neděle 31. března 2024

The Wages Of Fear 4/10

Originál ani následující remake v kolonce "žánrová klasika" zařazené nemám, ale musím uznat, že vedle nové adaptace oba předchozí filmy vypadají jako klenoty světové kinematografie:-). Streamovací fastfood se zase pro jednou překonal a servíruje dva produkty v jednom a totiž zbytečnou předělávku a zapomenutelnou žánrovku současně.

Rutinér Leclercq inovuje na místech, na kterých to vůbec není potřeba (žánrový posun od napínavého survival thrilleru k zaměnitelnému akčnímu béčku, ve kterém se převáženému vysoce explozivnímu nákladu veškerá střelba zázračně vyhýbá:-), navýšení počtu postav jen proto, aby mohly být průběžně odpravovány, legračně patetické finále, které asi mělo být osudové/dojemné), na místech, na kterých by bylo vhodné přijít s něčím neokoukaným (přírodní překážky na cestě), jen otrocky kopíruje předchůdce a navíc se zcela opačným efektem (namísto jasného dramatického vrcholu celého filmu působí dané scény jako natočené jen z povinnosti) a naopak na místech, na kterých by se měl držet předlohy, respektive předchozích adaptací, jak to jen lze, na tuto snahu zcela rezignuje (prokreslení jednotlivých postav a vztahů mezi nimi, budování napětí skrze vzájemné rozepře, závod s časem a přírodními podmínkami).

Godzilla X Kong: The New Empire 5/10

Minulé rendezvous ještěrky s opičákem jsem v kině kvůli pandemii (respektive paralelní premiéře na streamu) vynechal a poté toho trochu litoval, tohle jsem v kině, navzdory nuzným trailerům, neminul a teď toho taky trochu lituju:-). S mínusovou verzí z loňského roku to samozřejmě prohrává na celé čáře, ale ani v rámci vlastní série, u které není kvalitativní laťka nastavena nijak zvlášť vysoko, to není žádná hitparáda, nýbrž prohra na body.

Jedna trochu nápaditější scéna (hromadná bitka v nulové gravitaci), na kterou dojde zhruba po hodině a půl stopáže, jinak šablonovitý pokus o epický blockbuster od začátku do konce, s šablonovitými postavami, jejichž jedinou charakterizací je jejich účel v ději, tj. kdo z nich se dožije závěrečných titulků a kdo z nich skončí jako "redshirt" je jasné s jejich nástupem na scénu, s šablonovitým dějem, který se pomalu ale jistě začíná notně recyklovat (obě monstra sólo - setkání a bitka - spojenectví a bitka s někým dalším) a nepříliš svižným tempem (něco alespoň malinko zajímavého se začne dít až po hodině čistého času, do té doby musí divák přetrpět nudný vztahový balast pár zaměnitelných postav a natahovanou přípravku vedoucí k "souboji titánů" na konci filmu).

Celkový zážitek mírně nahoru zvedá fakt, že Baby Kong naštěstí není tak otravně "roztomiloučký", jak se po trailerech zdálo a stran dojemného sbližování s Kongem se netlačí na pilu více, než je nezbytně nutné (nicméně stále platí, že kdyby postava ve filmu vůbec nebyla, tak se nic nestane), milosrdná stopáž pod dvě hodiny, poměrně kvalitní triky (Kongova srst a výrazy tváře) a především klimax filmu, ve kterém si konečně někdo vzpomene, že ve filmech o monstrech by nebylo od věci ukázat divákům to, proč se tenhle žánr vlastně natáčí, tj. velkolepé scény řádění monster v kulisách masivní destrukce měst a jejich obyvatel. Cílovka bude pravděpodobně zase spokojena, takže není důvod na vítězné strategii cokoliv měnit, leč dosavadní koncept se očividně vyčerpal.

pátek 29. března 2024

Imaginary 4/10

Nekorunovaný král paranormálního hororu Wan nastavil před lety kvalitativní laťku tak vysoko, že málokdo z jeho následovníků byl schopen se ji vyrovnat, natož ji překonat. A nepodařilo se to ani rutinérovi Wadlowovi, který se svou zcela neškodnou variací na Wanovy nervy drásající výlety mezi duchy a démony dokazuje, že k dobrému výsledku nestačí jen poskládat k sobě všechny "zaručené" žánrové prvky, aniž by k tomu dodal něco navíc.

