Practical Magic 2

Legacy sequel zrovna v případě téhle značky, jo? Impotence hollywoodských pisálků se očividně dostala do bodu, kdy se vytahují z hrobu a tučnými šeky pro hlavní herecké hvězdy oživují i polozapomenuté žánrové kousky, které ani ve své době moc slávy nezískaly (pravda, cílovka nejsem, přesto se mi nějak nechce věřit, že se z toho v průběhu let stala nějaká kultovní věc). Alespoň, že tohle nostalgické magické dostaveníčko po letech dostala na starost Bier, která ovládá řemeslo bez větších problémů. Nicméně kromě dvojice King a Pace (snad nebudou jen do počtu) toho není moc, na co se lze těšit.

Mutiny 6/10

Richet vyměnil Butlera za Stathama a z letadel přesedlal na lodě:-). Akčních béček postavených na osvědčeném konceptu "sám proti všem v uzavřeném prostoru" (tj. více či méně otrockých vykrádaček žánrové klasiky Die Hard) se v minulosti natočilo nepočítaně, přičemž loď jako dějiště likvidace záškodníků všemi možnými způsoby se v několika z nich už také objevila. Tentokrát si pobíhání po palubě vyzkoušel Statham a dopadlo to jako obvykle a totiž nenáročnou spotřebkou.

Po příběhové stránce film samozřejmě nedokáže ničím překvapit. Richet v průběhu děje jen postupně odškrtává všechny povinné ingredience žánru (hlavní postava postupuje palubu po palubě a při tom provádí důkladnou deratizaci škodné) a současně recykluje všechna obvyklá žánrová klišé (traumatická minulost, sidekick opačného pohlaví (bez titulu Playmate jako u konkurence), skupina rukojmích k zachránění, pirátské posily pro zvýšení bodycountu, zrádce ve vlastních řadách).

Stejně tak jednotlivé postavy ničím nevystupují z řady (v lepším případě jde o archetypy, v horším o jednoúčelové figurky k bleskovému odklizení). Na druhou stranu samotné akce sice není mnoho, ale řemeslným zpracováním jsou jednotlivé fyzické interakce na slušné úrovni (práce s kamerou a střihem i choreografie bitek a kaskadérské kousky odvádějí dobrou práci), díky kombinaci přímočarého děje a rozumné stopáže si film udržuje od začátku do konce svižné tempo a dvojice Statham svým charismatem a Wallis svou sympatičností dokážou mnohé nedostatky na papíře do velké míry vynahradit.

The Negotiator

Co dělat, když je člověk obviněn z vraždy, kterou nespáchal? Může se vydat na útěk a stát se uprchlíkem jako Ford. A nebo si může vzít rukojmí a stát se únoscem jako Jackson:-). Aneb staré dobré devadesátky nabízejí vedle nepřeberného množství kultovních klasik i spoustu skrytých žánrových klenotů, které ve své době více či méně (ať už divácky a nebo finančně) proletěly pod radarem a mezi nimi se na předních příčkách nachází tenhle Grayův "konverzační" kousek o poctivých a špinavých zástupcích zákona pod jednou střechou, který patří k nejlepším počinům v jeho filmografii (a v jistém smyslu je předskokanem temných policejních krimi thrillerů z Ayerovy dílny, které započaly peckou Training Day).

Na rozdíl od běžné žánrové produkce na obdobné téma, která se zpravidla nese v duchu přestřelek, honiček a výbuchů, Gray sází na skvělé herecké výkony celého castingu bez ohledu na velikost dané role, jemuž vévodí charismatický Jackson v hlavní roli, dlouhé dialogové výměny (s občasným výskytem měřítkem skromné akce), překvapivé zvraty a především na chytrost a to jak samotných postav, tak celého narativu o snaze hlavní postavy očistit své jméno a vypátrat zrádce ve vlastních řadách. Propracovaný, procedurálně pojatý, děj o vyšetřování korupce uvnitř policejních složek nestandardními prostředky, plný intrik, manipulací, paranoie a falešných stop, zanechává diváka převážnou část stopáže na pochybách, která postava na opačné straně barikády "jen dělá svou práci" a která jedná v zájmu skryté agendy, což funguje výborně.

