Keeper 4/10

Perkins ve svém nejnovějším kousku beze všech pochybností servíruje důkaz místo slibů a definitivně potvrzuje, co si o něm myslím už léta. Poprvé to může být jen náhoda. Podruhé to může být velká smůla. Potřetí a dál je to už jasný trend, respektive standard. Perkins během aktuální pětiletky natočil čtveřici žánrovek a pokaždé to kvalitativně dopadlo úplně stejně a totiž v lepším případě průměrně a v tom horším vyloženě mizerně. A nejinak je tomu bohužel i zde.

Po řemeslné stránce jsou Perkinsovy filmy navzdory minimálním rozpočtům (což je hlavní důvod, proč nemá problém točit jeden film za druhým) bez výraznějších nedostatků a platí to i tentokrát, ale pravidelně jim podráží nohy jeho pokulhávající scénáře. Tentokrát si na pomoc přizval Leparda, ale na výsledku se to bohužel pozitivním způsobem nepodepsalo (nechce se mi věřit, že tuhle historku napsal stejný člověk jako zábavnou jednohubku Dangerous Animals).

Neoriginální, ale žánrově vděčná, premisa s víkendovým pobytem na chatě uprostřed lesů se totiž s postupující stopáží proměňuje v čím dál tím více nezáživné sledování náhodných prostřihů s náznakem surreálních/artových tendencí, opatrného naznačování jakési nadpřirozené entity, několika psychedelických vsuvek a předvídatelných lekaček (z nichž skvěle funguje akorát přepadovka v lese). Pečlivé budování strašidelné atmosféry a postupné dávkování napětí skrze práci s kamerou, hudbou a střihem se prakticky nekoná, fatality nejsou na pořadu dne a bodycount nestojí za řeč.

Čehož důsledkem je, že veškerá zábava se v průběhu filmu redukuje na pouhé tipování, zda na konci Perkins vyrukuje s nějakým "šokujícím" plot twistem (takhle směšnou/nesmyslnou pointu jsem už dlouho neviděl:-)) a zda tajemným bubákem bude přítel hlavní postavy, něčí duch nebo jakési monstrum (legrační make-up nenažene hrůzu ani omylem). Maslany v hlavní roli hraje slušně a satisfakční koncovka je fajn, zbytek je ovšem, jak je u Perkinse zvykem, bída a zmar.

Eleanor The Great 6/10

Johansson je nadmíru schopná (a k tomu pohledná - ideální kombinace pro Hollywood) herečka, která si konečně splnila dlouholetý sen a svým debutovým kouskem dokázala, že od nynějška je už i obstojná režisérka a jsem zvědavý, s čím vyrukuje příště. Což je víceméně hlavní poselství filmu, protože scénář, který dostala do ruky, jede po všech stránkách na jistotu a vyjma nesourodé dvojice hlavních postav se ničím neodlišuje od tuny podobných dojemných historek na stejné téma (není divu, že se Kamen dlouhé roky válel v šuplíku a realizace se dočkal až díky Johansson).

Nic proti narativu se spoustou žánrových klišé, pokud film dokáže rozdávat humor, sentiment, radost i smutek v přesně stanovených dávkách v přesně stanovený čas, tak to může skvěle fungovat, přestože něco podobného bylo k viděni už mnohokrát. Tady je to ovšem od začátku do konce podáno naprosto předvídatelně (malé nedorozumění se promění v relativně pochopitelnou lež, která se postupně stává větší a větší, přičemž hlavní postava samozřejmě veškeré příležitosti uvést věci na pravou míru dříve než bude pozdě ignoruje, …) a mechanicky se všemi ohranými dějovými zákrutami, aniž by film dokázal něčím překvapit (… až bublina splaskne a dál následuje to samé, co ve všech podobných žánrovkách, tj. rozčarování/pochopení/usmíření a happy end s vodopádem slz). Po řemeslné stránce to Johansson zvládla na výbornou, Squibb ve svém věku podává obdivuhodný herecký i fyzický výkon (Zohar je ještě o kousek lepší, byť na mnohem menším prostoru) a slzička štěstí na konci mnohým jistojistě ukápne, ale na něco více, než je standardní žánrovka, to nestačí.

