Stargate

Tak asi budu jeden z mála, který má v oblibě o malinký kousek víc seriál (SG-1, ty ostatní jsem zdaleka neviděl celé a už to nebylo úplně ono, takže jsem ani neměl chuť to napravovat) než původní film:-). Tedy měl jsem, už si ani nepamatuju, jak je to dlouho, co jsem jak seriál, tak film viděl.

Emmerichův film je ale parádní, ta kombinace sci-fi (červí díry a mimozemšťané) a historie (egyptská mytologie a otroci) mi tehdy přišla jako geniální nápad. K tomu výborná dvojka Russell a Spader a parádní OST od Arnolda, který tímto filmem prorazil. Nicméně už tehdy jsem trochu litoval, že z tak skvělé premisy Emmerich s Devlinem ve filmu nevytěžili mnohem víc, než pobíhání okolo jedné poloprázdné vesnice a jedné pyramidy v poušti. Viděl jsem to někdy ve stejné době jako Startrekový DS9 na satelitu (sice jsem tomu vůbec nerozuměl, ale to tenkrát vůbec nevadilo:-)) a tak jsem si dokázal představit ten obrovský potenciál, co kde a jak ve filmu mohlo být, kdyby na něj měli jen o trochu víc peněz (ID4 byl jen o těžko uvěřitelných 20 mega dražší a vypadá násobně velkolepěji).

Peněz na to sice více neměli (paradoxně právě naopak), ale ten zmíněný potenciál se podařilo naplnit právě seriálu. Jasně, lesy za Vancouverem pomalu v každé epizodě nebyly úplně vrchol originality (The X Files na tom byl dost podobně), jednotlivé zápletky byly častokrát jen rip-offy ze Star Treku, Babylonu 5, The Outer Limits, nebo Amazing Stories a lore doznal od filmu k seriálu nemálo změn, ale Anderson, příklon k humoru a vetřelcoidní Goa'uldi byli pro mně tenkrát nejvíc:-).

To ale nemění nic na tom, že žádný seriál by dost možná nikdy nevznikl, nebýt Emmerichova výborného filmu, takže nakonec win win scenario jak pro fanoušky filmu, tak seriálu:-).

Prey 7/10

Už když se na začátku filmu objevil uvozující titulek "1719", bylo jasné, že starý známý Raphael Adolini nebude daleko a taky že ne:-). 

Premisa se zasazením děje mezi indiány 300 let zpátky mě extra moc nezaujala (přestože v komiksech se to neohroženými lovci z vesmíru v naší minulosti jen hemží - je vlastně až s podivem, že to nějaká "back to the past" historka do filmu dotáhla až nyní), s trailery a promo fotkami (zejména titulního pojízdného masokombinátu) jsem na tom byl dost podobně a první ohlasy s výkřiky typu "nejlepší film v sérii", případně "nejlepší pokračování vůbec" mě spíše nevěřícně rozesmály, než navnadily. Takže má očekávání, stran pátého filmu, byla nastavěna proklatě nízko. 

A jak už to tak obvykle bývá, pravda je někde tam venku zhruba uprostřed. Nejlepší film ze série ani náhodou (slovy klasika "To šlo IQ tak rychle dolů, co jsem byla pryč?":-)), nejlepší pokračování také ne (sorry, City Hunter ftw), ale nakonec vlastně příjemné překvapení a hodně povedená žánrová jednohubka rozhodně. 

Ten hlavní a přetrvávající problém všech pokračování (nejen) téhle frančízy, totiž tu lepší tu horší variace na původní film jen v jiných kulisách s pár dílčími změnami (a někdy ani to ne), samozřejmě nebyl rozhřešen ani tentokrát, ale díky dobovému a místopisnému zasazení děje tady vznikl prostor to pojmout přece jen více odlišně než bylo dosud zvykem a to se tvůrcům v rámci dostupných možností (low budget plus direct to stream) docela povedlo. S daným rozpočtem a omezením, které přinášela sama premisa (jak věrohodně, nebo alespoň obstojně, ztvárnit střet mezi super technicky vyspělým vesmírným lovcem a domorodými bojovníky, vyzbrojenými pouze luky a šípy), se Trachtenberg ve čtvrtém pokračování popral se ctí. 

