The Last Of Us - Day One (Sezóna 2 - Epizoda 4) 9/10

Čtvrtá epizoda po krátkém prologu, ve kterém se nečekaným způsobem uvede na scénu nově příchozí antagonista (podobným stylem došlo k předčasnému odhalení protivníka už v prvním díle), zavádí hlavní postavy do avizovaného velkoměsta, ve kterém se Mazin s Druckmannem rozhodli divákovi ukázat pestrý mix dílčích aspektů předlohy v podobě průzkumu prostředí, vydatné porce akce s hordou nakažených v hlavní roli a decentní romantické momentky, za doprovodu ikonické hudební vložky s brnkáním na kytaru a prozrazením hned několika tajemství najednou, výměnou za pokračující příběhové odchylky oproti hře. A to vše odehrávající se ve velkolepých zchátralých kulisách, které opět vypadají doslova jedna ku jedné s jejich předobrazy ve videohře (výprava a triky jako obvykle odvádějí prvotřídní práci).

Bring Her Back

Vypadá to na docela slušné psycho. Palec nahoru, že v traileru nevykecali, o jakého bubáka ve filmu půjde (tipuju zase duchařinu, ale rád se nechám vyvést z omylu - bylo by fajn, kdyby zkusili přijít s něčím originálním) a typově přesný casting (Hawkins v roli náhradní matky (jak jinak než s temným tajemstvím:-)) působí správně creepy). Jen doufám, že tentokrát Philippou bros. vyrukují s regulérním hororem se všemi patřičnými žánrovými náležitostmi, protože Talk to Me mělo do nějaké mrazivé/strašidelné podívané daleko (jako thriller to bylo ok, jako horor (natož roku:-)) to byl čajíček).

Turning Point: The Vietnam War 9/10

Krátce po sobě dorazil další dokumentární pohled na nejkontroverznější válečné tažení v amerických dějinách, s jehož následky se země svobody neúspěšně potýká až do dnešních dní, přičemž oproti nedávné sérii Vietnam: The War That Changed America naštěstí v mnohem komplexnější a současně kritičtější podobě, která se svou kvalitativní úrovní blíží na dohled nepřekonatelné sérii The Vietnam War, jež tento proxy konflikt pokrývá naprosto vyčerpávajícím způsobem. 

Oproti sérii Vietnam: The War That Changed America, která se zaměřila především na výpovědi přímých účastníků střetnutí z obou stran barikády, zatímco spousta souvisejících témat/aktérů/událostí nebyla zmíněna vůbec nebo jen okrajově (což se týkalo zejména geo/politické roviny, která zde hrála klíčovou roli), se v tomto případě tvůrci po vzoru série The Vietnam War pokoušejí zmapovat dějiny této občanské války na pozadí studené války ve všech historických, politických, společenských, vojenských, uměleckých a kritických souvislostech a vedle zdokumentování příčin a podstaty konfliktu věnují důkladnou pozornost i politickému pozadí a politickému/vojenskému zhodnocení (kvituji realistický přístup vystupujících aktérů na konto amerického angažmá v "Namu", zejména stran tehdy vládnoucí administrativy).

Weapons

Z Barbariana se vyklubalo nečekaně příjemné žánrové překvapení, takže další Creggerův kousek si zaslouží pozornost automaticky. O to více, když podle traileru na jeho novinku to vypadá, že minule to nebyla jen šťastná náhoda a Cregger dodá podobně stylovou a hravou žánrovku jako posledně. Premisa originální (ten dětský prvek mně vzdáleně připomíná Sinister), atmosféra hutná, závěrečná klipovitá montáž patřičně znepokojující, ale především po příběhové stránce udrženo vše podstatné pod pokličkou. Podtrženo sečteno pěkná práce a datum premiéry v kalendáři zakroužkováno:-).

---

Pecka, tohle je snad ještě lepší než minulý, už tak nadmíru povedený, trailer:-). Originální premisa, znepokojivá atmosféra, šokující výjevy, skvělé gradování tempa, nepříjemný zvukový/hudební podkres - všechno jedna velká paráda. Fakt doufám, že Cregger v kampani mocně neklame tělem a ve filmu dodá přesně to, co v trailerech slibuje (koukám se na Tebe Boyle, byť to nakonec taky stálo za to:-)), protože jinak by to byla obrovská škoda. Kombinace napínavé detektivky a děsivého hororu je sázka na jistotu už od Ringu a v Creggerově podání to vypadá, že to bude fungovat na výbornou. Těším se na výsledek a dokud se nepřesvědčím o opaku, tak věřím v černého koně letošní hororové sezóny.

