All Quiet On The Western Front 8/10

Skvělý válečný film z filmaři nemnoho protěžovaného prvoválečného pekla zákopové války, který je shodou okolností tu více, tu méně volnou adaptací (jelikož, kupodivu, i takové, spíše inspirační než věrné (natož doslovné), adaptace vznikají a ne, není to špatně a ano, může to fungovat) výjimečně kvalitní předlohy, která byla prověřena časem a zcela právem nabyla současného statusu nezpochybnitelné literární klasiky. Což se na poli filmu aktuální adaptaci z pochopitelných důvodů nezdaří, ale působivý pohled na životy vojáků i civilistů v době Velké Války to rozhodně je.

Nevěrnost předloze je asi také největší (zdánlivá) "chyba" této adaptace, protože v přímém souboji s knihou samozřejmě film neobstojí (na rozdíl třeba od předchozí adaptace z 30s, která se nejen v rámci svého žánru klasikou stala) a to právě kvůli faktu, jak volně přistupují jeho tvůrci k původnímu materiálu a jak, na první pohled ledabyle, pracují s jeho myšlenkami a motivy. Pokud však divák odhlédne od neustálého srovnávání co dělá film jinak a případně hůře, zůstane mu před očima výborný příspěvek do žánru válečných filmů (kterých je v současnosti obecně jako šafránu, natož těch opravdu kvalitních). Já jsem na tuhle pomyslnou hru jak (úžasné) to bylo v předloze a jak je to (mizerné) v aktuální adaptaci nepřistoupil a nejen díky tomu se skvěle bavil, jelikož film, pominu-li nevěrnost vůči předloze, disponuje vlastními přednostmi.

Je pravda, že si divák v průběhu filmu k hlavní postavě, natož k jeho spolubojovníkům, cestu nijak zvlášť nenajde, protože všichni do jednoho jsou velmi zaměnitelní (jak vizuálně, tak svým vnitřním prokreslením), neprojdou si žádným zásadním charakterovým obloukem a jejich postupný přerod od nadšených a ideálů plných mladíků, stržených k narukování všudypřítomně vzedmutou vlnou patriotismu, k rezignovaným, psychicky i fyzicky trpícím, lidským troskám, v jejichž tvářích se zrcadlí obrovská tragédie celé jedné generace, tady funguje jen z určité části.

Nicméně tohle vše nepovažuji za vyloženou chybu, protože to pěkně odráží celý motiv "mlýnku na maso", v jehož nenasytném trychtýři nenávratně mizely i ty poslední lidské rezervy a to bez zjevného efektu, který by se odrážel na průběhu nebo výsledku jednotlivých bitev a současně téma nevýznamnosti/nahraditelnosti jednotlivce (kola války se musejí točit dál a dál a jednotlivec je jen další číslo/jméno na dlouhém seznamu v řadě), které bylo tolik typické pro bojiště na západní frontě a poziční boje, ve kterých byly cenou za (pouze dočasný) postup v řádu desítek až stovek metrů tisíce mrtvých a zraněných, aby se situace za pár dnů/týdnů opakovala.

S hlavními motivy předlohy se tady zkrátka pracuje jinak, ale podstata sdělení (generační zpověď a protiválečné poselství o nesmyslnosti války) je zachována a to je, z mého pohledu, důležitější, než striktní držení se pravidla převyprávět slova z knihy na plátno stránku po stránce. Zároveň se tvůrci nebojí výrazných dějotvorných zkratek. Někdy to funguje skvěle (cesta uniformy z továrny až na frontu a následně od jednoho vojáka ke druhému na začátku filmu je sugestivní ukázkou koloběhu života a smrti ve válce), někdy to funguje o trochu hůře (méně poutavá vedlejší dějová linka průběhu vyjednávání a uzavření příměří dostala možná až příliš prostoru).

Časový skok od úvodního narukování skupinky postav do armády až na samotný konec války a zasazení děje do posledních pár dní tohoto konfliktu jsou trochu překvapivé (protože v předloze se konce války hlavní hrdina nedožil), ale dané rozhodnutí tvůrců přisuzuji záměru dát osud postav do ještě většího kontrastu s válečnou mašinérií, viz katarze filmu. Ta je, v podobě smrti hlavního hrdiny doslova vteřiny před tím, než dohodnuté příměří vejde v platnost, sice svou snahou o vyhrocenost a výmluvnou vypovídající hodnotu trochu prvoplánová, ale svou podstatou požadovaný účel (další apel tvůrců směrem k divákovi stran marnosti/zbytečnosti války) bez velkých obtíží plní.

