The Electric State

Ten rozpočet 300 mega, co svítí na wiki a imdb, je jen něčí pokus o trolling, že jo:-)? Jinak neurazilo, nenadchlo. Falešná family friendly disneyovka s mechama, rodinnými hodnotami a snahou o odlehčený feeling z ranku Ready Player One. MBB je herecké dřevo a nevypadá to, že by se na tom pod dohledem Russo bros. něco změnilo, předlohu neznám, ale dějově to podle premisy (ohrané post-apo putování odněkud někam se sourozeneckým MacGuffinem ve světě plném robošrotu) asi žádná hitparáda nebude, takže vyhlížet to budu jen kvůli audiovizuálu a trikům. A při tom se budu modlit, aby to nemělo totálně přepálenou stopáž, jak je u netflixovek nepěkným zvykem.   

The Monkey

Teaser je fajn, ale Longlegs po nadšených ohlasech a slušných trailerech dost zklamalo (což nakonec platí pro všechny dosavadní Perkinsovy filmy bez ohledu na doprovodnou marketingovou masáž), ale v tomhle případě by snad mohla být jistá záruka kvality v podobě Kinga. Protože Perkins sice nemá výraznější problém s řemeslnou stránkou věci, ale pravidelně dojíždí na (obvykle vlastní) pokulhávající scénář. 

Tady bude mít za zády prověřenou předlohu, tak snad to konečně dopadne lépe, než jen neurážející spotřební žánrovkou na víkend. Vedle Perkinse koukám i na Tebe Wane a doufám, že to neskončí jako další generický příspěvek do Conjuring univerza, akorát s prokletou opicí namísto prokleté panenky.

The Order

Kurzelova dosavadní filmografie tak úplně nepřesvědčuje (ostatně to ani ta Baylinova), že by měl vyrukovat s nějakou žánrovou peckou, ale minimálně trailer se hodně vydařil a jsem zvědavý na výsledek. Protože téma je ke zfilmování přímo stvořené (aneb každá historka, tady dokonce podle skutečných událostí, ve které podobní pomatenci dostanou na prdel, se počítá), retro atmosféra funguje na výbornou a na dvojku Law a Hoult je obvykle spoleh. V kinech to finančně žádná hitparáda nejspíše nebude (přece jen tyhle dobové biopicy mají dost omezenou cílovku, viz třeba nedávní Bikeriders), ale poctivá žánrovka by se z toho vyklubat mohla.

Gladiator II (Bilance)

Když pominu nějaké jednorožce typu Oppenheimera, tak historické filmy od pandemie netáhnou a je fuk, jaké mají téma/dobu, formu (popcorn/art), hvězdy, rozpočty a marketingovou masáž. A odvážil bych se tvrdit, že čím dál do minulosti se jde, tím je to tržebně horší (TLD, Napoleon, Woman King, Northman, Green Knight, Three Musketeers, ehm, Medieval:-)). 

Gladiator je moje srdcovka, lupeny do IMAXu dávno zakoupeny, sequelu (jako všem dobovkám) přeju každý dolar/jüan a kdyby se tady podařilo něco podobného, jako se stalo původnímu filmu (obrodit žánr a znovunastartovat divácký zájem o historické látky v kinech), tak by to byla naprostá paráda, ale dokud se neprokáže opak, tak pochybuju, že se podaří zopakovat tržby jedničky, natož dosáhnout na nějaká výraznější numera přes půl miliardy. Kéž mě Scott vyvede z omylu.

The 36th Chamber Of Shaolin

Kdo si tehdy podomácku nevyrobil trojité nunčaky a nesnažil se napodobit "choreografii" vlasatých frajerů ve směšných hábitech, kteří klingonské přísloví o pomstě, chutnající nejlépe za studena, měli jako své motto, ten jakoby nebyl:-). Když pominu jisté demografické skupiny, které tento fenomén celkem pochopitelně minul (děvčata, dospělí, senioři), tak neznám nikoho, kdo by Shaoliny v 90s neznal jako své boty a s kamarády všechny chvaty a hmaty poctivě "netrénoval". 

Upřímně nemám moc odvahu se k tomu vrátit, neb mám obavu, že kouzlo viděno nově ne-dětskýma očima by vyprchalo, ale v té době cokoliv s nálepkou Shaolinu bylo jak mnou, tak mými vrstevníky přehráno nepočítaně (jak v kuse, tak krokovým posunem). Vtipné bylo, že tyhle filmy měly obvykle několik distribučních názvů a různé půjčovny měly různou sestavu kazet a tak nikdo v mém okolí vlastně nevěděl, kolik jich v shaolinské sérii celkem je:-). Ještěže ty příběhy byly tak archetypální a dost se opakovaly (zabití mistra -> výcvik -> pomsta), člověk tak vlastně "kvalitní" překlad ani nepotřeboval. A s rychlodabingem to pochopitelně získalo další level zábavy navíc.

Každopádně seznámení s taji HK produkce, u které se to dělalo úplně jinak (a častokrát lépe) než v Hollywoodu, u mě začalo právě se Shaoliny. Následně jsem se dostal k Bruceovi, Jackiemu, Jetovi, Michelle, Cynthii (respektive oběma), Fatovi a mnoha a mnoha dalším a zrodilo se přátelství, které přes drobné zádrhele (návrat HK pod správu soudruhů v '97) vydrželo až do dnešních dní:-). Díky vlasatým frajerům ve směšných hábitech za to:-).     

The Killer's Game 5/10

Ve všech směrech rutinní komediálně-akční béčko na ohrané "hitmanovské" téma, které bohužel není tak komediálně vypointované, jak by papírově mohlo být s ohledem na zvolenou (absurdní/bizarní) premisu a současně není tak akčně vyšperkované, jak by papírově mohlo být s ohledem na přítomný (typově dokonale obsazený) casting.

Perry se na svou nejnovější režisérskou štaci vydal tentokrát bez jištění ze strany Stahelskiho a borců z 87Eleven a na výsledku je to bohužel znát od samotné akce (množství je v pořádku, ovšem choreografie bitek ani fatality (navzdory eRkovému ratingu) nijak nevystupují z řady, co naopak praští do očí je obludně digitální střelba a cákance krve, jen některé výbuchy vypadají jako poctivá ruční práce), přes lokace (usilovnou snahou prodat divákovi krásy Uher film připomíná více cestopis než žánrovku), až po produkční hodnoty (prostředí hradu s arzenálem středověkých zbraní je dobrý nápad, ale jeho potenciál je do značné míry nevyužit, na pořádnou honičku aut v rozpočtu už prostředky nezbyly).  

Perry se zmíněné nedostatky snaží divákovi vynahradit stylovým audiovizuálem, svižným tempem, efektními střihovými montážemi, rozumnou stopáží a castingovými personami (pouze přehrávající mlátička Adkins s buranským přízvukem a baleťák Zaror působí, že si natáčení užili, zbytek si došel jen pro výplatu), což místy funguje a místy naopak moc ne.

The Substance 8/10

Death Becomes Her na steroidech, totiž substanci:-). Jednou za čas se někomu podaří natočit film, který naprosto přirozeně střídá (častokrát zcela protichůdné) žánry, dokáže provokovat jak myšlenkou, tak provedením, nabídne stylový audiovizuál a celé to doprovodí famózními hereckými výkony všech zúčastněných. Jako v tomto případě.

Stručně a jasně - nadšené festivalové ohlasy nekecaly, je to žánrová pecka (pro fanoušky pokleslého braku) a filmová lahůdka (pro cinefily) současně. Kdo by tušil, že ji bude mít na svědomí zrovna Fargeat, jejíž předchozí počin Revenge jsem napůl prozíval a napůl protrpěl. Tady jsem od filmu nemohl nadšením odtrhnout zrak. Co by za podobný výsledek dal kdokoliv z Cronenbergů (tatík, synátor i dcerunka), kteří se pravidelně pokoušejí o něco podobného.

Premisa o hledání ztraceného mládí, touze po dokonalosti a ztracené sebedůvěře v kulisách zábavního průmyslu, ve kterém panuje extrémní konkurenční prostředí a tlak na výkon, což vede k poněkud svéráznému řešení ze strany hlavní postavy a z něho vyplývajícím (zprvu nepříjemným, posléze nechutným a nakonec přímo destruktivním) důsledkům, samozřejmě není nijak objevná, natož originální (viz zmíněný Zemeckis). Podstatné ovšem je, jakým způsobem se tvůrcům podaří povědomou historku divákovi prodat a v tomhle ohledu je od první minuty filmu (respektive od časosběru hvězdy na chodníku slávy) znát, že stran filmařského řemesla se tady hraje úplně jiná liga.

Fargeat míchá psychologické drama se sci-fi thrillerem, sci-fi thriller s body hororem a body horor se splatterem s takovou lehkostí, že téměř není poznat, kde přesně končí jedno a začíná druhé. Scény opulentní krásy (level body fetišismu dosahuje absolutního vrcholu) se střídají s výjevy naprostého hnusu (eRkový rating je vytěžen na maximum - zrod i dekompozice monstra je vskutku chuťovka, ale i taková obyčejná příprava večeře v podání Fargeat je nefalšovaný food horor:-)), umně zakomponovaná satira a sociální kritika (kariérismus, sexuální objektifikace, ageismus, atd.) se prolíná s absurdními/groteskními momenty (parodie na Kubricka/Strausse je top) a humorné vsuvky (při odpálkování otravného souseda jsem se zasmál jako už dlouho ne:-)) doplňují tragické okamžiky (v podstatě celý klimax).

