Peter Pan & Wendy

Příběh starý jako lidstvo samo. On je autorský tvůrce, který si točí po svém, ale se svým posledním existenčně-alegorickým počinem v pokladnách tvrdě narazil. Ona je v zábavním průmyslu dominantní korporace, točící podle šablony tak, aby výsledkem byl pokaždé přístupný a neurážející produkt pro všechny.

Na první (i druhý a třetí, atd.) pohled neslučitelné světy, ale jednou za čas se stane něco neobyčejného a tohle je právě ten případ, protože si oba padli (zase) do oka, zplodili potomka, pojmenovali jej Peter Pan & Wendy a poslali jej na zkušenou do světa. V něm zažil spousty neuvěřitelných dobrodružství (vlažné kritiky, divácký nezájem, průměrné až mizerné výkony v pokladnách) a nakonec se na něj docela zapomnělo (jako minule). Zvonec a konec:-).

---

Ale jo, nevypadá to zase tak špatně. Sice žádný zázrak, ale vysloveně blamáž taky ne. Předchozí trailer na tom byl o něco hůře. Tohle má alespoň nějakou gradaci. Nicméně mám takové neblahé tušení, že v celovečerní stopáži to už fungovat moc nebude a výsledkem bude stará dobrá Disneyovská klasika z poslední doby - standardní blockbusterový prefabrikát pro celou rodinu, na který si krátce po premiéře už nikdo nevzpomene. Tak jako v případě Pete's Dragon. Tady je sice o poznání slavnější předloha, ale to je asi tak všechno. 

The Last Of Us - Kin (Sezóna 1 - Epizoda 6) 8/10

Po dokonalém mixu akční a dramatické složky, kterou divákům předvedli tvůrci v předchozím díle, se Mazin s Druckmannem v šesté epizodě vracejí zpět takříkajíc na zem, znovu zde tak převládá příklon k více realistickému stylu, zaměřenému především na prokreslení jednotlivých charakterů a pečlivé budování vztahů mezi nimi, než na spektakulární a adrenalinem nabité sekvence boje hlavních postav s hordami nakažených a nebo se skupinkami ostatních přeživších. Což je na jednu stranu pozitivní, protože samotné postavy a jejich vzájemné vztahové peripetie jsou silnou stránkou herní předlohy, ovšem na druhou stranu je to značná škoda, protože zmíněný herní předobraz zvládá s přehledem obě polohy vyprávění a je tak schopen doručit hráči komplexnější a tím pádem i plnohodnotnější zážitek.

Úvod šesté epizody patří prvnímu výraznějšímu časovému skoku v sérii a související změně ročního období, což se zde následně projeví zejména na působivosti venkovského prostředí a krásách divoké přírody, jelikož hlavní postavy Joel a Ellie v minulém díle opustili městskou zástavbu a znovu se vydávají na osamělou pouť opouštěnou krajinou za Joelovým bratrem Tommym, ve snaze od něj získat potřebné informace pro další cestu za možnou záchrannou lidstva, respektive toho, co z něj po uplynulých letech zbylo (což pochopitelně platí pro Ellie) a vykoupením, respektive opětovným nalezením smyslu života (což nepřekvapivě platí pro Joela). Zdejší lokace jsou, jako prozatím vždy, výborné a kameře se daří je divákovi prodat bez sebemenšího zaváhání, přičemž některé záběry (obrazy se zapadajícím a vycházejícím sluncem, panoramatické pohledy na krajinu s majestátními horami v pozadí, kamerové jízdy z dronu) jsou vskutku úchvatné a možná dosud nejpůsobivější, jaké se dosud v sérii objevily.