Supergirl

Co jsem od toho po cameo vystoupení v Supermanovi čekal (pubertální humor, psisko, digibordel), to jsem v teaseru dostal, takže no hard feelings. Horší než adaptace z 80s to už z principu nebude a třeba Gillespie překvapí a nebude to ani zbytečná komiksová výplň, jak to z teaseru vypadá, i když asi půjde o podobně slepou odbočku jako tehdy:-).

Moc nechápu, proč Gunn zkouší rozběhnout restartované DCU po frajerovi ve slipech zrovna girl power týmovkou (od první Wonder Woman uběhlo už spousty času a od té doby to je jeden box office fail za druhým) a navíc s postavou, která umí/předvede to samé, co zmíněná pláštěnka, ale tak třeba to Gunnovi s Gillespiem nějakým zázrakem vyjde a pod novým majitelem DCU nečeká další restart ještě před tím, než se Reevesovi podaří dokončit druhého netopýra:-).

---

Nebýt toho, že existuje GotG, tak bych možná napsal "ok, další digibordelem zamořená komiksovka, ale ta kombinace pubertálního humoru, pestrobarevného audiovizuálu, popíkového OST, free-cool-in hlavních postav a roztomilých zvířátek vlastně může být docela fajn".

Ale protože GotG existuje (rovnou ve třech iteracích), tak napíšu "ok, takže další digibordelem zamořená komiksovka, která nemá ani vlastní ksicht, natož nějaký zapamatovatelný moment, kterým by se prodala". Jestli se z toho nakonec vyklube překvapivě fajn feel-good žánrovka (Gillespiemu i Alcock bych to přál), tak to trailer docela úspěšně maskuje.

Blue Moon 5/10

Tohle téma jde úplně mimo mě, takže moc nepřekvapí, že o hlavní postavě jsem před filmem nevěděl vůbec nic (a po filmu se na tom zase tolik nezměnilo, tedy kromě jeho náklonosti ke stejnému pohlaví, alkoholu a společenskému tlachání vyprávění pikantních historek a životních mouder:-)), ale každý nový režijní kousek od žánrového chameleona Linklatera je hodný pozornosti tak nějak automaticky, takže jsem filmu dal šanci … a se zlou se potázal:-).

Po řemeslné a zejména herecké stránce filmu nelze nic vytknout. Produkční hodnoty jsou navzdory komornímu pojetí (prakticky celý děj se odehrává na jednom místě s minimem vystupujících postav, které se jednou za čas vrátí na scénu a poté zase ustoupí do pozadí) patřičně na úrovni (dobová výprava a kostýmy a stejně tak OST odvádějí dobrou práci). Celý film je jedna velká one man show, protože Hawke předvádí naprostý herecký koncert, kterým trochu neprávem zastiňuje ostatní spoluhráče, kteří podávají neméně kvalitní výkony (z nichž zaslouží zmínit dvojice Qualley a Scott).

Po příběhové stránce je to ovšem velký, špatný, respektive repetitivní, utahaný. Film připomíná spíše jakési scénáristické cvičení nebo zkoušku divadelní inscenace. Děj je zredukován na pomalým tempem plynoucí konverzační exhibici s pár narážkami pro neznalce tématu (Casablanca, Stuart Little, Hill), ve které se neustálý příval dialogových bonmotů hlavní postavy směrem ke komukoliv, kdo je nablízku a je kdovíproč ochotný jej poslouchat, zasluhuje o to, že dramaturgicky se hlavní linka (pokud vůbec nějaká existuje) odvíjí odnikud nikam a pocitově stopáž filmu atakuje úmorné tři hodiny.