A pak je zde formální stránka věci. Moore a Qualley předvádějí naprostý herecký koncert (pokud v choulostivých scénách nejde o body double záskoky, tak kromě poklony před jejich výkonem i velký respekt za odvahu), přičemž Quaid jim při tom zdárně sekunduje. Práce se střihem, zvukem a zejména kamerou (zcizující záběry na maximální detaily, hraní si s prostorem a umístěním kamery, rozklepaná ruční kamera za zády, záběry z kamer připevněných na tělo, atd.) je jedna velká parádička, tepající OST dodává filmu na mnoha místech až hypnotickou atmosféru a volba praktických efektů, namísto sázky na obligátní cgi, se vzhledem k tomu, jaké makabrózní divadlo se ve finále odehraje, více než vyplatila.

Jediná podstatnější výtka směřuje k až příliš ambiciózní stopáži a s tím souvisejícímu propadu tempa ve druhé polovině filmu (některé dějové epizody šlo bez problémů vyřešit střihovou montáží). Jinak ovšem panuje velká spokojenost. Takhle sebevědomá (a navíc sympaticky nekompromisní) autorská vize tady už dlouho nebyla. Potlesk vestoje:-).

Speak No Evil 7/10

Nejprve špatná zpráva. Watkinsova předělávka (doslova) pár let starého originálu je typickým zástupcem konformního přístupu Hollywoodu, který se řídí více tabulkami a dotazníky z testovaček než přednostmi původního filmu. Aneb jak předlohu, která z podstatné části stojí na mrazivé (a současně realistické/znepokojivé) pointě, převyprávět s klasickým hollywoodským happy endem snadno a rychle. Dobrá zpráva je, že jádro příběhu a nový casting je natolik kvalitní, že zmíněnou dějovou "kličku" v závěru filmu dokáže přebít.

Ústřední téma (společenské konvence vs povahové rysy jedince vs krizové jednání) je naštěstí podáno v nezměněné podobě. Po letmém dovolenkovém prologu se hlavní postavy vydávají na "přátelskou" návštěvu k výstřední rodince a při tom se setkávají s kulturními, sociálními i charakterovými rozdíly, které se pohybují přesně na hraně nedorozumění, rodinných zvyklostí, skryté agendy a otevřené animozity. Nepříjemné momenty se pravidelně střídají se zdánlivě obyčejnými společenskými situacemi, vzájemné vztahy se začínají narušovat s tím, jak je chování hostitelů čím dál podivnější/nevyzpytatelnější, nervózní atmosféra pomalu ale jistě houstne, psychologický nátlak roste a divákovo očekávání stran věcí příštích (pravděpodobně nepěkných) se s každou další minutou filmu stupňuje.

Celé by to zdaleka tak dobře nefungovalo nebýt toho, že casting odvádí vynikají práci, stejně jako tomu bylo v původním filmu (přičemž všem nepřekvapivě vévodí McAvoy, který si roli extrovertního táty od rodiny lomeno maniakálního psychopata vysloveně užívá). Pak ovšem dojde na samotné finále, ve kterém Watkins hodí ručník do ringu a začne hrát úplně jinou hru. Polehčující okolností budiž to, že touhle otočkou dodá filmu novou energii a stran tempa přepne na vyšší rychlostní stupeň. Problémem ale je, že přepracovaný závěr filmu je ukázkovou přehlídkou žánrových klišé (od spektakulárního akčního zúčtování, přes nezranitelnost hlavního záporáka, až po nepostradatelný plot armor všech kladných postav). O zpochybnění hlavní myšlenky předlohy ("because you let me/us") ani nemluvě.

Beetlejuice Beetlejuice 6/10

Původní film si v jistých kruzích vysloužil pomalu kultovní status, legacy sequely s tunou fan service obsahu jsou v poslední době v kurzu a Wednesday pár let dozadu prokázala, že záhrobní tématika, morbidní humor a v neposlední řadě Ortega u publika boduje. Není tak divu, že si Burton vzpomněl zrovna na tuhle značku a vymodlené pokračování, připravované v podstatě od vzniku originálu, po letech konečně dotáhl do zdárného konce. Bohužel při tom zapomněl, že bez pevných základů (příběh, postavy) se sebehonosnější fasáda (původní casting, memberberries) neobejde.

S audiovizuálem, respektive s roztodivným/bizarním světem na druhé straně, si Burton dokáže vyhrát (škoda, že podobně nápaditých momentů, jako je animovaná vsuvka, muzikálové číslo v příhodně zvoleném žánru, nebo cizojazyčný černobílý flashback ve stylu hororových klasik od Universalu, není ve filmu více), budování rozverně ponuré atmosféry za vydatné pomoci Elfmanova OST po většinu filmu funguje na výbornou, v rámci castingu se tady sešla parádní sestava (palec nahoru za cameo DeVita), všemožné easter eggy a pomrknutí na fanoušky původního filmu čekají na každém kroku a sázka na pokud možno rukodělnou výrobu namísto digibordelu se stran trikových atrakcí vyplatila.

Co je to ovšem platné, když to podstatné, tj. příběh a postavy, bylo odsunuto na vedlejší kolej. Na to, jak ve výsledku prostinkou příběhovou linku film obsahuje (na onen svět a zase zpátky), je děj zbytečně překombinovaný, čehož výsledkem je jednak nepříliš svižné tempo a jednak fakt, že spousta postav a dějových linek je ve filmu jen do počtu. Povinná expozice (než se hlavní postavy vydají na záchrannou výpravu do záhrobí) je natažena prakticky na polovinu stopáže, Ortega nedostane šanci se jakkoli (herecky/fyzicky) předvést, Dafoe je trestuhodně nevyužit (potenciálně nejzábavnější postava v celém filmu), psychopatický zesnulý adolescent slouží jen k tomu, aby uvedl hlavní zápletku do pohybu a Bellucci jako hlavní záporák se v ději vyskytuje jen proto, aby v nikterak strhujícím finále bylo koho porazit.

Hold Your Breath 6/10

Trailer toho bohužel vykecal více, než by bylo záhodno a stejně tak samotný film s náznaky pointy nikterak nešetří, tudíž závěrečný zvrat lze poměrně snadno odtušit (respektive na danou variantu zakončení, naznačenou v upoutávce, ve filmu skutečně dojde), jinak se ovšem v prachových bouřích středozápadu urodila slušná žánrová úroda. 

Přímočará historka (retro variace na home invasion horory lomeno psycho thrillery, možná obsahující prvek nadpřirozena a možná taky ne:-)) nestojí na originální premise (shodou okolností si Paulson podobnou mateřskou postavu s příliš ochranitelskými sklony vůči svým dětem vyzkoušela už v Run) nebo produkčních hodnotách (skromný počet postav a ještě skromnější počet lokací), přesto dokáže nabídnout pár atrakcí. 

Paulson podobné typy rolí zvládá s přehledem a nejinak je tomu i zde, poměrně dlouho je divák držet v příjemné nejistotě, zda statečná matka ve snaze uchránit své ratolesti bojuje s nadpřirozeným bubákem nebo s vlastní ne/příčetností (případně s obojím najednou), budování napětí a paranoidní atmosféry po většinu děje bez problémů funguje, prašné prostředí skýtá netradiční žánrovou kulisu a samotnému finále nechybí trpká pointa.

Škoda jen, že si tvůrci nevzali inspiraci z hororové pecky The Others a hru na schovávanou, stran skutečné podstaty hrozby, s divákem nedotáhli až do konce. Kdyby si v průběhu filmu pohrávali s oběma možnostmi vysvětlení (bubák vs halucinace) a v překvapivém závěru vyrukovali s úplně jinou variantou, výsledný dojem by byl přesvědčivější.

Azrael 8/10

TLOU z výprodeje? Kupodivu ani náhodou. Žánrová lahůdka a jedno z nejpříjemnějších krvavých překvapení tohoto roku v jednom, aneb "němý" film podle mého gusta, aneb takhle se to má dělat, dámy a pánové, když je po ruce jednoduchý, ale originální nápad, několik málo členů štábu před i za kamerou, jeden (estonský) les s hromadou (sem tam dokonce pojízdného:-)) šrotu a mizivý rozpočet. Kde začít a přitom nechválit?

Weaving v patřičně brakové žánrovce je nabídka, která se neodmítá, protože na podobné survival girl power role má pomalu patent a tady to znovu (s velkým přehledem) dokazuje, naprosto přímočará (skoro až primitivní) příběhová linka, která diváka ničím nezdržuje (wordbuilding prakticky neexistuje a totéž platí i pro expozici - hlavní postava je okamžitě vržena doprostřed všeho dění), jedna dramatická situace střídá druhou a co je ještě důležitější - žádná z nich se neopakuje, napětí a tempo v průběhu děje ani na chvíli nepolevuje, parádní post-apo/strašidelná atmosféra, slušivý make-up bubáků, eRkový rating vytěžen na maximum, kromě hororových propriet i chvályhodné zastoupení akce a k tomu ideální dávka mysticismu/náboženské symboliky ve finále navrch:-).