A pak je zde ještě technicko-realizační stránka věci. V případě obsazení filmu nikdo svým hereckým výkonem diváka asi neohromí, ale všichni zúčastnění plní svou roli ve prospěch celku více než obstojně. Hudba, zvuk (ten zejména), masky, kostýmy, výprava i kamera (některé kamerové jízdy jsou vážně působivé) jsou na špičkové úrovni a ve velké míře pomáhají budovat hutnou atmosféra zmaru, špinavosti, surovosti, utrpení a drsnosti všeho a všech, která je zde vykreslena skvěle. Vrcholem filmu jsou pak (vzhledem k traileru nepřekvapivě) scény chaosu ze zákopových jatek na frontové linii, postupně a průběžně se proměňující v jeden velký hřbitov, které jsou naprosto parádní a v tomto konkrétním ohledu svým podáním překonávají i podobné scény z (jinak ještě lepšího) Mendesova jednozáběrového hitu 1917. Celkově tak jde o výbornou práci a po čase opět o další kvalitní zářez pro Netflix.

Causeway 6/10

Podobných nezávislých sociálních dramat o nějakých, životem unavených, ztroskotancích (ať už trpících na těle nebo na duši, případně obé), kteří se náhodou sešli, chvíli byli spolu, něco při tom ne/zažili a pak se zase rozešli (aniž by to mělo jakýkoliv dopad nebo vliv na cokoliv) jsem už v minulosti přece jen pár viděl a tohle je, bohužel, jen další z řady, které určitě neurazí, ale ani nijak zvlášť nenadchne (a za rok si na něj pravděpodobně moc lidí nevzpomene).

Lawrence tady svou zraněnou veteránku, vracející se po rehabu zpět do civilního života, hraje skvěle, Henry svého traumatem poznamenaného automechanika ztvárnil, odvážil bych se soudit, snad ještě o malinko lépe (což je ale dáno i tím, že má daleko lépe napsanou roli než Lawrence a v případě jeho postavy se dá hovořit alespoň o minimálním faktoru zajímavosti), možná si někdo z nich dojde pro nějaké ty ceny a tím to pomalu končí. Zbytek je jako přes kopírák podobných nízkorozpočtových festivalovek, které začnou, pak jen tak plynou (ne, nic zajímavého se samozřejmě během toho nestane, postavy se nedočkají žádného charakterového oblouku, na jakoukoliv katarzi taktéž nedojde a jejich vztah neprojde žádným zásadnějším vývojem) a pak zase skončí. Nebýt dramaticky vypjatého "highlightu" uprostřed filmu (vzájemná konfrontace u bazénu), titulní herecké dvojice a milosrdné stopáže, byl bych v hodnocení téhle artovky ještě přísnější.  

Don't Worry Darling 6/10

Po vcelku sympatické prvotině Booksmart a výborných trailerech, slibujících když už ne velkou stylovku, tak alespoň poctivou žánrovku, jsem se na další režijní počin Wilde docela těšil (zvláště s ohledem na fakt, že tentokrát měla po ruce hvězdný casting a s tím související větší budget než posledně), ale po zhlédnutí filmu se v mém případě dostavilo jisté zklamání z nenaplněného potenciálu. Přitom prostor, stran schopností lidí za kamerou i před ní, tady určitě byl. Takto, bohužel, film vstoupí do historie především skandálními historkami ze zákulisí o problémové produkci, výměně herců za pochodu (Styles za LaBeoufa) a obecné animozitě mezi lidmi na place, vrcholící následným vzájemným obviňováním na veřejnosti, než z důvodu svých výjimečných kvalit.

Hlavní potíž tady představuje scénář, který filmu průběžně podkopává nohy. Ani by vlastně nevadilo, že se Wilde a její tým rozhodli příběhově vydat osvědčenou (zlí jazykové by asi uvedli "provařenou") cestou a během ní si vypůjčují oblíbené motivy zejména z nestárnoucí klasiky The Stepford Wives nebo třeba Peeleova nedávného hitu Get Out v míře větší než velké, ale počínají si při tom naprosto nenápaditě a rutině, přičemž jejich vlastní přínos k tématu je značně neobjevný a banální (v podstatě se zde jen odškrtávají jednotlivé "povinné" přísady všech podobných antiutopicko-satirických záležitostí, zpracovávajících motiv "Alenky za zrcadlem", hezky bod po bodu a k tomu v režimu na autopilota) a to včetně "překvapivé" pointy, která je svým vyzněním vysloveně tendenční (pokud tady bylo cílem nastavovat nějaké zrcadlo nebo ukazovat prstem, tak se to příliš nepovedlo, respektive šlo to provést mnohem sofistikovaněji/chytřeji). Na rozdíl od zmíněného Get Outu.