Jay Kelly 5/10

Po rozpadu manželství v přímém přenosu a tematickém mišmaši na pozadí eko katastrofy se Baumbach rozhodl věnovat poměrům v hollywoodském studiovém systému, statusu filmové hvězdy a napůl existenciální krizi a napůl rekapitulaci kariéry i života stárnoucí celebrity stříbrného plátna. Dobrou zprávou budiž zjištění, že Baumbachoův nejnovější kousek není tak špatný jako minule. Špatnou zprávou budiž zjištění, že opět není tak dobrý jako předminule. 

Těžko soudit, zda to celé měla být částečně feel-good dramedy, částečně pocta hollywoodským klasikám ze starých dobrých časů a částečně sociologická sonda do života člověka, který má zdánlivě všechno, ale ve skutečnosti nemá nic (kromě iluzorního světa pohyblivých obrázků), ale do funkčního celku se to Baumbachovi skloubit nepodařilo. Přitom to začíná věru slibně. Úvodní jednozáběrovka s pohledem do zákulisí natáčení dává naději, že se Baumbach pokusí napodobit příběhovou mozaiku a milostný dopis filmařině, jako to před pár lety dokázal kolega Chazelle v Babylonu. Leč poměrně záhy se ukáže, že Baumbach sleduje o poznání méně nápaditý/stylový/zábavný směr.

Nepříliš zajímavá a místy vyloženě nudná příběhová linka dokáže překvapit jak nenadálými dějovými odbočkami (celá mezihra ve vlaku působí, jako by sem doputovala z úplně jiného filmu), tak klišovitými zkratkami, míchajícími realitu s představami/vzpomínkami, tak i několika wtf scénami (honička se zlodějem, posezení u kávičky, festivalový showreel s meta prostřihy na reálné filmy hlavní herecké hvězdy a závěrečný pozdrav do kamery), u kterých není příliš jasné, zda jde o přiznanou nadsázku nebo jsou myšleny zcela vážně. Vedlejší postavy přicházejí a zase odcházejí, konverzace sestávají převážně ze vzájemného překřikování, přičemž většina dialogových výměn není chytrá, vtipná ani dojemná, tempo je pozvolné a stopáž rozmáchlá. Někdo hraje slušně (Clooney), někdo skvěle (Sandler, Dern), ale vlastně nemá pořádně co.

Broken Voices 6/10

V rámci vyřizování letošních filmových dluhů z tuzemské produkce došlo na Bambini True Crime Story a musím přiznat, že po nadšených ohlasech pociťuji značné zklamání. Palec nahoru za výbornou závěrečnou desetiminutovku s prostou, přesto mrazivou tečkou, přičemž zvěsti o na domácí poměry neobyčejně zdařilé scéně vy-víte-o-čem nekecaly, tenhle "moment pravdy" šlo zkazit tisíci různými způsoby, ale tvůrci zvolili přesně ten správný klíč, jak zneuctění nadějných mladých sboristek charismatickým vedoucím zájezdu natočit citlivě/vkusně a přitom výmluvně. Problémem je, že touhle sekvencí měl celý film odstartovat a nikoliv jí končit.

Protože předcházející hodina a půl sestává z nepříliš zajímavého/repetitivního pohledu do vnitřního fungování sboru, ve kterém se jen střídají scény nacvičování zpěvu pod dohledem přísného učitele, ke kterému značná část nedospělého osazenstva obdivně vzhlíží, se samotnými pěveckými vystoupeními a to vše je prokládáno scénami volnočasových aktivit, při kterých mezi svěřenkyněmi probíhá konkurenční boj o pozornost pana prznitele a sem tam se v nesmělých náznacích ukazuje, že ve sboru není všechno v pořádku, či snad dokonce se v něm odehrává něco zcela nepatřičného.