---

Se Substance (nebo Anorou, Sinners, atd.) to má společné organické střídání žánrů, aniž by se to Creggerovi rozpadlo pod rukama (jako třeba Mickey 17), byť v jeho případě nejsou ty přechody tam a zase zpátky tak jasně ohraničené/manifestované, jako je tomu jinde. Jo, taky jsem si při sledování filmu na Substance vzpomněl. S chronologií děje a střídáním perspektiv/časových rovin si (nejen) v dnešní době hraje kdekdo, s žánrovým mixem až tak moc ne (protože je sakra těžké vybalancovat to tak, aby to na všech úrovních fungovalo), tak možná proto:-).

Rust 6/10

V prvé řadě velký palec nahoru za to, že tenhle projekt po tragické události na place a vyšetřovací dohře Souza s Baldwinem nakonec dotáhli do konce (přetáčky a přeobsazení některých rolí na filmu naštěstí není poznat), protože westernů není v dnešní době nikdy dost (a těch alespoň trochu dobrých obzvláště). Výsledek sice není žádná westernová pecka a vyžaduje po divákovi jistou míru vstřícnosti, ale pokud se mu trefí do aktuální nálady, odejde vcelku spokojen.

Kdo hledá tradičního zástupce žánru, bude nevyhnutelně zklamán. Souza sice naplňuje klasické westernové schéma (útěk před spravedlností, v jehož průběhu si starý desperát na odpočinku hledá cestu ke svému osiřelému příbuznému, zatímco ruka zákona je oběma v patách), ale činí tak prostřednictvím pomalého tempa, spousty dialogových (charaktery a vzájemné vztahy rozvíjejících) scén, dějových odboček (většina vedlejších linek s pronásledovateli jen natahuje stopáž), minimální dávky akce (pořádná přestřelka se odehraje až na úplném konci) a to vše v rámci vskutku ambiciózní stopáže.

Mírné nedostatky na straně dramaturgie a narativu Souza kompenzuje na poměry podobných nízkorozpočtových westernových žánrovek překvapivě vysokými produkčními hodnotami, což se projevuje zejména na působivé kameře (parádní hra světla a stínu (časté záběry proti přímému slunci) - ať už za tím stojí Hutchins nebo nedobrovolný záskok Cline). Nádherné přírodní lokace, pro žánr občas netypický OST a výborná výprava a kostýmy pak spolu s castingem (z něhož vyčnívá Fimmel v podobné roli, jakou si nedávno střihl v Dune) zajišťují filmu správnou westernovou atmosféru.

P.S. Po konci závěrečných titulků je krátký dovětek tvůrců na konto Hutchins.

Death Of A Unicorn 6/10

Poučení z druhého Jurrasic Parku (krást zraněného potomka naštvaným a k tomu zubatým (případně jako v tomhle případě i rohatým) rodičům se nevyplácí:-)) převedené do podoby napůl satirické fantasy komedie s nenápadným sociálně-kritickým komentářem a napůl regulérního monstr hororu. A bohužel také napůl promarněného potenciálu, protože kombinace podobně originálního nápadu, hvězdného castingu a nadějných trailerů slibovala podstatně zábavnější podívanou, než jakou Scharfman ve své režijní prvotině ve výsledku doručil.

Satirická rovina je bohužel značně upozaděna a množství černohumorných/bizarních/parodických situací v průběhu filmu je nakonec znatelně menší, než to podle absurdní premisy a vedlejších postav na hraně karikatury (celá "povedená" podnikatelská rodinka se služebnictvem) zpočátku vypadalo. Stejně tak sociálně-kritická témata (enviromentalismus, kapitalismus, sociální třídy) jsou jen opatrně naznačena a konečně vedlejší rodičovská linka s opětovným hledáním cesty k odcizenému potomkovi nedostane tolik prostoru, aby se vymanila z kategorie žánrové klišé. Což by nemusel být zásadnější problém nebýt toho, že tohle mírné přešlapování na místě trvá polovinu stopáže.

Naštěstí ve druhé polovině filmu Scharfman přepne žánr a z komorní konverzačky se přesune k nekompromisní safari vybíjené a současně při tom nasadí vyšší tempo. Následující blízká setkání třetího druhu disponují slušným napětím, hororová atmosféra funguje na solidní úrovni, přičemž se ukáže, že vedle premisy druhý Jurassic Park připomenou i konkrétní scény (tunel vs trailer) a čistka mezi postavami probíhá za přítomnosti sympatického bodycountu a příjemně brutálních fatalit (eRkový rating je vytěžen naplno). Celkově obstojná debutová práce, kterou vedle krvavých radovánek táhne nahoru dvojice Ortega a Poulter, ale v rukou někoho schopnějšího to mohlo dopadnout mnohem lépe.