Dějová linka filmu s příměsí coming of age, týkající se hlavní hrdinky (v sérii je to novinka, takže proč ne), je v několika případech docela vynalézavá (kromě obvyklých lidí se tentokrát porcují i nebezpečná zvířata, konečně se zase, zde přítomný, Yautja prohání v korunách stromů, na což se po jedničce (a z pochopitelných důvodů ve dvojce) v dalších dílech úplně zapomnělo, plus na pravidlo, že Predátoři mají rádi teplo a proto loví v džungli nebo ve městě, trpícím rekordními teplotami, se tvůrci vykašlali už minule, takže i tady nezbývá než akceptovat, že mezi nimi jsou i nějací ti otužilci:-)), pár nových vychytávek z predátoří lovecké kuchyně je fajn (nicméně výtka "lítáme vesmírem stovky let, maskovací technologie je hračka, ale plasmový kanón jsme, bohužel, ještě nevynalezli:-)" nadále platí), opět nový design Predátora až tak úplně ne (proč proboha zase?), ale dejme tomu (asi na to ve studiu mají nějaké pravidlo - co nový film, to nový design). 

Akce jako takové je docela hodně a je relativně slušně krvavá (kdo by to byl řekl, že zrovna tady bude mít milovník lidských trofejí kill-death ratio na maximálním levelu:-)), kamera (pěknou kanadskou přírodu prodává slušně) a některé záběry/sekvence byly hodně vychytané (Trachtenberg k projektu očividně nepřistupoval stylem "já tady jen pracuju a výsledek je mi jedno", za což palec nahoru), povedený OST se sice nepřipomene známými (geniálními) Silvestriho motivy ze série, ale je správně dobový (až mi párkrát vytanul na mysli dokonalý OST z The Last of the Mohicans), střídmá stopáž je tak akorát (přičemž pozvolené tempo v první půli snímku není problém - o to větší dopad na diváka pak má, když se v druhé půli děj a akce pořádně rozjede), nabídnout divákům možnost zhlédnout film v "původním" dabingu je dobrý nápad a potěší pár odkazů, aneb pomrknutí na fanoušky originálu (škoda promarněné příležitosti ve scéně v rašelině pod nánosy bahna - čekal jsem, že Predátor projde kolem hlavní hrdinky, aniž by ji zahlédl a ono nic:-)) a samozřejmě jeho pokračování (vlastně mně ale překvapilo, že Adolini byl přímo jeden z těch kolonizátorů, od dvojky až doteď jsem si tak nějak automaticky myslel, že ta rytina na bambitce je podpis jejího výrobce a nikoliv vlastníka). 

Midthunder jako černá ovce kmene (nebo vlastně rudá ovce:-)?) je relativně ok (o tom, že nakonec vyhraje, protože scénář tomu chtěl a nikoliv proto, že by to jako postava dokázala, mě sice nepřesvědčila, ale na druhou stranu s tou premisou, kterou si tvůrci dobrovolně vybrali, to byl boj, který v podstatě nemohla vyhrát - což platí, ať už by roli hrál kdokoliv). Tedy až do samotného finále, tj. nekompromisní likvidace nebohého safari turisty a přímočarého vykosení tábora kolonizátorů, při kterém její combat skills náhle akcelerují až na "Mary Sue" level (namísto toho, aby se spoléhala na svou inteligenci a důmyslné booby traps - tak jako Arnie v originále, protože mu bylo jasné, že mano a mano by proti svému mimozemskému protivníkovi neměl absolutně žádnou šanci). Co rozhodně ok ovšem není, jsou všechna digitální zvířata, u kterých cgi úplně bije do očí (zvláště ve srovnání se samotným Predátorem, tj. hercem na place v kostýmu). Při vzpomínce třeba na legendárního Barta z The Edge to je tady nebe a dudy.

