřináší žádné odpovědi a utápí se v nejednoznačnosti vyznění příběhu i motivací postav, takže si divák z filmu může odnést prakticky cokoliv (například pocit ztráty času:-)).

Po povinné expozici se vzneseným obviněním se děj po zbytek filmu nikam zásadně neposune, přičemž přes nespočet dialogových výměn zůstávají charaktery a motivace postav až do samotného konce záhadou (v podstatě ani není jasné, na čí straně sporu se hlavní postava nachází, protože v průběhu děje střídavě sympatizuje s oběma), z minulosti se vynořují temná tajemství, aniž by bylo zřejmé, jaký vliv měly/mají na aktuální chování postav a do toho vstupují další motivy (falšování receptu, hospitalizace), u nichž lze polemizovat nad smysluplným důvodem jejich přítomnosti v ději.

Nepřesvědčivý dojem z narativu pak stvrzuje epilog ze současnosti, u kterého lze jen marně přemítat, zda a jak se vyvinul vztah ústřední dvojice postav po prožitých událostech a co mělo být vlastně pointou celého filmu. Po herecké stránce podává casting kvalitní výkony (zejména pánové Garfield a Stuhlbarg navzdory skromnému prostoru odvádějí skvělou práci). Jinak ovšem Guadagnino opakuje stejné chyby, kterých se dopustil minule, tj. nepříliš podnětný děj, rozvláčné tempo, nečitelné postavy, neuspokojivé finále a přepálená stopáž, přičemž oproti předchozím mistrovým kouskům tentokrát nezaujme ani audiovizuální zpracování (žádné stylové hrátky s kamerou, hudbou a střihem se tady nekonají).

The Hunger Games: Sunrise On The Reaping

Koukám, že kravaťáci ve studiu neztrácejí čas, předloha vyšla teprve před pár měsíci a adaptace už je na cestě:-). Vypadá to, že to bude nepřekvapivě zase úplně to samé, co minule (a předminule, a předminule, atd.) a tentokrát bohužel bez účasti Lawrence nebo Zegler, což byly jediné důvody, proč jsem se na tetralogii a prequel podíval, ale tohle dostaveníčko asi taky nevynechám, protože ten doprovodný casting je jedna velká parádička. Vidět v jednom filmu Fiennese, Close, Plemonse, Fanning, Hawke a Taylor? Ano, prosím:-). Tak snad mě Lawrence nepodrazí a nebudou ve filmu jen do počtu.

Anemone 6/10

Návrat Day-Lewise po dlouhých letech v důchodu zpět k hereckému řemeslu vzbuzuje zvědavost automaticky a pokud se k tomu ještě podílí na scénáři a svůj comeback svěří do režijních rukou synátora, který tímhle komorním rodinným dramatem debutuje, tak výsledek stojí za pozornost dvojnásob. Bohužel je to jediný důvod, proč se jejich společné dílo vryje do paměti, protože o co lépe se oběma vede před a za kamerou, o to hůře si poradili za psacím stolem a ve střižně.

Což je škoda, protože ústřední dvojice Day-Lewis (po kdovíkolikáté potvrzuje svou pověst) a Bean (zase pro jednou dostal roli, ve které může naplno ukázat svůj herecký rejstřík … a porušit dlouholetou tradici, tj. dožít se závěrečných titulků:-)) nepřekvapivě předvádí herecký koncert (sledovat oba matadory, jak spolu hrají bez jediné pronesené repliky jen skrze všeříkající výrazy ve tváři a vzájemné pohledy je zážitek) a junior dokazuje, že umělecký talent podědil prostřednictvím vynikající práce s atmosférickou kamerou (některé záběry zejména přírodních scenérií jsou doslova úchvatné) a hudbou.

Po příběhové stránce se ovšem jedná o typickou festivalovku s příměsí nefalšovaného artu, tj. jednoduchý (ne-li triviální) děj s minimalistickými dialogy (jak množstvím, tak vyřčenými informacemi), který se odvíjí v nadmíru pomalém tempu a vypravěčsky natolik úsporně, že si divák musí značnou část děje domýšlet, o co vlastně ve filmu jde (důvod, proč se Bean vydává za Day-Lewisem, je nastíněn až v polovině filmu a jaký je účel jeho návštěvy vyjde najevo ještě později), což stojí v kontrastu s přespříliš ambiciózní stopáží a nepříliš dramaticky/emocionálně silným klimaxem bez katarze a nebo pointy.

Fire And Water: Making The Avatar Films 8/10

Je to v podstatě jen jedno velké promo na dvojku a trojku, respektive důkaz místo slibů strejdy Camerona pro všechny pochybovače o tom, že za charaktery v téhle značce nestojí jedničky a nuly (natož s výpomocí umělé inteligence) a následný hlasový casting ve studiu, ale poctivá/tvrdá mentální/fyzická/herecká práce všech zúčastněných před i za kamerou (převážně v podvodních nádržích a pomocí hi-tech technologií, obojí navržených a postavených na míru, z čehož si lze udělat vcelku jasnou představu o tom, v čem studio utopilo ten gigantický půlmiliardový rozpočet za oba filmy - a to navíc do jisté míry zredukovalo náklady natáčením dvojky a trojky současně:-)).

Související odbočka: tohle poselství (žádné digitální animace a virtuální herectví, ale skutečné výkony skutečných herců) je leitmotiv nesoucí se celým dokumentem od Cameronovy úvodní zdravice až po závěrečnou sumarizující rozlučku, takže očividně existuje skupina diváků, která si navzdory masivní marketingové kampani doprovázející jedničku i dvojku, ve které se přesně toto adresovalo (obdivuhodný výkon Winslet stran zadržování dechu pod vodou, atd.), myslí, že tahle série vzniká podobným způsobem jako cgi animáky, přičemž asi není úplně bezvýznamná, protože Železný Jim cítil potřebu uvést věci na pravou míru dodatečným pohledem do zákulisí, byť tentokrát jen letem světem.

Z čehož vyplývá, že pro opravdu hluboký ponor do produkce filmů s modrásky je potřeba se poohlédnout jinde (třeba v obsáhlých bonusových materiálech dostupných na fyzických nosičích). Tahle dokumentární série (proč je to vůbec rozděleno na dvě části, když se to tematicky ani dramaturgicky od sebe nijak neodlišuje?) se navzdory názvu a podtitulu soustředí jen na performance capture herectví a natáčení v podvodních nádržích (triky, rekvizity, kostýmy, výprava a další související produkční oblasti jsou tudíž zcela pominuty), přičemž o produkci ohnivě popelavého pokračování bohužel nepadne ani slovo a slibovaný sneak peek se vcelku nepochopitelně "skrývá" uprostřed závěrečných titulků.

Bone Lake 6/10

Romantický pár si na víkend pronajme honosné sídlo, načež se objeví jiná partnerská dvojice se stejným plánem, takže nezbývá než se o příbytek podělit. Čehož hlavní postavy s postupujícím časem začínají litovat, protože z excentrických spolubydlících se vyklubou zprvu mírně podezřelá a následně vyloženě psychopatická individua. Osvědčenou psycho thrillerovou premisu s jak jinak než hororovou koncovkou proměnila Morgan v neobjevnou, ale solidní žánrovku.