Na druhou stranu jsou zde, naštěstí, i nějaká pozitiva. Wilde se může rozhodně opřít o herecké obsazení. Pugh v hlavní roli předvádí vynikající výkon a opět dokazuje jaký má talent a široký herecký rejstřík, přičemž ani Pine, náhradník Styles a Wilde osobně za ní nejsou příliš pozadu. Současně si Wilde pohlídala audiovizuální stránku a v případě kamery, střihu, výpravy, triků, nebo hudby není filmu příliš co vytknout. Navíc v některých momentech dokáže Wilde vykouzlit opravdu výbornou paranoidní atmosféru, kombinovanou s optimistickým "peklem", tolik typickým pro filmové 50s a vybraným scénám ve filmu rovněž nechybí pěkná vizuální stylovost (zvláště ztvárnění satelitního městečka a obecně dobové zasazení působí skvěle). Co je to ale všechno platné, když samotné tvůrčí sdělení zaostává.

Ve výsledku se tak jedná o slušný (navíc pěkně vypadající) příspěvek do žánru, ovšem s předvídatelným příběhem a jeho průběhem, plus zakončený prvoplánovou pointou, který za mnohokrát opakované zhlédnutí asi stát moc nebude. Nicméně nadále doufám, že Wilde bude v kariéře na režijní stoličce pokračovat, protože si vybírá zajímavé projekty a řemeslo zvládá bez problémů. Tudíž šance, někdy v budoucnu, na postup do vyšší režisérské elity pro ní stále existuje:-).

Barbarian 7/10

Hodně příjemná hororová jednohubka, plus vynikající žánrové cvičení v jednom a takový ten nenápadný a skromný, ale hravý a zábavný, příspěvek do příslušného žánru z ranku filmů, kterými diváky už pár let zásobuje A24 (v tomto případě, trochu paradoxně, ale nabízený projekt odmítli a tvůrci se museli pro zafinancování filmu porozhlédnout jinde). Loni si s divákem a jeho očekáváními hrál na kočku a na myš Wan se svým parádním Malignantem, letos to podobně zkouší, k režii celovečerního filmu se (po dlouhé odmlce od své prvotiny) navrátivší, herec Cregger a tentokrát si řekl, že to zvládne sám (tudíž lze film považovat za jeho samostatný debut) a rozhodně se nemýlil, protože výsledkem je, pro fanoušky hororu, velmi zábavná (nízkorozpočtová) záležitost, tak jako v případě Wana.  

To nejvýraznější na celém filmu je samozřejmě použitý koncept vyprávění. Dějová struktura filmu je zde tvořena dvojicí, náladou i atmosférou, odlišných polovin, kvůli čemuž to na první pohled vypadá, že jde o dva různé příběhy, slepené dohromady překvapivým twistem uprostřed filmu. A nejen na první pohled, protože je to v podstatě pravda. Cregger pro zábavu napsal první dějství jako takové scenáristické cvičení na téma ženská postava vs nejrůznější red flagy (a proto se hlavní hrdinka v první části filmu chová jako typický charakter ve slasherech, určený k rychlému (a bolestivému) odpravení ze scény, takže nechybí osamocené průzkumy podezřelého sklepení a vyloženě zlověstných podzemních prostor, tj. všechno, před čím diváky varovaly postavy ve Screamu:-)), ale vývoj děje považoval za předvídatelný jak pro sebe, tak pro potenciální diváky a proto jej napadl zmíněný twist a následné pokračování příběhu z perspektivy jiné postavy.

Nevyhnutelným výsledkem toho je pak skutečnost, že druhá část filmu, po opravdu skvělé části první, na mnoho diváků působí kvalitativně slabším dojmem. V mém případě oceňuji obě části, ale souhlasím, že úvodní expozice disponuje silnějšími momenty, než zbytek filmu. Zejména proto, že v jejím rámci Cregger dokáže vykouzlit prvotřídní hororovou atmosféru strachu z neznáma (která později, po twistu v půlce filmu, logicky ustupuje do pozadí), protože u podobných hororových žánrovek pochopitelně platí pravidlo, že čím více a déle je hlavní zlo tajemné a ukryté před zraky diváků, tím pro film (a diváka) lépe. Současně také dokazuje, že umí ukázkově pracovat s kamerou, hudbou a střihem, přičemž se při tom nemusí spoléhat výhradně na prvoplánové lekačky a gore (ale pár jump scare a "výživných" scén krvavě-masového ražení se zde samozřejmě najde), ale především s diváckým očekáváním stran naplňování žánrových škatulek. 