Každý Predátor v každém filmu musí být nakonec větší či menší loser, jinak by pochopitelně lidští protivníci neměli žádnou šanci. V tomto případě Predátor dostává během filmu kontinuálně a konstantně na budku, což je - při jeho obdivuhodném kill score - obzvláště vtipné na konci před finálním soubojem s hlavní hrdinkou, kdy on je celý pokrytý od krve (vlastní), zatímco ona nemá v podstatě ani škrábanec:-), k tomu kolonizátoři ukrytí pod větvemi a listím v zemi, číhající na nic netušícího lovce (ano, i tehdy vyzařují teplo, takže by je vidět měl) a pochopitelně finálový střet a závěrečné střílení šípů, které jsou naváděné maskou, kterou nemám (takže vůbec netuším, kam je vlastně střílím). Sice by se dalo polemizovat, že šípy lze buď navádět maskou a nebo střílet pěkně po staru čistě vpřed a Predátor si na kuši po ztrátě masky jen nepřepnul nastavený default mode:-), ale zrovna tahle berlička, bohužel, z filmu nijak nevyplývá. Bohužel proto, že to v aktuální podobě trochu vyznívá, že tento konkrétní zástupce z řad Yautja byl docela smolař s legračním epitafem (zemřel čestně v lítém boji poté, co … si vlastnoručně ustřelil hlavu) a náběhem na Darwin Award:-). 

Celkově, oproti Blackově pokusu, jde jednoznačně o pokrok (ale to není moc vysoko posazena laťka, že ano:-)), oproti Rodriguezově nepřiznanému remaku McTiernana o nějaký ten kousek taktéž (protože zatímco pětka má plusové body za snahu o originalitu a pokus přijít zase s něčím jiným v rámci série (a moment překvapení, že to není až tak špatné, jak jsem původně čekal:-)), trojka je jen převlečený původní film natočený fanboys jedničky), takže ve výsledku poctivé třetí místo v sérii. Slovy dalšího klasika (modří už vědí) "to je docela slušný na polonahý domorodce":-) a low budget žánrovou jednohubku (s neznámým castingem) čistě pro stream, od odkoupeného, polomrtvého, studia.

P.S. Nicméně konec (povedených) animovaných titulků je, doufám, jen vtípek a další pomrknutí tvůrců na diváka, protože zavání přesně tím, na co dojely předchozí pokračování, ala "more of the same". Zkusili to, kupodivu to vyšlo a tím bych to uzavřel. Jednou s díky stačilo a příště prosím zase něco z jiného ranku (křižáci, vietcong, vikingové, jakuza, gladiátoři, samurajové, piráti, whatever). 

Thirteen Lives 9/10

Až se mně v mém okolí zase někdo zeptá, jaký film s maskovanými superhrdiny bych mu doporučil, řeknu mu tento. Postavy v něm sice nemají superschopnosti (no, i když ... potápět se dobrovolně ve tmě a ve stísněném prostoru, kam se sotva s výstrojí vměstnám, několik hodin v kuse a bez možnosti na záchranu, kdyby se něco pokazilo, wow:-)), ale hrdinové to jsou a zamaskováni jsou taky, takže se to počítá:-)). 

