Spaceman

Pěkný, psychologické/vztahové sci-fi (knihu jsem nečetl, ale podle synopse na wiki předpokládám, že se půjde převážně tímhle směrem) jdou povětšinou mimo mě, ale na tohle se nejen podívám automaticky, protože neokoukaná domácí stopa v Hollywoodu, což se neděje zase tak často, ale i mírně těším, protože Sandler, Mulligan a Dano je hodně zajímavá kombinace a trailer se povedl.

Skoro to až vypadá, jakoby na place všichni věděli, co dělají, což u netflixovek bohužel zdaleka není pravidlo:-). Před premiérou s tím vyrukují na festivalu, tak snad to dopadlo důstojně nebo ideálně ještě lépe.  

The Bricklayer 5/10

Po kuchaři Seagalovi a před včelařem Stathamem přichází na scénu zedník Eckhart a bohužel nechtěně naráží do zdi, kterou si předtím sám postavil. Podle traileru to vypadalo na další typickou butlerovku jen s výměnou provedenou na postu hlavní hvězdy (není náhoda, že tady původně měl hrát právě Butler:-)) a přesně tak to také dopadlo.

Předlohu neznám, takže těžko soudit, kolik se toho vynechalo, případně přepsalo (kromě faktu, že z FBI se stala CIA:-)), ale výsledkem je nevýrazná žánrovka, ve které se sice potkává Bourne s M:I a Wickem, což na papíře zní docela lákavě, ovšem hlavní highlight filmu, tj. samotná akce, místy zaostává. Kamera a střih u většiny bitek působí dost nepřehledně až odbytě, jakoby si Harlin s close combat sekvencemi nevěděl příliš rady (nemilé překvapení, vzhledem k jeho reputaci). Přitom v ostatních akčních scénách (gun-fu přestřelky, výbuchy, honičky) takový problém nemá a dokonce v několika momentech nakrátko připomene svou formu ze starých, dobrých 90s.

Nebýt toho, že Eckhart je sympaťák, interakce mezi ním a Dobrev vcelku funguje, detektivní linka a postupné odhalování kdo, co a proč dokáže do určité míry odvést pozornost od malinko haprující akce a celé to má relativně slušné produkční hodnoty, schytal by Harlin bez pardonu důtku s výstrahou. Takhle to pro něj skončilo jen napomenutím.

Lift 4/10

Netflixu jedná tupá heistovka o ničem s nýmandem v hlavní roli (a totiž Army of Thieves) očividně nestačila a proto pár let poté přichází s dalším pokusem, který - zcela nepřekvapivě - dopadl úplně stejně. Gray se po letech vrací znovu na scénu a bohužel dokazuje, že v režisérském důchodu měl zůstat. Protože co mohla být svižná akční heistová týmovka, to skončilo v rukou netflixovských nádeníků pod jeho vedením jako zapomenutelná žánrovka na víkend, která zaujme maximálně tím, jak moc nefunguje na všech myslitelných úrovních.

Jedno klišé tady střídá druhé, všechny postavy bez výjimky jsou jen jednorozměrné figurky, bolestně tomu chybí humor, akce je jen do počtu a kromě toho nestojí za řeč, přes relativně krátkou stopáž se hodinu útrpně čeká, než se celý heist konečně rozjede a ani pak to není žádná hitparáda, Hart v hlavní roli je přímo ukázkový miscast, jelikož má charisma v záporných hodnotách, chemie mezi ním a Mbatha-Raw prakticky neexistuje, zbylí členové týmu jsou všichni do jednoho nezajímavá/nudná stafáž, poměrně hvězdná sestava ve vedlejších rolích (Reno, D'Onofrio, Magnussen a Worthington) si bohužel jen vydělává na důchod, protože nemá, co pořádně hrát, rádoby efektní zpomalovačky lezou krkem nejpozději po deseti minutách a tak by se dalo pokračovat, ale je to stejně zbytečné jako tenhle film.

P.S. Vzdušná loupež v úvodu třicet let starého Cliffhangera je nápaditější, napínavější a především zábavnější než celý tenhle kdoví kolikátý pokus Netflixu o odstartování nové franšízy.