Jelikož se děj šesté epizody soustředí na opětovné shledání Joela (v doprovodu Ellie) s Tommym a následný názorový střet mezi jednotlivými postavami, což je v herní předloze důležitá událost hned z několika důvodů, šlo předem předpokládat, že se tentokrát žádné vyhrocené střety, ať už s nakaženými nebo dalšími přeživšími, konat nebudou a tvůrci oproti minulému dílu znovu zvolní celkové tempo, což se také potvrdilo. Navzdory tomu tady není nouze o dramatické, napínavé, nebo vtipné momenty a to zásluhou, jak se v sérii stalo již dobrým zvykem, neselhávajícího hereckého obsazení a další vítané várky, někdy větších a jindy menších, kreativních změn, které citlivě a smysluplně zasahují do herní předlohy a obohacují původní látku o širší souvislosti, prokreslenější charaktery a propracovanější motivace postav.  

Oproti herní předloze se zde divákům naskytne velkorysý pohled na opevněnou osadu (maloměsto by bylo pro jednu ulici a pár domů okolo ní přece jen až příliš honosné označení:-)), ve které žije Tommy se svou manželkou a spolu se stručnou zmínkou o Joelově přání koupit si ranč s ovcemi a zálibě Ellie ve vesmíru se jedná o nenápadné odkazy na (stejně vynikající) herní pokračování a příjemná pomrknutí na fanoušky, které jistě budou v další sezóně dále rozvedeny.

V průběhu děje tady dochází k dalšímu prohloubení vzájemného vztahu mezi Joelem a Ellie, což se později zúročí v emocionálně vypjaté scéně společného rozhovoru na téma zamýšleného ne/opuštění Ellie ze strany Joela a její ne/zanechání v péči Tommyho, která je téměř doslova převzata z herní předlohy, po níž v Joelovi definitivně převáží pocit odpovědnosti a citová vazba směrem k Ellie a rozhodne se ji dál doprovázet na její cestě, navzdory svým pochybnostem, zda je schopen podobně fyzicky i psychicky náročný úkol zvládnout a Ellie před veškerým hrozícím nebezpečím ochránit, což je skvěle zdůrazněno další chytrým tahem tvůrců v podobě panických záchvatů, kterými tady Joel, na rozdíl od svého herního předobrazu, trpí a které chvályhodně dodávají postavě na větší zranitelnosti a opět o něco více polidšťují její charakter.

Současně s tím další nově doplněný příběhový prvek, spočívající v těhotenství Tommyho manželky, nabízí tvůrcům šanci, jak jednak dodat názorové výměně mezi Joelem a Tommym stran rodinných závazků další rozměr a jednak způsob, jak konfrontovat Joela s bolestivou připomínkou přetrvávajícího traumatu, plynoucího z jeho selhání při ochraně vlastní dcery na počátku pandemie. Všechny tyto příběhové události představují slibný prostor pro Pascala (toho především) a Ramsey spolu s Lunou se herecky patřičně předvést a všichni jmenovaní tuto vděčnou příležitost využívají přímo ukázkově. Obě důležité scény emotivních dialogových výměn (rozhovor Pascala s Lunou a Pascala s Ramsey) jsou odehrány a natočeny skvěle.

Přes celkovou vážnost šesté epizody si ovšem Mazin a Druckmann přece jen najdou čas pro určité odlehčení situace a propašují do děje humorný okamžik v podobě vtipného prologu, ve kterém vystupuje dvojice postav (opět vytvořených specificky pro účely série), která má mezi sebou podobně "třaskavou" partnerskou dynamiku, jen vztahový vzorec (skoro) otec a (skoro) dcera byl vyměněn za, podle všeho letitý, manželský svazek, přičemž nad rámec úsměvného srovnání obou dvojic potěšila také účast hereckého veterána Greena. Kromě toho se diváci v šesté epizodě dočkají také několika dramatických situací (napínavá scéna překonání řeky a následné kontroly, zda nejsou Joel a Ellie nakažení) a v závěru pak dojde na očekávanou akční sekvenci na univerzitě. Nicméně svým rozsahem je, bohužel, omezena na nejnutnější minimum (skromný střet s pár přeživšími a následné zranění Joela), což je skutečně škoda, protože ve hře jde o vynikající herní pasáž, ve které se ke slovu dostanou jak nakažení (obávaný Bloater), tak přeživší.