Upřímně mě nenapadá nic, co by v rámci nastavených mantinelů, daných skromným rozpočtem a absencí slavné licence (kdyby podobně nekompromisním způsobem Sony zpracovalo adaptaci TLOU, tak skáču radostí až do stropu), mohli tvůrci udělat jinak, aby dosáhli ještě působivějšího/syrovějšího výsledku:-). 

It's What's Inside 5/10

Starý dobrý Netflix v obvyklé formě. Aneb praktická ukázka, jak relativně originální nápad, na papíře nabízející spousty dramaticky vděčných situací napříč žánry (párty komedie, sci-fi thriller, whodunnit detektivka, slasherová vybíjená, psychologické vztahové drama, atd.), dokonale zazdít naprosto nezáživným provedením, ve kterém se polovinu filmu čeká jen na odhalení, jakým směrem se vlastně tvůrci s touhle debutovou historkou rozhodli vydat, aby se následně ukázalo, že to zkouší tak trochu všemi cestami, ovšem stejně polovičatým způsobem, jako předvedli do té doby. 

Dějově se to do "osudného momentu" na balkóně někdy uprostřed filmu neuvěřitelně vleče (spousta nudné dialogové vaty a ještě nudnějšího partnerského vyřizování účtů), poté sice dojde k určitému zlepšení, ale potenciál nastalé prekérní situace není naplněn ani z poloviny, všechny přítomné postavy jsou jen bandou nesympatických a zaměnitelných charakterů, jejichž minulost a následný osud je divákovi od úplného počátku zcela ukradený, bolestně tomu chybí alespoň nepatrná dávka černého (počkat, vlastně jakéhokoliv) humoru a snaha tvůrců dodat filmu alespoň nějakou stylovost pomocí rádoby vtipných audiovizuálních vsuvek končí ve stádiu pokusu. Bod navíc jen za závěrečnou pointu. 

Salem's Lot 5/10

Trailer sliboval nikterak zázračnou, ale relativně sympaticky působící žánrovku, bohužel se ukázalo, že Dauberman sice vyměnil posedlé panenky za mnohem vděčnější upíry, ale jinak se na jeho přístupu k hororovému žánru nic zásadního nezměnilo a znovu opakuje tytéž chyby jako posledně. Výsledkem tak je ve všech ohledech průměrná kingovka, která byla studiem, namísto původně plánovaného nasazení do kin, uklizena rovnou na stream zcela po zásluze.

Celý film působí, jako by byl natočen někdy v polovině 90s, což lze v některých ohledech považovat za pozitivum a v některých zase ne. Dauberman se do boje s milovníky krve se špičatými zuby vybavil spoustou příběhových klišé, které byly k vidění v upířích hororech už nesčetněkrát předtím (což je jistě z určité části způsobeno tím, že se musel držet fousaté předlohy, ale to jeho tvůrčí nemohoucnost neomlouvá), hrstkou nepostradatelných lekaček, překvapivě prořídlým castingem (celé městečko od počátku vypadá, jako by v něm žilo dohromady ani ne deset lidí:-)), pomalým rozjezdem a promarněným závěrem, ve kterém je zúčtování s hlavním záporákem notně odbyto.

Film zachraňuje několik napínavých scén s náznaky příjemně old school strašidelné atmosféry, stylová dobová výprava a kostýmy, solidní bodycount a obecně chvályhodný nekompromisní přístup k životnosti kladných postav, s tím související netypická skladba přeživších postav, které si to ve finále rozdají s upíří sebrankou (jaké to osvěžení, když se závěrečných titulků dožije někdo jiný, než obligátní ústřední romantický pár) a v neposlední řadě sympaťák Pullman v hlavní roli (při pohledu na Clarka je mi nadále záhadou, proč si nezopakoval svou roli ve dvojce Gladiatora namísto mdlého Mescala).

Joker: Folie À Deux 6/10

Jak se kreativně postavit ke studiem/publikem požadovanému pokračování filmu, v němž jeho tvůrce sdělil divákům vše, co na konto daného tématu sdělit chtěl? Může se vydat osvědčenou cestou "více téhož" a natočit v podstatě kopii jedničky. Nebo to zkusí pojmout úplně jinak a prostřednictvím dvojky si zahraje se studiem i diváky ruskou ruletu, aby vyzkoušel, která strana odpadne jako první:-). Já jsem měl v průběhu filmu několikrát namále, ale zůstal jsem ve hře až do konce. Přes všechny výtky níže jsem se v průběhu filmu nenudil (především z důvodu očekávání toho, kam tím vším Philips vlastně směřuje), ale opakovat tenhle rozstřel bych úplně nechtěl.

Úvodní animovaná sekvence ve stylu klasických cartoonových grotesek je takovým všeříkajícím lakmusem celého filmu - originální nápad, který ale není podán dostatečně zajímavě (natož zábavně) a ve výsledku vlastně nikam nevede. A podobným způsobem je pojat i zbytek filmu. Zpětně se vůbec nedivím tomu přinejlepším rezervovanému diváckému přijetí. Když odhlédnu od faktu, že cílovka dostala něco jiného než si přála, což nepotěší tak nějak z principu, tak Phillips nejde řadovému publiku na ruku prakticky v žádném ohledu, vyjma hereckých výkonů dvojice Phoenix a Gaga. Být to epizoda seriálu o Jokerovi, tak by to skončilo jako takový netradiční kreativní experiment (jinými slovy nepodstatný filler:-)) uprostřed sezóny, na který by se obratem zapomnělo.

Tvůrčí vyprázdněnost se ve filmu projevuje na každém kroku. Zdlouhavá expozice (než se děj přesune z blázince do soudní síně) divákovi nesdělí nic podstatného, protože jen navazuje na to, co už zná z jedničky (Joker je blázen, který žije ve vlastní realitě), aniž by k tomu dodala něco nového. Během soudního přelíčení se zase jen připomínají události, které se odehrály v jedničce, žádná z postav se nedočká jakéhokoliv charakterového vývoje a nebýt finálové "kameňákové" tečky, příběhové status quo mezi úvodními a závěrečnými titulky by bylo téměř dokonalé. Celá příběhová linka s postavou HQ vyšumí úplně do ztracena a kdyby ve filmu vůbec nebyla (a Joker by projektoval své představy do kohokoliv jiného), vlastně by se nic nestalo. Dějově se film zkrátka točí od začátku do konce v kruhu, což v kombinaci s pomalým tempem a přepálenou stopáží představuje náročnou zkoušku divácké pozornosti.

A jak dopadlo Phillipsovo eso v rukávu, aneb hvězdy tančí a zpívají? Bez několika zakopnuti a pádů na parket se to bohužel neobešlo. Muzikálová složka sama o sobě by nemusela být krokem mimo, jak ukazuje napůl realistická a napůl imaginární sekvence u soudu, která plynule přechází do hudebního čísla (takových nápaditých tranzicí je ve filmu bohužel pramálo). To by ji ovšem musel Phillips pojmout jako taneční scénu se schody v jedničce, tj. divácky snadno pochopitelnou hudební manifestaci zásadních mentálních přerodů hlavní postavy za doprovodu nějaké klasiky ze 70s nebo 80s. Phillips namísto toho vytáhl z archívu zaprášené hity z dob dávno minulých a celý film jimi variuje stále totéž narativní téma (Joker je psychicky na dně a sní o zářné budoucnosti s HQ), přičemž jejich vliv na vývoj děje je minimální (kdyby jich ve filmu bylo dvakrát více nebo dvakrát méně by vyšlo nastejno).

P.S. Mírně nad průměr to táhnou fakt jen Phoenix a Gaga svými výbornými hereckými výkony.

P.P.S. Nad rozpočtem filmu zůstává rozum stát, protože dvojka paradoxně působí ještě komornějším dojmem než násobně lacinější jednička. Několik establishing shotů na město a dálnici mezi soudem a blázincem, pár záběrů na vězeňském dvoře, jedna exteriérová ulice, jedna (pár vteřinová) triková sekvence, jinak samé stísněné interiéry.

Strange Darling 5/10

Mollner tady zkouší něco velmi podobného jako nedávno předvedl Nash se svým In a Violent Nature, tj. použil zažitý žánrový koncept (respektive příběhové klišé), což v tomto případě znamená osvědčenou hru na pronásledování bezbranné oběti všehoschopným zabijákem a mírně změnil optiku, kterou je na danou historku nahlíženo. Jen pohled z první osoby vyměnil za nechronologickou strukturu vyprávění a z toho plynoucí více nebo méně očekávané dějové kličky. Stejně jako Nash ovšem při tom zapomněl, že kromě zmíněného trumfu by měl v ruce držet ještě pár dalších silných karet, kterými by dokázal upoutat divákovu pozornost.