Howard sice sem tam má slabé chvilky, ale když zrovna ne, tak to o to více stojí za to a tohle je právě takový případ. Procedurální (první plus) drama natočené s maximální snahou o realističnost (druhé plus), na základě skutečných událostí (třetí plus), které dobře dopadne (čtvrté plus), se špičkovými a při tom civilními hereckými výkony Mortensena s Farrellem (přičemž Edgerton není o moc pozadu, jen nemá tolik prostoru jako titulní dvojice), nehrající zde žádné typické hollywoodské "drsňáky", ale obyčejné chlapy, kteří jsou schopni a ochotni pomoct (páté plus), doplněné domácími herci ve vedlejších rolích a natáčené na tamějších lokacích (šesté plus), se sugestivními a skvěle atmosférickými podvodními sekvencemi (sedmé plus) a s napínavým dějem, i když předem víte, jak to celé nakonec dopadne (osmé plus) a to vše bez typicky hollywoodského patosu, citového vydírání diváka dojemnými scénami (neukázat uvězněnou skupinku až do jejich nalezení byl velmi chytrý tah) a obvyklých klišé, typu záchran na poslední chvíli, dokonalých čítankových hrdinů nebo zlého establishmentu, házejícího hrdinům klacky pod nohy (deváté plus). Moc mně nenapadá, jak by to Howard mohl natočit ještě nějak výrazně lépe:-). 

P.S. Dokument jsem neviděl (a po tomto filmu budu rozhodně muset doplnit) a k celé události jsem si pamatoval akorát to, že se něco takového před pár lety stalo (plus tu Muskovu bizarní pseudokauzu), tak možná i proto na mně filmová rekonstrukce případu tak zapůsobila.

Bullet Train 7/10

Jako fanoušek vlaků a čehokoliv s nimi spojeného jsem byl na první Pittův film po tříleté herecké pauze značně natěšen (protože podobných "vlakových" filmů není úplně přehršel) a zároveň jsem doufal, že se zde povede stejný zázrak, kdy západní adaptace východní látky nedělá své předloze ostudu, jako v případě Edge Of Tomorrow, který sice překopal předlohu relativně mohutně, ale přesto (nebo možná právě proto:-)?) se jeho tvůrcům podařilo natočit naprosto parádní pecku. Navíc u toho stál za kamerou osvědčený Leitch, který má akci v malíku, takže vyhlídky byly nadějné. A sice musím konstatovat, že podobných kvalitativních výšin se zde nakonec nedosáhlo, ale výsledkem je příjemná a navrch zábavná žánrovka, takže konec dobrý, všechno dobré.

Kdo předem očekává akční jízdu od začátku do konce, jak by napovídalo renomé režiséra a dějiště snímku, bude nevyhnutelně zklamán, protože film je ve skutečnosti spíše krimi komedie (v některých momentech až s příměsí parodie) z ranku gangsterek od Ritchieho, případně Tarantina, s několika akčními vsuvkami, které zde zastávají roli koření nebo bonusu navíc. 

Tady jsem hlavně o styl, podpořený vizuálními uvozujícími titulky a efektním střihem, vtip, příběh, plný zábavných krátkých dějových odboček, týkajících se konkrétních pasažérů a v neposlední řadě samotné postavy, z nichž některé jsou pojaty až na hraně karikatury (vtipné přezdívky jsou jen začátek) a některé naopak přísně seriózně a téměř až realisticky, přičemž v podstatě každá z nich je něčím zajímavá, případně výstřední, ať už je ve filmu od začátku do (skoro) konce, nebo na plátně stráví jen pár (desítek) minut.

Hlavní devízou filmu je především zmíněný příběh s nepostradatelným "kufříkovým" MacGuffinem (na rozdíl od Pulp Fiction nebo Ronina ovšem jeho obsah divák kupodivu zná), který je správně propletený a současně s ním i jednotlivé postavy, u kterých divák sleduje kdo je právě teď proti komu a s kým, což se v průběhu filmu samozřejmě několikrát změní (aneb tolik typická proprieta Tarantina i Ritchieho). Pozitivum je, že se postupem času ukáže, že kufřík pro všechny zúčastněné postavy nepředstavuje jediný "objekt zájmu" a tudíž může být divák opakovaně překvapován, jakou ta která, stávající nebo nově příchozí, postava má vlastně motivaci a co je jejím cílem. V průběhu celého filmu jsem tak byl zvědavý, jaká další stylová/bizarní/šílená postava se ještě ve vlaku objeví, jaké překážky tvůrci postaví postavám, které už na palubě vlaku jsou, do cesty (aby jej nemohly opustit, pokud to někdo z nich náhodou chce udělat) a kdo z nich se nakonec ne/dožije závěrečných titulků. A to vše zabalené v nadhledu a nadsázce, aneb tvůrci pochopili, že podobnou historku nelze brát vůbec vážně. Některé vtipné etudy jsou navíc fakt parádní (ach ty zrádné číselné kombinace na kufřících:-)).