Všechny obvyklé žánrové ingredience jsou na svém místě. Sympatické hlavní postavy, nevinně působící konverzace, které se pomalu, ale jistě mění v psychologický souboj nervů, nervozita přerůstá v paranoiu, intriky si podávají ruce s manipulacemi a zdánlivě pevný partnerský vztah začíná dostávat povážlivé trhliny, což následně kulminuje v závěrečné hře na schovávanou a honěnou. Potíž je v tom, že Morgan v průběhu děje jen recykluje žánrové vzorce a nedokáže ničím překvapit (audiovizuál, narativ, pointa), což platí i pro odhalení pravé podstaty věcí (karty na stůl vyloží v polovině filmu).

Stejně tak stran vyhrocených situací, respektive psychologického/fyzického terorizování ústřední dvojice, šlo ve filmu zajít mnohem dále (Speak No Evil nechává pozdravovat:-)), přičemž napětí a mírně strašidelná atmosféra se dostavuje až v samotném finále, ve kterém se dle očekávání přepne do podžánru slasheru. Bodycount vzhledem k počtu vystupujících postav nedosahuje žádných závratných hodnot, na druhou stranu tenhle nedostatek vynahrazuje kombinace vcelku vydařených fatalit a slušné porce gore (škoda, že vedle explicitního násilí se nenašla odvaha i na explicitní nahotinky:-)).

Kiss Of The Spider Woman 6/10

Tíživé vězeňské drama s originální meta nadstavbou v podobě filmu ve filmu, vzdávající poctu kýčovitým hollywoodským muzikálům, které je v jádru citlivou romancí/vztahovkou o tom, že přátelství a následně upřímnou lásku lze najít i na těch nejméně pravděpodobných místech (bez ohledu na sociální postavení, politické smýšlení a genderové založení), ovšem platí se za ni ta nejvyšší cena (jinými slovy pomíjivou chvílí štěstí a tragickým vyústěním).

Condon natočil filmovou adaptaci jevištního muzikálu, jež je sám adaptací knižní předlohy a naráží při tom na ten samý problém, jako všechny podobné pokusy z poslední doby a totiž na nenápaditou hudební složku. Fanoušci divadelní verze budou jistě nadšeni, ale všechny přítomné songy bez výjimky trpí jednotvárností/zaměnitelností (v paměti mi neutkvěl ani jeden z nich) a stejně tak hudební čísla jsou pojata vzácně nevýrazně ať už stran audiovizuálu (kamera a střih bohužel nepředvedou nic pozoruhodného) nebo taneční choreografie, což mdlý dojem z muzikálové vrstvy jen podtrhuje.

Kontrast depresivního vězeňského prostředí a záměrně papundeklových/barvotiskových kulis filmu dodává vyprávění zajímavou atmosféru, prolínání reality a fikce v doprovodu zrcadlení osudů fiktivních postav ve filmu s reálnými postavami ve vězení je fajn (škoda, že meta prvek v ději nehraje větší roli), sarkastické komentování filmového děje ze strany jedné z hlavních postav obsahuje pár vtipných/trefných postřehů (bohužel s postupující stopáží pomalu ustupuje do pozadí) a casting podává skvělé (v případě ústřední dvojice i obětavé:-)) herecké výkony, ale kdyby se film soustředil pouze na drama/romanci a muzikál úplně vynechal (tzn. šlo by o adaptaci knihy), dopadlo by to působivějším zážitkem.

Strange Harvest 5/10

Mockumentary true crime historka o sériovém vrahovi s rituálními choutky a apokalyptickými vizemi věcí příštích (ve kterých figurují paranormální síly nebo jiné dimenze a nebo taky ne, protože neurčitý/otevřený konec ve stylu Blair Witch Project pokaždé zafunguje, že ano?), zabalená do hrstky found footage záběrů s rozklepanou "dokumentární" kamerou, několika explicitních scén se slušnou gore nadstavbou, ale především tuny nezajímavých keců "vyšetřovatelů", které jsou s každým dalším segmentem "pátrání po maskovaném bubákovi", čím dál tím víc nudnější a otravnější.  

Protože se v nich divák dozví akorát to, že je policie zase o krok pozadu za pachatelem, ale nic není ztraceno, jelikož se podařilo odhalit další střípek skládačky, takže zůstaňte na příjmu (už chyběly jen hlášky o pokračování pořadu po skončení reklamního bloku:-)), což je zajímavé pár minut a to je tak vše. Tenhle procedurální kolovrátek mluvících hlav s minimální dávkou napětí, dramatu nebo emocí (která se navíc generuje jen tím, že postava předem popíše, co ne/udělala a jaké to ne/mělo následky) a stopovým množstvím strašidelné atmosféry se pak opakuje po zbytek filmu, prokládaný jen občasným fatalitami a fiktivními reportážními záběry z televize. Čehož výsledkem je, že horor to není ani omylem, navzdory rozumné stopáži se film neuvěřitelně vleče a celý koncept je vyčerpán zhruba po půl hodině filmu.

The Running Man 6/10

Krátce po sobě dorazil další kousek z mistrova pera o vražedný hrách bez hranic za účasti televizních kamer (akorát pochod smrti vystřídal běh o život) a ani tentokrát to není žádná výhra. Předchozí adaptace z 80s skončila v propadlišti dějin a jediný důvod, proč si na ni v dnešní době ještě někdo vzpomene, je přítomnost Arnieho v hlavní roli, přičemž tenhle aktuální pokus dopadne úplně stejně (respektive ještě hůře, protože velká hvězda tentokrát absentuje). Trailery totiž slibovaly mnohem stylovější a nápaditější jízdu, než jakou Wright v samotném filmu předvedl.

Výsledkem je z části nedotažená (akce, satira, napětí) a z části překombinovaná (sociální kritika, finále, pointa) žánrovka, která na všech úrovních víceméně funguje, ale postrádá jakýkoliv zapamatovatelný prvek. S nějakým world-buildingem stran fungování dystopické totalitní diktatury nebo smrtící televizní show se Wright vůbec nezdržuje (podobně jako před ním Lawrence). Přiznané nadsázky a satiry je tady poskrovnu a patřičně černohumorné momenty, vycházející z absurdní podstaty brakové předlohy, jsou přímo nedostatkovým zbožím. Naopak sociálně kritická rovina na konto moci masmédií manipulovat realitu, vykořisťování pracující třídy a bažení publika/společnosti po krvi působí pateticky a strojeně.

Stejně tak akčních atrakcí je ve filmu překvapivě málo a provedením ničím nevystupují z řady žánrového průměru. Wright už v předchozích filmech dokázal, že čistokrevná akce bez přísady humoru není jeho nejsilnější stránkou, ale tady je to ze všech jeho filmů asi nejvíce patrné, protože pomocná berlička v podobě humoru schází (Stahelski nebo Leitch by s podobnou premisou, tj. Truman Show, Fugitive a Hunger Games v jednom filmu, dokázali odehrát úplně jiné divadlo), čehož důkazem budiž potenciálně zábavná Home Alone vsuvka s barákem plným pastí a následnou hromadnou likvidací škodné, která je zahrána do outu dříve než se vůbec rozjede (správně, v traileru se ukázala prakticky v plné délce).

Ani po stránce audiovizuálu a obecně produkčních hodnot (kamera, hudba, střih, výprava) film příliš nenadchne. To nejstylovější/nejnápaditější, co se v celém filmu ukáže, je pár minut pov záběrů z televizních dronů, pronásledujících hlavní postavu. A pak je tady samotné finále, které před pesimistickým závěrem knihy nepřekvapivě zařazuje zpátečku (tipoval jsem, že studio nebude mít koule na zakončení ve stylu 911 a také že ano) a namísto toho to zkouší metodou chytré horákyně s polopatickou konspirační vysvětlovačkou a hollywoodským happy endem, což je paradoxní o to více, že ve srovnání s předchozí adaptací se film uplynulou (notně přepálenou) stopáž drží Kingovy knihy až překvapivě věrně.