Například tísnivou/nervózní atmosféru, postupně budované napětí (když už ne rovnou strach), dramaticky/emocionálně vypjaté situace, zábavnou příběhovou linku, nebo alespoň poctivou dávku gore. Mollner nic z toho bohužel nenabízí a tak jediná hra, kterou s divákem v průběhu celého filmu hraje, je prostinký příběh, rozkouskovaný na kapitoly, které jsou servírované v přeházeném pořadí, díky čemuž dojde v ději na pár zajímavých překvapení, s jistými náznaky jakéhosi sociálně-kritického komentáře ke genderovým rolím a povaze násilí ve společnosti (který je spíše k smíchu než k zamyšlení) jako bonusem navíc a po vzoru Nashe zakončený podobně nadbytečným road movie doslovem dojezdem. Sestříhat děj chronologicky a veškeré kouzlo filmu je pryč. 

Companion

Cením, že si tady jednak vystačí s minutou a půl a jednak stran příběhové linky nevykecají prakticky nic a pouze navozují patřičnou atmosféru (jak by to u teaseru správně mělo být):-). Doufám, že o co ve skutečnosti půjde budou držet pod pokličkou i po zbytek kampaně, protože o nějaké nečekané překvapení očividně nebude nouze (vzhledem k tomu, že WB inzeruje, že žánrově film kromě thrilleru spadá i do sci-fi/fantasy). 

Thatcher v poslední době plní svou filmografii zajímavými žánrovými kousky (loni Boogeyman, letos Heretic, napřesrok tohle) a slibné eRko, podle těch pár výživných záběrů, dostal film po zásluze, tak snad je na cestě další povedený debut.

Babygirl

Hmm, na to, že Reijn údajně hledala inspiraci pro film u legendárních základních instinktů a podobných vražedně-smyslných žánrovek z přelomu 80s a 90s a vyfasovala eRko, se v traileru stran erotického dusna a předvedených poloh (charakterových i tělesných:-)) drží překvapivě u zdi, tak snad si nejpikantnější/nejprovokativnější čísla schovává až do filmu a nedopadne to tady jako ve středoškolské verzi téhle "game of power" historky Miller's Girl (aneb puritánské představení pro církevní školy). 

Jinak se ale trailer povedl, Kidman za svůj výkon sklízí samou chválu a dosavadní reakce na film jsou veskrze pozitivní, tak jsem zvědavý, co si paní ředitelka a stážista pro diváky přichystali (až už v rámci postelových hrátek nebo mimo ložnici).

Hold Your Breath

Taková nízkorozpočtová retro verze Interstellaru, akorát bez cestování vesmírem, časových paradoxů, černé díry a sarkastického robota, za to s tajemným bubákem, podivnými halucinacemi a eRkovým ratingem:-). Asi to nebude žádný zásadní příspěvek do žánru, přece jen statečná matka, chránící své ratolesti před netušeným zlem, přičemž při tom pomalu přichází o rozum, je koncept, který byl v rámci hororové produkce použit už nesčetněkrát, ale trailer disponuje slušnou (prašnou/dusnou) atmosférou a Paulson si podobnou mateřskou roli na mentálním rozcestí vyzkoušela pár let dozadu v Run a dopadlo to nad očekávání dobře, tak snad v podobně paranoidním duchu bude pokračovat i zde.

Never Let Go

Ta premisa s chozením po lese na vodítku, které hlavní postavy uchrání před všemi bubáky okolo, působí více směšně než hororově a kopírka všech podobných žánrovek od Quiet Place, přes Bird Box, až po nedávné Watchers, aneb "vyhýbáme se netušenému zlu nějakým naprosto triviálním způsobem", je tady více než zřejmá, ale kupodivu to alespoň na ploše traileru nevypadá jako naprostá ztráta času.

Požadovat po filmu, aby tohle "provazochodectví" bylo v ději nějak smysluplně zdůvodněno, by asi bylo příliš odvážné, ale pokud řemeslník Aja dodá slušnou atmosférickou žánrovku jako minule (komorní "kyslíkový" počin se překvapivě povedl) a přidá k tomu několik výživných scén, které vytěží eRkový rating na maximum, případně nějakou "šokující" pointu po vzoru Shyamalana, tak budu v zásadě spokojen.

Juror #2

Cry Macho bohužel nedopadl tak úplně podle představ, takže kudos WB (za tu paralelní premiéru na streamu to mistrovi docela dlužili) a hlavně Eastwoodovi za to, že rozlučkou s kariérou (pokud to tak skutečně bude, aneb nikdy neříkej nikdy:-)) bude nakonec jiný projekt a podle traileru to vypadá, že by to mohlo být "odcházení" ve velkém, respektive komorním, ale hodně příjemném, stylu. 

Casting je fajn (Hoult posledních pár let sympaticky střídá popcornovky s ambicióznějšími kousky, aneb vydělávání na nájem s budováním reputace), soudní drama s thrillerovými vsuvkami je taková osvědčená žánrová sázka na jistotu a Eastwoodův tradiční old school přístup k filmařině je pokaždé osvěžující změna v záplavě všech značek, pokračování, předělávek a pásové výroby okolo a tady tomu snad nebude jinak. 

It Ends With Us 7/10

Další předvídatelná pohádka pro dospělé publikum o sympatické květinářce, která se nemůže rozhodnout, zda stráví zbytek života s uhlazeným neurochirurgem nebo ošuntělým šéfkuchařem a středoškolskou láskou v jedné osobě, v řadě? Naštěstí ne tak docela. Co se zprvu jeví jako obyčejná a notně klišovitá romance, to se v průběhu filmu (pro neznalce předlohy, mezi které se řadím) překvapivě překlápí do o poznání méně klišovitého (melo)dramatu, ve kterém se tvůrci nebojí řešit vedle rodinných traumat i seriózní společenská témata typu domácího násilí.

Pokud něco/někdo téhle historce dominuje, tak je to jednoznačně Lively, která celý film (úspěšně) pojala jako one woman show, ať už se jedná o její (přesvědčivý) herecký výkon nebo přehlídku (sexy) outfitů, které během děje vystřídá, případně producentský vliv, o němž se v postprodukci (nedobrovolně) přesvědčil i na režisérské stoličce sedící Baldoni a to do té míry, že knižní pokračování bude asi muset zadaptovat někdo jiný (tipuji Hall nebo přímo Lively):-).

Palec nahoru také za to, že zmíněnou agendu tvůrci (jmenovitě Hall, která podobné motivy, se kterými pracuje v předloze a adaptaci, použila i ve svém nedávném režisérském debutu Daddio) do filmu zakomponovali poměrně citlivě a nemají potřebu nastavovat nějaká nemilosrdná zrcadla, což se projevuje jednak na Baldonim, který disponuje vícero osobnostními rysy a není tak vykreslen jen jako jednorozměrný záporák a jednak na finále, ve kterém Lively a Baldoni "zrekapitulují" svůj toxický vztah racionálním a nikoliv hollywoodsky teatrálním způsobem.

Palec dolů naopak za to, že Sklenar (povědomě znějící jméno:-)) v ději neslouží jen jako akcelerátor charakterového vývoje Lively, ale Baldoni (respektive Hall) jej v závěru využije k naplnění milostného trojúhelníku prostřednictvím mírně nevěrohodného happy endu a notně naddimenzovanou stopáž (namlouvací expozice trvá prakticky polovinu filmu). Celkově navzdory místy temnějšímu/vážnějšímu podtónu nečekaně příjemný divácký zážitek.

Slingshot 6/10

Když se v rozpočtu nenašlo dost peněz na nákup práv pro nové zadaptování Solarisu a patřičně hvězdný casting, zkusil to Håfström s povědomou historkou o odcizeném astronautovi, který se během vědecké výpravy potýká jak s problémy na palubě, tak s problémy ve své hlavě, čehož výsledkem je postupný propad do šílenství hlavní postavy v přímém přenosu, po vlastní ose a do hlavní role obsadil Afflecka (toho méně slavného), jemuž ne/kryjí záda Capone a Fishburne.

A kupodivu to dopadlo jako docela obstojná nízkorozpočtová psychologická sci-fi. Film neohromí produkčními hodnotami (pár letmých záběrů vesmíru a samotného plavidla na monitoru, k tomu hrstka herců a jedna lokace s několika kulisami a tím to končí), originální příběhovou linkou (všechny obvyklé atributy podobných žánrovek, tj. halucinace, konspirace, havarijní situace, konflikty mezi členy posádky, vzpoura na palubě, atd., jsou na svém místě), nebo hereckými výkony (Affleck i Capone s Fishburnem předvádějí takový neurážející standard).

Na druhou stranu detektivní rovina, ve které se Affleck snaží přijít záhadě na kloub, po většinu času relativně slušně funguje, flashbacky s pitváním partnerského vztahu mezi Affleckem a Beecham naštěstí nezabírají více prostoru, než je nezbytně nutné a nepostradatelný plot twist je sice předvídatelný (prakticky jsou jen dvě možnosti, jak to celé zakončit - realita nebo halucinace/simulace), ale nepostrádá logické zdůvodnění, respektive nekompromisní závěrečnou pointu, díky čemuž film navzdory pomalému tempu dokáže udržet divákovu pozornost až do úplného konce.