Notně ohraná premisa o nastěhování rodinky do domu s temným tajemstvím z minulosti, ve které figuruje nezvaný nadpřirozený squatter, maskující se tentokrát za omšelého plyšáka, je tady ten nejmenší problém. Po dějové stránce Wadlow jede po naprosto předvídatelných kolejích a zásobuje diváka jedním příběhovým klišé za druhým, případně si vypomáhá výpůjčkami celých sekvencí odjinud (finálová výprava do jiného světa, aneb nepokrytá vykrádačka Wana).

Za nevýrazným obsahem bohužel pokulhává i odbytá forma. Práci s kamerou, hudbou a střihem za účelem postupného budování atmosféry a plíživého napětí, či dokonce strachu, nemá Wadlow v popisu práce, tudíž veškerá jeho tvůrčí invence končí u pár laciných a předem očekávaných lekaček, pomalého tempa, mizivého bodycountu, prohlídky jiné dimenze skrze chodbu plnou dveří (jak originální:-)) a hlavního monstra, jehož vzhled vzbuzuje tak akorát posměch.

čtvrtek 28. března 2024

The Dead Don't Hurt

Navnadilo, pěkný předskokan Horizonu:-). Stopáž přes dvě hodiny budí respekt a podle traileru to asi bude hodně komorní, hodně pomalé a víc než rajtování na koních a střílení z bouchaček v tom vidím vztahové drama, zasazené do westernových kulis, ale každý alespoň trochu sympaticky vypadající počin z dané doby se počítá a Mortensen tyhle chlapácké typy zvládá s přehledem, tak snad to klapne a self-made man Costner dostane důstojnou konkurenci.


Kudos self-made manovi Mortensenovi, že na to šel úplně opačně než self-made man Costner a zatímco jeden natočil epický western ze staré školy v tradici nejslavnějších klasik žánru, druhý natočil komorní anti-klimatický anti-western.

Pozitivem je rozhodně casting, jak Mortensen, tak zejména Krieps hrají parádně, škoda jen, že McLeod nedostane více prostoru. Produkčním hodnotám vévodí příjemně melodický OST, který výborně pomáhá budovat melancholickou atmosféru filmu a pochválit je třeba i kameru, kostýmy a výpravu (neokázalé, ale moc hezké lokace).

Problémem je tady dramaturgie - narativní minimalismus a nechronologická struktura vyprávění. Mortensen střídá jednotlivé linky (romantická, emancipační, vztahová/rodinná, konfrontační) tak rychle, že než se divák naladí na danou část, tak se fokus přesouvá jinam. Střídání časových rovin jednak zpočátku působí zmateně (než se divák zorientuje) a jednak úplně eliminuje divácké překvapení stran finále. V závěru filmu pak Mortensen promarní příležitost na působivý konflikt (vztah k odcizené ženě a cizímu dítěti) i klimax (zúčtování se záporákem), který se odehraje vlastně náhodou.

P.S. V sále seděli čtyři lidé včetně mě a z toho dva v půlce filmu odešli (kudos distributorovi za uvedení v běžných kinech).

DogMan 6/10

Besson svůj stín z 90s už nikdy poté nepřekročil, ale jednou za čas se pokusí znovu přijít s něčím zajímavým, což je sympatické. Aktuální Pejskař je zajímavý svým rozkročením do několika žánrů současně, které už na papíře působí poněkud nesourodě, čímž ovšem veškerá zajímavost Bessonova posledního počinu bohužel končí, protože neobvyklý žánrový mix se tady nepovedlo přetavit do komplexně fungujícího celku. 