Drop 6/10

Proč si na schůzce nepřepnout telefon do režimu nerušit s výjimkou členů rodiny? Protože pak by nemohly vznikat filmy jako je nejnovější Landonův kousek, respektive by po deseti minutách skončily:-). Po nepříliš vzrušujících trailerech jsem se obával, že výsledkem Landonova snažení po odchodu/odejití od sedmého Screamu bude hodina a čtvrt kecání u stolu s akční desetiminutovkou na konci. Spletl jsem se, protože to dopadlo jako hodina a čtvrt kecání u stolu, na baru a na záchodcích s akční desetiminutovkou na konci:-).

Premisa s matkou samoživitelkou, která si vyjde na rande, na kterém je nedobrovolně donucena hrát o život svého protějšku i potomka, je především scénáristické cvičení. Podobné žánrovky, odehrávajících se v uzavřeném prostoru s hlavní postavou, které dochází dostupné možnosti a čas, tak stojí a padají na tom, zda je tvůrce schopen vyplnit stopáž nějakým nápaditým/strhujícím/překvapivým dějem, ve kterém hlavní postava čelí jednomu problému/dilematu/zvratu za druhým. A v této disciplíně Landon bohužel do značné míry selhává.

Překážky, které jsou hlavní postavě postupně stavěny do cesty, nejsou příliš vynalézavé a co je důležitější, postrádají větší dávku dramatu a napětí, psychologická rovina vyprávění vzhledem k omezené (jednostranné) interakci s hlavním záporákem funguje tak napůl, s tématem oběti zneužívání a vyrovnávání se s prožitým traumatem (jako motivátorem hlavní postavy) se v průběhu děje nijak zvlášť nepracuje a samotné finále je přehlídka žánrových klišé. Jediná hra, kterou Landon s divákem hraje, je tak jen whodunnit tipovačka stran identity hlavního záporáka. Reputaci filmu tak zachraňuje jen rozumná stopáž a zejména sympatická Fahy, která podává zdařilý herecký výkon.

Until Dawn 6/10

Videoherní předloha se proslavila poměrně unikátní interaktivní herní mechanikou ve stylu butterfly effectu, těžko přenositelnou do filmové podoby. Sandberg namísto věrné adaptace proto vsadil na koncept časové smyčky, který se sice v hororovém žánru už párkrát objevil, ale na druhou stranu tohle "pokus-omyl-opáčko" schéma odlišuje film od nespočtu podobných slasherů, odehrávajících se na chatě v horách. Sandbergův počin tak má se hrou společný jen název, přesto se na poměry videoherních adaptací jedná o vcelku uspokojivou záležitost.

Po příběhové stránce Sandberg vsadil na osvědčenou kombinaci detektivky a hororu s pár easter eggy pro fanoušky předlohy (v čele s roličkou pro Stormarea), povinná expozice diváka nezdržuje více, než je nezbytně nutné, tempo je po většinu filmu svižné, hlavní postavy žádné ceny za originalitu nebo jedinečné charakterové vlastnosti sbírat nebudou, ale fungují tak, jak mají, casting podává slušné herecké výkony, jednotlivé killy nepostrádají brutalitu, přičemž gore fest dosahuje solidního levelu a bodycount se zastavil na uspokojivé číslovce a na obvyklé (laciné) slasherové poměry film disponuje překvapivě vysokými produkčními hodnotami (pochvalu zaslouží především výprava). 

Na druhou stranu koncept časové smyčky je vytěžen jen částečně (typová rozmanitost bubáků mohla být podstatně větší), spousta potenciálně vděčných nápadů (průzkum městečka postiženého katastrofou ala Silent Hill, hra na schovávanou uvnitř domu hrůzy ala Evil Dead) se ledabyle odbyde, nepostradatelné lekačky fungují s proměnlivou úspěšností, na poli vynalézavých způsobů, jak někoho zábavně odpravit, tvůrci moc invence nepředvedli (snad jen vodní bomba stojí za pozornost), hororová atmosféra se ozývá pouze namátkově, srdeční puls divákovi v průběhu filmu nijak zvlášť nestoupne (vyjma lekaček) a výraznější dávka napětí se dostavuje až v samotném závěru, přičemž finále by si zasloužilo větší měřítko a tvrdší přístup k postavám (happy end pro celou partičku si mohli odpustit).   

Light & Magic (Sezóna 2) 9/10

Duchovní nástupce devadesátkové "making of" dokumentární série Movie Magic se vrací s druhou sezónou a platí pro ni to samé, co pro pár let starou premiérovou řadu, tj. povinnost pro všechny fanoušky filmu a zákulisí jejich natáčení, poutavou formou (spousta archivního obrazového materiálu, častokrát unikátní povahy) pojednávající o tom, jak se v průběhu čtyř dekád tvořily (rukodělné a později počítačové) filmově-trikové dějiny prostřednictvím šikulů v ILM.