Wolfs 6/10

Předně natočit film o fixerech, pojmenovat jej Wolfs a ani náznakem nezmínit toho nejvíc nejlepšího Wolfa vůbec, tzn. Keitela, je opomenutí hraničící s urážkou:-). Už jen proto, že nejnovější Wattsův počin se na kultovní vystoupení Keitela (a zbytek party) v tarantinově historce z podsvětí nechytá prakticky v žádném ohledu. Protože dopadl dost podobně jako jiný nedávný pokus o hvězdnou akční komedii ze stejné produkční stáje, tj. Limanovi Instigators.

Cupertino i tentokrát vsadilo na star power faktor v kombinaci s vysokými produkčními hodnotami a zbytek filmu (postavy, příběh, dramaturgie) už moc neřešilo, Watts si odpočinul od blockbusterové pavoučí produkce u konkurence a znovu si vyzkoušel autorský projekt a dvojice Clooney a Pitt se po letech opět sešla na jednom place, aby si vzájemně poměřila level svého charismatu a především si jednoduše došla pro tučný šek za minimum práce před i za kamerou (vzhledem k producentskému kreditu). Watt má velké štěstí v tom, že do hlavních rolích ukecal právě Clooneyho s Pittem, kteří dokážou utáhnout celý film jen na základě svého hereckého projevu a společné buddy chemie.

Protože samotná historka, nad rámec zajímavé výchozí premisy o dvojici konkurenčních fixerů, kteří pod vlivem okolností musejí začít spolupracovat, příliš nápaditá není (od předvídatelné příběhové linky s domněle mrtvým "problémem", který postupem času přiroste oběma profesionálům k srdci a v závěru neváhají nasadit svůj život k jeho záchraně, přes dialogové výměny postrádající důvtip a jiskru, až po vlastní děj, který nenabízí moc zábavných/vtipných/absurdních situací, kterými by hlavní postavy provedl, jak je u podobných žánrovek dobrým zvykem) a v některých ohledech přímo pokulhává (Watts dávkuje humor vskutku šetrně a střed terče trefuje s proměnlivým úspěchem).

Celkově komorní konverzační záležitost se skromnou dávkou akce ve finále (která sice zpracováním nijak nevystupuje z řady, ale jde o příjemné rozptýlení po předchozí jednotvárné dialogové náloži) a s nikterak strhujícím tempem, na kterou by se bez Clooneyho a Pitta zapomnělo obratem po premiéře. Takto se na ni zapomene až o pár dnů později:-).  

The Last Of Us (Sezóna 2)

Vyměnit zvukový podkres za Ramsey zpívající Take on Me a brnkajíc při tom na kytaru a bylo by to dokonalé. Přesto moc pěkná práce, některé scény opět vypadají doslova jedna ku jedné s jejich předobrazy ve videohře a vzhledem k příběhové lince dvojky, která je imho vděčnější na vyhrocené situace a divácké emoce než jednička (modří už vědí:-)), těším se na druhou sezónu ještě více než na první:-). 

Škoda jen, že s Abby zatáhl Mazin s Druckmannem zbaběle za ruční brzdu a obsadil sympatickou Dever (subjektivně je pohlednější než Ramsey), když v jiných ohledech nemají s kontroverzemi problém, jak ukázali v první sezóně. Každopádně jsem hodně zvědavý, jak si na konci poradí s cliffhangerem. Tedy pokud stále platí, že dvojku rozdělí do druhé a třetí sezóny a předělem bude vy-víte-která-scéna.  

From The World Of John Wick: Ballerina

To nejdůležitější, čím se tenhle nevyžádaný spin-off může odlišit od záplavy všech ostatních akčních béček z kdovíproč stále populárního podžánru "holky s bouchačkama" (kvalitativně to většinou za moc nestojí a tržebně je to téměř vždy tragédie, přesto to studia neúnavně zkoušejí znovu a znovu, nechápu:-)), totiž gun-fu akce od šikulů z 87Eleven a "wickovská" mytologie tady podle těch pár záběrů z traileru asi fungovat bude (zapojení Stahelskiho a přetočení většiny akčních scén se podle všeho vyplatilo a vidět - bohužel naposledy - dvojici McShane a Reddick pospolu bude hodně bitter-sweet zážitek), takže z poloviny má Wiseman vyhráno.

Z druhé poloviny (tzn. hlavní postava, příběh, divácké emoce) to vypadá, že to skončí jako další akční béčko z kdovíproč stále populárního podžánru "holky z bouchačkama" v řadě. Jsem zvědavý, jak velký prostor dostane ve filmu Reeves (cokoliv nad deset minut bude asi úspěch) a snažně doufám, že jej Wiseman se Stahelskim ukecali k tomu, aby se kromě hlášek zapojil také do akce. Každopádně Continental ukázal, že to bez Wicka jde docela dobře v bedně, teď se ukáže, zda to (skoro) bez Wicka jde docela dobře i na velkém plátně.

---

To, že film prakticky kompletně přetočili, se proslýchalo hned, jakmile oznámili, že Stahelski "dohlédne" na přetáčky a premiéru přesunuli na další rok. Protože přetáčky trvaly podezřele dlouho a když se děj očeše o akci, tak toho ve filmu tohohle typu už moc jiného nezbyde:-). Takže míra důvěryhodnosti zákulisního intelu z The Wrap je imho velice vysoká.   

Jak to dopadne s de Armas a příběhem těžko soudit, ale hádám, že stran samotné akce, podle traileru a násobně pozitivnějších dojmů z testovaček "Stahelski cutu" než z původní Wisemanovy verze, tady problém nebude. Každopádně nezávidím Wisemanovi, ať už vyšel z formy nebo měl jen smůlu (ala "kreativní neshody", jak má být ve filmu pojata akce). Dostat po tak dlouhé době znovu šanci u big budget projektu a takhle ji prokaučovat, auvajs.    

Sinners

Atmosférický upíří horor z éry prohibice někde poblíž New Orleans je asi ten poslední projekt, který bych od Cooglera očekával (pokud tedy anonymní zdroje nekecají a není to úplně o něčem jiném, ale v tom posledním záběru, ve kterém se postavy připravují na final showdown s utajenými bubáky, mají v ruce podezřelé množství "špičatých věcí, které se ideálně hodí k vrážení do srdce", tak snad ne:-)), ale po takhle stylovém traileru musím uznat, že včera bylo pozdě a podobná dobová žánrovka tady chyběla. Když se k tomu připočítá parádní casting, Göransson a starý dobrý Dixie feeling, tak není o čem. Snad to Coogler neprokaučuje, rozehráno to má výborně.   

Den Of Thieves 2: Pantera

Butler vs Heat vs Fast Five:-). Z jedničky se vyklubalo takové nenápadné, ale o to příjemnější žánrové překvapení (debutová práce jak se patří) a jen tak mimochodem zdaleka nejlepší Butlerův film široko daleko (což bohužel platí až do dnešních dní) a podle traileru to vypadá, že s dvojkou se bude pokračovat ve stejném duchu, jen v exotičtějším prostředí a s "dočasným spojenectvím" v rámci diamantového heistu (kudos, že Gudegast přímo navazuje na konec jedničky, ve kterém naznačil, že potenciální další štace se bude týkat krádeže šutrů) jako bonusem navíc. Těším se na výsledek. 

Sleepy Hollow

Doslova kouzelná atmosféra, stylově starosvětský audiovizuál, charismatický Deep, čarokrásná Ricci (ach, ty její obří kukadla) a hrozivý Walken (přestože má ve filmu minimum prostoru) s neméně luxusním zbytkem castingu (pomrknutí na fanoušky skrze Leeovo cameo je taková třešnička na dortu), dvojka Elfman a Lubezki v nejlepší formě a v neposlední řadě druhý nejlepší Walker vůbec (Seven je sice výš, ale v jednom roce přichystat divákům tohle a 8MM? Smekám klobouk.) a druhý nejlepší Burton v devadesátkách (těsný souboj, ale návrat Batmana je přece jen ještě těžší váhová kategorie):-).

A osobně další devadesátkový zářez, který jsem v době premiéry z nějakého neznámého důvodu v kinech dobrovolně minul a to navzdory znalosti nadmíru pozitivní recenze v Cinemě (skvrny na slunci a mladická nerozvážnost, jinak si to nedovedu vysvětlit:-)), čehož jsem hned po vydání filmu na videu hořce zalitoval a o to častěji jej pak v bedně protáčel:-). Každopádně naprostá esence Burtona a jeden z filmů, u kterého do sebe zaklaplo úplně vše. Jakýkoliv pokus tuhle klasiku nějakým způsobem napodobit se rovná předem ztracenému boji (hodně štěstí kravaťáci z Paramountu s plánovaným rebootem).

Subservience 5/10

Taková M3GAN pro mírně pokročilé (vzhledem k eRkovému ratingu) s Megan v hlavní roli (tudíž mezi její základní výbavu patří i sexy outfit a dokonalá anatomická připravenost na těch správných místech:-)), aneb co všechno dokáže způsobit jedna nestárnoucí filmová klasika a nevinný příkaz k jejímu odstranění z databáze jedné robotické "pomocnice do domácnosti", která shodou okolností vypadá jako ostřílená profesionálka:-).