S barvitými postavami samozřejmě souvisejí jejich herci. Pittova role je možná překvapivě trochu upozaděna, respektive ostatní účastníci zájezdu nemají o tolik méně prostoru, jak by divák od filmu s Pittem v hlavni roli asi čekal, což je dobrá zpráva pokud někdo oceňuje, že zbytek castingu tady není jen do počtu, případně špatná zpráva, pokud se někdo o film zajímá zejména kvůli Pittovi a ničemu jinému. Taylor-Johnson s akurátním přízvukem představuje Pittova důstojného hereckého spolu/protihráče. King tady dává vzpomenout na svou nedávnou neohroženou princeznu v The Princess a i tady je vidět, že si svou zlobivou holčičku pořádně užívá. Beetz se moc dlouho na palubě neohřeje, což je trochu škoda. Sanada jako tradiční ingredience jakéhokoliv filmu, který má cokoliv společného s Japonskem, funguje téměř za každých okolností a nejinak je tomu i zde. Shannon, v tomto případě s fancy parukou, vystřihl dalšího z řady svých výživných záporáků. Plus potěší pár vtipných cameo vystoupení (Tatum tyhle drobné etudy fakt umí a Reynolds by měl hrát už jen podobné štěky, protože takto funguje nejlépe).

Drobné výtky se týkají, bohužel, akčních scén. Ty nejsou až tak vychytané jak jsem doufal a jak by možná naznačovala reputace Leitche a borců z 87Eleven. Akce a její choreografie je pouze hodně slušná, s absolutní špičkou (všichni Wickové a vy-víte-které scény v Atomic Blond a Extraction) se naneštěstí nemohou rovnat a při tom potenciál tady rozhodne byl velký (jak stran premisy filmu, tak faktu, že jde prozatím o nejdražší produkci 87Eleven). K tomu uprostřed filmu dost zvolní tempo a opět nabere rychlost až v samotném finále a nějaké ty mezery v ději se zde také najdou (jedna věc je, proč ve vlaku nejsou žádní pasažéři, nad rámec toho, jak se tvůrci snaží jejich počet postupně redukovat v souladu s tím, jak se vlak blíží ke konečné, ale druhá věc je, proč přítomní cestující a personál ignorují vše, co se ve vlaku stane (zjevná devastace interiéru, mrtvoly, atd.) a proč se postupem času ze scény všechen personál úplně vytratí, aneb kam, sakra, zmizel přísný průvodčí:-)?). 

Celkově ovšem převládá spokojenost a jen doufám, že film v pokladnách úplně nevyhoří, protože studio tomu mizerným  marketingem jde nepochopitelně hodně naproti.

Pearl

Točilo se to souběžně s X, takže předpokládám, že to bude mít plus mínus ty samé atributy a koho potěšil první film, druhý ho asi nezklame. X mně sice do kolen nedostalo, ale retro atmosféru to mělo fakt povedenou a s tím konceptem, který tady bude, tj. pomalé propadnutí do šílenství ala Joker to může být ještě zajímavější než X. Plus jako bonus zlo tentokrát vyhraje (konečně:-)).