P.S. Pace v roli vysloužilého soutěžícího/hlavního lovce je nejlepší postavou v celém filmu, bohužel je v ději trestuhodně nevyužitý (vyjma finální bitky je ve filmu v podstatě jen do počtu). Proč se s filmem obtěžoval Macy fakt netuším:-).

Playdate 4/10

Ukázkově generický trailer vcelku jasně naznačoval, že tohle žádná žánrová parádička nebude a v nejlepším případě diváka čeká šablonovitá obsahová výplň pro stream, na kterou zapomene ještě než skončí závěrečné titulky, ale výsledek je ještě mizernější než se z traileru původně zdálo. Ritchson je sympaťák a za každou filmovou příležitost pro něj zvedám palec nahoru, ale takhle zoufalými kousky si pod sebou tak akorát dobrovolně podřezává větev (přitom by mohl aspirovat na podobný hvězdný status, jakým v současné době disponuje Bautista nebo Cena).

Když se pomine ohraná variace na akčně komediální buddy historku s nesourodou dvojící sebevědomé mlátičky a ustrašeného losera, obohacenou o klišovitou rodičovskou/dětskou složku, co zůstane? Prostinká příběhová linka, která je nesmyslná od začátku do konce, přičemž závěrečný plot twist, kandidující na nejdebilnější pointu roku, tomu dodává korunu, humor povětšinou končící ve stádiu pokusu (zkažené záběry jsou úplně stejně komediálně impotentní jako zbytek filmu, takže očividně nebylo kde brát), rádoby vtipné citování hlášek z jiných filmů je trapnost sama, akce je jen do počtu a asi proto nestojí provedením vůbec za řeč (už dlouho jsem neviděl tak zjevně studiovou honičku v autech:-)) a hlavní záporák má ve filmu prakticky jen cameo. Plusové body jen za Ritchsona, ucházející tempo a milosrdnou stopáž.

Roofman 7/10

Spořádaný občan se z existenciálních pohnutek vydá na dráhu zločinu a řadou podivuhodných loupeží vyzve na souboj strážce zákona, načež dříve nebo později padne kosa na kámen. Podobných historek, založených na skutečných událostech a tu více tu méně přiznaně adorujících pachatele, se už v minulosti pár (ok, hromady:-)) natočilo. Takže Cianfrance udělal co? Takže Cianfrance tohle obehrané schéma přeskočil a namísto toho zkusil něco jiného.

A totiž jiné obehrané schéma s protřelým kriminálníkem, toho času trestancem na útěku, který se před spravedlností ukryje v sousedské komunitě, z čehož následně vyplyne nějaké to navazování přátelských/romantických vztahů s jejími členy a s tím související morální/milostná dilemata (typu pokračovat v hraní divadla nebo vzít nohy na ramena dokud je čas). A ono to kupodivu funguje, přestože jak to bude probíhat a jak to dopadne je jasné od začátku až do konce.

Na čemž má velkou zásluhu jednak casting, který podává příjemně civilní herecké výkony v čele s ústřední dvojicí Tatum a Dunst (škoda, že trojice Dinklage, Mendelsohn a Temple nedostane v ději o něco více prostoru), jednak Cianfranceho schopnost udržet vyprávění v uvěřitelných mezích, byť si samozřejmě reálné postavy i samotné události přizpůsobuje k obrazu svému. V rámci komediálních, romantických i dramatických scén totiž netlačí na pilu, jak by se s ohledem na absurdní téma o squatterovi v hračkářství nabízelo a celý film se mu daří balancovat přesně na hraně realistického krimi biopicu a typického hollywoodského melodramatu, aniž by v závěru sklouzl ke klišovité pohádce se šťastným koncem.

The Wizard Of The Kremlin

Hmm, maskéři odvedli slušnou práci, casting director už tolik ne:-). Dokud Law jen hází záludné pohledy, tak to ještě jde, ale jakmile svým charakteristickým hlasem promluví, tak veškerá iluze jde do háje. Kromě toho dosavadní festivalové ohlasy o nějakém nadšení nehovoří a po tomhle traileru bez ohledu na Lawa už asi chápu proč. Na podobný herecký koncert, jako předvedl Stan a hlavně Strong, to moc nevypadá a vyhrocené drama nebo emoce jsem v traileru taky nezaznamenal. Téma rezonuje, ale jinak to působí jako ničím výjimečná (dvou a půl hodinová, uff) politická konverzačka.

Hans Zimmer Live 2025 Prague 10/10

Zimmer se po roční přestávce vrátil na místo činu (tohle je třetí návštěva za poslední čtyři roky, jen tak dál:-)) a dopadlo to jako obvykle … úžasným zážitkem (nejen) pro všechny mistrovy fanoušky:-). Kde začít a při tom nehýřit superlativy? Maestro se nejprve na úvod svěřil, že matičku Prahu považuje za (jak by řekl Forrest) to nejvíc nejlepší město na světě ukazující záda i Paříži (i kdyby přeháněl, tak slyšet něco takového domorodce pokaždé potěší) a následně rozjel naprosto úchvatnou a patřičně spektakulární (hudební i světelnou) show za účasti všech obvyklých podezřelých jako je Gerrard, Govan, Garcia-Herreros (aneb Snow Owl) nebo Morake (škoda, že Guo pro tentokrát vynechala, na druhou stranu se v řadách Zimmerova multinárodního bandu letos objevila sympatická slovenská stopa:-)).

Zimmer oproti předchozím koncertním túrám vedle některých členů týmu obměnil i podobu celé show (next level, no:-)), což s sebou přineslo hned několik příjemných překvapení. Kromě tradičního prostoru pro samotné umělce, grandiózní sadě reproduktorů před nimi (basová složka byla cítit až do morku kostí:-)) a projekční stěny za nimi konečně nechyběl ani doprovodný sbor v podobě početného ansámblu z černého kontinentu (marně jsem doufal, že bude přítomen už minule a předminule, do třetice všeho dobrého to naštěstí vyšlo a rozhodně to stálo za to) a stylový hi-tech retro-tech prvek, který působil jako kombinace sálového počítače ze 70s, mixážního pultu, osvětlovací aparatury a archaické telefonní ústředny:-). Novinky pro vyprodanou arénu si Zimmer přichystal i v rámci playlistu.

Vedle dlouholetých stálic (časem prověřené klasiky Gladiator, Pirates Of The Caribbean, The Dark Knight, Interstellar, Man of Steel, Inception nebo The Lion King), které se v některých případech představily v mírně inovovaném nebo rozšířeném aranžmá, došlo i na osvěžující "katalogovky" typu Pearl Harbor (stále živím naději, že jednou si Zimmer vzpomene i na The Rock, Broken Arrow nebo Mission: Impossible 2). Při každém vystoupení zařadí Zimmer do playlistu také nějakou aktualitu (v minulosti Dune, No Time To Die nebo Top Gun: Maverick) a ani letošní štace nebyla výjimkou, takže tentokrát se dočkala premiéry F1. Změna koncepce se možná podepsala na tom, že mistrova procházka v hledišti s kytarovou exhibicí se letos nekonala a stejně tak baletí akrobacie nad hlavami diváků na pozadí Interstellaru proběhla jen skrze video projekci, zatímco minule se odehrála naživo, ale Zimmer opět celou show hýřil energií a humorem, který rozdával při každém intermezzu s představovačkami jednotlivých hudebníků až do osvědčené rozlučky ve formě Time. Výjimečně zdařilý večer tak nešlo zakončit jinak než nákupem nového merchu. Už teď se těším na příští zastávku:-).

