The Pod Generation 5/10

Byl jednou jeden život ze (stylově vypadající a navíc přenosné) zkumavky, totiž kapsle:-). Sen každého rodičovského páru v dystopické vizi buducnosti, ve které moderní technologie ovládla prakticky veškeré aspekty lidského života. Nápad s umělou příruční dělohou skýtal na papíře nemalý potenciál pojmout obyčejnou historku (jakou je rodičovství v době těhotenství) nějakým neobyčejným způsobem. V praxi bohužel zůstal z velké části nenaplněn, protože je utopen v banálním ději, ve kterém se postavám za celý film nestane nic dramaticky/emocionálně zajímavého (natož zábavného), co by divákovu časovou investici do filmu ospravedlnilo.

Clarke i Ejiofor podávají kvalitní herecké výkony, produkční hodnoty jsou vzhledem k nepříliš velkorysému rozpočtu na solidní úrovni, reportážní styl vyprávění napomáhá odcizené/odměřené atmosféře a několik v rámci žánru osvědčených témat k zamyšlení by se tady také našlo (role umělé inteligence v partnerských/rodinných vztazích, vliv technického pokroku na lidskou společnost, podstata mateřství, ztráta kontaktu s přírodou, nadvláda korporací, atd.). Co je to ovšem platné, když v průběhu filmu nedoje k žádnému konfliktu, vyhrocené/kritické situaci, případně nečekanému zvratu. Ústřední pár si pořídí umělou dělohu, jeden z dvojice je novému konceptu rodičovství nakloněn, druhý nikoliv, poté si prohodí role, následně přivedou potomka na svět a to je vše.

Weekend In Taipei 5/10

Dvojka Evans a Kang se po šestém F&F znovu sešla na jednom place proti sobě, jen si tentokrát pánové vyměnili strany. Jak to dopadlo? Bohužel jako zapomenutelná žánrová spotřebka, která se po vzoru nedávného (a podobně nenápaditého) Elevation nějakým zázrakem dostala do kin, namísto aby rovnou zakotvila na streamu. Zpětně je potřeba ocenit šikovného střihače traileru, který v upoutávce na novou bessonovku dovedně zamaskoval, že ve filmu nepůjde o akční atrakce se skromnou dávkou rodinného dramatu, ale o rodinné drama se skromnou dávkou akčních atrakcí.

Což by samo o sobě nemusel být problém, pokud by na režisérské stoličce seděl někdo, kdo kromě akce zvládá i drama. Takto se film dělí na dvě části, přičemž ve scénách, ve kterých se někdo s někým mlátí, střílí a nahání v autech, je to relativně zábavné akční béčko, zatímco ve scénách, ve kterých se někdo s někým o něčem dohaduje, případně si vysvětluje, co a proč se v minulosti stalo, je to poměrně utahaná rodinná vztahovka s tunou nudné konverzační vaty.

Samotná akce stran měřítka, choreografie i řemeslného zpracování představuje takový neurážející standard a to nejlepší (rozcvička v kuchyni) se odehraje hned na začátku filmu, eRkový rating se sice párkrát připomene, ovšem nikterak důrazně, z titulní metropole toho divák v průběhu děje moc zajímavého nespatří (nezakomponovat do filmu ikonický Taipei 101 je trestuhodná nedbalost) a finální mano a mano bitka svůj potenciál nenaplňuje ani z poloviny (protože nepůsobí jako boj na život a na smrt dvojice postav, ale jako předem secvičená sekvence chvatů a hmatů dvojice herců).

28 Years Later

Zase tak velký fanoušek téhle značky sice nejsem, ale každý vysokorozpočtový zombie post-apo horor se počítá (protože laciných a zapomenutelných zombie béček jsou tuny), trailer funguje stran atmosféry na jedničku (super nápad s tím recitálem a přitom taková blbost:-)), casting je přímo luxusní (Návrat Murphyho a k tomu ATJ, Comer a Fiennes? Ano, prosím:-).) a návrat dvojice Garland a Boyle je určitou zárukou dobře odvedené práce. Tudíž premiéru vyhlížím s nadějemi. Na rozdíl od dalšího sequelu, který vzhledem k DaCosta (Proč to nedostal na starost alespoň Garland?) za kormidlem může dopadnout jakkoliv (Candyman slabota, Marvels slabota).