Premisa o novém syntetickém členovi domácnosti, který si po vzoru Kubrickova legendárního předobrazu začne pracovní instrukce vykládat značně svérázně, svou originalitou samozřejmě nikoho neohromí a stejně tak samotná příběhová linka se ubírá předvídatelným směrem v doprovodu spousty žánrových klišé (oblíbená berlička s jednoduchým hackingem sebe sama, díky čemuž robotická domácí hospodyňka obejde veškeré bezpečnostní protokoly, aniž by to její výrobce zaznamenal/zablokoval, pochopitelně nesmí chybět:-)), ale je tady pár polehčujících okolností.

Dale se naštěstí příliš nezdržuje s nezbytnou expozicí a přivádí Fox na scénu nedlouho po začátku filmu. Fox jako taková se svým tradičně prkenným projevem se do role babysitting androida hodí přímo dokonale a nemusí ani předstírat, že umí hrát. Bodycount se jako obvykle týká výhradně vedlejších postav, u kterých si divák nezapamatuje ani jejich jména, ale díky "ostřejšímu" ratingu dojde i na několik explicitnějších scén nejen stran násilí, ale i (polo)nahotinek. A konečně závěr filmu nabídne překvapivě vystupňovaný klimax ve stylu strejdy Camerona. Celkově další spolupráce Fox s Dalem a další ucházející žánrovka, která opakováním žánrových vzorců bohužel ničím nevybočuje z řady.

Joker: Folie À Deux (Bilance)

Pokud se nepletu, tak miliardu ještě žádný muzikál bez "cizí pomoci" (Disney, animák, pohádka, velký brand, případně kombinace uvedeného:-)) nedal, ale všechno je jednou poprvé (na prvního eRkového miliardáře se taky muselo čekat docela dlouho, až to rozkopl … tak počkat:-)), nálepka "Joker" sama o sobě má slušný buzz a pokud to Phillips nadávkuje tak akorát (Barbie taky oficiálně není muzikál, přestože těch muzikálových čísel tam je docela dost) a music supervisor namixuje k daným scénám správně playlist skrze osvědčené hity (viz Glitter a ohlas scény na schodech v jedničce), tak by to mohlo chytnout potřebný hype a nalákat do kina širší cílovku než v případě jedničky (fanoušky Gaga, obecně ženy). Tím neříkám, že meta padne, ale tak staly se už divnější věci, že jo (třeba Barbenheimer:-))?

---

Miliardu žádný muzikál nikdy nepokořil (animáky nepočítám, tam hrají roli jiné aspekty), na druhou stranu eRkový film do jedničky taky ne a hádám, že moc lidí, kteří tipovali, že se to povede zrovna Jokerovi, před premiérou nebylo:-). Nicméně podle dosavadních reakcí dvojka takový hype jako jednička mít asi nebude a miliarda znovu nepadne, ale nepodceňoval bych sílu značky a reputaci jedničky, což je pomocný faktor, který v minulosti finančně vytáhl nahoru nemálo "slabších" sequelů.

Muzikál může být pro určitou část publika stopka, ale do karet dvojce může hrát fakt, že by mělo jít o songy, které cílovka zná a pravděpodobně sama poslouchá. Pokud to celkově Phillips nepojal nějak hodně guerrillově, tak plus mínus půlmiliarda by neměla být problém. Škoda toho totálně přepáleného rozpočtu, s polovičním numerem by to pro WB byla nepochybně radostnější vyhlídka.

---

Zajímalo by mě, kolik si za tuhle legraci řekli Philips s Phoenixem (hádám, že Gaga bude s číslem na šeku daleko za nimi)? Protože ten rozpočet je fakt totální přepal, vzhledem k tomu, že ty šílené prachy na filmu nejsou absolutně vidět. Dokonce bych se odvážil tvrdit, že dvojka stran produkčních hodnot působí ještě laciněji než jednička. Tvl, vždyť stejné prachy stál Reevesův Batman s polozatopeným Gothamem a vytuněným Batmobilem:-). Nechápu.

Jinak tržební výsledek asi zasloužený, no. Philips s Phoenixem z toho mohli udělat artovku (nastavování zrcadla společnosti/psychologická sonda do mysli šílence/whatever) a dojít si pro ceny. Mohli z toho udělat obyčejný studiový blockbuster (vězeňskou romanci/drama s populárními songy) a dojít si pro prachy. Mohli z toho udělat neobyčejný studiový blockbuster (adrenalinový trip ve stylu Babylonu, satirický mayham ve stylu Natural Born Killers) a dojít si pro kultovní status (a možná pro prachy, kdyby se jim podařilo chytit buzz). Udělali z toho niche žánrovku (která neohromí ani formou ani obsahem) s rozpočtem blockbusteru a došli si pro rozporuplné kritiky i divácké přijetí. Jak nečekané:-).

---

No jasně, že si to vydupali. Jedna věc ale je dát Philipsovi s Phoenixem bianco šek, řekněme na něco okolo sto mega (ala rozpočtový level Oppenheimera), aby si "hoši trochu zablbli" (nic proti tomu). Druhá věc ale je po přednesení takového pitche a plánovaného tracklistu z jejich strany oběma kývnout na rozpočet na úrovni posledního Batmana nebo Furiosy. 

WB jsou sice známí střelci a dávají často šanci projektům, které by jinde za podobné prachy nevznikly (za to palec nahoru), ale pokud to tady bylo o tom, že Phillips a Phoenix kravaťákům s ledovým klidem sdělili, že buď to bude takhle a potřebují na to 200 mega nebo žádný druhý Joker nebude a reakce kravaťáků byla jen lakonické "tak jo", protože miliardová jednička, tak to působí dojmem, že vůbec nepochopili, proč tu miliardu minule utržili. Hádám, že zelenou tomu dala ta samá dobrá duše, které přišel jako chytrý nápad natočit adaptaci muzikálové verze The Color Purple:-).

---

To jsou ty nekompromisní autorské vize za privátních sto (Coppola) nebo studiových dvě stě mega (Wachowski, Philips), no. Natočili film pro dva lidi z deseti a celkem pochopitelně jim pak dva lidi (po té studené sprše po premiéře možná jen jeden:-)) z deseti přišli do kina. O takovou tržební nakládačku si zkrátka sami řekli a tak ji taky se vším všudy dostali. 

Na rozdíl od Matrixu se tady kravaťáci mohou alespoň trochu a nepřímo zahojit prachama z merchu (k Jokerovi obecně, ne přímo k filmu), ale vzhledem k ambicím, reputaci/tržbám/oscarům původního filmu to je pád na držku, jaký tady už dlouho nebyl. Ještě štěstí, že Joker (i Matrix) jsou pro studio tak silné brandy, že i takhle drsný tržební flop jim nevystaví stopku na neurčito a za pár let to zkusí někdo jiný zase nějak jinak.

Afraid 5/10

Už trailer naznačoval, že nejnovější Weitzův počin žádný kvalitativní zázrak nejspíše nebude, protože vypadal, jako by jej vygenerovala (nepříliš vytrénovaná:-)) umělá inteligence a se samotným filmem to nepřekvapivě dopadlo úplně stejně. Celý film totiž působí, jako by někdo v Blumhouse našel v šuplíku nerealizovaný projekt z půlky 90s (tehdy nepochybně hi-tech téma) a rozhodl se jej "aktualizovat" o současné reálie (narážky na všemožné reálné produkty a korporáty, které jsou momentálně v kurzu) a pustit do světa v jinak nezměněné podobě.

Všechny žánrové klišé nejen o zlotřilé umělé inteligenci, na které si divák vzpomene, ve filmu také nalezne (racionální důvod, proč se přátelská digitální asistentka znenadání přepne do manipulativního/likvidačního režimu, se od dob Kubricka nijak nezměnil:-)). Co ovšem ve filmu absentuje je nějaké napětí nebo strašidelná atmosféra. Horor to samozřejmě není ani omylem (což se s ohledem na neškodný rating a předchozí ai pokus M3GAN, dalo předem očekávat). Rodince se v průběhu děje, který je předvídatelný od začátku do konce a nenabízí jakékoliv překvapení, pochopitelně nic fatálního nestane, od toho tady jsou vedlejší postavy (celkový bodycount je vskutku tristní).

Bohužel ani po stránce nadsázky na tom film není nejlépe. Weissovi nikdo na place neprozradil, že přijít v dnešní době s pointou "za všechno může závadný obsah na internetu" z filmu kdovíjak sofistikovanou satiru s relevantním sociálně-kritickým přesahem neudělá. Jediný relativně chytrý nápad, který se tady objevuje, je zapojení lidského faktoru do zlovolného plánu vzpurné virtuální nemesis namísto obligátních domácích spotřebičů. Do pásma ušmudlané průměrnosti film vytahuje jen milosrdná stopáž a především sympatické duo Cho a Waterston.