To, že k podobně nepřístojnému chování dochází pozvolna a pod pláštíkem nevinných společenských aktivit, aniž by si to oběť uvědomovala (a když se tak stane, tak už je na odpor pozdě, protože respekt, stud a šok, a jde se rovnou na věc), je jasné, k tomu fakt není potřeba mít ve filmu hodinu a půl dlouhou přípravku. Co se honí v hlavě oběti, zda a jakou měla situace na hotelovém pokoji dohru (psychické trauma, pokračování zneužívání nebo vznesení obvinění?), následná konfrontace s pachatelem a reakce okolí? Nic z toho film nijak nezkoumá/neřeší a i k samotnému tématu zneužívání (jak sexuální, tak mocenské povahy) toho řekne pramálo. Pochválit zaslouží nadstandardní produkční hodnoty (pohotová ruční kamera, dobová výprava a kostýmy, NYC) a casting, podávající kvalitní herecké výkony. Narativ bohužel nikoliv.

Trap House 5/10

Partička adolescentů se rozhodne změřit síly s kartelem a prostřednictvím série smrtelně nebezpečných heistů si trochu finančně přilepšit, díky čemuž se dostanou do centra pozornosti jak samotné narkomafie, tak i svých rodičů, toho času členů bezpečnostních složek, potírajících obchod s drogami. Ideální premisa pro nenáročnou akční komedii pro celou rodinu, ve které Bautista znovu potvrdí svůj komediální talent a narcos tým dostane vtipným způsobem za vyučenou.

Navzdory nepříliš uvěřitelnému pitchi (děcka s tasery kradou prachy/drogy po zuby ozbrojeným kriminálníkům, to jako vážně?) se tady naštěstí žádná family friendly taškařice nekoná a s humorem se Dowse drží těsně při zemi. Tahle historka má totiž překvapivě blízko k (v rámci možností) realistickým žánrovkám typu Heat nebo Sicario, byť samozřejmě jejich kvalitativního levelu ani náznakem nedosahuje (nicméně hned v několika scénách tyhle žánrové klasiky připomene).

Po příběhové stránce nejde o nic objevného (děcka dle očekávání nosí celý film bytelný plot armor, nesmí chybět nějaké to rodinné sbližování, "šokující" plot twist kdo je čí rodič není moc těžké odhadnout předem, protože k čemu by jinak v ději byla nesouvisející linka s randěním, atd.), ale po celou stopáž si film udržuje svižné tempo, akce není mnoho a provedením se nijak nevymyká průměru, ale jednotlivé "heist mise" dokážou vygenerovat slušnou dávku napětí a díky eRkovému ratingu film nabídne i pár obstojných záběrů s (očividně digitálními) headshoty a solidním bodycountem.

A Sacrifice 4/10

O tom, jak se obyčejný člověk může nevědomky dostat do spárů sekty a jaké osudové konsekvence z toho následně mohou vyplynout jak pro něj, tak i pro jeho nejbližší okolí. Co mohlo být psychologické drama o umění sugestivní manipulace, plíživé indoktrinaci a postupné ztrátě racionálního myšlení jednotlivce i skupiny nebo krimi thriller o procedurálním pátrání po vychytralé vůdkyni kultu, která za sebou zanechává mrtvoly věrných následovníků, to se v rukou Scott, která se po dlouhé pauze vrátila k režisérskému řemeslu, proměnilo v zapomenutelnou žánrovku, která to zkouší uhrát na obě strany (což není apriori špatně, pokud se to umí), ale ve výsledku nefunguje ani jedno z toho.

Casting v čele s Banou, herecky nejschopnější posilou ze ST Sink nebo Hoeks (za její obsazení palec nahoru, od BR2049 a posledního Milénia jsem ji snad v ničem neviděl) se sice snaží, seč jim herecké síly stačí, ale Scott jim celý film průběžně a vytrvale hází klacky pod nohy jak tím, co zplodila na papíře, tak tím, co předvedla za kamerou. Psychologická rovina je načrtnuta jen na nejzákladnější úrovni, o nějakém napětí nebo atmosféře nemůže být vůbec řeč, dramatických scén je ve filmu naprosté minimum, mysteriózní prvek vyprávění si Scott představuje jako v ději náhodně rozmístěné nesouvisející prostřihy z jiných částí filmu, o tom, jak to v takové sektě chodí, film neřekne prakticky nic a závěrečný "překvapivý" zvrat namísto posledního dílku do důmyslné skládačky působí jako neobratný pokus napodobit rannou tvorbu Shyamalana.