V souhrnu je šestá epizoda opět výbornou podívanou, byť o něco větší důraz na akční stránku věci v samotném finále by divácký zážitek nijak neoslabil, právě naopak by jej ještě posílil. Nadcházející díl se bude věnovat retrospektivnímu vyprávění, ve kterém bude hrát hlavní roli Riley spolu s událostmi předcházejícími seznámení Joela a Ellie a v rámci série tak konečně dostane prostor i neméně vydařený herní dodatek Left Behind, takže nezbývá, než se těšit na to, jak si tvůrci s danou situací v dalším díle poradí.

X-Men: First Class

Spolu s X2 a Loganem s přehledem top tier všech zmutovaných příspěvků Foxe do komiksového žánru a jedna z nejlepších komiksovek obecně. Současně taky podobný případ jako Casino Royale u bondovek - po nepřesvědčivém předchozím filmu sebejistý odraz ode dna až na úplný kvalitativní vrchol, který přišel ruku v ruce se zbrusu novým pojetím, obrozeným a skvěle trefeným castingem, návratem k samotných počátkům postav(y) a především s parádním filmem jako takovým, u kterého se povedlo prakticky vše, co se povést mohlo a mělo.

Působivý prolog, skvělá retro atmosféra, chytré provázání fiktivní dějové linky se skutečnými událostmi WW2 a následné Studené války, nesmrtelné pravidlo "film je jen tak dobrý, jak dobrého má záporáka" uplatněno na výbornou (jelikož tady je dobrých záporáků hned několik najednou:-)), dokonale funkční vztah titulní dvojice a parádní vzájemná chemie jejich hereckých představitelů, spousty ikonických scén (tarantinovská scéna v pivnici jako vystřižená z Inglourious Basterds je stále top), várka sexy bond mutant girls, geniální cameo vy-víte-koho (nápověda: je z Kanady:-)) a k tomu všemu ještě skvělé akční finále a originální fatalita směrem k hlavnímu záporákovi jako bonus zdarma. Jo, to byly tenkrát časy, kdy Marvel s DC ještě měli nějakou konkurenci v podobě Sony a Foxe a všechny komiksovky se netočily podle jedné a té samé šablony.

P.S. Vtipné na tom celém je, že v rámci jednotlivých trilogií o mutantech je pokaždé nejlepší jiný díl, tj. nejprve dvojka, poté jednička a následně trojka, jako by na to měl Fox nějaké pravidlo:-).  

Knock At The Cabin 4/10

Tak jako hlavní postavy nejnovějšího Shyamalanova počinu je potřeba se postavit neúprosné realitě statečně čelem:-). Přiznejme si to, Shyamalan má dobu své největší slávy, ve které zásoboval diváky jedním parádním hitem za druhým a druhým za třetím (pravda, pak už to začalo jít pomalu z kopce:-)), už dávno za sebou a už spousty let se jeho kariéra podobá filmové ruletě, tzn. celkem slušné žánrové záležitosti pravidelně střídá s vyloženě marnými pokusy, přičemž záchranné lano spočívá jen v tom, že dokáže rozpočet svých projektů držet pečlivě na uzdě. S aktuální historkou o obyčejné rodince, která se na své dovolené, trávené v chatě uprostřed lesů, střetne s neobyčejnou skupinkou nezvaných návštěvníků bohužel ani tentokrát nevystoupil ze svého letitého stínu a naopak znovu potvrdil, že svou formu skutečně ztratil už dávno a lepší to v jeho případě asi už nikdy nebude (podobně je na tom třeba Smith).

Přestože se tady Shyamalan rozhodl opět převyprávět původní dílo jiného autora a znovu tak nenatočil film podle svého vlastního scénáře, premisa příběhu, alespoň na papíře, působila docela zajímavě a přesně v jeho stylu a to až do takové míry, jako by byl sám Shyamalan autorem knižní předlohy (takže asi není velkým překvapením, že jej kniha zaujala a rozhodl se ji zadaptovat do filmové podoby). Současně pak trailer vypadal vcelku nadějně a jistý příslib příjemného diváckého zážitku zde přece jen byl. Nicméně poučen z předchozích mistrových nezdarů (zvláště mizerné Old minule bylo nemalým varováním) jsem od filmu raději předem nic moc vydařeného neočekával a jak se po zhlédnutí filmu ukázalo, dobře jsem udělal:-). 