Ghost In the Cell 6/10

"Tak tomu říkám (pořádně čvachtavá) festivalovka podle mého (krvelačného) gusta odkojeného Jacksonovými a Ramiho rannými hororovými kousky:-). Jestli to v podobném stylu bude pokračovat i dál, tak je tady zaděláno na další žánrovou lahůdku z tamní produkční dílny a pro změnu nikoliv z akčního, nýbrž hororového žánru." Tohle bezbřehé nadšení ovšem vydrželo jen úvodní pětiminutovku, zatímco po zbytek naštěstí vcelku rozumné stopáže se vracelo už jen s občasnými výskyty, které navíc neměly příliš dlouhého trvání. Velká škoda, tohle skončilo jako jedna velká promarněná příležitost.

Jakmile se totiž děj přesune do samotné věznice, namísto napínavé/atmosférické procedurální historky o likvidování nedobrovolných nájemníků tajemnou nadpřirozenou entitou, případně nekompromisní čistky v řadách obyvatel na obou stranách barikády, končící explicitně brutální/krvavou řezničinou, přichází na řadu sáhodlouhé konverzační scény, ve kterých se divák polovinu filmu seznamuje se skupinkou trestanců, specifickými vězeňskými pravidly a obecně životem za zdmi a mřížemi, načež většina zábavy při sledování spočívá v předlouhém čekání na to, až nelítostný bubák znovu udeří.

Což se sice párkrát stane a z pohledu jednotlivých fatalit doprovázených slušnou dávkou gore to je příjemná podívaná, nicméně vzhledem ke startovacím podmínkám (uzavřený prostor, vězeňské gangy, zkorumpované stráže, nedostatek prostředků, tj. všichni proti všem) tomu znatelně chybí větší tah na branku, ať už po stránce výraznějších postav, tempa, gradace děje, bodycountu nebo zapamatovatelných scén. Navíc tvůrci se zčistajasna ve druhé polovině filmu vypraví do komediálního žánru, přičemž některé scény se pohybují na hraně parodie, aniž by podobnou otočku dopředu avizovali, což působí spíše nepatřičně až rušivě než přínosně. Pochválit zaslouží několik efektních kamerových jízd a nápaditý OST, který náhlou změnou hudebního podkresu dokáže okamžitě navodit správnou (temnou/odlehčenou) náladu dané scény.

Young Washington 6/10

Andělské studio vešlo ve známost lacinými náboženskými agitkami, v poslední době se ovšem začíná zaměřovat i na více či méně mainstreamovou produkci. Jako je třeba tahle nízkonákladová variace na Emmerichova Patriota a Mannova The Last of the Mohicans najednou. A světe div se, kupodivu to neskončilo filmovou katastrofou (natáčet podobný typ filmu s takhle nuzným rozpočtem zpravidla není moc dobrý nápad), ale v rámci možností nečekaně solidní kostýmní žánrovkou.

Na zmíněné epické historické/válečné dramata tenhle snaživý pokus samozřejmě nemá ani omylem, přesto dokáže v několika ohledech příjemně překvapit. Výprava a kostýmy odvádějí poctivou práci, výběr lokací (zejména "nedotčené přírody" v úvodu filmu) se taktéž povedl, patos se dávkuje tak akorát, s prvoplánovou politickou agitkou se to naštěstí nepřehání (víceméně po ní není ani památky) a casting podává slušné herecké výkony (Franklyn-Miller hlavní roli zvládá bez větších problémů, Serkis i na omezeném prostoru dokáže zaujmout a Kingsley se jako obvykle zastaví jen na otočku).