Hmm, takže začínáme s osamělou ženou v jednom domě s cizím, na první pohled podezřelým (přece jen, hraje ho Skarsgård, který je "divný" už z podstaty věci, že:-)) mužem, protože náhoda v podobě dvojité Airbnb rezervace. No tak to je jasné, jak to bude celé dále pokračovat - Skarsgård pod nevinnou a přátelskou slupkou ukrývá ošklivé tajemství a Campbell v hlavní roli se o tom brzy, nedobrovolně, přesvědčí na vlastní kůži. Jelikož podobné "náhody" končí ve filmech, natož na poli hororu, vždycky stejně. Nepříjemně. A ono nic. Naopak na scénu nastupuje divoký a podle všeho šílený bezdomovec, pronásledující Campbell na cestě zpět do domu. Aha, takže půjde o home invasion a o předmětném barbarovi je již jasno. Střih a máme tady temné tajemství útrob samotného domu s nejrůznějšími, nanejvýš znepokojujícími, rekvizitami, následované dříve zmíněným twistem a odhalením skutečného původce všeho zlého (konečně se zase, po dlouhé době, v nějakém filmu objevuje originální bubák a nejde o provařeného ducha, démona, maskovaného slasherového zabijáka nebo starověké/mimozemské monstrum). Jen škoda toho posledního záběru na konci prvního dějství, který sice na zlomek chvíle, ale přece jen neodvratně, poodhaluje skutečnou podobu zde řádícího zla. Kdyby, vedle osudu Campbell, zůstala před diváky utajena i příčina, nervozita a napětí by zdárně pokračovalo do druhého dějství a divák by nadále zůstal na pochybách "co se to tady, sakra, děje":-).

V okamžiku, kdy Cregger konečně odhalí všechny své karty, se druhé dějství překlápí do tradiční naháněčky/vyvražďovačky, ve které je prostor pro překvapení diváka, přece jen o dost menší, ale ani tady nechybějí některé zajímavé momenty (na horor neobvyklé humorné vsuvky, obvinění Longa ze znásilnění a scéna telefonátu jeho údajné oběti, jemně naznačující, že Long je vůči ženám zřejmě "slušný" hajzl, což se pěkně zúročí v samotném finále snímku, nebo ambivalentní charakter titulního bubáka (alias The Mother, což by byl možná vhodnější název, který by - na rozdíl od zvoleného titulu - předem neprozrazoval více, než je nezbytně nutné) tamtéž, odhalující, že přestože zabíjí lidi, zachoval si i nějaké zbytky empatie a citu), ale na druhou stranu i promarněné šance (motiv videonahrávek a jejich obsahu byl pohříchu zcela opomenut ve prospěch vysvětlujícího flashbacku z 80s (který by si právě vypustit zasloužil - čím více toho zůstane nedořečeného, tím pro atmosféru tajemna lépe), přitom se zde nabízela skvělá příležitost ze strany tvůrců dále napínat divákovy nervy tím, co na nich Long uvidí a nebo naopak neuvidí, depresivní konec, ve kterém by Long obětoval Campbell a zachránil se, by byl možná ještě údernější).

Filmu taktéž pomáhají slušné herecké výkony trojice Campbell, Skarsgård, Long (v uvedeném pořadí), skromná stopáž, díky které tempo nepolevuje a nuda se nedostavuje a zdařilá technická realizace (levné natáčení v Bulharsku, plus pár záběrů na dům a jeho okolí z Detroitu, na filmu ani tricích naštěstí není vůbec poznat). Celkově velmi povedená žánrovka a snad nebude Cregger s dalším filmem otálet zase tak dlouho:-).  

Enola Holmes 2 6/10

V podstatě úplně totéž co minule, jen s dílčími nuancemi, tu k lepšímu (více Cavilla), tu k horšímu (méně akce). Pořád platí, že celá tahle franšíza existuje hlavně proto, aby Netflix udržel v diváckém povědomí MBB, dokud je ještě tak říkajíc "v kurzu" (a než se za ní - po finální sezóně ST - imho definitivně zavře voda:-)) a největší předností filmu (tak jako v jedničce) je účast sympaťáka Cavilla (což očividně pochopil i streamingový fastfood a ve dvojce mu o něco málo navýšil screen time).

Jinak ovšem tady moc důvodů k radosti není a jde o další sice relativně slušnou, ale stále jen žánrovou vycpávku na jeden páteční večer, která nevyniká snad v žádném ohledu. MBB nadále ukazuje své herecké limity, kdykoliv je ve scéně potřeba něco více, než se jen tvářit odhodlaně a drsně (tzv. "Eleven mode":-)), případně se legračně/vystrašeně/romanticky pitvořit (což dělá od začátku do konce celého filmu) a přitom humorně prolamovat čtvrtou stěnu (což se minule dařilo s proměnlivými výsledky a s proměnlivými výsledky se to daří i tady). Ještěže jsou k ní (a tudíž i k divákům:-)) tvůrci milosrdní a podobných, herecky trochu "náročnějších", momentů ve filmu předepsáno příliš nemá. Herecké jistoty v podobě Cavilla a Bonham Carter naštěstí fungují skvěle i tentokrát a nově se k nim přidává i Thewlis, který zde vystřihl parádně slizkého záporáka.