Psychologické drama, tragická romance, krimi thriller, akční béčko, absurdní komedie, nakročení ještě do pár dalších podžánrů (ve kterých figurují mafiáni, drag queens, redneckové a v neposlední řadě domácí mazlíčci:-)) a do toho retrospektivní vyprávění, divadelní vsuvky, regulérní hudební čísla a společenská kritika kdečeho (od nefunkčního sociálního systému, přes uplatnění handicapovaných, až po problémy neziskového sektoru). Besson rozehrává jeden motiv, který by sám o sobě vystačil na celovečerní stopáž, za druhým, aniž by ovšem s kterýmkoliv z nich strávil dostatek času na to, aby jej pořádně rozvedl a současně se celý film snaží balancovat na pomezí brakové žánrovky a artu, což místy funguje a místy moc ne. Jones podává obětavý výkon, jistým scénám nelze upřít stylový audiovizuál a finální vybíjená nepříliš bystrých gaunerů smečkou hafanů se povedla, ale ambice tentokrát předčily výsledek.

úterý 26. března 2024

Bad Boys: Ride Or Die

Zdá se mi to, nebo je Lawrence zase o trochu vypasenější než minule:-)? Chybí tomu nějaký highlight joke, jako byl v traileru na trojku požární hydrant, na druhou stranu Pantoliano dostal i po smrti šanci si zase od plic zafuckovat a funguje to stále stejně dobře, takže kolem a kolem palec nahoru.

Vypadá to, že se pojede plus mínus ve stejném gardu jako ve trojce, což je dobrá zpráva. Jen doufám, že digibordel nedostane příliš prostoru (scéna s chopperem jako by vypadla z F&F a ne, není to pochvala) a stran povinné ingredience série, tj. surfování přesně na hraně humoru a infantilní trapnosti v doprovodu přepálené akce, se nedostanou za "bod, odkud není návratu". Z trojky se nakonec vyklubalo příjemné překvapení, Rebel je pecka, tak snad si režisérské duo do třetice všeho dobrého udrželo své mojo a spojitost s dieselovskou konkurencí skončí jen u podtitulu.


Byť jde o zajetou značku a předchozí dostaveníčko se fakt povedlo, tak při té současné mizérii v kinech (o akčním žánru to platí obzvlášť) si moc nedovedu představit, že to v pokladnách zopakuje výdělky trojky (a to ji ještě obě nohy podrazila pandemie), tak nezbývá než doufat, že se s rozpočtem drželi při zemi jako posledně. Nicméně po kvalitativní stránce to prozatím vypadá, že se pojede zhruba na stejné vlně jako minule (ty záblesky digi akce ala F&F snad budou jen do počtu), takže alespoň v tomhle ohledu je snad mise splněna:-).

O měsíc později dorazí čtyřka BHC, tak doufám, že si strejda Bruckheimer v rámci svého letního dvojkomba přichystal alespoň jednoho černého nebo černobílého koně sezóny:-).


První divácké ohlasy jsou vesměs nadšené, což je sice pomalu tradice, když se promítá pro fanoušky, ale tady bych tomu pozitivnímu přijetí po minulém díle, ve kterém se hodně hrálo na fanouškovskou notu a po fajn trailerech, vezoucích se na stejné vlně, vlastně i věřil a kdyby to s premiérou chytlo podobný buzz jako trojka, byla by to značka ideál.

Akční žánr v poslední době nezažívá moc dobré časy nehledě na výslednou kvalitu (Leitch, Ritchie, Vaughn, atd.) a už by to vážně chtělo nějaký hit. Tahle značka vždy rezonovala více na domácí půdě než ve zbytku světa (viz vyrovnaný poměr tržeb dvojky a trojky dom vs ww), tak snad čtyřka i přes aktuální docházkovou krizi v kinech zaboduje minimálně tam.