Akce řemeslným zpracováním sice neohromí (nedostatek peněz na kvalitnější choreografii, kaskadérské kousky a práci s kamerou a střihem se maskuje skromnějším měřítkem davových/bitevních scén a rádoby efektními zpomalovačkami), nicméně s počtem fyzických interakcí s nepřítelem se nijak zvlášť nešetří. O to větší škoda je, že o názorech, postojích a způsobech formování charakteru otce zakladatele země svobody (kromě informace, že je motivován svými ambicemi a vojenskými neúspěchy) toho neznalý divák v průběhu děje moc nezjistí a zbytečně přestřelená stopáž (kdyby se z děje vyhodili dětský prolog a celá romantická linka, tak by se vůbec nic nestalo) se podepisuje na průběžně kolísavém tempu.

Crawlers

Páni, další animal horor jak jinak než s pavouky (buď jsou to žraloci nebo krokodýli/aligátoři a nebo pavouci:-)) a navíc odehrávající se v nějakém hermeticky uzavřeném baráku (skoro to vypadá, jako by se někdo napřed podíval na REC a poté na Infested a pak dostal geniální nápad na originální žánrovku:-)), to tady už dlouho nebylo. Nicméně podle traileru to nevypadá na nějaký předem ztracený případ (tj. na první pohled zoufalý pokus), tak snad to vyfasuje eRkový rating a vyklube se z toho neurážející žánrová spotřebka. Už kvůli Lutz, která má po vystoupení v bikini armoru co napravovat:-).

Star Trek: Strange New Worlds - A Case Of Chiaroscuro (Sezóna 4 - Epizoda 4) 7/10

Hravé experimentování tvůrců s žánrovými nebo dramaturgickými konvencemi pokračuje i ve čtvrté epizodě, ve které se členové výsadku nedobrovolně ocitají na planetě okupované frajery s hrbolky na čele v černobílé obrazové prezentaci, aniž by se při tom zapomnělo na logické zdůvodnění. Následné pletky s okupanty i zástupci hnutí odporu, odehrávající se ve stylových retro futuristických kulisách, pak připomenou válečné film noir klasiky z poloviny minulého století. Samotný děj je ovšem přespříliš jednoduchý, na čemž má podíl vedlejší linka na palubě lodi, se kterou se musí podělit o pozornost.

The Invite 8/10

O čtyřech postavách, třech místnostech, dvou pozvánkách a jedné neformální společenské události mezi sousedy. Aneb komorní konverzačka na téma hutné psychologické drama dovedně maskované za odlehčenou vztahovou komedii s notně černohumornými podtóny. Jinými slovy sice až na třetí pokus, ale konečně Wilde se svým režijním kouskem jen těsně neminula cíl, ale rovnou se trefila přímo do středu terče, byť tentokrát nejde o původní počin, ale předělávku pár let starého filmu (originál jsem neviděl, což po tomhle parádním žánrovém představení budu muset urychleně napravit).

Wilde se v téhle psychologická studii rozpadu jednoho partnerského vztahu v přímém přenosu může opřít hned o několik věcí současně a všechny z nich se podílí na dynamické atmosféře filmu. Jednak sympatické castingové kvarteto podává bez výjimky vynikající herecké výkony (typově se všechny role podařilo obsadit dokonale v čele s Rogenem, který trousí skvělé trefné/úderné sarkastické hlášky jako na běžícím páse:-)). Jednak pohotové (častokrát bleskurychlé) dialogové výměny s naprostou lehkostí střídají témata spojená s manželskou krizí (od výčitek, přes tajemství, až po potlačované touhy), tempo, náladu právě probíhající scény a z toho plynoucí divácké emoce, které se pohybují jako na horské dráze.

A v neposlední řadě postupné dávkování vtipných, černohumorných, absurdních (občas malinko bizarních) a dramaticky vyhrocených (místy až teatrálně pojatých) situací v průběhu téhle svérázné manželské terapie v praxi je téměř dokonalé (všichni obvyklí podezřelí typu toxicity, frustrace, trapnosti a kostlivců ve skříni jsou samozřejmě přítomni), na čemž mají zásadní podíl naprosto plynulé žánrové přechody z komedie do tragikomedie, z romance do dramatu a zase zpátky (a to dokonce v rámci jedné scény), aniž by to působilo rušivě nebo nuceně za doprovodu melodicky dominantního, přesto výborně atmosférického OST. Načež o emocionálně satisfakční diváckou katarzi se postará intimní finále, ve kterém se ústřední dvojice dočká úlevného vysvobození z nefunkčního vztahu skrze neochotnou akceptaci skutečného stavu věci.