Stran příběhu samozřejmě opět nechybí emancipační linka (téma sufražetek z předchozího filmu vystřídal motiv boje za práva dělnic v továrnách), hlavní postava nadále považuje za svůj jediný životní smysl dorovnat/překonat svého slavnějšího sourozence opačného pohlaví a pochopitelně dojde i na nějaké ty sociálně-spravedlivé kvóty (což předpokládám, že jde na konto už předlohy, ale i kdyby ne, tak to nepovažuji za nějaký zásadnější problém). 

Na pilu se oproti předchozímu filmu přitlačilo v případě stopáže, přičemž už jednička na tom byla svým kolísavým tempem dost na hraně a dvojka syndromem rozvláčnosti trpí úplně stejně. Bohužel se více času k dispozici pozitivně nepodepsalo třeba na větším množství akce, které je ještě méně než minule a kromě toho nestojí vůbec za řeč. Trochu toho vzrušení vzbudí snad jen samotné finále, ale stále se zde pohybujeme na poli "jednooký mezi slepými králem". 

Bradbeer, který má na kontě i jedničku, ani tentokrát nevystoupil ze svého stínu a i na podruhé dodal nikoho neurážející spotřební produkt, který pěkně vypadá a zní, jsou na něm vidět jisté produkční hodnoty (výprava, kostýmy, kamera, triky), fanoušci MBB jej budou jistě kvitovat s nadšením, nahoru jej mocně tahá Cavill … a za týden od premiéry si na něj nikdo nevzpomene. Nicméně vějička na trojku, v podobě Patelova spolubydlícího, je úspěšně odškrtnuta (Otázka do pranice: Když má teď Holmes svého Watsona, dostane Holmesová někdy později také svou Watsonovou (třeba Sink, mrk mkr:-))?), tudíž nezbývá, než se "těšit" na příště.

Troll

Na low budgetovku z Norska to vypadá hodně slušně a může to být docela zábavná jízda. Podle všeho to tvůrci nebudou brát úplně vážně, což je plus, ale hlavně to tady snad neskončí Cloverfield syndromem, kdy bude troll tři čtvrtiny stopáže ukazován jen v náznacích, případně vůbec. 

Netflix tyhle malé žánrovky evropské produkce celkem podporuje (Oxygen, Blood Red Sky, Black Crab, atd.) a od nás pořád nic. Chci, sakra, vidět Golema, řádícího v ulicích současné/středověké Prahy:-). 

Medieval 4/10

Uff, mám to za sebou a to je asi to nejpozitivnější, co o filmu po jeho zhlédnutí mohu napsat. Už ta úvodní premisa "natočíme film o Janu Žižkovi a hádejte co, bude to úplně o něčem jiném, než si divák, průměrně znalý historie, představí pod filmem o Janu Žižkovi" byla, nejen na papíře, hodně mimo, ale tak mohlo to dopadnout alespoň jako fajn pseudohistorické akční béčko s eRkovým ratingem s nějakým ultra generickým názvem, no třeba Medieval (oh, wait:-)), které na jeden večer dokáže fanoušky uvedeného žánru zabavit. Bohužel, výsledkem je mizerné pseudohistorické akční béčko s eRkovým ratingem, kterým se fanoušek, natož obyčejný divák, pronudí od začátku až do konce a pár minut po závěrečných titulcích si už ani nepamatuje o čem to vlastně bylo, nicméně je rád, že filmové utrpení v jeho případě skončilo.

Kde začít a při tom neplakat? Po zhlédnutí filmu si člověk říká, jak je možné, že po těch nevím-kolika-ale-údajně-mnoha verzích scénáře je tohle skutečně to nejlepší, s čím dokážou tvůrci přijít a tím pádem jak moc příšerné asi musely být všechny předchozí, nakonec nerealizované, verze. Úvodní titulek, naznačující, že se film inspiroval skutečným životním příběhem Jana Žižky, považuji za, mírně řečeno, zavádějící. O titulní postavě se v průběhu filmu neznalý divák (tudíž všichni mimo domácí kotlinu) nedozví vůbec nic, z čeho by pochopil, jak se z něj stal "jeden z největších vojevůdců a vojenských stratégů všech dob", natož jak a proč v jeho případě došlo k charakterovému přerodu z lapky a žoldáka, kterému záleží jen na tom, aby získal lup/dostal zaplaceno, k osobě bojující za spravedlnost a práva obyčejného lidu, která přijala učení Jana Husa a nepoznala na bitevním poli porážku (a která vstoupila do dějin právě tímto). Kdyby se hlavní hrdina jmenoval Honza z Horní Dolní, vyšlo by to úplně na stejno.