Predator: Badlands (Bilance)

Byl jsem na Dana/Deka o víkendu a kino (plex v OVě v TDL sále) bylo zaplněno v podobné míře jako na velké sezónní blockbustery s masivními marketingovými kampaněmi, což jsem vůbec nečekal, ale o to více oběma tleskám:-). 

Velký palec nahoru, že se opakuje tržební scénář s posledním Alienem (Prey zamířil jen na stream a spokojení fanoušci po premiéře volali u dalších filmů po kinu. Původně stejně koncipovaný Romulus tedy přesměrovali do kina … a fanoušci film v pokladnách naštěstí podrželi) a kravaťáci dostali od publika jasný signál, že o obě značky je v kinech stále velký zájem (i když rezonuje primárně u staršího publika, které si cestu do kina v dnešní době hledá docela složitě), čímž je potenciální crossover zase o něco blíže realizaci (zestárlý Conan je nadobro mimo hru, zestárlý Dutch ještě ne:-)), o jistotě dalších sequelů ani nemluvě.

Plus je fajn sledovat, že na Trachtenbergovy vytrvalé snahy přinést do série něco nového (v rámci možností originálního) a nerecyklovat jen ten samý syžet pořád dokola (na což nakonec doplatil Terminator) cílovka slyší a dokáže to svými peněženkami ocenit. Po akvizici bych nikdy nevěřil, že se něco takového stane, ale moloch Disney se o jeho rodinné klenoty stará lépe než to dělal samotný Fox (v podání Scotta, Blacka a víceméně i Antala).

---

S každým dalším filmem obě značky k sobě přibližují víc a víc (další mimozemské potvory v obou sériích, časový skok u Badlands do období Aliena a samozřejmě přítomnost androidů), takže kam to celé Disney směřuje je úplně jasné, otázkou jen je, kdy se tak stane. A až se tak stane, tak to neznamená, že by vedle toho nemohly bez problému existovat standalone sequely (tak jako vedle Badlands stojí animák Killer of killers).

Obě značky se po letech zase dostaly do záře reflektorů a vlna oživování starých nápadů/projektů/značek je v poslední době na vrcholu (Matrix, Maverick, Ghostbusters, Beetlejuice, Karate Kid, naposled Mummy, Gremlins, atd.), takže pořád doufám, že si studioví hlavouni nakonec vzpomenou i na toho pátého Aliena, když o něm Weaver nedávno zase (pochvalně) mluvila. Kdyby tohle Disney odklepl, tak mám mokro v kalhotech:-).

---

Na ta finanční čísla Predatora je fakt smutný pohled. Věřil jsem, že s ohledem na pozitivní ohlasy kritiků i diváků minimálně 250 mega nebude problém, ale vypadá to, že Trachtenberg a spol. budou mít co dělat, aby se dostali alespoň na nulu (bez započtení kampaně). Kdyby to byla podobná blitka jako v případě Blacka, tak neřeknu ani slovo, ale frajer s dredy poprvé v hlavní roli, spousta nových nápadů, fan service obsah, propojení s Alienem. Co chtít víc?

Velká škoda, že Predatora nepodrželi soudruzi podobně masivně jako posledního Aliena, u kterého se složili skoro na třetinu celkových tržeb. A teď koukám, že Badlands se u nich (a to zdaleka) nechytá ani na tržby toho Blackova nepodarku, tak to mi zůstává rozum stát (kolikže kin od 2018 to postavili?). Doplatil na nějakou aktuální situaci (silná domácí konkurence, geopolitika, skvrny na slunci?) nebo slovy Ripley: "To šlo IQ tak rychle dolů, co byl Yautja pryč?":-)

Good Fortune 6/10

Nesourodá dvojice, pohybující se na opačném konci společenského žebříčku, si nějakou podivuhodnou shodou okolností (v tomto případě zásahem snaživého leč nešikovného anděla) prohodí role a především sociální postavení, z čehož následně pramení nejrůznější zábavné situace s rozumnou dávkou sociální kritiky stran obtížných životních poměrů pro pracující třídu a samozřejmě nepostradatelným morálním poselstvím/ponaučením na konci.

Podobná premisa se dočkala filmového zpracování už nesčetněkrát, takže o tom, jak tahle výměna bude v průběhu děje probíhat a jak to celé skončí, bylo rozhodnuto předem (žádné překvapení se tady neodehraje, tudíž po příběhové stránce je film od začátku až do konce značně předvídatelný). Což nemusí být nutně problém, za předpokladu, že tvůrci dokážou povědomou šablonu zaplnit zajímavým obsahem. Což se debutantovi Ansarimu podařilo tak napůl.

Předně totiž nemá jasno v tom, kdo je vlastně hlavní postava filmu a tak v průběhu filmu vystřídá perspektivu všech tří charakterů, aniž by tím ovšem do filmu vnesl nějaký nový úhel pohledu (všichni tři totiž prožijí ty samé životní situace, vyplývající z nedostatku financí). Stejně tak komediální potenciál téhle historky Ansari nezvládá vytěžit naplno (v rámci vtipných/absurdních/dojemných scén šlo zajít mnohem dále) a romantická linka je tady jen do počtu (což vede k zamyšlení, proč se ve filmu vůbec vyskytuje?). Největším pozitivem je Reeves, jehož mírně toporné herectví se pro roli nezkušeného anděla poznávajícího, co to znamená být člověkem, skvěle hodí. Tudíž je škoda, že nedostal více prostoru.

Predator: Badlands 8/10

Trachtenberg znovu (letos už podruhé) vrací úder a (dtto) trefuje střed terče:-). A podařilo se mu to podobně neotřelým způsobem jako minule a předminule, tj. opakuje úspěšný recept, podle kterého ukuchtil už Prey a Killer Of Killers (starý známý ultimátní lovec v nových kulisách a obecně kabátku) a výsledkem je tentokrát ... SW s Predatorem:-). Respektive napůl akční a napůl komediální sci-fi safari v mimozemském zooparku, ve kterém se najde prostor pro infantilní humor, v rámci možností explicitní násilí i pomrknutí na fanoušky skrze spousty fan service obsahu.

Jasně, mimozemský rastafarián poněkud vyměkl a najednou se poplácává po zádech s potenciální kořistí, ale to je prostě dáno family friendly ratingem (eRko nepřekvapivě, ehm, bolestně chybí - krvavé/brutální fatality vzhledem k absenci lidí pominu, ale doslova skautský slovník při vzpomínce na nekorektní hlášky z předchozích filmů ("You're one ugly motherfucker!":-)) docela zamrzí) a skutečností, že legendární sběratel trofejí je konečně v hlavní roli a je potřeba u publika vyvolat nějaké ty sympatie (proto se i přistoupilo ke zjednodušení designu masky pro čitelnější vyjádření emocí).

Největší výtka směřuje ke komickým prvkům, které jsou v některých případech určeny pro dětské publikum (jako ve SW), načež o pár minut později následuje nějaká vážně míněná/násilná scéna s rodinnými traumaty/likvidací mimozemského šmejdu z vesmíru. Prostřední "odpočinková" část, ve které se primárně budují vztahy a dojemně se vzpomíná na mrtvé/ztracené bratry/sestry, by si zasloužila zredukovat jen na nezbytně nutné minimum, protože během ní dochází ke znatelnému propadu tempa. A konečně na konto hlubšího ponoření do kultury, hierarchie nebo kodexu cti frajerů s dredy toho v ději bohužel moc nepadne (přitom kdy jindy na to mělo dojít, než ve filmu s hlavní postavou z jejich řad?). 