Druhá sezóna plynule pokračuje tam, kde první sezóna skončila (nástup digitální trikové revoluce v podobě CGI a obecně éra adopce digitální technologie jako takové, jak v rámci postprodukce, tak nedlouho poté i samotného natáčení skrze digitální kamery), čímž odpadá největší výtka z minula (vynechání prequelové trilogie Star Wars), která byla napravena více než důkladně (byť tak jako v předchozí sezóně se nejvíce času věnuje Epizodě I, znatelně méně prostoru dostala Epizoda II, Epizoda III se pozornosti dočkala už jen okrajově). Tentokrát třídílná minisérie vedle prequelové trilogie Star Wars znovu mapuje i několik dalších trikově přelomových blockbusterů, natočených na přelomu milénia, přičemž dojde na rozbor řady konkrétních scén (Twister, The Perfect Storm, War of the Worlds, trilogie Pirates of the Caribbean).

Tvůrci, respektive aktéři v rozhovorech, se nebojí komentovat kontroverze (reakce kritiků a části veřejnosti na jednu nejmenovanou, kompletně digitální, postavu ve Star Wars), neprozíravé kroky (neakceptace zakázky na Avatara, byť z důvodu časového/kapacitního tlaku se firma do produkce Cameronova velkofilmu nakonec zapojila), nebo citlivá/bolavá témata (smutná epizoda s odchodem části zaměstnanců na pozadí odprodeje a později definitivního uzavření modelářské dílny, která byla nedílnou součásti ILM od vzniku společnosti a v nemalé míře stála za jejím úspěchem), ale stejně tak i realisticky reflektovat tehdejší situaci na trhu (pochvalná zmínka o ambiciózní konkurenci (Digital Domain, Weta), která se postupem času dostala na podobnou kvalitativní úroveň dříve nedostižného trikového průkopníka).

Škoda, že stran počtu epizod (a tím pádem i obsahu) došlo oproti předchozí sezóně k redukci na polovinu, nicméně předpokládám, že tento nedostatek (tak jako minule byla spousta dalších trikově významných filmů a seriálů opomenuta, typicky další produkce Star Wars, tj. sequelová trilogie a Rouge One s Mandalorianem, ale také Marvel, Jurassic World, Transformers nebo The Rings of Power), bude za pár let opět odčiněn prostřednictvím třetí sezóny.

The Smashing Machine

Máte sklep zlatého plešouna? A mohl bych ho vidět dostat? Koukám, že s těmi bouchači s oscarovými ambicemi se v poslední době roztrhnul pytel:-). Nedávno Majors v Magazine Dreams, teď Johnson v tomhle (nebýt hlasu a charakteristických rysů ve tváři, tak bych ho vůbec nepoznal a vlastně nevím, zda je to dobře nebo špatně), tak jsem zvědavý, kdo to bude zkoušet příště:-).

Vypadá to na sportovní biopic jako každý jiný, ale trailer se docela povedl a Blunt je hodna pozornosti za všech okolností (doufám, že tady nebude jen do počtu), tak snad se z toho vyklube podobně příjemné překvapení jako z The Iron Claw.

---

Těch dojemných/tragických (ideálně biografických) historek o mlátičkách v ringu nebo na pódiu se v poslední době nějak vyrojilo. The Iron Claw, The Fire Inside, Magazine Dreams, Queen Of The Ring, The Smashing Machine, Christy, Giant a to jsem určitě ještě na pár dalších zapomněl. Dlouhé roky je ticho po pěšině a najednou taková nadílka:-).

Dosavadní ohlasy jsou povzbudivé, trailer je fajn (každý trailer, ve kterém figuruje Blunt, je fajn tak nějak z principu:-)) a Johnson to s pokukováním po nějaké sošce nebo alespoň nominaci nezkouší přes interpretaci Shakespearea, ale chytře přes téma/prostředí, ve kterém je jako doma, takže uvěřitelný (když už ne působivý) výkon by ze sebe vyždímat mohl.

---

Scény v ringu o ničem (snímat to celé jen z hlediště byl fakt geniální nápad), o tom, jak to v tomhle sportu/podniku vlastně chodí, to neřekne vůbec nic, potenciálně zajímavá linka s kamarádem/kolegou/rivalem Baderem utnuta hned v zárodku a toxická vztahovka stejná jako v tuně jiných žánrovek na totožné téma. Nahoru to tahá jen Johnson a Blunt, ale i tak to spadá do kategorie "vidět a zapomenout".

Rodinná konkurence o ping pongu na premiéru ještě čeká, ale Chalamet si projekty pečlivě vybírá a prozatím nešlápl vedle, tzn. už teď je jasné, kdo ze Safdie bros. koho v pomyslném souboji o lepší sólo autorský projekt položil na lopatky.