---

Trailerová parádička jako minule, tady se nedá dělat nic jiného než se těšit na premiéru a doufat, že Garland s Boylem půjdou ve stopách Snydera a nadělí fanouškům podobnou adrenalinovou pecku jakou byl před dvaceti lety Dawn of the Dead. Už si ani nepamatuju, kdy jsem naposledy viděl nějaký hardcore zombie horor s blockbusterovým rozpočtem a castingem složeným z hollywoodských hvězd (a ještě k tomu s takhle atraktivní hereckou sestavou):-). Něco takového tady fakt chybělo, tak snad to v pokladnách pořádně zaboduje a nebude to zase na dlouhou dobu výjimka z pravidla.

Jumanji

Hmm, budu si to muset připomenout a případně se vyvést z omylu. Naposledy totiž viděno někdy na konci devadesátek a pamatuju si z toho jen ty, na svou dobu výborné, triky od ILM (aneb jediný důvod, proč se to celé v době cgi boomu vůbec natočilo:-)). Jinak to na mě nějaký extra velký dojem tehdy neudělalo a to navzdory tomu, že jsem v době premiéry byl skoro v ideálním věku pro podobný typ rodinných filmů. Zkrátka slušná žánrovka s dobrým vfx a to je vše. Nebýt toho legacy sequelu pár let dozadu, asi bych si na tuhle značku už nevzpomněl.

Na druhou stranu Welcome to the Jungle se mi do vkusu trefilo a některé filmy z devadesátek jsem docenil až po letech (vedlejší efekt tehdejší neskutečně nabité konkurence (co rok, to nepočítaně hitů a nějaká budoucí žánrová klasika) - pokud to nebyla bomba, tak to nebylo dost dobré, i když ze zpětného pohledu při srovnání se současnou produkcí vlastně bylo:-)). Zkusím tomu dát druhou šanci a možná se po třiceti letech také přidám do stáda spokojených oveček:-).

Star Trek: The Motion Picture

Jakýkoliv trailer na první filmový Trek bez geniálních Goldsmithových fanfár nedělá svou práci dobře. Tenhle trailer toho budiž důkazem. Vynechat Goldsmithův OST zrovna u filmu, ve kterém pro Trek ikonické tóny zazněly vůbec poprvé, je prostě chyba bez ohledu na věkový průměr cílovky traileru, sorry jako.

Stran samotného filmu intelektuální ambice z toho udělat další 2001 sice nepadly na úrodnou půdu, ale bez toho by dost možná nikdy nedošlo na low budget sequel, ve kterém hrál hlavní roli znovu popcorn (jako za dob originální série) a charismatický záporák, citující klingonská přísloví (dvacet let před tím, než to bylo tarantinovsky cool), takže cajk:-).

The Gorge

Ten family friendly rating vzhledem k reputaci Derricksona a zvolené látce moc nepotěšil a samotný trailer se měl utnout v momentě, kdy se Teller a ATJ dostanou na věž (a jako obvykle neutnul a kromě designu monster a závěrečného aktu vykecal prakticky vše, strašný to trend:-(), ale premisa zní vcelku zábavně (byť svou podstatou nesmyslně) a casting se povedl (Teller je sympaťák a vidět ATJ po Furiose opět v akční poloze si rozhodně dám líbit:-)), takže stran upoutání pozornosti to na mě zafungovalo a datum premiéry si píšu do kalendáře. Snad to dopadne o poznání lépe než Elevation. 

Here 4/10

Expert na samoúčelné filmové experimenty a průkopník slepých (trikově exhibičních) uliček v jedné osobě Zemeckis se po letech znovu spojil se starou partou, se kterou podle všeobecného mínění natočil jeden z nejlepších filmů všech dob a společně vyprodukovali, ehm, další samoúčelný filmový experiment:-). Předlohu neznám, takže nemohou posoudit, nakolik ústřední a vcelku zajímavý nápad o jednom pozemku v průběhu věků, snímaného po celou dobu z jednoho místa, funguje na papíře, po zhlédnutí Zemeckisovy novinky musím bohužel konstatovat, že ve filmové podobě moc ne.