Trachtenberg tohle mírné zaváhání ovšem bohatě vynahrazuje jinými diváckými atrakcemi. Hlavní postava je vybavena jasnou charakterizací/motivací hned v úvodních minutách filmu (tudíž žádné zbytečné zdržování s povinnou expozicí se nekoná), ve kterých dokonce proběhne výlet na domovskou planetu (na což čekám od konce jedničky, nicméně jsem doufal, že se tady ukáže nějaká civilizace a ne jen pustina uprostřed ničeho, která by se mohla rozprostírat úplně kdekoliv:-)) a okamžitě se jde na věc (byť na patřičně vydatnou dávku akce dojde prakticky až v samotném závěru).

A totiž zábavný survival s vtipným glosováním ze strany polovičního androida (Fanning a Schuster-Koloamatangi mají slušnou buddy chemii), několika skvělými nápady (vlastní jazyk po vzoru Avatara, nové mimozemské potvory, biologická náhrada plasmového kánonu a obecně organická výzbroj do závěrečné bitvy založena na místní fauně a flóře a nikoliv hi-tech vychytávkách), nepostradatelnými referencemi na Predatora i Aliena (zeď s trofejemi, zlobivá AI MU/TH/UR, sprint v korunách stromů, finální potyčka s powerloaderem), dalším propojením kánonu, respektive přípravou na nevyhnutelný crossover s xenomorphem (sběr vzorků pro divizi biologických zbraní) a několikanásobným klimaxem po vzoru Camerona (přičemž i roztomilý čtyřnohý sidekick ve filmu není jen na okrasu, respektive pro zasmání, ale plní v ději nějakou úlohu).

The Smashing Machine 6/10

V poslední době se podobných sportovních dramat/biopiců o nějaké mlátičce v ringu/kleci vyrojilo požehnaně a tohle je bohužel jen další v řadě. Pro Johnsona to byla z pochopitelných důvodů srdeční záležitost a šance se konečně vymanit z dlouholeté herecké škatulky. Pro Safdieho zase příležitost se na režisérské stoličce osamostatnit a dokázat, že zvládne autorské projekty i bez cizí pomoci. To by si ovšem oba jmenovaní museli nejprve ujasnit, o čem tenhle film má být. Tedy kromě toho, že dělá medvědí službu self promo reálnému předobrazu hlavní postavy. 

Na konto pohledu do zákulisí tohohle sportu/podniku nepadne ve filmu prakticky ani slovo (zápasníci vs pořadatelé vs sponzoři vs média vs fanoušci). Takže ani moc nepřekvapí, že samotné zápasy jsou v ději jen do počtu a Safdie navzdory zhusta použité záměrně rozklepané dokumentární kameře a chaotickému střihu dělá vše proto, aby nepůsobily jakkoliv strhujícím dojmem (kamera se do ringu/klece nepochopitelně vůbec nepodívá, takže nějaké napětí nebo drama, natož nával adrenalinu, se nekoná, navíc bitky jako takové nevypadají autenticky, ale divadelně/naaranžovaně).

Po příběhové stránce to pak není o mnoho lepší. Vyjma závěrečné konfrontace, ve které konečně vyplují na povrch nějaké emoce a myšlenkové pochody ústřední dvojice, se celý děj točí v kruhu (hlavní postava se potýká s pocitem porážky, závislostí a především toxickým vztahem, který řeší … nijak a to je vše), přičemž přítomnost některých scén ve filmu nedává žádný smysl, protože jejich výpovědní hodnota o čemkoliv se limitně blíží nule (k čemu nakupování suvenýrů, výlet na pouť, kolaps trenéra, epilog ze současnosti?). Film tak zachraňuje jen skvěle hrající Blunt, slušně hrající Johnson a potenciálně nosná vedlejší linka přátelství/rivality s Baderem, která ovšem dostane minimum prostoru. 

Frankenstein 6/10

Poslušně hlásím upíři versus monstra na body jedna nula. Pomyslný souboj, kdo svým autorským uchopením osvědčené literární/filmové klasiky o ikonické hororové postavě letos rozbije bank, vyhrál (nutno poznamenat, že na celé čáře) šikula Eggers. Osvědčený řemeslník del Toro natočil precizní adaptaci, která pracuje jako přesný hodinový stroj, ale chybí tomu to nejdůležitější a to je synergie všech jednotlivých částí. Paradoxně to del Toro zkouší s prakticky totožnými esy v rukávu jako Eggers, ale dosahuje úplně jiného (o dost méně působivého) výsledku.

Příběhová linka se na mnoha místech věrně drží předlohy, zatímco na mnoha jiných se od ní odklání. Což by nebylo nic proti ničemu, pokud by učiněné změny měly nějaký přínos, ale většina novinek spadá do kategorie nepodstatných variací. Historka o tom, zda ve zrůdě nepřebývá člověk a naopak, tady byla už v tolika podáních, že další převyprávění bez něčeho navíc (ať už po stránce formy nebo obsahu) už nedokáže ničím překvapit nebo upoutat bez ohledu na hvězdný casting nebo vysoký rozpočet. A rozvláčné tempo s přepálenou stopáži filmu taktéž nepomáhají.

Na jednu stranu lze pochválit produkční hodnoty stran povedené výpravy a kostýmů (nicméně více než dvojnásobný rozpočet oproti Nosferatu na filmu není nijak poznat). Na druhou stranu si del Toro vypomáhá mohutnou dávkou laciného digibordelu (očividně digitální oheň, zvířata a veškerá zranění a krev), která u podobné dobové žánrovky působí jako pěst na oko. Potěšit dokážou explicitní fatality se sympatickým množstvím vynalézavého gore (byť jak jinak než také z jedniček a nul). Naopak s designem samotného monstra, respektive jeho maskou, si šlo vyhrát o poznání více.

Napětí prakticky absentuje, stylová gotická atmosféra probleskuje jen nárazově (většinou se tak děje za bouřky/deště:-)) a nějaké drama a především emoce se dostavují jen výjimečně. Casting bez výjimky podává kvalitní herecké výkony, ale klacky pod nohy mu průběžně hází papírem šustící dialogy a papundeklové momenty (v některých scénách film připomíná spíše divadelní inscenaci s nuceným přednesem naučených replik než duchaplné rozhovory živoucích postav), které jen podtrhuje nepřesvědčivý OST (v některých scénách svou náladou funguje, v některých absolutně selhává).

Black Phone 2 7/10

Jednička měla nedostatků více než dost (a horor to navíc nebyl ani omylem), ale vydělala balík, takže tady máme dvojku. A navzdory očekáváním, která byla s ohledem na předchozí film nastavena poměrně nízko, se kupodivu pro jednou zase stal zázrak a dvojka sice zhusta vykrádá klasiku A Nightmare on Elm Street a obejde se při tom bez černého humoru a vynalézavého bubáka, prohánějícího se ve snech svých obětí, ale po kvalitativní stránce jedničku převyšuje.

Za což může hned několik věcí současně. Derrickson se odpoutal od prostinké předlohy z minula, čímž odpadlo několik výtek k jedničce (nelogické chování postav, nedostatečné rozvedení mnoha vedlejších linek), a zkusil něco (staro)nového. Návrat pana telefonisty zpět na scénu díky tomu nabídne slušně mysteriózní detektivní linku (kdo, co a proč), která se následně překlopí ve svižnou a napínavou hru na honěnou na pomezí reality a snu, přičemž se při tom nezapomene ani na nápadité prohloubení mytologie (sice v podobě berličky jménem retcon, nicméně smysluplně zdůvodněné).