Troll 2 4/10

Ultra generická jednička trpěla prefabrikovaným scénářem s tunou žánrových klišé (v podstatě celý film se jen postupně odškrtávaly položky ze seznamu "tohle jsem už viděl jinde a lépe") a totálně stereotypními postavami. U publika ovšem podle všeho (kdovíproč) rezonovala, takže streamovací továrna na pásovou výrobu zábavu rozbila prasátko, navýšila rozpočet (aniž by to na filmu bylo nějak poznat:-)) a přispěchala s dvojkou (což mi připomíná, že nepojmenovat to Trolls namísto obligátní číslovky je promarněná příležitost). Jak se Uthaugovi povedl reparát?

Nijak zvlášť, respektive vůbec, protože není schopen dodržet ani základní hollywoodské pravidlo pro pokračování, tj. to samé jako minule, jen všeho více. Přesněji řečeno to zkouší s úplně opačným přístupem a nepochopitelně šetří jak se samotným monstrem (navýšením počtu pochodujících rozsévačů zkázy nápaditost filmu začíná a bohužel i končí), tak s katastrofickým řáděním a stejně tak s akčními atrakcemi (vyjma rutinního desetiminutového finále ve městě, které svým provedením ničím nevystupuje z řady a kromě toho je pro jistotu celé utopeno ve tmě, aby se ušetřilo pár korun z rozpočtu na triky, nestojí vůbec za řeč, respektive prakticky neexistují). Čehož výsledkem je, že to zdaleka nejzajímavější, co se v celém filmu odehraje, jsou úvodní animované titulky. Zbytek filmu se pak celou stopáž (neúspěšně) potýká se syndromem akutní sequelitidy, neboli s rázným kvalitativním sešupem na všech úrovních.

Příběhová linka sice kromě kopírky devadesátkové Godzilly z minula nově vykrádá i devadesátkový Jurassic Park (setkání v jeskyni) a aktuální monsterverse (souboj titánů trolů), ale jinak nedává žádný smysl (ať už stran záměrného oživení hlavního bubáka nebo odhalení existence trolí posily, která se objeví jako na zavolanou), jedno klišé v ději střídá druhé (pátrání po MacGuffinovi, patetická zpomalovačka s osudovým hrdinským sebeobětováním, která je tak akorát k smíchu, závěrečná bitva ve stylu deus ex machina, atd.), mytologie okolo kamenných obrů není oproti jedničce nijak rozvedena, postavy jsou opět jednorozměrné figurky, u kterých nejsou definovány ani jejich vzájemné vztahy (to flirtování mezi vojákem a vedoucí projektu bylo ve filmu k čemu?) a veškeré pokusy o humor a nadsázku se zcela míjí účinkem (meta narážky na kvality pokračování asi měly být vtipné). Světlo na konci tunelu tak představuje jen povedený design monster, působivé přírodní lokace a na evropskou produkci obstojná triková stránka. Naznačená trojka absolutně netřeba.

Stranger Things - Chapter Four: Sorcerer (Sezóna 5 - Epizoda 4) 9/10

Poloviční finále se rozehrává nenápadně a pomalu, ale postupem času čtvrtá epizoda nabírá takové obrátky, že se na konci promění v naprosto strhující jízdu, zakončenou velkolepým klimaxem, který leckterá seriálová konkurence může Duffer bros. tak akorát závidět a to je příběhová linka teprve v polovině. Vynikající akce nabídne jak nápadité provedení (intenzivní jednozáběrovka uprostřed bitevní vřavy je top:-)), tak sympatickou dávku gore a nezapomnělo se při tom ani na vydatný bodycount. Hamilton chvályhodně dostává více prostoru, jedenáctka zase překvapivou, paranormálními schopnostmi taktéž vybavenou, posilu a největší otloukánek party konečně smysl své existence (závěrečný cliffhanger origin pro klučíka s legračním sestřihem představuje jedno velké zadostiučinění za všechny předchozí řady dohromady).