One More Shot 7/10

Solidní upgrade jedničky, který jde ve stopách staré dobré Die Hard klasiky, tj. od koncepčně sevřenějšího likvidování zástupu nezbedů během pobíhání uvnitř a okolo jedné budovy v původním filmu k rozmáchlejšímu likvidování zástupu nezbedů během pobíhání uvnitř a okolo celého letiště v jeho pokračování.

Dvojka dějově těsně navazuje na jedničku a kdo ji nezná/nepamatuje, ten se chytat asi moc nebude. Rozpočet je sice opětovně nuzný, ale k určitému navýšení přece jen došlo a je to na filmu vidět. Menší zklamání je naopak fakt, že hostující mlátička Jai White bohužel nedostal tolik prostoru, kolik by si zasloužil. Jinak ovšem převládají samá pozitiva a sociální jistoty:-). Adkinsovi (a obecně stunt teamu) to střílí, mlátí, kope a bodá stále stejně dobře. Maskování střihů mezi jednotlivými one-shot scénami nadále nebije tak do očí, jako se to děje jinde. Díky eRkovému ratingu se znovu našel prostor pro několik explicitnějších záběrů. Na plot armor se tady nehraje a vedlejší postavy i tentokrát padají jako kuželky. A celé je to opět dlouhé tak akorát, aby to udrželo pozornost a nezačalo to nudit. 

V souhrnu je to pořád jen laciné akční video/stream béčko, nabízející pouze více téhož, ale i takovou produkci lze natočit pevnou a schopnou rukou a tady se to (i na podruhé) povedlo. Pokud to Adkins a spol. někdy dotáhnou na trilogii, tak já u toho i na potřetí rozhodně nebudu chybět:-). 

The First Omen

To reverzování scén má být sofistikovaná metafora na fakt, že točí prequel a od konce se vrací k začátku, nebo nemají po ruce žádný jiný (lepší) nápad, jak provařené téma v traileru prodat:-)? 

Trailer toho moc neřekne (a když už jo, tak pozpátku:-)), ale jako jo, nevypadá to tak mizerně lomeno směšně jako u vymítačské konkurence a pokud to Stevenson (btw svěřit jednu z nejikoničtějších hororových značek po všech nic moc sequelech (zase) debutantovi je docela odvážný tah) zkusí posunout do více artovější roviny někam k Asterovi, o což se trailer v malých náznacích pokouší, tak by to nemusela být vyložená ztráta času. Teď už jen sáhnout na Rosemary's Baby a svatá diablo trojice je kompletní. 

Society Of The Snow 8/10

Bayona se po zklamavší blockbusterové zastávce u geneticky zmutovaných dinosaurů vrací na domácí žánrovou půdu a po thajských plážích si v chilských horách novým převyprávěním starých událostí napravuje reputaci. Pravidlo "když už kvalitní netflixovka, tak převážně z nehollywoodské provenience" tím pádem opět dochází naplnění:-).

Dobrou zprávou je, že se jde bez větších okolků rovnou na věc a po čtvrt hodině je už letadlo na zemi a začíná boj o život, přemítání nad morálními zásadami a pokusy o sebezáchranu, během nichž se střídají malá vítězství (nalezení rádia, baterií, obživy, atd.) s velkými prohrami (opakované projevy matky přírody, průběžně decimující početní stav skupinky trosečníků). Po dějové stránce se sice žádné výraznější odklony od předchozího zpracování z 90s nekonají a některé scény jsou vyvedeny téměř jedna ku jedné (logicky, když obě verze čerpají z téže historické události a vzpomínek jejich účastníků), ale vedle silného tématu jako takového sbírá film plusové body i v dalších ohledech.