Hawke je ve filmu bohužel upozaděn v podobné míře jako minule, na vysloveně strašidelnou (natož mrazivou) atmosféru v průběhu děje prakticky nedojde a ani fatality moc prostoru nedostanou, s čímž souvisí i neuspokojivý bodycount, ale casting ústřední dvojice potvrzuje výbornou hereckou formu i vzájemnou chemii z předchozího filmu (sympatická McGraw prokazuje svůj talent, ale ani Thames za ni příliš nezaostává), pár funkčních lekaček je přítomno, napětí se dávkuje průběžně a v dostatečném množství, na gore atrakce také dojde (eRkový rating úřaduje naplno - exekuce okenní tabulí je laskomina), "snový" koncept vypůjčený od strejdy Cravena je vytěžen do slušné míry (prolínání reality a snu, sen ve snu), neokoukané zimní/zasněžené prostředí je fajn nápad a patřičně vygradované finále se povedlo. Po jedničce bych nevěřil, že to někdy napíšu, ale tahle série přece jen nějakým zábavným potenciálem disponuje, takže sem s trojkou.

Michael

Fuqua patří do režisérské kategorie hit or miss (na prdel jsem si z jeho filmů sedl jen u Training Day, zbytek se pohybuje od ok po meh) a Logan má svá nejlepší léta za psacím stolem taky za sebou, ale pokud to nějak zásadně neprokaučovali a zopakují úspěšný recept Bohemian Rhapsody (maximální fan service, minimální, respektive nulová, kontroverze - což je prakticky tutovka, jinak by od rodiny nedostali práva na songy:-)), tak mají zaděláno na podobný úspěch a cashgrab jako v případě Mercuryho a spol. (viz měsíční počet posluchačů na Spotify, který překonává jak Queeny, tak třeba i Beatles).

---

Podobně neúprosná čísla měly do letoška automotive žánrovky nehledě na jejich kvalitu. A pak přišel Pitt s F1. Srovnání s Presleym, Johnem nebo Marleym je zavádějící. Jackson je v popularitě někde jinde. Ne kdysi dávno, když byl na vrcholu a to je jen něčí dojem, ale právě teď a na základě tvrdých čísel.

Jasně, ne každý z pravidelných posluchačů automaticky zamíří do kina, ale ta základna potenciálních návštěvníků je tady prostě znatelně větší. Fanouškovskou základnu není radno podceňovat, což dokázali jak Queeni a Swift, tak z jiného soudku třeba Mario nebo Minecraft, případně Wicked. Jedna z věcí, kterou to můžou podělat, je to aktuální marketingové mlžení, zda to bude jeden (tříhodinový) film nebo to rozdělí na dvě části, tj. co všechno v tohle filmu ze života Jacksona vlastně pokryjí. Jinak to ale bude fanoušky maximálně hladit po srsti, ergo maximální profit.

The Rats: A Witcher Tale 5/10

Netflix pokračuje v rozšiřování zaklínačského univerza dalším nepodstatným (tentokrát live action) dodatkem. Novinkou je pouze těsné (respektive až moc těsné:-)) provázání s mateřskou sérií. Dobrou zprávou je, že tahle origin bokovka o bandě vedlejších postav z aktuální sezóny naštěstí nedosahuje nekvalit seriálového spin-offu Blood Origin. Špatnou zprávou je, že naneštěstí nedosahuje kvalit dvojice anime přídavků Nightmare of the Wolf a Sirens of the Deep.

Ten masivní spoiler stran finále poslední sezóny doslova v první minutě filmu si mohl Netflix fakt odpustit (největším paradoxem je, že nemá v ději žádné opodstatnění a kdyby tahle historka začala jen voiceoverem Copleyho o tom, jak partičku zlodějů před událostmi ze seriálu potkal a šlo se rovnou na retrospektivní vyprávění, tak by to celé fungovalo úplně stejně) a vzhledem k prequelové podstatě je bohužel od počátku jasné, které postavy se dožijí závěrečných titulků a které nikoliv, ať už se jim v průběhu filmu stane cokoliv, takže něco jako divácká obava o jejich osud se nekoná.

Příběhová linka s plánováním a následným provedením heistu je bohužel značně jednoduchá a ideálně by vystačila na půlhodinovou epizodu. Tady je roztažena na celovečerní stopáž, takže výsledkem je spousta dialogové výplně a budování vztahů a skromná dávka napětí a atmosféry, natož nějaké akce. Vzhledem k přítomnosti flashbacku v ději, který je sám o sobě flashback, nepřekvapí ani finální plot twist stran skutečné identity zde vystupujícího monstra. Nicméně co nezvládá narativ, to zachraňuje outsider Lundgren a badass Copley (škoda, že mano a mano bitka nedostala více prostoru).

The Paragon 4/10

Za hodně málo peněz hodně málo muziky. Respekt k debutantovi Duignanovi, že něco takového dokázal natočit doslova za pár dolarů v podstatě svépomocí, ale zase a znovu se potvrdilo, že bez ohledu na rozpočet pokud ve filmu nefunguje základ, tzn. samotný narativ a charaktery, tak Houston hlásí velký problém. Mizivé produkční hodnoty pak výsledné dílo zkázy jen podtrhnou. Premisa s paranormálními schopnostmi (ala Scanners), cestováním časem/paralelními dimenzemi (ala Donnie Darko) a nelineární vyprávěcí strukturou (ala Following) je fajn, ale tím pozitiva jak začínají, tak i končí.

Nesympatická hlavní postava (což byl možná záměr a na konci si projde něčím jako charakterový oblouk, ale její osud mi byl po celý film ukradený), nezajímavý a v první polovině filmu vyloženě nudný děj (tohle je přesně ten typ filmu, u kterého jen rezignovaně čekám, zda se časem/někdy/nakonec rozjede a samozřejmě to dopadne pokaždé stejně), pomalé tempo, nedostatek humoru (těch pár sarkastických hlášek stojí tak akorát za mírné pozvednutí obočí) a na podobně ambiciózní historku extrémně nuzný rozpočet, který si v těch několika málo akčnějších scénách "psycho duelů" v podobě zírání postav přímo do kamery s barevnými filtry vybírá krutou daň (všechny do jedné působí lacině a směšně).

Him 4/10

Dal jsem tomu šanci kvůli nadějnému traileru, který sliboval netradiční kombinaci sportovní žánrovky s psychologickým hororem s metaforickou nadstavbou v podobě intenzivního, posléze podivného a nakonec šíleného fotbalového boot campu, na kterém se potkává bizarní psycho trip se surreální atmosférou a stylovým audiovizuálem. A zase jsem naletěl, protože samotný film vyjma sem tam stylového audiovizuálu bohužel nic z toho nedodal.

S podobnými ingrediencemi by někdo jako Aster nebo produkující Peele (proč jej zrovna tenhle pitch zaujal, je zřejmé na první pohled) bych schopen natočit zábavný žánrový kousek a ještě by k tomu přidal nějaký sociálně-kritický přesah. Bohužel jej natočil někdo jako Tipping, který sice nemá problém vyprávět pomocí obrazu a zvuku (kompozice některých záběrů za doprovodu úderného OST je fajn), zato má problém s dramaturgií a především narativem jako takovým.