Samotnou předlohu sice neznám, ale podle prosté synopse na wiki pravděpodobně nejde o nic zázračného, respektive děj knihy nepůsobí nijak objevně, přesto se může pyšnit jedním silným příběhovým prvkem, který by jistě šlo ve filmu po emocionální stránce skvěle vytěžit (tragická smrt adoptovaného dítěte) a průběžně budovanou nejistotou jak vlastních postav, tak pochopitelně čtenářů, zda jsou apokalyptické vize nezvaných návštěvníků jen výplodem jejich choré mysli, davovou psychózou, předem připraveným představením, nebo skutečnou neblahou předzvěstí věcí příštích, což se následně odráží v otevřeném závěru knihy, ve kterém autor akcentuje prvek rodiny (ve stylu "spolu v dobrém i ve zlém až do úplného konce, ať už bude jakýkoliv"). Shyamalan se ve filmu od předlohy dějově odklání (což by ani tak nevadilo) a na obě skutečnosti zcela rezignuje (což už vadí, protože není schopen přijít s čímkoliv jiným a pokud možno lepším). 

Nejen, že v podstatě všechny přítomné postavy nedokážou upoutat divákovu pozornost nad rámec své jednorozměrné škatulky a příslušnou smrt kterékoliv z nich nezvládá Shyamalan divákovi patřičným způsobem emocionálně prodat (a jejich odchody ze scény tak vyznívají jako odškrtávání položek z nákupního seznamu), ale navíc se ani neobtěžuje diváka držet alespoň v minimální míře napětí stran budoucího vývoje událostí a podstaty zdejšího problému. Během děje se odehraje přesně to, co postavy předesílají, že se dříve nebo později stane a ukáže se, že povedená čtveřice proroků apokalypsy měla od začátku pravdu a hlavní postavy sledují konec světa v přímém přenosu, jak dokládá doslovné finále, se kterým Shyamalan nakonec vyrukuje. O tom, jak skupinka vizionářů přišla na celý koncept "vypravíme se do chaty uprostřed lesů a kdokoliv v ní přebývá se musí dobrovolně obětovat, čímž se zabrání konci světa", když celý děj titulní partnerskou dvojici spravují jen o osudových následcích, které nedodržení tohoto sofistikovaného postupu zapříčiní, samozřejmě během filmu nepadne ani slovo (asi protože záhada a tajemství nebo co).   

Stran samotného zpracování filmu se, po vzoru vizí samozvaného kvarteta proroků apokalypsy, také žádné pozitivní zprávy nekonají. Nějaká skutečně tísnivá nebo napínavá atmosféra bohužel není na pořadu dne a na opravdu dramatické, dojemné, strašidelné, smutné, humorné, akční nebo emočně vypjaté momenty tady divák prakticky nenarazí. Shyamalan se po celý čas filmu nachází v režimu autopilota a příliš tomu nepomáhá ani podivné tvůrčí rozhodnutí, týkající se vedení kamery směrem k místnímu hereckému osazenstvu. Neustálé sledování tváře herců z bezprostřední blízkosti a jejich proklamace předepsaných textů přímo do kamery asi měly u diváků vyvolávat silnější pocity imerze a citové angažovanosti, ale svým inscenačním provedením působí jednak divadelně ochotnicky a jednak malinko směšně, přičemž s postupným nárůstem jejich výskytu v ději i více a více otravně. S close-up záběry se musí umět pracovat a pak mohou být ve filmu velkým přínosem, v opačném případě to dopadne jako zde (ne, další Leone se z Shyamalana fakt nestane:-)). 

