Tahle série stála od samého počátku spíše na pomalém budování nervózní atmosféry a momentech napětí (za masivní podpory Goldsmithova OST v čele s Ave Satani), než na opravdu strašidelných scénách, ze kterých diváka mrazí v zádech a stoupá mu srdeční tep, byť na pár více nebo méně očekávaných lekaček se zpravidla také dostalo. Prequel pokračuje v tradici a na nějaké sugestivní scény koncentrované hrůzy v průběhu filmu znovu nedojde (lekačky přítomny jsou, ale naštěstí se s nimi šetří). Tradiční ingredience značky, tj. smrtelné náhody/nehody, nechybějí ani tentokrát, ovšem provedením za svými předchůdci v sérii zaostávají a ani celkový bodycount nedosahuje žádných závratných hodnot (eRkový rating je bohužel vytěžen jen pro jednu konkrétní - pár vteřinovou - scénu).
Na druhou stranu se Stevenson nebojí oživit osvědčené schéma několika novými (a hlavně smysluplnými) nápady. Jednak v rámci série, díky chytrému provázání děje s historickým obdobím studentských revolucí na přelomu 60s a 70s, dostávají spiklenci v církvi konečně uvěřitelnou motivaci k přivedení pekelníka na svět (dosud byla na úrovni libovolného padoucha z bondovek). Dále posun filmu do více fantaskní roviny prostřednictvím paranormálních vizí dovoluje tvůrcům příběhovou linku obohatit o zajímavé scény na pomezí snu a reality. A konečně klasický neduh všech prequelů, kterým je divákova znalost nadcházejících událostí po konci filmu, je vyřešen skrze sice nikterak objevný, ale účinný plot twist a následně poměrně odvážný retcon, dodávající případnému pokračování slušný manévrovací prostor.