Něco alespoň trochu zajímavého se odehraje až čtvrthodiny před koncem, do té doby je divák nucen sledovat nepříliš originální a místy vyloženě nudnou variaci na všechny podobné sektářské historky, která po většinu stopáže nedokáže nabídnout napětí, drama, atmosféru, ani gradaci děje (hlavní postava si nesáhne na dno svých psychických/fyzických sil, s patřičně wtf scénami šlo také přitlačit na pilu o poznání více a mytologické/alegorické vsuvky jsou tady čistě jen do počtu), přičemž to nezachraňuje ani závěrečná gore porcovačka, protože spadá do kategorie "příliš málo, příliš pozdě".

Playdate

Ritchson je sympaťák a za každou filmovou příležitost pro něj palec nahoru, ale nevím, jestli zrovna podobné šablonovité výplachovky pro celou rodinu, které mají za účel jen rozšířit počet katalogovek na streamu o další obsahovou výplň, jsou ideálním způsobem, jak se vymanit z televize.

Podle traileru to vypadá na další variaci ohrané buddy historky, ve které se jen střídá frajer na pozici mlátičky. Když to není Bautista, tak je to Cena, případně Wahlberg, a teď pro změnu i Ritchson. Jestli se pletu, tak sláva a třikrát hurá, ale hádám, že na konci závěrečných titulků si nevzpomenu, o čem to vlastně bylo.

The Cut 6/10

Vysloužilý boxer dostane šanci (z největší pravděpodobností poslední v životě) se vrátit zpět na vrchol a dokázat publiku, svému nejbližšímu okolí a především sám sobě, že ještě nepatří do starého železa. K tomu ovšem potřebuje shodit nabraná kila na předepsanou hmotnost, jinak se žádné utkání o titul nekoná. Takže následuje závod s časem a souboj s mnohem těžším protivníkem, než je soupeř v ringu, tzn. s vlastní vůlí a hlavně digitální váhou:-).

Kdo od nejnovějšího Ellisova kousku očekává standardní sportovní drama z boxerského prostředí ala Rocky a podobné from zero to hero žánrovky, bude nevyhnutelně zklamán. O samotný box a poskakování v ringu tady totiž vůbec nejde. Ellis namísto toho servíruje komorní psychologické drama ve stylu Black Swan o jednotlivci, který je ochoten pro svůj sen/cíl obětovat vše a při tom bojuje jak s nároky, které na něj klade daná profese, tak i vnitřními démony.

Extrémní hubnoucí kůra, kterou hlavní postava podstupuje pod dozorem nesmlouvavého "kouče", připomene pro změnu podobnou mentorskou lekci ve Whiplash. Tréninková montáž, roztažená na celovečerní stopáž a občas proložená flashbacky z neradostného dětství, tak logicky nekončí samotným zápasem (protože, jak zazní přímo ve filmu, cesta je cíl), ale bizarním psycho tripem a záměrně absurdním finále. Podobné téma už bylo zpracováno mnohokrát a Ellis ničím z řady nevystupuje, nicméně Bloom, Balfe a obzvláště Turturro podávají skvělé herecké výkony, které vytahují film nahoru.

Americana 6/10

Naivní servírky, osamělí kovbojové, revoltující indiáni, najatí gangsteři, radikální patriarchové, nepoctiví překupníci, reinkarnované děti, utlačované dcery a mezi nimi klasický MacGuffin tentokrát nikoliv v podobě tradičního balíku prachů (i když na něj taky nakonec dojde), ale cenného indiánského outfitu, který všechny zmíněné figurky na šachovnici posune do pozice "všichni proti všem". Ideální výchozí podmínky pro zábavnou krimi komedii ve stylu ranných "coenovek", které sice Tost ve svém debutovém kousku nedokázal proměnit v nějakou žánrovou parádičku, ale co by za to Coen v současné formě dal, aby jeho poslední filmy dopadly alespoň takto. 

Tost recykluje osvědčené žánrové vzorce vskutku poctivě, takže v jeho konverzační historce z typického amerického zapadákova nechybí typově skvěle vybraný casting, partička různorodých/bizarních postav, z nichž zdaleka ne všechny se dožijí závěrečných titulků, přímočará příběhová linka (jak jinak než rozdělená na kapitoly), šikovně propojující osudy jednotlivých postav, které se uzavřou na finálové párty s decentní dávkou akce, ani obvyklé ingredience žánru (mrtvoly, krádeže, podrazy, atd.). Co naopak Tost postrádá je větší zastoupení humoru (velká chyba, protože podobný typ žánrovek je bez vydané porce černohumorné složky poloviční). Stejně tak stran konfliktních situací (jinými slovy dramatu a napětí) šlo zajít mnohem dál a stran tempa alespoň v samotném závěru se mohlo přepnout na vyšší rychlostní stupeň.

Avatar: Fire And Ash (Bilance)

Letos to stran blockbusterových eventů je vyloženě tragédie, takže hlad po nich je obrovský (kdo by si ještě nedávno pomyslel, že F1 dokáže vytáhnout z peněženek přes 600 mega, i ta slaboučká osmička M:I překonala podobně slaboučkou sedmičku, o ultra generických dinosaurech se skoro 900 mega ani nemluvě), od premiéry budou mít modrásci volné pole působnosti tři (!) měsíce (srovnatelná big budget konkurence je až v březnu Project Hail Mary), což se vzhledem k tomu, že tahle značka není sprinter ale vytrvalec, rovná bianco šeku a v neposlední řadě je to biják od Casey kurva Rybacka Jima železňáka Camerona, což je svátek samo o sobě (narativ může být pro leckoho diskutabilní, ale o tom, že po řemeslné stránce Cameron zase ukáže záda celému Hollywoodu, snad nepochybuje nikdo).

Pokles tržeb oproti dvojce nejspíše bude (moc nových diváckých atrakcí se v trailerech neukázalo a vypadá to prostě jen jako druhá (tříhodinová:-)) polovina jednoho filmu, to neokoukané sopečné prostředí měli v kampani mnohem více akcentovat), ale výše zmíněné okolnosti trojku podle mě vytáhnou na dvě miliardy. Možná těsně nad/pod, ale nakonec meta padne. Jestli ne hned při premiérovém uvedení, tak po kolečku následných re-releasů určitě (divím se, že Disney spolu s dvojkou neposlal letos do kin znovu i jedničku, magická meta tří miliard by byla zase a pár mega blíže:-)). Camerona neradno podceňovat v jakémkoliv ohledu, takže počítám, že se dvojka zastaví někde mezi dvěma miliardami a tržbami dvojky. Kdybych si musel tipnout přesné numero, tak třeba 2025 (a šest nul) by byla docela pěkná bilance:-).

---

Věřím, že strejda Cameron ještě neřekl poslední slovo. Divácké reakce jsou na podobné úrovni jako u dvojky (jasně, nějaký propad v hodnocení tam kvůli faktoru "více téhož" a opět otevřenému konci nepochybně je, ale nejde o nic zásadního, co by film v očích masy nějak poškodilo) a až do března s nástupem Project Hail Mary nebudou mít modrásci v kinech žádnou (natož vážnou) konkurenci, která by se dala považovat za big event blockbuster. 

Sázím na to, že to Cameron znovu uhraje na "titanicový" efekt trvalky a trojka sice bude v dalších týdnech přisypávat relativně málo, ale dost dlouho na to, aby se k dvoumiliardové metě dříve nebo později (když ne v premiérovém běhu, tak s pozdějším re-release kolečkem, které před uvedením čtyřky tutově proběhne) nakonec dostala. Být na místě Camerona, tak v nějakém rozhovoru na začátku roku bych znovu postrašil cílovku, že pokud trojka dostatečně nevydělá, tak žádné rozuzlení ságy nebude, aby die hard fans do kina ještě několikrát naklusali spolu s posledními opozdilci:-).