Kneecap 8/10

Energií nabitá kombinace Trainspottingu a Straight Outta Compton v úhledném severoirském balení, aneb takhle se to dělá (žije/zpívá/fetuje/souloží) v Belfastu:-). Živočišný biopic pojednávající o falešném (respektive značně přibarveném) originu skutečné kapely se skutečnými členy skupiny (a tudíž neherci) v hlavních rolích. Syrové sociální drama o nelehkém životě na pomezí dvou odlišných světů, oddělených od sebe politikou, náboženstvím a v neposlední řadě jazykem. A konečně nenápadná nízkorozpočtová festivalovka, která nepřekvapí svou originalitou (žánrové vzorce jsou tady na první pohled patrné), ovšem celkovým provedením už ano. Tím vším je Peppiattův celovečerní (sólový) debut.

Peppiattovi se tady podařilo skvěle namixovat vyvážený kulturně-sociální trip, ve kterém se "seriózní" témata (generační výpověď, revolta proti systému, manifestace národní identity prostřednictvím jazyka a hudby) potkávají s nadsázkou (vtipný voice over jednoho ze členů kapely, akurátní množství humoru, jež naštěstí nepřekročí hranice karikatury, spousta drog, neškodná dávka sexu a pochopitelně samotná hudba) a neherci s hvězdami (Fassbenderova role je skromná, ovšem o to důležitější) a to za doprovodu svižného tempa, nápaditého audiovizuálu (trefná informační grafika v obraze a animační vsuvky, použité na těch správných místech) a samozřejmě úderného a patřičně explicitního OST. O kapele jsem nikdy předtím neslyšel, po filmu se jejím fanouškem nestanu, ale její genezi jsem si užil od začátku do konce.

Brothers

Twins od Reitmana na steroidech s luxusním castingem (Brolin je sice obsazen tak trochu proti svému typu, ale vřelé díky za Brolina, taky to mohlo skončit u Ceny nebo někoho podobného, tj. herecky o něco méně schopného), eRkovým ratingem a pod režisérským dohledem Barbakowa? Ano, prosím:-). 

Podle traileru to nejspíše bude i tentokrát taková nenápadná/nenáročná žánrovka, ale Palm Springs byla hodně příjemná záležitost a tohle vypadá na podobně feel-good podívanou. Každopádně teď se teprve ukáže, zda byl debut jen náhodná šťastná trefa nebo Barbakow dokáže potvrdit svou formu z minula (sázím na druhou možnost).

Blink Twice 5/10

Na debutové poměry obstojná práce, ale s ohledem na to, jaké ambice, prostředky a casting měla Kravitz k dispozici, výsledný počin tak akorát dokazuje, že o co je Kravitz lepší na režisérské stoličce, o to je horší za psacím stolem. Pominu neoriginální premisu s partičkou znuděných zbohatlíků a ostrovem, na kterém se pod nablýskanou fasádou dějí zpočátku podivné a později vyloženě ošklivé věci. Pominu ambiciózní pokus o nastavování nemilosrdného zrcadla, který se svou prvoplánovou podstatou míjí účinkem. Pořád ovšem zbývá ničím výjimečná (byť řemeslně slušně natočená a odehraná) žánrovka, která se potýká s vážnými problémy na úrovni dramaturgie i samotné narace.

Předně plot twist je nenápadně naznačen (tudíž prozrazen) už v rámci expozice, takže potenciální detektivní rovina, ve které by divák v průběhu filmu pátral spolu s hlavní postavou po příčině podivných událostí, nefunguje od samého počátku. Budování napětí a nejisté/nervózní atmosféry se po většinu filmu Kravitz nedaří, protože převážnou část děje stráví sledováním nekonečné párty, během které se nic zajímavého/nečekaného/zábavného nestane (dramaticky silných scén je ve filmu naprosté minimum), načež se v úplném závěru přepne do banální vybíjené se satirickým podtextem (všichni obvyklí podezřelí, tj. girl power, emancipace, exploatace, šovinismus, atd., přítomni:-)) a celé to zakončí ironickou pointou, která (paradoxně) rozehrává mnohem provokativnější situační hru, než o které pojednává celý film.

Presumed Innocent (Sezóna 1) 8/10

Hutné soudní drama kombinované s napínavým procedurálním vyšetřováním a psychologickým rodinným dramatem s výborně hrajícím trojlístkem Ford, Dennehy a Julia, totiž Gyllenhaal, Camp a Sarsgaard a překvapivým vyústěním stran odhalení skutečné identity pachatele, tentokrát jak pro znalce látky, tak i pro nově příchozí. 

Oproti Turowově knižní předloze i předchozí filmové adaptaci od Pakuly toho totiž Kelley v sérii po příběhové stránce dost změnil (respektive zjednodušil) nebo rovnou vypustil, což je v některých případech škoda (vynechání postavy najatého advokáta) a v jiných je to kupodivu ku prospěchu věci (podíl na zločinu zametením stop ve snaze zmást vyšetřovatele a snaha přehodit vinu na někoho jiného a v neposlední řadě výměna na pozici viníka).  

Díky tomu se naštěstí nejedná o prostou kopírku Pakulova filmu a sérii si tak užijí i jeho fanoušci. Zkrácení o pár dílů by sérii asi prospělo, protože někdy uprostřed sezóny (mezi podáním obvinění a zahájením soudního přelíčení) tempo trochu poleví, na druhou stranu vyloženě "výplňového" obsahu (častý to neduh seriálové produkce nejen v poslední době) je tady naprosté minimum. Celkově vynikající první sezóna a jsem zvědavý, zda se Kelley ve druhé sezóně rozhodne adaptovat Turowovo knižní pokračování (navzdory značnému časovému skoku) nebo se vydá vlastní cestou:-).

Mickey 17

Wow, tak tohle fakt potěšilo, trailer naprostá paráda (lehkost, styl, nadsázka, gradace, hudební doprovod, aneb takhle se to má dělat) a "redshirt" Pattinson se po netopýří pauze vrací v opravdu velkém stylu. K dokonalosti tomu chybí už jen scéna, jak někdo nad Pattinsonovou mrtvolou s ustaranou tváří oznamuje ostatním, že je po něm:-). 

Podle premisy to působí jako vykrádačka hned několika sci-fi najednou (Moon, Martian, postradatelný personál ze ST, mimozemské obludy ze SW), ale předloha je hodně chválená jak za obvyklé sci-fi propriety, tak i za myšlenky pod povrchem a byť je to tady prezentováno v hodně odlehčené rovině, vzhledem k režisérovi (a jeho jistě pečlivém výběru dalšího projektu po oscarové nadílce) sázím na to, že tenhle mix se podařilo přenést i do filmu.

Uglies 4/10

Důvody, proč film vidět: King v hlavní roli a relativně rozumná stopáž. Důvody, proč film s klidným svědomím vynechat: Všechno ostatní. Netflix se opět pokouší etablovat novou filmovou značku vzešlou z mnohadílné (tudíž asi úspěšné) knižní série. McG pokračuje ve své tvůrčí anabázi v područí streamovací továrny na zmetky sny a opět si jen vydělává na důchod. King se pomalu, ale jistě dostává do pozice MBB a to jak budovanou hereckou škatulkou, tak nepostradatelným producentským kreditem. A divák je opět nucen přetrpět kdovíkolikátou variaci na všechny možné young adult série.

Předlohu neznám, takže netuším, jak moc důsledně se McG držel původního textu (a zda je tedy kniha stejně mizerná jako filmová adaptace) a kolik toho případně změnil (prakticky ve všem k horšímu), ale výsledkem je naprosto generická žánrovka, která nepřichází absolutně s ničím novým (naopak si nepokrytě "vypůjčuje" prvky z jiných filmů, viz hoverboard z BTTF), vrší jedno příběhové klišé za druhým (oblíbená dystopická budoucnost, obligátní boj proti systému a jak se na správnou young adult žánrovku sluší a patří, tak i bizarní/nesmyslná výchozí premisa) a dějově nemá čím překvapit (útěk z městského digibordelu do reálné divočiny a nudné potulování se po lese je trademark všech podobných laciných sci-fi žánrovek). Od úplné pohromy zachraňuje film pouze snaživé vystoupení King, která podává slušný výkon.

The Crow 4/10

Bída a zmar v přímém přenosu. Fakt, že Sanders vůbec nechápe, co vlastně adaptuje (nebo to má absolutně na háku, což je ve výsledku totéž), byl zřejmý už když se pustil do převyprávění japonské manga klasiky pár let dozadu. Z mizerného traileru na jeho novinku bylo patrné, že v případě převyprávění americké komiksové klasiky, tomu bohužel nebude jinak.

O jakékoliv podobnosti s předlohou nebo Proyasovou adaptací po kvalitativní stránce nemůže být samozřejmě ani řeč. Stylový audiovizuál, podmanivá atmosféra, myšlenkový přesah, charisma hlavního představitele, atd. Nic z toho tady divák nenajde. Co je ovšem horší, Sanders bohužel stále nechápe ani to, jak se točí obyčejná braková (ideálně zábavná) žánrovka, v tomto případě obligátní akční vybíjená s decentními prvky romance a fantastiky.

Romantická linka vůbec nefunguje, navzdory tomu, že dostala větší prostor než minule (chemie mezi ústředním párem se limitně blíží nule a jejich vztahu jsem nevěřil ani minutu, natož báchorkám tvůrců o osudové lásce překonávající hranice života a smrti), akce je naprosto rutinní práce (Skarsgårdovo házení useknutých makovic do nic netušícího publika ovšem pobavilo:-)), všichni protivníci bez výjimky jsou nezajímaví panáci, finální potyčka s hlavním záporákem je ve filmu jen do počtu a generický audiovizuál zaujme jen tuzemskou stopou stran povědomých lokací.