Od trojky jsem po těch letech a s ohledem na neznámou režisérskou dvojici nic moc nečekal a ve výsledku jsem byl příjemně překvapen. Jasně, trojka není tak dobrá jako jednička a ještě lepší dvojka (hrabání se v mrtvolách, házení rakví, likvidace celé favely, protože "tady žijou dealeři drog" a samozřejmě krysy ftw:-)), ale v rámci možností (absence Baye, tlustý Lawrence, oproti dvacet let staré dvojce o dost nižší rozpočet) to dopadlo jak nejlépe mohlo a trojka patří k tomu lepšímu z té záplavy resuscitovaných značek z 80s a 90s, které se v posledních pár letech přihlásily o pozornost. V kině jsem si trojku užil stejně jako kdysi dvojku (jedničku jsem v kině bohužel minul) a se čtyřkou tomu snad nebude jinak:-).

pondělí 25. března 2024

The Last Samurai

V době premiéry mě to až tak moc nenadchlo (konkurence byla tehdy vysoká) a nějaké pihy na kráse na tom vidím doteď (čítankově průhledná story vy-víte-odkud, jen indiáni se vyměnili za samuraje, jinak se příběhově jede jak podle Costnerovy příručky, aniž by se k tomu přidalo něco nového, trestuhodně nevyužitý Sanada - s Cruisem nemá žádnou "normální" dialogovou scénu, romantická linka přítomna jen proto, aby tam byla - ta názorová otočka od "radši se zabiju" k "tady máš mé srdce a brnění mého muže" je pojata hodně velkou zkratkou, vynucený happy end, aneb Gatling vs Cruise nula - jedna:-)), ale musím uznat, že když jsem to nedávno viděl znovu po snad více než deseti letech, tak růžové brýle nostalgie docela zafungovaly a zpětně to po tom všem, co přišlo v rámci výpravných kostýmních dobovek poté (jako třeba King Arthur), na mě působí o dost lépe než před lety.

Hlavní zásluhu na tom má určitě Zimmerův OST, který jsem si oblíbil až o něco později a který vytahuje nahoru i jinak nevýrazné scény (párkrát se level lyričnosti přiblíží až k Dunově Crouching Tiger, Hidden Dragon:-)), což mi připomíná, že tygra s drakem jsem taky už pěknou řádku let neviděl a budu muset napravit), dvojka Watanabe a Sanada ve svých prototypových rolích "charismatických Japonců s krédem", které v Hollywoodu s úspěchem opakují dodnes a velkolepá (a hezky rozfázovaná) finální bitva, ze které tehdy PETA asi neměla velkou radost:-). Pořád to není historická žánrovka, po které bych z té doby sáhnul na první dobrou (holt konkurence, no), ale do užšího výběru by se nově už protlačila.

Road House 6/10

Když se pomine existence originálu, tak to dopadlo jako neurážející akční béčko, které by bez Gyllenhaala v hlavní roli úplně zapadlo. Když se to přímo srovná s originálem, tak to dopadlo plus mínus totožně, protože původní film je stejně tak neurážející akční béčko, které by bez Swayzeho v hlavní roli úplně zapadlo. Remake i předloha má každý trochu jiné přednosti, ale oba trpí stejnými neduhy, ve výsledku tak Liman vybojoval plichtu.

Remake boduje přesunem děje do exotického prostředí Keys, namísto zaměnitelného zapadákova kdovíkde a naštěstí slepě nekopíruje dějovou linku předchůdce od začátku až do konce, takže znalý divák nedostane podruhé totéž. Nově přibylo humoru a porce hlášek (už jen kvůli poskokovi se sádrou se to vyplatilo:-)) a ruční kamera v kombinaci s dlouhými záběry bez střihu prodává bitky o něco intenzivněji než původní film (byť některé divočejší záběry prozrazují přítomnost cgi). Nová posila v podobě mlátičky McGregora je důstojnou náhradou za sympaťáka Elliota a prakticky všechny scény ve filmu si svým přístupem "příležitostně nahý, ovšem za všech okolností utržený ze řetězu" krade pro sebe.