---

Když si na Numbers hodím všechny tři filmy do srovnávačky po dnech, tak trojka v DOM prozatím víceméně kopíruje výsledky jedničky. Což je s ohledem na inflaci a počet premiérových sálů 2009 vs 2025 samozřejmě jasný propad, ale na druhou stranu trojka je nepřiznaný remake dvojky, nepřináší žádné nové divácké atrakce (velká chyba, že potenciální Mustafar-like highlight vyhodili do koše) a hlavně od předchozího dílu neuběhlo tolik času, aby mohl zafungovat franchise hunger efekt (tak jako u dvojky nebo sedmičky SW) a z tohohle pohledu trojka na domácí půdě generuje hodně slušná čísla. Pokud trojce v dalších týdnech neklesne výdrž (k čemuž má absencí jakékoliv konkurence cestičku umetenou dokonale) a podobný vývoj se odehraje i na INT trzích (soudruzi se snad složí na celkové numero podobné jedničce:-)), tak by ten očekávaný propad tržeb oproti dvojce nemusel být tak drtivý. Jsem zvědavý, jak si modrásci povedou napřesrok. Camerona neradno podceňovat v žádném ohledu, tak snad se to opět potvrdí i stran nastřádaných zlaťáků:-).

---

Stran budgetu to u modrásku může vypadat jako napálené (700 až 800 mega za v podstatě jeden šestihodinový film, plus pár natočených scén pro další film bez marketingu, na první pohled působí jako úlet nehledě na to, kolik nainvestovali do technologie a jak dlouho to točili), protože Cameron má od studia bianco šek a na place není nikdo, kdo by se mu odvážil říct "hold your horses, cowboy" (možná tak kamarád Landau, ale i kdyby to zkoušel, tak stejně věděl, že je to bez šance:-)), ale podívejte se, kolik stálo kombo Infinity War a Endgame a to bylo prosím před pandemií a inflačním boostem (nebo třeba druzí a třetí Piráti s inflační přirážkou). Kromě toho na těch filmech je rozpočet kurva poznat (na rozdíl od devadesáti pěti procent hollywoodské produkce) a od dob T2 produkční hodnoty z kategorie state of the art (a tudíž over the top budgety) patří k jeho trademarku. Jsem si docela jistý, že jinak by to publikum (já určitě) ani nechtělo.

Trojka dojela na to, že přišla moc brzy a nezafungoval tak "long time no see" efekt jako u sedmých SW nebo právě u dvojky a současně nepřinesla žádné nové atrakce a uspokojující klimax (zase další status quo), takže naopak zafungoval "more of the same" efekt. Cameron sice prohlašuje, že u čtyřky a pětky bude muset vymyslet, jak srazit rozpočet dolů (což možná myslí upřímně a možná je to následek toho, že mezi ním a studiem už není Landau, který by "brousil hrany"), ale prostřední jméno má Francis a nikoliv Compromise, takže to bude mít (sám se sebou) hodně těžké:-). Každopádně zamyslet by se měl hlavně nad feedbackem na trojku a podle toho u čtyřky a pětky zapracovat na dramaturgii a narativu.

Ballad Of A Small Player 6/10

To zdaleka nejzábavnější (nebo alespoň nejzajímavější), co se v celém filmu odehraje, je krátká taneční etuda za zvuků úderné hudby na pozadí závěrečných titulků. To je vzhledem k předchozím počinům šikuly Bergera poměrně nelichotivá vizitka pro jeho nejnovější žánrový kousek o nenapravitelném gamblerovi a příležitostném alkoholikovi/podvodníkovi, který si na útěku před spravedlností prochází mentálním/hazardním očistcem.

Po formální stránce filmu nejde nic vytknout. Produkční hodnoty jsou na podobně vysoké úrovni, jako tomu bylo u Bergerova výletu mezi vojenské odvedence i papežské voliče. V rámci stylového audiovizuálu Berger dokáže párkrát příjemně překvapit nějakým zajímavým/netradičním úhlem záběru, kamera obecně prodává exotické prostředí plné luxusu, neonů a přírodních krás na výbornou (palec nahoru za natáčení přímo v Macau, tahle atraktivní destinace se ve filmech moc často neobjevuje), stejně tak OST odvádí skvělou práci a o castingu ani není potřeba se zmiňovat (Farrell a Swinton neumějí podat nepřesvědčivý herecký výkon a výjimku naštěstí neudělali ani tentokrát).

V čem film zaostává je obsahová náplň. Předlohu neznám, ale dokážu si představit, že v knize na ploše mnoha stran podobná napůl realistická, napůl surreální historka bez problémů funguje, ale při převedení do filmové podoby tomu chybí větší tah na branku (scény hazardu v kasinu postrádají drama nebo alespoň napětí a scény vymáhání dluhů jsou na tom ještě hůře) nebo nápaditější podání (snová atmosféra, absurdní situace, bizarní postavy). Reputaci filmu bohužel nevylepšuje ani finální plot twist s přepnutím do jiného žánru, protože jednak nepřekvapí (Berger v průběhu děje opakovaně naznačuje nadpřirozenou stopu) a jednak nezanechává výraznější dojem (vyjma morální agitky).

Scream 7

Uff, tak nakonec dobrý, všechno je při starém, tj. brutálním, krvavém a černohumorném:-). Po všech těch škatulatech s odchodem Bettinelli-Olpina a Gilletta a následně i Landona jsem byl na pochybách, jak to Williamson po skoro třiceti letech znovu na režisérské stoličce zvládne, ale vypadá to, že žádné kvalitativní zemětřesení se tady konat nebude.

Škoda, že Ortega a Barrera jsou mimo hru (ten psycho storyarc z konce šestky si zasloužil dotáhnout do konce), ale návrat Campbell a hlavně Lillarda (nejzábavnější postava v jedničce) a Foleyho (škoda, že nevyšel i Dempsey) je dostatečnou záplatou na tuhle bolístku. Každopádně všechny předchozí štace absolvovány v kině a ani jednou jsem z něj neodcházel zklamaný (ok, trojka je už na hraně, ale jen kvůli debilnímu retconu), takže ani tahle nebude výjimkou.

Jinak koukám, že pokračují v tradici každý díl od pětky dál pojmenovat úplně nahodile. Minule s římskou číslicí, předminule pro jistotu bez čísla, teď zase návrat ke klasice. Jsem zvědavý, s čím vyrukují u potenciální osmičky:-).

---

Jako že Williamson vsadil na další retcon je podle mě prakticky jisté:-). Proč by jinak tahal z hrobu vedle Arquetta taky Lillarda s Foleym? A když už je po letech vrátil zpět na scénu, tak proč nejsou v traileru (pouze hlas se nepočítá)? Jako překvapení pro fanoušky to fungovat moc nebude, když se jejich obsazení propálilo měsíce před premiérou a jen nějaké nepodstatné cameo/flashback tím pádem taky padá (jinak by je v traileru jistě ukázal a podpořil tím fan service hype).

Jsem zvědavý, zda se Williamson vrátí k některým prvkům z původního scénáře ke trojce (vzhledem k účasti Lillarda a Foleyho tipuju, že jo a moc by mě nepřekvapilo, kdyby to zkusil zakončit tím nerealizovaným plot twistem s Ghostface fanklubem, byť se to blíží tomu, co použili už v pětce), ale hlavně doufám, že z toho nakonec nebude další Skywalker Saga a na konci se nedozvíme, kdo je zase něčí pomstychtivý (nevlastní) sourozenec nebo příbuzný ala finále trojky:-).