Shyamalan sem tam předvede slušnou znepokojivě pozvolnou kamerovou jízdu, Bautista se očividně snaží, seč mu jeho herecké síly stačí (s podobným materiálem v ruce by pravděpodobně nesvedl nic výrazně lepšího ani někdo mnohem herecky zkušenější nebo schopnější) a retro stylizace studiového loga a úvodních titulků se docela povedla, ale to je asi tak vše. Zbytek je velký, špatný, případně ještě horší. Tentokrát to (opět) nevyšlo, nezbývá tak, než se těšit na příště a (opět) doufat, že bude štěstí ve filmové ruletě zase pro jednou stát na Shyamalanově straně.

The Pope's Exorcist

Nene, tak tohle vypadá na hodně slušnou parodii, akorát to asi nebylo účelem:-). Tlustý Crowe s legračním přízvukem a nasazeným poker facem, cheesy hlášky kam se podíváš (s přehled vede moudro o tom, že démon páchá jen to, co mu dovolí Bůh - no nekecej:-)) a k tomu tuny scén z vymítání a pokecu s démonem, které všichni viděli už miliónkrát a tady vypadají úplně stejně jako v těch miliónech filmů před tím (to fakt někdo očekává, že s tímhle tady v dnešní době ještě někoho pošlou do kolen:-)?).

Předpokládám, že nebude chybět linka, jak bude někdo někoho zase přesvědčovat o tom, že démoni skutečně existují a vymítání není jen na oko a samozřejmě se ukáže, že Crowe má s démonem společnou minulost a pekelný nezbeda si jen dával desítky let zaslouženou pauzu, než se do toho zase pořádně opře:-). Zajímalo by mě, jak a čím byl Crowe ukecán k tomu, aby vzal roli v podobném braku. Doteď jsem měl tak nějak za to, že stále ještě kope o něco vyšší ligu a podobné "gépéčka" přenechává třeba vyhořelému Gibsonovi. Asi ne, no.   

Boston Strangler

No, upoutávka sice úplně nestrhne a Fleischerovu klasiku na totéž téma bude dost těžké překonat, ale za každou poctivou, old-schoolově střiženou, dobovou kriminálku jsem rád a tohle vypadá, že by se tady snad mohlo podařit.

Minimálně atmosféru 60s se tomu daří reprodukovat docela zdařile, ta nenápadně naznačená akcentace feministické linky by mohla tohle provařené téma vítaně oživit, eRkový rating se vždycky hodí a asistující Cooper a Nivola doufám Knightley případně herecky podrží. Vyloženou pecku nečekám, ale nenápadná fajn žánrovka na jeden víkendový večer by z toho být mohla. Snad si produkující Scott vybral silnější chvilku a nesáhl s tímhle projektem úplně vedle.

Infinity Pool 5/10

Předchozí počin Possessor mne docela minul, takže jsem stran nejnovějšího kousku Cronenbergova potomka neměl stanovena předem nějaká zvlášť velká očekávání. Počáteční nedůvěra následně ještě narostla po zhlédnutí traileru, který svým stylem, jistě nikoliv náhodou, připomněl loňský návrat po dlouhých letech "spánku" samotného mistra osobně, v podobě Crimes Of The Future, který nakonec dopadl neslavně. A jak se později ukázalo, Cronenbergův (juniorův) aktuální projekt má s Cronenbergovým (seniorovým), poněkud rozpačitým, návratem ke kořenům z minulého roku mnohé společné jak po obsahové, tak po formální stránce, protože výsledkem je podobná sociologická sonda, zabalená do mysteriózního sci-fi hávu. 

Dobrou zprávou je poznání, že Cronenbergovi (juniorovi) se vedlo lépe než Cronenbergovi (seniorovi). Špatnou zprávou je poznání, že zase ne až o tolik. Filozofická otázka, zda filmový svět potřebuje dalšího mistrova napodobitele (shodou okolností z vlastní rodiny), tudíž zůstává i nadále nezodpovězená:-).   