Novince chybí zábavná atmosféra 80s s mnohem benevolentnějším přístupem k nahotinkám (velká chyba):-). Naopak problém s tempem se nevyhnul ani Limanovi (tak jako minule i tady se, po představení postav a rozehrání ústředního konfliktu, děj dost táhne a zkrácení stopáže alespoň o čtvrt hodiny by filmu prospělo) a totéž platí i pro hlavního záporáka stran jeho nevýraznosti a spektakulární finále, které se opět zvrhává do přepáleného one man army stylu. 

neděle 24. března 2024

Drive-Away Dolls 4/10

Kvalitativní level malého, levného, nepříliš dlouhého, nezávislého filmu (což není nic proti ničemu), který se svému snaživému, leč nezkušenému tvůrci, vymkl kontrole, vinou čehož na převážné většině úrovní buď vůbec nefunguje, nebo funguje blbě (což už je problém, pokud je pod ním podepsán někdo tak schopný jako je Coen). 

Jednoznačné pozitivum je tady jen podezřele krátká stopáž, zbytek spadá do kategorie "na papíře dobrý, v praxi velký, špatný". Totálně nezajímavé a bohužel značně nesympatické postavy včetně titulní dvojice (Viswanathan vede v nevýraznosti, zatímco Qualley s rádoby zábavným buranským přízvukem v otravnosti), maximálně triviální příběhová linka s pointou, která kandiduje na post nejdebilnějšího plot twistu minimálně posledních pár let, zoufale nevtipné dialogy od začátku do konce (navzdory usilovné Coenově snaze být progresivně funny, free a cool pomalu v každé druhé scéně), nudné psychedelické vsuvky, které jen zdržují děj a jako perlička na závěr cameo vystoupení Pascala a Damona, které svou bizarností asi měly být třeskutě zábavné. 

Pokud to celé byl sofistikovaný pokus o parodii na podobné žánrové braky, nebo snad dokonce pomrknutí na fanoušky, protože v úvodu kariéry filmy podobného typu Coenové točili, tak se to z velké části minulo účinkem. 

sobota 23. března 2024

Speed

Ten článek ze Cinemy si taky dodnes pamatuju. Speed samozřejmě nebyl zdaleka jediný akční film, který tehdy více či méně poctivě dodržoval zákonitosti žánru, ale díky jasně odděleným kapitolám, pokaždé s jiným dopravním prostředkem, na něm bylo možné velice názorně demonstrovat tradiční tříaktovou strukturu děje a navíc obsahoval všechny klasické příběhové prvky žánru (motiv pomsty, únos rukojmí a vydírání, trauma hrdiny ze smrti parťáka, vtipný sidekick lomeno předmět romantického zájmu, osobní vztah mezi hrdinou a záporákem díky společné minulosti, atd.) pěkně pohromadě.

Ale kromě toho hezky pracoval i s hlavní postavou (vývoj charakteru od střílení do rukojmích v úvodu filmu po nasazení vlastního života pro jeho záchranu v závěru) a dal si záležet na důsledném zdůvodnění jednotlivých hybatelů děje, což v případě konkurence zdaleka nebylo pravidlem (ideální příklad je hned v prvním aktu s výtahem, kdy Reeves a Daniels logickou úvahou dojdou k závěru, že Hopper je rovněž v budově a nachází se v servisním výtahu).

Když se ke zdravému jádru (geniálně jednoduchá a přitom na vypjaté situace vděčná premisa, plus výjimečně zdařilý scénář) připočte nebývale sebevědomá režie, typově dokonalý casting (Reeves to měl v 90s stran hitů moc pěkně rozvrženo - na začátku Point Break, uprostřed Speed a na konci Matrix:-)), strhující tempo a prvotřídní produkční hodnoty, výsledkem je prototyp akčního filmu, výkladní skříň žánru a jeden z nejlepších debutů minimálně v rámci 90s. Dvojka a vše poté už nestojí režijně (ani jinak:-)) za řeč, ale za jedničku a Twister si de Bont zaslouží piedestal.