Lightyear 7/10

Na film jsem se těšil, protože mám ve velké oblibě sérii Toy Story (která jiná série si u všech svých dílů udržuje tak neuvěřitelně vysokou kvalitu?) a byl jsem zvědavý, jaké dobrodružství Buzz - hračka - zažije, tentokráte bez své družiny věrných. Po zhlédnutí traileru, kdy jsem pochopil, že vůbec nepůjde o hračku Buzze, ale o postavu ve "filmu", podle které hračka vznikla, můj zájem dost opadl a očekávání nebyla posazena příliš vysoko.

Obavy naštěstí nebyly na místě a nyní už chápu, proč se v Toy Story postava filmového Buzze stala novou oblíbenou hračkou, která kovboje Woodyho odsunula do pozadí:-), protože film samotný je hodně příjemná žánrová záležitost s parádním vizuálem (tak jak to Pixar umí), sympatickými postavami v čele s neohroženým Buzzem (nicméně vede pochopitelně Buzzův čtyřnohý společník, aneb víceúčelový kocour do každé domácnosti:-)), poctivým sci-fi příběhem, který obsahuje pár překvapení (byť jako celek nejde o nic, co bychom už někde jinde někdy jindy neviděli), nepostradatelným morálním poučením na závěr (které naštěstí nebije do očí) a pro Pixar tak typickou snůškou jak verbálních, tak vizuálních vtípků a easter eggů, plus stopáž je tak akorát, aby to dětské publikum vydrželo a dospělí se příliš nenudili (nebo naopak). 

Trochu mě překvapilo, že stran zmíněných vtípků se Pixar docela držel na uzdě a divák jimi není bombardován každých deset sekund, počet lokací, na kterých se děj odehrává, je nezvykle skromný a příběh jako takový je svými proprietami (cestování v čase do budoucnosti i minulosti, různé verze téže postavy, atd.) pro cílové diváctvo možná až příliš komplikovaný/ambiciózní, ale možná právě proto se mi poslední počin Pixaru líbil (zatímco primární cílovce podle všeho nikoliv a proto se film nedočkal extra finančního úspěchu) a beze všeho bych si dal přídavek v podobě pokračování, případně dalšího spin-offu, tentokráte z divokého západu (mrk, mrk):-). 

Death On The Nile 6/10

První Branaghově adaptaci kníratého detektiva jsem tehdy vyčítal, že pro znalce předlohy nepřináší nic moc nového (kromě vyleštěného audiovizuálu a nevyžádané záplavy digibordelu). To jsem ještě netušil, že si Branagh podobné výtky u druhého filmu vezme k srdci a vyleštěný audiovizuál se záplavou nevyžádaného digibordelu okoření dávkou svébytné tvůrčí invence stran titulní postavy, po vzoru "když už neinterpretovat ne-tradičně příběh, tak alespoň detektiva". Poučení pro příště, aneb vždy může být ještě hůře:-).

Branagh je v hlavní roli i na podruhé pořád výborný, zbylý casting je po herecké stránce taktéž slušný (včetně těch, do kterých by to člověk předem neřekl), samotný příběh je pochopitelně silnou výsadou jakékoliv adaptace sám o sobě a nějakých opravdu podstatných změn zde, naštěstí, nedoznal (což je pro puristy dobrá zpráva, ale tak jako minule diváky znalých předlohy nebo předchozích adaptací děj nemá moc čím překvapit) a i tentokráte se film pyšní nablýskaným audiovizuálním provedením. Potud je tedy vše relativně v pořádku.

Nicméně jsou zde i nějaké ty vady na kráse a není jich, na můj vkus, úplně málo. Začíná to už u neobvyklého prvoválečného prologu, který s ústřední zápletkou nijak nesouvisí a je ve filmu vyloženě jen proto, aby titulnímu hrdinovi na konci filmu dodal charakterový "citový" oblouk romantické povahy. Ano, tomu samému charakteru, který je pověstný svou přísně logickou myslí a povznesením se nad obyčejné lidské rozmary, strasti nebo radosti (jak to ostatně předvedl v předchozím filmu). K tomu je potřeba, bohužel, přičíst zbytečně dlouhou expozici (trvá hodinu, než se zápletka pořádně rozjede) a především všudypřítomný digibordel, jehož neúměrnost zde dosáhla skutečně nových výšin (netočení na reálných lokacích, ale na place ve studiu, bije svou umělohmotností do očí v každém druhém záběru, který se neodehrává v kulisách parníku). Ve výsledku tak jde o slušnou adaptaci, ale mohlo to být o dost lepší. 