Bayona si šikovně hraje s ráznými střihovými a zvukovými přechody mezi scénami, sekvence ztroskotání letadla je patřičně efektní (a na první pohled značně bolestivá), neznámý casting hraje na výbornou a kromě toho má výhodu v tom, že divák podle známých hollywoodských tváří, nerozpozná, kdo se nakonec ne/dožije závěrečných titulků, atmosféra je (doslova:-)) mrazivá, výjevy psychického i fyzického strádání fungují dle očekávání sugestivně a skvělá krajinářská kamera dokáže komorní vyprávění skrze úchvatné vysokohorské exteriéry obohatit o působivé audiovizuální momenty. V závěru se vskutku usilovně tlačí na divákovy city, ale vzhledem k celkovým kvalitám je vše odpuštěno.

Ferrari 6/10

V rámci podžánru "slavná značka z automotive ve filmu" dojíždí Ferrari do cíle s bezpečným náskokem před loňským Lamborghinim, ale Ford pár let zpátky je úplně jiná závodní liga a ukazuje oběma borcům záda, aniž by vůbec musel vytočit otáčky do maxima. Škoda, potenciál před i za kamerou na další strhující adrenalinovou jízdu tady rozhodně byl. 

To by se ovšem musel Mann nejdříve rozhodnout, zda točí primárně rodinnou vztahovku na pozadí ikonického korporátu (ve stylu House of Gucci) pro cinefily, nebo závodně-sportovní žánrovku (ve stylu zmíněného Ford vs Ferrari) pro petrolheady. Mann si bohužel vybral třetí možnost a zkouší to v průběhu filmu hrát na obě strany. A navíc si k tomu vybral asi to nejméně zajímavé období z Ferrariho života a existence jeho automobilky.

Scény závodů jsou po stránce technické realizace parádní (při scéně havárie a střetu s diváky celé kino ztichlo - palec nahoru za odvahu něco takového v mainstreamovém filmu ukázat naplno), ale vlastně nemají v ději žádný smysl. O nic zásadního se nehraje, kdo vyhraje (ať už v rámci Ferrariho týmu nebo obecně) je úplně jedno a jaký dopad mělo dosažené vítězství na osud automobilky divák nezjistí ani z textového doslovu na konci filmu (asi proto, že žádný nemělo, jelikož finanční problémy pokračovaly i poté a prodej podílu Fiatu proběhl až o dekádu později). 

Podobně je na tom dramatická linka. Ferrariho vztah k manželce, milence i utajenému potomkovi je vykreslen povrchně/zkratkovitě a stran jeho osobnosti se toho divák moc nedozví (nad rámec toho, že je milovník žen a svých aut). Dramaticky/emocionálně vyhrocená scéna je v celém filmu jen jedna (manželská hádka po odhalení milenky a nemanželského syna). Děj zkrátka plyne a plyne a najednou je zatmívačka a naskakují závěrečné titulky. Filmu citelně chybí uspokojivé finále, které by předchozímu ději dodalo nějakou pointu, klimax nebo alespoň smysl.  

Bohužel to celé nezachraňuje ani casting. Z trojice Driver, Cruz (smysl jejího až směšně přehnaného přízvuku jsem vůbec nepochopil) a Woodley stojí za pozornost jen poslední jmenovaná, nicméně pro všechny tři platí, že nepředvádějí nic navíc, za co by se následně rozdávaly nějaké ceny. Celkově solidní řemeslo, ale s Mannem na palubě jsem doufal ve víc.

One More Shot

Ale to se podívejme, další nášup a navíc hned za rohem, tak to si dám líbit:-). Trailer sice slibuje jen více téhož, ale zrovna v tomhle případě to není až tak na závadu. Od jedničky jsem nic nečekal a nakonec se z ní, na poměry laciných video/steam akčních béček, vyklubala až překvapivě našlapaná žánrová jednohubka, která sice měla nuzný rozpočet, ale lidem za kamerou nechybělo jak nadšení, tak schopnosti (na rozdíl třeba od netflixáckého one-shot pokusu Carter), takže dvojce dám rozhodně taky šanci. Snad stunt team potvrdí svou formu z minula a dokáže se posunout zase o trochu dál a jednička tak nebyla jen šťastná trefa. 