Short Circuit

Paměť už trochu vynechává, takže už si nepamatuji, zda jsem dříve viděl RoboCopa nebo jeho baby předskokana (spíše to byl plecháč od Verhoevena, protože stran filmových robotů u mě celý život jasně vede ED-209:-) - obecně jsem to měl ve formativních devadesátkách naopak než moje okolí, tj. jako první se ke mně dostaly "nepřístupné" fláky a až později dětské/rodinné podívané), ale ze všech těch osmdesátkových variací na šablonu "hodný cizinec je na útěku před zlou vládou/společností/whatever", které se vyrojily po Spielbergově super úspěšném majstrštyku, tohle dobrodružství určitě patří k jedněm z nejlepších a při každém sledování jsem se dobře bavil, byť naposledy někdy v těch devadesátkách:-).

A to hlavně díky sympatickým postavám (škoda, že Guttenberg i Sheedy po skončení 80s víceméně zmizeli z povědomí) v čele samozřejmě s přátelským robotickým parťákem, u něhož jako technický hračička musím pochválit Meadův tradičně nápaditý filmový design (vzdálení příbuzní T-1 a WALL-E souhlasí:-)) a zručnou interakci robota s lidskými postavami na place, sice přímočaré, ale funkční příběhové lince, staré dobré atmosféře 80s a v neposlední řadě spoustě obrazového i slovního humoru, podpořeného povedeným dabingem. Sice jde jen o kopírku Spielbergovy klasiky s robotem namísto mimozemšťana, ale i kopírovat se musí umět, aby to splnilo svůj účel (pobavit diváka) a Badham tady prokazuje, že umí.

Minions & Monsters 6/10

Otravní/roztomilí (podle vkusu každého soudruha:-)) žvatlaví nemotorové s vizáží žlutých bonbónů nejmenované značky v montérkách při nekonečném hledání arci-padoucha, kterému by mohli věrně sloužit, náhodou prorazí a později se úspěšně uchytí ve filmovém průmyslu během zlatého věku Hollywoodu, což je doprovázeno vtipným parodováním legendárních grotesek z němé éry, nápaditým citováním slavných scén z ještě slavnějších filmových klasik a zábavnými dobovými referencemi na kdeco/kdekoho v hollywoodské továrně na sny se spoustou obrazového/slovního humoru:-).

A celé to podezřele připomíná oslavu/poctu kinematografii, kterou Chazelle předvedl v Babylonu (včetně opulentních večírků se slony a humorných trampot hereckých hvězd nepřipravených na nástup zvuku:-)), v animované podobě a co je důležitější, skvěle to funguje. Tohle všechno je bohužel jen expozice, která trvá přibližně úvodní půlhodinu, načež tvůrci ve zbytku filmu na podobný hravý přístup kdovíproč víceméně zcela rezignují a dál pokračují tím nejméně zajímavým způsobem. A totiž nepříliš objevnou a především nepříliš zábavnou historkou o záchraně města andělů před monstry.

Tahle příběhová otočka sice splňuje všechny požadavky, které na podobnou animovanou podívanou klade její cílovka v podobě nejmladšího publika, tzn. je to barevné, hlasité, svižné a pořád se něco (zpravidla více či méně žertovného nebo bolestivého) někomu děje, ale postrádá to originalitu/nápaditost/překvapení i silnější drama a emoce. Navíc s designem i množstvím monster a vedlejší linkou s mimozemským robotem a mezidruhovou romancí si šlo vyhrát podstatně více, o osvědčeném konceptu filmu ve filmu a finální bitvě ani nemluvě. Film zachraňuje jen skvělá expozice a rozumná stopáž.