Dále tady máme geniální MacGuffin v podobě jedné z postav a jejího únosu, ztráty, opětovného získání, další ztráty, následného získání a tak stále dokola, to vše během pobíhání v lese sem a tam na ploše prakticky celého filmu, s občasnými prostřihy na GoT like konspirační pikle v temných komnatách. I ten úvodní heist je proveden naprosto nezajímavě a zkratkovitě. Následné sbližování hrdiny se zmíněnou postavou v průběhu děje moc nefunguje, protože Foster hraje na autopilota a podává svou postavu jako emocionálního robota (ve scéně, kdy znenadání zařve na své spolubojovníky něco o tom, že je to rozkaz, mě doslova vytrhnul z letargie:-)) a vůbec není jasné, proč k němu Lowe začne chovat nějaké sympatie, natož v něm nacházet jakési zalíbení. Tedy kromě toho, že to tak scénář vyžaduje. Rodenův Václav IV. je zde vykreslen jako pasivní a odevzdaný zoufalec ve shodě s dogmatickými historickými prameny (přestože existují dobové zmínky o opaku), až si člověk pomalu říká, proč by tahle tragická postavička vlastně měla být korunována císařem v Římě. Korunu (ehm:-)) všemu pak dává celá pointa filmu (smrt Lowe a závěrečný titulek o smrti Václava IV.), která ve vší nahotě ukazuje, jak zbytečný a prázdný celý děj filmu byl - MacGuffin je odklizen z cesty ("holka je mrtvá, Dejve":-)), jaký to mělo nebo nemělo dopad na korunovaci Václava IV. se nedozvíme, zda byl vlastně korunován papežem taky ne (nebyl, ovšem z podstatně jiných důvodů, než-li kvůli nepodpoře ze strany nějakého Rožmberka) a Foster tak jak do příběhu vstupuje, tak z něj po dvou hodinách také vystupuje.

No, a pak je zde ještě realizační stránka věci. Předně, kde se proboha utopil ten šílený rozpočet (kromě výplaty hvězdám typu Caine a Foster) a s nadsázkou řečeno, jak to, že se příslušné orgány ještě nezabývají možným podezřením na vytunelování celého projektu neznámým pachatelem:-)? Pár záběrů na digitální středověkou Prahu, pár záběrů hradů z dronu, davové scény čítající odhadem tak 30 lidí celkem, jedna vozová hradba (na víc asi nezbyly prachy:-)), jedna jeskyně, jeden lom, jeden digitální (velmi levně působící) lev a v podstatě celý film odehrávající se převážně na jedné a té samé lokaci.

Z herců z toho vychází nejlépe asi Lowe jako představitelka hlavní ženské role, která se upřímně snaží něco hrát, jenže nemá moc co a pak herecký matador Møller, který jediný pochopil v čemže to vlastně účinkuje a svého záporáka přehrává ostošest. Hlavní devíza filmu Foster se celý film tváří jako "na mně se nedívejte, já tady jen pracuju" a nevěřil jsem mu naprosto nic. V případě Cainea mi bylo až líto, v jakém filmu se to vlastně ocitnul, protože má naprosto minimální prostor a jeho roli by mohl hrát kdokoliv jiný a výsledný dojem by se nezměnil. Jen s tím rozdílem, že prachy, které za roli inkasoval, se mohly na place nebo v postprodukci investovat do něčeho smysluplnějšího (třeba do ne tak okatě digitálního lva - proč ve filmu ta scéna vůbec je (kromě toho, že Václav IV. lvy skutečně choval), když cgi živých zvířat stojí velké prachy a vypadá to stejně totálně uměle?).

Nebyl by to film o Janu Žižkovi, kdyby v něm nebyla nějaká ta akce. Akce je sice docela dost, ale je mizerně nasnímána a ještě hůře (nepřehledně) sestříhána. Nechybějí sice detaily na "šťavnaté" gore efekty po vzoru nedostižného vzoru Braveheart, ale to je tak vše, čím se tvůrci filmu mohou s Gibsonovým mistrovským kusem, alespoň vzdáleně, srovnávat. Aneb když nevíš co by, natoč to ve tmě/mlze/kouři/dešti, atd., pochopitelně shaky cam stylem a dodělej to bleskurychlým střihem, který divákovo povědomí o tom, kdo, co, jak a proč redukuje na naprosté minimum. Plus to prostřídat nějakým slow-mo taky není nikdy na škodu. Uvedenou univerzální kombinací filmařských postupů u filmů s nízkým rozpočtem se přece podaří zachránit kdeco, ne? No, v jistých (výjimečných) případech ano, ale ono i to "zachraňování" se musí umět. Když ne, dopadne to jako zde. Blbě. Hodně. 

