Netflix opět nezklamal a dodal dramaturgicky se rozpadající patvar, který až do úplného konce neví, zda chce být nenáročným žánrovým béčkem, stylovou poctou blaxploitation filmům z 70s, sžíravou kritikou současné společnosti, existenciálním dramatem o hledání vlastní identity, brakovou sci-fi satirou, něčím úplně jiným, nebo kdoví vlastně čím. A tak to zkouší na všech frontách a nedaří se mu skórovat na žádné z nich. Bohužel Taylor není Peele a i jemu se to naplno podařilo prakticky jen v jeho prvotině. Taylorovi v jeho samostatném debutu ani tam.
Až na pár izolovaných momentů ve filmu nefunguje prakticky nic. Sociální i jakýkoliv jiný komentář tvůrců k čemukoliv je spíše k smíchu než k zamyšlení, humor/nadsázka neexistuje, akce/napětí/drama je obsaženo v množství menším než malém, tempo je díky nadměrné stopáži značně rozvleklé a i ten rádoby stylový audiovizuál má povážlivé trhliny (půlka filmu je utopena ve tmě, mdlý OST diváka z letargie rovněž nevytrhne). Sice nechybějí popkulturní odkazy na kdeco a něco málo zachraňuje casting (Boyega i Foxx jsou sami o sobě fajn, ale co z toho, když všechno ostatní nestojí za řeč), ale tím to také končí. Zbytek spadá do kategorie "po použití zahoďte".