Tak jako před rokem slavnější otec i snaživý syn před diváky předstupuje se sadou klasických "rodinných" témat, takže nechybějí všechny povinné přísady z tradičního domácího receptu jako je brutální násilí, explicitní erotika (eRkový rating je tady vytěžen skutečně na maximum), voyeurismus, satira, body fetišismus, deviace, psychedelie, tu více, tu méně abstraktní děj, nebo postupná ztráta/hledání vlastní identity. Současně s tím se pak může opřít jednak o originální premisu, slibující dost možná neobyčejný divácký zážitek a jednak o silnou hereckou sestavu. 

Titulní dvojice neúspěšného spisovatele Skarsgårda (hned několikrát během filmu mi svým vzezřením i hereckým projevem připomněl Mortensena:-)) a jeho nekritické obdivovatelky Goth (na podobně excentrické, psychopatické a afektované postavy začíná mít pomalu patent a prozatím to vypadá, že zcela po zásluze:-)), na které celý film stojí především, předvádí rozhodně skvělý výkon a i zbytek obsazení nelze než pochválit (škoda, že Coleman v roli Skarsgårdovy odcizené manželky nemá ve filmu o trochu více prostoru a totéž pak platí také pro Kretschmanna jakožto místního zkušeného zástupce zákona).

Což ovšem, bohužel, nelze konstatovat o samotném ději. Vlastně by ani tak nevadilo, že celý myšlenkový konstrukt, spočívající ve tvorbě identických klonů a jejich popravování za porušení zákona v podobě ne/úmyslného zabití, zaviněného originálem, který si tak zachrání život výměnou za nějaký ten skromný poplatek, nedává v podstatě žádný smysl, protože sice takový systém zajišťuje pravidelné štědré příspěvky do místního státního rozpočtu, ale jinak nabízí všem, kteří si to mohou dovolit, praktickou beztrestnost, nehledě na množství a závažnost spáchaných zločinů, o logicky okamžitém a zajisté raketovém nárůstu míry kriminality, které by takové legislativní nařízení vyvolalo, samozřejmě ani nemluvě. Vykonávání poprav klonů za nepochopitelné přítomnosti originálů přímo před zraky pozůstalých, kterým je tento úkon svěřen, je pak už jen vtipným bonusem na závěr. 

Samotný nápad je totiž vskutku zajímavý a nabízel Cronenbergovi (juniorovi) slušný prostor rozehrát ve filmu spousty vděčných dějových linek, tolik typických pro celoživotní tvorbu Cronenberga (seniora). Což se pohříchu téměř nestalo a potenciál zdejšího fikčního světa zůstal do značné míry nenaplněn. Výchozí situace s popravováním a klonováním je Cronenbergem využita jen jako netradiční kulisa pro tradiční historku o postupném propadu do šílenství a rozpadu osobnosti hlavní postavy (nicméně psychedelické pasáže se tady vcelku povedly), což je prostě škoda.

S konceptem praktické beztrestnosti a související ztrátou veškerých etických i sociálních zábran se zde téměř vůbec nepracuje. Jaký dopad má neexistence trestu na hlavní postavu z pohledu morálky, svědomí, nebo rozlišování dobra a zla se tady divák nedozví. Totéž pak platí pro zmíněnou tvorbu klonů stran svobody, práva na život a zkoumání otázky rozdílu mezi člověkem a vyrobeným produktem. Další zajímavá rovina vyprávění, týkající se ztráty/hledání vlastní identity v souvislosti s pochybnostmi, zda byl z identické dvojice osob usmrcen skutečně klon, nebo ne/plánovaně originál, je zde odbyta jedním stručným dialogem. Každý z těchto motivů by přitom vydal na samostatný film. Cronenberg se jim bohužel v ději nevěnuje vůbec a nebo jen okrajově.

Tudíž v případě posledního příspěvku do jeho filmografie platí pro Cronenberga (juniora) víceméně totéž, co pro Cronenberga (seniora) - parádně odehraný a premisou atraktivní, nicméně dějově ne-až-tak-úplně zábavný a především koncepčně nedopracovaný. Celkově sice nejde o vyloženě marný pokus (jakým je rodinná konkurence Crimes Of The Future), ale o vysloveně vydařený také ne. Zkrátka klasický zástupce nepřeberné řady filmů z nepopulární kategorie "promarněná příležitost".