Jediný, kdo se z tvůrčího týmu tady o něco pokouší a není to úplně špatné, je autor OST a sem tam dojde na nějaký slušný kamerový záběr (přelety dronem v to nepočítám). Všechno ostatní je velký, špatný. Pocitově měl film tak 4 hodiny a nuda o sobě dávala, během sledování filmu, vědět až nepříjemně často. Přitom posledních pár vteřin filmu jasně ukazuje, jak moc skvělý film to mohl být a jak moc mizerný film to ve skutečnosti je (s ohledem na vše, co oněm několika vteřinám předcházelo). Velká škoda. 

The Woman King 7/10

Prince-Bythewood po předchozím, značně průměrném, pokusu v podobě The Old Guard příliš nadějí předem u tohoto projektu nevzbuzovala, ale samotná látka byla atraktivní a neobvyklá, trailer nebyl vůbec špatný a výsledný film nakonec, naštěstí, také ne, právě naopak.

První překvapení spočívalo v tom, že film spoluprodukovala, ale především stála za celým námětem snímku a dotlačila film k realizaci, má platonická láska z mladických let Bello, která na téma království Dahomey a jeho neohrožených afrických Amazonek narazila při své návštěvě současného Beninu a zaujalo ji natolik, že se rozhodla jej zpodobnit ve filmu. Škoda, že se v něm pro ni nenašel prostor pro nějakou mini roličku matky/sestry/manželky/milenky libovolného bělošského kolonizátora:-).

Druhým překvapením pak byla skutečnost, že trailer trochu klamal tělem (jak už to tak trailery častokrát dělávají:-)) a film je především konverzačka kombinovaná s verbovačkou (noví rekruti, scény výcviku a závěrečná "překážkovo-dráhová" zkouška), zasazená do exotického prostředí rovníkové Afriky s pár ostrůvky akčních scén (klasická tří aktová struktura jedna akce na začátku, pak jedna uprostřed a samozřejmě jedna na konci jako klimaxové finále), než epické, válečné drama, což se ale na kvalitě filmu, naštěstí, nijak negativně nepodepsalo. 

Třetí překvapení se následně týkalo vlastního děje filmu, který se věnuje mocenskému boji mezi jednotlivými kmeny/státními útvary na daném území a nikoli prvoplánově černobílému (ehm:-)) střetu hodných černých domorodců se zlými bílými kolonizátory. Ti se sice ve filmu vyskytují rovněž, ale mají v ději jen podružnou roli. Přičemž se snímek nikterak nevyhýbá ani historickému faktu, že prodej zajatých nepřátel do otroctví byl výnosným obchodem a zdrojem moci pro úplně všechny přítomné, včetně království Dahomey (nicméně morální pochyby titulní hrdinky stran provozování otrokářství jejím královstvím, jdou imho v ústrety současné společenské poptávce, protože dost pochybuji, že tehdejší lidi něco takového trápilo).   

Čtvrté překvapení pro mě představovalo zjištění, že Davis a Lynch zvládají jak dramatickou část role, tak i tu fyzickou v akčních scénách (Lynch si sice vysloužila akční ostruhy loni v Bondovi, ale tady zajde mnohem dál), kterých sice není nijak přehnaně moc (což je vzhledem k neobvyklému prostředí škoda), ale předvedená akce je natočena hodně obstojně a má zajímavou (velice pravděpodobně úplně nerealistickou:-)) choreografii, plus Boyega zde dostal další šanci herecky předvést něco více, než je u jeho jednorozměrných blockbusterových figurek obvykle zapotřebí.

Pátým a posledním překvapením (tentokrát z ranku ne-až-tak-úplně příjemných) se stalo, tak trochu podivné, tvůrčí rozhodnutí nechat promlouvat všechny domorodé postavy s legračním "africkým" přízvukem, který v některých scénách vážně míněnou snahu o "filmově-realistické" vykreslení příběhu a postav dost slušně nabourával téměř až k hranici parodie. Chápu, že odvyprávět film v původním znění nějakým místním dialektem a opatřit jej titulky by byla cesta do (finanční) záhuby, ale zvolené řešení "černoši tady budou mluvit jako ve filmech, ve kterých si z černochů tvůrci/ostatní postavy dělají legraci" se jako "zlatá střední cesta" fakt označit nedá.

Na závěr ještě potěšila do příběhu zakomponovaná rodinná linka (téměř až rozměru antického dramatu:-)), fajn OST a starosvětská kamera (žádné zběsilé úhly a divoké střihy) a zobrazení, pro našince, netradiční kultury a jejího folklóru. Celkově povedené řemeslo a zase trochu něco jiného, než je u tradiční hollywoodské produkce obvyklé, což oceňuji. 