Watcher 6/10

Jednoduchá žánrová jednohubka, která svůj hodně nízký rozpočet, "ohranou" zápletku, která ohromí málokoho a klišovitý scénář docela úspěšně maskuje celkově hutnou atmosférou, parádním castingem (Monroe je velká sympoška a Gorman je parádní "soused od vedle"), několika extra povedenými scénami (metro a návštěva souseda vládne) a nápady (chytrý tvůrčí tah nepřekládat divákovi cizojazyčné dialogy a tím jej postavit do podobné "ostrakizované" pozice jako hlavní hrdinku) a vcelku slušným finále (chvíli jsem doufal, že se dočkáme nekompromisního konce, který by filmu imho slušel, leč Okuno bohužel nenašla odvahu).

Moonfall 4/10

Emmerich zde měl všechny karty v ruce. Návrat ke katastrofickému a sci-fi žánru, ve kterých dosáhl svých největších úspěchů v kariéře, nezávislé financování (takže se dá říct, že film je jedno z nejdražších indieček v historii:-)) a tudíž absence neodbytných studiových kravaťáků, přikazujících mu tohle a támhleto, za zády, příběh pospojovaný z osvědčených prvků ze svých (kvalitativně a/nebo finančně) úspěšných fláků ID4 a 2012 (to přece musí zafungovat), skvadra herců, kteří jsou sice známí, ale nejde o hvězdy (takže většina rozpočtu může jít na triky) a tradiční Emmerichův trademark v podobě formulky "věší měřítko než posledně je základ", tudíž ideální výchozí podmínky pro parádní blockbuster. Co by se na tom tak mohlo pokazit? 

Inu, vlastně téměř všechno:-). Při sledování filmu jsem měl neodbytný pocit, že v podstatě na každé tvůrčí rozhodovací křižovatce, jak tu kterou konkrétní věc ve filmu udělat, se vybrala ta horší, nebo vyloženě špatná varianta. Od doslova hloupé zápletky (důvod, proč se Měsíc přibližuje k Zemi je vskutku "sofistikovaný"), přes tuny klišé na každém kroku (kdo přežije a kdo ne je jasné obratem poté, co se postava představí divákovi, k tomu nezdolná "síla" rodiny, hrdinné sebeobětování, konspirátor, který má celou dobu samozřejmě ve všem pravdu, tradičně zlá umělá inteligence, atd.), po absolutně nezajímavé postavy (u kterých je divákovi úplně jedno, zda nakonec přežijí nebo ne) a generické trikové scény (které častokrát jen vykrádají - pohříchu neúspěšně - podobné scény z ID4 a 2012).

Již ID4 Resurgence neblaze naznačoval, že se Emmerich jako tvůrce ve své tradiční disciplíně vyčerpal, jeho poslední počin bez jediného originálního nápadu nebo překvapení (i ty mimozemšťany Emmerich docela zbytečně propálil už v traileru) to, bohužel, ukazuje v celé své nahotě. Otázkou zůstává, zda po finančním výbuchu filmu ještě někdy dostane možnost dokázat opak.

Light & Magic (Sezóna 1) 9/10

Povinnost pro všechny fanoušky filmu a zákulisí jejich natáčení, spadající do éry triky nabitých sci-fi a fantasy blockbusterů z dílny strýčků Lucase a Spielberga, mapující trikovou revoluci, která započala původními Star Wars na konci 70s a kulminovala "živými" dinosaury v Jurassic Parku zpočátku 90s a za níž stojí šikulové z Lucasem založené trikové společnosti Industrial Light & Magic, nebo-li ILM.