Jediným světlým bodem v temnotě je Skarsgård, který se sice herecky i fyzicky snaží, seč mu síly stačí, ale nachází se v situaci podobné hudebníkům na palubě Titanicu po nárazu do ledovce - statečně se pokouší dělat svou práci, zatímco všechno okolo něj míří do zatracení nebo už tam je. Celkově zapomenutelná záležitost, zasloužený propadák (Skarsgård má poslední dobou smůlu na projekty) a snad vystavená stopka Sandersovým pokusům o zprznění dalších klasik.

Kinds Of Kindness 5/10

Starý známý provokatér Lanthimos je zpět, bohužel ovšem ve své obvyklé formě a jako bonus navíc v téměř tříhodinové stopáži:-). Předchozí "frankensteinovský" počin, za který si Stone zcela zaslouženě došla pro sošku a dokázal zaujmout na několika úrovních (herecky, tematicky, audovizuálně) i nefanoušky mistrovy tvorby (včetně mě), byl očividně pouhá výjimka z pravidla a Lanthimos se svou povídkovou novinkou se vrací zpět ke svým kořenům.

Což v jeho podání znamená když už ne potenciálně zábavná, tak alespoň zajímavá premisa, výborné produkční hodnoty, hvězdný casting a kvalitní herecké výkony všech zúčastněných v doprovodu nepochopitelného děje, který postrádá jakoukoliv pointu, která by vysvětlila uplynulé minuty filmu, nemalé dávky wtf momentů, nejasných motivací a jednání prakticky všech vystupujících postav a obecně použití autorských zkratek tak sofistikovaných, že se při nich vytrácí informace odkud kam vlastně vedou:-). Nepochybuju, že jde o Lanthimosův tvůrčí záměr, ale všechno dohromady to (minimálně na mě) pokaždé působí stejně - nezáživně a místy rovnou nudně.

Což je škoda, protože skvadra Stone, Plemons, Dafoe a Qualley hraje výborně (byť tentokrát to soškou pro nikoho z nich asi neskončí), obsadit stejné herce na různé postavy je chytrý nápad, jak umožnit castingu předvést šíři svého hereckého rejstříku (respektive hranice svých zábran stran nahoty na place:-)), premisy všech přítomných historek disponují nemalým dramatickým potenciálem už jen z důvodu své extravagantní podstaty (bohužel z převážné části promrhaným), povídková struktura do určité míry eliminuje problém s udržením více nebo méně otupělé pozornosti prostou změnou narativu a po formální stránce se Lanthimos naštěstí drží na uzdě (rádoby artových vsuvek je ve filmu naprosté minimum). Signifikantní scéna z traileru (efektní taneční kreace Stone) dokonale charakterizuje celý film - stylově natočená scéna náhle se zjevující v ději bez smysluplného opodstatnění.

Salem's Lot

Fakt, že premiéru dlouho odsouvali a nakonec to uklidili na stream sice nepůsobí úplně sebejistě stran výsledných kvalit téhle adaptace, ale vzhledem k tomu, co se studia v poslední době odvažují pouštět do kin (poslední Exorcista, Exorcismus s Crowem, případně Firestarter, když už je řeč o Kingovi:-)), to vůbec nemusí znamenat, že film je průser.

Hororová pecka z toho asi nebude, ale minimálně na úrovni traileru to vypadá na relativně slušnou žánrovku, která Kingovi neudělá ostudu. Každopádně jediná adaptace, kterou jsem viděl, je Hooperova verze a nepamatuju si z ní vůbec nic, neb to bylo naposledy někdy v 90s, takže se na film docela těším (jelikož netuším, co mě v něm čeká). Snad si s upíry Dauberman poradí o něco lépe než s posedlými panenkami.

Rebel Ridge 6/10

Minulá spolupráce Saulniera s Netflixem příliš zábavná podívaná nebyla, aktuální reparát naštěstí dopadl o poznání lépe, byť bez jistých tvůrčích zaváhání se to ani tentokrát neobešlo. Historka o válečném veteránovi přicházejícím do typického amerického zapadákova navštívit bližního svého, načež se nikoliv vlastní vinou zaplete do potyčky s partičkou místních vidláků, toho času vážených strážců zákona, příliš originality nepobrala (pánové Rambo nebo Reacher by mohli vyprávět:-)), ale důležitější je celkové provedení a to se v tomto případě povedlo. Zásluhu na tom má několik příjemných rozhodnutí, kterými Saulnier oživuje osvědčený koncept.

Jednak Pierre v hlavní roli není neohrožený akční geroj, rozdávající headshoty na všechny strany, ale realista snažící se krizové situace řešit s chladnou hlavou, díky čemuž se filmu daří budovat divákovo vzrůstající očekávání věcí příštích stran schopností a nadcházejících činů hlavní postavy (což kulminuje ve "westernové" scéně pokecu před policejní stanicí). A jednak příběhová linka se sice ubírá předvídatelným směrem (když zkorumpovaní policajti, tak rovnou spiknutí celého oddělení), ale skýtá pár zajímavých zákrut po cestě (nabídka dohody, odjezd z města, nečekaný spojenec ve finále) a podstata případu je docela vychytralá. Škodí tomu ovšem zbytečně přepálená stopáž a s tím související nijak zvlášť strhující tempo (film se pořádně rozjede až po více než hodině děje).

The Apprentice

Gordon Gekko: The Origin:-). Na komorní biopic konverzačku v "nudných" kancelářských kulisách to minimálně na úrovni traileru vypadá jako překvapivě našlapaný yuppie trip. Nedivím se, že Strong za roli sklízí ještě větší dávku pochvalných reakcí než Stan, protože působí jako totální burzovní badass křížený s mafiánským kápem a nepřekvapilo by mě, kdyby si celý film nakonec ukradl pro sebe:-). 

Každopádně házení klacků pod nohy ze strany volebního týmu mr. ex-presidenta a problémové hledání distributora v zemi zaslíbené (btw lepší reklama na film než trailer a navíc zadarmo:-)) dává tušit, že tady se hladit po srsti nikdo nebude, což by se mohlo blahodárně projevit v celkové zábavnosti téhle učednické historky.

Wolf Man

No konečně další nášup Whannella na obzoru, už bylo na čase:-). Doufal jsem, že si po hrátkách s neviditelným zase natočí něco originálního (Upgrade je pecka) a nebude se znovu vracet k oživování monster ze zrušeného Dark Universe, ale když už si Universal nedá pokoj a dál to s chlupáčem zkouší i po krachu verze s Goslingem, tak je fajn, že se kravaťákům nakonec podařilo k projektu ukecat právě Whannella, protože Invisible Man ukázal, že obstarožní téma dokáže pojmout moderním a hlavně zábavným způsobem. Což zrovna vlkodlak při vzpomínce na poslední universalovský pokus s Del Torem a spousty dalších no name žánrovek na totožné téma dost potřebuje. 

A Minecraft Movie

Tak nakonec to podle traileru nevypadá až tak špatně (tedy kromě vlasaté máničky Momoy, který působí přímo děsivě:-)), ale to jen proto, že jsem od toho dopředu nečekal vůbec nic. Vypadá to jen divně, jak se snaží skloubit typické hranaté tvary z předlohy s tradiční "realistickou" grafikou ze cgi animáků. 

Ale jak to vypadá a jak to kvalitativně dopadne (očividně se tady snaží zopakovat recept Jumanji pro mladší publikum) je vlastně úplně jedno. Film podle nejprodávanější hry všech dob bude totální cashgrab tak jako tak. Teď už zbývá jen konečně vytáhnout Sims z produkčního pekla a hollywoodská ofenzíva na peněženky rodičů bude završena:-). 

Napoleon (The Director's Cut)

Scott sice už stačil potvrdit, že pustit do světa i původní čtyřhodinovou verzi není žádný problém, ale po vydání DC verze je jasné, že tady by nijak zásadně nepomohl ani pětihodinový sestřih. Dokud z toho neudělá minimálně desetihodinovou minisérii, tak při tom zvoleném konceptu "all in one" z toho pořád zbyde jen encyklopedická přehlídka postav, míst a událostí bez jasné autorské vize. Při vší úctě ke Scottovi (dvojka Gladiatora bude určitě pecka:-)) i takový Alexander od Stonea má nějaký vlastní ksicht (samozřejmě myšlen Final/Ultimate Cut).

Přitom těch přístupů, jak se k takovému monstr tématu postavit, bylo spousty. Stačilo se vykašlat na politiku a bitvy a soustředit se jen na toxický vztah Phoenixe a Kirby (ala Marriage Story). Nebo se naopak vykašlat na vztahovku a natočit procedurální válečný epos (ala Waterloo). Nebo to mohl odvyprávět z pohledu Neye a postavit celý film na složitém přátelství mezi ním a Napoleonem. Prostě cokoliv, aby to nepůsobilo jen jako kandidát na povinné promítání pro školy.