See How They Run 7/10

Takový malý, ale velmi chutný, předkrm před hlavním letošním chodem a totiž Johnsonovým pokračováním Knives Out a hodně příjemná "whodunnit" jednohubka, hrající si s vlastními pravidly žánru, jednotlivými postavami i samotnými diváky, což sice snímek dělá jen do určité míry a dovedu si představit, že by tvůrci mohli ve všech zmíněných aspektech zajít o kousek dál a divácký zážitek by se tím ještě zvětšil, ale výsledek je přesto zdařilý a je také otázkou, jak daleko lze vlastně zajít, aby film zůstal věrný svým žánrovým kořenům a nestal se, nezamyšleně, něčím úplně jiným. V tomto případě se tvůrcům podařilo jejich filmově-gastronomický recept "jak to pro diváky udělat (zábavně a neotřele) malinko jinak, ale přesto (bezpečně a povědomě) stejně" dotáhnout do vskutku slušného žánrového pokrmu.

Zásluhu na tom jistě má, na poli celovečerního filmu debutující, George, který všechny přítomné ingredience, v podobě klasické zápletky podobných žánrovek, tentokráte zasazenou do atraktivního prostředí divadelního/filmového průmyslu a chytře provázanou s proslavenou skutečnou dvouaktovkou The Mousetrap a k tomu doplněnou o několik meta prvků typu reálných historických osobností, prolamování čtvrté stěny a komentování vývoje děje vypravěčem (což je na jednu stranu hravé a zábavné, na stranu druhou ovšem pro diváka, který ví, jak to u podobných meta hrátek ve filmech chodí, trochu předvídatelné, protože tak, jak je vypravěčem v úvodu filmu nastíněno, jakým způsobem každý dobrý zástupce žánru začíná, probíhá a končí, tak se také ve filmu do puntíku stane bez nějakého výraznějšího překvapení), výborné dobové atmosféry padesátkového West Endu, střihové montáže s rozdělením obrazu souběžně probíhajícího děje, nebo střídmé stopáže, která je tak akorát, aby neměla negativní dopad na tempo filmu, dokázal dobře promíchat a dochutit svěžím hereckým obsazením (Rockwell hraje životem ostříleného a trochu unaveného detektiva výborně, sekundující Ronan zpodobňující zde terminus technicus "snaživka snaživá" (nebo-li live action verzi policejní králičice ze Zootopie:-)) je snad ještě lepší, Brody pak má sice omezený prostor, ale roli si očividně užívá naplno a ani zbytek castingu příliš nezaostává).

Celkově velice povedená pochutina a jsem tudíž zvědavý, jaké další filmové menu divákům v budoucnu George naservíruje:-).

The Good Nurse 6/10

Knihy napsané na základě skutečných (a ideálně hodně pohnutých) událostí jsou vděčné téma pro přetavení do filmové podoby, pokud navíc vybrané téma spadá pod populární podžánr "true crime" dramat, pak o to více. V případě na první pohled (jak jinak u sériových vrahů, že:-)?) sympatického a nenápadného, ovšem notně psychopatického, postrachu všech pacientů na jednotkách intenzivní péče, který v dlouhé řadě nemocnic řádí sice plíživě, ale ve velkém, tomu není jinak. Bohužel u vděčné příležitosti to také víceméně skončilo, protože tvůrci nedokázali potenciál, který látka nabízela, tak úplně naplnit.

Film se skládá z dvojice průběžně se střídajících dějových linek, přičemž hlavní pozornost je tvůrci věnována hlavní hrdince a jejímu (postupně se proměňujícímu) vztahu s nemilosrdným vlkem vrahem v rouše beránčím sesterském, což je na pozadí dokreslováno oficiálním vyšetřováním podezřelých úmrtí pacientů stran místních strážců zákona a úřadů. Problémem trochu je, že tato doplňková linka je mnohem napínavější, vyhrocenější, zábavnější a celkově divácky více atraktivnější, než vlastní osudy sériového vraha a jeho kolegyně, která postupem času pojme neblahé podezření a rozhodne se spolupracovat s úřady. Pokud by se film jako celek naplno zaměřil na zmíněnou detektivní linku a vrah se sestrou by v příběhu figurovali jen jako vedlejší postavy, filmu by to jistě prospělo. Nicméně Chastain i Redmayne podávají slušné výkony, přičemž druhý jmenovaný dostane navrch prostor se, ve scéně výslechu a doznání, herecky předvést (což sice využije tak nějak napůl, ale snaha tam vidět je:-)). Celkově obstojný zážitek, který táhne nahoru zejména detektivní linka a snaživá Chastain v hlavní roli.

P.S. Nejstrašidelnějším na celém filmu ovšem není počínání postav nebo příběh jako takový, ale opětovné poznání, jak moc v US ne/funguje systém zdravotního pojištění a zdravotnictví obecně (což jsem sice tak nějak tušil od dob Mooreova Sicko, ale vidět výsledky v praxi, viz textový doslov filmu, byl vskutku mrazivý zážitek).