V šestidílné minisérii postupně dojde řeč na to, jak Lucas při přípravě originálních Star Wars zjistil, že žádná tehdejší firma z oboru zvláštních efektů není schopna naplnit jeho vizi a tak ji musel založit sám, proč firmu pojmenoval zrovna ILM, jak se do nově vzniklé ILM dostali takoví trikoví mistři v oboru, jakou jsou Dykstra, Tippett, Muren, Edlund, Knoll, Ralston nebo Johnston, jak v podstatě z nouze zmínění matadoři přišli s novými a přelomovými technologiemi typu motion control camery (dynamická kamera, řízená počítačem, se pohybovala vůči statickým modelům, oproti v té době využívané technice, kdy tomu bylo naopak), jak se podařilo ILM, jakožto firmě, určené původně čistě pro tvorbu triků ve Star Wars filmech, expandovat a osamostatnit se díky Lucasem schválenému přijímání zakázek třetích stran (ač se to možná  nezdá, šlo o dost zásadní moment), jak zpočátku nenápadně došlo v ILM ke koketování s počítačem generovanou grafikou (což mělo následně vyústit ve vznik Pixaru a jeho odprodej Jobsovi), jak postupem času tato nová technologie - CGI - naprosto převálcovala všechno ostatní (stop-motion animace, fyzické modely, malovaná pozadí, masky, animatroniku, atd.), jak se k tomu jednotliví zaměstnanci stavěli (podle toho, na které straně barikády, aneb uměleckých oddělení, stáli) a konečně co pro soudobou kinematografii znamenala jak triková revoluce v podobě CGI, tak ILM samotná.

Jednotlivé díly se relativně podrobně věnují natáčení největších milníků (nejen) po trikové stránce, tj. zejména původní trilogii Star Wars (přičemž zdaleka nejvíce prostoru zaujímá Epizoda IV, o něco méně pozornosti má Epizoda V, Epizodě VI se pak tvůrci věnují nejméně ze všech tří filmů), Spielbergovu prvnímu dobrodružství Indiana Jonese (s trikově spektakulárním finále), Cameronovské dvojici kultovních klasik The Abyss a T2: Judgment Day (ve kterých bylo CGI poprvé použito ve větší míře) a pochopitelně opět Spielbergovu megahitu Jurassic Park (ve kterém CGI v pionýrské době digitálních triků dosáhlo vrcholu). K tomu nechybějí veselé historky z natáčení, vzpomínky jednotlivých aktérů, odpovědných za konkrétní trikové sekvence a samozřejmě i vyprávění příslušných režiséru od Lucase, přes Spielberga, až po Camerona a pár dalších osobností z řad režisérů a producentů (Zemeckis, Howard, Favreau, Abrams, Kennedy, Marshall, atd.).

Je trochu škoda, že se v rámci minisérie nevěnuje větší, případně alespoň nějaká, pozornost i dalším trikovým blockbusterům z dílny ILM z počátku zmíněné digitální trikové éry, například Oscarem za zvláštní efekty oceněným filmům Death Becomes Her, Forrest Gump, Innerspace, ale třeba i Who Framed Roger Rabbit a zejména pak prequelové trilogii Star Wars, která jak natáčením na virtuálním place, tak v případě Epizody II a III snímáním obrazu digitálními kamerami, představuje rovněž určitý přelom v trikových technologiích (alespoň ten The Mandalorian stran virtuálního placu nové generace krátce zmíněn je).

Celkově jde ovšem o špičkovou "making of" minisérii a pro každého pravověrného filmového fandu, který v 90s vyrůstal na dokumentární sérii Movie Magic (já to tehdy úplně hltal:-)), splněný sen a must-see záležitost o tom, jak se tenkrát tvořily filmově-trikové dějiny.