Problém nespočívá ve statické kameře a jedné lokaci (podobným způsobem jsou od nepaměti natáčeny epizody sitcomů), ale v pojetí samotného příběhu a vykreslení jednotlivých postav. Namísto toho, aby se Zemeckis a spol. soustředili na "partnerské/rodičovské etudy" několika generací jedné rodiny (aneb stačilo natočit kopírku seriálového kultu The Wonder Years a úspěch by byl předem zaručen), věnují nemalou část stopáže nepodstatným dějovým odbočkám (od dinosaurů, přes indiány, až po revolucionáře), které jen odvádějí divákovou pozornost a zaplňují film dalšími zbytečnými postavami. Nechronologická struktura vyprávění pak do děje vnáší ještě větší míru chaosu.

K postavám si divák po celý děj nevybuduje žádný vztah, protože se v jednom pokoji jen střídají jako na běžícím páse a z jejich života divák sleduje pouhé pár minutové střípky, tudíž o jejich motivacích, charakteru nebo vztazích se nedozví téměř nic. Do toho Zemeckis plete podivné společenské konotace (dopady pandemie nebo příručka "jak se nenechat zastřelit při dopravní kontrole, když nemám správnou barvu pleti"). Film se tak rozpadá na nezajímavou a místy nudnou časosběrnou mozaiku náhodných scén, která v závěru bohužel nepřekvapí žádným plot twistem (typu dům stojí na indiánském pohřebišti, z čehož by vyplynuly nějaké zábavné konsekvence:-)), který by uplynulou stopáž ospravedlnil.

Dávku emocí se Zemeckisovi podaří z diváka vymáčknout až v posledních pár minutách filmu, kdy se kamera ze své statické pozice konečně vydá na výlet a stavidla melodramatu se otevřou naplno. Na konto de-agingu Hankse a Wright lze prohlásit, že dopadl (jak naznačoval už trailer) poněkud rozporuplně (kombinace omlazených tváří a neomlazených hlasů působí přinejlepším nesourodě). Pochválit tak lze jen slušně hrající casting, sem tam nápadité střihové přechody s rámováním obrazu v obraze, příjemný OST z rukou Silvestriho a rozumnou stopáž (přesto jsem časomíru v průběhu sledování filmu kontroloval v pravidelných intervalech). Což je s ohledem na lidi před i za kamerou nemalé zklamání.

Blitz 5/10

Z pozice diváka je sledování nejnovějšího McQueenova počinu podobně náročný úkon jako nedobrovolná cesta hlavního hrdiny z města na venkov a zase zpátky. Protože výsledkem jeho autorského snažení je pohříchu banální historka o putování odněkud někam v neobyčejných kulisách druhoválečné metropole pod náporem bombardovací ofenzívy nepřítele, která s výjimkou nadstandardního řemeslného zpracování ve všech ostatních ohledech (postavy, příběh, atmosféra, napětí, tempo, emoce, atd.) představuje symbol naprosté průměrnosti.

Osud postav mi byl v průběhu filmu zcela lhostejný, jelikož dvojice paralelních dějových linek je po většinu času buď nezajímavá a nebo nudná. Přesněji řečeno jedna z nich je nezajímavá (cesta synátora domů), zatímco druhá nudná (matčino pátrání po malém zběhovi), přičemž naprosto zbytečné doplňující flashbacky nepřispívají příběhu vůbec ničím a jen zdržují hlavní děj a natahují (už tak nadměrnou) stopáž. Příběhově se film od expozice do finále nikam neposune (děj by mohl trvat klidně hodinu a půl a stejně tak tři hodiny a stran diváckého zážitku by to vyšlo úplně na stejno), protože sestává jen ze série tu více tu méně předvídatelných depresivních/nebezpečných/tragických epizod.

Stejně nevýrazný jako zbytek filmu je i samotný závěr celého výletu, který kromě očekáváného happy endu nepřináší jakoukoliv emocionální nebo dramatickou katarzi, pointu nebo alespoň památnou scénu (přitom se přímo nabízelo konfrontovat hlavní postavu se smrtí celé rodiny). Ze všudypřítomné letargie diváka vytrhne snad jen sekvence útěku ze zatopeného metra (bohužel skončí dříve než se pořádně rozjede). Z naprostého průměru film bohužel nevytahuje ani Zimmer se svým zaměnitelným OST. Benefitem jsou tady tak opravdu jen vysoké produkční hodnoty (především výprava a kostýmy) a Ronan v hlavní roli, která podává slušný herecký (i pěvecký) výkon (Graham má bohužel jen cameo).