Amadeus (Director's Cut)

Přiznávám a stydím se - viděno úplně poprvé až nyní (shodou okolností krátce po Valmontovi, který šel nedávno v televizi a který mi do té doby taky záhadně unikal) a musím uznat, že zvěsti nelhaly:-). Volba padla rovnou na režisérský sestřih (coby fanoušek prodloužených verzí jsem nemohl vybrat jinak) a jak jsem následně zjistil, byl to nanejvýš šťastný tah, protože imho nejsilnější scéna v celém filmu se nachází právě tam (orodování za manželovými zády, které se promění v ponížení) a kromě toho jde tahle verze celkově více do hloubky z pohledu motivace a psychologie postav. 

Trojkombo Forman, Ondříček a obzvláště Pištěk znovu ukazuje Hollywoodu, jak se to má dělat, stejně tak hercům není co vytknout a to nejen stran titulní dvojice, ale prakticky všech, kdo se ve filmu, byť jen na pár minut, objeví (konečně jsem pochopil, proč se o Mozartovi ve filmu svého času referovalo jako o rockové hvězdě:-)) a samotnou hudbu, respektive OST, ani není potřeba zmiňovat, ale co mě překvapilo, byl neméně skvělý střih jak jednotlivých scén, tak obou paralelních časových linek, díky čemuž si film až do úplného konce udržuje svižné tempo a po stránce narativu tah na branku. I pro nováčky vynikající zážitek ze starých časů a poctivé školy:-).

Indiana Jones And The Dial Of Destiny (Theatrical Cut)

S programovou ignorací UHD u některých filmových značek u nás, protože Disney, jsem se už horko těžko smířil, ale teď už kašlou i na vydávání SB, přestože vedle u sousedů v PL se v plechovkách prodává úplně ten samý disk s totožnými zvukovými stopami a titulky jako v CZ? Prostě nepochopitelné:-(.

Nicméně k tématu. Až teď, po vydání filmu na BD, jsem si našel čas a oba zvukové mixy mezi sebou srovnal a přetáčel scény dokola tam a zpět (1945 vs 1969) a upřímně netuším, odkud se ty teorie o zvukovém omlazování dabingového hlasu hlavní postavy berou.

Protože dabér zní celý film úplně stejně (a to tak, že staře) a pokud někdo nabyl pocitu, že v druhoválečném prologu je jeho hlas "mladší", tak je to imho způsobeno čistě jeho hereckým projevem a prostým faktem, že ve zbytku filmu je Indy jako postava stylizována jako unavená životem a vržena proti své vůli do dalšího dobrodružství, čemuž se Ford ve filmu i herec v dabingu hlasově přizpůsobuje. V kině jsem film viděl v dabingu a už tam jsem si toho rozdílu (mladý obličej vs starý hlas v dabingu) povšiml. Nicméně uznávám, při pozdějším sledování na streamu v původním znění jsem zjistil, že v originále je ten rozdíl ještě o něco výraznější (což bude nejspíše tím, jak mám Fordovy staré filmy důkladně nakoukány a jeho tehdejší hlas naposlouchán:-)).

Na dabingu jako takovém se odvedla dobrá práce (na rozdíl od filmu, s čestnou výjimkou samotného Forda a Williamse), ale imho tady platí Occamova břitva - v prologu zní Ford i dabér (staře) tak, jako zní v normálu, ve zbytku filmu se oba snaží působit (ještě) starším a unavenějším dojmem, přičemž míra hlasového rozdílu mezi oběma částmi filmu jde čistě za jejich hereckými/dabérskými schopnostmi.

---

Pokud Vám připadá, že v prologu hlas p. Štěpničky odpovídá jeho hlasovému projevu v trilogii, respektive v dabingu z roku 2002, tak to potom gratuluji. Na mě to působí, jako by se starý p. Štěpnička pokoušel dabovat mladého Indyho v podání starého (digitálně omlazeného) Forda, přičemž rozdíl v jeho hlasovém projevu v prologu a následně ve zbytku filmu je pro mě minimální (tj. zní v celém filmu staře). U Forda se filmaři s žádnými de-aging audio filtry pro prolog neobtěžovali, pokud tomu v dabingu bylo jinak (o čemž pochybuji, ale tak staly se už podivnější věci), nedopadlo to stran procesu hlasového omlazení nijak zázračně.