Children Of The Corn

No, nevypadá to vyloženě hrozně (ale vyloženě skvěle taky ne), ale tvl proč proboha zase tohle? Přesně o tomhle jsem mluvil u traileru Boogeymana - neustálé adaptování jedněch a těch samých provařených klasik stále dokola a dokola. A nejen to, tohle tady má snad už deset nebo kdovíkolik dílů, tudíž mám tak nějak pocit, že na konto "dětí kukuřice" už snad bylo řečeno úplně vše, co se ještě říct dalo (a možná i nedalo:-)). Přitom King má doslova tuny skvělých historek, které se na plátno/obrazovku buď nikdy nedostaly, nebo ano, ale nestálo to za moc. Každopádně bych předem krotil veškerá očekávání, protože film je z roku 2020 a distributora si našel až teď. Což může mít spoustu pochopitelných vysvětlení a pak jedno spekulativní - nikdo to nechtěl. 

Kandahar

Pěkný, klasická butlerovka jak se sluší a patří:-). Vypadá to, že všechny povinné náležitosti jsou na svém místě a bude to opět slušné akční béčko a poctivá nízkorozpočtová zábava. Je fajn, že Butlerovi někdo stále dává šanci točit tyhle nenáročné výplachovky a sám Butler si našel místo na trhu, které mu sedí a diváci na něj slyší. Oproti třeba takovému Neesonovi, který tu šanci dostává neustále taky, ale pomalu se po kvalitativní stránce propadá do suterénu (čest všem výjimkám).

Jen v tomhle případě nevím, zda je úplně chytrý nápad jít s daným tématem do kin měsíc po Covenantovi od Ritchieho (tedy pokud se Butler s Ritchiem náhodou nedohodli na tom, že udělají v kinech double feature:-)). Výchozí premisa je sice odlišná, ale zbytek (prostředí, útěk, střelba, výbuchy, atd.) je dost podobný. Těžko soudit, zda bude publikum ochotno zhlédnout v rozestupu jednoho měsíce dvakrát skoro "to samé".

---

Prostě další standardní butlerovka v řadě, no. Ale to není vůbec na škodu. Butler moc dobře ví, co po něm jeho fanoušci chtějí a dokáže jim to v pravidelných intervalech dodávat se všemi patřičnými náležitostmi. Na nějaké ceny to aspirovat rozhodně nebude a tržební rekordy to lámat také naprosto jistě nebude, ale na dvě hodiny to člověka slušně zabaví a Butlerovi to zase trochu pomůže přilepšit si na důchod:-). Takhle od boku bych asi tipoval, že z letošního válečně-útěkového komba Kandahar a Covenant vyhraje na body spíše Ritchie než Waugh, ale sem tam dokáže papírový outsider svého slavnějšího soupeře překvapit a zasadit mu citelný úder, tak jsem zvědavý, jak tomu bude tady.

Tetris

Uff, podle názvu jsem se bál dalšího pokusu typu Pixels, ale tohle je úplně jiná liga, totiž vlastně hra:-). Vypadá to přímo skvěle a podle traileru tam bude snad úplně všechno, co do filmu s podobnou přímočarou premisou mohli dostat a možná ještě něco navíc. Komedie, osmdesátkové retro, politický thriller, yuppie, biopic, legal drama, true story, Nintendo, americký (potažmo sovětsko-japonský) sen, párty, Yamauchi, studená válka, disco, pixel art, Gorbačov, zapomněl jsem na něco:-)?

Jak moc (případně zda vůbec) to všechno bude fungovat v samotném filmu těžko soudit, ale v upoutávce tenhle žánrový mix funguje až překvapivě parádně. Doteď šel film úplně mimo mě, ale teď si datum premiéry kroužkuju.