Malá a trochu nenápadná žánrová záležitost, která svým komorním pojetím a důrazem téměř výhradně na dialogy mezi postavami evokuje, že vznikla na základě nějaké divadelní předlohy a kupodivu nikoliv. Mám podobné filmy, ve kterých jde o pár postav, koncentrovaných na jednom místě, nepostradatelný MacGuffin, vztahové napětí a průběžné střídání "týmů", aneb kdo je s kým a proti komu, hodně rád a tahle nízkorozpočtová Mooreova variace na rané tarantinovky a ritchieovky není výjimkou. A to díky povedené retro atmosféře, parádnímu hereckému výkonu Rylance (škoda, že Deutch nemá více prostoru) a zápletce, která se postupem času pěkně zkomplikuje a v závěru vyrukuje hned s několika twisty najednou.