The Lord Of The Rings: The Rings Of Power (Sezóna 2) 5/10

Ve zkratce mírný pokrok v mezích zákona, daný především velkolepými bitevními sekvencemi, které v předchozí sezóně citelně chyběly, jinak ovšem stejná (nepříliš veselá) písnička jakou Amazon odehrál minule. Jistou nepatrnou výhodou budiž fakt, že po první sezóně divák předem tuší, co jej čeká a co jej nemine (přičemž přesně to také ve druhé sezóně dostane) a tak se vyhne nějakému výraznějšímu zklamání z výsledku. První sezóna skončila jako natahovaný příběhový rozjezd s příslibem velkolepých věcí příště, aby v tom druhá sezóna do značné míry pokračovala (kování prstenů by ve filmové adaptaci bylo odbyto pár minutovou střihovou montáží, tady je nepřekvapivě nataženo na celou sezónu). 

Nadále je jedinou kategorií, ve které může Amazon jakž takž rovnocenně soutěžit s LOTRovskou trilogií od Jacksona (pořízenou ve své době za naprosto směšný peníz, počítaje v to i masivní porci dotáček), jen neskutečně obří rozpočet (licenční práva plus samotná produkce) a s tím související vynikající produkční hodnoty od výpravy a kostýmů, přes masky a triky, až po úchvatné přírodní lokace a příjemný hudební doprovod (McCreary se svým OST je znovu jeden z mála lidí, kteří v rámci štábu odvádí opravdu poctivou a nějakým způsobem nápaditou práci). Stran samotného audiovizuálu se opět otrocky napodobuje stylizace LOTRovské trilogie bez sebemenší dávky vlastní invence a opět se tak děje s proměnlivým úspěchem. Alespoň že po stránce akce došlo oproti první sezóně k určitému zlepšení. Nikoliv v rámci choreografie bitek nebo řemeslného zpracování, to je stále standard, ale produkčního měřítka a množství obsahu. 

Všechno ostatní ovšem znovu trpí syndromem "zaplňujeme prázdná místa v Tolkienovském kánonu a moc dobře nám to nejde, protože za zády nemáme žádnou detaily oplývající předlohu a naše schopnosti storytellingu jsou poněkud omezené". Což se, tak jako minule, projevuje prapodivnou motivací a činy většiny zde přítomných postav (postavy dělají nesmyslná rozhodnutí, protože je potřeba figurky na šachovnici posunout očekávaným směrem a nikoliv proto, že to vychází z jejich charakteru nebo momentálního myšlenkového rozpoložení), příběhovými linkami, které vedou odnikud nikam (celé putování čaroděje s půlčíky je tady přítomno jen proto, aby se uvedené postavy v aktuální sezóně vůbec vyskytly), nepochopitelnými wtf scénami (vážně míněné trpasličí zpívání šutrům je na hraně parodie) a zřetelným kvalitativním rozdílem mezi dialogovou výplní z rukou tvůrců a přímými citacemi z předlohy. Celkově Amazon pokračuje ve stejném duchu jako posledně, tj. zapomenutelná záležitost s občasnými momenty "světla na konci tunelu", které naznačují, čeho se v téhle sérii mohlo dosáhnout, kdyby ji dostali na starost schopnější lidé před a hlavně za kamerou. 

Dune: Prophecy - Sisterhood Above All (Sezóna 1 - Epizoda 3) 7/10

Po stránce narativu dochází ve třetí epizodě k mírnému zvolnění tempa, protože hlavní příběhová linka si tentokrát dává pauzu ve prospěch retrospektivního vyprávění, které v rámci sezóny plní funkci world buildingu v podobě formování charakterů, většího prohloubení vztahů mezi postavami, vyplňování mezer v minulosti postav a obecně rozšíření příběhového kontextu. Flashbackové epizody v mnoha sériích slouží jen jako nepodstatný dějový filler a do určité míry to platí i zde, naštěstí v tomhle případě se tento malý nedostatek kompenzuje nadále vynikajícími produkčními hodnotami (kombinace opulentních městských scén ala SW a strohých přírodních scén ala GoT představuje zajímavý designový mix) a několikrát se připomene i stylový audiovizuál během scén, ve kterých si tvůrci pohrávají s kontrastem světla a stínu.